BLANCA PERU TÉMACORDILLERA TEXT A FOTO: MARTIN KREJSA

BLANCA PERU TÉMACORDILLERA TEXT A FOTO: MARTIN KREJSA 22 e v e r e s t

ANDY O V EMOÎNÉM LEZENÍ V BÍL CH KORDILLERÁCH aneb O TOM, JAK JSME ZLEZLI CO SE DALO, ALE NAKONEC NÁM HORY STEJNù UKÁZALY, ÎE JSME VEDLE NICH JEN MALÁ A SMù Nù ZRANITELNÁ HOVÍNKA

9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 3 z 10 Zcela urãitû to bylo nûkde u piva, kdy jsme s Penem pfiem leli o tom, kter m smûrem se vydáme do hor pfií tû. Bylo to stejnû spontánní a náhlé, jako je tomu v podobn ch situacích vïdy, a kupodivu jsme se na smûru na í cesty shodli velice rychle. Po loàsk ch trablech v Americe s jejich následn m pfiesunem do Asie spoleãnû s nestabilní situací v Nepálu se nám Peru zdálo b t dostateãnû klidn m místem k proïití prázdnin. Kladnû jsme tam také hodnotili naprostou absenci poplatkû za kopce, které v - kové horolezectví v Asii ãiní doménou tûch majetnûj ích. Nic pro socky na eho formátu. S vym - lením cílû jsme si moc práce nedali - Huascarán je tam nejvy í a Alpamayo nejhezãí hora. KdyÏ se k nám pfiidali i skalkafii (teì uï to ale není pravda!) Pepe s Kamzíkem, pfiibyl k pfiedchozím dvûma je tû jeden kopec - Sfinga a cesta JiÏní kfiíï, protoïe to je tam to nejtûï í. Otázky Kam? a Sk m? byly tedy jasné a tak je je tû tradiãnû doplnila jejich vûrná druïka Za co? a na nûkolik málo mûsícû bylo o zábavu postaráno. Partiãka, co se zaãala dávat dohromady, slibovala slu né sportovní v kony, ale také hromadu legrace, která musí samozfiejmû obdobné podniky doprovázet, jinak to není ono. Ale pûknû popofiádku PERU TÉMA Tak jsem se pro el po Miami Beach, a co jsem tam vidûl, z toho jsem byl pryã!, zpívá Chvastoun z PraÏského v bûru, ale já byl pryã tak leda z byrokratû, ktefií tam vládnou, a z drahého piva, které jsou Amíci schopni chlempat snad i z umûlohmotn ch kelímkû. Tranzit z Lond na do Limy byl navíc ve znamení Penova batohu s matro em, kter s námi do Miami nedorazil. Pûknû to zaãíná Je tû jsme se ani nevzpa- matovali z toho mûsíce volna, co máme pfied sebou, a uï nás v cestû do Limy pokraãuje o dva ménû, protoïe tu s Penem zûstává i Mach. V Limû mne pfiíjemnû pfiekvapuje klima je tady podstatnû ménû dusno neï na Floridû. MoÏná je to zimním obdobím, které zde panuje, i kdyï nûjak ch 10 pod rovníkem slovo zima nemá asi ten prav v znam. âekáme na bágly a v ichni vtipkují na téma, kdo Ïe je dal í na 24 e v e r e s t

ANDY Brzo ráno jedeme opût na leti tû. Super zpráva batoh je koneãnû na svûtû, a tak uï ani nám nic nebrání v cestû do Huarázu. Máme chvilku ãasu a tak je tû nakupujeme nûjaké to obãerstvení na osmihodinovou cestu autobusem vyhlá ené spoleãnosti Cruz del Sur. Vyhrává citrónov rum s obrázkem piráta. Litrovka za 70 kaãek, no nekupte to! Vysvûtlit v ak mladé prodavaãce, co po ní chceme, není pfii na ich chab ch znalostech panûl tiny z 1. lekce aï tak jednoduché. Nakonec si ve finále tohoto komického pfiedstavení v dûsledku naprostého nedostatku komunikaãních prostfiedkû v zoufalství zakr vám dlaní jedno oko a je to doma! Jednook pirát se ukazuje jako velice svi tiv model, z 300 kilometrû dlouhé treky se nám s jeho pomocí podafiilo vygumovat témûfi polovinu na předchozí straně: Oslař se svým vnukem v základním táboře pod Huascaránem. fiadû. Jsem v klidu aï do chvíle, kdy se bûïící pás v leti tní hale zastaví. Spolu se mnou ztuhne úsmûv na tváfii dal ím pûti lidem vãetnû indiánského dûdy, kter se je tû chvíli nevûfiícnû kouká oknem na ranní oblohu, zda ten jeho kuffiík pfiece jenom nedoletí Nedoletûl, stejnû jako moje nahoře: Pohled na Huascarán z míst, kde kdysi stávalo náměstí v Yungay. Ničivou lavinu z roku 1970 přečkaly jen torza čtyř palem, která spolu s kopií průčelí původního kostela z roku 1996 tvoří působivé memento. krysa. PÛvodnû jsme se v Limû nechtûli zdrïovat, protoïe tady není moc bezpeãno, ale teì tomu neuniknu a aby mi tady nebylo smutno, zûstává se mnou i mûj parèák Bofiina. Ti e závidíme ostatním, ktefií si berou tágo a mohou uï fiãet do hor Huaráz a pohled na ranním sluncem osvûtlen Huascarán ze stfiechy hotelu Ezama nás dostává na kolena. Tam nemûïu nikdy vylézt âekáme na Pena, kter je s Machem stále na cestû z Miami, a tak nezahálíme a vyráïíme na aklimatizaãní túru k jezeru Churup pod stejnojmenn m pûtapûltisícov m kopcem nad mûstem. Minibusem vyjíïdíme do poslední vesnice, kde se motá spousta psû, dobytka, ãuníkû a dûcek, pinav ch jako ãerti. Zanedlouho si to uï ale vy lapujeme po skalním hfiebeni a travnatém svahu do malé soutûsky s vodopádem. Je tû krátká lezecká vloïka po vlhké skále a ocitáme se v malebném údolí s kouzeln m jezerem uprostfied divoké pfiírody. Je to síla! Vãera jsem se je tû válel u mofie s pivem v ruce a dneska uï to hrnu ve ãtyfiech a pûl tisících Sedíme na bfiehu, pozorujeme vodní hladinu s odrazem zasnûïeného títu 9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 4 z 10 e v e r e s t 25

9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 5 z 10 Nemohu dospat. Tak je to vïdycky, kdyï o nûco jde. A dneska pûjde hlavnû nad námi, a celou tu tichou krásu vychutnáváme tak dlouho, aï se nám v em zákonitû udûlá blbû z v ky. Na zpáteãní cestû chytáme stopa. idiã náklaìáku ochotnû zastavuje a my se suneme na korbu, plnû naloïenou pytli brambor, ze kter ch se na nás culí dvû indiánské mamky s mal mi punty. Cestou dolû pfiibíráme dal í stopafie, takïe se nás tady nakonec tlaãí asi 15. V ichni se náramnû bavíme, jízda je opravdu dobrodruïná. Obãas nûkoho vyfackuje vûtev, kterou míjíme, a chvílemi vûbec nechápeme, jak chce ofér stouto starou herkou a nasazen m tempem sjet strm úsek pfied námi. Zaãínáme se smifiovat se skuteãností, Ïe peruánská doprava nezná pojem nemoïné. PERU TÉMA Dejme si po Piscu. Základní tábor pod Piscem leïí v necel ch 4.000 metrech u jezer Llanganuco. Vede sem asi 30 kilometrû dlouhá kamenitá silnice z Yungay s dost velk m pfiev ením. PfiijíÏdíme tradiãním autobuskem skoro aï k louce, kde urychlenû stavíme stany. BlíÏí se está hodina veãerní a s ní ãas, kdy se zaãíná rychle stmívat. NeÏ navafiíme ãaj, je tma. Vychází hvûzdy a my vychutnáváme první noc v horách. Ojínûné stany jsou je tû utopené v ranním eru, ale sluncem záfiivû osvûtlená piãka Huascaránu uï rozráïí blankytnû modrou oblohu se CORDILLERA spoustou rûïov ch krajek z BLANCA ãervánkû. âeká nás v stup do high campu pod Piscem a je tû vûbec netu íme, kolik krásy nám pfiíroda na dne ní den pfiichystala. Údolí, jehoï úboãím stoupáme, je plné neskuteãného mnoïství nádhernû zbarven ch kytek a kefiû. Dvojvrchol Huascaránu je z této Krakono ovy zahrádky vidût jako na dlani. Odhodlanû se pou tíme do strmého suèového svahu, kter nemá konce. VÏdy se objevuje dal í a dal í vrcholek stoupání a tak na ten opravdu poslední si musíme je tû chvíli poãkat. Docházíme na zelenou louku ve v ce 4.600 m, kde si vût ina trekafiû staví stany, moïná i kvûli nedaleké horské chatû. Následující suèov práh se jiï na pohled zdá b t dost nechutn m soustem a pfii chûzi jeho strm m úboãím se stává terãem na ich nesãetn ch nadávek. Není to ale nic proti tomu, co se pfied námi objeví po jeho zdolání: asi pûl kilometru irok ledovec, pokryt mnoïstvím pestrobarevné sutû, pfiedstavuje to nejménû pfiíjemné z celého v stupu na Pisco. Kliãkujeme sutí a zaãínáme b t hotoví. KdyÏ docházíme do sedla na druhé stranû ledovce, otevfie se pfied námi bezvadnû skryté údolí s jezerem, které by v tomto království tûrku a kamení nikdo z nás neãekal. Na píseãné pláïi na bfiehu plesa stavíme stany. Vafiíme litry ãaje a také nûco k snûdku. Apetit se ale nûkam podûl a tak jídlo do sebe cpu na sílu. Je mi mizernû a Bofiina je na tom obdobnû, jako bychom se zbavovali kocoviny. Nic naplat, jsme ve v ce 4.800 metrû a nejsme je tû moc rozd chaní Nemohu dospat. Tak je to vïdycky, kdyï o nûco jde. A dneska pûjde hlavnû o to, jestli uï si tûlo zvyklo na v ku a jestli se nezbliji za prvním utrem. O pûl esté do mû Borek definitivnû kopne a spoleãnû vafiíme nûco k snídani. Zaãíná svítat. Vy lapan chodník v suti kopíruje kraj morény nad táborem. Rychle nabíráme v ku. Vrcholky Huandoye jsou krásnû osvûtlené vycházejícím sluncem. Pfiicházíme k ãelu ledovce, pfiezouvám se do skeletû a trekovky nechávám pod kamenem. Koneãnû sníh! Je mrazem úplnû ztuhl a perfektnû nesoucí. Strmé a polo- Ïené úseky ledovce se pravidelnû stfiídají. Zad chávám se. Je modrá obloha, ale nad okolními títy se zaãíná chmufiit. BlíÏí se sedlo ve v ce 5.300 m a za ním snûhová pláà, která nás zavede aï k vrcholu. Zaãínají se objevovat títy na druhé stranû sedla a v dálce dokonce zahlédnu Alpamayo. Docela tady fuãí a tak se nezdrïujeme a suneme se dál. Volím ekonomické tempo dvacet krokû a pauza na vyd chání, obzvlá È ve strmûj ích pasáïích v stupu je to tfieba. Míjíme asi nejstrmûj í úsek s hodnû blb m dojezdem v trhlinû. Kamzík radûji 26 e v e r e s t

ANDY o to, jestli uï si tûlo zvyklo na v ku a jestli se nezbliji za prvním utrem. nasazuje maãky, já s Borkem to dáváme stále bez nich jen s hûlkama, kvalita snûhu je fakt super. Vãera to tu dokonce jeden borec sjel na prknû, oblouky ve snûhu jsou stále patrné. V dálce je vidût vrcholová pfievûj a na ní dvû postaviãky. Je to je tû kusisko. Hfieben se na chvíli pokládá, ale zanedlouho se mi do cesty zase postaví dva strmûj í stupnû. Traverzuji doleva. Cestu kfiíïí asi metr iroká trhlina, kterou musíme pfieskoãit. Zb vá uï jen exponovan strm sníh a chûze do místa, ze kterého se uï dá pouze První večer v horách. Scházíme do Huarázu od jezera Churup a všechny starosti doma mi už v tuto chvíli připadají malicherné. sejít. Nádhern pocit tûstí a zejména úleva. Není úplnû optimální viditelnost, na okolních títech se valí cáry mrakû, ale i tak je v hled úïasn. Dole v údolí Paron poprvé vidíme skalní stûnu Sfingy a Kamzík na ní mûïe oãi nechat. Dneska pfiedvedl superv kon, kter sám komentuje slovy: Zlat Súºov! Sedíme s bágly u silnice nad jezery Llanganuco, pomalu se blíïí soumrak a Ïádné auto nejede a nejede. Nakonec se na nás pfiece jen usmûje tûstí - pfiijíïdí obrovsk valník s kukufiicí. Zastavuje a neï si ofér uleví, nasáãkujeme se mu na korbu. Uvelebím se na stfie e kabinky, ale zanedlouho jiï pochybuji, zdali to byl rozumn nápad. âeká nás dlouhá a pra ná cesta do Yungay a ve v molech to se mnou zaãíná zbûsile házet. Nevymûknul jsem, zvítûzila zvûdavost a díky ní za- Ïívám ten nejbájeãnûj í pohled na okolí: na jezera Llanganuco, kde v roce 1970 skonãila cesta na ich tehdy nejlep ích horolezcû, na veãerní, do ãervena zabarven Huascarán, po jehoï úboãí se klikatí na e silnice, a na stmívající se údolí fieky Rio Santa pod ním. Tfiicet let staré pozûstatky niãivé kamenné laviny jsou vidût na kaïdém kroku, na dnes jiï zarostlém suèovém poli se válí mnoïství obrovsk ch balvanû a dole v údolí z nûj zfietelnû vystupuje tehdy jedin ostrûvek Ïivota hfibitov na kopeãku, kde se tenkrát pár obyvatel Yungay zachránilo. Na jeho vrcholku stojí k Huascáranu otoãená, rozpaïená postava Krista avtuto chvili, kdyï uï je skoro tma a socha osvícená a zdaleka viditelná, je ten pohled obzvlá È pûsobiv Huascarán - absurdistán. Z vesnice Musho do Huascarán Base Campu je to 1.200 metrû pfiev ení. Stoupáme nalehko, s na imi batohy se právû mordují dva osli a jedna mula. Pfiíroda kolem nás je úchvatná, procházíme snad v emi biotopy, se kter mi se lze na horách setkat. Dole lapeme políãky, pak vcházíme do lesa a nakonec se suneme vzhûru po obrovské skalce plné pestrobarevn ch rostlin a prazvlá tních kfiovin. Huascarán opravdu není jenom ledovec Základní tábor a v ka 4.200 metrû. Schodovité terasy se zelenou trávou a s nedalek m vodopádem pfiedstavují jedno z nejpûknûj ích 9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 6 z 10 e v e r e s t 27

Vrchol musí b t nedaleko, ale není jednoduché se v tom mlíku míst, které jsem kdy v horách nav- tívil. I pohled do údolí, které je více neï kilometr pod námi, je jedineãn. Slunce zapadá za hfieben Cordillera Negra, vesnice dole se zaãínají rozsvûtlovat a vûbec to tu vypadá spí e jako na Lysé hofie u nás v Beskydech nebo na ãundru na Pálavû a nikoliv jako v bejzu pod témûfi sedmitisícov m kopcem PERU TÉMA hlubok mi trhlinami. Vystupuji strm m svahem a pode mnou se otevírá obrovská díra v ledovci se spoustou stanû bezvadnû chránûné místo. Je tady plno, minul t den lavina nad sedlem smetla do trhliny ãtyfii rakouské horolezce a poãetn t m záchranáfiû se teì snaïí jejich mrtvá tûla objevit, vyhrabat a stáhnout dolû Obrovskou trhlinu pfiecházíme po ledovcovém mostu a mû pfiitom sklonem - naprostá jebárna ve snûhu. Potkáváme Pena a PeÈu Fajbi e s ípkem, ktefií se jiï vysmátí vracejí z vrcholu. Je to únavné... Bofiina jde napfied, já za ním a tak se to nemûní následující dvû a pûl hodiny. Jsem zabran do sv ch my lenek a tak si ani nev imnu, Ïe na nás mezitím sedla naprosto neproniknutelná mlha, ve které není vidût na krok. Procitám zlehké apatie, zdá se mi, Ïe Borek 9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 7 z 10 Chodník vede dvojkov m terénem ve vymleté a pevné skále, kterou kdysi vyhladil ledovec. Procházíme soustavou soutûsek a zelen ch paloukû a já se nestaãím divit, jak nádhern kus pfiírody tady nacházíme. koda jen tûch ohromn ch potvor na zádech, které celkov dojem z v stupu trochu kazí. Zaãínáme traverzovat celou skalní stûnou doprava po policích s bezvadn m v hledem. Míjíme chatu Rifugio Don Bosco, která byla ve v ce 4.670 m postavena teprve nedávno, a zanedlouho nás vítá Morena camp, kousek pod ãelem ledovce. Poãasí se kazí, nejprve pfiichází krupobití a nakonec v e zahalí mlha a usilovnû snûïí. Ráno není na obloze ani mráãek, zato kosa je pfiímo ílená. V echno je zmrzlé na kost. Vcházíme na ledovec, jde se po nûm parádnû. Pauzy na vyd chání jsou ãastûj í a ãastûj í. Netrvá to dlouho a pfiicházíme do místa tábora ve v ce 5.300 m. Stavíme stan a zbytek dne relaxujeme. Je úmorné vedro, ale k veãeru se nad námi vytvofií pokliãka a je fajn. CORDILLERA BLANCA Cesta nad táborem kliãkuje mezi trhlinami a pak se strmû zvedá do strmého ledového Ïlabu. Nad ním se terén uklání doleva a já oãima hypnotizuji dva séraky, pod kter mi se nûjakou dobu motáme. Cel svah se musí traverzovat a kousek i zlézt. Poslední úsek do tábora v sedle Garganta vede soubûïnû se dvûma mrazí v zádech. Pokud by sníh nevydrïel, místo pfiistání je docela hluboko ve tmavé hlubinû pode mnou. Úspû nû dosahuji snûhovou planinu, která nás dovede k ledové stûnû se spoustou sérakû a trhlin. Kliãkujeme rûznû strm mi Ïlábky do poloviny její v ky a pak se pou tíme do traverzu napfiíã snûhov m svahem. Snad to s námi neujede taky urãitû ne, jsou úplnû jiné podmínky neï minul t den, kdy tady napadl ãerstv sníh. Exponovan hfiebínek nás zavede aï za poslední sérak, kde se vytvofiil zajímavû uzavfien prostor velikosti tenisového kurtu. Zdolávám jeho strm okraj a pfied námi se otevírá vrcholová pláà s minimálním Smlouvat, smlouvat a ještě jednou smlouvat platí pro každé vyjednávání s mezkaři či nosiči. Ti v Cashapampě cestou na Alpamayo byli obzvlášť vypečení. nûkam zmizel, Ïe nûkam spadl ãi co. DÛsledek v ky? Nevím SnaÏím se o volání a nic. Ticho, které ubíjí. Zatracená mlha, fakt je vidût tak na pûl metru. Zaãínám b t zoufal a mou snahou je hlavnû nezazmatkovat. Vrchol musí b t nedaleko, ale není jednoduché se v tom mlíku orientovat. Je to k nûmu 5, 10 nebo 50 metrû? Minuty se vleãou jako hodiny. Bod zlomu, definitivnû tápání v mlze vzdávám a otáãím se nazpût. Je tû jednou zkou ím volat Borka a odpovûdí je mi opût hrobové ticho. Museli jsme se v té bílé tmû minout. Vracím se. Úseky ve Ïlábcích nebyly zrovna jednoduché avtéto mlze mám pocit, Ïe je zlé- 28 e v e r e s t

orientovat. Je to k nûmu 5, 10 nebo 50 metrû? zám úplnû poslepu. Ledov Ïlab nad sedlem by byl bez cepínu a maãek dnes nefie iteln Kousek nade mnou se objevuje osamûlá postava. Bofiina! Dostavuje se naprostá úleva. Je mi úplnû jedno, Ïe jsem vrcholové praporky nevidûl, pocit, Ïe se nám obûma nic patného nestalo, je mi dostateãnou náhradou. Opravdu divn kopec! FÛra trhlin, sérakû a lavin, které padaji témûfi nepfietrïitû - to leïet za táborem jen tak u cesty Brrr, je tû teì mû z toho naskakuje husí kûïe. íká se, Ïe Huascarán je choìák, ale staãí, aby osud ukázal prstem a konãí to i takhle. KaÏdá mrtvola, která nás míjí, je zabalená do modrého igelitu, aby se kolemjdoucím nezvedal Ïaludek pfiíli. Stejnû to moc nepomáhá, jednotlivé postavy zûstaly ztuhlé v poloze, ve které byly v trhlinû nalezeny, a tak je kaïdému hned jasné, o jak ná- ANDY z deníku... Mamka zá kodník Vydáváme se do nedaleké hospûdky nûco zobnout. ikovná a u mudlaná mamka se o nás stará jako o vlastní. Jsme jí sympatiãtí a tak kdyï dojíme, bez fieãí si vyhrne halenku, vyvalí na nás nádherná prsa a zaãne kojit bobka, co jsem ho pfied chvílí polekal foèákem. To nám nemûla dûlat! Úplnû nám do la fieã, jsme uï nûjakou dobu pryã z baráku a asi to jen tak nerozchodíme... Cestovatelsk úlet Nedaleko mûsteãka Carhuaz na li chlapi na mapû dal í láznû - BaÀos la Merced. Rádi bychom si pro velk úspûch z minula opût prohfiáli na e zmrzlé údy. âekáme, Ïe se o nás taxikáfii poperou, ale kdyï nám po vyslovení názvu na eho cíle dává tfietí taxikáfi v e je v m ch vzpomínkách spojeno s touto horou, která se zezdola tváfií nevinnû jako kupka hnoje. Nespûcháme, ve stanu je v e zmrzlé na kost a tak ãekáme na sluníãko, které zaãne úfiadovat co nevidût. Kolem na ich stanû zaãínají pendlovat záchranáfii, ktefií po ledovci stahují na lanech tûla mrtv ch horolezcû. To by snad i staãilo, ta zubatá nás nûjak zaãíná pronásledovat. Vãera v sedle jsem pfii sestupu málem lápl jednomu z ne ÈastníkÛ do posmrtného úsmûvu, dvû vyhrabaná tûla totiï záchranáfii nechali Úvodní délky Ferrariho kuloáru v jihozápadní stěně krasavice Alpamayo jsou si skoro nachlup podobné: 50 sklon, zmrzlý sníh a občas i led. klad se jedná. Jedna z modr ch figur je dokonce permanentnû sedící, v echno je to morbidní i absurdní zároveà. Snídáme a já si zaãínám pfiipadat jako správce krematoria, kter upne dal í rakev do spalovny se svaãinou v ruce. Do na eho stanu se koneãnû zaãíná opírat sluníãko. Balíme a není v tom moc energie, jsme utahaní jako psi. Záchranáfii nás pobavenû pozorují s úsmûvem. Obdivuji je, psychická zátûï, které byli v minul ch dnech vystaveni, je nesmírná. Pohled na jejich ztuhlé spoleãníky v modr ch goráãích mi uï ani nepfiijde zvlá tní. Dokonce se pfiistihuji, Ïe je mám i pojmenované asi poãátek schizofrenie. Beru ko em, zaãíná to uï b t divné. Borek jako správn bojovník rezolutnû prohla uje: To místo mû zaãíná zajímat. Jedem! a spoleãnû pak ukecáváme jednoho zoufalce, kter je tû neï vyjedeme z mûsta, zvedá taxu z 10 na 12 soles. Opravdu tajuplné! Auto se pou- tí do silnice, která pfiipomíná vyschlé koryto fieky a zaãíná se strmû zvedat do kopce. Nulov provoz dává tu it, Ïe zpáteãní cesta bude moïná pouze po sv ch. idiã se bûhem asi 30-ti minutové jízdy dvakrát ptá na cestu a nakonec nás pfiiváïí do místa, kter m bychom urazili i díru po granátu. Procházíme kolem v bahnû se pasoucích ãuníkû aï k fieãi ti fieky, kde se nachází nûco, co vzdálenû pfiipomíná 3 kadibudky 9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 8 z 10 e v e r e s t 29

Snídáme a já si zaãínám pfiipadat jako správce krematoria, kter PERU TÉMA Úspěšně dosahujeme sněhovou planinu v sedle mezi oběma vrcholy Huascaránu. Dovede nás k ledové stěně se spoustou séraků a trhlin. Kličkujeme různě strmými žlábky do poloviny její výšky a pak se pouštíme do traverzu napříč sněhovým svahem... vpravo: Alpamayo ze základního tábora. Pohled na její proslavenou jihozápadní stěnu se naskytne pouze těm, kteří jsou ochotni a schopni vyjít do sedla ve výšce 5.500 m poměrně strmým ledovcem. 9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 9 z 10 krysu na záda a pfiidávám se k prûvodu mrtv ch smûrem k morénû. Dne ních 2.300 v kov ch metrû sestupu je jiï pfii pfiedstavû náfiez. Ukrajuji dal í z nekoneãné fiady metrû a ke konci mám pfied oãima jen a jen cervezku piveãko, které je mi dopfiáno aï v první hospodû v Musho. Do veãera stihneme i pfiesun do Yungaye, kde nejprve vybalujeme provlhlé batohy a pak uï zb vá jen jediné vygumovat opravdu silné záïitky pfiedchozích dní v nûkteré nalejvárnû v okolí. Pro místní pijáky pfiedstavujeme vítané zpestfiení jejich jinak nezajímavého veãera a tak se s námi postupnû dávají do fieãi. Z jednoho z nich se vyklube pilot záchranného vrtulníku, kter má zítra letût k chatû Don Bosco pro mrtvolky. Asi se jich hned CORDILLERA tak nezbavíme. BLANCA Do tfietice toho nejlep ího. Nádherné údolí pod Alpamayem se nám otevírá pfiímo pfied oãima. Úpln horolezeck ráj. Pfiicházíme k zelené louce, nedaleko odtud stojí pár stanû základního tábora. Mezkafi shazuje batohy z oslû, Borek pokládá svou bra nu s foèákem na palouk a jde se poohlédnout po nûjakém vhodném místû pro ná stan. Za chvíli se otáãí a zji Èuje, Ïe bra na je pryã. To je nûco pro boufiliváka Bofiinova formátu. Ráznû si to Ïene za mezkafiem. Jedin podezfiel iroko daleko ale klade tuh odpor: Co ty do mû, kdyï já do tebe nic! Mám jen igelitku s jídlem Borek je v ak opravdu na tvan a na podobné fóry nemá tu pravou náladu. Jeho pravaãka se nekompromisnû zmocàuje igelitky a milovan foèák je opût na svûtû. Máme o mezkafiûv Ïivot starost: Bofiino, prosím tû, nezabíjej ho! Je tû pûjdeme pfies jeho vesnici nazpátek Vstáváme v 5 hodin do tfieskuté zimy. SnaÏíme se obléct v e, co máme k dispozici. Také usrknout ãaj z termosky, co jsme navafiili veãer, a na snídani zobnout jednu müsli tyãinku, zmrzlou na kost. Nepamatuji si, kdy jsem zaïil vût í kosu. VyráÏíme pfied estou, zrovna svítá. Scházíme asi 50 metrû dolû na ledovec a po nûm kliãkujeme mezi trhlinami pfiímo pod na i stûnu, kterou tvofií spousta ledov ch ÏlábkÛ. Máme namífieno pod ten nejlezenûj í Ferrariho kuloár, ke kterému se vypíná strm snûhov svah s jednou pfiíãnou trhlinou. V nejuï ím místû ji pfieskakujeme a dolézáme na první tand. Navazujeme se a Bofiina vyvádí 30 e v e r e s t

upne dal í rakev do spalovny se svaãinou v ruce. úvodní délku s povûstn m pfievisl m ledov m zlomem. Dal í ãtyfii délky jsou si skoro nachlup podobné 50 sklon, zmrzl sníh a obãas i led. Hoblujeme to na stfiídaãku po pfiedních hrotech od tandu ke tandu, které jsou kaïd ch 50 metrû tvofieny snûhov mi kotvami také kvûli slaàování. Chvílemi mám pocit, Ïe se mi toto lezení líbí, celkov dojem kazí jen fakt, Ïe mi stra nû, prostû úplnû nejvíc, mrznou prsty na nohách a tak s nimi na kaïdém tandu cviãím co to jde. Pod vrcholovou pfievûjí kuloár uh bá doprava a ledov m komínkem smûfiuje na mal v vih, kde si mûïeme dnes poprvé "na pûl zadku" sednout. Po tváfii mû na chvíli pohladí pár sluneãních paprskû, zatímco Borek vytahuje posledních 30 metrû na vrcholov hfieben. Pen tady byl s klukama vãera a mûl pravdu, kdyï mu to tady pfiipomínalo v lez na pískovcovou vûï. Oba máme co dûlat, abychom se sem poskládali. Jsme ve v ce 5.947 m, sedíme obkroãmo na hfiebeni a na obû strany spadá luchta jako blázen. Opravdov záïitek! Poãasí není nic moc, prohání se tady mraãna, ale v jednu chvíli se v nich udûlá díra a v dálce se nám objevuje Huascarán. Jsme zmrzlí, Ïízniví a hladoví, jen ten pocit tûstí na vrcholu nûjak chybí Za hodinu jsme na úpatí stûny, kde zaãíná celkem nepfiíjemnû pra- Ïit slunko. Nacházíme ve snûhu kotvu a tak si kousek sestupu ve strmém snûhu usnadàujeme. O 50 metrû níï se objevuje dal í. Maliãkost, která potû í. BohuÏel jen do chvíle, neï ji Borek poprvé zatíïí a kotva s ním z rozbfiedlé bílé hmoty elegantnû vyjíïdí. Zastavuje se pût metrû nad okrajovou trhlinou, radûji nemyslím, co by, kdyby. Scházíme na ledovec, kde uï slunce rozpoutalo skuteãnou v heà. Jdeme jako mátohy, navíc Borek za sebou stále tahá lana s vytrïenou snûïnou kotvou na konci, není uï síla. Krátké stoupání ke stanûm nám trvá snad hodinu, málem jsem to nedal. Jsme úplnû gumoví Do bejzu jsme se doslova doplazili. Vafiíme hektolitry ãaje. Sedím pfied stanem, den tmavne, vychází první hvûzdy a okolní títy se zaãínají k ãovitû vybarvovat. Nad námi Alpamayo se sv m typick m veãerním zlat m závojem. Teprve teì mi dochází, kam jsem se to vlastnû dneska vysoukal. O 1.700 metrû v, na nádhern a docela nedostupn kopec, jeden z nejhezãích co znám ANDY z deníku... vedle sebe. Kter vûl zaznamenal toto místo do mapy? Za stavením objevujeme malé jezírko s bublající a koufiící vodou. Z niãeho nic se objevuje star í, bezzubá indiánka. Odemyká první budku, ve které to vypadá jako na pánsk ch záchodcích Svinovského nádraïí. Babka zaãíná vytírat a napou tût vodu do vybetonované díry v zemi. âumíme na to v e s otevfienou hubou a ani nám nepfiijde zvlá tní, Ïe nás dotyãná osûbka okostí kaïdého o celé dva soly. Bofiina, hlavní iniciátor této dobrodruïné v pravy, musí do díry jako první a ostatní ho postupnû následujeme. Opravdu hodnû silné kafe z nejvût í peruánské fiitû, co jsme nav tívili. Poslední veãer v Peru Zastavujeme taxíka a chceme vyhodit v nûkteré z hospod v okolní ãtvrti. ofér nás vyklopí pfied podnikem pln m neónû a decibelû. Jsme dost nesví, ale u vchodu stojící oficír dohlíïí na pofiádek a to nás uklidàuje. Objednáváme si jídlo a pivko a bavíme se pohledem na kapelu, produkující hlasit indiánsk bigbít. Konferenciér soustavnû proãesává hledi tû a vyhledává obûè, která pak musí s jeho bandem zazpívat nûjak song. SnaÏí se zlomit i nás, ale protoïe nezná Katapulty ani Olympic, má smûlu. Mikrofonu se nakonec ujímá mal, obtloustl t pek, kter opl vá velmi intenzívním a docela poslouchateln m vokálem. Vzhledem ke své podnapilosti se nenechá po první skladbû vystfiídat a po dobu, co jsme v této hospodû, si uï ukofiistûn mikrofon nenechá vzít. Borek si jde ven zakoufiit a vrací se s tím, Ïe na nás venku ãeká spousta krasavic. Cenu uï sklepal dolû na 10 solû za kaïdého. Se zájmem se otoãím ven a po zádech mi pfiebûhne mráz 9 2002 / CORDILLERA BLANCA / 10 z 10 e v e r e s t 31