Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta. Faktory ovlivňující poptávku po biopotravinách Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Faktory ovlivňující poptávku po biopotravinách Bakalářská práce Vypracovala: Eva Steinhauserová Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Iva Živělová, CSc. Brno 2011

Abstrakt Cílem této práce je analýza hlavních faktorů ovlivňujících poptávku po biopotravinách v České republice a komparace vývoje spotřeby biopotravin v České republice ve srovnání s vybranými státy Evropy. Výsledek této práce je především analýza českého trhu biopotravin, spotřebitelského chování a strategie prodeje vybraných obchodů, které prodávají biopotraviny. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, spotřeba, distribuce, poptávka Abstract The aim of this work is the analysis of main factors affecting the demand for organic food in the Czech Republic and comparison of the development of consumption of organic food in the Czech Republic compared with selected States of Europe. The result of this work is the analysis of the Czech market of organic food, consumer behaviour and strategies of sales of selected shops, which sell organic food. Keywords: organic farming, organic food, consumption, distribution, demand 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Faktory ovlivňující poptávku po biopotravinách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce. Brno, dne 11.4.2011 Podpis studenta 3

Poděkování Mé poděkování za pomoc a radu patří v první řadě mé vedoucí práce prof. Ing. Ivě Živělové, CSc., která byla vždy velmi milá a ochotná prodiskutovat všechny mé otázky. Také nelze nepoděkovat všem mým zúčastněným přátelům a rodině, kteří mi výrazně pomohli s výzkumem. Děkuji. 4

Úvod....6 1 Cíl práce a metodika...7 1.1 Cíl práce..7 1.2 Metodika..7 2 Literární přehled.9 2.1 Ekologické zemědělství..9 2.1.1 Historie ekologického zemědělství...9 2.1.2 Cíle ekologického zemědělství.9 2.1.3 Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství 10 2.1.4 Chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství 12 2.2 Podpory v ekologickém zemědělství 13 2.3 Biopotraviny.15 2.3.1 Stav na českém trhu 16 2.3.2 Výroba biopotravin v České republice 16 2.3.3 Distributoři biopotravin v České republice.18 2.3.4 Spotřeba biopotravin v České republice.21 3 Vlastní výzkum...23 3.1 Prodej biopotravin.23 3.1.1 Specializované obchody se zdravou výživou...23 3.1.2 Hypermarkety/supermarkety..25 3.2 Spotřeba biopotravin.27 3.2.1 Otázky na biopotraviny..27 3.2.2 Otázky na respondenty 30 4 Závěr.33 5 Použitá literatura... 35 6 Přílohy..36 5

0 ÚVOD Toto téma jsem si vybrala z důvodu osobního i profesního zájmu o ekologické zemědělství, jako alternativu ke klasickému konvenčnímu zemědělství. Sice si uvědomuji, že v dnešní době se ekologické hospodaření dostává z oblasti podnikání ze zájmu a víry spíše do oblasti ekonomické hlavně díky dotacím, ale přesto věřím, že je v České republice spousta farmářů, kteří tyto specifická pravidla převzali za svůj styl života. Jejich produkty lze po uplynutí doby přechodu považovat za bioprodukty, které posléze obchodují na trhu ve tvrdé konkurenci konvenčních produktů s výrazně nižší cenou, alespoň co se týče českého trhu. Ale i přes tyto bariéry, které by mohli odrazovat, se nadále rozrůstá počet ekologicky hospodařících farem a tím i plocha, na které šetrně hospodaří. Český trh s biopotravinami díky tomu roste a vytváří se zde fungující síť výrobců a distributorů, kteří zprostředkovávají vnitrostátní i mezinárodní obchod s biopotravinami. Díky nim se do obchodních řetězců i menších prodejen dostává více zboží a je přístupnější běžnému spotřebiteli bia i spotřebiteli budoucímu. Podstatou této práce není vyzdvihovat ekologické zemědělství ani propagovat bioprodukci a spotřebu biopotravin, ale kriticky nahlédnout na český trh s biopotravinami, analyzovat poptávku a vyhodnotit souvislosti mezi způsobem obchodu s tímto zbožím a jeho spotřebou. Biopotraviny jsou specifickým zbožím, které by de facto mohlo být denní spotřeby. Proto vznikla tato práce, ve které bude vysvětleno, proč tomu tak není a zhodnoceno, za jakých podmínek by tomu tak být mohlo. 6

1 CÍL PRÁCE A METODIKA 1.1 Cíl práce Cílem této práce je analýza hlavních faktorů ovlivňujících poptávku po biopotravinách v České republice a komparace vývoje spotřeby biopotravin v české republice ve srovnání s vybranými státy Evropy. Čtenáři poskytnout ucelené informace o způsobu hospodaření zvané ekologické. Seznámit s produkty ekologického zemědělství, které jsou nazývány biopotraviny. Přes tuto problematiku se dostat do ekonomických disciplín. Především se zaměřit na trh ekologických produktů.. Výsledky této práce mohou sloužit pro distributory a prodejce, jako informační zdroj. 1.2 Metodika Tato práce je postavená na základě informací získaných z odborné literatury a vlastního výzkumu, který je proveden v městě Brně. Jedná se o průzkum na základě dotazníků, které jsou vyplněny prodejci distributory a spotřebiteli. Dotazník pro distributory obsahuje celkem 11 otázek. Obsahuje dotaz na typ obchodu, zda jde o specializovaný obchod se zdravou výživou nebo supermarket/hypermarket, jak dlouho prodává biopotraviny, jaký je nabízený sortiment biopotravin, zastoupení biopotravin ve struktuře prodávaného sortimentu, která biopotravina se prodává nejvíce, kteří dodavatelé biopotravin s obchodem spolupracují, zda obchod zajišťuje propagaci biopotravin ve své prodejně a pokud ano, tak jak, jaké vidí možnosti rozšíření prodeje biopotravin, počet prodejen v ČR (pokud jejich obchod spadá pod nějakou prodejní síť), ve které pobočce se prodává nejvíce biopotravin a zdali mají nějaké poznatky, či zkušenosti s prodejem biopotravin. Vyplňování dotazníků obchodníků je provedeno na základě osobního kontaktu. Vyplnilo jej celkem 11 prodejen, z toho 5 supermarketů/hypermarketů a 6 specializovaných prodejen na zdravou výživu. Spotřebitelský dotazník byl umístěn na fecebooku sociální síti, kde formou sdílení jej mohou respondenti vyplňovat zcela anonymně. Dotazník obsahoval celkem 14 otázek: zda respondent kupuje biopotraviny, v případě, že nekupuje, tak proč, jak často kupuje biopotraviny, kde nejčastěji nakupuje biopotraviny, v jakých případech by více kupovali biopotraviny, kde získávají informace o biopotravinách, proč kupují biopotraviny. Další část otázek byla zaměřená na respondenta, jakého je pohlaví, jaké je jeho nejvyšší 7

dosažené vzdělání, jaké je jeho povolání, jaké jsou průměrné měsíční příjmy jeho domácnosti, jaká je jeho domácnost (zda žije sám nebo s partnerem, s dětmi nebo bez dětí,..) a zda zná národní logo označující biopotraviny. Na dotazník nahlédlo během zhruba 14 dní celkem 284 osob a z toho 146 jej vyplnilo. Všichni dotazovaní byli z České republiky. Výsledky tohoto výzkumu budou vyhodnoceny pomocí procentuálních zastoupení. 8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Ekologické zemědělství Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných zvířat. (Definice podle českého zákona č. 242 z roku 2000 Sb.) 2.1.1 Historie ekologického zemědělství a současnost Podle J. Urbana a B. Šarapatky, kteří uvádějí ve své publikaci Ekologické zemědělství I., lze počátky vzniku ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě datovat do období po první světové válce. V německy mluvících zemích vzniká přírodní zemědělství a také biodynamické zemědělství, jehož výchozí bod tvořil atroposofický obraz člověka a přírody. Důvodem vzniku ekologického zemědělství byl rozmach industrializace a urbanizace od poloviny 19. a na přelomu 20. století, což se projevilo v negativních změnách životních podmínek obyvatelstva. Lidé se obraceli k přírodnímu nebo přírodě blízkému životnímu stylu. V prvních desetiletích minulého století se rovněž setkáváme s prvními dokumentovanými údaji o poškození půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, které souvisejí s chemickou a technickou intenzifikací. Jde například o okyselení půd, půdní únavu a změny půdní struktury. Vedle problémů s půdní úrodností byl zaznamenán i zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. (Urban, Šarapatka a kol. 2003, s. 11) 2.1.2 Cíle ekologického zemědělství Současné ekologické zemědělství reaguje na problémy klasického hospodaření a stanovilo si tyto všeobecné cíle: - produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství, 9

- pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty, - udržet a zlepšovat úrodnost půdy, - vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podniku, - minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie, - hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám, - uchovat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu, - vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny, - umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce. (Urban, Šarapatka a kol. 2003, s. 23) 2.1.3 Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství Dle Zákona o ekologickém zemědělství č 242/2000 Sb. a NK (ES) č. 889/2008, rozlišujeme období přechodu z konvenčního způsobu hospodaření na ekologické dle druhu kultury. Orná půda a trvalé travní porosty mají období přechodu 2 roky, trvalé kultury, jako jsou sady, vinice, chmelnice 3 roky. Období přechodu je zahájeno registrací ekologického podnikatele na Ministerstvu zemědělství. Podnikatel musí být přihlášen k jedné ze tří kontrolních organizací, které se zavazují k řádné kontrole plnění podmínek zemědělce a následnému zhodnocení certifikace bioproduktů a biopotravin. Dále je stanoven zákaz používání veškerých herbicidů, omezení v používání minerálních hnojiv, zákaz hydroponie. Na jedné farmě nesmí být souběžná produkce stejné plodiny v kvalitě BIO a konvenční. Současný stav využití ekologicky obhospodařované půdy v ČR Hlavními plodinami na orné půdě jsou obiloviny téměř 56 % (nejčastěji oves a pšenice) z toho okolo 3,5 % půdy zabírají luskoviny na zrno (55 % hrách setý) a technické plodiny (80 % tvoří olejniny, zejména hořčice; dříve dominovala řepka). Zelenina se pěstuje na 1,2 % orné půdy, přičemž 2/3 půdy zabírá zeleniny plodová (pěstování dýní 60 %), malo část orné půdy zaujímají okopaniny 0,58 % (zejména brambory) a dále pícniny (podíl 33 %). 10

Z regionálního pohledu se největší rozloha ekologicky obhospodařované orné půdy nachází v kraji Jihomoravském, Jihočeském a Vysočině (až 40 % ploch tvoří pícniny). Největší rozlohy ostatních plodin na orné půdě se nacházejí převážně v Jihomoravském kraji (31 % ploch olejnin, 29 % luskovin, 25 % okopanin a až 80 % ploch zeleniny). Také se tam nachází nejvíce trvalých kultur, 21 % ekologických sadů a až 96 % vinic. Následuje kraj Zlínský s podílem téměř 19 % ekosadů. Nejvíce ekologických ploch trvalých travních porostů má kraj Jihočeský, Karlovarský a Moravskoslezský (společně 44 % všech TTP v EZ). (Ročenka Ekologické zemědělství v ČR, 2009, s. 12) Vývoj ekologicky obhospodařovaných ploch v ha a počtu farem v ČR v letech Tab. č. 1 Vývoj ekologicky obhospodařovaných ploch v ha a počtu farem v ČR v letech Roky 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 Počet farem 3 132 135 141 187 181 182 Celková plocha v EZ 480 17507 15371 15667 15818 14982 17022 Roky 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Počet farem 211 348 473 563 654 721 810 Celková plocha v EZ 20239 71621 110756 165699 218114 235136 254995 Roky 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Počet farem 836 829 963 1318 1946 2689 Celková plocha v EZ 263299 254982 281535 312890 341632 398407 Ročenka EZ v ČR za rok 2009 Zdroj: V tabulce můžeme sledovat vývoj počtu farem na území ČR. Vidíme, že byl výrazný nárůst v roce 1991, poté do roku 1997 byl přírůstek v průměru konstantní, vyjma záporného roku 1995, kdy počet podniků klesl o 6 a značný nárůst lze sledovat od roku 1998 až do roku 2003, kdy byl meziročně navýšen počet registrovaných podniků o 85 v průměru. Od roku 2004 do 2006 se meziroční přírůstek zase snížil. Znovu zde máme záporný rok 2005, kdy jsme zaznamenali pokles o 7 podniků, ale po roce 2006 se stavy zvyšují, sledujeme průměrně ročně deseti procentní nárůst. Rok 2009 byl rekordním, kdy počet podniků vzrostl o 734, což je meziročně o 16,6 %. Lépe lze sledovat vývoj v grafu č. 1 uvedeném v příloze. V tabulce máme znázorněné, jak se vyvíjela plocha ekopůdy v letech, zajímavé je sledovat, že s nárůstem počtu farem 11

v roce 1992, kdy se sice počet farem rozrostl o 3, se plocha snížila o 2 136 ha. V ostatních letech však tento jev již nepozorujeme. Celková výměra v roce 2009 činila necelých 10 % ekologicky obhospodařovaných ploch v České republice z celkové plochy obhospodařované půdy. Průměrně se velikost ekofarmy pohybuje na zhruba 148 ha a trvale tato hodnota klesá. (Ročenka Ekologické zemědělství v ČR, 2009, s. 6) 2.1.4 Chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství Zásady chovu hospodářských zvířat v systému ekologického hospodaření jsou výrazně odlišní oproti konvenčním chovům. Zvířata musí mít neustálý přístup na pastvinu, nesmí se jim podávat preventivně žádné léky, jsou zakázány celoroštové systémy, u savců je zákaz dokrmování mláďat mléčnými náhradami, zákaz vazného ustájení, odrohování, krácení ocásků a zákaz chovu hospodářských zvířat ve faremní jednotce, která nevlastní půdu, apod. Také je vymezeno, který druh je možný do ekologie zařadit. Povolení jsou pouze: skot (i buvoli a bizoni), koně, ovce, kozy, prasata, ryby, králíci, drůbež a včely. Nutné je také zdůraznit, že zvířata musí být nejen chována ekologicky, ale také krmena ekologicky. Mají přechodné období stanovené zákonem, jako rostlinná produkce. Na skot jsou buď 2 roky, nebo nejkratší doba chovu 12 měsíců u skotu bez tržní produkce mléka. Pokud jde o dojný skot, tak na mléko je nejkratší doba chovu pouze půl roku. Taktéž i na ovce a kozy, 10 týdnů je na drůbež chované na maso a 6 týdnů v případě produkce vajec. Včelařské produkty mohou být označovány za produkty ekologického zemědělství, pokud byla pravidla EZ dodržována nejméně po dobu jednoho roku. (Dle NK (ES) č. 889/2008) Současný stav struktury ekologického chovu hospodářských zvířat Nejdůležitější kategorií v EZ je chov skotu s 86,8% podílem na celkovém počtu dobytčích jednotek (případně 84,1 % bez dojnic), následovaný chovem ovcí s podílem 8,4 %. V roce 2008 realizovalo chov drůbeže celkem 24 ekofarem (z toho jen 3 chov brojlerů), zatímco v roce 2009 bylo již 38 ekofarem a 9 s chovem brojlerů. K pozitivnímu nárůstu došlo v chovu prasat (o 26,8 %), což opět potvrzuje i nárůst z 14 na 21 ekofarem zaměřených na chov prasat. Ostatní kategorie, s výjimkou včel, zaznamenaly pokles stavů zvířat, z toho nejvýrazněji poklesl počet dojnic (o téměř 50 %). Jejich oddíl na celkovém počtu skotu poprvé klesl pod 2 %. 12

Podíl na celkových stavech zvířat nám ukazuje, že téměř třetina ovcí a čtvrtina koz je chována ekologicky. U skotu celkem a u koní se jedná o podíl okolo 10 %, u dojnic pak jen 0,65 % na jejich celkovém počtu. Drůbež a prasata mají podíl na celkovém počtu pouze pod 0,2 %. V rámci živočišné bioprodukce došlo k výraznému nárůstu produkce drůbežího masa, a to až o 6 546 % na téměř 81 tun, což je v souladu s vývojem počtu brojlerů na ekofarmách v roce 2009. Ostatní kategorie masa zaznamenaly nárůst s výjimkou masa ryb, kde produkce poklesla o 40 %. Celkem bylo v roce 2009 vyprodukováno 7 266 tun masa, ale po odečtu objemu prodaného v živém jako zástav klesne produkce zhruba na 3 300 tun, z toho 90 % tvoří hovězí maso. Mléka bylo vyprodukováno 13,2 mil. litrů, z toho 96 % tvoří mléko kravské, jehož produkce téměř stagnuje. Významný nárůst zaznamenala produkce ovčího mléka (o 132,9 %). Několikanásobně vzrostla produkce smetany, tvarohu a jogurtu. Jedná se o malá množství v porovnání s celorepublikovou produkcí. Také vzrostla produkce vajec, a to o 24,8 % na celkových 1 391,9 tis. kusů. Po roční přestávce byla opět realizována produkce medu v objemu necelých 19 tun biomedu. (Ročenka Ekologické zemědělství v ČR 2009, s. 16) Vývoj stavů hospodářských zvířat v EZ lze přehledně sledovat v příloze v grafech 3. a 4., kde je uvedeno porovnání let 2008 a 2009 z dostupných zdrojů Ročenky Ekologického zemědělství v ČR 2009. 2.2 Podpory v ekologickém zemědělství Začátek státních podpor ekologického hospodaření se datuje od 1990. Tato podpora trvala do roku 1992, od roku 1993 bylo vyplácení podpor pozastaveno a obnoveno bylo až v roce 1998. V tomto mezidobí bylo EZ podporováno nepřímo prostřednictvím environmentálních programů, které byly orientovány např. na restrukturalizaci rostlinné výroby zatravněním či zalesněním, na údržbu trvalých travních porostů, na údržbu krajiny v kulturním stavu nebo na restrukturalizaci finálního využití zemědělské produkce. V letech 1998 a 1999 byly poskytovány podpory pomocí podpůrných programů k podpoře aktivit napomáhajících udržování krajiny. Finanční dotace měla vyrovnávat ztrátu vzniklou hospodařením žadatele ekologicky na pozemcích s průměrnou cenou 4,01 Kč za 1 m² a vyšší. Získaná suma dotace byla odvislá od bodového hodnocení plnění podpůrných programů. 13

Typy podpor: Vyrovnávací příspěvek na 1 ha obhospodařovaných travních porostů na zemědělských pozemcích s výjimkou chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů jedná se o méně příznivé oblasti dnes nazývané LFA oblasti, které zahrnují horské oblasti 1. a 2. typu, ostatní méně příznivé oblasti typu 1 4 a oblasti se specifickými omezeními 1. a 2. typu. Méně příznivé oblasti jsou např. oblasti v CHKO či NP, kde podle zóny, ve které se zemědělská půda nachází, je odstupňována ochrana a stanoven její způsob. Podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství a k podpoře aktivit, které se podílejí na udržování krajiny tyto programy jsou např. na změnu struktury zemědělské výroby zatravněním pozemků s ornou půdou, na údržbu TTP na pastvinách a částečné vyrovnání ztrát žadatele vzniklých v důsledku ekologického zemědělství Dalším druhem podpory je podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství. Jde převážně o aktivity podílející se na udržování krajiny a podporu méně příznivých oblastí. Cílem je trvalé osídlení venkova, kulturní udržení krajiny a vytvoření dostatku pracovních příležitostí pro venkovské obyvatelstvo. Až v roce 2003 došlo ke změně struktury těchto podpor. Snížila se podpora pro méně příznivé oblasti a zvýšily se programy zaměřené na agroenviromentální opatření. Lze také sledovat vliv dotačních programů na počtu nově registrovaných podniků. To hlavně v letech 1998 2003, kdy se obnovila podpora, která navázala na léta 1990 1993. Od roku 2003 byla realizována podpora dle druhu obhospodařované kultury. V plné výši byla poskytována hlavně podnikům v přechodném období. Také stát vynaložil peněžní prostředky na zajištění podkladů pro správní a kontrolní činnost pověřené organizace KEZ o. p. s.. Od roku 2004 (vstupu ČR do EU) jsou podmínky státní podpory EZ upraveny v programovém dokumentu Horizontální plán rozvoje venkova na období 2004 2006. (Dle Živělové a Jánského, 2005) 14

2.3 Biopotraviny V zákoně č. 242/2000 Sb. s 3 se dozvídáme, že biopotravina je potravina vyrobená za podmínek uvedených v tomto zákoně a předpisech Evropských společenství, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními předpisy. Za splnění veškerých podmínek pro certifikaci produktu se zavazuje kontrolní organizace, u které je výrobce či distributor registrován. Registraci nepodléhají maloobchodní prodejci, kteří nepřebalují. V ČR si lze dnes již vybírat ze tří kontrolních organizací, které mají pověření od MZe. Jedná se o Biokont CZ s. r. o., KEZ o. p. s. a ABCERT AG. Podnikatel přihlášený u jedné z těchto organizací musí nejpozději do 24 měsíců od registrace získat alespoň jedno osvědčení na biopotravinu, jinak MZe jeho registraci zruší. Aby jeho výrobek mohl nést na obale odkaz na bioprodukci, tak musí být vyroben minimálně z 95 % z bioproduktů. Na ostatní suroviny musí dokládat, že má certifikát o jejich původu. Zvláštní podmínky jsou i na označování výrobků. Každé etiketa výrobku musí mimo jiné obsahovat národní logo zebra ( viz obr. č. 1), pod ním kód kontrolní organizace (CZ-BIO-001; CZ-BIO-002; CZ-BIO-003) a nově také logo EU ekolist. (viz obr. č. 2) Obr. č. 1 Národní logo BIO Obr. č. 2 Evropské logo BIO Zdroj: www.topzine.cz Zdroj: www.info-bio.cz Biopotravinou lze označit výrobek získaný z bioproduktů. Bioproduktem se rozumí zemědělský produkt (např. maso, oves, rajče) ze systémů ekologického hospodaření, které musí být také certifikovány. Jde tedy například chléb označit za biochléb, pokud je z mouky v kvalitě bio a dalších povolených přísad. Při zpracování se dbá na zachování co nejvyšší nutriční hodnoty. Oproti konvenčním výrobkům je snaha omezit používání umělých barviv, ochucovadel, emulgátorů, konzervačních látek a dalších chemických látek. Například je zakázáno ozařování a mikrovlnný ohřev, chemické zjemňování, uzení a nakládání za použití chemikálií, působení hormonů a přídavných látek, bělení a přidávání syntetických sladidel a aditiv (pitná voda a sůl 15

povolena). Při jakékoliv manipulaci musí být jasné oddělení od konvenčních potravin, což musí být doložené záznamy (např. evidencí skladování, evidencí o čištění strojů, ). Dle J. Moudrého Bioprodukty, 1997. 2.3.1 Stav na českém trhu V ČR se na trhu pohybuje několik subjektů s nabídkou biopotravin. Jedná se buď o výrobce, kteří zároveň uskutečňují prodej svých výrobků nebo o distributory - subjekty uvádějící biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu včetně vývozu a dovozu. Další kategorií jsou prodejci, kteří pouze prodávají. Tito prodejci nemusí být registrováni na MZe a nepodléhají kontrole, pokud pouze prodávají. Tzn., že ani nepřebalují výrobky do svého obalu. Mezi tyto prodejce spadají hlavně maloobchody (specializované prodejny se zdravou výživou, supermarkety, hypermarkety apod.), lékárny, které nabízejí hlavně výživy pro kojence, čaje a různé doplňky stravy, a drogerie (např. dm drogerie markt s.r.o. a Rossmann). (Dle Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami) 2.3.2 Výroba biopotravin v ČR Následující tabulka č. 2 nám ukazuje počet výrobců a druh jejich výroby. Jedná se o roky 2007, 2008 a 2009, kdy je vidět, že ve všech kategoriích se s časem počet podniků rozrůstal. Pouze zpracování a konzervování ovoce a zeleniny zaznamenalo pokles podniků. Ovšem tento pokles v celkovém počtu registrovaných výrobců není sledovatelný a významný. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) Tab. č. 2 Struktura výrobců biopotravin v ČR Struktura výrobců v ČR Zpracování a konzervování masa a masných výrobků Zpracování a konzervování ovoce a zeleniny Výroba rostlinných a živočišných olejů Výroba mléčných výrobků Výroba mlýnských a škrobárenských výrobků Výroba pekařských, cukrářských a jiných mouč. výr. Výroba ostatních potravinářských výrobků Výroba nápojů Celkem 16 2007 2008 2009 22 63 63 25 38 35 0 1 3 20 32 38 7 13 14 29 40 40 65 87 106 22 71 96 190 345 395 Zdroj: Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami, s. 8

V tabulce č. 3 je uveden seznam největších výrobců biopotravin v ČR, seřazené od největšího po nejmenší dle obratu, ve kterém ovšem není zahrnut pouze obrat za výrobu biopotravin, jelikož nelze odlišit obrat za vlastní výrobu a za distribuci hotových výrobků. Celkem 54 % firem zabývající se výrobou biopotravin se zabývají taktéž výrobou konvenčních potravin, tudíž biopotraviny jsou u nich druhotnou záležitostí, jedná se průměrně o 5 % z jejich celkového obratu. Až 90 % z celkového obratu tvořilo pouze u 16 % dotazovaných firem. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) Tab. č. 3 Největší společnosti zabívající se výrobou biopotravin v ČR Největší společnosti zbívající se výrobou biopotravin v ČR PRO-BIO, obchodní společnost s. r. o. Obiloviny, těstoviny, polotovary, mlýnské výrobky Country Life s. r. o. Obiloviny, těstoviny, pečivo OLMA, a. s. Mléko a mléčné výrobky Biopark, s. r. o. Hovězí maso Štěrba Jan, Ing. Ovoce a zelenina Čerozfrucht s. r. o. Ovoce a zelenina Bio nebio s. r. o. Trvanlivé pečivo, cereálií směsi, polotovary.. Mlékárna Valašské Meziříčí, spol. s r. o. Mléko a mléčné výrobky Sklenář Josef Maso a uzeniny Emco spol. s r. o. Cereálií směsi Sluneční brána, s. r. o. Ostatní potraviny Racio, s. r. o. Trvanlivé pečivo Maštalíř Vladimír - St. Pierre Výrobky z kozího mléka LACRUM Velké Meziříčí, s. r. o. Mléko a mléčné výrobky Lifefood Czech Republic s. r. o. Ostatní potraviny (pomazánky, cukrovinky,..) Zdroj: Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami, s. 11 Až 100 % firem uplatňuje svoje biovýrobky na českém trhu, pokud vyváží, tak nejčastěji na Slovensko. Velmi málo firem vyváží do ostatních zemí EU, např. do Německa, Rakouska a nejmenší podíl vývozu se týká Polska. Byly sledované distribuční cesty, kde bylo zjištěno, že z celkového obratu (objemu výroby) mířilo zhruba 83 % přímo ke konečnému spotřebiteli, 58 % do maloobchodních řetězců, 20 % do obchodů zdravé výživy a 3 % do specializovaných prodejů, jako je gastronomie, lékárny, drogerie či přímý prodej. Při bližším pohledu dále vyplývá, že masné výrobky jsou téměř výhradně prodávány přes maloobchodní řetězce (93 %), stejně tak 75 % masa. Ovoce a zelenina je kromě řetězců (67 %) prodávána výrazněji (19 %) do specializovaných obchodů podobně jako nápoje (až 35 %) a pekařské, cukrářské a jiné 17

moučné výrobky (30 %). Mléčné výrobky výrobci prodávají z 72 % do maloobchodních řetězců, téměř 15 % směruje do velkoobchodu a 11 % do specializovaných obchodů zdravé výživy. Třetina výroby mlýnských a škrobárenských výrobků míří shodně do prodejen maloobchodních řetězců i zdravé výživy, 11 % pak do velkoobchodů a okolo 8 % jde k dalšímu zpracování. (Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami, s. 15) Hlavním faktorem vstupu výrobců na trh s biopotravinami byla zvyšující se poptávka ze strany odběratelů, často také uváděli, že vstupují z osobního přesvědčení nebo profesionální výzvy (např. ochrana životního prostředí) a v neposlední řadě měli potřebu se odlišit od ostatních výrobců (zvýšit konkurenceschopnost). Faktor, který zvažovali výrobci při rozhodování, zda vstoupit nebo ne, byl zvýšená administrativní náročnost (certifikace, evidence apod.) Dalším faktorem bylo, že nebyla dostatečná poptávka po jím vyráběném výrobku, což znamená, že někteří výrobci mají nemalé problémy s odbytem a to znamená, že výrobci před zahájením výroby dostatečně neplánují a nedělají průzkum trhu. Hlavním motivem vstupu do výroby u výrobců, kteří mají problém s poptávkou po jejich zboží, bylo osobní přesvědčení a potřeba se odlišit. Naopak pokud motivem vstupu do výroby byla existující poptávka po biopotravinách, pak výrobci jako hlavní překážky výroby viděli zvýšenou administrativu a nedostatek bio-surovin. Velkým problémem pro zvýšený prodej biopotravin je také jejich příliš vysoká cena v maloobchodě. (Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami) 2.3.3 Distributoři biopotravin v České republice Ke konci roku 2009 bylo 168 subjektů v registraci MZe, z nichž zhruba 15 % realizuje dovoz ze třetích zemí. Bylo zjištěno, že na českém trhu se pohybuje také okolo 2000 maloobchodních prodejen, které nepodléhají registraci. Jedná se o takřka o všechny nadnárodní řetězce (vyjma prodejen Lidl, některými českými prodejnami působícími pod značkou COOP a dalšími nezávislými prodejními sítěmi (např. Brněnka). další odbytová místa nabízí odhadem síť 2000 lékáren, které se zabývají především bio čaji a doplňky stravy pro kojence a také drogerie. V posledních letech se zvýšil počet dovozců biopotravin, kteří pak konečný prodej uskutečňují přes maloobchodní řetězce. Většinou dovážejí zahraniční značkové biopotraviny a ty sami distribuují do řetězcového maloobchodu. Některé firmy také dovážejí bioprodukty ve 18

velkobalení a teprve v ČR je balí do maloobchodních obalů a umisťují na trh pod vlastní značkou. (Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami, s. 19) Hlavní importéři do ČR v roce 2008: Hipp Czech s.r.o., Country Life s.r.o., PRO-BIO obchodní společnost s r.o., Pfanner, spol. s r.o., Vitek Trade s.r.o., bio nebio s.r.o. a Bauer Bio. Významní dovozci jsou i maloobchodníci: Tesco Stores ČR a.s., Kaufland, dm drogerie, SPAR Česká obchodní společnost s.r.o., Billa a Rosmann. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) Nejčastěji se do ČR dovážejí hotové výrobky ze západní Evropy a to hlavně z Německa a Rakouska. Hlavní podíl z dovozu tvoří biopotraviny běžné denní spotřeby (např. dětské a kojenecké přesnídávky, nealkoholické nápoje, těstoviny, mléčné výrobky, drůbeží maso, vejce a zpracovaná zelenina). Dovoz ovoce a zeleniny je nejvýraznější v mimosezónních měsících a to zejména z Německa, Holandska a Itálie. Hlavním důvodem dovozu biopotravin je převážně nedostatečná nabídka biopotravin na českém trhu. Ovšem jedná se i biopotraviny, které nelze v ČR vyrobit a jejich dovoz je nutností. Co se týče domácích biopotravin je nedostatečná nabídka hlavně v oblasti ovocných a zeleninových biošťáv, alkoholických nápojů, čerstvého bioovoce a biozeleniny, luskovin a olejnin, těstovin, biopečiva, drůbežího masa, ryb a vajec. Naopak výrazný nadbytek domácí produkce nebyl vysledován v žádné kategorii potravin. Rovnováhu na trhu vidí distributoři u mouky, obilovin a mléčných výrobků. Dalším motivem dovozu jsou existující dlouhodobé odběratelsko-dodavatelské vztahy, obdobně jako u výrobců, ukazuje na silné propojení distributorů s jejich mateřskými společnostmi, kdy distribuce / dovoz biopotravin z dceřinných závodů je jejich povinností. (Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami, s. 20) Největšími distributory z pohledu obratu jsou Hipp Czech s.r.o.,topbio, a.s., OVINEX a.s., PFANNER, spol. s r.o., SUNFOOD VM s.r.o. Tzn., že tyto společnosti nakupují s cílem dalšího prodeje. Významné jsou také společnosti PRO-BIO, obchodní společnost s r.o. a Country Life s.r.o., jejichž obrat je již zahrnut v obratu výrobců biopotravin. Většina distributorů (téměř 100 %) nachází uplatnění na českém trhu. Někteří vyvážejí ještě na Slovensko, do Německa a do Polska, což ale je takřka 19

zanedbatelný podíl, ale pokud s ním budeme počítat, tak skončilo 95 % objemu distribuovaných biopotravin na českém trhu. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) Z tohoto obratu mířilo ke konečným spotřebitelům zhruba 91 % a to 61 % prostřednictvím maloobchodních řetězců, 7 % přes obchody zdravé výživy, 2 % přes nezávislé / neřetězcové prodejny potravin a 21 % v rámci ostatních cest jako je gastronomie, lékárny, drogerie či přímý prodej. Co se týče ostatních distribučních cest dominuje prodej biopotravin přes lékárny s 18 % podílem. K dalšímu zpracování či jinému obchodníkovi míří cca 4-5 % obratu. Struktura distribučních cest je však opět výrazně ovlivněna dominující společností Hipp Czech s.r.o. Distributory byly využity ve větším rozsahu všechny distribuční cesty vyjma maloobchodních řetězců a specializovaných prodejen. Díky podrobné analýze distribuce hlavních kategorií biopotravin vychází, že maso bylo distribuováno hlavně prostřednictvím maloobchodních řetězců, zatímco masné výrobky nejčastěji přes specializované prodejny. Stejně tak pekařské výrobky směřovaly hlavně do specializovaných prodejen. Přibližně třetina mléčných výrobků byla dodávána do nezávislých prodejen potravin, zbytek pak do prodejen maloobchodních řetězců. Při prodeji ostatních kategorií biopotravin bylo využito již více distribučních cest, přičemž u mlýnských výrobků dominoval prodej dalšímu výrobci (79 %), u zbylých čtyř kategorií pak prodej maloobchodním řetězcům s výraznějším podílem dalšího zpracování u nápojů (až 35 %). (Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009- zpráva o trhu s biopotravinami, s. 23) Co se týče bariér vstupu na trh s biopotravinami, tak distributoři uvádějí téměř shodně jako výrobci, že jim vadí zvýšená administrativa, vysoká prodejní cena a komplikované hledání spotřebitelů. Které je ještě více prohloubeno neochotou obchodních řetězců jednat s malými dodavateli a zařadit jejich výrobky do svých prodejen. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) Distribuce skrz gastronomické provozy je v ČR ještě stále nedostatečně rozvinutá. Řadí se sem mimo jiné několik stovek školních jídelen, restaurací a desítek podnikových jídelen. V prvním roce výzkumu trhu s biopotravinami (2008) nebylo zjišťováno, jaký je skutečný obrat za prodej biopotravin přes gastronomické provozy. 20

Víme pouze, že výrobci dodali do gastronomie biopotraviny za zhruba 5,5 mil Kč a distributoři za zhruba 1 mil. Kč. Tedy po uplatnění 30 % marže byl obrat ve stravovacích zařízeních okolo 8,4 mil. Kč. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) Do trhu s biopotravinami se zahrnuje i obrat realizovaný formou přímého prodeje konečným spotřebitelům. Jedná se hlavně o přímý prodej ze dvora (tj. z ekofarem), ale i jiné formy přímého prodeje (např. přímý prodej od výrobce, distributora apod.). Bylo zjištěno, že tento obrat v rámci těchto ostatních forem přímého prodeje v roce 2008 dosáhl téměř 9 mil. Kč. Svůj bioporodukt, dle zjištěných údajů, mohlo prodávat v roce 2008 zhruba 930 ekofarem. Z toho 136 ekofarem uvedlo, že prodává své bioprodukty i přímo na farmě. Ovšem v tomto počtu jsou zahrnuty i ekofarmy, které svoji produkci prodávají bez certifikátu jako konvenční produkty. Ve srovnání s Rakouskem a Německem je počet ekozemědělců realizující prodej přímo z farmy velmi nízký. Ovšem tento způsob odbytu produkce je pro 53 % dotazovaných ekofarem takřka nevýznamný, jelikož tvoří méně než 10 % jejich celkového obratu. Téměř třetina ekofarem má necelý 50 % podíl z celkového obratu za přímý prodej a a pouze 22 ekofarem by shledala za významný jejich nadpoloviční podíl z obratu za přímý prodej z farmy. Dle nabízeného sortimentu je významnější podíl prodeje živočišných produktů nad rostlinnými. Zejména se jedná o prodej masa, mléka, mléčných výrobků a vajec. Z rostlinných produktů jsou nejvíce nabízeny brambory, mrkve, cibule a ovoce. Poté byl významný prodej koření, bylin a vína. Nejvíce ekofarem s přímým prodejem je ve Zlínském a Olomouckém kraji. (Dle Statistického šetření ekologického zemědělství provedeného v roce 2009 - zpráva o trhu s biopotravinami) 2.3.4 Spotřeba biopotravin v ČR Průměrně nestále roste poptávka spotřebitelů po biopotravinách. To je způsobeno zejména informační kampaní Státního zemědělského intervenčního fondu Ekologické zemědělství a biopotraviny", která podporu vzdělávání hradí. S růstem informovanosti se také mění přístup lidí ke spotřebě. Lidé jsou bohatší a náročnější a touží po kvalitě a novém luxusu. Nedílnou součástí této změny je i zvýšený zájem o zdraví, zdravý životní styl a kvalitu potravin", říká (Tom Václavík, 2008), autor ročenky. Nejvíce biopotravin v ČR nakupujeme v super a hypermarketech, 67 %, pak v 21

prodejnách zdravé výživy a biopotravin, 22,5 % a v lékárnách, 5 %. V drobných prodejnách potravin, které se neoznačují s odkazem na bio, se vloni prodalo biopotravin za 32 milionů Kč, což je podíl 2,5 % na celkovém trhu. Přibližně 2 % biopotravin lidé kupují přímo na farmách či tržištích a přibližně 0,5 % v gastronomických zařízeních. Počet pravidelných nákupů biopotravin vzrostl z 3 % v roce 2005 na 4,8 % v roce 2007. Až 27,9 % populace zná a kupuje biopotraviny občas. Nejčastějším kupcem biopotravin je vysokoškolsky vzdělaný člověk mladší 49 let a dále domácnost s alespoň jedním dítětem mladším 14 let. Má nadprůměrný příjem, bydlí v městě s 20 až 100 tisíci obyvatel nebo naopak v malém městě s 1 až 5 tisíci obyvateli. Průměrná spotřeba na osobu vloni byla 126 Kč. Spotřeba biopotravin v České republice dosáhla v roce 2007 1,29 miliardy korun, což je nárůst o 70 procent oproti roku 2006. Trh s biopotravinami je v ČR setrvale rostoucí, za poslední tři roky se spotřeba zvedla o 153 procent. Biopotraviny tvořily v roce 2007 0,55 procenta z celkové spotřeby potravin a nápojů v České republice. (Greenmarketing, dostupné z http://www.pro-bio.cz, 2008) 22

3 VLASTNÍ VÝZKUM Metodika výzkumu byla popsána v kapitole 1.2. Výzkum probíhal v městě Brně, byl zaměřen dvěma směry, na spotřebu biopotravin a na jejich prodej. Dotazníky prodejců byly vyplněny 6 specializovanými obchody na zdravou výživu a 5 supermarkety/hypermarkety, které mají své provozovny po celé republice. Dotazníky na spotřebu pomocí internetu zodpovědělo 146 respondentů. Z tohoto důvodu budu své výsledky vztahovat na okres Brno-město. 3.1 Prodej biopotravin Mezi supermarkety/hypermarkety dotazník vyplnily těchto 5 obchodů: Interspar, Kaufland, Billa, Tesco, Albert. Dotázané specializované prodejny byly tyto: Zdravá výživa, U Měnínské brány, Zdravý život, Světluška, Zahrada zdraví a U Zlaté Koruny. 3.1.1 Specializované obchody se zdravou výživou První otázka byla na typ obchodu. Druhá otázka s týkala délky prodeje biopotravin. Některé prodejny mají v sortimentu biopotraviny už 20 let, jedná se o bylinné čaje. Ostatní uváděli délku prodeje od 10 let až nejmladší 4 roky. Detailní přehled lze sledovat v tabulce č. 4. Tab. č. 4 - Délka prodeje biopotravin Dlélka prodeje biopotravin Obchod Roky U Měnínské brány 10 Zdravý život 5 Světluška 9 Zahrada zdraví 4 U Zlaté Koruny 20 Zdravá výživa 5 Zdroj: Vlastní práce autora Následující otázka se týkala sortimentu nabízeného v prodejně. Tento sortiment je velice rozmanitý (viz tabulka č. 5), 3 obchody mají na prodejně kompletní sortiment, jedná se o pečivo, ovoce, zeleninu, mléko a mléčné výrobky, maso (kuřecí), uzeniny a další produkty, jako jsou např. mouky, obiloviny, čaje, sójové výrobky, sušenky, těstoviny, oleje, med, nápoje, tofu a oříšky. Jeden dotazovaný obchod z tohoto výčtu 23

sortimentu nevedl pouze maso a další 2 dotazovaní měli pouze čaje, med, sušené ovoce a sušenky. Tab. č. 5 - Nabízený sortiment biopotravin Obchod U Měnínské brány Zdravý život Světluška Zahrada zdraví U Zlaté Koruny Zdravá výživa Nabízený sortiment biopotravin Sortiment Pečivo, ovoce, zelenina, mléko a mléčné výrobky, mouky, sójové výrobky, těstoviny,sušenky Pečivo, ovoce, zelenina, mléko a mléčné výrobky,uzeniny, obilovny Sušené ovoce, med, čaje, sušenky Pečivo, ovoce, zelenina, mléko a mléčné výrobky, mouky, sójové výrobky, těstoviny, med, olej, nápoje, tofu, oříšky, kuřecí maso (na objednávku) Čaje - bylinné, černé, zelené Pečivo, ovoce, zelenina, mléko a mléčné výrobky, mouky, obilovny, čaje, kuřecí maso Zdroj: Vlastní práce autora Zastoupení biopotravin ve struktuře prodávaného sortimentu bylo otázkou č. 4 v dotazníku. Plocha prodeje byla od cca 1 % až po 60 %. Ovšem nejčastější odpověď byla 30 % - 40 %. Na následující (5.) otázku nejvíce prodávaná biopotravina odpověděli pouze 4 prodejny, zbylé 2 tento jev nesledovaly. Nejčastější odpověď byla zelenina a ovoce, poté med, pohanka, jáhly, mouky a kaše. Co se týče dodavatelů biopotravin, na které se ptáme v otázce č. 6, prodejci uváděli nejčastěji bio nebio s. r. o., Country Life, Kalma a Bioharmonie. Mezi dalšími se objevují Sluneční brána, Healthlink, Albio, Sun food, Natural Jihlava, Ekofarma Deblín, farma Ratibořice a p. Pintíř. Nelze opomenout, že často prodejci konstatovali, že i nabízí biopotraviny z dovozu, a to především z Rakouska. Zajímavá je odpověď na 7. otázku, zda prodejci zajišťují ve své prodejně nějak propagaci biopotravin. Pouze 3 prodejny provádějí propagaci biopotravin ve své prodejně. Většinou se jedná o letáky, informační tabule a výlohy. Většina prodejen má informaci o prodeji biopotravin na internetu a jeden prodejce uvedl, že navštěvuje různé veletrhy a provádí propagaci na svém stánku. 24

Na otázku č. 8, jaké vidíte možnosti rozšíření biopotravin ve vaší prodejně, odpověděli 4 respondenti, že žádné, kvůli nedostatečné poptávce a vysoké ceně. Pouze 2 respondenti zhodnotili, že v případě zájmu se chystají rozšířit oddělení s ovocem a zeleninou a jeden obchod má nabídku kuřat na objednávku (viz tab. č. 5). Otázka č. 9 a 10 se zabývá počtem prodejen v české republice a ve které pobočce se prodává nejvíce biopotravin. Z malých specializovaných prodejen byla pouze jedna patřící pod řetězec, který čítá 2 prodejny v Brně, ale nesledovali informaci, ve které prodejně se prodává víc biopotravin. Zkušenosti a poznatky z prodeje biopotravin sledovala poslední otázka s číslem 11. Ty si odnesli pouze 4 respondenti, ostatní uvádí, že lidé prostě přijdou, koupí a odejdou. Ve 4 prodejnách vysledovali převážně kladné ohlasy, pouze ve dvou prodejnách se setkali s nedůvěrou v bioprodukci obecně a narážkami na cenu. Převážně prodejci tvrdí, že by uvítali prozápadní trend vyrovnání ceny s konvenčními produkty. 3.1.2 Hypermarkety/supermarkety Otázka č. 1 se vztahuje na typ obchodu. Otázka č. 2 jak dlouho prodáváte biopotraviny byla přesně zodpovězena pouze čtyřmi obchody. Všechny dotazované obchody spadají do celorepublikových řetězců nadnárodních společností. Díky tomu nabízejí biopotraviny v prodejnách od začátku fungování prodejny. Což je od 20 let až po nejkratší dobu provozu 5 let. Tab. č. 6 - Prodej biopotravin v letech (hypermarkety/supermarkety) Prodej biopotravin v letech Obchod Albert Interspar Kaufland Tesco Billa Roky "dlouho" 8 5 7 20 Zdroj: Vlastní práce autora Otázka č. 3 na nabízený sortiment biopotravin zodpověděli všichni dotázaní. Sortiment je pestrý, na prodejně najdeme pečivo, ovoce, zeleninu, mléko a mléčné výrobky, maso a jiné, jako např. cereálie, čaje, kávu, rýži, luštěniny, oleje, vejce, 25

těstoviny, sóju, mouky, sladkosti, nápoje, sušené plody, koření, med, cukr, kuskus a konzervy. Pouze jeden obchod nevedl maso a jiné biopotraviny. Zastoupení ve struktuře prodejen je zodpovězen ve 4. otázce. Jeho rozsah je od 1 % - 7,5 %, nejčastější odpovědí bylo okolo 3 %. (viz tabulka č. 7) Tab. č. 7 - Zastoupení biopotravin ve struktuře prodávaného sortimentu Zastoupení biopotravin ve struktuře sortimentu v % Obchod % Albert 2% Interspar 2% Kaufland 3% Tesco 7,50% Billa 3% Zdroj: Vlastní práce autora Nejprodávanější biopotravinu, na kterou se ptám v otázce č. 5, měli vysledovanou 3 prodejny. Každá uváděla jiné zboží. Jednalo se o maso, produkty Racio a jogurty. Mezi dodavateli, dotazovanými v otázce č. 6, se objevují hlavně veliké firmy, PRO-BIO s. r. o., TOP BIO a. s., Racio s. r. o., bio nebio s. r. o., Country Life s. r. o., Mlékárna Valašské Meziříčí, spol. s r. o., Čerozefrucht s. r. o., Ponnath ŘEZNIČTÍ MISTŘI, s. r. o., Biopark s. r. o., BIONATUR CZ, Hamé s. r. o., CANO CZ s. r. o.. Pouze jeden malý podnikatel dodává do obchodů své výrobky, jedná se o p. Maštalíře. Ze zahraničních dodavatelů se zde vyskytují např. Alpro (Belgie), Tatranská mlékárna a Eco Trend Myjava (Slovensko). Poté se objevují výrobky, které byly speciálně vyrobené pro určitý obchodní řetězec, např. vyrobeno pro Spar, Rakousko, Sedmá otázka je zaměřená na propagaci biopotravin, tu zajišťují všechny prodejny, převážně se jedná o plakáty a poté různé ochutnávky vzorků, reklamu v médiích a koncentrovanou nabídku v bio koutku. Samozřejmě nalezneme odkaz na bio i na internetu. Na otázku rozšíření biopotravin v nabízeném sortimentu (8.) odpověděly pouze 2 prodejny, že v případě zájmu lze výrazně rozšířit nabídku všech sortimentů, jeden 26

respondent odpověděl, že již pružně reagují na poptávku spotřebitelů dle možností dodavatelů, zbývající 3 prodejny neuvažují o rozšíření nabízeného sortimentu. Rozsah v počtu prodejen v ČR je od cca 20 do 200. Pouze jeden obchod uvedl, že nemá nabídku bio ve všech prodejnách. Ale pouze ve vybraných 42 pobočkách v ČR. Všichni dotazovaní uváděli, že nejvíce se prodávají biopotraviny asi v Praze. Žádný z respondentů neodpověděl na otázku vlastních zkušeností a poznatků z prodeje biopotravin. 3.3 Spotřeba biopotravin Respondenti měli možnost vyplňovat dotazník na facebooku zhruba 2 týdny, za tu dobu si jej otevřelo 284 osob a 146 jej vyplnilo, všichni respondenti jsou z ČR. Dotazník se šířil pomocí sdílení. Obsahuje 14 otázek, všechny byly zodpovězeny. 3.3.1 Otázky na biopotraviny Z první otázky zda kupují respondenti biopotraviny vchází, že 75 % (110 osob) respondentů nakupuje biopotraviny, zbylých 25 % (36 osob) nenakupuje. Z druhé otázky vyplývá, důvody respondentů nekupujících biopotraviny. Respondenti nekupují biopotraviny hlavně z důvodu vysoké ceny (41 %), nedůvěry, že jsou lepší, jak konvenční potraviny (37 %) a 22 % uvedlo, že neví, co jsou biopotraviny. ( viz tab. č. 8) Neznalost místa prodeje neuvedl ani jeden respondent. Tab. č. 8 - Důvody nekoupě biopotravin Důvody, proč respondenti nekupují biopotraviny Odpovědi poč. osob % neznám je, nevím, co jsou 8 22 jsou příliš drahé 15 41 nevěřím, že jsou lepší 13 37 Celkem osob 36 100 Zdroj: Vlastní práce autora Otázka č. 3 zjišťuje frekvenci nákupů biopotravin. Nadpoloviční většina respondentů uvedla, že biopotraviny nakupují nepravidelně (57 %), měsíčně nakupuje biopotraviny 25 % a 18 % týdně. Denně nikdo. (Znázorněno v grafu č. 5.) 27

Graf č. 5 - Frekvence nákupů biopotravin Zdroj: Vlastní práce autora Otázka č. 4 kde nejčastěji nakupujete biopotraviny byla jednohlasně zodpovězena, že všichni dotázaní nakupují biopotraviny v supermarketech/hypermarketech. Měli na výběr z odpovědí: ve specializovaných prodejnách, na trzích, internetu a přímo z farmy. Které biopotraviny nejčastěji nakupují, zjišťujeme v 5. otázce. Nejčastěji nakupují bio zeleninu (42 %), poté mléčné výrobky a mléko (36 %), maso (14 %) a ovoce pouhých (8 %). Viz graf č. 6. Graf č. 6 - Nakupovaný sortiment biopotravin Zdroj: Vlastní práce autora 28

Šestá otázka v jakých případech byste více nakupovali biopotraviny respondenti odpovídali, že by více nakupovali biopotraviny v případě snížení ceny, popř. zvýšení příjmů (59 %), širšího sortimentu (22 %) a kdyby bylo více prodejních míst (19 %). (viz graf č. 7) Graf č. 7 - V jakých případech by dotázaní více kupovali biopotraviny Zdroj: Vlastní práce autora Zajímavá je odpověď na otázku č. 7 kde jste získal(a) informace o biopotravinách. Až 82 % dotázaných získává informace o biopotravinách od známých, 11 % uvedlo odpověď jinde, 4 % v prodejně, 2 % ve sdělovacích prostředcích a 1 % z reklam (letáky, média,..). (viz graf č. 8) Graf č. 8 - Kde získávají respondenti informace o biopotravinách Zdroj: Vlastní práce autora Na otázku, proč nakupujete biopotraviny, odpovědělo 54 %, že jsou zdravější. Na šetrnější způsob hospodaření v zemědělství poukázalo 21 % respondentů. 14 % dotázaných odpovědělo, že je kupuje pouze, jako doplněk stravy, 9 % je kupuje ze 29

zvědavosti, 2 % uvádějí, že jde o jejich styl života a 1 % zhodnotilo, že jsou chutnější, než konvenční potraviny. ( viz graf. č. 9) Graf č. 9 - Důvody nákupu biopotravin Zdroj: Vlastní práce autora Otázka na znalost národního loga má číslo 14, zodpovědělo ji kladně 88 respondentů, což činní 60 % a záporně 58 osob s 40 % podílem. 3.3.2 Otázky na respondenty Otázka č. 9 je zaměřená na zjištění pohlaví respondenta, ženy zastupovaly 72 % ze všech dotázaných, muži zbylých 28 %. Na otázku jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání (č. 10.) nadpoloviční většina respondentů (56 %) odpověděla, že středoškolské s maturitou, 28 % bylo vyučených, 14 % vysokoškolsky vzdělaných a 2 % měla pouze základní vzdělání. Vyšší odborné vzdělání (DiS.,.. ) neměl žádný z dotázaných. Lze sledovat v grafu č. 10. 30

Graf č. 10 - Vzdělání respondentů Zdroj: Vlastní práce autora Jedenáctou otázkou bylo mapováno, jakým způsobem se živí respondenti. Až 68 % osob uvedlo, že se živí podnikáním, 29 % je klasicky zaměstnaných, 2 % jsou studenti a 1 % uvedlo odpověď ostatní. Mezi dotázanými nebyl žádný důchodce (invalidní, starobní).(viz graf č. 11) Graf. č. 11 - Povolání respondentů Zdroj: Vlastní práce autora Otázka č. 12 jaké jsou průměrné měsíční příjmy Vaší domácnosti byla zodpovězena takto: nejčastější průměrný měsíční příjem domácnosti respondenta je 20 001 30 000 Kč (59 %). 30 001 40 000 Kč uvedlo 32 % dotázaných. Poté 4 % uvedlo 10 001 20 000 Kč měsíčně, 3 % 50 001 a více a 2 % 40 001 50 000. Lze přehledně sledovat v tabulce č. 9. 31

Tabulka č. 9 - Průměrné měsíční příjmy respondentů Průměrné měsíční příjmy domácnosti respondenta Výše příjmů v Kč počet osob % 10 000-20 000 4 4 20 001-30 000 65 59 30 001-40 000 36 32 40 001-50 000 2 2 50 001 a více 3 3 Celkem dotázaných 110 100 Zdroj: Vlastní práce autora Otázka č. 13 se zabývá domácností respondenta. Dotázaní odpovídali, že nejčastěji žijí v domácnosti s partnerem(kou) bez dětí (68 %), 20 % žije s partnerem(kou) s dětmi a 12 % žije samo. Žádný z dotázaných nežije s rodiči. (viz graf č. 12) Graf č. 12 - Složení domácnosti respondenta Zdroj: Vlastní práce autora 32

4 ZÁVĚR Z uvedeného výzkumu lze konstatovat, že ve městě Brně je dostatek dobře zásobených prodejen, které ovšem podceňují propagaci sortimentu biopotravin, především z důvodu nižší poptávky a s tím související vyšší ceny biopotravin. Prodejny se zdravou výživou razí marketingové heslo, že kvalitní zboží si vždycky svého kupce najde. Prodejny již minimálně několik let zahrnují do svého sortimentu biopotraviny v malém podílu na celkovém nabízeném sortimentu. Pro prodejce je méně významné sledovat, která biopotravina jde nejvíce na odbyt, kde se nejvíce prodávají biopotraviny a jak na bio prodej reagují zákazníci. Což ovlivňuje informovanost nakupujících, jak lze sledovat výše, drtivá většina spotřebitelů získává informace o biopotravinách od známých, místo prodejců. Poté lze předpokládat, že informace získávají na internetu. Ovšem od pasivních prodejců, kteří nevytváří řádnou propagaci, získává pouze zhruba 6 osob ze 110, kteří odpověděli, že kupují biopotraviny. Všechny dotázané osoby uvedly, že nakupují biopotraviny pouze v hypermarketech/supermarketech, které nabízejí bioprodukty z České republiky, ale také z dovozu ze zahraničí. Převážně z Rakouska. Nikdo z respondentů neuvedl specializovanou prodejnu, lze předpokládat, že z důvodu nejčastějšího nákupu v některém z obchodních center, které jsou v Brně hojně zastoupené. Dle výzkumu je zřejmé, že o biopotraviny se zajímají více ženy, jak muži a také je více kupují. Je známo, že ženy dbají častěji než muži na zdravou výživu a to bude asi důvodem jejich vyšší spotřeby biopotravin. Ovšem obecně spotřebitelé jsou limitováni příjmy a proto lidí s podprůměrným platem si nemohou dovolit předražené biopotraviny kupovat. Jedná se o otázku preferencí. Pokud si koupí biopotravinu, tak v konvenční kvalitě by si mohli takové potraviny koupit třeba dvě. Zde narážím na neustálý faktor ceny, který v naší společnosti je směrodatný. Průměrný spotřebitel si koupí raději levnější potraviny více, nežli dražší méně a to se nemusí jednat ani o kvalitě bio. Přesto z výzkumu vyplynulo, že domácnost, která kupuje biopotraviny má nejčastěji příjmy mezi 20 000 a 30 000 Kč měsíčně. Většinou se skládá z bezdětného páru, který se živí podnikáním a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské z maturitou a kupuje biopotraviny, protože jsou zdravější a v jeho nákupním koši by jsme nejspíš nalezli bio zeleninu a mléko a mléčné výrobky. Jako druhý typ spotřebitelské domácnosti vyplynul z výzkumu pár s dětmi a příjmy mezi 30 000 a 40 000 Kč měsíčně. Přesto se biopotraviny v jejich nákupním koši vyskytují nepravidelně, méně, jak měsíčně. 33