Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce

Acta rerum naturalium 10: 1 10, 2011 ISSN 1803-1587 Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce Remains of gold mine-workings in the Humpolec surroundings LENKA LOSERTOVÁ 1, ZBYNĚK BUŘIVAL 2, ZDENĚK LOSOS 1, BOHUMIL VELEBA 2 1Institute of Geological Sciences, Masaryk University, Kotlářská 2, CZ 611 37 Brno; e-mail: lena.los@seznam.cz, losos@sci.muni.cz; 2 GEOMIN družstvo, Znojemská 78, CZ 586 01 Jihlava; e-mail: burival@gmail.cz Abstract: This paper provides a detailed overview of the most significant publications and the history of mining in the interesting Humpolec area. The mineralogy is described only briefly according to the main purpose, which was detailed mapping of the mining works. Relics of historical mining works were mapped on a scale of 1:3000 and in total 1259 workings were found. Previous papers and mapping results were correlated and greatly improved knowledge about historical gold mining in the Humpolec area. Many new huge placer mines and mining relics were found in the Trucbába-Valcha area, and many unknown small workings were also revealed in the Na Štůlách area. Historical mining in the Humpolec area was probably on a much larger scale than previously expected. Key words: Humpolec, historical, mining, workings, medieval, gold, deposit, sink hole, placer ÚVOD Lokalita Na Štůlách, známější jako Orlík u Humpolce, je pokládána za typický prevariský stratiformní výskyt zlata v moldanubiku. Méně známé jsou výskyty zlata v oblasti Trucbába Valcha. Tyto výskyty patří do humpolecké zlatonosné zóny, která je vázána na pestrou skupinu moldanubika. Práce podává přehled o dosavadních poznatcích historie těžby, průzkumu a mineralogii rudních výskytů v blízkém okolí Humpolce. Byla provedena revize současného stavu lokalit a byly podrobně zmapovány pozůstatky po historické těžbě zlata. Výsledky terénního výzkumu byly čerpány z bakalářské práce L. Losertové (Losertová 2011). VYMEZENÍ A GEOLOGIE ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Zájmové území se nachází v okolí města Humpolce, který leží u dálnice D1 mezi Prahou a Brnem v okrese Pelhřimov. Ve zkoumané oblasti se nalézají dvě zlatonosné lokality Na Štůlách a Trucbába Valcha. Celé zájmové území spadá do prostoru českého moldanubika v blízkosti variských plutonů. Základními horninami jsou sillimanit-biotitické pararuly a biotit-sillimanitické pararuly, místy s cordieritem, náležející do jednotvárné skupiny moldanubika (Mísař et al. 1983, Chlupáč et al. 2002). Topografická a geologická situace je znázorněna na obr. 1. Pararuly jsou v různém stupni migmatitizace, od lehce zvrásněných pararul až po anatektické migmatity, které do sebe plynule přecházejí. Pouze v úzkém pruhu vystupují horniny pestré skupiny náležející do chýnovsko-ledečského pruhu. Pestrá skupina je charakteristická přítomností vložkových hornin, které tvoří erlany, kvarcity, mramory, amfibolity a skarnoidy (Mísař et al. 1983). Dále do zájmového území zasahují variské plutonity. Jedná se zejména o apofýzy blízkého centrálního moldanubického plutonu a leukokrátní žilné granitoidy. Zájmové území sousedí na západě a na severu s centrálním moldanubickým plutonem, severní části centrálního plutonu jsou označovány jako melechovský a lipnický masiv. S variskými plutonity je spjat i vznik četných pegmatitových těles (Mísař et al. 1983, Veselá 1991, Hron 1995, Štěpánek 1995, Štěpánek 1997). Zlatonosná zóna se nachází v západní části Českomoravské vrchoviny. Zóna probíhá moldanubickým krystalinikem vsv. směrem od v. okolí Tábora přes jv. okolí Pacova, sz. okolí Pelhřimova a Želiv k Humpolci, kde se stáčí sv. směrem k Lipnici nad Sázavou. Dále tato zóna pokračuje mezi Čáslaví, Golčovým Jeníkovem a Ledčí nad Sázavou. Obr. 1. Topografická a geologická mapa okolí Humpolce s vymezením zájmových území, SHOCart s.r.o. 2010, ČGS 2010. Fig. 1. Topographical and geological map of the Humpolec surroundings with delimitation of area of interest, SHOCart s.r.o. 2010, ČGS 2010. 1

Losertová, Buřival, Losos, Veleba: Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce Humpolecká zlatonosná zóna probíhá souběžně s pruhem metamorfovaných hornin pestré skupiny, je cca 8 km dlouhá a nesouměrně zrudnělá. Pásmo začíná vsv. směrem od Petrovického potoka, dále pokračuje přes Trucbábu, samotné město Humpolec až k vrchu se zříceninou hradu Orlík, kde se stáčí severovýchodním směrem k Čejovskému kopci (Litochleb 1981). 1. Tektonika V severní části Českomoravské vrchoviny byly v moldanubiku zjištěny dva systémy vrásových os a lineací. Starší systém má směr SSZ JJV a mladší systém má směr SV JZ až V Z (Beneš et al. 1963, Mísař et al. 1983). Oba systémy SSZ JJV a SV JZ vytvářejí blokovou stavbu území a byly potvrzeny i vrtnými pracemi ve zkoumaném území (Luna et al. 1988). Nejvýraznějšími tektonickými liniemi okolí Humpolce jsou zlomy směru SSV JJZ, které probíhají souhlasně se západním kontaktem moldanubického plutonu. Tyto zlomy jsou dobře patrné i morfologicky. Zvláště v okolí Humpolce je stejným směrem orientována foliace metamorfitů. Příčné zlomy jsou orientovány ve směru SSZ JJV až ZSZ VJV (Mísař et al. 1983, Páša 2002). Intruze variských plutonitů probíhala do mohutné antiklinály ve směru S J, přibližně po linii Horní Cerekev Vyskytná Světlá nad Sázavou (Svoboda et al. 1964). 2. Petrografická charakteristika lokalit V prostoru lokality Na Štůlách se vyskytují převážně pararuly (cordierit-biotitické a biotit-sillimanitické), přecházející až do migmatitů, a dále typické horniny pestré skupiny moldanubika (erlany, skarnoidy, mramory, kvarcity, amfibolity) a pegmatity. Charakteristikou metamorfitů pestré skupiny moldanubika v prostoru lokality se zabývali Kratochvíl J. (1930 1931), Popotrandovský et al. (1965), Litochleb (1977) a Sztacho (1982). Na lokalitě Trucbába Valcha se nalézají biotitické pararuly, které obsahují vložky erlanů a amfibolitů, doprovázené ložními žilami křemene o mocnosti až 3 m. Zajímavý je výskyt alterovaných zón s přítomností turmalínu, které místy přecházejí až do turmalínovců. Do okolí Trucbáby zasahují i intruze centrálního moldanubického plutonu (Sztacho 1982). HISTORIE DOLOVÁNÍ V OKOLÍ HUMPOLCE Podle dochované literatury je těžba drahých kovů spjata se vznikem města Humpolce (dříve Gumpoldu) a nedalekého hradu Orlík. Podle starší literatury se jednalo pouze o těžbu stříbra. O historii těžby na Humpolecku se bohužel nedochovalo mnoho archivních dokladů a zpráv (Solař 1863, Kobliha 1886). Humpolec patří k nejstarším osadám na našem území a jeho počátek je spjat se vznikem humpolecké cesty, která spojovala Prahu, Jihlavu a nedaleký klášter v Želivě. První písemné zmínky o Humpolci pochází z konce 12. století a počátku 13. století, kdy byl majetkem německých rytířů (Solař 1863, Kobliha 1886). Dobiáš (1927) uvádí, že již v roce 1219 byl zaznamenám příchod německých horníků do okolí Humpolce. Největší rozkvět těžby byl ve 13. století. Nepřímou indicií těžby rud je od roku 1252 výkon povolání mincmistra Jindřicha (Solař 1863, Kobliha 1886). Další zmínka o těžbě je z roku 1496, kdy Leskovci prodali humpolecké panství a již nevýnosné doly lipnickému pánu Janu Trčkovi z Lípy (Solař 1863, Kobliha 1886). Dolování bylo pozastaveno za husitských válek a také kvůli poklesu cen drahých kovů (Solař 1863, Hruška 1938 1939). Podle Solaře (Solař 1863) v 16. století již těžba neprobíhala. 1. Historie rýžování Ve 12. století se podle starých písemností a archivů rýžovalo na Humpolecku zlato (Štroufek 1919 1920). Byly těženy především aluviální a proluviální sedimenty, které shromažďovaly v náplavech usazené zlato. Rýžovníci postupovali většinou proti proudu. Po vyčerpání zlata z aluviálních sedimentů se pokoušeli nalézt zlatonosné žíly, kde přešli k hlubinnému dolování. Takto asi byly objeveny lokality Na Štůlách a Trucbábě (Vohlídal 1937 1938, Hruška 1938 1939). V okolí lokality Na Štůlách pod sv. svahem kopce, na jehož vrcholu se nachází hrad Orlík, býval rybník, který sloužil jako vodní zdroj potřebný pro rozvádění vody po celém rýžovišti. V náplavech Čejovského a dále Pstružného potoka se akumuluje zlato z celé snosové oblasti. Historicky jsou doložena rýžoviska na Čejovském a Pstružném potoce a jejich drobných přítocích. Jejich pozůstatky jsou patrné dodnes a nacházejí se na sv. úpatí kopce pod zříceninou hradu Orlíka (Litochleb 1981). Daleko rozsáhlejší těžba ze sekundárních náplavů byla mezi Trucbábou a Valchou, kde bylo rýžováno na Hněvkovickém a Petrovickém potoce, v okolí Hněvkovic, Šimonic, Trucbáby, Nové Valchy a Bělského mlýna (Kobliha 1907, Tenčík et al. 1970). Zlato bylo získáváno z detritického materiálu, sneseného z okolních svahů, odnášeno vodními toky do náplavů řeky Želivky a rýžováno v její pravobřežní terase u Valchy (Litochleb 1981). Podle geologického průzkumu, který probíhal na Trucbábě Valše v letech 1965 1968, byly zjištěny nízké obsahy zlata v aluviálních a deluviálních sedimentech. V aluviích dosahovaly obsahy zlata max. 40 mg/m 3 a v deluviích 2 6 mg/m 3 (odebrán pouze jeden vzorek). Zlato je vázáno na styk jílových poloh se štěrky (Tenčík et al. 1970). Nepravidelné tvary zlatinek svědčí o krátkém transportu. Jejich velikost se pohybuje mezi 0,01 0,5 mm (Litochleb 1981). 2

Acta rerum naturalium 10: 1 10, 2011 ISSN 1803-1587 LOKALITA NA ŠTŮLÁCH 1. Vymezení a popis lokality Lokalita se nachází asi 1,5 km východně od města Humpolec, severně od obce Rozkoš a asi 300 m ssz. od kóty 645 m n. m., na jejímž vrcholu se nachází zřícenina hradu Orlík. Hlavní úsek dobývek je asi 100 až 120 m dlouhý (Litochleb 1981, Sztacho 1982). Podle Zabloudila (1924 1925) byla hlavní dobývka až 8 m hluboká a rozdvojovala se směrem k západu, zmiňuje se i sedm zachovaných oblouků (celíků). Litochleb (1981) popisuje dobývku jako zasucenou s nejhlubšími částmi hlubokými 5 7 m a se šířkou pohybující se přibližně mezi 1 až 2 m. V okolí dobývek se nenalézají žádné haldy ani odvaly, což svědčí o dokonalém zpracování rudniny a transportu k další úpravě do blízkosti vodního zdroje (Litochleb 1981). Západně od hlavní dobývky pokračuje 20 30 m široké pinkové a obvalové pásmo o délce cca 170 m, které je ukončeno s. j. řadou mělkých pinek průzkumného charakteru. Směrem k severovýchodu pokračují pinky přecházející do pásma rýžovišť až na vzdálenost 750 m. Souhlasně s geologií se pásmo pinek postupně stáčí k SV. Přibližně 150 m východně od hlavní dobývky končí dvě paralelní pásma pinek a plynule přecházejí do rýžovišť v deluviích (sejpy) o šířce až 150 m (Litochleb 1981). Z výsledků geologického průzkumu v osmdesátých letech 20. stol. je zřejmé, že zde bylo vytěženo 5 6 čočkovitých rudních těles o celkovém obsahu přibližně 20 000 tun rudy s předpokládanou průměrnou kovnatostí kolem 5g/t, což činí asi 100 kg Au. Těžená ruda obsahovala 0,2 až 20 g/t Au. Tyto zásoby jsou podle výsledků průzkumu na Au vydobyty a zrudnění v těžitelné podobě již nikam dále nepokračuje (Luna et al. 1988). 2. Prozkoumanost území O lokalitě Na Štůlách se nedochovalo mnoho archivních dokladů, prakticky neexistují údaje o počátcích a průběhu těžby a názory na původ zdejších hornických prací se velmi liší. První zmínku o těžbě v okolí Humpolce uvádí kutnohorský hormistr Erker, který prozkoumal zdejší historická báňská díla v letech 1581 až 1592 (Solař 1863). Další zmínka je uvedena v díle Paměti města Humpolce (Solař 1863). Později se touto problematikou zabývali Kobliha (1907), J. Kratochvíl (1930 1931), Hruška (1938 1939) a Zabloudil (1924 1925). Většina autorů se domnívá, že se jednalo o historickou těžbu stříbra. J. Kratochvíl (1930 1931) uvádí mimo těžby drahých kovů i těžbu vápence. Podle F. Kratochvíla (Kratochvíl 1949) se Na Štůlách těžil křemen pro sklárny v okolí Humpolce. Pouze Hruška (1938 1939) na základě analýz uvádí těžbu zlata. V letech 1962 1963 proběhlo v rámci vyhledávání živcových surovin podrobné mapování, včetně rekognoskace starých důlních děl celé oblasti. Stará důlní díla byla vymapována v měřítku 1 : 10 000. Ve stařinách byla nalezena sulfidická mineralizace a opět byla vyslovena domněnka o těžbě stříbra (Popotrandovský et al. 1965). Pokorný (1963) uvádí rýžoviska okolo Orlíka a Čejova a lokalitu Na Štůlách uvádí jako primární ložisko zlata. Zájem o lokalitu byl obnoven v roce 1976, kdy se o mineralogii v okolí Humpolce začal zajímat Petr Sztacho. V letech 1976 1982 publikoval postupně několik prací zaměřených na zrudnění v okolí Humpolce, které vyvrcholily diplomovou prací na téma Zhodnocení akumulací zlata v okolí Humpolce (Sztacho 1982). V roce 1976 bylo nalezeno primární makroskopické zlato a byly tak zpochybněny teorie o těžbě stříbra a dalších surovin (Litochleb et Sztacho 1977). V rámci mineralogického průzkumu byla na lokalitě popsána vysokoteplotní Au-Bi mineralizace s prvním nálezem maldonitu v ČR (Litochleb et Malec 1978). Kromě Au zrudnění bylo na lokalitě popsáno W zrudnění (Sztacho 1982). V letech 1977 1992 byla publikována celá řada prací zabývající se mineralogií lokality. Genezí a stářím Au-Bi a W mineralizace se zabývali Ďurišová et Sztacho (1986). Mineralogickým výzkumem výskytů Au v Českém masivu se zabýval Malec et al. (1985). V druhé polovině osmdesátých let 20. století provedla Geoindustria Jihlava, n. p. detailní ložiskový průzkum okolí Humpolce, obsahy zlata byly zhodnoceny jako nebilanční (Luna et al. 1988). Později byly publikovány pouze vědecké články, zabývající se mineralogickými poměry (např. Litochleb et al. 2001). 3. Mineralogie Zlatonosné, wolframové i polymetalické zrudnění je vázáno na úzký pruh hornin pestré série v blízkosti centrálního moldanubického plutonu. Názory na původ wolframového a polymetalického zrudnění se liší (Litochleb 1979, Chrt et al. 1982, Sztacho 1982, Luna et al. 1988). Zrudnělé polohy se vyskytují převážně v migmatitizovaných pararulách s křemennými žílami a čočkami proměnlivých mocností a dále v silicifikovaných polohách erlanů (Litochleb et al. 1982, Sztacho 1982, Malec et al. 1985, Morávek et al. 1985). Na lokalitě lze nalézt makroskopické rudní minerály jako je pyrhotin (hexagonální polytyp) a arzenopyrit s löllingitem, ojediněle scheelit, zlato, místy galenit, sfalerit, hematit, chalkopyrit, molybdenit a pyrit. Poměrně hojné jsou rutil, ilmenit a magnetit (Zabloudil 1924 1925, Kratochvíl J. 1930 1931, Litochleb et al. 1982, Sztacho 1982). Mezi mikroskopické minerály vyskytující se na této lokalitě patří ryzí bizmut, maldonit, hawleyit, Bi-oxid, Bi-karbonát, markazit a ojediněle byly nalezeny tellurid bizmutu blízký hedleyitu a metalická fáze Au 4 Bi 2 Sb (Litochleb 1979, Litochleb et Malec 1978, Litochleb et al. 1982, Sztacho 1982, Litochleb et al. 2001). Zrudnělé pásmo probíhá směrem VSV ZJZ se sklonem 80 85 k SSZ o mocnosti 1,2 2,5 m (nebo až 5 m viz 3

Losertová, Buřival, Losos, Veleba: Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce Sztacho 1982) shodně se starými hornickými pracemi (Sztacho 1982, Litochleb et Malec 1978, Litochleb et al. 2001). W-mineralizace je zastoupena výhradně scheelitem, který se nachází v křemenných žilách, kvarcitech, erlanech, skarnoidech a v podobě vtroušenin v rulách (Sztacho 1982, Luna et al. 1988). U polymetalické mineralizace se předpokládá metamorfogenní původ společně se zlatem (Litochleb 1979, Sztacho 1982, Litochleb et al. 2001). Zcela chybí baryt a také rudy stříbra, běžné v sousedním jihlavském a havlíčkobrodském revíru, které mají jinou genezi (Litochleb 1979). TRUCBÁBA VALCHA 1. Vymezení území a popis lokality Lokalita se nachází v oblasti vymezené koridorem dálnice D1, samotami Jiřický Dvůr, U Váňů, Valcha, U Koutáků, Hněvkovickým hájem a Havlovým kopcem. Na lokalitě Trucbába Valcha se nachází skupiny pinek sledující systém křemenných čoček ve směru SV JZ až V Z. Na ssv. svahu Havlova kopce se nalézají zbytky po těžbě z deluviálních sedimentů, které jak uvádí Litochleb (1981) kopírují drobné potůčky v blízkosti primárních zdrojů. Přibližně 130 m dlouhé a 20 30 m široké pinkové pásmo ve vsv. směru se nachází v cípu lesa cca 600 m z. od Havlova kopce. Pinky zde končí na kraji lesa, dosahují 20 30 m šířky a vzájemně na sebe navazují. Pokračování prací bylo směrem k Trucbábě zničeno zemědělskými pracemi (Litochleb 1981). Kolem levobřežních přítoků Petrovického potoka se nalézají zbytky po rýžovnických pracích a povrchové těžbě. Podél potoka tekoucího na kraji lesa pod silnicí vedoucí z Humpolce do Želiva, cca 500 m vjv. od křižovatky se silnicí do Jiřic, se nachází 30 m široké a 400 m dlouhé pásmo rýžovnických prací. Pokračování rýžovnických prací směrem k Trucbábě bylo zničeno zemědělskými pracemi. Levým přítokem zmíněného potoka je další zlatonosný potok, do kterého se vlévá u samoty U Váňů, kde se opět nalézají pozůstatky po starých rýžovnických pracech (Litochleb 1981). 2. Prozkoumanost Počátkem 20. století se objevil zájem o znovuobnovení hornické činnosti, kdy v roce 1907 získala kutací právo plzeňská společnost Č. Sutnara (Hrdličky a Svobody) a také továrník Dítě. Žádné práce se však na ložisku neuskutečnily (Kobliha 1907, Litochleb 1981). Podle Štroufka (Štroufek 1919 1920) se táhne 5 km dlouhé zlatonosné pásmo od Trucbáby přes Hněvkovice až k Valše. Citovaný autor zde uvádí žílu bohatou zlatem, která je na šesti místech odkryta. Trucbábu zmiňuje také Vohlídal (1937 1938), který uvádí staré rýžoviště s dobývkami na zlato a podobný popis jako výše citovaný Štroufek. Podrobněji se touto lokalitou zabýval vrchní báňský inspektor Hruška (1938 1939), který popisuje Trucbábu a domnívá se, že šlo o rozsáhlejší hornické práce než Na Štůlách. Ve svém článku uvádí i starou zavalenou štolu, ze které vytéká voda. Nacházela se vedle silnice, zřejmě byla zničena stavbou koridoru dálnice D1. Nehluboký lom na lomový kámen se nachází na levé straně, kde byly Hruškou odebrány vzorky žíloviny s obsahem zlata 2 15 g/t. Zmiňuje také, že před rokem 1921 našel Štroufek na Trucbábě žílu s makroskopickým zlatem. A poukazuje na stejný směr žil jako Na Štůlách a Hněvkovicích, i když s mírným úklonem k severu (Hruška 1938 1939). Hrabě z Tolletu mezi léty 1617 1621 prováděl rýžovnické práce v okolí Šimonic (Kratochvíl J. 1930 1931). O rýžoviskách v okolí Hněvkovic (Trucbáby) a Valchy se zmiňuje Pokorný (1963), který uvádí Trucbábu jako jeden z primárních zdrojů zlata na Humpolecku. V letech 1965 1968 byly firmou Geoindustra n.p. prováděny na Petrovickém potoce a dalších přítocích průzkumné geologické práce, které se zaměřovaly na zlatonosnost deluviálních a eluviálních sedimentů (Tenčík et al. 1970). Sztacho společně s Litochlebem provedli v osmdesátých letech 20. století revizi zdejších hornických prací (Litochleb 1981). 3. Mineralogie Na Trucbábě, stejně jako na lokalitě Na Štůlách, je zlatonosná, wolframová a polymetalická mineralizace vázána na pestrou skupinu moldanubika (Sztacho 1982). Z rudních minerálů byly nalezeny zlato, scheelit, pyrit, pyrhotin, chalkopyrit, galenit, argentit, akantit a tetraedrit (Hruška 1938 1939, Litochleb 1981, Sztacho 1982). Zlatonosné zrudnění je obdobné jako na lokalitě Na Štůlách. Zlato je vázáno na křemenné čočky a žíly, které dosahují mocnosti od několika cm do 1 m (Tenčík et al. 1970). Směr žil je SZ JV až V Z s úklonem k SV až S pod úhlem 40 60 (Tenčík et al. 1970, Litochleb 1981, Sztacho 1982). Podle Štroufka (1919 1920) byla analyzována rudnina o obsahu 4 g/t zlata. V roce 1938 byly analyzovány v Banské Štiavnici vzorky žiloviny z Trucbáby o obsahu zlata 2 až 15 g/t (Hruška 1938 1939). Vohlídal (1937 1938) uvádí obsah zlata max. 4 g/t, Tenčík et al. (1970) 1 až 1,5 g/t a Sztacho (1982) do 0,1 g/t zlata. Sztacho (1982) poukazuje na značné anomálie výskytu wolframu v erlanech, které mohou místy dosahovat 250 ppm W. Ze šlichové prospekce, která byla prováděna v letech 1965 1968 byly zjištěny obsahy scheelitu 1 g/m 3 (Tenčík et al. 1970). METODIKA VÝZKUMU Po provedení literárně rešeršní přípravy a po prostudování map se uskutečnilo mapování historických důlních děl 4

Acta rerum naturalium 10: 1 10, 2011 a sejpů, které byly zaměřeny pomocí GPS Garmin 60CSx. Přesnost GPS dosahuje odchylky do 5 m, ve velmi husté vegetaci klesá přesnost na 8 m. Byly zmapovány lokality Trucbába Valcha a Na Štůlách a jejich okolí. Získané údaje byly zkonvertovány programem G7towin a pomocí programu Topol zaneseny do digitálních vojenských map VGHMÚř Dobruška (IZGARD 2011) a následně zpracovány v měřítku 1 : 3 000 (Losertová 2011). ISSN 1803-1587 Podle provedených terénních prací je hlavní pinkový tah ve směru ZJZ VSV dlouhý 1150 m. Začíná mělkými průzkumnými pinkami přibližně 250 m zjz. od hlavní dobývky Na Štůlách a pokračuje vsv. sv. směrem souvisle minimálně cca 780 m. Pinky mají v průměru 3 6 m a jsou hluboké 2 4 m, největší z nich dosahují 15 20 m v průměru a mají hloubku 5 8 m (obr. 2). Hlavní pinkový tah je křížen vedlejším tahem, který začíná přibližně 250 m východně od hlavní dobývky a má směr SSZ JJV. Pinky plynule přechází do rozsáhlého rýžoviště s mohutnými sejpy, které jsou vysoké až 4 m. Průměrná velikost sejpů se pohybuje mezi 1 2 m (obr. 3). Sejpy sledují malý potůček tekoucí směrem k SSZ do Čejovského potoka, asi po 680 m vyznívají. Na jižním konci vedlejšího pásma, cca 230 m východně od hlavní dobývky se nalézá půlkruhový val o průměru cca 30 m. Podle tvaru a údajů v literatuře (Litochleb 1981) se zřejmě jedná o zbytky báňského rybníka. Paralelně s hlavním tahem probíhá asi 200 m dlouhá řada na sebe navazujících pinek. Západně od pinkových tahů se nachází rozsáhlé pinkoviště o rozměrech 500 x 400 m. Hlavní dobývka je cca 50 m dlouhá, dnes je částečně zasucena a její nejhlubší část se pohybuje mezi 6 7 m, šířka Obr. 2. Pinka, východně od hlavní dobývky, duben 2010. Fig. 2. Sink hole, east from main open-cut, April 2010. Obr. 3. Sejpy, severovýchodně od hlavní dobývky, duben 2010. Fig. 3. Placer mines, north-east from main open-cut, April 2010. Obr. 4. Hlavní dobývka, pohled od východu, září 2011. Fig. 4. Main open-cut, view from the east, September 2011. Obr. 5. Schematická mapa rozmístění starých důlních děl,,na Štůlách, SHOCart s.r.o. 2010. Fig. 5. Schematic map of historical Na Štůlách mine-workings, SHOCart s.r.o. 2010. VÝSLEDKY MAPOVÁNÍ 1. Lokalita Na Štůlách 5

Losertová, Buřival, Losos, Veleba: Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce dobývky je cca 2 m (obr. 4). Celková délka pásma dobývek je 125 m. Dodnes jsou v dobývce patrné celíky, ze kterých se dochovaly pouze dva, a krátký štolový úsek dlouhý cca 5 m o výšce 1,5 m. Ve stropu štolového úseku jsou zbytky křemenné žiloviny. Směrem na východ, v těsné blízkosti dobývek, se nachází paralelní malý lůmek, pravděpodobně na krystalický vápenec (Kratochvíl J.1930 1931). Jeho rozměry jsou cca 40 m na délku, 20 m na šířku; hloubka je 5 m. Na obou stranách se nachází vytěžený materiál. Halda na severní straně lůmku má základnu 30 x 20 m; na jižní 35 x 1,5 m. V lůmku byly nalezeny kusy mramoru šedozelené barvy, jemně až středně zrnité s příměsí světlé slídy, pyroxenu a křemene. V okolí dobývek se vyskytuje jen minimální množství haldového materiálu. Rozmístění pinkových tahů a sejpů v prostoru lokality je zřejmé z obr. 5. 2. Lokalita Trucbába Valcha Na lokalitě Trucbába bylo zmapováno pinkoviště u silnice vedoucí z Humpolce do Želiva, asi 600 m z. od mostu přes dálnici D1 a 250 m s. od odbočky vedoucí do Hněvkovic. Jedná se o skupinu větších i menších pinek o rozměrech pinkoviště cca 250 x 250 m. Byly vymapovány pinky průměrné velikosti 2 5 m na šířku a 0,5 1,5 m hluboké, největší pinky dosahovaly hloubky 2 m a šířky 6 m. V okolí pinek byly patrné menší odvaly. Na levé straně silnice vedoucí z Humpolce do Želiva, cca 100 m od mostu přes dálnici D1 se nachází lom o délce 60 m, hloubce 4 m a šířce 15 m. Lom je dnes zavezen sutí a odpadem a zarostlý lesním porostem. Několik pinek bylo nalezeno v lesíku na Havlově kopci cca 100 m z. od vysílače. Jejich velikost se pohybuje okolo 5 m a hloubka dosahuje maximálně 1 m. Podél bezejmenného potoka, vytékajícího ze Suchého rybníka, se nachází dlouhé pásmo sejpů, které začíná 400 m Obr. 6. Sejpy, 300 m jv. od samoty U Váňů, duben 2010. Fig. 6. Placer mines, 300 m south-east from the hamlet U Váňů, April 2010. Obr. 7. Pinka, 350 m jv. od samoty U Váňů, duben 2010, foto: Zbyněk Buřival Fig. 7. Sink hole, 350 m south-east from the hamlet U Váňů, April 2010, photo: Zbyněk Buřival Obr. 8. Lomová stěna se zbytkem štolové klenby, duben 2010. Fig. 8. Face with residual adit arch, April 2010. Obr. 9. Schematická mapa rozmístění starých důlních děl,,trucbába Valcha, SHOCart s.r.o. 2010. Fig. 9. Schematic map of historical Trucbába-Valcha mine-workings, SHOCart s.r.o. 2010. 6

Acta rerum naturalium 10: 1 10, 2011 ISSN 1803-1587 j. po proudu od Suchého rybníka a pokračuje až po soutok s Petrovickým potokem. Celé pásmo probíhá přibližně ve směru SV JZ. Na sv. okraji pásma se nachází větší seskupení sejpů cca 300 m dlouhé a 60 m široké. Průměrná velikost sejpů se pohybuje mezi 1 2 m na výšku. Jv. směrem od samoty U Váňů se po 40 m nachází úzký pruh rýžovnických valů a sejpů cca 270 m dlouhý a 50 m široký (obr. 6). Velikost valů se pohybuje okolo 40 100 m na délku, 7 10 m na šířku a 3 m na výšku. Jihozápadně, cca 150 m od samoty U Váňů, se nachází v půlkruhové depresi další skupina sejpů o velikostech do 1 m. Deprese má průměr 50 m na šířku a 100 m na délku. Asi 900 m jz. od samoty U Váňů se kolem drobného potůčku nalézá pásmo sejpů a malých valů. Pásmo je 75 m široké a 120 m dlouhé. Průměrná výška sejpů se pohybuje okolo 2 3 m. Jihozápadně od samoty U Váňů, ve vzdálenosti cca 1100 m, se nacházejí mohutné sejpy v podlouhlé depresi, která má 150 m na délku a 50 m na šířku. Sejpy zde dosahují až 8 10 m výšky, průměrná velikost se pohybuje okolo 5 m na výšku. Další větší seskupení sejpů se nachází 450 m východně od soutoku bezejmenného potoka s Petrovickým potokem. Výška sejpů se pohybuje mezi 2 3 m. V celém cípu lesa v. od samoty U Váňů se nalézá rozsáhlé pinkoviště o rozloze přibližně 700 x 500 m. Velikost pinek je zde velmi variabilní. Pinky jsou v průměru 1 1,5 m hluboké a široké mezi 4 8 m. Ojediněle dosahují některé pinky hloubky až 6 7 m a šířky 20 25 m (obr. 7). Asi 400 m jv. od samoty U Váňů se nalézá lom, který je cca 8 m hluboký, 25 m dlouhý a 10 m široký. U lomové stěny, která se částečně zřítila, je patrný zbytek klenby, zřejmě se jedná o pozůstatek štoly (obr. 8). Podle způsobu založení, velikosti a stupně zvětrání lze staří lomu odhadnout na 100 200 let, zcela jistě se nejedná o středověkou těžbu. Okolo lomu se nalézají starší hornické práce. Asi 650 m jz. od samoty U Váňů se nachází rozsáhlé pinkoviště v deluvialních sedimentech. Pinkoviště má rozměry cca 250 x 500 m. Hloubka pinek je okolo 0,5 m a šířka 4 5 m. Další pozůstatky po historické těžbě nebyly nalezeny. Většina jich zřejmě byla zničena stavbou koridoru dálnice D1 a zemědělskými pracemi. Rozmístění pinkových tahů a sejpů je znázorněno na obr. 9. DISKUZE Z literárních údajů je zřejmý výskyt pinek a sejpů na lokalitě Na Štůlách. Kromě Luny et al. (Luna et al. 1988), který publikoval částečnou mapu zaměřenou na oblast v blízkosti hlavních dobývek a jejího blízkého okolí, nebyla zpracována kompletní mapa celé oblasti v okolí hradu Orlíka. Litochleb (1981) oblast pouze popisuje v textu. Obr. 10. Podrobná mapa starých důlních děl Na Štůlách, IZGARD 2011. Fig. 10. Detailed map of historical Na Štůlách mine-workings, IZGARD 2011. 7

Losertová, Buřival, Losos, Veleba: Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce Obr. 11. Podrobná mapa starých důlních děl Trucbába Valcha (výřez), IZGARD 2011. Fig. 11. Detailed map of historical Trucbába-Valcha mine-workings (cut-out), IZGARD 2011. Obr. 12. Podrobná mapa starých důlních děl Trucbába Valcha (výřez), IZGARD 2011. Fig. 12. Detailed map of historical Trucbába-Valcha mine-workings (cut-out), IZGARD 2011. 8

Acta rerum naturalium 10: 1 10, 2011 ISSN 1803-1587 V databázi Geofondu v mapách Vlivů důlní činnosti je oblast pinek a sejpů označena jako poddolované území a pokrývá většinu území jejich výskytu. Jedná se pouze o hrubé vymezení s vyznačením šesti nejvýznamnějších děl (ČGS Geofond 2011). Známá oblast výskytu pinek byla rozšířena zejména východním směrem. Literární údaje o výskytu důlních děl v oblasti Trucbába Valcha jsou pouze kusé. Pouze Litochleb (1981) uvádí stručný popis rozmístění pinek a sejpů. V databázi Geofondu jsou uvedena pouze vybraná místa, která jen z části odpovídají skutečným údajům, západní část rýžovišť zcela chybí. Geofond eviduje tři hlavní důlní díla v oblasti V Širokých a další dvě v blízkosti dálnice D1. V terénní etapě byla znovu zmapována celá oblast mezi samotou Trucbába a tábořištěm Valcha. Díla u dálnice D1 byla zničena její výstavbou a stavbou vodárny u Trucbáby. Zbytky po těžbě primárních ložisek, které se nalézaly na severoseverovýchodním svahu Havlova kopce, a které popisuje Litochleb (1981), byly zničeny zemědělskou činností. Byla vymapována díla ve vrcholové části Havlova kopce, v západní části lesa u Trucbáby a významně byla rozšířena oblast pinek a sejpů mezi samotou U Váňů a tábořištěm Valcha. ZÁVĚR V zájmovém území oblasti Orlíku u Humpolce bylo provedeno podrobné mapování starých důlních děl na lokalitách Na Štůlách a Trucbába Valcha. Byly zhotoveny dvě mapy v měřítku 1 : 3 000 s přesnou lokalizací pinek a sejpů pomocí GPS navigace, celkem bylo lokalizováno 616 pinek a 643 sejpů. Byly tak významně rozšířeny poznatky o historické těžbě drahých kovů, především zlata, na Humpolecku. PODĚKOVÁNÍ Autoři děkují RNDr. J. Pášovi a doc. J. Zimákovi za cenné připomínky. Příprava publikace byla finančně podpořena výzkumným záměrem MSM0021622412. SUMMARY Detailed mapping of the old mine workings was conducted in the interest area. Results were drawn into 2 maps in the 1:3000 scale, in total there were mapped 616 sink holes and 643 placers. The knowledge about historic precious metal mining was significantly improved and provides solid base for further research of weakly explored Trucbaba Valcha area. LITERATURA ČGS-GEOFOND (2010): Geovědní informace na území ČR. http://nts5.cgu.cz/website/geoinfo/, přečteno dne: 3. 5. 2010. ČGS-GEOFOND (2011): Vlivy důlní činnosti (poddolovaná území, hlavní důlní díla, deponie). http://www.geofond.cz/mapsphere/mapwin.aspx?m_wizid=24&m_ Site=geofond&M_Lang=cs, přečteno dne: 13. 2. 2011. BENEŠ J. et al. (1963): Vysvětlivky k přehledné mapě geologické mapě ČSSR 1 : 200 000 M-33-XXI Jihlava. Geofond, ČSAV Praha. DOBIÁŠ J. (1927): Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Díl 1. Doba předhusitská. Musejní spolek v Pelhřimově, Pelhřimov. ĎURIŠOVÁ J., SZTACHO P. (1986): Výzkum plynokapalných inkluzí v minerálech scheelitonosných paragenezí severního kontaktu moldanubického plutonu. Ms. ÚÚG, Praha. HRON J. [ed.] (1995): Geologická mapa ČR. List 23 14 Pelhřimov, 1. vydání. LABEL spol. s r.o., Kutná Hora. HRUŠKA O. (1938 1939): O starých dolech v okolí Humpolce. Zálesí, 20 (2 3): 26 30. CHLUPÁČ I., BRZOBOHATÝ R., KOVANDA J., STRÁNÍK Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha. CHRT J., ŠPONAR P., TENČÍK I. (1982): Perspektiva ověření wolframových rud v Českém Masivu. Geol. Průzk., 24: 33 37. IZGARD (2011): Internetový Zobrazovač Geografických Dat. http://izgard.cenia.cz//dmunew/viewer.htm, přečteno dne 19. 4. 2011. KOBLIHA G. (1886): Humpolec a jeho okolí. Nástin dějepisný, popisný a statistický. Odbor klubu českých turistů v Humpolci, Praha. KOBLIHA G. (1907): První století města Humpolce. Město Humpolec, Humpolec. KRATOCHVÍL F. (1949): O starých dolech na stříbro mezi Ledčem n. Sáz., Havlíčkovým Brodem a Humpolcem. In: Sborník SGÚ ČSR, vydání 16, díl I.: 257 259. SGÚČSR. KRATOCHVÍL J. (1930 1931): Humpolecko po stránce geologické, petrografické a mineralogické. Zálesí, 12 (9 10): 129 135, 145 149. LITOCHLEB J. (1977): Nové poznatky o zlatonosném zrudnění v okolí Humpolce. Geol. Průzk., 19 (5): 155 156. LITOCHLEB J. (1979): Stratiformní zlatonosné zrudnění v jv. moldanubiku. Geol. Průzk., 21: 347 349. LITOCHLEB J. (1981): K těžbě zlata v okolí Humpolce. Rozpr. Nár. techn. Muz., 76, Studie z dějin hornictví, 11: 105 117. 9

Losertová, Buřival, Losos, Veleba: Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce LITOCHLEB J., MALEC J. (1978): Parageneze zlata s vizmutem na zlatonosných žilách u Humpolce. Geol. Průzk., 20: 152. LITOCHLEB J., SZTACHO P. (1977): Nález zlata na Orlíku u Humpolce. Čas. Minerall. Geol., 22: 331 332. LITOCHLEB J., MALEC J., SZTACHO P. (1982): Příspěvěk k mineralogii zlatonosného zrudnění z Orlíku u Humpolce. Sbor. Jihočes. Muz., Přírodní vědy, 22: 37 50. LITOCHLEB J., MALEC J., TÁBORSKÝ J., ŠREINOVÁ B. (2001): Chemické složení a fyzikální vlastnosti maldonitu a doprovodných minerálů zlata a bizmutu z Orlíku u Humpolce. Bull. minerall.- petrolog. Odd. Nár. Muz., 9: 213 224. LOSERTOVÁ L. (2011): Mineralogie rudních výskytů v okolí Humpolce. Ms. [Bakalářská práce, depon in: Masarykova Univerzita, Brno]. LUNA J., LITOCHLEB J., PÁRAL L., ŠTÍCHA R., KARBAN L., BÁRTŮ J. (1988): Český masív ověřování prognóz Au. Dílčí závěrečná zpráva Humpolec Orlík. Surovina: ruda Au. Ms. Geoindustria, Praha. MALEC J., NOVÁK F., BLÜML A., LITOCHLEB J. (1985): Mineralogický výzkum postmagmatických ložisek zlata Českého masivu. Ms. Úst. Neros. Sur., Kutná Hora. MÍSAŘ Z., DUDEK A., HAVLENA V., WEISS J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. - SPN, Praha. MORÁVEK P., BUBENÍČEK J., HOŠEK M., HRACH S., HRON M., JANATKA J., KUDRNÁČ J., KVĚTOŇ P., LIENERT H., MALEC J., MRÁZEK T., NOVÁK F., PUNČOCHÁŘ M., SOUKUP B., ŠPAČEK V., ŠPONAR P., URBAN K., VÁŇA T., VANĚČEK M., VESELÝ O. (1985): Zhodnocení prognóz zlata v Českém Masivu. Ms. Geoindustria, Praha. PÁŠA J. (2002): Závěrečná zpráva hydrogeologického průzkumu Humpolec-koupaliště. Ms. GEOMIN družstvo, Jihlava. POKORNÝ J. (1963): Závěrečná zpráva o vyhledávacím průzkumu Pb Zn ložisek havlíčkobrodského rudního uzlu. Ms. Geologický průzkum, n.p. Brno závod Jihlava, Jihlava. POPOTRANDOVSKÝ M., KLEMENT K., STEHLÍKOVÁ Z., SUKOP S., CHROBOK, LIZMANOVÁ, KOBLEROVÁ, HRÁDEK V. (1965): Prospekční průzkum pegmatitů. Čejov Humpolec Želiv. Ms. Geologický průzkum, n.p. Ostrava, Ostrava. SHOCART s.r.o. (2011): Mapy.cz. http://www.mapy. cz/#mm=ztttcp@x=135248896@y=134016000@ z=11, přečteno dne: 5. 2. 2011. SOLAŘ J. (1863): Paměti města Humpolce. Jeronym Jan Nep. Solař, Praha. SVOBODA J., BENEŠ K., DUDEK A., HOLUBEC J., CHA- LUPSKÝ J., KODY O. (ML.), MALKOVSKÝ M., ODE- HNAL L., POLÁK A., POUBA Z., SATTRAN V., ŠKVOR V., WEISS J. (1964): Regionální geologie ČSSR. Díl I. Český masív, Svazek I. Krystalinikum. ÚÚG, ČAV Praha. SZTACHO P. (1982): Zhodnocení akumulací zlata v širším okolí Humpolce. Ms. [Diplom. Pr., depon. in: Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha]. ŠTĚPÁNEK J. [ed.] (1995): Geologická mapa ČR. List 23 12 Ledeč nad Sázavou, 1. vydání. LABEL spol. s.r.o., Kutná Hora. ŠTĚPÁNEK J. [ed.] (1997): Geologická mapa ČR. List 23 21 Havlíčkův Brod, 1. vydání. LABEL spol. s.r.o., Kutná Hora. ŠTROUFEK F. (1919 1920): Zlato u Humpolce. Zálesí, 1: 118 120. VESELÁ M. [ed.] (1991): Geologická mapa ČR. List 23 23 Jihlava, 1. vydání. OT, Kolín. VOHLÍDAL A. (1937 1938): Kde se u nás rýžovalo zlato. Zálesí, 19 (3): 37 40. TENČÍK I., VINCENC G., ŠTEFL F. (1970): Závěrečná zpráva. Stopové a vzácné prvky Českomoravská vrchovina. Dílčí zpráva Trucbába. Ms. Geoindustria, Praha. ZABLOUDIL J. (1924 1925): Na Štůlách pod Orlíkem. Zálesí, 6: 134 137. 10