VARIA SLAVICA Sborník p ísp vk k 80. narozeninám Radoslava Ve erky Editorky: Ilona Janyšková Helena Karlíková Nakladatelství Lidové noviny Praha 2008
Sborník vznikl v rámci projektu výzkumu a vývoje Ministerstva školství, mládeže a t lovýchovy LC546 Výzkumné centrum vývoje staré a st ední eštiny (od praslovanských ko en po sou asný stav). Ilona Janyšková, Helena Karlíková ISBN: 978-80-7106-943-0 Citace: Janyšková, I. Karlíková, H. (eds.), Varia Slavica. Sborník p ísp vk k 80. na rozeninám Radoslava Ve erky. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008 (= Studia etymologica Brunensia 4).
K staro eským názv m pro Anthriscus cerefolium Vít Bo ek Ve staré eštin existují asi ty i desítky doklad pro slovo t bule/t ebule (sr. Newerkla 2004: 604, SSLat 1: 469). Je to název rostliny Anthriscus cerefolium z eledi Apiaceae (mi íkovité), která se ve st edov ku užívala v léka ství. O tom, jak s ní bylo zacházeno a pro, pojednává následující pasáž ze Staro eských knih léka ských: T ebule má tyto moci: Ktož ji va í u vín a pie, spomáhá od klánie a od záduchy a vnit, což koli k plodu jest v b iše. Také ztluka s starým sádlem, u iniž mast a p ilož jarého vosku. Nežity za uchem hojí, ješto slovú parocidy, to jest žlázy. Také ktož nemuož zachovati, jez jí z octa. Také u vín va ená, z m chý e pudí ven vodu. A také ktož má závrat, va ji a mý jí hlavu a také oblož jí hlavu (SKL: 310). V etymologické literatu e se traduje Machk v výklad (Machek 1954: 168, Machek 1957: 539 = Machek 1968: 656), že slovo bylo p ejato z italského cerfoglio tv. Takto výklad p ejímají Šmilauer (1969: 207), Basaj Siatkowski (1977: 35), Schuster-Šewc (1978 1989: 1529) a etymologický slovník ukrajinštiny (ESUkr 5: 626). Domnívám se však, že Machek m l na mysli pramen starší, románský, a it. cerfoglio uvedl jenom jako jeho dochovaný výsledek. Onen románský tvar lze zrekonstruovat na základ znalosti p vodního latinského výrazu caerefolium a následujících dochovaných výraz v románských jazycích: V italštin existuje krom uvedené formy cerfoglio i okrajový tvar cerfuglio, v jižních dialektech potom cerefuoglio tv. V n kterých dialektech modenských, benátských a kalábrijských je toto slovo i ozna ením pro jetel, snad vlivem kontaminace s latinským názvem trifolium (DEI 2: 867). V rétorománštin je doloženo surselvské tscherfegl a engadinské tscharfögl, nejde však o p ímé pokra ování vulgárn latinského tvaru, ale o pozd jší výp j ky z italštiny (HdR 2: 946). Ve staré francouzštin jsou formy cerfoiz, cerfuel, ve francouzštin cerfeuil (TLF 5: 417n). V katalánštin existují tvary cerfull, serfull, cerfun, sarfull, cerfú Anthriscus cerefolium, též kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), dále varianta cerepoll, jež vznikla patrn zk ížením p vodního tvaru se slovem serpoll (< serpyllum mate ídouška, DEC 2: 677). Ve staré špan lštin m lo slovo podoby cerifolio, cerefolio, cer(o)follo, moderní špan lské tvary perifollo, perifolio s náslovným p- vznikly z ejm kontaminací p vodního tvaru se slovem petroselinum petržel (DCLC 3: 745, DEC 2: 677). Kone n v portugalštin zní slovo cerefolho, cerefólio (DEP 2: 119). Z uvedeného je možno rekonstruovat románskou podobu * erefól o, n které tvary ukazují i na podobu * erfól o (v nep ízvu ných slabikách dochází ve vývoji vulgární latiny / románštiny asto k synkop, sr. Lausberg 1967 1969, 1: 210n, Holzer 2007: 33n). Práv tento druhý románský tvar mohl být zdrojem slovanského slova. K p vodní podob slovanského slova m žeme dosp t promítnutím eského slova do starší ho stavu: Náslovné t- je sekundární za -, koncové -e je výsledek staro eské p ehlás-
66 Vít Bo ek ky a následné ztráty jotace. 1 Ješt p ed vznikem - - tedy zn l pra eský tvar jako * r bul a. Jeho první slabika je jist výsledkem praslovanské metateze likvid, ješt starší, (pozdn )praslovanský tvar byl tedy * erbul a. Tuto rekonstrukci potvrzuje i odpovídající slovo v srbochorvatštin, které zdá se s eským slovem zatím spojili pouze auto i akademického slovníku chorvatštiny a srbštiny (Rj 18: 584): sch. trebulja Caerefolium. Také zde m že být náslovné t- sekundární (sr. sch. tr šnja z * erš n a t eše, Skok 1971 1974, 2: 199). Mén pravd podobné, ale snad možné, je spojení se sln. trebelje star ek bažinný (Senecio paludosus) (Pleteršnik 2006, 2: 677). Muselo by ovšem dojít k p enesení p vodního názvu na jinou rostlinu (není jasné, na základ eho, star ek pat í mezi hv zdnicovité (Asteraceae) a t ebuli se p íliš nepodobá) a rovn ž vokál druhé slabiky iní potíže. Berneker (1908 1914, 1: 501) uvádí ješt sch. trbulja, trbuljika bolehlav plamatý (Conium maculatum) (sr. Rj 18: 567) a uvažuje o p enesení názvu na základ podobnosti obou rostlin (bolehlav pat í též mezi mi íkovité). Pokud jde o otázku formální adaptace románského tvaru na slovanskou p du, je t eba jednak z morfologického hlediska p ijmout p edpoklad p echodu k ja-kmen m feminin, jednak pojednat o možných problematických hláskových substitucích. Potíž by snad mohlo p edstavovat slovanské -b- jako re ex románského -f-. Už samo zachování -f- v n kterých románských jazycích je jistým zp sobem nepravidelné, -f- uvnit slova by m lo v západní ásti románského území podlehnout sonorizaci; v p vodn eckých výp j kách v latin a práv caerefolium je p ejímka z eckého cairšfullon k tomu ovšem n kdy nedochází, z ejm i proto, že jde o kompozita: -f- jakožto za átek druhé ásti složeniny se vlastn chová jako f- na po átku slova, tj. nem ní se (sr. Lausberg 1967 1969, 2: 34n). P i jeho p ijetí na slovanskou p du by se dalo ovšem ekat spíše -p-. Takovou substituci p ijímá Holzer (2007: 43), uvádí však p íklady pouze na rom. f náslovné nebo v zav ené slabice, ne však v intervokalické pozici. Pro ni je možno upozornit ješt na jednu skute nost: a koli dochované výsledky v románských jazycích jednozna n ukazují na zachování -f-, starší románská podoba našeho slova mohla obsahovat i fonetickou variantu zn lou. Uvažuje se totiž o tom, že sonorizace existovala jako (snad už velmi raný) jev fonetický, a to dokonce na celém románském území, a teprve posléze došlo k její, na západorománský areál omezené, fonologizaci (sr. Cravens 1991). Námi uvažovaná zn lá varianta se navíc mohla blížit i výslovnosti bilabiální, obecn totiž výsledky p vodních latinských f, v, p a b v románštin vlivem více r zných zm n asto splývaly (sr. Lausberg 1967 1969, 2: 33n, Weinrich 1969: 82n). P ijmout p edpoklad, že ona labiální hláska románského slova se ve slovanštin re ektovala jako b, je tedy snad možné, zvlášt když slovanský konsonantický systém v dob, kdy k p ejímce z ejm došlo, neobsahoval f. Poukázat lze v tomto ohledu i na další starou románskou výp j ku ve slovanštin, totiž *(j) st ba < * st ba < rom. * stufa i * stupa. Potíže ne iní románské otev ené e, které se ve slovanštin re ektuje jako e (sr. Holzer 2007: 44). Pro posouzení románského p ízvu ného ó se však již nabízejí dva výklady. Pokud by tato hláska byla krátká, šlo by p ijmout její substituci slovanským 1 Ke zm n t - < - viz Gebauer 1894 1929, 1: 523, k a > ä > > e po l sr. Komárek 1958: 50 54.
K staro eským názv m pro Anthriscus cerefolium 67 u pouze s oporou n kolika málo p íklad slovanských toponym (nap. Sulet < Solenta), která uvádí Bidwell (1961: 116), avšak s poukazem, že jde z ejm o pon kud mladší vrstvu románských výp j ek. Pravd podobn jší je proto z ejm p edpoklad, že románské ó bylo dlouhé. Na ásti románského území totiž dochází ke zm n, kterou lze nazvat zdloužení p ízvu ného vokálu v otev ené slabice. K ní došlo v t ch oblastech románského jazykového prostoru, v nichž se pozd ji konstituovala francouzština, rétorománské jazyky, dalmatština, n které severoitalské dialekty a také východní ást jihoitalských dialekt (Lausberg 1967 1969, 1: 100, 150n). Na to, že v otev ené p ízvu né slabice románského tvaru * erfól o na jistém území ke zdloužení skute n došlo, ukazují výše uvedené podoby t ch románských jazyk, které obsahují jakožto pokra ování onoho dlouhého ó diftong, tedy jihoitalské cerefuoglio a tvary ve francouzštin. 2 P edpokládané dlouhé románské ó pak lze za adit do Holzerova modelu slovanských substitucí za románské hlásky tato hláska se ve slovanštin re ektuje jako dlouhé (Holzer 2007: 44), které lze p edpokládat jako mezistadium p i probíhající monoftongizaci diftong : tu lze totiž znázornit i takto: u, u > > > (sr. Holzer 2007: 52, 59, Mareš 1999: 39n). Po prob hnutí metateze pak v souvislosti s dalšími samohláskovými zm nami (vznik nosovek, vznik jer ) dochází ke ztrát protikladu fonologické kvantity ili ke krácení dlouhých vokál (Lamprecht 1987: 70n, Holzer 2007: 75n), sl. se tedy krátí. 3 Jako nejpravd podobn jší se tedy zdá tento zp sob p ejetí a následný vývoj slova: rom. * erf l o > sl. * erb l a > * erb l a > * r b l a > * r bul a. Nejpravd podobn jším místem p ejetí románského slova ke Slovan m se vzhledem k doloženým tvar m v eštin, srbochorvatštin a snad i slovinštin jeví oblast kontaktu románského a slovanského obyvatelstva na území dnešní severovýchodní Itálie a dnešního Rakouska. Odtud se výraz z ejm ší il dál mezislovanskými vý p j kami. Slovo se vyskytuje v polštin : staropolské trzebula, trzebu a Anthriscus cerefolium má adu doklad už z 15. století (SStp 9: 196n); v polštin je doloženo i tr bulka, se z ejm sekundární nosovkou (Brückner 1957: 580). Tyto tvary jsou považovány za bohemismy, teprve pozd ji se v polštin na jejich úkor prosadila zp tná p ejímka z ukrajinštiny v podob trybul(k)a (Basaj Siatkowski 1977: 35). Z polštiny se slovo dostalo do ukrajinštiny: trebúlja, terebúlja, trembúljka Anthriscus cerefolium (ESUkr 5: 626), dále sem z ejm pat í i ukrajinské trybúljka pažitka pob ežní (Allium schoenoprasum) (ESUkr 5: 634). Za bohemismus se pokládá horno lužické trjebula, trybula Anthriscus cerefolium (Jakubaš 1954: 378, 380, Schuster-Šewc 1978 1989, 3: 1529, Basaj Siatkowski 1977: 35) a slovenské trebu a, trebu ka (HSSlk 6: 84) Anthriscus cerefolium, p enesen i vochlice h ebenitá (Scandix pecten- veneris) z téhož ádu mi íkotvarých (Apiales) (Machek 1954: 168). 2 K vývoji románských p ízvu ných vokál v závislosti na tom, zda byly v otev ené i v zav ené slabice, sr. Lausberg 1967 1969, 1: 152. Diachronn -fonologický výklad tohoto jevu podává Weinrich 1969: 175n). 3 Podobným zp sobem došlo k p ejetí nap. t chto slov: lat. *Castelli nem > rom. *Kasl ne > sl. *Kaslj nu > *Koslj n > ak. Košljun, lat. *Sal na > rom. *Sal na > sl. *Sal nu > *Sol n > ch. Solun (Holzer 2007: 105n, 132).
68 Vít Bo ek D íve se uvažovalo nikoli o románském, ale o germánském zdroji p ejetí tohoto slova. Gebauer (1894 1929, 1: 523) m l slovo za p ejaté ze starohornon meckého kervola. Mayer (1927: 19, 37, 50, 62, 67), aby odstranil hláskové obtíže, uvažoval o ran starohornon meckém *kerfulia i *kerfule a p edpokládal tak praslovanský tvar prošlý druhou palatalizací velár *cerbule, po metatezi *c ebule; Rudolf (1991: 168 9) uvádí, ovšem bez výkladu, jako možný zdroj p ejetí starobavorské kervole. Už ve staré eštin existoval ovšem pro tutéž rostlinu Anthriscus cerefolium i název kerblík (Newerkla 2004: 280, uvádí asi deset doklad, sr. i Gebauer 1903 1916, 2: 35). Jde o nov jší výp j ku z prost edí germánského. Mayer (1927: 38, 57) a Šmilauer (1969: 203) uvažovali p i hledání pramene o st edohornon meckém kervele, Machek (1954: 168, 1957: 198 = 1968: 249) a Newerkla (2004: 280) mysleli až na jeho pokra- ování, (ran )novohornon mecké kerbel. V každém p ípad došlo na eské p d k slovotvorné adaptaci pomocí deminutivního su xu (sr. Newerkla 2004: 61). Nov jší i staré výp j ky z germánského prost edí se vyskytují, s r znými deriva ními su xy, i v dalších slovanských jazycích. Slk. kerblík, st. i krblík (HSSlk 2: 44) pochází z nhn. kerbel (Rudolf 1991: 67), stejn jako stpol. kierbnik (SStp 3: 275, Brückner 1957: 580) a pol. st. kierbel (SJP 2: 328). Rus. kérbel vykládá Vasmer (1953 1958, 1: 550) také z nhn., kdežto tvar kérvel z dolnon meckého kervel i nizozemského kervel. 4 Germánský zdroj má i bulh. dial. kervel (BER 2: 334). 5 Slovinské krebúljica, dial. krebúlca, krbúlca, krefúlca, krivúlja mají za p ejetí ze sthn. Berneker (1908 1914, 1: 501) a nejnov ji Snoj (2003: 320), naopak Bezlaj (1976 2005, 2: 86) je vykládá jako p ímé p ejetí z latiny. Když m a n kolik dalších etymologických u za al p ed nedávnou dobou profesor Ve erka zasv covat do taj etymologické práce, byl jedním z jeho prvních upozorn ní poukaz na to, že je t eba nejen všímat si p ímé p íbuznosti slov jednotlivých indoevropských v tví, dané existencí spole ného indoevropského východiska, ale být si v dom i možnosti nep ímé p íbuznosti slov, spo ívající v tom, že v jazyce vedle sebe nacházíme jednak p ímé pokra ování indoevropského východiska, jednak jeho pokra ování nep ímé, tj. výp j ku, jíž se onen p vodn prajazykový tvar dostává do jazyka oklikou p es jiný jazyk (sr. k tomu Ve erka 2005). Výp j ky ozna il ve vztahu k on m p ímým pokra ováním poeticky jako jejich levobo ky. Následovalo ješt upozorn ní, že i vzájemn spjatých levobo k m že v jazyce existovat vedle sebe n kolik. Na jednu takovou dvojici jsem se pokusil poukázat v tomto p ísp vku. P vodn totéž slovo, latinské caerefolium, žije dodnes v eštin ve dvou podobách, daných r znou dobou i zdrojem p ejetí. Pon kud paradoxn se dokonce vyskytují spole n v o ciálním eském botanickém názvu kerblík t ebule. 6 4 Matzenauer (1881: 163) uvažoval i o švédském körfvel. 5 Naproti tomu bulh. kerviz, kereviz Apium graveolens = mi ík celer z téže eledi a dial. kervez Anthriscus cerefolium vykládají auto i bulharského etymologického slovníku jako p ejímky z tur. kereviz < arab. käräfs (BER 2: 334n). 6 P ísp vek vznikl za podpory projektu výzkumu a vývoje MŠMT LC546.
K staro eským názv m pro Anthriscus cerefolium 69 Literatura Basaj Siatkowski 1977: Basaj, M. Siatkowski, J., Przegl d wyrazów uwa anych w literaturze naukowej za bohemismy (cz. XIV). Studia z lologii polskiej i s owia skiej 16, 5 40. BER: B lgarski etimologi en re nik, So ja 1962. Berneker 1908 1914: Berneker, E., Slavisches etymologisches Wörterbuch. 1 2, Heidelberg. Bezlaj 1976 2005: Bezlaj, F., Etimološki slovar slovenskega jezika. 1 4, Ljubljana. Bidwell 1961: Bidwell, C. E., The Chronology of Certain Sound Changes in Common Slavic as Evidenced by Loans from Vulgar Latin. Word 17, 105 127. Brückner 1957: Brückner, A., S ownik etymologiczny j zyka polskiego, Warszawa. Cravens 1991: Cravens, T. D., Phonology, phonetics, and orthography in Late Latin and Romance: the evidence for early intervocalic sonorization. In: Wright, R. (ed.), Latin and the Romance Languages in the Early Middle Ages, London, 52 68. DEC: Coromines, J. Gulsoy, J. Cahner, M., Diccionari etimològic i complementari de la llengua catalana. 1 10, Barcelona 1995 2001. DEI: Battisti, C. Alessio, G., Dizionario etimologico italiano. 1 5, Firenze 1950 1957. DEP: Machado, J. P., Dicionário etimológico da língua portuguesa. 1 5, Lisboa 1995 7. DCLC: Corominas, J., Diccionario crítico de la lengua castellana. 1 4, Bern 1954. ESUkr: Etymolohi nyj slovnyk ukrajins koji movy, Kyjiv 1982. Gebauer 1894 1929: Gebauer, J., Historická mluvnice jazyka eského. 1 4, Praha. Gebauer 1903 1916: Gebauer, J., Slovník staro eský. 1 2, Praha. HdR: Handwörterbuch des Rätoromanischen. 1. (A M), 2. (N Z), 3. (Indizes), Zürich 1994. Holzer 2007: Holzer, G., Historische grammatik des Kroatischen. Einleitung und Lautgeschichte der Standardsprache, Frankfurt am Main et al. HSSlk: Historický slovník slovenského jazyka, Bratislava 1991. Jakubaš 1954: Jakubaš, F., Hornjoserbsko-n mski s ownik. Obersorbisch-deutsches Wörterbuch, Budyšin. Komárek 1958: Komárek, M., Historická mluvnice eská. I. Hláskosloví, Praha. Lamprecht 1987: Lamprecht, A., Praslovanština, Brno. Lausberg 1967 1969: Lausberg, H, Romanische Sprachwissenschaft. 1. Einleitung und Vokalismus. Berlin 1969, 2. Konsonantismus, Berlin 1967. Machek 1954: Machek, V., eská a slovenská jména rostlin, Praha. Machek 1957: Machek, V., Etymologický slovník jazyka eského a slovenského, Praha. Machek 1968: Machek, V., Etymologický slovník jazyka eského, Praha. Mareš 1999: Mareš, F. V., Diachronische Phonologie des Ur- und Frühslavischen, Frankfurt am Main. Matzenauer 1881: Matzenauer, A., P ísp vky ke slovanskému jazykozpytu. Listy lologické 8, 161 208. Mayer 1927: Mayer, A., Die deutschen Lehnwörter im Tschechischen, Reichenberg.
70 Vít Bo ek Newerkla 2004: Newerkla, S. M., Sprachkontakte Deutsch Tschechisch Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwikklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen, Frankfurt am Main et al. Pleteršnik 2006: Pleteršnik, M., Slovensko-nemški slovar. 1 2, Ed. M. Furlan, Ljubljana. Rj: Rje nik hrvatskoga ili srpskoga jezika. 1 23, Zagreb 1880 1976. Rudolf 1991: Rudolf, R., Die deutschen Lehn- und Fremdwörter in der slowakischen Sprache, Wien. Schuster-Šewc 1978 1989: Schuster-Šewc, H., Historisch-etymologisches Wörterbuch der ober- und niedersorbischen Sprache, Bautzen. SJP: S ownik j zyka polskiego. 1 8, Warszawa 1900 1927. SKL: Staro eské knihy léka ské. Ed. M. erná, Praha 2006. Skok 1971 1974: Skok, P., Etimologijski rje nik hrvatskoga ili srpskoga jezika. 1 4, Zagreb. Snoj 2003: Snoj, M., Slovenski etimološki slovar, Ljubljana. SSLat: Slovník st edov ké latiny v eských zemích. Latinitas medii aevi lexicon Bohemorum, Praha 1977. SStp: S ownik staropolski, Warszawa 1953 2007. Šmilauer 1969: Šmilauer, V., N mecké prvky v eské botanické nomenklatu e. In: Krauss, W. Stieber, Z. B li, J. Borkovskij, V. I. (eds.), Slawisch-deutsche Wechselbeziehungen in Sprache, Literatur und Kultur, Berlin, 202 211. TLF: Trésor de la langue française. Dictionnaire de la langue de XIX e et du XX e siècle (1789 1960). 1 16, Paris 1971 1994. Vasmer 1953 1958: Vasmer, M., Russisches etymologisches Wörterbuch. 1 3, Heidelberg. Ve erka 2005: Ve erka, R., K prazdroj m slov neboli O etymologii. Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brn 38,. 2, 9 14. Zkrácená verze in: Awadová, L. et al. (eds.), Setkání bohemist Cikháj 2004, Brno 2004, 5 7. (Online: http://www.phil.muni.cz/cest/cikhaj/ les/ sbornik2004.pdf) Weinrich 1969: Weinrich, H., Phonologische Studien zur romanischen Sprachgeschichte, Münster. Zu den alttschechischen Benennungen für Anthriscus cerefolium Das alttschechische Wort t bule Gartenkerbel, Anthriscus cerefolium lässt sich als das Ergebnis einer alten Entlehnung erklären: Das (spät)urslavische * r bul a < * r b l a < * erb l a < * erb l a könnte seine Herkunft in einer romanischen Form * erf l o (< lat. caerefolium < gr. cairšfullon) haben. Demgegenüber ist eine andere Bezeichnung für dasselbe Gewächs, das alttschechische kerblík, eine spätere Entlehnung aus mhd. kervele oder (früh)nhd. kerbel. Etymologické odd lení, Ústav pro jazyk eský AV R Veve í 97, 602 00 Brno, eská republika vitbocek@centrum.cz