Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury. Cestopisné prózy Karla Čapka. Karel Capeks travel proses

Unierzita Karloa Praze Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury Cestopisné prózy Karla Čapka Karel Capeks trael proses Vedoucí bakalářské práce: Doc. PaedDr. Jaroslaa Hrabákoá, CSc. Autorka bakalářské práce: Jindřiška Kubandoá Sermoa 287, Horní Planá, 38226 Obor studia: ČJ - D Typ studia: prezenční Rok dokončení bakalářské práce: 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci ypracoala samostatně s použitím uedené literatury. Místo ypracoání: Horní Planá Podpis: - ^ W ^ "> r O O A A A í Datum: 26. 3. 2009 2

Obsah Úod 4 Osobnost a dílo Karla Čapka 6 Historie cestopisných próz 12 Matěj Milota Zdirad Polák - Cesta do Itálie 12 Karel Hynek Mácha - Deník na cestě do Itálie 15 Jan Neruda - Obrazy z ciziny 17 Čapkoy cestopisné fejetony 24 Italské listy 24 Anglické listy 28 Výlet do Španěl 33 Obrázky z Holandska 37 Cesta na seer 40 Karel Čapek - cestoatel 46 Bibliografie 48 Resumé 50 Klíčoá sloa 52 3

Úod Cestopisné prózy Karla Čapka nejsou poědomí společnosti tak peně zakořeněny jako jiná autoroa díla. Snad proto, že tyto prózy nepřinášejí tak t záažná poselstí jako ostatní Čapkoy knihy. Sám Čapek sé cestopisné fejetony psal jako oddechoou literaturu, znikaly mez knihami se záažným tématem. Cestopisné prózy jsou naopak hraé a nenáročné, to jim šak neubírá na jejich kalitě. Čtenáři by je měli znát stejně tak jako znají RUR, Krakatit či Válku s mloky. Také jsem se s fejetony dostatečně seznámila až díky této práci, jejich četba a přemýšlení nad Čapkoým způsobem yjadřoání, nad jeho zachycoáním běžného žiota pro mne byly elmi zajímaé. Čtenář se najednou na sět dokáže díat jinýma očima, oceňuje i nepatrné maličkosti, které často ytářejí důležitý rys prostředí. Pohled na sět Čapkoskýma očima je mnohem malebnější a příjemnější než obyklý pohled nás šech. Proto bychom se tímto pohledem měli alespoň částečně inspiroat. Ve se prací jsem se pokusila popsat Čapků způsob zachycení sěta. Zabýala jsem se jazykem užitým e fejetonech, myšlenkami a názory, které zde autor ysloil. Dalším důodem, proč jsem si ybrala práě toto téma, byla má dříější seminární práce, kde jsem se zabýala autory, kteří absoloali cestu do Itálie a popsali ji e sých dílech. Těmito autory jsou: Matěj Milota Zdirad Polák a jeho rozsáhlý cestopis Cesta do Itálie, Karel Hynek Mácha se sými zápisky pod názem Deník na cestě do Itálie a konečně Jan Neruda a jeho italské fejetony zařazeny do knihy Obrazy z ciziny. Stejně tak jako tito tři autoři i Čapek naštíil Itálii a zachytil ji e sých Italských listech. Bylo 1 zajímaé poznat, jak tuto zemi nímal Polák a o století později pak Čapek. Dojmy, názory, zážitky, jazyk či způsob zachycení reality, který pro sá díla užili se u jednotliých autorů liší. Práě tyto rozdílnosti, ale také shodné rysy, které se dílech objeují, se budu e sé práci snažit zachytit. Krátce se také zmíním o literatuře, ze které jsem pro sou práci čerpala. Abych poznala osobnost, žiot a celkoé dílo Karla Čapka, prostudoala jsem m knihu Františka Buriánka Karel Čapek, která mi podala komplexní obraz o tomto autoroi. Až po přečtení této knihy jsem se začala zaobírat lastním tématem sé práce, tedy cestopisnými prózami. Při četbě jsem si zaznamenáala poznatky, které jsem objeila a které mne zaujaly. Čapkoým cestopisným prózám se přímo neěnuje žádná publikace, hledala jsem tedy různých knihách, ěnujícím se Čapkoi, části, které se zaobírají práě jeho cestopisnou prózou. Vycházela jsem ze studií Jana Mukařoského, které jsou ěnoány práě Čapkoi, z knihy Adolfa Hoffmeistera Podoby, kde se autor zabýá Čapkoou kresbou, která je součástí jeho cestopisných próz. K ytoření obrazu o této Čapkoě torbě mi také pomohl poměrně rozsáhlý doslo Miloše Pohorského. Další kniha, která mi pomohla při práci, byla publikace Otakara Vočadla Anglické listy Karla Čapka. Zde jsou k dispozici 4

dopisy, které Čapek sému průodci" po Anglii, Vočadloi, poslal. Obeznámila jsem se s Čapkoými přípraami na cestu apod., což mi také usnadnilo ucelit si předstau o Čapkoých cestách. Kromě knih týkajících se Karla Čapka jsem také použila literaturu zabýající se fejetony Jana Nerudy - Karel Polák, Mojmír Grygar: Jan Neruda, Jana Rendloá: Jan Neruda. Přínosná byla také kniha Cesty a cestoání jazyce a literatuře, která se mimo jiné ěnuje M. M. Z. Polákoi a Janu Nerudoi. Konfrontací těchto knih a mých poznámek znikla tato práce. 5

Osobnost a dílo Karla Čapka # Karel Čapek se narodil 9. 1. 1890 Malých Satoňoicích u Trutnoa, ještě téhož roku se šak rodina přestěhoala do Úpice, kde Čapek prožil sé dětstí. Tento podkrkonošský kraj zanechal Čapkoi stopy, autor se jím inspiroal na příklad knize, jejímž spoluautorem je Čapků bratr Josef, jde o Krakonošou zahradu. Ve sém rodném kraji se Čapek mohl kochat krásnými ýhledy do přírody, které něm později yolaly ýtarný smysl. r Otec Karla Čapka, Antonín Čapek, pracoal Úpici jako obodní lékař, se sou ženou Boženou, rozenou Nootnou, měli kromě Karla ještě dě děti, Helenu a Josefa. Helena se prodala do Brna, po smrti sého prního manžela (Koželuha) se dala podruhé - za básníka, překladatele a esejistu J. Palice. Josef se stal zakladatelem českého moderního (postimpresionistického) malířstí, proslail se také jako spisoatel, mezi jeho díla patří např.: Lélio, Země mnoha jmen, Stín kapradiny, Kulhaý poutník, Psáno do mraků či kniha pro děti Poídání o pejskoi a kočičce. Tořil také spolu se sým bratrem, mezi jejich společná díla patří tyto knihy: Zářié hlubiny, Krakonošoa zahrada, Loupežník, Ze žiota hmyzu a Adam stořitel. Vraťme se ke Karloým rodičům. Otec byl šestranný čloěk, zajímal se o dějiny, filosofii, biologii, jeho elkou zálibou byla zahrádka, čely a také měl ztah ke kreslení. Jeho charakteristika je lastně blízká i Karloi, který byl také čloěkem s šestranným nadáním. Můžeme u nich objeit jak humanistický základ, tak ztah k přírodě či touhu po poznání. Matka šak byla opakem, její duše byla spíše romantická, byla to žena citliá, prudce reagující. Ašak i ona se ěnoala prospěšné společenské činnosti - pracoala odboru Ústřední matice školské, sepisoala lidoé písně, poěsti a úsloí pro Národopisnou ýstau. Další důležitou osobou žiotě Karla Čapka byla jeho babička, Helena Nootná, která se po smrti sého manžela přestěhoala k Čapkoým. Tato žena rodině předstaoala lidoý žiel, znala spoustu písní, přísloí, pořekadel i lidoého humoru. Sám Karel Čapek sou babičku charakterizoal těmito sloy: žié ztělesnění lidoého ducha a jazyka našeho kraje". 1 r V Úpici začal Čapek roku 1895 naštěoat obecnou školu, od roku 1901 začal studoat gymnázium Hradci Králoé, kde na něj dohlížela jeho babička Helena. V Hradci Králoé se stal členem studentského sebezděláacího spolku Mansarda. Karloa matka šak nesdílela pro spolek nadšení jako její syn, což lze yčíst také z dopisu, který zaslala sé dceři do Brna: Karel je plný politiky, nabitý anarchismem a socialismem a chrlí to ze sebe dioce a ášniě..." 2 Na popud rodičů, kteří byli nespokojeni se synoým zapáleným členstím e spolku, Čapek odchází studoat do Brna, 1 Buriánek F., Karel Čapek, nakladatelstí Melantrich, Praha 1978, str. 20 2 Buriánek F., Karel Čapek, nakladatelstí Melantrich, Praha 1978, str. 30 6

kde na něj dohlíží jeho starší sestra. Manžel Heleny zde Čapkoi umožnil publikační činnost, roku 1904 byly ytištěny jeho prní erše. V Brně šak Čapek sá gymnaziální studia také nedokončil, neboť roku 1907 přešel na akademické gymnázium do Prahy, kde roku 1909 složil maturitní zkoušku. Q Důodem Čapkoa odchodu z Brna bylo stěhoání rodičů do Prahy. Roku V o 1907 Čapků otec onemocněl chřipkou, která šak zanechala následky jeho psychice, tudíž se nemohl nadále ěnoat sé lékařské praxi. Rodina tedy r prodala dům Úpici a přestěhoala se do Prahy na Malou stranu (Říční ulice), kam za ní přišel také mladý Karel. Po zotaení otec nastoupil Trenčianských Teplicích jako lázeňský lékař, poslední léta sého žiota prožil e ile sých synů na Vinohradech, kam se bratři nastěhoali po smrti matky roku 1924, otec zde umírá roku 1929. Později zde s Čapkem bydlela herečka a spisoatelka Olga Scheinpflugoá, s níž se Karel oženil roce 1935. V této ile se také scházeli tz. pátečnici, debatní klub intelektuálů nejrůznějších profesí. V letech 1909-1915 studoal Karel na filosofické fakultě Praze, mezi jeho obory patřila filosofie, dějiny ýtarného umění a estetika, anglická a německá filologie. Doktorát filosofie obhájil roku 1915 disertací Objektiní metoda estetice se zřením k ýtarnému umění. Během sých studentských let pobýal Čapek také zahraničí (1910-1911), studoal Berlíně a Paříži. Ve Francii bydlel se sým bratrem a práě zde rozepsali prní erzi díla Loupežník, které má ukázat odlišnost mládí od sěta dospělých, má ukázat pocity typické pro mládí - touhu po lásce, olnosti apod. V Paříži se bratři setkali s moderním uměním, např. s kubismem, futurismem či postimpresionismem, tyto směry jejich uměleckou činnost také do jisté míry oliňoaly. Po absolutoriu se stal Čapek učitelem syna hraběte Vladimíra Lažanského Chýších u Žlutic na Karloarsku, poté, roku 1917, pracoal knihoně Národního muzea (tehdy Zemského). 22. 10. 1917 Čapek nastoupil jako redaktor do Národních listů, pro které pracoal čtyři roky, roku 1921 odchází na protest proti propuštění sého bratra a zároeň chtěl upozornit na politické (protimasarykoské) zaměření noin. Sé zkušenosti z práce pro tyto noiny ydal knize Kritika slo, později také ydáno pod názem V zajetí slo. Oba Čapkoé ještě téhož roku nastoupili do redakce Lidoých noin, kde Karel Čapek zůstal až do sé smrti. Zde se Čapek setkal s dalšími ýznamnými spisoateli, např. s Eduardem Bassem či Karlem Poláčkem. Roku 1921 se Čapek stal zároeň dramaturgem a režisérem Vinohradského diadla. Od počátku 20. let Čapek hodně cestoal, díky těmto cestám znikají jeho cestopisné fejetony. Naštíil Itálii (roku 1923 ycházejí Italské listy), Anglii (z této cesty zešly Anglické listy roku 1924), Španělsko (Výlet do Španě, 1929), Holandsko (Obrázky z Holandska, 1931), Dánsko, Šédsko a Norsko (Cesta na seer 1937), Rakousko, Šýcarsko a Francii. Díky těmto 7

cestám dosáhl Čapek rozsáhlých styků se zahraničními ýznamnými osobami. Pomocí těchto styků se snažil hájit českosloenskou demokracii letech před druhou sětoou álkou. Zaměříme-li se na Čapkou profesní dráhu, můžeme yjmenoat několik okruhů, jimiž se tento autor zabýal: Čapek byl prozaikem, žurnalistou, dramatikem, esejistou, autorem knih pro děti, básníkem, překladatelem z francouzštiny, literárním, diadelním i ýtarným kritikem. Do českého literárního prostředí proniká Karel Čapek roku 1908, kdy Moderní Reue otiskla jeho báseň Zrcadla. Než se dotknu Čapkoých děl, zmíním se také o jeho překladatelské činnosti. Jak už jsem zmínila ýše, Čapek překládal z francouzštiny. Roku 1919 přeložil Apollinairoo pásmo, roku 1920 ychází jeho Francouzská poezie noé doby, kde se objeují překlady např. Baudelaira, Verlaina, Rimbauda, Apollinaira atd. Přestože šlo o překlady, můžeme Čapkoě případě mluit o básnickém díle, neboť se snažil, aby jeho překlady byly na takoé úroni jako originál, chtěl docílit ronocenného překladu. Prní společnou knihou bratří Čapků byla kniha poídek Zářié hlubiny z roku 1916, poté ychází Krakonošoa zahrada, roku 1918. V této knize mají poídky tar malých básnických anekdot s poměrně složitým příběhem, jde spíše o yjádření pocitů a názorů. Dalším společným dílem je Lásky hra osudná, která je psaná formou komedie delfarte. Rok 1917 byl pro bratry ýznamný tím, že oba ydali sou protinu: Josef t Lélio a Karel Boží muka. Podtitul této Čapkoy protiny zní Kniha noel, tyto noely znikly z dojmů, jež Čapka zaujaly, zachycují okamžitý sta duše. Na počátku 20. let ychází Trapné poídky. Velké Čapkoo drama RUR (Rossunťs Uniersal Robots) ychází roku 1920. Vědec Rossum ytoří umělé lidi, tedy roboty, kteří mají čloěka osobodit od práce a šedních starostí, roboti se šak nekontroloatelně rozmnoží a jsou yužiti k álce. Nastáá boj o přežití lidsta. O rok později ychází opět společné dílo bratří Čapků Ze žiota hmyzu, jde o alegorickou hru, kde hmyz lastně předstauje lidsto. Roku 1922 ychází další elmi ýznamné Čapkoo dílo, Věc Makropulos, jde o diadelní hru, níž lékař Makropulos ynalezne elixír žiota a yzkouší ho na sé dceři. Dcera se dožíá neobykle ysokého ěku, ale přestože dosáhne toho, po čem ětšina lidí touží, tedy nesmrtelnosti, je omrzelá a znuděná žiotem. Recept na dlouhoěkost je na její popud zničen. Lidský žiot má sé přirozené hranice, které nemají být překračoány, jinak dochází k narušení podstaty lidstí. Po tomto elmi ýznamném a náročném díle následuje další neméně ýznamné dílo Toárna na absolutno. Tato kniha yšla stejně jako Věc Makropulos roce 1922. Podnikatel G. H. Bondy získá karburátor na rozbíjení atomů, tento ynález šak začne yrábět sílu, kterou Čapek nazýá Absolutno, tato síla počíná měnit lidsto a sět směřuje k álce. V této knize se objeuje obraz poálečného sěta, lidé žijí chaosu, kde přeládá ekonomický zájem nad lidskými hodnotami, tomto znehodnoceném sětě sleduje každý pouze sé mocenské zájmy. I další dílo, 8

které následuje, sobě nese elmi záažné téma. V Krakatitu nejde pouze o samotný ynález, který způsobuje obroské ýbuchy ničící sět, ale důležitá je zde odpoědnost lidsta, jak naloží s tímto práškem", jehož ýbuch může zabíjet a ničit. Tyto tři Čapkoy knihy jsou elmi náročné, nesou poselstí, která jako by předpoídala budoucnost lidsta. Řeší záažné otázky lidské existence, odpoědnosti a sěta ůbec. Varují před zneužitím moci a elkých ynálezů, které může mít katastrofální následky. Při psaní těchto elkých děl Čapek také toří sé Italské listy (knižně ydány 1923), které ycházejí mezi knihami Toárna na absolutno a Krakatit. Na rozdíl od těchto knih jsou Italské listy lehké, odpočinkoé, sižné a humorné. Čtenář se při četbě snadno přenese na rušnou italskou ulici, aniž by se musel začítat hluboko do řádek. Toto dílo totiž neyžaduje tolik soustředěnosti a přemýšlení, jde spíše o četbu relaxační. Tímto také Čapek přibližuje sé dílo nenáročným čtenářům, kteří díle nehledají skryté myšlenky, kteří se nezamýšlejí nad jednotliými sloy. Italské listy byly napsány pro širokou eřejnost, pro odreagoání samotného Čapka, neboť znikají e stejné době jako jeho díla, která řeší záažná společenská témata. O rok později, tedy roku 1924 ycházejí Anglické listy, které už nejsou tak oddechoé" jako dříe yšlé Italské listy. Čapek do Anglie odjel na služební cestu, neboť Anglii měl kontakty politické i kulturní, byl předsedou Penklubu. Cestu mu pomohl uskutečnit dr. Otakar Vočadlo. Do Itálie si jel Čapek skutečně spíše odpočinout a odreagoat se od sých myšlenek. Jedním z důodů odjezdu do Itálie byly zdraotní potíže, Čapek měl totiž problémy s páteří a do budoucna mu hrozilo, že skončí na ozíku, z tohoto důodu se nechtěl ženit, odjel tedy do Itálie, aby si uronal sé myšlenky a pocity. Rakouští specialisté šak diagnózu nepotrdili. Vraťme se ale k Čapkoým Anglickým listům, toto dílo přibližoalo českému obyatelstu zdálenou Anglii, o které neměli možnost se dozědět tolik jako o Itálii, ta totiž byla Mekkou zdělanců, kteří sem přijížděli za poznáním. Díky tomu existuje mnoho publikací, které zachycují tamní žiot, památky, přírodu apod. Anglie šak takto popsána nebyla a pro čtenáře byla tudíž neznámá. Čapek šak přichází se sými fejetony, pomocí kterých seznamuje české čtenáře s touto zemí. Snaží se ji přiblížit z pohledu obyčejného cestoatele, který zemí projíždí a zachycuje sé poznatky, místa, která ho určitým způsobem zaujala, ať už pozitině či negatině. Čapek zde ěnuje ětší pozornost přírodě, osobité podobě Anglie i jejím obyatelům. Toto dílo seznamuje Čechy s Anglií, která nebyla českým čtenářům zpřístupněná tak jako Itálie, proto jsou Anglické listy tak ýznamné a méně oddechoé než listy Italské. Naíc zde Čapek řeší i záažnější otázky, např. e fejetonu zachycujícím anglickou doprau cítíme Čapkou úzkost ze soudobého urychleného způsobu žiota, který ede k odlidštění. Roku 1925 ychází ýbor z Čapkoých noinářských projeů - O nejbližších ěcech (ýbory z Čapkoy torby ydáal po autoroě smrti Mirosla Halík, např. Kalendář, O lidech, Měl jsem psa a kočku, Obrázky z domoa atd.). Roku 9

1929 ychází další kniha fejetonů, tentokrát šak ne cestopisných, jde o Zahradníků rok, kde Čapek zachycuje strasti i radosti, které potkáají zahradníka během čtyř ročních období, kromě toho zde najdeme i poznatky odborné, např. období kětů určitých rostlin, latinské názy rostlin apod. Text je doproázen kresbami Josefa Čapka. V tomto roce ycházejí také Čapkoy poídkoé knihy Poídky z jedné kapsy a Poídky z druhé kapsy V příštím roce ycházejí další cestopisné fejetony, tentokrát ze Španělska. Tento soubor fejetonů byl ydán jako Výlet do Španěl. I zde se Čapek pokouší zachytit charakter země, přírody, lidu a kultury. Jde opět o uolněný styl, který má čtenáře pobait a odlehčit jejich mysl. Stejný ráz mají také Obrázky z Holandska, které knižně yšly roku 1932. Ve stejném roce jako tyto holandské fejetony ychází soubor eseji, úah a fejetonů pod názem O ěcech obecných čili Zoon politikon. Čapek zde seznamuje čtenáře se sými názory na eřejné události a problémy sé doby, ale také na pojmy nadčasoé - zabýá se zde politikou, jejími podobami, sobodou, hospodářstím či lidskou solidaritou. Další Čapkoou knihou, která tomto roce yšla je kniha pro děti Deatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako příažek. Postay Čapkoých pohádkách jsou zasazeny do běžného sěta, který děti znají z lastní zkušenosti, tyto postay jsou buď obyčejní lidé (např. pošťák) nebo bytosti nadpřirozené (např.odníci), které šak také žijí obyčejném lidském sětě a mají stejné problémy a radosti jako lidé, jsou tedy polidštěny. V pohádkách je elmi důležitý jazyk, Čapek zde hojně užíá synonym, díky čemuž rozšiřuje sloní zásobu dítěte. O rok později ychází druhá Čapkoa kniha pro děti, Dášenka čili žiot štěněte, kde se dětský čtenář může žít do žiota malého štěněte a prožíat s ním strasti a radosti. V letech 1933-1934 znikají díla Hordubal, Poětroň a Obyčejný žiot, které roku 1956 yšly jedné knize jako Noetická trilogie. Zde Čapek rozíjí otázku možností a způsobu lidského poznání, ukazuje čtenáři, že cesty poznání jsou různé (Hordubal), že jedinec do sého poznání kládá sám sebe (Poětroň), že i ten nejobyčejnější čloěk sobě nese možnosti několika lidských typů (Obyčejný žiot). Poslední Čapkoy cestopisné fejetony se do knihkupectí dostáají roku 1936 pod názem Cesta na seer. Tuto knihu lze označit jako skutečný cestopis, Čapek se sou ženou a šagrem projíždí seerní země (Dánsko, Šédsko a Norsko, dokonce se dostáají až za polární kruh). Čtenáři popisuje V tuto cestu, která se neobešla bez humorných situací. Čtenář spolu s Čapkem putuje, je zde např. zachycena plaba lodí, nejde o pouhé zachycení cíloých míst, jak tomu bylo např. Italských listech, kde není popsáno putoání a přesouání se z místa na místo. I zde se můžeme setkat s Čapkoou filosofií, kdy se zamýšlí nad budoucností, jak bude sět ypadat příštích letech, takoou myšlenku objeíme např. místě, když se Čapek zamýšlí nad začátkem a koncem Eropy, kupodiu za konec Eropy označuje část osídlenou a moderní, protože zde je příroda a prostředí nejíce poničeno, naopak za začátek označuje místo, které je naprosto pusté, kam ještě nesáhla 10

ruka ciilizace. Roku 1936 ycházejí také Hoory s TGM, kde Čapek čtenáři přibližuje osobu Tomáše Garigua Masaryka, s nímž se Čapek osobně znal. Další dílo tohoto roku je Válka s mloky, kde mloci oládají a pohlcují sět, poznááme zde obraz soudobého sěta, Čapek touto knihou aruje před německým fašismem a nacionalismem, jež jsou ztělesněny práě mlocích, kteří se snaží rozprostřít sou moc po celém sětě. Paradoxem je, že mloky objeí čloěk, začne s nimi obchodoat a tím způsobí jejich masoé rozšíření. O rok později Čapek ydáá Bílou nemoc, drama, pomocí něhož chce také upozornit na fašistické nebezpečí. Doktor Galén lastní lék proti bílé nemoci", odmítne ho šak ydat, aby donutil diktátora odolat álečné plány. Jde zde o marný boj indiiduality proti álce a fašismu, který je předstaoán zfanatizoaným a nemyslícím daem. Matka, další z Čapkoých dramat, které se ztahuje k álce, ychází roku 1938. Matka chce uchránit sého syna před smrtí e álce, neboť její ostatní synoé a manžel e álce již zahynuli. Když se šak dozídá o bombardoání škol a zabíjení dětí, sama sého již jediného syna posílá do boje. Posmrtně (roku 1939) ychází nedokončený román Žiot a dílo skladatele Foltýna, kde si hlaní hrdina Bedřich Foltýn ytoří iluzi o tom, že je talentoaný umělec, kompenzuje si tím sé neúspěchy na studiích a žiotě. 11

Historie cestopisných próz V semináři Úod do literární historie jsem se zabýala cestopisy některých autorů (Matěj Milota Zdirad Polák, Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Toto téma zde má ýznamné postaení. Práce, které jsem četla, mají sou poutaost a zajímaost i dnes, zajímalo mne, jak se do této řady začleňuje Karel Čapek. V české literatuře se téma Itálie objeuje podstatě až od 19. stol. Přesuňme se tedy do 19. století. František Palacký zaznamenal průběh sé ědecké cesty do Říma roku 1837-38 pro další generace, Karel Hynek Mácha ponechal jako dědictí sým čtenářům sůj Deník na cestě do Itálie (kromě toho můžeme zaznamenat italské město Benátky jeho Cikánech). Dalším autorem ěnujícím se italské zemi je Jan Neruda se sými fejetony, které jsou součástí knihy Obrazy z ciziny. V Římě studoal Josef Šusta, ýznamný český historik, který sé zážitky zaznamenal e sých Mladých letech učňoských a androních. Dalšími ýznamnými osobnostmi, které naštíili slaný Rím, jsou J. S. Machar či F. X. Salda. Machar sou knihu pojmenoal stejně jako hl. město Itálie, tedy Řím. Můžeme zde spolu s Macharem zdát hold antice, stejně jako můžeme odsoudit katolicismus, i který se do dějin Říma také ýznamně epsal. F. X. Salda pak sé zážitky zapsal do šesti fejetonů, které yšly Národních listech pod názem Několik dojmů a reflexí italských. Po álce pak Itálii naštíili další naši ýznamní spisoatelé. Karel Čapek a také Jarosla Durych, který sé dojmy ztárnil knize Římská cesta. Mohla bych jmenoat spoustu dalších známých jmen, které naší literaturu obohatily o sé poznatky, dojmy a zážitky z cesty do Itálie, myslím šak, že seznam těchto autorů není tak důležitý a snad ani tolik zajímaý. Matěj Milota Zdirad Polák - Cesta do Itálie Začněme tedy od nejstaršího z těchto děl, jímž je Cesta do Itálie Miloty Zdirada Poláka. Myslím, že není od ěci zde poznamenat pár slo o tom, kdo lastně tento muž byl. Matěj Milota Zdirad Polák, lastním jménem Matěj Polák, se narodil roku 1788 Zásmukách u Kolína. Před pooláním enkoského učitele dal přednost službě rakouské armádě, díky níž se dostal do kruhů nejyšší státní hierarchie. V letech 1815-1818 se dostal jako pobočník rakouského generála A. Kollera do Itálie, do Itálie tedy neodjížděl z lastní ůle jako je tomu u ostatních třech autorů. Cílem cesty byla Neapol, kde Polák stráil tři roky. Během sé cesty si Polák pečliě zapisoal poznámky, ze kterých se práě Neapoli rozhodl sepsat cestopis, který pak byl ueřejňoán Josefem 12

Liboslaem Zieglerem (přítelem Poláka) od roku 1820 časopise Dobrosla. Polák se také podílel na ykopákách Pompejích, stal se prním českým znalcem a ykladačem antických nápisů. Kromě cestopisu Cesta do Itálie napsal báseň Vznešenost přírody (1819). V šesti zpěech se tu zdáá hold přírodě jako prostoru lidského žiota i zdroji přírodního bohatstí. Patosu básník dosahuje mimo jiné množstím složených slo češtině neobyklých. 3 Přesuňme se již k samotnému sronání M. M. Z. Poláka a K. Čapka a jejich prací o Itálii. Nesmíme opomenout zmínit skutečnost, že Polákoa Cesta do Itálie ychází o století dříe než Čapkoy Italské listy, Polákoo dílo je záležitostí klasicismu. Díla se liší už žánrem, Polákoa Cesta do Itálie je cestopisem, kdežto u Čapka jde o fejetony.odlišnost můžeme hledat také rozsáhlosti děl. Polákoo dílo je mnohem rozsáhlejší (obsahuje 284 stran, Čapkoy fejetony pouze 56 stran), což logicky yplýá z typu žánru, pro který se autoři rozhodli. Obě díla se liší také sou funkcí, cestopis Poláků je ryze informatiní, i když i zde nalezneme subjektiní zážitky či názory, ale informoanost je zde nejmarkantnější. Čtenář má být detailně obeznámen s místy, která Polák naštíil, má si ze sé četby odnést poučení a noé poznatky. Také bychom u Poláka mohli najít funkci kulturně historickou a odbornou, Polák zde totiž ystupuje jako historik, odráží se tu jeho činnost archeologická či sběratelská (jak se můžeme šimnout kapitole, která se ěnuje Pompejím), elký ýznam má Polák také jako epigrafik (ěnoal se historickým nápisům). Naopak funkce Čapkoých fejetonů je, dle mého názoru, zábaná a relaxační. Čtenář se u tohoto díla odreaguje, zasměje a zároeň docílí čtenářského zážitku, a to díky Čapkou jazyku. Čtenář se dozí spoustu informací a zajímaostí o Itálii, ale šemi těmito posudky či poznatky proplouá nenucené a nenásilně, na rozdíl od Poláka, u nějž se musí soustředit na každé sloo (což je samozřejmě dáno i rozdílným jazykem, kterému se budu ěnoat posléze). Čapkoým cílem není čtenáře informoat o ýznamných italských památkách a faktech, které s touto zemí souisí, naopak Čapek chce pobait aktuálními zážitky a jemy, kterých jako obyčejný čloěk - pozoroatel dosáhl. Z Polákoa cestopisu každý pozná, že je znalcem historie, tento poznatek nalezneme i Čapkoých fejetonech, i když zde není tolik zřetelný, je to také tím, že Čapek na čtenáře nechrlí poznatek za poznatkem, ale naopak dokáže informace zakomponoat do toku textu, takže by možná leckterého čtenáře ani nenapadlo spojit si danou poznámku s Čapkoou znalostí historie. Použila jsem souislosti s Čapkem sloo pozoroatel a ráda bych se u něj pozastaila, protože i Polák je dobrým pozoroatelem, i když elmi detailním, ať jde o krajinu, obce, obyatele, zemědělstí, řemesla, obchod či eřejnou spráu, snaží se zkrátka zaznamenat še, ať se to zdá zajímaé či 3 Lehár, J., Stich, A., Janáčkoá, J., Holý, J., Česká literatura od počátků k dnešku, nakladatelstí Lidoé noiny, Praha 2006, str. 193-194 13

nikoli. S trochou nadsázky si doolím říci, že popíše sebemenší ázu paláci, aby jeho obraz byl dokonalý. Tohle u Čapka nenajdeme, ten e sém textu zachytí to, co ho danou chíli zaujalo a okouzlilo, i když se nám to může zdát absurdní, e ýsledku se to šak do fejetonu přesně hodí (dokladem může být např. poznatek o srsti anglických zířat). Použila jsem sloa zaujalo a okouzlilo, po zamyšlení šak musím dodat, že Polák byl zřejmě také okouzlen ším, co popisuje, z textu sálá jeho zaujetí, touha po poznání. Čtenář šak při sáhodlouhém popisu chrámu už tak nadšený není. Z mých předchozích slo by se snad mohlo zdát, že Poláka zajímaly pouze domy, příroda, řemesla apod., není tomu tak, nalezneme zde i ykreslení Neapolských žen, italských zyků či tradičních pokrmů. Chtěla bych zde > dodat, že Polák, stejně jako Čapek, dokázal na papír přeést diokost, ášniost či hlasitost italských žen. Musím zde také probrat jazyk obou děl. Je zde podstatné, že oba autory od sebe dělí jedno století, tedy i jazyk se musí lišit, zde je to znásobené tím, že Polák žil době, kdy bylo třeba český jazyk zachraňoat. Doba Poláka je obdobím, kdy český jazyk byl potlačoán němčinou, české země patřily k habsburské monarchii s centrem e Vídni, mnoho německy mluících obyatel žilo na českém území, na úřadech se Čech sou mateřštinou mohl jen stěží domluit. Do tohoto období stupují obrozenci, kteří se snaží český jazyk zachránit a poznést ho na úroeň jiných sětoých jazyků, jejich cíl se potkal s úspěchem. I Polák chce sou Cestou do Itálie dokázat, že čeština je jazykem, kterým lze psát hodnotná díla. Proto jeho cestopise nalézáme rozsáhlá souětí, která jsou zaobalena různými jazykoými kudrlinkami. Poláků jazyk se nám tedy může zdát kostrbatý, nepřirozený, souětí dlouhá, jako by našrouboaná, tím ším pak yžaduje maximální soustředění při četbě. Čapků jazyk je naprostým opakem, je sižný, jednoduchý, bez dlouhých souětí. Tím šak nechci znehodnocoat jeho ýznam. Jak už jsem několikrát e sé práci zmínila, Čapek na nás chrlí salu slo, je to prožitek probírat se sloy, které popisují jednu a tu samou skutečnost, ale přitom nenudí a je přesně ystihují. Čapek oplýá sloní zásobou, kterou přenáší i do sých fejetonů, ale je srozumitelný každému čtenáři, aniž by yžadoal ypjaté soustředění při četbě. Čtenář šak jeho četbě může odhalit nejrůznější hříčky s jazykem, metafory, epiteta apod., která jsou také nenásilná a do textu se naprosto hodí, aniž by někoho napadlo, že by Čapek nad sými sloy nějak dlouho přemýšlel. Četba Čapkoých fejetonů mi připadá nenucená, jako by Čapek psal, co ho danou chíli napadlo, jako by psal bez přestáky, dokud by sůj fejeton nedokončil. Je to jako přátelské ypráění z cest, což také yplýá z naazoání kontaktů se čtenářem, které se často podobá mluené řeči. Oba autoři se mých očích projeili jako básníci. Polák naprosto zřetelně - sám sůj cestopis obohatil básněmi, které ětšinou zachycují místo, jež Poláka upoutalo, a kde chce Polák dát najeo sé emoce, projeit sůj nitřní 14

zážitek (básně nalezneme na místech, kde se Polák seznamuje s Benátkami, Římem a Neapolí či když je okouzlen nějakým klasickým dílem). Čapek nepsal přímo básně, ale přesto bych ho označila za básníka, neboť některé pasáže jeho fejetonech by mohli být součástí eršů básních, tak jsou poetické. Myslím, že pro mou generaci není Polákoo dílo již aktuální. Přiznám se, že bych po jeho cestopise knihoně nesáhla, kdybych hledala čtení pro olné chíle. Naopak u Čapkoých fejetonů si to dokáži žiě předstait. Poláků cestopis je pro mne dokumentem doby, dokument snahy o poýšení českého jazyka, což se mu zajisté podařilo, ale tento jazyk dnešní generaci už neyhouje. Myslím, že spousta čtenářů, kteří mají zájem o literaturu a chtějí poznat dílo Polákoo, přečte pouze několik stránek a tím si udělá obrázek o tomto díle. Je to také dnešní uspěchanou dobou, která ychoáá rychločtenáře", kteří čtou pouze konzumní literaturu, bez toho, aby si ychutnali čtenářský zážitek z hodnotných děl. Myslím a také doufám, že když ne Polák, tak Čapek by mohl sými fejetony dnešní společnost zaujmout, čímž ho samozřejmě nechci řadit ke konzumní literatuře. Karel Hynek Mácha - Deník na cestě do Itálie Přejděme k Máchoě Deníku na cestě do Itálie. Nejdříe šak ěnujme pár slo samotnému autoroi. Karel Hynek Mácha se narodil 16. 11. 1810 Praze. Jeho otec edl na Dobytčím trhu (dnešním Karloě náměstí) krupařský stánek. Mácha od roku 1816 naštěoal farní školu, od roku 1824 pak naštěoal gymnázium. Roku 1832 počíná studoat pránickou fakultu, této době je již ýraznou postaou mezi pražskou lasteneckou mládeží. Za sých studií působil jako herec Tyloě ochotnickém diadle, kde se také seznámil se sou pozdější milenkou Eleonorou (Lori) Šomkoou. Mácha intenzině sledoal eropskou literaturu (např. G. G. Byron, A. Mickiewicz, Noalis, W. Scott aj.), z níž si do sých deníků pořizoal poznámky. Roku 1830 došlo e Varšaě k postání, které na Máchu elmi zapůsobilo. Mácha pomáhal polským uprchlíkům, kteří se snažili dostat na západ. Toto postání něm také yolalo zájem o polské autory. V srpnu 1836 Mácha dokončil sá studia a nastoupil jako adokátní praktikant Litoměřicích. Za několik měsíců (6. listopadu) zde umírá. Za příčinu smrti byla označena cholera. Máchoo dílo se zachoalo torzoité podobě. Za jeho žiota yšly časopisecky některé lyrické básně a prózy, knižně pak pouze lyrickoepická báseň Máj, který Mácha ydal na sé lastní náklady. Epický základ Máji toří příběh muže, který je yhnán z domoa a stáá se loupežníkem, neědomky zabíjí sého otce, který mu sedl milenku. Děj je šak posouán do pozadí, Mácha zde kladl důraz na pocity a úahy odsouzence čekajícího na poprau. Kontrastem těchto beznadějných pocitů je krásná májoá příroda, která je lhostejná k tragickému osudu onoho ězně. Posmrtně Máchoo dílo 15

shromažďoali jeho bratr Michal a Karel Sabina. Mezi další Máchoa díla patří román Cikáni, němž je děj prostoupen tajemstím, stejně jako Máji se zde objeuje otec, který sede milenku sého syna. Jako mstitel zločinu zde ystupuje postaa cikána, doboý symbol yděděnce. Jako další dílo můžeme uést Křioklad, který měl být součástí románoého cyklu Kat, Obrazy ze žiota mého, do nichž patří próza Večer na Bezdězu, němž Mácha uažuje o lidském žiotě, dílo je yhroceno poutnicí, která nůši nese dětskou rake, a Márinka, jenž nese rysy lyrizoané prózy. Nyní se ěnujme Máchoě Deníku na cestě do Itálie. Tuto cestu absoloal roku 1834 společně se sým přítelem A. Strobachem. Průběh jejich putoání byl následující: Linec, Innsbruck, Benátky, Terst, Lublaň, Štýrský Hradec, Vídeň a odtud se rátili zpět do Cech. Mácha si na sé dobrodružné cestě dělal poznámky. Již z názu yplýá, že jde o deník, ale i to musím okomentoat, neboť deníku očekáám souislé ěty, popis prožitků a pocitů. U Máchy nalezneme úplné ěty jen zřídka, spíše jde o útržky, o jednotliá sloa zaznamenaná za sebou tak, jak Mácha události postupně prožíal. Mohu uést příklad: 6tého. Tábor. Lužnice. Brnkl na kolečkách. Mlíko Plané. Koupání Lužnici. K polodní mytí nohou. Němec z Mainzu. Jídlo e Veselí. Vůz ze Soběslai. Němec. S námi jel. Hory. Hluboká. 4 Pokud jde o funkci, myslím, že tyto zápisky nejsou určeny čtenáři, jsou to spíše osobní poznámky, které snad měly posloužit k sepsání nějakého díla (stejně jako si Polák zapisoal poznatky, ze kterých pak sepsal sůj cestopis). Máchů deník tedy nebyl explicitně určen pro čtenáře, ale pro Máchoy soukromé účely. Tyto poznámky nám šak mohou osobu Máchy přiblížit, lze z nich yčíst Máchou zdatnost, fyzickou sílu, eselost, bujarost či bezprostřednost. Polák se do Itálie dostáá díky sé profesi, Čapek a Neruda jedou za poznáním (ašak zláštního úmyslu), Mácha se ydal na dobrodružnou prázdninoou cestu, jejímž cílem snad také bylo poznání, každopádně je mnohem odážnější a spontánnější než cesta Čapkoa či Nerudoa. Kdybychom neměli k dispozici pouze tyto poznámky, ale dochoalo by se nám sepsané Máchoo dílo, možná by se můj názor změnil, snad by zde Mácha také opěoal krásy Itálie a jejích památek, seznamoal by nás s atmosférou a tamními zyky. My šak máme pouze zápisky, které zachycují den po dni e strohých ětách, bez sebemenšího okouzlení z naštíených míst. Mácha, stejně jako Polák, zachycuje sou cestu od začátku, tedy od doby, kdy opustil sůj domo, čímž se liší od Nerudy a Čapka, kteří sé italské fejetony počínají až popisem cíle sé cesty, tedy Itálie. Mácha si zaznamenáal jako by útržky ze sé cesty, proto je jeho dílo mnohem kratší než ostatní, obsahuje několik málo stran, na nichž je text dělen podle 4 Mácha, K. H., Prózy, zápisníky, deníky, Českosloenský spisoatel, Praha 1986, uspořádal Miloš Pohorský, str. 319 16

jednotliých dní stráených na cestách. U ostatních autorů je dělení podle míst, která naštíili. Mácha se nesnaží informoat o cizí zemi, o krajině či památkách atd., zato se šak dozídáme, co posnídal či jak tráil ečery hostincích, z čehož můžeme ycítit Máchů bohémismus: A blýskaly se oči. Plný hlas. Pozání na druhý den na tajné místo. Sli chcat. Strobach ležel na čele. Vedli nás domů. Pan doktor Krobath. Motal jsem se. Jak jsme přišli domů, neím. Pan Prešérn a Toman schopili dohromady postele. Nesmírný hřmot. Váda. Chtěli házet židličky. Nadal siň atd. Nemoc. Válel se tom. Neěděl, že mě strašliě zblíl. Nářek. Památka. Noty k znělce. Zaedení se bála." 5 Nesmím zapomenout podotknout, že u Máchy se hojně yskytují německá sloa a ěty. Jsou zde olné přestupy mezi češtinou a němčinou, což lze také chápat jako dokument doby, protože 19. století spousta Čechů oládala oba jazyky. Pozastaila bych se u Máchoy náštěy Benátek, popisuje ji totiž několika sloy (u ostatních autorů je to několik stránek). Zde idíme, že Máchoi skutečně nešlo o to, aby čtenáře informoal o šem, co lze Benátkách idět (což se znatelně projeuje u Poláka), Máchoi stačí, že si poznamená, že Benátkách byl a že naštíil náměstí s. Marka. Čapků fejeton je tipný, poznamenáá, co se mu Benátkách líbilo, a co ne, také mu šak nejde o to, aby čtenáři podal podrobnou a odbornou přednášku o benátských pamětihodnostech, jak se s tím setkááme u Poláka. Přesto Čapků fejeton přinese určitý obraz tohoto města, čtenář si je dokáže díky V m Čapkoi předstait (stejně tak jako při četbě Nerudoa fejetonu). U Máchy jsou Benátky zmíněny takto: Ponejpr iděli Benátka. Slaná oda. Vlaši r šidili. Vjeli Benátka. Sli po městě, popré Marksplatz. O Venezia, Venezia! (Zde můžeme yčíst Máchoo zaujetí) Ponte Rialto. Procesí. Vlach se nás chytil. Oběd stál 56 kr. k. m. Zpě lašský. Hospoda." 6 Na záěr bych ještě dodala, že Mácha detailně uedl detail programu hry, kterou shlédl diadle, program je ueden četně hereckého obsazení. Tato skutečnost mi přijde kontrastní zhledem k Máchoě předchozí strohosti popisu. Jan Neruda - Obrazy z ciziny Dostááme se k poslednímu ze tří autorů, k básníkoi, prozaikoi, tůrci českého fejetonu, k Janu Nerudoi. Narodil se 9. 7. 1834 Praze, kde také žil až do sé smrti (22. 8. 1891). Otec, ojenský ysloužilec si roku 1838 oteřel krámek, poté roku 1841 trafiku Ostruhoě (dnešní Nerudoě) ulici. 5 Mácha, K., H., Prózy, zápisníky, deníky, Českosloenský spisoatel, Praha 1986, uspořádal Miloš Pohorský, str. 328-329 6 Mácha, K., H., Prózy, zápisníky, deníky, Českosloenský spisoatel, Praha 1986, uspořádal Miloš Pohorský, str. 327 17

Matčiným přáním bylo, aby se mladý Jan stal knězem, syna šak do kláštera nepřijali. Jan se tedy zapsal na pránickou fakultu, ze které po třech semestrech přešel na fakultu filosofickou. Zde šak sá studia také nedokončil. Z fakulty odešel roku 1857, začal yučoat český a německý jazyk a také si začal přiyděláat žurnalistikou, což pro něj bylo zásadní, neboť u toho zaměstnání zůstal až do smrti. Roku 1856 stoupil do redakce deníku Tagesbote aus Böhmen, tyto noiny šak opustil. Dále pracoal jako redaktor zábaném časopisu Obrazy žiota, českém deníku Čas, který šak kůli neshodám s politickým zaměřením noin opustil, a stal se členem redakce deníku Hlas orientoaného demokraticky. Roku 1865 se Hlas sloučil s Národními listy, Neruda se zde stal fejetonistou a diadelním kritikem. Vedle práce Národních listech také redigoal časopis Rodinná kronika, pracoal pro časopisy Kěty, Lumír, anonymně také redigoal krejčoský časopis Zlaté dno. Ve sém soukromém žiotě Neruda štěstí neměl, ani jedna z jeho známostí neskončila manželstím. Lékem na tato zklamání bylo cestoání: roku 1863 podnikl cestu do Paříže, 1868 na rakouský jih, do Benátek a Terstu, o rok později naštíil Uhry. Roku 1870 se ydal na sou nejodážnější cestu, přes Balkán cestoal do Turecka, Palestiny a Egypta a odtud zpět přes Itálii. Jeho poslední cesta směřoala roku 1875 do Německa. Sé pocity a dojmy z těchto cest ložil do sých fejetonů, které rozšiřoaly obzory čtenářů. Neruda je jedním z hlaních předstaitelů generace, která se roku 1858 almanachem Máj hromadně přihlásila k dílu Karla Hynka Máchy. Neruda stál proti konzeratiním silám, snažil se ycházet z kontaktů se soudobou sětoou literaturou. Jeho protina nese náze Hřbitoní kítí, níž čtenář nalezne gesta rozeranosti typická pro Máchů romantismus. Jeho další sbírka, Kniha eršů, je rozdělena do tří částí: knihy ýprané, lyrické a erše časoé. Ve sých Písních kosmických se Neruda snažil posílit nitřní cítění národa, nabádal k ytoření moderní společnosti. Mezi další Nerudoa díla patří Balady a romance, Zpěy páteční, nichž Neruda také usiluje o sebeuědomění si národa. Sé intimní prožitky básník ysloil Prostých motiech, kde čtenáři odhaluje sůj niterný sět. Mezi prozaická díla Jana Nerudy patří Arabesky, kde se projeuje zájem o lidskou psychiku obyčejných lidí, ětšinou yděděnců společnosti. Vrcholné prozaické dílo předstaují Poídky malostranské. Velmi ýznamné postaení Nerudoě torbě zaujímají práě fejetony, nichž se autor zabýá doboým společenským žiotem, obyateli míst, která naštíil. Zajímá ho předeším sět městský. V Nerudoě publicistice šak nelze opominout také kritiku - literární, hudební, ýtarnou, ale zejména diadelní. Po krátkém předstaení Nerudoy torby a žiota přejděme k samotným fejetonům. Fejeton je krátký bezsyžetoý žánr, který duchaplným a šímaým 18

způsobem yjadřuje atmosféru doby či pisatelů ztah k ní. 7 Sloh fejetonu je zábaný, lehký, hraý, někdy až pikantní, čímž čtenářům noin a časopisů způsobuje rozptýlení a odreagoání. Pisatel tohoto krátkého žánru má za úkol čtenáře pobait, zároeň také přinést noé informace o soudobých událostech a má mu umožnit orientaci e sětě, je tedy důležité, aby byl fejeton aktuální. Samozřejmě by něm také neměla chybět ýrazná pointa, která čtenáře překapí. Sám Neruda na otázku, co je to fejeton, odpoěděl: Fejeton je to, o čem nikdo neí, co to je." Nerudoy fejetony byly za jeho žiota elmi oblíbené, dokonce natolik, že byly nejčtenějším z jeho děl, což dnes už neplatí a eřejnost nosí paměti jeho básnická díla či Poídky malostranské. Nerudoy fejetony ycházely pod čarou na prní nebo druhé stránce noin a byly označeny trojúhelníkem. Fejetony zaujímají Nerudoě torbě elmi ýznamné místo, psal je po celý žiot. Jako fejetonista byl Neruda elice pečliý, zapisoal si různé poznámky o situacích, které ho zaujaly a ty pak zpracoáal jako fejetony. Neruda se ždy přesně yjadřoal k aktuálním otázkám a glosoal ýznamné události. Jeho fejetony lze rozdělit na dě části: obrázky pražské a obrázky cestoní. Tyto fejetony jsou zařazeny do šesti knih: Žerty hraé a draé (1876), Menší cesty (1877), Obrazy z ciziny (1877), Drobné klepy a Proti srsti. Poslední dě knihy ydal Ignát Hermann po Nerudoě smrti. Přesuňme se již k samotným italským fejetonům. To, co jsem už napsala o Čapkoých fejetonech, podstatě platí i pro fejetony Nerudoy, tito da autoři jsou si nejblíže. I u Nerudy objeíme zájem o obyatele, běžný žiot, objeíme také poutaé zachycení okamžiků, jež Nerudu okouzlily. I Neruda čtenáře dokáže přenést na místo, které ztárňuje. Tyto fejetony Neruda psal, když byl na rcholu sé fejetonářské torby. Fejetony z Itálie jsou obsaženy knize Obrazy z ciziny. Těchto italských" fejetonů je celkem šest. Jsou to: Neapol, Mrté město, Římské elegie, Benátská zrcadla, Terst, Přímořská elegie - Miramare. Neruda se k cestám připraoal z průodců, z odborných knih a z krásné literatury, odjížděl tedy obeznámen s dějinami a rázem krajiny a jejích obyatel. Učil se také cizím jazykům a šímal si, jak se s nimi e skutečnosti mluí. Postřehy a dojmy z ciziny pak sronáá se sými znalostmi, s kulturněhistorickými fakty, ale také s domoem, či sronáá jednotliá místa, která naštíil, mezi sebou. Fejetony ystihují žiot obyatel na Apeninském poloostroě, jejich diokou poahu, ale i jejich fyzické zezření. Neruda zachycuje šední italský den od samého rána, přehoupne se přes poledne, odpoledne až k ečeru, čímž zaznamená typické úkony, které se přes den dějí. Neopomene šak do sých fejetonů nenucené zařadit i obeznámení s podobou místa, 7 Mocná, D., Peterka, J., Encyklopedie literárních žánrů, nakladatelstí Paseka, Praha - Litomyšl, 2004, str. 191 19

s jeho ýznamnými památkami, s jeho klimatem. Myslím, že Neruda dokáže mistrně zachytit sílu okamžiku, o čemž se lze přesědčit například jeho líčení západu slunce Neapoli. Při čtení jsme najednou jako by součástí žiota italském městě, poučíme se, ale zároeň také pobaíme, neboť Nerudoy fejetony nejsou ochuzeny o tipné historky z cest, což je pro čtenáře značným ožiením. Neruda je pozoroatelem, poukazuje na to, co ho nejíce zaujalo. Má snahu ykreslit proměny od rána do ečera, ykreslit atmosféru, která ho obklopoala. Tuto charakteristiku Nerudoých fejetonů bych ráda přededla na fejetonu s názem Neapol. Neapol Neruda naštíil roku 1870. Fejeton začíná ránem na neapolském trhu. Neruda naštěoal místa, kde se střetáá hodně lidí, například trhy a pozoroal tamní dění. Trh nepopisuje ýčtem zboží, naopak nám ho přibližuje odposlouchanými pokřiky, čímž nám nejen zěstuje, co lze na trhu koupit, ale také dokonale zachycuje atmosféru trhu, hlasitost Italů a jejich diokost: Monotónní štěkot po sobě pronesených slabik oznamuje artyčoky, zaskřípěli celá řada slo, smažené jsou to sardinky." 8 Na těchto eřejných místech Neruda také studuje podobu a styl oblékání obyatel. Neapolany popisuje jako ysmahlé spálené táře s diokými žioty pelmených očích." Jejich odě popisuje elmi stroze:,,na hlaě punčochoá čepice, na prsou amulet, na těle jen ploací kalhoty a pak už pranic, až dole kolem chodidla malý kousek kůže a mnoho špagátu." 9 Ani tento fejeton není ochuzen o tipnou historku. Neruda se zde pozastauje u kapesních zlodějíčků, což jsou malí chlapci, kteří kradou z kapes šátky. Neruda zpomíná na žert, kdy schálně poytáhl hedábný šátek z kapsy, když se k němu zlodějíček přiblížil, strčil Neruda ruku do kapsy. Malého zlodějíčka tím tak ytočil, že si před Nerudu stoupl a začal mu nadáat. Poetičnost a Nerudů cit pro jazyk lze ycítit z jeho slo, kdy nám přibližuje atmosféru slunečného dne: Třesaé jasno naplňuje zduch, po šediém dláždění jako by paprsky sluneční poskakoaly a se odrážely. Také moře a kraj jsou pokryty jakous zlatou mlhou, sekmý Vesu ypadá přimhouřeně a ěčný sloup bílého teď dýmu ystupuje přímo k jasně modrému nebi." 10 Při četbě je čtenář proázen celým dnem, nejdříe se ocitne bouřliém a hektickém ránu, kdy se Neapol probouzí, pak přechází k odpolední siestě, která začíná, jakmile odbije danáctá hodina. V tu chíli Ital pouští z rukou eškerou sou započatou práci a oddáá se slastnému spánku. Poté je čtenář přenesen do atmosféry ečera, kdy Italoé opět ožíají. Neruda pomocí bare a sé metaforičnosti popsal západ slunce: V hloubi šťanatého údolí již byl 8 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 216 9 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 218 10 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 221 20

rozložen ečer. Temné modro pokryté zelenem. Po úbocích ale ještě eselá zeleň smaragdoá a na temenech jasný brčál, den a bílé sětlo. Kotlina mořská samé zářící se zlato, po zdáleném obzoru šíří se moře ohně. Rozseté ostroy té plamenné záplaě každý jiný. Jeden strmý jako homole, druhý jen úzký táhlý pruh jako by jednotliý táhlý úzký mrak na ečerním nebi. Jeden modrý jako safír, druhý žhaý jako rubín, třetí leskle zářící jako hnědý pyrot, čtrtý jako by pokryt aksamitem karmiosinoým." 11 Od této nádhery šak Neruda tipně přechází k usínání, kdy je z krásné předstay ytržen štípáním mušek po celém těle. Součástí fejetonu Neapol je i ýstup na Vesu, který šak Nerudu zklamal lopotnou cestou. Výlet je ukončen zoláním: Moji nepřátelé ať tam lezou každý den!" 12 U Neapole bych se pozastaila, protože toto město se také objeuje dílech Karla Čapka a Miloty Zdirada Poláka. Několika sloy bych popsala pojetí zachycení Neapole i u Poláka. Jak už yplýá z celkoé charakteristiky Polákoy Cesty do Itálie, je jeho Neapol" elmi popisná, někdy se může zdát, že se až přespříliš zaobírá detaily, kůli čemuž se musí čtenáři elmi soustředit na četbu. Kapitolu Neapol počíná Polák básní, s jejíž pomocí obdiuje krásu Neapole, zpoídá se ze sého protního setkání s tímto městem, které se mu zdá být okouzlující (naopak je tomu u Čapka, ten dosloně píše, že s krásou Neapole to není až tak úplně prada). Dále pokračuje podkapitolami, nichž se ěnuje určitému tématu. Prní takoouto podkapitolou jsou Příběhy a položení Neapolské. Zde se dozídáme o historii Neapole, a to jako obykle elmi podrobně. Polák se ěnuje bojům, které toto město postihly a zachycuje sled panoníků. Myslím, že pro čtenáře, který nemá poědomí o historii, se Polákoě ýkladu snadno ztratí, což je jednak způsobeno užitým jazykem a jednak nadmírou informací, které se jen těžko stačí střebáat. Kromě historie zde Polák poskytuje ýklad o neapolském podnebí, naíc také klima hodnotí, připadá mi, že byl unesen z tamních slunečných dnů a překapen z rozmanitých druhů ooce a zeleniny. Dnešnímu čloěku to zřejmě přijde banální, ale na počátku 19. století nebylo cizokrajné ooce na českých trzích samozřejmé jako je tomu dnes. Ve spojitosti s oocem bych uedla Polákou detailní informoanost: čtenář se dozídá o neapolských citrusech, které šak nestačí pro spotřebu tamních obyatel, musí se tedy doážet ze Sicílie a Malty, přičemž Polák neopomine poznamenat, že pomeranče z Malty mají tenkou slupku a sladší šťáu! Druhá kapitola nese náze Neapolská náměstí, ulice, paláce, ústay. Jak už z názu yplýá, čtenář je obeznámen z neapolskými budoami. V této # t kapitole jsem našla spojitost mezi Polákem a Čapkem, je zde totiž užit ýčet řemesel, stojí zde sloo za sloem označující nějaké řemeslo, což je Čapkoých fejetonech časté (a nejde samozřejmě pouze o řemesla): Jaké 11 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 229 12 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 234 21

tu množstí řemeslníků klepajících, řežících, cinkajících, sekajících, tlukoucích, kteří šichni na eřejné ulici pod širým nebem práci konají, jaký hluk od rybářů, zahradníků, koláčníků, pekařů, melouníků, odařů, hokyní, kukuryčníků, ořechářů, šátkářů, tkanečníků, nitníků, smrkoníků, špendlíkářů a na sta jiných malých obchodníků,..." 13 Dalšími kapitolami jsou Poaha Neapolitánů, Satý Január, kde se Polák zabýá patronem Neapole a dnem, kdy se tento patron uctíá. Dále se Polák ěnuje neapolským ženám či straě, typické pro tuto oblast. Do kapitoly Neapol je přidán Záěsek, který ystihuje stránky žiota prostředí, což je u Nerudy a Čapka hlaní náplní fejetonů. Tento Záěsek toří jakýsi odlehčený přídaek k ážné zpráě, kterou nesly předchozí podkapitoly. Ostatní fejetony přiblížím už jen zkráceně, neboť si myslím, že Neapol nám přededla již dostatečný obraz o Nerudoých fejetonech. Druhý fejeton nese náze Mrté město, což samo o sobě může čtenáři nuknout myšlenku, o jaké místo jde. Mrtým městem nazal Neruda Pompeje, které také naštíil roku 1870. Opět zde nejde pouze o informace zachycující památky, Neruda zde popisuje bezmoc čloěka ůči přírodním žilům, neboť připomíná katastrofu, která Pompeje postihla. Díky autoroým znalostem si může čtenář předstait, jak Pompejích probíhal každodenní žiot, než došlo k ýbuchu sopky. Neruda například zachycuje Pompejanů pobyt lázních, pozastauje se nad nápisy, které se dochoaly na zdech: Venuši zlomím žebra a boky ji zmodřím. Může-li milá srdce z prsou yrat, proč bych já nemohl bohyni roztlouci alespoň hlau." 14 Při čtení fejetonu s názem Římské elegie, také z roku 1870, ystane jistě čtenáři úsmě na rtech, neboť zde Neruda humorně poukazuje na církení ýdobytky, čímž také skrytě yjadřuje sůj názor na římskou círke. Papeže Pia IX. nazýá humorným, neboť papež se označil za neomylného a pomocí odpustků zpoplatnil schody, kde se uchoáá originál obrazu s. Lukáše. Schody byly ale zpoplatněny tak, že by to ěřící do konce sého žiota nebyl schopen splatit. Neruda na to reaguje sloy: Příští papeži budou mít ale práce, aby tipem Pia překonali. Snad to půjde. Místo satého ducha sestoupil na Řím už humor. Snad již několikátý papež po Pioi IX. yspekuluje dogma noé, například, že byl Pius IX. neposkrněně počat!" 15 Myslím, že toto je dostatečný důkaz toho, že Neruda reagoal na aktuální témata sé doby a tipně je komentoal. V tomto fejetonu se setkááme s Římem podobně jako u Neapole, zde také Neruda začíná ránem a končí ečerem. Další fejeton, Benátská zrcadla, je z roku 1868. Neruda trefně nazýá Benátky starcem mezi městy, zpomíná totiž na minulou sláu a atmosféru Benátek, která dnes na cestoatele dýchá pouze ze zbytků. Neruda se zde pozastauje u náměstí s. Marka, které opět popisuje jeho denním koloběhu. 13 Polák, M. Z., Cesta do Itálie, nakladatelstí Odeon, Praha 1979, str. 192 14 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 245 15 Neruda, J., Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909, str. 255 22

Podobným způsobem jako předešlá města je zachycen také Terst, též z roku 1868. Nad Nerudoými fejetony si ale čtenář nepřipadá, že jsou zachycoány stejnou metodou, naopak se nad dílem baí a zároeň poučuje o italských způsobech, zyklostech, o tamější atmosféře, o místech, které lze naštíit. Posledním fejetonem je Přímořská elegie - Miramare. Jak už náze sám napoídá, půjde o nějakou žalostnou zpráu, o žalozpě. Je zde poutaě zachycena krajina kolem letohrádku Maxmiliána, který zde zahynul. Tento fejeton je elmi krátký, je opradu jakousi elegií nad nešťastným místem. V t Čapkoy a Nerudoy fejetony jsou opakem Polákoa cestopisu, čtou se snadno, jedním dechem, při četbě ubíhá stránka po stránce, aniž by čtenář měl pocit zdlouhaosti. Oba autoři dokáží čtenáře přenést do místa dění, např. na Neapolskou ulici. Nejde jim o ypsání historie, ale poukazují na soudobý žiot, který se Neapoli odehráá den co den. Naíc jejich fejetonům nechybí tip, což je také značným ožiením. 23

Čapkoy cestopisné fejetony Zde se budu snažit podrobně rozebrat Čapkoy fejetony, poukázat na jejich rysy, jazyk apod. Zároeň zde budu uádět ukázky, abych na nich dokázala sé myšlenky. Knihy fejetonů jsou řazeny za sebou tak, jak ycházely. Italské listy Nejdříe se zmíním o šeobecných informacích o Italských listech, poté se pokusím prostoupit do jejich hloubky. Italské listy zpočátku ycházely Lidoých noinách, až poté yšly knižně, ostatně jako šechny Čapkoy fejetony. Čapkoa cesta do Itálie začala 17. dubna a skončila 8. černa 1923. Čapek si na sých cestách nešímal pouze ýznamných míst a památek, ale trdí, že se má na tomto sětě idět šechno, tedy i ěci běžné: lezl jsem, kam se dalo, třeba hodným lidem na chodbu, někdy jsem se díal na památky nejslanější a někdy jen na děti, na staré babičky, na lidskou bídu a radost, na zířata nebo lidem do oken" 16 Listy nejsou průodcem po Itálii, proto si můžeme šimnout, že některé kapitoly mají názy obecné, jako např. Moře, Kostely, Podzemní města apod., nejde pouze o ýznamná místa, která by měl náštěník Itálie shlédnout. Čapek se rámci fejetonů zamýšlí nad otázkami žiotní filosofie, často se setkááme sjeho subjektiním dojmem, ale přesto zde zpozorujeme jeho odborné ědění a historický přehled. Než se pustím do rozebírání knihy, chtěla bych upozornit na to, že Čapek neměl žádný předběžný plán, podle kterého by sé putoání po Itálii řídil. Náštěy italských míst byly inspiroány Čapkoou náladou a chutí. Už z charakteristiky Čapkoy poahy nám musí být jasné, že neobjížděl pouze místa proslulá sou historií, kterých je Itálii mnoho, ale byl zaujat spíše žiotem Italů, šímá si lidí, dětí, zířat, pouličního ruchu, zajímá ho přítomnost, nejen slaná italská minulost. Nechci šak trdit, že by se Čapek o historii nezajímal, naopak z jeho fejetonů můžeme ycítit jeho znalost dějin. Ale dějiny nejsou jeho fejetonech na prním místě, je to naopak doba, kterou Čapek Itálii sám prožil. Z jeho fejetonů tedy srší rozernost a hlučnost obyatel Apeninského poloostroa, z Čapkoých popisů měst si čtenář dokáže žiě předstait typickou italskou ulici, kde se to hemží dětmi i dospělými, oknech plápolá yprané prádlo a sem tam obraz doplní opadaná omítka. Myslím, že přesně takhle by měly ypadat reportáže, přesně takto se čtenář nejlépe seznámí s popisoanou zemí, přičichne k její atmosféře, k jejímu nayklému chodu. Kdyby četl pouze o památkách, iděl by Itálii 16 Buriánek F., Karel Čapek, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1995 24

elmi zkresleně, Čapek dokázal odkrýt sým čtenářům praou tář soudobé Itálie. Čapek se neostýchá přistoupit k negatiní kritice, čehož si můžeme šimnout hned kapitole Benátky, kde sé postřehy a zážitky rozděluje do dou oddílů: Co se mi nelíbilo" a Co se mi líbilo". Jen co se začteme do prní části, máme úsmě na rtech. Kdo by čekal, že Čapek kapitole Benátky zmíní Českosloensko? Ale je tomu tak. Na prním místě oddílu Co se mi nelíbilo" stojí Českosloensko, neboť Čapkoi na hranicích odebrali akrediti". Tuto událost komentuje takto: Jsem trdohlaý čloěk; jel jsem nazdařbůh bez akreditiu dál, kina republice, starému Rakousku a tomu oholenému pánoi na hranicích." 17 Hned na této ětě mne zaujalo, že edle republiky a starého Rakouska Čapek uedl pána na hranicích. Vedle takoých slo jako je republika a Rakousko postaí celkem bezýznamného" pána. r Naíc pána OHOLENEHO, už to, že Čapek užil tohoto adjektia, mi přišlo tipné. V takoé situaci přece ůbec nezáleží na tom, jaký pán byl, Čapek nám tímto postřehem prozrazuje sůj smysl pro detail. Užití tohoto přídaného jména ětu obohatilo, bez tohoto sloa by yzněla úplně jinak, rozhodně ne tak působiě. Čapek e sém ýčtu" toho, co se mu nelíbilo také tipně uádí: Noomanželé ůbec bez udání důodu." 18 Touto ětou nám přiblížil jeden z hlaních rysů Benátek, i když se to na prní pohled nemusí zdát. Někomu může přijít, že noomanželé a Benátky nemají mnoho společného a mnohý pisatel fejetonů či reportáží o Benátkách by je ani do sého textu nezařadil, ale Čapek sou ětou o noomanželech zachytil přesně atmosféru Benátek, ždyť práě do Benátek míří spousta milenců a noomanželských párů a proplouají mezi historickými domy na loďkách gondoliérů. A zřejmě jich tam bylo tolik, že to Čapkoi připadalo až nesnesitelné. Čloěk, který nikdy nenaštíil Benátky, si tak může předstait ulice s cukrujícími milenci, což je jedna z typických známek tohoto města. Už z této ěty, které jsem se předcházejícím odstaci ěnoala, lze ypozoroat, že Čapek še přibližuje z pohledu obyčejného čloěka, kterého zaujmou nejrůznější ěci a nemusí to být nic honosného, elkolepého, ale ěci naprosto běžné, které se mohou zdát na prní pohled nezajímaé, ale dohromady toří celek, jenž dodáá místu jeho charakteristickou atmosféru. Čapek si zde šímá např. elkého množstí koček či spletitých uliček. Přečteme-li si Čapkoy fejetony, setkáme se s inteligentním humorem, řekla bych, že je to takoý nenápadný, jemný humor, který dokáže nenásilně a spontánně ykouzlit úsmě na rtech, aniž by si toho čtenář šiml. Pozorujeme zde hru se sloy, tipná přironání, nejrůznější metafory apod. Příkladem poslouží tato ěta: Ty lepší jsou široké (myslí se ulice) celý metr a tak 17 Čapek, K., Italské listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 11 18 Čapek, K., Italské listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str.l 1 25

dlouhé, že se do nich ejde kočka i s ocasem." 19 Nalezneme zde i paradoxy, které ale také yzní tipně: Tedy benátské ulice mi rozhodně připomínají Orient, patrně proto, že jsem nikdy Orientě nebyl." Čapek dokáže najít sloo, které danou ětu jako by ještě podtrhne, zýší její ýznam. V této ětě je to sloo ROZHODNĚ - Benátky Čapkoi ROZHODNĚ připomínají Orient. Jestliže by tuto ětu řekl čloěk, který Orient naštíil, nebylo by na ní nic neobyklého a sloa rozhodně bychom si lastně ani nešimli. Ale že tohoto sloa užije Čapek, který Orientu nikdy nebyl, stáá se toto slůko náhle zajímaým. Slůko ROZHODNĚ paradox, jenž se e ětě objeuje, ještě znásobuje. Práě toto sloíčkaření dodáá fejetonům jejich typicky čapkoskou" charakteristiku, je kořením textu, který tepre tak dostáá spránou příchuť. Při čtení kapitoly Padoa a Ferrara jsem měla pocit, že jsem se příliš nedozěděla o podobě těchto měst, ale zato jsem pocítila čtenářský zážitek, když jsem se ponořila do Čapkoa zachycení rozdílu mezi románským slohem, gotikou, renesancí a barokem či při ylíčení Čapkoých pocitů z umělců jako je Donatello. Čapek to není popis míst, to je osobité zachycení lastních zážitků, pocitů a dojmů z daného místa. Čtenáři autor sdělí to, co ho samotného zaujalo a nemusí to být zrona z cestoatelského hlediska důležité. Čapek ale sé zaujetí podá tak, jako by práě tato zpráa byla pro čtenáře nezbytně nutná a naprosto se hodící do cestopisných fejetonů. Tyto skutečnosti zde nejsou uáděny jako překapié, čtenář je čte tak, jako by se cestopisných fejetonech objeoaly naprosto běžně, jsou do textu zasazeny # nenásilně. Je to například Čapkoo setkání s italským ínem:...arujte se na sých cestách po Itálii takzaného ina de paese. Je laciňoučké, napohled neinné a podáá se ám lahích, jejichž kubický obsah na prní pohled rozhodně podceníte. Když je pak zproodíte ze sěta - je totiž náramně dobré - stoupí do ás jakýsi zápal, bojonost, zpěnost, nadšení a podobné city." 21 I této historce s ínem nalezneme příklad toho, že se Čapek nedrží popisu naštíeného místa, ale že napíše to, co ho napadne a co uzná za hodné do sého fejetonu zařadit. Čapek i e fejetonech, které se mají týkat naštíených míst, nalezne prostor pro sé myšlenky, názory a filosofoání o žiotních ěcech, problémech, které nemají souislost s daným místem, ale přesto do fejetonů zapadají. Kapitola Raenna a San Marinome mne opět pobaila, je zkrátka typicky čapkoská". Autor zde zachytil jako obykle to, co iděl - tomto případě to byly mraky a mlha. Čapek by jistě se sými znalostmi a důtipem dokázal zachytit tato města, i kdyby je znal pouze z obrázků a popisů, ale proč by to dělal, když tam za jeho pobytu iděl pouze mlhu. Počasí ždy oliní náš pocit z místa, které naštííme - je-li slunečno, místo se nám zdá být 39 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 151 40 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 153-154 41 Čapek, K. Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 152 26 20 V?

nádherné, je-li deštio, náhle se z nádherného místa stáá místo pusté, pošmourné a smutné, místo, které nás yoláá negatiná pocity. Snad i proto Čapek píše o mlze a mracích, nezachycuje města, která by tomto počasí ypadala jinak než by e skutečnosti měla. Čapků jazyk to je karneal slo, synonym, obrazů, metafor, přironání, personifikací atd., příkladem může být ěta: Siena, to je takoé neobyčejně milé malé město, sedí na třech kopečkách a usmíá se, ať mu stéká po zádech 9 ' ř 22 o lahý déšť, nebo ať sítí slunce." Čeho si zde můžeme šimnout? Najdeme zde aliteraci: milé malé město", personifikace: sedí na třech kopečkách a usmíá se", zdrobnělina: kopečkách" - ta ještě znásobuje příjemnou atmosféru ěty. I další sloa Čapek olil tak, aby naodil malebnou atmosféru Sieny - sedí na třech kopečkách a usmíá se - zní jemněji, příjemněji než například: stojí na třech kopcích a směje se, jsou to jen drobně pozměněná sloa, neposunují sice ýznam, ale naodí zcela jinou atmosféru a předstau. Tato ěta zní, řekla bych, nějak trdě oproti ětě Čapkoě. Jeho fejetony jsou uměleckým dílem, které budou číst i další generace po nás, tato ukázka byla, myslím, dostačujícím důkazem. Čapek bez obalu napíše, že tak opěoaná města jako jsou Rím a Neapol, ho nijak zlášť nezaujala. Jsme opět u toho - Čapkoi ůbec nejde jen o památky a historii, ale je pro něj přednější to, jak město ypadá e chíli, kdy ho naštíil. Vidět Neapol a zemřít...tato sloa pro Čapka neplatí. Zaujalo mne, jak Čapek trefně postihl rozdíl mezi pohledem na Neapol z dálky a přímým kontaktem s Neapolí. Z dálky je město krásné, idíme ho spolu s mořem a azuroou oblohou, ale ejdeme-li do ulic města, jeho krása se najednou rozplyne - náhle nás obklopuje typický italský poyk, nad hlaami se nám plácá rozěšené prádlo atd., Čapek tuto skutečnost komentuje takto: Budiž po pradě řečeno: s krásou Neapole to je tak trochu šindl. Neapol není krásná, pokud se na ni nedíáte zdálky." 23 Ve fejetonu Palermo musí každého zaujmout Čapkoo líčení tamního ozduší. Setkááme se zde s Čapkoou předstaiostí, fantazií, obroskou sloní zásobou, je to tok slo, ale takoý, který dáá smysl a přináší čtenáři smysloý jem, tomto případě čichoý: Smíchejte jasmín, shnilou rybu, kozí sýr, žluklý olej, lidský ýpar, dech moře, oranžoou silici a kocouří zápach a máte desetkrát zředěnou předstau toho, co se dýchá takoé přístaní ulici. A nezapomeňte na dětské plínky, hnijící zeleninu, kozí bobky, tabák, prach, dřeěné uhlí a pomádu. Přidejte ještě trouchniinu, splašky, mokré prádlo a přeškařený olej. A ani to nestačí. Je to neyjádřitelné." 24 Ještě jednou zmiňuji, že Čapkoy fejetony nejsou záplaami památek, přírodních úkazů a informací o nich. Čapek sám kapitole Od Palerma po Taorminu přiznáá, že by mohl íce pohoořit o antických památkách, ale že 39 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 151 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 153-154 41 Čapek, K. Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 152 40 27

si raději užíá síly okamžiku, opět mohu uést příklad:...bílý polední úpal řeckém diadle, kdy po sedadlech běhají překrásné zelené ještěrky." 25 Čapek by se mohl rozepsat o antickém diadle, jeho stabě a inscenacích samotných, o hercích a kostýmech apod., ale neudělá to, raději nám sdělí sůj momentální dojem. Využíá atributy, pod kterými si ždy dokáži předstait daný okamžik. Připadá mi, že polední horko nímám úplně stejně jako Čapek, že šichni máme podobné pocity, ale nedokážeme je yjádřit, Čapek to na rozdíl od nás dokáže braurně, umí nalézt sloa, která tento dojem dokonale yjádří: bílý polední úpal" je pro mne dokonalé zachycení slunečného horkého poledne. Ve fejetonu Jano a Milán nalezneme příklad Čapkoy ýborné fantazie, přironáá zde janoský přísta ke kraínu, kde železné a dřeěné kráy jedna přes druhou bučí, pouští odu, přežykují uhlí a železo, tlačí se, funí, přešlapují, cpou se..." 26 Myslím, že málokoho by napadlo přironat lodě ke kraám, ale po přečtení Čapkoa fejetonu to na mne působilo jako dokonalé přironání, opradu jsem si dokázala hlaě lodě předstait jako stádo kra. Naíc Čapek použíá sloa, která u mne yoláají pocit a předstau těžkosti - jsou to sloa jako bučí, přežykují, tlačí se, funí, cpe se. A lodě jsou těžkopádné, mohutné, stejně tak jako sloa, která Čapek použil. V kapitole Moře Čapek zachycuje, jak už yplýá ze samotného titulu, moře, při jeho popisu si hraje s barami. Při čtení těchto ět mi hned ystal na mysli Neruda se sými popisy moře. Opět zde musím poznamenat, že Čapek zachytil jem, který jsem nikdy nedokázala popsat sloy, nemohla jsem najít ta spráná sloa, která by pocit dostatečně zachytila. Ale Čapkoa sloa sůj účel plní skěle: krakatice - ohané chrchle a slizy." 27 Anglické listy Oteřme mapu a prstem z Itálie zamiřme z kontinentu na Ostroy - do t Anglie. Práě sem totiž také zamířil Karel Čapek. Tak tedy Anglické listy. Anglie nebyla českému čtenáři tak blízká jako Itálie, o níž si již mohl najít spoustu informací u jiných autorů. Anglie je šak češtině ještě málo V t popsaná a Čapek Cechy seznamuje s úplně noou zemí. Čapek naštíil Anglii roku 1924, přesněji od 27. kětna do 27. černa. V Anglii byl Čapkoi průodcem a pomocníkem Dr. Otakar Vočadlo, který pracoal e sloanském ústau při londýnské unierzitě. Práě skrze osobu Dr. Vočadla si Čapek sou cestu zajišťoal, jako důkaz toho bych zde uedla Čapků dopis určený panu Vočadlo i: V Praze 5. kětna 39 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 151 4 0 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 153-154 41 Čapek, K. Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 152 28

Drahý pane, psal jsem Vám a neím, došel-li Vás můj dopis; nedočkaě čekám Vaši odpoěď. Prosil jsem Vás, abyste mi laskaě zajistil nějaké přístřeší asi do 5. černa; přijedu asi prního, ale psal jste mi, že budu hostem klubu, bohužel ani to neím zcela jistě a za 14 dní už yjedu, abych naštíil Holandsko. Jsem tedy e elkých nejistotách, dostanu-li době ýstay nějaký pokoj. Dále jsem se Vás ptal, mám-li s sebou zít smoking nebo stačí-li frak a obyčejné šaty, abych s sebou nemusel tuze mnoho tahat. Poraďte mi, dobroději, ale prosím obratem. Dále, já neím co šechno ještě má ěděti mladý muž, který jede do Anglie. Cekám na Váš dopis jako na paprsek e tmách. Neopouštějte mne! Těším se na shledání s Vámi a přiezu Vám Krakatit. Srdečně Váš Karel Čapek 28 Jaká je adresa Vašeho bytu, abych Vás po příjezdu mohl naštíit? Otakar Vočadlo po sém náratu do Českosloenska (počátek 30. let) naštěoal páteční besedy u bratří Čapků, jak malostranském bytě, tak později e ile obou bratří. Vočadlo tedy poznal Čapkoi přátelé, ale i rodinu. Po smrti Karla Čapka dále naštěoal besedy, tentokrát ale u manželů Přikryloých, které byly jakousi obrodou pátečníků". Vraťme se ale zpět ke knize Anglické listy. Na prní pohled si můžeme šimnout rozdílu mezi Italskými a Anglickými listy, aniž bychom je četli, Anglické listy jsou totiž zpestřeny o autoroy kresby. Je tedy znatelné, že Čapek zde klade ětší zřetel na zrak, než tomu bylo dříe. Kdybych měla celkoě charakterizoat Anglické listy, řekla bych, že Čapek ěnuje pozornost přírodě, osobité podobě cizí země a žiotnímu stylu i charakteru jejích obyatel. Objeuje se zde i lyrismus, hlaně pasážích, kde autor popisuje přírodu, například skotská jezera. Když jsem dočetla Anglické listy, prní ěta, kterou jsem si zapsala, byla tato: Chcete-li se poučit, informoat se o anglických památkách, historii a podobně, sáhněte po odborné knížce či turistickém průodci, ale nikoli po fejetonech Karla Čapka. U něj jde totiž spíše o čtenářský zážitek, pocit krásy z jeho jazyka. Nechci říci, že byste nezískali žádné informace o Ostroech", to ne, ale Čapkoy fejetony nejsou přednostně založeny na informacích o zemi, jde spíše o pocity, názory autora na danou zemi. Po Čapkoi a jeho fejetonech rozhodně sáhněte, pokud je aším cílem pobait se či si předstait běžný žiot obyčejného Angličana. Zmínila jsem se o pobaení a tady je důkaz: A noci se tu milují kočky stejně dioce jako na střechách Palerma, přes šechny poěsti o anglickém puritánstí. Jen lidé jsou tady tišší než jinde, mluí spolu jen napůl huby a koukají, aby už byli doma." 29 Čapek podá 28 Vočadlo O., Anglické listy Karla Čapka, nakladatelstí Českosloenské akademie ěd, Praha 1975, str. 82 29 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 69 29

čtenáři informace o charakteru anglických obyatel, ale tato informace není strohá, je zaobalená do okrasného papíru, který je tořen sloy a jako by mašli na tomto balíku toří ěta o londýnských kočkách, která ětě dodá tip a peprnost. Vedle tipu si můžeme nejednou šimnout, že Čapek yužíá obrazů, které bychom některých fejetonech jen marně hledali, jsou jimi například metafory, naíc Čapkoi metafory jsou originální a ýstižné, naprosto pokryjí to, co chce Čapek yjádřit. Tyto metafory jsou jedinečné, ale porozumí jim naprosto každý, i když nemusí ocenit jejich použití. Ale pochopí, co chce autor říci, což rozšiřuje okruh čtenářů Čapkoých fejetonů. Jako příklad takoé metafory bych uedla tuto ětu, kde Čapek nazýá ulici lokálem: Tady ulice není ten nejzajímaější lokál, kde ás potká tisícerá podíaná a promluí k ám tisíc dobrodružstí, lokál kde lidé pískají nebo se perou, hlučí koketují, odpočíají, básní nebo filosofují, chodí na stranu a užíají žiota a dělají tipy nebo politiku a shlukují se do dojice, trojice, rodiny, zástupy nebo reoluce." 30 Takoých ět jako je tato, najdeme e fejetonech íce, jsou to ěty, které poyšují Čapkoy cestopisné fejetony na literární díla. Nalezneme zde metafory (ulice - lokál), personifikaci (promluí k ám dobrodružstí), lze si zde pošimnout stupňoání, ale je to stupňoání, které dokáže zaujmout, dokáže přilákat čtenářou pozornost, má sůj rchol, který už dál nemůže pokračoat. Naíc tomto stupňoání nenalezneme sloa patřící do jedné skupiny, naopak jsou to sloa naprosto různá a Čapek je dokáže spojit (dojice, trojice, rodina, zástup, reoluce). Čapek má bohatou sloní zásobu, jen si šimněme, kolik slo ho napadlo e spojitosti s ulicí, jen kolik použil sloes. Čapek snad ani nepopisuje, on dokáže ulici přenést na papír, čtenář se najednou na ulici ocitá, i když e skutečnosti sedí e sém bytě, oblíbeném křesle a teplácích. Kromě této ěty o ulici - lokálu bych uedla ještě malý úryek z fejetonu Jezerní oblast, který také potrzuje sloa, která jsem zde napsala, dokazuje ysokou úroeň Čapkoých fejetonů: západ česal kadeřaé lnky zlatým hřebenem" 31 Toto jsou sloa hodící se pro poezii a ještě znásobují to, co jsem již napsala o Čapkoých fejetonech jako literárních dílech. Zaujalo mne, jak Čapek dokáže důležité informace zakomponoat do celkoého toku textu, jsou tam zasunuty nenásilně, není na ně nějak zlášť upozorňoáno. Je to například oblačnost, která je pro Anglii typická, Čapek tuto skutečnost nikterak neypíchne", ale zasadí ji do textu tak, aby čtenář o informaci nepřišel, ale zároeň tak, aby na něj z celého odstace neykukoala a ostatní by bylo spíše kulisou. Jako příklad mohu uést: Je mi jednou záhadou, že si nepletou cestu, ačkoli se ětšinou neřídí podle hězd, zhledem ke zdejší oblačnosti." 32 39 40 41 30 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 151 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 153-154 Čapek, K. Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 152

Po přečtení fejetonu Traffic mne napadlo, co by Čapek asi napsal o dnešní dopraě, jeho zděšené zachycení anglického metra ystihoalo urychlenou dobu, dnešní sět je šak ještě mnohem rychlejší, íce hektický a snad i odcizenější. Ne snad, určitě, ždyť kolik dnes napíšeme opisů lastní rukou, kolik přání ysloíme lastními ústy? Vše za nás řeší SMS zpráy a email. Ale to jsem od dopray, která je tématem fejetonu, odbočila. Nicméně ale také toto souisí s rychlým žiotním stylem. Bylo by zajímaé přečíst si Čapků fejeton o dnešním sětě. Čapek už e sém fejetonu zachytil atmosféru rychlého, moderního sěta, atmosféru, která alespoň pro mne, není příjemná, je chladná, neprostupná. V tomto fejetonu najdeme sloa jako zasklené haly, mřížoé klece, předoucí auta, náklady, ambulance, motoroí sloni a podobně. Myslím, že mnoho z nás se ztotožní s těmito Čapkoými sloy: Čloěk se cítí jako zětšená bakterie." Spojení zětšená bakterie" mne elmi zaujalo, předstaíme-li si elkoměsto z ýšky, lidi něm opradu ypadají jako bakterie, které se zmítají sem a tam. I sloo bakterie" je ýstižné, je to sloo, které neyoláá příjemné pocity, naopak působí negatině, a přešně toho chtěl Čapek dosáhnout, tak se totiž on sám skutečně cítil. V Čapkoých fejetonech najdeme ěty, které by se někomu mohly zdát nepodstatné, ale práě tyto ěty přidáají textu na kráse, dodáají šmrnc", naíc nám hodně ypoídají o Čapkoě poaze, e fejetonu Traffic to byla ěta: Zato šak jsem potkal jediného čloěka, který si hízdal, bylo to na Cromwel Road, a byl to černoch." 33 Čtenář Čapkoých fejetonech občas nalezne něco jiného, než by byl očekáal, mně se to tedy stáalo. Například u fejetonu Hyde Park, nechci říci, že bych byla fejetonem zklamána, ale přece jen jsem očekáala, že se še bude točit kolem tohoto parku, ašak opak byl pradou. Čapek se totiž zabýal hloučky, které se tomto parku schází, jak tato shromáždění probíhají, co se zde probírá atd. Na druhou stranu Čapek zachytil ěc, která je zde nejtypičtější a která bude náštěníka parku obklopoat na každém kroku. I Anglických listech nalezneme Čapkoo filosofoání, ale je srozumitelné, jasné a přitom má hloubku. Čapek zde přemítá o lidské dokonalosti, přičemž zde obdiuje jak čloěka praěkého, který si dokázal ytaroat kámen, jak potřeboal, tak čloěka dnešního, moderního - například malíře. Z Čapka číší lidskost, kdybychom šichni znali autoroy myšlenky a řídili se podle nich, možná by byl sět jinačí, jaksi mírumilonější, jednu takoou myšlenku bych zde uedla. Čapek se zamýšlí nad tím, jak je možné, že se staí honosné domy, e kterých se pak prodáá různé zboží, a lidé přitom žijí chudých domech, jak je možné, že košile mají místo těchto honosných domech a lidé bydlí malých špinaých stěnách. 33 Čapek, K., Anglické listy ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 74 31

Jak se Čapek cítil nesůj Londýně, tak byl okouzlen anglickým enkoem. Odoláá se zde ke sému sedláckému půodu, ede zde pomyslný dialog se strýčkem o tom, jak ypadá zemědělstí Anglii. Zde se projeily Čapkoy zahrádkářské zájmy. V kapitole Terra hyperborea mě zaujala Čapkoa sloní hříčka: a půodní chýše ypadají tak předhistoricky, jako by je staěli nebožtíci Piktoé, o nichž jak známo, není známo nic." 34 Čapek si uměl hrát se sloy, jako by to byla skládačka, kde lze kombinoat různé možnosti. Čapek dokáže pomocí ýčtu slo podat dokonalý obraz kraje, jak jsem se mohla přesědčit kapitole Seerní Wales: Wales je země hor, pstruhů, ýletníků, černých kra, břidlice, hradů, dešťů, keltského jazyka." 35 Sloa jsou za sebou řazena bez souislosti, přesto nám dohromady ymalují krajinu. Toť Čapkoo umění. Listy o Irsku, se kterými se zde setkáme, musí zaujmout snad každého, podstatě nic zde o Irsku totiž není. Nikdo se snad na Čapka nemůže zlobit, že náze je tak trochu zaádějící, u fejetonu se totiž čtenář pobaí, má sobě kouzlo jako šechny ostatní fejetony. Proč lastně Listy o Irsku nejsou o Irsku? Od této cesty Čapka každý zrazoal, dokonce knihkupectí nesehnal průodce, a tak napsal: I budu se poždy s láskou a radostí díat na mapu Irska: Hle, země, s níž jsem roušky nesňal." 36 Ve fejetonu Poutník si šímá lidí, Čapek popisuje Angličany podle odpozoroaných zkušeností a zachytí zde i typické anglické několikastránkoé romány:...bělolasá lady by odložila čtyřstránkoý román, aby se na tebe pěkně podíala siýma a doposud mladýma očima." 37 Můžeme si šimnout, že Čapek zmínil i nějškoý popis Angličanů, respektie starších Angličanek: sié dosud mladé oči". Čapek tento rys zasadí nenásilně do kontextu, stejně tak jak to udělal s denně se holícími gentlemany. Naíc tomto fejetonu čtenářoo srdce zaplesá nad škálou slo, které Čapek použil souislostí se srstí: Příroda má tu sklon k neobyčejné huňatosti, obrůstání, kosmatosti, lnatosti, ježatosti a šeho druhu chlupů, tak například angličtí koně mají celé trsy a třapce chlupů na nohou, a angličtí psi nejsou nic jiného než směšné balíky čupřin. Jen anglický tráník a anglický O o gentleman se denně holí." Čapek je trpěliým pozoroatelem, jak můžeme yčíst z této krátké ukázky. Kterého náštěníka Anglie by zaujala srst zdejších zířat? Už nemluě o tom, že by to některý turista zaznamenal na papír, Čapek to udělal a naíc do tohoto poznatku dokázal zakomponoat tipnou pointu o stále upraeném tráníku a gentlemanoi, čímž čtenáři odkryl další rysy Anglie. 34 Čapek, K., Anglické listy ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 117 35 Čapek, K., Anglické listy ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 131 36 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 134 37 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 145 38 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 143 32

r Ve fejetonu Utěk je skělé sronání Kontinentu s Anglií, je naprosto > znatelné, že Čapek miluje atmosféru Eropy, která se liší od klidné poahy" Anglie. Toto sronání je opět bohaté na sloa, je až udiující, jaké lastnosti Čapek u Eropy našel. Po přečtení a protním překapení nad těmito lastnostmi si uědomíme, že s tímto charakterem Eropy musíme naprosto souhlasit, a podiíme se, že jsme si těchto rysů nešimli sami již dříe: Kontinent je hlučnější, méně ukázněný, špinaější, zteklejší, prohnanější, ášniější, družnější, zamiloanější, požiačný, bujný, hrubý, hoorný, neázaný a jaksi míň dokonalý. Prosím, dejte mi jízdní lístek ronou na 39 ' Kontinent." Čapek tím ukončuje sé Anglické listy. Ostroy už jsou nedohlednu a před sebou již idí holandské břehy. Fejetony mají knize sůj řád, nejsou náhodně řazeny, jdou za sebou tak, jak se odehráala Čapkoa cesta. V rámci fejetonu Útěk (i náze značí, že Čapek už Anglii opouští, ale zároeň toto sloo eokuje, že se Čapek těší zpět, že za sebou rád necháá anglické ostroy) Čapek popisuje typického českého čloěka: Prního, koho uidím, bude obtloustlý a hlasitý čloěk s iržinkou, čloěk, projeující nějakou nespokojenost, cholerický, podrážděný, hoorný a se srdcem na talíři." 40 Čapek zde ykreslil i některé negatiní lastnosti, přesto je mi čloěk, který je zde zachycen, sympatický. Snad proto, že jsem také z Čech. V zakončení této knihy se Čapek obrací ke sému domou, byl lastenec - přironáá Anglii k transatlantické lodi a Čechy k malému čadícímu parníčku: Malý parníček toho tolik nepojme jako takoá elká loď, ale haha, pane, může doplout stejně daleko nebo někam jinam. Záleží na mužstu." 41 Sympatické, naděje dáají zakončení celé knihy. Výlet do Španěl t Z deštié Anglie spolu s Čapkem odjedeme do sluncem rozpáleného Španělska a to díky jeho Výletu do Španěl. Čapek po Pyrenejském poloostroě cestoal roku 1929. Jeho fejetony z této cesty ycházejí Lidoých noinách od listopadu 1929 do března 1930, knižně pak byly fejetony ydány dubnu 1930 Aentinu pod názem Výlet do Španěl, osětlený obrázky autoroými. Buriánek tuto publikaci charakterizoal takto: Množstí i funkce obrázků textu zde napoídají, že zde jde hlaně o dojmy zrakoé, o co nejnázornější a nejzřetelnější zachycení podoby této země." Dále pokračuje: Výklad a popis jde od města k městu, od jednoho kraje ke druhému, autor se opakoaně pokouší zachytit charakter země, půody lidu, kultury, uměleckého bohatstí, protože přírodní krásy i architektura a umění tu jsou překypujícím bohatstí. Mění se také ypraěčský styl Čapků, 39 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 151 40 Čapek, K., Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 153-154 41 Čapek, K. Anglické listy, ydal Českosloenský spisoatel, Prahal980, str. 152 33

usiluje o enumeraci a paralelismus, chce yjádřit práě to překypěné bohatstí tarů, bare, ůní, žiotní energie." 42 Kniha počíná příznačně - cestou lakem. Zde se čtenář pobaí nad tím, jak Čapek zachycuje lezení" na horní postel palandy. I z takoéto, řekněme, banální ěci dokáže Čapek ykouzlit grotesku. V kapitole D.R., Blegique, France mě zaujal autorů nápad zachytit hlaní rysy těchto zemí pomocí toho, čeho si cestující může šimnout z okna jedoucího laku. > Připadá mi až neuěřitelné, jak Čapek popisuje španělské ženy, temperament těchto žen jako by se objeil i jejich popisu, přímo z Čapkoých slo sálá a číší diokost. Zajímaé je zde také to, jak Čapek propojil salu španělských slo, která šechna označují ženu, se sloy českými. Dokonalý popis, z kterého přímo cítíme charakter Spanělek, zdá se být tím dokonalejší, že je tořen ze substanti a adjekti. Nenalezneme zde sloeso: Madamisolas, doncellas y muchachas, seňoritas, madamos y seňora, dueňa, dueňzas y dueňisimas, hijas, chiquitas y chiquirriticas s černýma očima za černou mantillou, s rudými rty, rudými nehty a černými pohledy stranou, jedinečné korzo, sítek dne šedního, demonstrační průod lásky a flirtu, zahrada očí, alej ěčného milostného čaroání." 43 Čapkoy fejetony se čtou příjemně, důodem může být i to, že se nich setkáme s naazoáním kontaktů se čtenářem, přičemž toto oslooání působí domácky, což jistě působí na charakter celého díla, jako by bylo kamarádským ypráěním, příkladem mohou být počáteční sloa fejetonu Toledo: To máte..." V tomto fejetonu stojí za zmínku také to, jak Čapek nastiňuje prolínání kultur tomto městě, jeho podání je jistě zábanější než kterýkoli ýklad o historii tohoto města a naíc si myslím, že obyčejnému čtenáři zůstanou paměti spíše sloa Čapkoa nežli odborná sloa historiků. Samozřejmě se nedozíme ani zdaleka tolik, co bychom našli odbornějším článku, zato si užijeme Čapkoo čaroání s jazykem: Tedy můžete se zastait co krok jako muzeu, nebo můžete jít jako e snách, neboť toto še narobené tisíciletím, označené plamenným písmem Alláhoým, křížem Kristoým, zlatem Inků, žiotem několikerých dějin, bohů, kultur a ras je nakonec něco fantasticky jednotného, co dějin a ciilizací se ejde do trdé dlaně toledské skály." 44 Ještě bych k tomuto úryku dodala, že čtenář by měl ědět, proč se zde objeuje Alláh či zlato Inků, pak mu tepre Čapkoo zachycení přijde naprosto okázalé. Naíc zde můžeme demonstroat Čapkou znalost dějin. Fejeton Posada del Langre je hrou se synonymy, jde o sloo jazyk, tedy jazyk, který je zdrojem našich chutí a jazyk jakožto dorozumíací prostředek mezi lidmi: Každý národ má sůj jazyk, dokonce sůj mlsný jazyk." 45 Čapek 42 Buriánek, F., Karel Čapek, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1995 43 Čapek, K. Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 177 44 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 181 45 Čapek. K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, 3tr. 185 34

této ětě upozorňuje na to, že jde o synonyma pomocí adjektia mlsný, je na čtenáři, aby Čapkou hru odhalil. Více je toto synonymum rozedeno úryku: Víte, y Španělé máte s námi ledacos společného, například máte stejné č jako my a krásné jadrné rrr jako my a zdrobněliny jako my; a la salud de usted. Měl byste přijet k nám, pane Cerantes, připili bychom Vám piem s bílou pěnou a nandali ám na talíř jiných krmiček, neboť každý národ má sice sůj jazyk, ale srozumí se u ěcí dobrých a podstatných, jako je dobrá hospoda, realismus, umění a soboda ducha" 46 Zde dochází k prolínání obou ýznamů, přičemž na konci dojde k jakémusi úplnému propojení, kdy Čapek trdí, že chuť dobrého jídla dokáže zbořit jazykoou bariéru. Příkladem prolínání ýznamů je také zolání a la salud de usted" (na zdraí ám), které je spojeno s pitím, přičemž šak toto zolání naazuje na hledání spojitosti mezi českým a španělským jazykem. Da tak rozdílné jazyky - románský a sloanský, přesto u nich Čapek najde něco, co je spojuje. Další příklad prolínání můžeme objeit Čapkoě pozání, které je adresoáno Cerantesoi - ze mistra španělské literatury a jazyka na mistrné české jídlo, na němž si pochutnají chuťoé buňky jazyka. Fejeton Goya ó el Reerso je dalším důkazem Čapkoa umu dokonale m zachytit pocit pomocí slo. Čapek tím přiblíží Goyu šednímu čtenáři bez odborných pouček a díky autorou podání si čloěk snadněji předstaí ráz obrazů tohoto malíře: Řekl bych, že Goya obrací čloěka naruby, díá se do jeho nosních dírek a rozzelého chřtánu, studuje křiém zrcadle jeho znetořenou ohanost." 47 Čapek čtenáři odkrýá i sůj lastní pocit, který něm daný obraz, tomto případě Goyoo zachycení inkizice, yolá, je to tedy elice subjektiní: Je to jako noční můra, jako skřek hrůzy a protestu. Nemyslím, že se tím Goya bail: spíš se něčemu ztekle bránil. Měl jsem tísniý pocit, že z toho historického inferna čouhají rohy katolického ďábla a kapuce inkisitorů." 48 Po tomto fejetonu následuje fejeton Y los otros (A jiní), myšleno jiní edle Goyi. Tím bych chtěla poukázat, že Čapek často užíá španělštinu i názech sých fejetonů, dalšími příklady jsou: Rejas y patios, Mantillas atd. V kapitole Andalusia se Čapek projeuje opět jako pozoroatel okolních šedních ěcí: Ale abyste ěděli, andaluský sedlák nekráčí těžkopádně a ze široka jako náš, andaluský sedlák jede na oslíku, ypadaje nadmíru biblicky a legračně." 49 A jako miloník rostlin a zahrady se Čapek projeuje e fejetonu Rejas y patios, kde yjmenoáá nejrůznější rostliny, které zkrášlují okolí španělských domů. Čapek obdiuje a oceňuje domy, e kterých idí nejen dům, ale praý domo, ze kterých cítí rodinnou atmosféru: Domo a rodina. Všude na sětě jsou domy a příbytky, ale na dou koncích Eropy si zřídili 46 Čapek, K Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 1185-186 47 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 192 48 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 192 49 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 197 35

lidé domoy e zlášť plném tradičním a poetickém smyslu. Jedno to místo je stará Anglie, zarostlá břečťanem, se sými krby, lenoškami a knihami, a druhé to místo jsou Spaněly s krásně zamřížoaným pohledem do králostí ženina, do žiota rodiny, do žioucího srdce domu. " 50 Je krásné a potěšující, jak Čapek chálí ženu za to, že práě ona dělá domo domoem a uznáá, že to nejsou mladé hezké díenky, ale naopak starší ženy: Věřím, že krása domoa je zláštní a mocnou oslaou ženy, že hlásá její řád, elebí její důstojnost a obklopuje její trůn. Tím nemyslím tebe, okatá muchacho, nýbrž tou maminku, starou a ousatou dámu e slaměném křesle, na jejíž počest toto píši." 51 Čapek si zde hraje se sloem krásný, mluí o kráse domoa, ale aby nedošlo k omylu, dodáá, že okrasou tohoto domoa není mladá Spanělka, ale naopak stará a ousatá dáma", čímž je ytořen kontrast. V kapitole Giralda stejně jako e fejetonu Toledo Čapek zachycuje prolínání kultur. Stojí za to uést ětu, kterou Čapek charakterizoal celé Španělsko a myslím, že elmi trefně. Musím opět dodat, že čtenář by měl mít poědomí o španělských dějinách, aby ětu pochopil: Ono to je jako s celým Španělskem: má to římské základy, maurský přepych a katolický smysl." 52 Také tomto fejetonu narazíme na jakousi kritiku současnosti: Tak ida zmůže-li se dnešní demokracie na nějaký palác, je to banka nebo obchodní dům. V dobách méně pokročilých to býal chrám nebo radnice." 53 Líbí se mi zde užití spojení dobách méně pokročilých", jde lastně o paradox, byly to doby méně pokročilé, ale přesto staěli chrámy nebo radnice, staby okázalejší než dnešní moderní budoy, které často ypadají jako nic neříkající krychle. Čapek - miloník rostlin - opět ystupuje e fejetonu Jardines. Čapek jako by se mazlil s rostlinou, kterou popisuje, z jeho slo přímo sálá nadšení: Kdybyste ěděli, jaké to má listy! Listy lesklé a kožnaté, zpeřené jako pštrosí péra, ytesané jako palaše, lající jako korouhe, říkám ám, oděla-li se Ea, kterýmkoli z těchto lupenů, nebylo to ze studu, nýbrž z parádiosti a přepychu." 54 Čapek se nemazlí jen s rostlinami, ale i se sloy, s jazykem. Je znatelné, jak pracuje jeho fantazie, rostlina mu naodí myšlenku biblického příběhu - Ey a jejího listu. Corrida, podíáná, o kterou mnoho z nás nestojí, neboť nám připadá krutá. I přesto Čapek corridu naštíil. Proč? Je to přece důležité pro poznání charakteru Španělů a také je to ěc, jež s touto zemí neodmyslitelně souisí. Corrida symbolizuje boj čloěka s nebezpečným božstem, neboť býk byl poažoán za posátné zíře. Čapek se chtěl s touto mytickou podíanou, která sobě nese jistou hloubku, seznámit. Dokázal corridu podat jako tanec dou nepřátel, jako rytířstí a statečnost: Popré žiotě jsem iděl rytířstí, 50 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 204 51 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 205 52 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 206 53 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 209 54 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 214 36

jak stojí knize psáno: se zbraní ruce, táří tář smrti, s nasazením žiota pro čest hry. Lidi, nemohu si pomoci, něco na tom je, něco elikého a 55 krásného." I fejeton Lidia Ordinarie je ěnoán corridě, Čapek zde detailně popisuje zápasy, které shlédl, odráží se zde jeho ypraěčské nadání, boje mezi čloěkem a zířetem mají spád, autor dokáže zachytit strach, ztek, útočnost, pocit ítězstí, snahu zítězit apod. Boj může být krásný, ale strach, lidi, strach zířete, stejně jako strach čloěka, je zoufalá a ponižující podíaná." 56 Tato ěta, i přes možnou okázalost zápasů, poukazuje na krutost. Fejeton Flamencos je zajímaý. Popis tance je zde totiž proeden zláštním způsobem - Čapek seřadil sloa, která ho asociatině e spojení s tímto tancem napadla, podle abecedy a přidal k nim sůj komentář. Pomocí těchto slo je celý tanec předstaen čtenářům. Jaká jsou to sloa? Alza!, Bailar, Brindar, Jantar, Castañuelas, Cikánky, Děti, Erotika, Fandanfo, Gitanos, Guitarra, Hija, Chiquita, Jota, Muy, Ola, Palmoteo, Rondalla, V V Zapatear, Žízeň. Španělská sloa jsou efektině prostoupena sloy českými. Fejeton Tibidado mi připomněl zachycení Neapole Italských listech, i zde totiž Čapek zachycuje Barcelonu nejpre z dálky a až poté nám předstauje střed města. Výlet do Španěl je zakončen myšlenkou, kterou bychom se měli šichni řídit, je ní totiž obsažena tolerance ůči ostatním národům. Pokud budeme tolerantní, podaří se nám spatřit krásu, která yplýá práě z rozdílů, které mezi národy existují. Vždyť jinak by byl sět příliš stereotypní, to si bohužel mnoho z nás neuědomuje: Hoši, když už se tak rádi idíme, udělejme Společnost národů, ale hrome, ať jsou to národy se ším, co k tomu patří, každý s jiným chlupem a jazykem, se sými zyky a kulturou, a je-li třeba, tedy spánembohem i se sým Pánem Bohem, neboť každý rozdíl je hoden lásky už proto, že rozmnožuje žiot. Ať nás spojuje šechno, co nás dělí!" Obrázky z Holandska Ze Španělska se přesuňme na území, které bylo dříějších dobách jeho součástí, tedy do dnešního Holandska, které Čapek naštíil při příležitosti jednání Penklubu Haagu. Tyto fejetony ycházely noinoě roce 1931, knižně yšly o rok později pod názem Obrázky z Holandska. Zde bych se pozastaila. Čapek úmyslně do názu umístil sloo obrázky, neboť fejetony jsou doplněny jeho kresbami, které čtenáři přibližoaly popisoanou skutečnost. Čapkoy fejetony znikaly době, kdy ještě nebyl takoý rozmach fotoaparátů a kamer, jako je tomu dnes, také proto Čapek sé fejetony doplňuje obrázky. Adolf Hoffmeister o Čapkoých kresbách napsal: Mají dost sého žiota a děje. Vypraují práě tak o Anglii, Holandsku, 55 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 231 56 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 235 57 Čapek, K., Výlet do Španěl, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 273 37

( co Španělsku či seeru jako próza či erš." Jeho prní knihy fejetonů mají e sém názu listy, zde totiž nenalezneme tolik obrázků jako této knize ( Italských listech nenajdeme obrázek žádný, Anglických listech obrázky jsou, ale ne takoém množstí jako je tomu zde). Sloo listy těchto názech skutečně znamená fejetony, které ycházely noinách. Čtenář díky Čapkoi opět získáá základní předstau o této zemi, totiž že jejími hlaní rysy jsou čerené cihly, bílá okna, kola a psi bez náhubků. Možná si někdo pomyslí, že to jsou nepodstatné informace, ale jak jinak si předstait klima Holandska, než pomocí toho, co nás na prní pohled zaujme a co zde idíme na každém kroku. Neseznámíme se s historií země či se známými památkami, za to můžeme proniknout do každodennosti nizozemského občana, což je také elmi dobrý poznatek a pro některé i mnohem důležitější. Ve fejetonu Grachty a kanaaly Čapek oprauje historii": Praí se, že ty grachty jsou lastně odní dráhy a že staří Holanďané po nich prostě dopraoali zboží po celém městě. Nechci to popírat, občas po nich ážně a tiše plyne loď s bandaskami mléka nebo nákladem kětin. Ašak podle toho, jak ěci ypadají, bych spíše řekl, že staří Holanďané staěli sá města a domy hlaně proto, aby takříkajíc jedním rzem postaili dě města: jedno nahoře a druhé zrcadlené e odě. Protože nemohli zhledem k rozsahu sé země růst do šířky, zdojnásobili sé rozměry ertikálně: odrazem e odě. Protože na sém písku se nemohli příliš rozmáchnout do ýše, udělali to prostě obráceně: zrcadlili si to do hloubky." 59 Čloěka až zaráží Čapkoy originální nápady. Už na této ukázce lze demonstroat, že Čapek bere potaz rozlohu Holandska, těchto fejetonech si uědomuje problém malého národa, jak bude ještě později doloženo. Čapek umí še yložit jasně, stručně, i když jde o složitou ěc. Ale jeho popis je zároeň zábaný, tipný, má spád. Přesně takto zachytil jak se dělá Holandsko" kapitole Čloěk a oda: Tož to jsem iděl na lastní oči, jak se dělá Holandsko. Je to jako s jejich městy: ezme se kus moře, ohradí se a ypumpuje se. I zůstane dno, na něž pořádný kus Eropy dodáá řekami sé nejlepší bahno a moře jemný písek, Holanďan to ysuší a zaseje na to tráu, kráy ji spasou, Holanďan je podojí a udělá z toho sýr, který Goudě nebo Alkmaaru prodá do Anglie, což je mimochodem, názorný příklad koloběhu hmoty" 60 Jak je sět Čapkoě podání jednoduchý, fungující, střícný a malebný, jedním sloem ideální. Jsou zde užita jednoduchá sloa a ěty, přesto je text zajímaý a dokáže čtenáři bez nadsázky zlepšit náladu. Zdá se t V t # mi, že Čapkoy fejetony jsou uklidňující. Čapek dokáže najít krásu čemkoli, potěší nás sebemenším detailem, ale i tím když naopak zachytí něco elkého, jako je fungoání" celého Holandska. Dokáže složitou skutečnost zachytit jednoduše, ale krásný moment dokáže přiblížit s noblesou 58 Hoffmeister, A., Podoby, nakladatelstí Českosloenský spisoatel, Praha 1961, str. 273 59 Čapek, K., Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932, str. 23-25 60 Čapek, K., Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932, str. 36-37 38

přesně takoou, jakou idí pozoroatel onoho momentu, jež je popisoán. Říká se: pro tuto krásu není slo, Čapek šak ždy nalezne hodná sloa a jeho zachycení tak neubírá danému momentu na kráse: A iděl jsem jedné noci moře sětélkující; to kdesi na hřbetě lny prošlehlo zelené záření a rozlilo se do šíře jako blesk, který se rozpouští e odě; chílemi celá hladina zaplála fosforencí, která se alila ke břehu a tam zhasla. Ostatně mám na to sědky." 61 Nalezneme zde hru s barami, sětlem a prostorem. Ve fejetonu Přístay se opět objeuje Čapkoo přironání lodí ke kraám, nazýá zde lodě také bachratými holkami, což mi také přijde docela ýstižné. Znou zde zaznamenáám Čapka zahradníka, tentokrát e fejetonu Po různých cestách. Čapek zde přímo sám sebe poažuje za zahradníka a čloěka milujícího práci s rostlinami: Copak o to (prail záistiý zahradník mém srdci), jim se to dělá, kdybych já měl takoou hebkou rašelinnou prsť, kdyby mě napršelo tolik požehnané láhy, kdybych já měl takoou měkkou zimu a ty kultury a ty peníze a ůbec, tak by mě to, holenku, taky tak bujelo o sto šest, nemyslíš?" 62 Promlouá zde ich-formě, použíá osobní zájmena týkající se prní osoby, nikde jinde o sobě jako o zahradníku takto přímo nemluí, i když jeho zálibu lze yčíst z mnoha ět, které se e fejetonech objeily. V # f J Čapek - detailista - se projeuje e fejetonu Pastorale. Již sám náze nám napoídá, o čem fejeton bude pojednáat - o pastýřské idyle. Čapek zde například zachycuje holandské kráy, zaměřuje se na rozdíly jejich zabarení. To je na tom krásné, nejde o to, že čtenáři popíše kráu, o to snad ani čtenář nestojí, protože každý z nás í, jak toto zíře ypadá. Důležité je to, JAK Čapek docílí popisu kráy. To je to, proč stojí za to Čapka číst, čtenář se pobaí i, jak by se mohlo zdát, u banálního popisu kráy. Musím zde uést metaforu, jež patří mezi ty nejkrásnější, které můžeme Čapkoých fejetonech nalézt. Tato metafora by jistě obstála i básni ysoké úroně, která se hemží náročnými, ale nádhernými obrazy: Zelený poder mezi kanály a na něm bílé oečky, kudrnaté duše spraedliých na zelených lukách ráje." 63 Čapek si umí hrát s jazykem, je šak důležité podotknout, že nejde o pouhou hru, která by skládala bezmyšlenkoitě sloa edle sebe bez jakéhokoli ýznamu, Čapek si hraje, ale přitom nám jeho texty zprostředkoáají informace - píše o holandských malířích e fejetonu Staří mistři: Říká se jim malí mistři", protože ětšinou maloali malé obrázky, ale ty malé obrázky maloali pro ty malé domečky a pokojíčky,..." 64 Je zde často užito sloo malé, naíc propojené s podobně znějícím sloem maloali. Zdrobněliny e ětě ještě zmocňují použití tohoto sloa malý. Myslím, že 61 Čapek, K., Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932, str. 42 62 Čapek, K., Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932, str. 50 63 Čapek, K., Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932, str. 56 64 Čapek, K., Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932, str. 68 39

holandští malíři museli být Čapkoi sympatičtí, neboť maloali scény ze žiota a každodennost, tedy zaobírali se tím, co i Čapka nejíce zaujímalo. A jejich obrázky snad proto pohladí po duši tak, jako sloa Karla Čapka. Cesta na seer Z Holandska se posuneme k poslední Čapkoě knize fejetonů, k Cestě na seer. Spolu s autorem procestujeme Dánskem, Šédskem, Norskem a podíáme se i za polární kruh. Čapek tuto cestu podnikl spolu se sou manželkou a jejím bratrem roku 1936. Na této cestě Čapka nejíce lákala a také poté zaujala příroda, což je patrné i z jeho fejetonů, kde ji mnohokrát působiě zachycuje. V této knize najdeme nejíce obrázků ze šech. «Čapkoých fejetonistických knih. Naíc jsou tyto fejetony obohaceny o básně Čapkoy ženy, Olgy Schneipflugoé. Hned prním fejetonu se opět setkááme s Čapkoými oblíbenými rostlinami. Tentokrát pomocí nich sronáá jižní a seerní Eropu, přičemž Čechy řadí už mezi Eropu seerní: protože už i my jsme na seer a nosím hloubi duše kus sého chladného a sladkého seeru, který neroztaje ani žňoým úpalem; kousek sněhu, kousek březoé kůry, bílý kítek tolije, pouť k bílému seeru, k zelenému seeru, k bujnému a tesknému seeru, k seeru strašnému a líbeznému. Ne ařín a olia, ale olše, bříza a rba, kět ubice, kítek řesu, zonek a oměj, mech a kapradí, taolník u potoka a lese /-c \/ borůčí..." Z tohoto úryku cítíme lásku k domou, ždyť Čapek zde popisuje českou přírodu, která nás šechny obklopuje. Čapek zde yužil kontrastu - nejdříe připomněl ařín a oliu, rostliny, které jsou nám zdáleny a ničím nás nepoutají, další rostliny už nám šak naodí atmosféru domoa, z Čapkoých slo jako by se linula ůně českého lesa. Můžeme zde zpozoroat i hru s barami, Čapek k sobě řadí sloa, která eokují bílou baru - kousek sněhu, kousek březoé kůry, bílý kítek tolije. Naíc zde také nalezneme kontrasty, které myslím, jsou pro seerní přírodu typické - je panensky krásná, ale zároeň dioce krutá - k bujnému a tesknému seeru, k seeru strašnému a líbeznému. I do fejetonu čleňuje alespoň krátké ypráění, které celý fejeton ožií a to nejen tím, že jde o ypraoání, což e fejetonu není až tak typické, ale také sým tipem, sým inteligentním a nenásilným humorem. A také díky tomuto tipu Čapek přiblíží čtenáři jeden z hlaních rysů Dánska, totiž že zde nenajdeme pohoří, o kterém bychom mohli říci, že je ysoké: Prý tady někde mají horu, kterou dokonce nazali Himmelbjerg, jeden můj známý ji hledal autem, a když ji nenašel, ptal se domorodců, kudy k ní má jet, i řekli mu, že ji práě několikrát přejel." 66 Neíme, jestli se tato historka skutečně udála, ale Čapkoě podání, je tomu snadné uěřit. 65 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 12 66 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 18 40

Několikrát jsme se setkali s tím, že Čapek přironáal lodě ke stádu kra, tentokrát ke stádu přironáá keře a stromy. Zdá se to být zláštní a málokoho by zřejmě toto přironání napadlo. Jenže u Čapka to nezní nijak strojeně či zláštně, naopak si myslím, že to e čtenářích yoláá půabnou předstau přírody. Čapek dokázal přírodu propojit, spojil zířata i rostliny jedno, a tím yolal harmonický obraz soužití zěře a rostlin: Nebo se tu nehnuté a blaženě popásají keře černého bezu, kulaté rboí a tučné, ypasené stromy, pokojně přežykující láhu země, ítr a stříbrné sětlo dne." 67 Trefně yužíá aderbia nehnuté e spojení s keři, které neustále sedí na jednom místě. Přitom nás šak může napadnout, že i kráy se pasou nehnuté, jestliže je pozorujeme z dálky, zdá se nám, jako by stály nehnuté se skloněnou hlaou. I sloo přežykující má zde sé místo, ždyť když zíře přežykuje, ětšinou spokojeně leží s přiřenými íčky a ypadá blaženě, stejně tak je to zřejmě se stromy, když na sých listech cítí láhu. m Zřejmě by to asi nebyl Čapek, kdyby si nešiml ěci, která se zdá být zdejším obyatelům úplně šední; několikrát zde zmiňuje listonoše čereném kabátku. Na mě toto konstatoání působí poeticky, je to je, který už lidé ani nenímají, ale kdyby se čerený kabátek změnil například zelený, nastal by zřejmě poyk a lidé by zpomínali na ten hezký čerený kabátek". Listonoš čereném kabátku e mně yoláá předstau klidného žiota na si, kde žiot plyne pomalu, klidně a spokojeně. Listonoš je jedním z článků, které do sebe zapadají, a kdyby se tento jeden článek pokazil, hned by se celý poetický obraz esnice poničil. Čapek propojuje sé myšlenky a historické ědomosti do souislostí, pak to še na čtenáře působí jako jasná příčina a důsledek; Čapkoi připadá, že ostro Fyen je postaen z dětských hraček, děti se posadily a jednoduše # t postaily ostro. Jak je ale možné, že zde existuje žiot? Čapek to hraě ysětlí: Ba prada ždyť je tu Odense, městečko Andersenoo, proto jsou tu ty hračky ožieny, proto ty kraky mánou oháňkou, kozy zednou krásné hlay a figurky lidí se pohnou z místa na místo, třebas jen mírně a bez /o hluku." 00 Vždyť pohádce je še možné, i ěci nežié se mohou hýbat a žít jako opradoé. Ve fejetonu Kjóbenhan Čapek yužíá ýčtu, pomocí něhož zachycuje rysy hlaního města Dánska, Kodaně. Ke každému z bodů náleží odstaec, který ho dále rozíjí. Body nestojí odděleně, jsou součástí jednotného textu, ^ Čapek přechází z jednoho bodu ke druhému souislostech: 9) Ano, tlusté a zdraé děti, žiené sýrem a mlékem, jako je zde na ukázku ykreslená kodaňská Anneke ze sětlého dánského domečku 10) a nikde ani žebráka, ůbec žádná smítka, špinaé lidi" 69 67 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 20 68 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 21 69 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 30-31 41

Fejeton Na druhé straně Óresundu, který se již týká Šédska, hraje barami. Čapek přeskakuje z bary na baru, přitom nezapomene k barě přiřadit i spráné substantium, které je barou charakterizoáno: Černé balany a zelené pastiny, černé lesy a bílé břízky, čerené domky s bílou ořízkou, černobílé kraky, černé rány, černé a bílé straky, stříbrné hladiny odní, černé jaloce a bílé taolníky, černá a bílá, čerená a zelená." 70 Čapek tipně a poeticky ystihuje hustý a neprostupný šédský les, nejdříe jej zachytí básnickým popisem plným epitetonů a nakonec še doplní ětou, která onu neprostupnost lesa ještě znásobí: Moc bych se diil, kdyby se tu neyskytoal také lk, Čerená Karkulka, jednorožec a jiná dioká zěř." 71 Rázem se ze šédského lesa stáá les pohádkoý, ostatně už jeho popis byl pohádkoě" krásný. Výstižně a tipně ysětlený koloběh dějin nalezneme e fejetonu Kolem Stockholmu: V parku stojí fontány a sochy z dílny Adriaena De Vrien, které dříe, jak známo, stáaly u nás e Valdštejnském paláci, ale, jak íte, Šédoé nám je před třemi sty lety ukořistili, načež je Šédům ukořistili Dánoé, ale museli jim je po čase rátit, tomu se říká dějiny" 72 Jak se to zdá V t t být Čapkoě pojetí jednoduché a také nenásilné, přestože šlo o boje. Jako ze šech fejetonů, tak i z tohoto, na nás dýchá jakýsi klid a harmonie, i když tyto události měly k harmonii elmi daleko. Čapek má zláštní dar podáat i negatiní skutečnosti lepším sětle, čímž lastně prosětlí celý jeho knižní sět. Při četbě jeho fejetonů se každý musí radoat z krásy tohoto sěta a idět i na nepříjemných situacích něco pozitiního. Je to také tím, že Čapek dokáže zkomponoat moderní sět s pohádkou (o čemž ostatně sědčí i jeho Deatero pohádek, nichž hrdinoé žijí obyčejném sětě a mají starosti, ale také radosti jako lidé), a tím sětu dodá naprosto jinou podobu, jde o podobu, kterou bychom měli nímat šichni, žilo by se nám mnohem íce radostněji: Zláštní: takoé příliš eliké jezero jako Vánern má na sobě něco zásadně neromantického a řekl bych, téměř moderního; to jsou asi ty elké rozměry. Prada, takoý odník e Vaneru by musel mít titul generálního ředitele nebo státního podnájemníka, takoý je to eliký podnik ten Vánern" 73 V Norsku existuje zákaz prodeje alkoholu, pro mnoho lidí známá ěc, leckdo by tuto skutečnost konstatoal pouze jednou ětou, ale Čapek se na toto téma rozepíše do dou odstaců. Zachycuje také, jaké trampoty tento zákaz přináší. Fejeton Až po Nidaros, kde najdeme také odstace o zákazu f alkoholu, je opatřen dějem, Čapek zde čtenáře seznamuje s plabou lodí, s náboženskou skupinou, s níž se seznámil apod. Ve fejetonech narazíme i na přímou řeč, Čapek sestail tipný rozhoor manželů, který je de facto o ničem. Hysterická žena má strach, protože se 70 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 36-37 71 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 43 12 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 56 73 Čapek, K. Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 62-63 42

jejich loď dostane do bouře, muž ji sými laxními poznámkami dostáá ještě do ětší hysterie, ženiny odpoědi jsou značně nelogické, ale za to jistě u čtenáře yolají smích. Jde lastně o absurdní rozhoor, který neede k žádnému cíli, žena by potřeboala uklidnit, do čehož se muži znatelně nechce. Vtipným paradoxem a také pointou je, že tato hysterka usíná klidným spánkem dří, než její manžel: Žena: A je tady hloubka?" Muž: Je. Někde až patnáct set metrů." Zena: Jak to íš?" Muž: Četl jsem to někde." Zena: Kriste pane! Patnáct set metrů! Jak můžeš spát, když je tady patnáct set metrů hloubky?!" Muž: Proč bych neměl spát?" Zena: Ty přece neumíš plaat!" Muž: Umím." Žena: Ale tady by ses určitě utopil, na takoé hloubce!" Muž: Při pěti metrech hloubky bych se utopil taky." Žena: Ale ne tak rychle." 74 Když nám chce Čapek prozradit nějaké moudro, neupozorní nás na to předem, nedočkáme se u něj ěty typu: Pozor, tohle je důležité!" apod. Tyto Čapkoy moudrosti" nebo také postřehy jsou lastně obyčejné šední ěci, které už si jako obyatelé tohoto sěta ani neuědomujeme, čímž přicházíme o poutaé momenty a nezapomenutelné zážitky. Jedno z mnoha takoýchto mouder" jsem objeila e fejetonu Za polárním kruhem, Čapek zde popisuje, kdo šechno jel spolu s ním na lodi za polární kruh: Dále dě staré, křehoučké dámy, neím, co chtějí na Nordkappu, ale staré dámy jsou dnes prostě šude, až jednou plukoník Etherton nebo kdo yleze na rcholek Eerestu, najde tam jistě dě nebo tři dámy." 73 Myslím, že tato ěta je pradiá, opradu tyto dobrodružné dámy potkááme na místech, kde bychom to stěží čekali, Čapek to ještě umocní tím, že je posadí na rchol nejyšší hory, proto je ěta tolik ýstižná, Čapek neřekne, že je potkáme naprosto šude, ale zmíní Eerest, čímž myslí totéž, ale yjádří to pomocí tipné pointy. Mohu uést další příklady Čapkoy fantazie, neuěřitelně bohaté sloní zásoby, která je hodná básně. Jsou zde popisoány kameny, trdé nežié kameny, Čapek je ale dokáže ožiit a nám se najednou i kameny zdají milé, příětié a hodné uznání. Opět při jejich zachycení použíá minimum sloes, naopak je tu mnoho substanti a adjekti: Prní ranní pohled z okénka kabiny na Lofoten ukáže žasnoucímu oku předeším neobyčejné množstí balanů nejrůznějších konfiguracích, jsou nadobro lysé a zlataě hnědé na mléčné opáloé hladině ody, a jen místy jim z podpaží yrážejí trsy tuhé 74 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 120 75 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 136 43

tráy; pěkné oblé alouny yhlazené příbojem, skalní ěže naštípané poětřím, agregáty balanů, stáda skalin nebo samotářské kameny,,.." 76 Už jen to, kolik pojmenoání Čapek užije pro jednu ěc, tomto případě pro kámen, je obdiuhodná: balany, alouny či stáda skalin, naíc i tak nežiou a studenou ěc jako je kámen dokáže Čapek ožiit, snad i polidštit, ždyť kamenům přisoudí podpaží. V souislosti s kameny uádím fejeton Sundy a íjordy, neboť zde nalézáme ještě rozsáhlejší přironání hor k lidskému tělu, zde je totiž zakomponoáno celé lidské tělo: sloy nemůžeš jako celou dlaní hmatat ětení hor, jejich kostnatou páteř, jejich mocné údy a šlašité spoje, jejich děsné šíje, bedra a zadnice, ramena a stehna, kolena a hnáty, klouby i salsto; bože jaká anatomie, jaká krása! Jaká to jsou nádherná lysá hoada!" 77 Čapek dokonce dokáže nežié a mocné hory přironat k půabné a křehké kytici, mnoho z nás by spíše napadl kontrast mezi horami a kyticí, ale kdepak Čapek jek sobě přironáá: Kytici hor: jinak se to nedá říci; a tady je idět, že kět yketl žulou, dří než mohl rozkést štřemchami a šeříky." 78 Dokonce dáá skálám a kamenům sílu růst jako stromy, přironáá je k jasanům, dubům či jilmům. Další důkaz toho, že Čapek spatří krásu naprosto e šem, kdo z nás by iděl balany takto poeticky? V Čapkoě podání nemůžeme šak poetičnosti kamenů neěřit. Zajímaým místem je zde také Čapkoa narážka na Bibli, objeují se zde sloa, která skutečně Bibli stojí. Nalézáme zde sloa z počátečního stoření sěta, Čapek tuto pasáž ještě dále rozinul: I řekl Bůh: Shromážděte se ody, kteréž jsou pod nebem, místo jedno, a ukaž se místo suché. A stalo se tak. I nazal Bůh místo suché zemí, shromáždění pak od nazal mořem. A iděl Bůh, že to bylo dobré" - zde končí sloa Bible a začíná ýklad Čapků: Bylo to dokonce elmi dobré, ba přímo báječné; Lofotenu šak nezniklo jedno místo suché, nýbrž značný počet míst, které nazal Bůh Moskenesoy, IQ Flakstadoy, Vestegoy, a mnohými jinými názy,... " I sloa z Bible do Čapkoých ět zapadají, Čapek na ně dokáže naázat, čloěk, který Bibli nikdy nečetl, by si mohl myslet, že to celé ymyslel Čapek sám. Další je Čapkoa stylu, který bych zde chtěla ytyčit, je užití kontrastu, postaení krásy a oškliosti těsně edle sebe: Je tam (totiž Mello) most přes zelený záliek mořský; ten záliek je zároeň místním smetištěm, i mohl čloěk pocestný dlouho pliat do ody a pozoroat na dně záliu staré plechoky, chcíplé kočky, mořské hězdice, chaluhy, rozbité hrnce, obruče, střepy a hnilobu, šechno stříbřitě a tyrkysoě odhmotněné a kouzelně sětélkující tůni zelené odičky." 80 Čapek užíá sloa yoláající předstay příjemné, ale zároeň odpudié. 76 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 142 77 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 168-169 78 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 142-143 79 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 142 80 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 146 44

Nemohu zde nezmínit další rozhoor nám již známých manželů. Stejně tak jako rozhoor předchozí je i tento elmi tipný, přitom nám šak připadá šední, z každodenního žiota. Zena si zde protiřečí, je lítostiá, ale jen naoko, což z ukázky yplyne: Zena: A čím se tu ti chudáci ptáci žií?" Muž: Inu čím, asi rybami." V # Ol Zena: To je hrozné, chudáci ryby." Tito manželé jsou lastně protikladem intelektuálních manželů Čapkoých. Čapkoa žena Olga, jak už zde bylo řečeno, obohatila fejetony sými básněmi. Nalezneme jich zde celkem osm (Dánsko, Málaren, Fram, Ledoce, Norsko, Seerní mys, Šédský prales, Skane). Básně dokreslují atmosféru naštíených míst. Autorka nich popisuje pocity, které ní zanechala seerní příroda, do básní ložila hlaní znaky těchto seerských zemí. Její postřehy jsou podobné Čapkoým i u ní nalezneme postřehy obyčejného pozoroatele, které by se mohly zdát nedůležité (např. pihy na tářích Dánů, jak se objeuje básni Dánsko.) Básně jsou lyrické, skutečně nich jde o zachycení pocitů z naštíených míst, mají pomoci dokreslit ^ předstau o místech, kterou čtenáři podáá Čapek. Jednu z básní zde pro ukázku uedu: Dánsko Zem zeleně, zem keřů, luk a tra, Rumělka střech snad nikdy neztmaí, čilimník na stráních a stáda kra a kra, zelená jezírka a bílé přístay. Věžičky kostelů z íry a lepenky A statky pod slámou a koně bělohříí, Hra dětských staebnic, čerené kaménky, Pomněnky zřítelnic, které se šemu dií. Zem s ůní bezinek, zem s ůní ln a sena, Zem úsměu a díek s mléčnou pletí, Zem milá, malá, snad zem zaslíbená zem zlatých pih na táři zdraých děti 2. Touto básní bych zakončila rozebírání Čapkoých knih, jež obsahují cestopisné fejetony. Snad se mi podařilo dostatečně odhalit še, co sobě toto dílo skrýá. Knihy jsem probrala jednotliě a zaznamenala to, co mne nejíce zaujalo a co jsem uznala za hodné zde uést. 81 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955, str. 198 82 Čapek, K., Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1970, str. 16 45

Karel Čapek - cestoatel V f Cílem této kapitoly je shrnout charakteristiku Čapkoých cestopisných o fejetonů. Čapek již od sého dětstí tíhl k dálkám a k cestoání, jak můžeme doložit yjádřením, které nalezneme Úodu ke Krakonošoě zahradě: Exotismus. Říká se, že exotismus není českou lastností, že lpíme na sé zemi jako těsto na díži. Jistě, je to prada, ale což y pánoé, jste nikdy nečetli Robinsona Crusoe, Posledního mohykána a Julesa Věrna, a což jsi V t nežil Cechách, neměl jsi kamarády, jako jsi ty sám, což je to náhoda, že jeden z nich se dal ke komediantům, druhý zahynul Americe a třetí se ztratil e sětě jako námořník? I ty jsi byl takoý." 83 Čapek byl dobrodruhem, chtěl poznáat sět, ale zároeň miloal sůj domo, sou zemi, kterou by nikdy neopustil. Sou lásku a úctu dokázal před sou smrtí, kdy odmítl ze země ycestoat, přestože mu hrozilo pronásledoání nacisty. Vděčíme Čapkoě zědaosti za to, jaké jsou jeho fejetony. Jeho zědaost netoužila pouze po proslulých místech a sětoznámém kulturním dědictí, ale dychtila také po obyčejném sětě, po každodenním a šedním žiotě, který prožíá prostý obyatel země. Čapek se snažil proniknout sými smysly do žiota obyatel, chtěl pochopit styl jejich žití a chápání. Všímal si ěcí, které by jiní přešli bez zaujetí, dokázal ocenit památky, ale i obyčejný skromný domek. Řídil se přesědčením, že čloěk má idět pokud možno šechno, to ho obohacuje a jedině tak pozná kulturu jiného národa. A jestliže pozná a pochopí myšlení jiného národa, bude k němu tolerantní. Poznááním a sronááním se čloěk učí chápat druhé, učí se respektu. Čapek miloal mnohotárnost sěta, různost lidí, rozdílnosti pro něj znamenaly základní rys jeho předstaě o sětě. Čapek se snažil tyto myšlenky rozšiřoat také pomocí sých fejetonů, e kterých nabádá práě k toleranci, respektu a úctě jiných kultur a národů. Cílem Čapkoých fejetonů nebylo zaznamenat objektiní obecně platné informace o zemích, které naštíil, naopak jeho práce obsahují subjektiní dojmy a pocity, názory na danou společnost. Díky tomu je čtenáři baritě předložen žiot cizí zemi, kterou poznáá očima obyčejného cestoatele - pozoroatele, práě díky tomuto způsobu popisu se čtenář s danými místy seznamuje důěrněji, lépe si informace o cizině zapamatuje, neboť se při četbě jako by nadýchá tamní atmosféry, a to je nejlepší způsob, jak zemi poznat. V době, kdy fejetony znikaly, nebylo jednoduché cestoat jako dnes, ale myslím, že díky Čapkoým fejetonům, byly autorem naštíené eropské země českým čtenářům zpřístupněny. Nesmíme zde zapomenout na Čapkoy obrázky, které také napomohly předstait si dané místo. Čtenář se s krajinou, obyateli a kulturou seznamuje nenucené, prožíá atmosféru země spolu 83 Pohorský, M Karla Čapka fejetony z cest, in Čapek, K, Spisy - Cestopisy II - Obrázky z Holandska, Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 292 46

s autorem, neboť Čapek dokázal ystihnout každou teřinu, která ho zaujala. O to jeho fejetonech jde, ystihnout okamžik, který stojí za to zaznamenat. Proč psát o něčem, co čloěku nezanechalo stopy. I tím jsou čtenáři tato dílka blízká, najde nich to, čeho by si sám na sých cestách šímal. Čloěk si uchoáá naštíené místo paměti tak, jak ypadalo době, kdy jím procházel. Přesně s tímto faktem se setkáme při popisu míst u Čapka, zachycuje práě tu náladu, která na naštíeném místě panoala. Proč by měl místo idealizoat, když se mu nezdálo tak působié, jak se o něm šeobecně říká. Jazyk, který Čapek e sých fejetonech užíá, je přístupný šem rstám čtenářsta, není určen pouze pro čtenáře náročné literatury. Ale i tito zde najdou zalíbení, neboť Čapkoých fejetonech nalezneme spoustu míst, která jsou hodná ysoké literatury. Nalezneme zde např. metafory, přironání, epiteta, aliteraci či různé hrátky se sloy. Někteří čtenáři tato místa přejdou bez zaujetí, jiní se nad nimi pozastaí a uědomí si, jak je Čapků jazyk krásný. Vypadá jednoduše, ale nímaý čtenář něm nalezne bohatost a radost, se kterou Čapek sloa za sebou skládal, se kterou si s nimi hrál. Je působié, jak Čapek dokázal propojit sé subjektiní hodnocení se poměrně elkým množstím ěcných údajů a to še zakomponoat do duchaplného a tipného podání. Sé shrnutí bych zakončila sloy Miloše Pohorského: Čapkoy fejetony si uchoáají sěžest a zajímaost a neztratily čtenáře, stále přitahoané osobitostí Čapkoa pohledu na sět a jeho ypraěčským uměním." 84 84 Pohorský, M., Karla Čapka fejetony z cest, in Čapek, K., Spisy - Cestopisy II - Obrázky z Holandska, Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1980, str. 291 47

Prameny: Bibliografie Karel Čapek, Italské listy, nakladatelstí Českosloenský spisoatel, Praha 1980 Karel Čapek, Anglické listy, nakladatelstí Českosloenský spisoatel, Praha 1980 V Karel Čapek, Výlet do Spaněl, nakladatelstí Českosloenský spisoatel, Praha 1980 Karel Čapek, Obrázky z Holandska, nakladatelstí Fr. Boroý - Aentinum, Praha 1932 V Karel Čapek, Cesta na seer, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1955 Jan Neruda, Obrazy z ciziny, nakladatel F. Topič, Praha 1909 Milota Zdirad Polák, Cesta do Itálie, nakladatelstí Odeon, Praha 1979 Karel Hynek Mácha, Prózy, zápisníky, deníky, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1986 Sekundární literatura: f t František Buriánek, Karel Čapek, ydal Českosloenský spisoatel, Praha 1995 Otakar Vočadlo, Anglické listy Karla Čapka, nakladatelstí Českosloenské akademie ěd, Praha 1975 # Miloš Pohorský, Karla Čapka fejetony z cest, in Karel Čapek, Spisy - Cestopisy II - Obrázky z Holandska, Cesta na seer Jan Mukařoský, Výoj Čapkoy prózy, in Jan Mukařoský, Studie II, nakladatelstí Host, Brno 2001 Adolf Hoffmeister, O kresbách a podobě Karla Čapka, in Adolf Hoffmeister, Podoby, nakladatelstí Českosloenský spisoatel, Praha 1961 Cesty a cestoání jazyce a literatuře (sborník příspěků z konference), ydala unierzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem 1995 Karel Polák, Mojmír Grygar, Jan Neruda, nakladatelstí Ortis, Praha 1955 Jana Rendloá, Jan Neruda, 1834-1891, ydala Městská knihona Praze, 1984 Felicitas Wůnschoá, Italský osud české literatury a Milota Zdirad Polák, in Milota Zdirad Polák, Cesta do Itálie, nakladatelstí Odeon, Praha 1979 Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslaa Janáčkoá, Jiří Holý, Česká literatura od počátků k dnešku, nakladatelstí Lidoé noiny, Praha 2006 48

Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce, I A - G, zpracoal autorský kolekti, edoucí redaktor Vladimír Forst, nakladatelstí Academia, Praha 1985 Dagmar Mocná, Josef Peterka a kol., Encyklopedie literárních žánrů, nakladatelstí Paseka, Litomyšl - Praha, 2004 49

Resumé Na začátku sé práce jsem shrnula Čapků žiot a dílo. Hlaním tématem mé bakalářské práce jsou cestopisné prózy Karla Čapka. Slo o knihy Italské listy, Anglické listy, Výlet do Spaněl, Obrázky z Holandska a Cesta na seer. Pokusila jsem se o jejich komplexní charakteristiku. Knihy jsem rozebírala postupně, každou zlášť. Snažila jsem se zařadit tyto knihy do celkoého Čapkoa díla, ystihnout jejich postaení. Zabýala jsem se způsobem, jakým autor zachycoal sět, co pro něj bylo důležité do sých fejetonů zaznamenat. Dále jsem se zaměřila na jazyk, jenž byl prózách užit, na Čapkou sloní zásobu. V textu jsem nacházela Čapkoy myšlenky, názory na sět, které jsem pak zaznamenala do sé práce. Sé poznatky jsem dokládala citacemi z Čapkoých knih. Ve sé práci jsem se také ěnoala Matěji Milotoi Zdiradoi Polákoi, Karlu Hynku Máchoi a Janu Nerudoi, u kterých se stejně jako u Čapka objeuje téma Itálie. Nejpre jsem krátce přiblížila tyto osobnosti a jejich dílo. Poté jsem detailněji ěnoala pozornost jejich dílům, která se týkala Itálie: Cesta do Itálie (M. M. Z. Polák), Deník na cestě do Itálie (K. H. Mácha) a italské fejetony knize Obrazy z ciziny (Jan Neruda). Snažila jsem se zachytit shodné a rozdílné rysy jejich děl. Na konci práce jsem shrnula poznatky o Čapkoých cestopisných prózách. 50

At the beginning of my bachelor work, I summarized life and work of Karel Čapek. The main theme of my bachelor work is Karel Čapeks trael proses. It was the Italian book lists, English lists, Trip to Spain, Holland Images and The journey to the north. I tried to characteristic them in a complex way and analysed books gradually. I tried to include these books in total Čapeks works, to capture their position. I looked at the way of authors captures and a word that it was important for him to record his essay. I focused on language that was used in proses and also ocabulary. In the text I found Čapeks thoughts, opinion on the world, which I recorded to my work. I demonstrated my knowledge from a notes of Karel Čapek. In my work, I also deote to Zdirad Milota Matěj Polák, Karel Hynek Mácha and Jan Neruda, because in their books appeared same theme of Italy V as Capeks books. First, I briefly approached these people and their work. Then I pay attention in detail to their works, relating to Italy: A journey to Italy (MRI Polak), Diary of the journey to Italy (KH Mácha) and columns in the book Italian paintings from abroad (Jan Neruda). I tried to capture the same and different features of their works. At the end of the work I summarized the findings from Čapeks trael proses. 51