Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství Katedra metalurgie a slévárenství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Trojramenný svícen inspirovaný obdobím secese 2016 Hana Sobotková
Poděkování Začátkem bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce doc. Ing. Petru Lichému, Ph.D. za ochotu, rady a připomínky. Dále mému konzultantovi MgA. Alžbětě Dirnerové za víru a podporu při vypracování této práce. A v neposlední řadě, ne méně důležité, bych ráda poděkovala Robinu Novotnému, díky kterému mohl být můj model převeden z vosku do kovu.
Abstrakt Tato bakalářská práce se zaměřuje na secesi, umělce, kteří do tohoto stylu přispěli svým dílem, a metodu výroby svícnu s dotykem secese. Má dvě části. V první, teoretické části, pojednává o secesi - uměleckém a životním stylu na přelomu 19. a 20. století, jeho významu a důležitých osobnostech, umělcích, architektech, i uměleckých řemeslnících spojených s tímto obdobím. Zmiňuje důležité osobnosti secesního stylu, jehož hlavní zaměření bylo na užité umění a samotnou podstatu dekorace. Praktická část pak popisuje návrh modelu a výrobu pomocné formy pro voskový model, dále technologický postup vytavitelného modelu a následné konečné úpravy odlitku. Klíčové slova: secese, umělci, svícen. Abstract This bachelor s thesis deals with secession, artists, who contributed with their works to the style, and method of production of candlestick with a touch of secession. This thesis is divided into two parts. First theoretical part focuses on secession artistic style and lifestyle at the turn of the 19th and 20th century, their significance and important personalities, artists, architects as well as artificers linked to this period. The first part mentions important figures of the secession style, which was focused mainly on applied art and the essence of decoration. The second practical part describes concept of a model, subsidiary form, technological process of smelt model and final adjustments to the art casting. Key words: secession, artists, candlestick
Obsah 1. ÚVOD... 1 2. TEORETICKÁ ČÁST... 2 2.1. PŮVOD SECESE... 2 2.2. DEFINICE SECESE - JEJÍ NÁZVOSLOVÍ... 3 2.3. ZNAKY... 3 2.4. ARCHITEKTURA... 5 2.4.1. Belgie... 5 2.4.2. Španělsko... 6 2.4.3. Anglie... 7 2.4.4. USA... 7 2.4.5. Francie... 7 2.4.6. Rakousko-Uhersko... 8 2.5. SOCHAŘSTVÍ... 10 2.6. MALÍŘSTVÍ... 10 2.6.1. Umělecká grafika... 12 2.7. UŽITÉ UMĚNÍ... 13 2.7.1. Sklo... 13 2.7.2. Dřevo... 15 2.7.3. Kov... 16 3. PRAKTICKÁ ČÁST... 18 3.1. METODA ZTRACENÉHO VOSKU... 18 3.2. NÁVRH SVÍCNU... 18 3.3. VÝROBA MODELU... 19 3.3.1. Hliněný model... 19 3.3.2. Lukoprénová(kaučuková) a sádrová forma... 20 3.3.3. Voskový model a vtoková soustava... 22 3.4. SÁDRO-ANTUKOVÁ FORMA... 24 3.5. ODLÉVÁNÍ BRONZU... 25 3.6. ZHODNOCENÍ ODLITKŮ... 25 3.7. KONEČNÉ ÚPRAVY... 27 4. ZÁVĚR... 29 5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 30
1. Úvod Obdivuji květiny a květy pro jejich krásu. Například svlačec, považovaný za plevel, mě zaujal svými květy vykrouženými do elegantních křivek. Ne náhodou je velmi oblíbený v secesních dekorech. Secesi mám ráda pro její dekorativnost, pro expresivní obrysové čáry, volné rytmické arabesky a čisté barvy nanášené ve velkých plochách, pro její zálibu v rostlinném motivu. Ve své práci jsem zvolila trojramenný svícen, v podstatě jednoduchý a zdánlivě nezajímavý, který však přidáním rostlinného motivu získává eleganci a dekorativnost. Pro jeho odlití jsem použila metodu ztraceného vosku a sádro-antukovou formu. Tato práce je rozdělena na dvě části - teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá secesí, jejím vznikem, rozvojem a vlivem na umění celé Evropy i na jednotlivé rozdíly v různých zemích. Praktická popisuje zrodmodelu a následně vznik odlitku. 1
2. Teoretická část 2.1. Původ secese Zatímco v evropských dějinách všechny výtvarné a životní styly byly podřízeny především požadavkům šlechty a církve, v 19. století nastává zlom. Po poměrně krátké periodě empíru, která končí spolu s Napoleonem Bonaparte, na místo šlechty, která prakticky ztrácí svůj vliv, nastupuje měšťanstvo. Tato nová ekonomická a politická síla si záhy vytváří svůj vlastní styl - biedermeier. Souběžné s ním existuje tzv. druhé rokoko, kterým měšťanstvo napodobuje šlechtu. Již v druhé polovině 19. století nastupují pod vlivem romantismu historizující styly: novo (neo) - gotika, renesance, třetí rokoko (které velmi ovlivnilo další vývoj). Z této směsice stylů se pomalu vytváří nový směr - secese. Vznikla jako pokus o vytvoření nového životního stylu člověka konce 19. století. Vytvořila si vlastní výtvarný jazyk, který se snažil o tvorbu uměleckých děl jako nové skutečnosti, která odráží vnitřní vztahy současného člověka. Secese se rozšířila v průběhu 90. let 19. století po celé Evropě, ale v českém umění se projevila až okolo roku 1900, kde se nejzřetelněji ukázala v architektuře (světoznámá pražská secese). Boj proti historismu a úsilí o netradiční formu a výzdobu uměleckořemeslných a uměleckoprůmyslových výtvorů ovládl i užité umění. Velmi důležitým vlivem na rozvoj secese je rozmach novin a časopisů, dále světové výstavy a také obchody s uměním a muzea. Velká část umělecké komunity se zaměřovala na obnovu uměleckého řemesla, ale vzhledem k rozmachu průmyslové výroby, která nabízela své výrobky za podstatně nižší ceny, se z rukodělných předmětů stalo luxusní zboží. [1] Základní prvky secese se neobjevují jen v jedné zemi, ze které by se pak sloh dostával dále. První známky tohoto stylu je možné najít např. v Anglii, Francii, nebo ve Španělsku. Často se uvádí, že tento sloh má své kořeny v Anglii, v tehdejší spolku Arts and Crafts (Umění a řemesla), které bylo roku 1888 založeno Williamem Morrisem. Tento spolek, jak ukazuje jeho jméno, se zabýval obnovou rukodělné práce. [2] 2
2.2. Definice secese - její názvosloví Pro tento umělecký směr má téměř každá země svůj vlastní název, některé jsou používanější, jiné už tolik ne. Původní význam byl odvozen z latinského secesio (=odchod), protože se odklánělo od zaběhlého akademického umění. Od historismu se většinou odkláněli mladí umělci. [2] Německý název byl odvozen z tamního mnichovského časopisu Die Jugend, Jugendstil. Toto spojení je složeno ze dvou slov: Jugend (=mladý) a stil (=styl). Pro mladé německé umělce to znamenalonávrat k přírodě a přirozenému způsobu života, radost a idealismus. [3] Ve Vídni se nazýval zase Wiener Sezession, nebo jen Sezzession, avšak ve zbytku Rakouska-Uherska se používal německý Jugendstil a také Secese. Francie začala používat Art Nouveau, které se poté dostalo i do dalších zemí, díky českému malíři Alfonsovi Muchovi, který ve Francii pár let pobýval. Art Nouveau byl odvozen podle malé pařížské galerie a obchodu Maison de l'art Nouveau, která byla ve vlastnictví Němce Siegfrieda Binga. Tento název přejala i Belgie a další země. Itálie se držela svého vlastního jména Liberty. Španělsko a španělsky mluvící země používali Modernismo, nebo Modermisme, který byl oblíbený v Barceloně a ve Valencii. Modern Style bylo používáno v Anglii, ale jako ostatní názvy tohoto stylu, jej převzaly i další země. [2,4] Secese nebyla všemi uznávána, byla i často zesměšňována hanlivými jmény. Mezi ně patří Lilienstile (liliový styl), Noodle Style (nudlový styl), Style Métro (styl metra), ale byly i mnohem hanlivější jména, Gereizter Regenwurm (styl vylézající žížaly), Bandwurmstil (tasemnicový styl), Moderne Strumpfbanlinien (moderní podvazková linie), atd. [5] 2.3. Znaky Secese se dělí na dva hlavní proudy, geometrický a abstraktní (ornamentální). Důležité znaky tohoto slohu jsou plošnost, lineárnost, ornamentálnost a ladné tvary (obr. 1). Ornamentální proud se nechává inspirovat motivy z rostlinné a živočišné říše. Umělci často používali stylizované květy (lekníny, svlačce, kosatce, houby), hledali podstatu života, kterým byl nejblíže hmyz, např. vážky a brouci. Také písmo už nemělo jen funkční styl. Barvy byly samy o sobě symbolem (žlutá=život, bílá=nevinnost, 3
prázdno, atd.), avšak často jedna barva měla více významů a tím se symboly stávaly nejednoznačnými. Také se objevuje motiv žen. Ženy, jež byly a jsou nositelky krásy a ladnosti, které si uvědomují svoji sexualitu, erotickou sílu a vášeň. Byl to znak dekadence, která k tomuto stylu neodmyslitelně patří. Toho je možné si všimnout především v secesní malbě. [1-6] Obr. 1 Zábradlí schodiště, Louis Majorelle [2] Tento styl se řídil pravidlem Gesamtkunstwerku (tzv. celistvé dílo), kdy všechno muselo být provázáno. Toto lze nejvíce poznat u budov, kde nebyl důležitý jenom zevnějšek, ale i samotný interiér a design do posledního detailu. Secesní umělci mají často různé inspirace. Mezi ně se řadí lidové umění, nezápadní styly, jako jsou japonské (mimo jiné i jejich významné grafiky), jihoafrické, blízkovýchodní, byzantské atd. Také se znovuobnovuje zájem o slonovinu a jiné různé exotické materiály. [2,5,6] 4
2.4. Architektura V tomto stylu se rychleji rozvíjely ty země, jako Belgie a Katalánsko, které nebyly tolik umělecky zaměřeny. Byly více otevřeny novému stylu, neměly tolik zakořeněné tradice a tím pádem lépe přijímaly novoty. Třeba takové Francii, nebo Rakousku-Uhersku, trvalo mnohem déle, než opustily akademický styl a secesi přijaly. Budovy v secesním stylu vychází z vnitřku směrem ven, kdy fasáda tvoří vnější obraz vnitřku. [2,4] 2.4.1. Belgie Průkopníkem v secesní architektuře v Belgii byl Viktor Horta (1861-1947). Studoval malířství, architekturu a práci s textilem na Akademii krásných umění (Academie des Beau) v Gentu. Poté odešel na nějaký čas do Paříže, kde se nechal inspirovat tehdejšími styly. Nakonec se vyčlenil a začal realizovat své vlastní secesní návrhy. Mezi jeho významné práce patři Dům Solvayových, Hôtel Tassel (obr. 2), nebo Lidový dům. Důmyslně spojoval kámen, kov a sklo. Hledal novou inspiraci v rostlinné říši. Železo nechal splétat do složitých ornamentů, často přirovnávaných ke šlehům biče (coup de fouet). Kámen nechával bez zdobení, i když v jeho dílech se setkáváme i se zaoblením kamene, které ještě zdůrazňuje zakřivenou linii. Jeho styl byl velmi působivý a byl inspirací pro mnoho dalších architektů. [2,4,5] Obr. 2 Hôtel Tassel, Victor Horta [3] 5
Další osobností mezi belgickými architekty byl Henry van de Velde (1863-1957), výborný dekoratér. Začínal jako malíř, poté navrhoval nábytek. Byl to hlavně průkopník racionální a funkční architektury a uměleckého řemesla. První díla, až do roku 1906, ho ale řadí do secesního stylu. Proslavil se v Paříži, když roku 1896 dostal za úkol vyzdobit galerii Art Nouveau, jejímž majitelem byl Samuel (Siegfried) Bing. Od roku 1899 působil v Německu a o dva roky později se stal uměleckým poradcem ve Výmaru. Roku 1906 se stal ředitelem tamní nově vzniklé uměleckoprůmyslové školy. [2,4,5,6] 2.4.2. Španělsko V Katalánsku byla secesní skupina velmi početná. Umělci zde určovali, kam půjde vývoj kultury a umění. Proto se v této části Španělska nachází velký počet secesních děl. Barcelona je toho velkým příkladem, protože celé čtvrti města jsou v tomto stylu. Významný představitel secesní architektury byl Antoni Gaudí y Cornet (1852-1926). Jeho největší a nejznámější díla můžeme najít v Barceloně, tehdejším nejbohatším městem Španělska. Gaudí se vyučil kovářem, proto se kov se později velmi často objevuje v jeho dílech. Po vyučení studoval architekturu v Barceloně. V začátcích jeho samostatné práci, navrhoval domy pro nejbohatší vrstvy. První větší zakázkou byl malý vilový dům Vicensových (Casa Vinces) ve španělskoislámském stylu. Použil nejen květinové vzory, ale i bičovitý ornament. Od roku 1883 začal pracovat na chrámu Svaté rodiny (Sagrada Familia), avšak tento chrám nebyl nikdy dokončen. Mezi další zakázky patří palác hraběcí rodiny Güellů (Palacio Güell), barcelonský park Güell (dnes slouží jako městské sady), dům Batllóových (Casa Batlló, obr. 3), dům Miláových (Casa Milá), atd. Mezi další významné architekty se také řadí Lluís Doménech i Montaner, Enric Sagnier a Josep Puig i Cadafalch. [2,4,5,6] Obr. 3 Casa Batlló, Antonio Gaudí [3] 6
2.4.3. Anglie Průkopníkem secese v Anglii se stal Skot Charles Rennie Machintosh (1868-1928), který působil v Glasgowě. I když ve své domovině nebyl příliš uznáván, na evropském kontinentu (Vídeň, Moskva, Mnichov) měl úspěch. Jeho nejznámější dílo jsou budovy The Glasgow Schoolof Art (Umělecká škola v Glasgow). Protože zdi nejsou omítnuté, vyniká základní materiál (kámen), který Mackintosh umně kombinuje se dřevem, sklem a železem. Secesních prvků je poměrně málo, avšak stávající bohatě stačí k harmonizaci celé budovy. Dalším známým návrhem je venkovský dům Windyhill (Větrný kopec). Zde projektant spojil skotskou architekturu a typické anglické domy. [2,5,6] 2.4.4. USA Louis Henry Sullivan (1856-1924) byl vynikající architekt, který působil v USA. Studoval na École des Beaux Arts v Paříži. Vycházel z historismu, který se otiskl na jeho budovy, v podstatě poměrně střídmé, avšak tíhne k rostlinnému dekoru. To je možné vidět u Guaranty Building v Buffalu. Kde samotná budova je velmi racionální, ale je zdoben ornamentem. Dále navrhoval Auditorium Building, nebo administrativní stavbu Wainwright Building. [2,5] 2.4.5. Francie Jeden z nejvýznamnějších osobností secese byl Francouz Hector Guimard (1867-1942). Studoval na École des Arts Décoratifs a poté na École des Beaux Arts v Paříži. Nenavrhoval jenom budovy, ale i vitráže, keramiku, látku a všechno ostatní v jednotném secesním stylu. Byl ovlivněn architektem Victorem Hortou a jeho budovou Hôtel Tassel v Bruselu. Poprvé H. Guimard použil organické prvky na budově Castel Béranger. Jeho nejznámější dílo je litinový vstup do pařížského metra (obr. 4), který navrhl pro Světovou výstavu 1900, protože návštěvníci, aby se dostali na samotnou výstavu, museli použít metro. Dalším významným dílem je Hôtel Guimard, který navrhl jako svatební dar pro svou manželku Adeline. Celý dům je vybaven jeho nábytkem a dekoracemi v organickém stylu. [2,4-6] 7
Obr. 4 Vstup do pařížského metra [2] 2.4.6. Rakousko-Uhersko Základ pro secesi ve Vídni položil architekt Otto Wagner (1841-1918). Sice začínal u historismů, ale později přešel k racionalismu. Jeho mottem bylo, že pokud budova není funkční, nemůže být ani krásná. V pozdějším věku jeho budovy byly v geometrickém stylu secese. Jeho nejznámější dílo je budova Rakouské poštovní spořitelny ve Vídni. Wagner se řídil principem Gesamtkunstwerku a použil visutý most ve střešní konstrukci. Celá budova je konstrukčně řešena a dekor je tady minimální, přitom působí velmi moderně. Byl učitelem mnoha žáků, mezi které patřili pozdější významní architekti - Josef Hoffmann, Josef Maria Olbrich, Jan Kotěra, aj. [2,4,6]. Josef Maria Olbrich (1867-1908) byl česko-rakouský architekt, také maloval obrazy a grafiky, navrhoval interiéry, pracoval s textilem a kovem. Projektoval střídmé budovy, avšak místnosti a interiér byly vyzdobeny rostlinným motivem. Postupem času se začal od secese odklánět ke konstruktivismu. Ve Vídni navrhl výstavní budovu Secese, která je bílá a má vavřínovou kupoli z pozlaceného bronzu (obr. 5). Dále působil v německém Darmstadtu. 8
Obr. 5 Vavřínová kupole, Výstavní budova Secese, Josef Maria Olbrich [3] Dalším česko-rakouským architektem je Josef František Maria Hoffmann (1870-1956). Rovněž navrhoval šperky, sklo, keramiku, nábytek, atd. Jako student na Vídeňské akademii výtvarných studií se potkal s učitelem Ottem Wagnerem, který ho velmi ovlivnil. On sám byl zaujat secesí, nechal se inspirovat hnutím Arts and Crafts a skotským architektem Ch. R. Machintoshem jeho geometričností a smyslem pro jednoduchost. Mezi jeho díla patří rodinný dům Stocletů v Bruselu, nebo sanatoria v Purkersdorfum. [1,2,6] Nejvýznamnějším českým secesním architektem, který byl současně malířem a grafikem, byl Jan Kotěra (1871-1923). Vystudoval průmyslovou školu v Plzni a poté se setkal s O. Wagnerem. Velmi jej ovlivnili několikeré cesty do Itálie. S tehdejšími mladými architekty založil časopis Styl (1907). Snažil se spojovat všechny umělecké obory, kterému by vévodila architektura, proto se také věnoval návrhům interiérů. Byl ovlivněn vídeňskou ornamentální secesí, od které se, jako mnoho jiných umělců, v pozdějších letech odklonil. Vyznačoval se tím, že na svých budovách nechával neomítnuté zdivo. Jeho první dílo byl Peterkův dům v Praze. Další významné návrhy byly Trmalova a Suchardova vila v Praze, Národní dům v Prostějově, Městské muzeum v Hradci Králové, budova právnické fakulty Karlovy Univerzity, atd. [1,2,5] Dalšími významnými českým architekti byli: Josef Fanta (1856-1954), který se věnoval současně malířství, spisovatelství, učitelství a proslavil se návrhem Hlavního nádraží v Praze (tehdy nádraží císaře Františka Josefa), Hlávkovou kolejí, nebo Kořínkovou vilou v Poděbradech. [1,6] Antonín Balšánek (1856-1921) a Osvald Polívka (1859-1931) projektovali pražský Obecní dům. [1] 9
2.5. Sochařství Secesní sochařství ovlivnil pantograf, pomocí něhož bylo možné zmenšovat velké sochy do malých sošek, které začaly být velmi oblíbené. K jejich oblíbenosti také dopomohl S. Bing. Často byly zobrazovány smyslné tančící ženy, nahé, nebo spřiléhavou látku zdůrazňující jejich tvary. Velmi oblíbená byla proměna ženy v rostlinu (femmefleur). Tyto figurky se postupně spojovaly s užitým uměním jako lampy, misky, vázy, apod. [2,10] Secesní prvky je možné najít i u největšího sochaře 19.století, Augusta Rodina (1840-1917). Jako umělec je nezařaditelný, neboť vedle secese se u něho setkáváme s akademismem, impresionistickými a symbolistickými prvky, ovšem jeho lidské postavy jsou zkombinovány s neopracovanou hmotou, což je typické pro secesi. Dalším secesním sochařem byl Lambert Escalera (1847-1934) se zálibu v motivech nymf s rozevlátými vlasy. Nebo Gustav Adolf Vigeland (1869-1943), žák Rodina, který vytvořil mnoho pomníků a sousoší. [2] Významným českým secesním dílem je socha Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna (1870-1946), který tíhnul k ornamentu. Pomník tvoří neodmyslitelnou součást Staroměstského náměstí v Praze. Mezi další české sochaře, které ovlivnila secese, například patří Stanislav Sucharda (jehož nejznámější dílo je pomník Františka Palackého), Bohumil Kafka, který byl secesí ovlivněn na počátku své tvorby, stejně jako František Bílek, jinak proslul jako symbolistický sochař. [1,2] 2.6. Malířství Velký význam v secesi měl plakát, protože vede k plošnosti. Všichni významní umělcimají několik období a ti, kteří tvořili na přelomu 19. a 20. století, věnovali secesi jen část své tvorby a poté se rozvíjeli dál. Secesí byl ovlivněn i Paul Gauguin (1848-1903) a jeho pont-avenské období, kde je možné najít asymetrii, plošnost, zvýrazněné obrysy. Další významný malíř Vincent van Gogh (1853-1890) se secesi věnoval v tzv. plaménkovém období (obr. 6). [2,4] 10
Obr. 6 Kosatce, Vincent van Gogh [7] Ve Francii vznikla skupina Nabis, jejíž členové, především P. Bonnard a M. Denis, byli ovlivnění secesí v podobě podob zjednodušené a plošné kompozice, i když v tomto případě lze vystopovat silný vliv P. Gauguina. [4] I u Pabla Picassa, známého kubistického malíře, je možné najít secesní prvky v jeho modrém období. [2] Belgičan an Jan Toorop (1858-1928) prožil část ást svého mládí na Jáv Jávě, což ovlivnilo jeho tvorbu. Věnoval noval se hlavn hlavně malbě a grafice, kde je možné najít ornamenty a typické bičovité linie. Jeho nejslavnější nejslavně m dílem je obraz Tři nevěsty, na kterém má každý detail symbolistický význam. [2,6] Jedním ze zakladatelů secese byl rakouský malíř Gustav Klimt. V mládí často cestoval a získával tím nové a nové zkušenosti a inspirace. Spolu s dalšími umělci zakládají roku 1897 skupinu nesoucí název Secession (=Secese), kde se snaží o reformaci mi směry. konzervativních uměleckých ěleckých názor názorů. Gustav Klimt prošel několika umělecký umě Maloval mnoho modelek, které nejen portrétoval, ale zobrazoval jejich akty, které jsou velmi smyslné, což bylo také ovlivněno ovlivn no jeho krátkými milostnými zálety. Mezi jeho díla patříí Nuda Veritas (Nahá pravda), Nymfy (ovlivn (ovlivněné byzantskými zlatými mozaikami), Třii období života ženy, Hygieia, Judita s hlavou Holoferna (obr. 7), atd. Kvůli nedorozumění s ostatními umělci roku 1905 skupinu Secesi opouští. [2,5,8] 11
Obr. 7 Judita s hlavou Holoferna, Gustav Klimt [8] 2.6.1. Umělecká grafika Umělci, kteří se věnovali umělecké grafice a ilustrování, nebyli dříve pokládání za právoplatné umělce, což se s příchodem secese a plakátů tehdejší doby změnilo. Významnou osobností umělecké grafiky byl český malíř a návrhář Alfons Maria Mucha (1860-1939). Malování ho bavilo už od mala, ale protože nebyl přijat na uměleckou školu, začal se věnovat malování divadelních kulis. Jeho talentu si povšiml hrabě Karl Khuen-Belasi a zaplatil mu školné na mnichovské Akademii. Mucha po ukončení studia odjel do Paříže, kde se stal přes noc slavný, díky plakátu pro herečku Sarah Bernhardtovou (obr. 8). Poté navrhoval nejen divadelní plakáty, ale kalendáře, viněty, jídelní lístky, divadelní programy, atd. Jeho proslulost potvrzuje i název Le Styl Mucha, vzniklý kolem roku 1900. Muchův styl spojoval symboly s výraznými secesními prvky. Po návratu do Čech r. 1910 namaloval cyklus Slovanská epopej, kde se nechal inspirovat mýty slovanských zemí. Podílel Obr. 8 Sarah Bernhardtová, Alfons Mucha [9] 12
se na výzdobě Obecního domu v Praze a později se věnoval návrhům českých plakátů, známek a bankovek. A. Mucha se také věnoval užitému umění. [1,2,5,10] Mezi další české grafiky můžeme zařadit Vojtěcha Preissiga (1873-1944), zaměřeného na ilustrování knih, užitou a volnou grafiku, nebo Josefa Váchala (1884-1969), který tvořil knihy. V jeho pojetí se jednalo o celkové dílo, kdy psal text, ilustroval a tvořil grafiky. [1,2] Velký vliv na rozvoj secese měl Aubrey Breadsley (1872-1898), který tvořil plošné figury s ostrou linkou. V mládí se věnoval hlavně karikaturám. Celý život trpěl tuberkulózou a jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval, takže zemřel v pouhých 25 letech. Jeho nejznámější dílo je ilustrace hry Salome od Oscara Wilde a čtvrtletníku The Yellow Book (Žlutá kniha), kde byl zaměstnán jako výtvarný editor. [2,5] Otto Eckmann (1865-1940) se proslavil hlavně svojí knižní grafikou, jehož oblíbenými motivy byly lilie, kosatce a labutě. Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901) vytvářel japonizující plakáty, charakteristické svojí silnou konturou, nestínované a s omezenou barevností. Itala Adolfa de Carolise (1874-1928) proslavily jeho dřevorytecké ilustrace. Inspiraci hledal u prerafaelitů a lidové tvorby. [2] 2.7. Užité umění Užité umění využívalo všechny možné materiály, které byly k dispozici. Od skla přes dřevo, keramiku, porcelán, textil a tapety až ke kovům. Také se používaly exotické materiály, které byly dováženy z kolonií slonovina, mušle, želvovina. Secese se nesla ve stylu Gesamtkunstwerku (celostní dílo), takže mnoho tehdejších osobností se nevěnovalo jen jednomu oboru, ale mnohdy jejich návrhy začínaly samotnou budovou a často končily u vybavení interiéru zmíněné budovy. [2,10,11] 2.7.1. Sklo Byly hledány zapomenuté technologické postupy, nebo se vymýšlely úplně nové. Používalo se několikavrstvé kamejové sklo, které bylo leštěno. Objevují se nové glazury: jako červené na kameninu, křišťálové nebo listrované kovové. Rovněž začalo být oblíbené kyselinami leptané sklo, irizované sklo, vzniklé podle vykopávek římského skla. Také začaly být oblíbené formy vitráží, které se používaly na stínidla lamp. Stolní lampy se vyráběly spojením kovového stojanu a skleněného stínidla. [10,11] 13
Jeden z nejvýznamnějších dekoratérů a sklářů byl Louis Comfort Tiffany (1848-1933), syn amerického klenotníka. Nejprve pracoval u svého otce, ale začal malovat a odcestoval do na studia Paříže, kde začal navrhovat interiéry, které navrhoval i po návratu do USA. A navíc začal pracovat se sklem. Založil si vlastní firmu, která produkovala nejen sklo, ale i nábytek, keramiku a bytové doplňky. Se sklem experimentoval, takže vznikly nové techniky (irizující Favrile a Lava sklo). Nechal se inspirovat japonskými, keltskými a islámskými vzory. V jeho práci se často objevovaly přírodní motivy (vážky, květiny, vinné hrozny). Spojoval také sklo s kovem v lampách (obr. 9), kde místo olověných pásku používal měděné a tyto lampy nikdy nevyšly z módy. I dnes opět slaví návrat. [2,6,10,11] Obr. 9 Wistaria, svítidlo, Louis Comfort Tiffany [6] Émile Gallé (1846-1904) byl ředitelem školy v Nancy (École de Nancy), a současně další významný umělec své doby. Vystudoval filozofii a botaniku, a nechal se inspirovat japonským uměním. Proslavila ho zejména práce se sklem, avšak věnoval se i keramice a nábytku. Od svého otce převzal firmu É. Gallé na výrobu fajánse a skla. V jeho dílech, nebo návrzích se často setkáváme se symboly (brouk=těžká práce, růže=francie, atd.) a navíc je možné na jeho vázách najít vyryté verše. Pracoval s mnoha sklářskými technikami (obr. 10) - především s kamejovým sklem, díky kterému 14
se proslavil, dále emaily, kraulovým a barevným sklem, nebo leptáním kyselinou. [2,5,6,10] Obr. 10 L Orchidée, Émile Gallé [6] 2.7.2. Dřevo Dalším proslulým členem školy v Nancy byl Louis Majorelle (1859-1929), který se věnoval truhlářství. Stejně jako É. Gallé hledal inspiraci v přírodě, ale zastával názor, že nábytek by měl být především funkční. Pracoval s technikou marketerie, ale protože je tato technika časově náročná, později přešel k dekorováním zlaceným bronzem a tepaným železem. Marketerie je jemná forma intarzie, což je ozdobné vykládání zejména dřeva a to buď jiným dřevem, nebo dalším materiálem (zlaté a stříbrné drátky, perleť, slonovina, želvovina). Tvorbě návrhů nábytku se věnoval Henry van de Velde, který se proslavil díky svému domu. To také zaujalo S. Binga, který ho požádal, aby vytvořil interiér čtyř pokojů v jeho obchodě. H. van de Velde používal domácí světlé dřeviny, jako buk, ořech a dub. Vytvářel přírodní křivky nábytku bez zbytečného zdobení. 15
Victor Horta také navrhoval interiéry, které se vyznačovaly bičovitými křivkami. Jeho oblíbená dřeva byly: javor, mahagon, nebo ovocné dřeviny. Na čalounění používal luxusní materiály jako hedvábí, nebo samet. Významným návrhářem nábytku byl Ital Carlo Bugatti (1856-1940), jehož nábytek se nejen ručně vyráběl, ale i maloval. Byl velmi ovlivněn východním uměním. Používal eben, kovy (měď, cín, mosaz), kosti, perleť, hedvábí, kůži, pergamen, atd. [10,11] 2.7.3. Kov Drahé kovy (zlato, stříbro) byly převážně používány klenotníky a zlatníky. Šperky byly zdobeny množstvím polodrahokamů, opály, emaily, slonovinou, rohovinou, matným sklem, atd. V secesi se hledělo hlavně na originalitu a fantazii řemeslníků. Jedna z oblíbených technik bylo zlacení bronzu a také se využívala technika elektrolytického pokovování. Na druhou stranu mnozí umělci toto odsuzovali a ptali se - proč by neměla být zachována původní barva kovu? Kovové předměty byly často leštěny, tepaly se ze vnitř ven, aby vystoupilo zdobení. Další používané kovy byly - měď, cín a železo (litina, ocel a kované železo). Z kovaného železa a litiny se často vyráběly brány, zábradlí a mříže. [10,11] Alfons Mucha dostával zakázky i na návrhy šperků. V tomto odvětví ho proslavily šperky pro herečku S. Bernhardtovou. Jejich provedení měla za úkol klenotnická dílna Georgese Fougueta. Šperky byly z cizelovaného zlata, emailů a drahých kamenů. [1,2,5,10] Významným návrhářem šperků byl Francouz René Lalique (1860-1945). Po otcově smrti nastoupil do klenotnické dílny jako učedník. V osmnácti letech odjel studovat do Londýna, po návratu ze z něj brzy stal velmi vyhledávaný návrhář (obr. 11). A roku 1886 si založil svoji vlastní klenotnickou dílnu. Pracoval s levnými materiály, avšak s lehkostí a elegancí. Stylizovaná flóra, hadi, hmyz a ženy byli jeho inspirací. Také navrhoval šperky pro herečku S. Bernhardtovou. Několik let poté se seznámil s výrobcem parfémů Françoisem Cotym, který ho požádal, aby pro něho navrhl nálepku na lahvičku parfému. Lalique udělal celou lahvičku, práce se sklem ho velmi zaujala a proto se následně začal více zajímat o výrobu skla. [5,10,11] Obr. 11 - Brož, René Lalique [6] 16
Georg Jensen (1866-1935) se vyučil zlatníkem, ale přešel k výrobě nádobí, příborů, mís, svícnů, atd. Nevěnoval se secesnímu stylu moc dlouho, ale jeho výrobky byly ceněny. Používal jednoduchý a elegantní styl. Roku 1904 si založil vlastní ateliér, který se postupně rozvíjel, přijímal nové zaměstnance, a to především mladé umělce, které Jensen velmi podporoval. [6,13] I přes častou nechuť secesních umělců, bylo několik podniků, které dodávali kvalitní zboží za přijatelnou cenu. Německá továrna W. M. F. (Württembergishe Metallowaren Fabrik) používala pokovovaný cín. V období secese vyráběla bohatý a zdobný organický styl i střídmé geometrické motivy. Měla široký sortiment užitého umění - nádobí, vázy, kuchyňské předměty, lampy, svícny, atd. Nebo už zmíněná firma Louise Tiffaniho, která používala jemný reliéf, některé detaily byly pozlacené, nebo poměděné, na niž je znát japonský vliv. Kolekce Cymric (obsahující modré, zelené emaily, kabošony a polodrahokamy) a Tudric (charakteristické zpracování ve výrazných liniích) londýnské továrny Liberty & Co. obsahovala předměty z cínu a stříbra. Atd. [10,11] 17
3. Praktická část Tato část se zabývá popisem návrhu svícnu a jeho částí. Následně je zde popsán postup výroby hliněného modelu, negativu formy, který je z lukoprénu a sádry. Poté následuje práce na voskovém modelu a vtokové soustavě. Na konec praktická část popisuje konečné úpravy odlitku. 3.1. Metoda ztraceného vosku Je to jedna z nejstarších metod, která se používá na přesné lití. Používaly ji všechny známé staré civilizace již od doby bronzové. Vzhledem k složitějšímu modelu jsem zvolila tuto metodu. Základem je vytavitelný model z vosku, ke kterému je dodělána vosková vtoková soustava a voskové výfuky. Takto připravený model je zalitý směsí antuky, sádry a vody. Po vytvrdnutí se z formy nechá vytavit vosk a nechá se vysušit v sušičce a následně vyžíhat, aby se zbavila chemicky vázané vody, přebytečného vosku a nečistot. Poté je forma připravena k lití. 3.2. Návrh svícnu Počátkem práce je idea konkrétní věci. Původní návrhy neměly žádný pevný tvar, ale měla jsem jistotu, že to bude něco, co je spojeno s florou, ke které velmi tíhnu. Po zavrhnutí množství variant, jsem zvolila svícen. Následovalo několik návrhů podoby svícnu, zda má být jednoramenný či více ramenný, jestli má být na čajové, nebo na vysoké svíčky, jestli bude složen z jednoho hlavního těla, nebo jich bude více, atd. Tyto návrhy ztvárněné na papíře, se často se úplně neslučovaly s mojí představou. Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduchý svícen s květy svlačce. Konkrétně tedy trojramenný svícen, obtočený stonky svlačce a jeho drobnými květy, listy a pupeny (obr. 12). S kalíšky, kde budou svíčky, jsem trochu bojovala, protože jsem si nebyla úplně jistá výsledným efektem. Nedokázala jsem si to představit, ale předběžně jsem stanovila, že budou kulaté a mírně prohnuté. Ale realizaci jsem nechala volný průběh. 18
Obr. 12 Návrh svícnu 3.3. Výroba modelu 3.3.1. Hliněný model Po dokončení návrhu svícnu, jsem pustila se do hliněného modelu. Základ modelu je kostra, která může být ze silnějších drátů, dřívek, špejlích a jiných materiálů. Je to důležitých pro stabilitu modelu. Kostra byla vymodelována v přibližném tvaru budoucího modelu a na něj nanesena sochařská hlína od firmy PÁVEK KERAMIKA s.r.o. Nanášením, nebo odebíráním hlíny mi pod rukama vznikal požadovaný tvar svícnu. Když byl hotový, přidala jsem stonky svlačce (obr. 13). [13] Obr. 13 Model z hlíny 19
Vhledem k horším vlastnostem hlíny a vosku, jsem modelovala kalíšky, květy a listy svlačce z plastelíny (obr. 14), která je měkká a je možno ji tvarovat do detailů, které jsem potřebovala. Obr. 14 Květ a list svlačce 3.3.2. Lukoprénová (kaučuková) a sádrová forma Protože jsem se rozhodla pro metodu vytavitelného voskového modelu, musela jsem okopírovat hotový hliněný model. K tomu slouží lukoprénová forma. Její předností je, že zaručuje více možností. Když se první odlitek nepovede (bude mít vady, nedoteče, apod.), lze udělat další voskový model. Vzhledem k složitějšímu modelu, pro zjednodušení jsem zvolila dvě pracovní fáze - zalití těla budoucího svícnu zvlášť a pro zbytek vlastní lukoprénové formičky (obr. 15). Všechny části budou spojeny, až po odlití těla svícnu z vosku. Obr. 15 Lukoprénové formičky 20
Tělo svícnu jsem rozdělila na polovinu pomocí plastelíny a z plastové fólie jsem vytvořila hrazení. Poté jsem si připravila lukoprén N1522 s katalyzátorem (obr. 16) v daném poměru (2 hm. % katalyzátoru). [14] Obr. 16 Lukoprén firmy Lučební závody Kolín [14] Určila jsem hmotnost lukoprénu (240g) a přidala katalyzátor (4,8g), který jsem si vypočítala a odvážila podle daného návodu. Takto namíchanou směs jsem nalila na připravenou půlku modelu a nechala jsem ztvrdnout do druhého dne. Pak následovalo sádrové kopyto, pro zpevnění. Po zaschnutí sádry, otočení, oddělení plastelínové dělící roviny, úpravách modelu, lukoprénu a sádry, následovala separace kaučuku, aby bylo vůbec možné oddělit poloviny od sebe. Dále bylo nutné udělat zámky do sádry, aby obě poloviny do sebe zapadaly. Použila jsem jednokorunovou minci. Poté jsem byla připravena na lití druhé poloviny negativu formy (obr. 17). Předchozí zkušeností jsem zjistila, že lukoprén začal tvrdnout rychleji, než jsem chtěla, pravděpodobně kvůli teplu. Proto jsem přidala trochu méně katalyzátoru (250g lukoprénu + 4,7g katalyzátoru). Pak bylo možné provést separaci sádry, kterou jsem udělala pomocí vodního skla namíchaného s vodou v požadovaném poměru 1:1. Následovalo lití druhého kopyta. Obr. 17 první půlka formy s modelem 21
Potom jsem obě poloviny oddělila, vytáhla hliněný model, udělala poslední úpravy na formě a vyřezala vtok a výfuky (obr. 18). Po spojení a oblepením izolepou byl negativ připravený na lití vosku. Obr. 18 Negativ modelu 3.3.3. Voskový model a vtoková soustava Model jsem zkoušela dělat ze dvou druhů vosků (obr. 19) - šperkařský (červený) a včelí (žlutý až hnědý). Kvůli svým vlastnostem se více osvědčil včelí vosk. Model se dal snadněji opracovat a přilepovat voskové části k sobě, což jsem u červeného vosku postrádala. Nevýhodou je, že včelí vosk je křehčí, takže za studena stačí trocha síly, nebo malá nehoda a vosk praskne. Protože je vosk naléván do dvou částí negativu, je nutné po ztvrdnutí modelu vyhladit dělící rovinu. Posléze jsem k tělu svícnu lepila voskové květy, které jsem odlila do předem připravených kaučukových formiček. Po odlití všech částí jsem zjistila, že pupeny a listy svlačce se ke svícnu příliš nehodí, takže jsem je vyřadila. Také jsem trochu pozměnila kalíšky na svíčky, které měli být původně hladké, kulaté a jemně prohnuté. Nezapadaly do celé kompozice, proto jsem z nich udělala ploché květy svlačce. 22
Obr. 19 Modely z včelího a šperkařského vosku Pro vyřešení vtokové soustavy bylo několik možností. Jedním z nich bylo obrácení svícnu a tělo použít jako vtok. Nakonec jsem se rozhodla, že nejlepší řešení bude, když svícen bude stát a vtokový kůl povede bokem a zespodu se bude napojovat zářezem na podstavec svícnu. Pro lepší plnění formy byl použit druhý zářez, který vedl do půlky svícnu. Vzhledem k složitosti modelu vedl výfuk od každého květu (obr. 20), tak aby z formy mohl odejít všechen vzduch a došlo k zaplnění všech dutin formy tekutým kovem. Obr. 20 Voskový model s vtokovou soustavou a výfuky 23
3.4. Sádro-antuková forma Antuka je tvořena z rozdrcené břidlice, cihel a střešních tašek. Jsou dva druhy, červená a zelená. Zelená americká se používá pro tenisové kurty, je tvrdší a lépe pohlcuje vzdušnou vlhkost. Červená antuka se vyrábí především ze střešních tašek a zlomků cihel. Obsahuje hrubé a jemné částice, které se získávají mletím na požadovanou hrubost. Pro výrobu formy jsem použila dva druhy červené antuky CS1 a CP 05 firmy CIVAS s.r.o. CS1 je standardní antuka přesívaná přes síto 2 mm a CP 05 obsahuje jemné až prachové částice. [15] Oba typy antuky jsem si v požadovaném množství nasypala do kbelíků, zalila vodou a pečlivě zamíchala. Takto připravenou směs jsem nechala pár dní nasát vodou. Mezitím jsem udělala hrazení z linolea a pro zpevnění celé budoucí formy jsem použila pletivo, které jsem vložila dovnitř hrazení. Abych odstranila mastnotu a jiné nečistoty, namočila jsem model s vtokovou soustavou a výfuky do vody s mycím prostředkem. Když bylo všechno připravené, začala jsem s prací na samotné formě. Řídila jsem se daným poměrem 2,6 : 3 : 4 (voda : sádra : antuka). Protože jsem měla dvě antuky (středně hrubo-zrnou a jemnou) přidávala jsem jemné antuky o něco více. Do kbelíku s požadovaným množstvím vody (5 dílů) jsem přidala sádru (6 dílů) a nakonec antuku (4 díly standardní a 6 dílů jemné). Novou směs jsem dostatečně zamíchala. A poté postupně polévala model, aby směs zatekla do všech míst, především do těžko přístupných a malých míst (např. květy svlačce). Následně jsem část směsi nalila do připravené formy a pak do ní přidala model. Proces přípravy antukové směsi jsem musela opakovat, protože stávající množství zaplnilo asi půlku formy (obr. 21). Obr. 21 Sádro-antuková forma 24
Po zaschnutí antukové směsi jsem odstranila hrazení a nechala jsem asi týden schnout na vzduchu. Poté jsem provedla částečné vytavení vosku nad párou. Následně byla forma přesunuta do sušičky, kde se pohybovala teplota v rozmezí 200-250 C. Zde proběhlo vytavení zbylého vosku a dosušení, aby se forma zbavila volné vody. Následovalo žíhání na teplotu 750 C, kdy se odstraňovala chemicky vázaná voda a všechny organické a anorganické nečistoty, které při této teplotě shoří. 3.5. Odlévání bronzu Nejprve se forma nechala 7 hodin žíhat při teplotě 750 C, poté se odložila na licí pole a do pece byl vložen kelímek se vsázkou cínového bronzu (CuSn10, obsahuje 10% cínu). Kov byl nataven na teplotu 1300 C, po vyndání kelímku z pece se provedla desoxidace přidáním fosforové mědi (CuP10, obsahuje 10% fosforu) a následovalo samotné lití kovu při teplotě asi 1260 C do formy. Teprve po rozbití formy bylo možné zjistit, zda se odlitek povedl. Tento postup se opakoval i při lití druhého svícnu, jenom s tou změnou, že forma byla zasypána v písku. Bylo to potřebné, kvůli tomu, že forma popraskala a hrozilo vylití kovu. Po odlití a rozbití formy, jsem zjistila, že prasklinky byly jen na povrchu a tím pádem nijak neznehodnotily samotný odlitek. 3.6. Zhodnocení odlitků První pokus nedopadl podle představ. Ramena svícnu a květy měly sice krásný a jednolitý povrch, avšak spodek podstavce byl nerovnoměrný a byly v něm prohlubně (obr. 22). Je více možností, co to mohlo způsobit vsázka z odřezaných vtoků, možné nečistoty kovu, eroze formy, zbytek vosku ve formě. Velmi pravděpodobně je to kombinace zmíněných důvodů. Proto jsem se rozhodla počkat, abych viděla, jak dopadne druhá forma. 25
Obr. 22 První odlitek Při tvorbě druhého odlitku, jsem s ohledem k předchozí zkušenosti postupovala následovně: důkladně jsem prověřila formu, kterou jsem poté zasypala do písku, protože při jejím eventuálním poškození by prasklinami tavenina vytekla. Vtoková soustava byla pozměněna jen nepatrně, ale vsázkový materiál byl vybírán mnohem pečlivěji. Odlitek č. 2 dopadl o mnoho lépe (obr. 23).Sice neměl dokonalý povrch, ale všechny místa byla zalitá a žádné markantnější vady odlitek neměl. Proto jsem rozhodlatento odlitek použít. Obr. 23 Druhý odlitek 26
3.7. Konečné úpravy Po očištění odlitku drátěným kartáčem od sádro-antukové směsi jsem odřezala vtoky a výfuky, vybrousila všechna místa nutná k jednolitosti povrchu (obr. 24). Poté jsem svícen otryskala (obr. 25), aby byl povrch sjednocen. Tryskání proběhlo v malé kabině a jako abrazivo se použil korund. (Al 2 O 3 ). Obr. 24 Vybroušený odlitek Obr. 25 Otryskaný odlitek Následovalo patinování. Silná kyselina sírová (96% H 2 SO 4 ) se zředila vodou, aby vznikl 10% roztok. Do něhož se přidala tzv. sirná játra (polysulfid draselný, K 2 S n ). Výsledná směs měla mléčně žlutou barvu, která zapáchala sirovodíkem. Do roztoku jsem svícen položila a nechala působit asi 20 minut. Po vyjmutí byl svícen zbarven do černa (obr. 26). Obr. 26 Napatinovaný odlitek 27
Celý proces jsem zakončila vyleštěním, protože po patinování, byly na svícnu různě barevné otisky a svícen tím dostal matný vzhled a jistou hloubku. (obr. 27). Obr. 27 Trojramenný svícen inspirovaný obdobím secese 28
4. Závěr Obdiv k secesi, její dekorativnosti a zálibě v rostlinných motivech mě přivedly k myšlence použít tyto motivy ve své bakalářské práci. Zvolila jsem jednoduchý trojramenný svícen s rostlinným motivem inspirovaný obdobím secese. Díky zaměření této práce jsem se seznámila se stylem secese do hloubky a při studiu dějin umění jsem si velmi rozšířila svoje znalosti umělců tvořících v tomto období. Nejenom těch notoricky známých přestavitelů secese (Mucha, Klimt, Horta a další), ale i polozapomenutých. V podstatě a zjednodušeně lze říci, že umění secese poznamenalo prakticky všechny umělce, kteří v tomto období tvořili. Je logické, že později rozvíjeli svůj vlastní, často velmi odlišný, styl. Stačí vysledovat tvorbu takových umělců jako van Gogh, Kandinskíj, Picasso, aj. V praktické části jsem řešila časté problémy vyplývající z rozdílů mezi myšlenkou a její realizací. Již hledání samotného návrhu mě přivedlo před dilema: co chci a co dokážu. Papír snese všechno a nápady byly postupně odvrhovány pod tíhou reality. Nakonec jsem zvolila svícen. To bylo nosné téma, ale jeho realizace mi přivodila mnohé horké chvíle. O to větší uspokojení přinesl výsledek. Kovový svícen s prvky secesního ornamentu není možná v očích odborníků zcela dokonalý. Stejně jako moje praxe, která se musí nadále rozvíjet. To všechno je výsledkem této bakalářské práce, kdy jsem se do hloubky seznámila jak s teorií, tak i s praxí. A to, myslím, není málo. 29
5. Seznam použité literatury [1] POCHE, Emanuel a kol. Encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1975. 611, [2] s., [33] s. barev. fot. příl. [2] PIJOÁN, José. Dějiny umění- 9. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1983. 336 s. [3] SEMBACH, Klaus-Jürgen. Art nouveau: utopia: reconcilingtheirreconcilable. Köln: Benedikt Taschen, 1991. 240 s. ISBN 3-8228-0548-3 [4] WITTLICH, Petr. Umění a život: doba secese. Praha: Artia, 1987. 207 s. [5] GLENNOVÁ, Martina. Artmuseum.cz. http://www.artmuseum.cz/. [online]. [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/ [6] FAHR-BECKER, Gabriele. Secese. 1. české vyd. Přeložila Anita PELÁNOVÁ. Praha: Slovart [Praha], 1998. 428 s. ISBN 80-7209-110-7 [7] The J. Paul Getty Museum. http://www.getty.edu/museum/. [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.getty.edu/museum/ [8] Největší malíři: život, inspirace a dílo.gustav Klimt. Praha: Eaglemoss International, 2000. 31 s. ISBN 1212-8872 [9] Alphonse Maria Mucha. www.alfonsmucha.org. [online]. [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: http://www.alfonsmucha.org/ [10] MILLER, Judith. Užité umění. Praha: Slovart, 2008. 440 s. ISBN 978-80-7391-158-4 [11] MILLER, Judith. Secese: průvodce pro sběratele. 1. vyd. Praha: NOXI, 2004. 240 s. ISBN 80-89179-08-8 [12] Georg Jensen. http://www.georgjensen.com/en-gb. [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: http://www.georgjensen.com/europe/ [13] Pávek Keramika spol. s r.o.. http://www.pavekkeramika.cz/. [online]. [cit. 2016-02- 10]. Dostupné z: http://www.pavekkeramika.cz/ [14] Lučební závody Kolín. http://www.lucebni.cz/lucebni%20kolin-uvod. [online]. [cit. 2016-03-04]. Dostupné z: http://www.lucebni.cz/lucebni%20kolin-uvod [15] Výroba a prodej antuky CIVAS s.r.o.. http://www.antuka.com/. [online]. [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.antuka.com/ 30