KLASICKÁ SEVERNÍ STĚNA MARTIN KREJSA

Transkript

1

2 TATRY Foto archiv Altituda, Martin Krejsa KEŽMARÁK KLASICKÁ SEVERNÍ STĚNA MARTIN KREJSA Tak tedy Brnãálka, rozhodu- jeme se nakonec s m m spo- lulezcem Liborem. Paráda, v okolí této chaty je pfiece spousta nádhern ch lezec- k ch cest a oba dva jich zde máme je tû mnoho nevyleze- n ch. Také T pohodlí tohoto horského pfiíbytku, s dobr m zvukem mezi horolezci, ne- dává mnoho dûvodû k pro- testûm. PfiijíÏdíme naveãer a zkou íme zaparkovat v Ta- transk ch Matliaroch, které jsou asi tím nejvhodnûj ím v chodiskem cesty k chatû. zima 2001 / KeÏmarák / 1 ze 4 POHLED NA P EVISLOU STùNU VùÎE PAVÚKOV, KDE JSME JE Tù P ED CHVÍLI VISELI, P I SESTUPU NùMECK M ÎEB ÍKEM. Je to ale témûfi nemoïné, protoïe parkovi tû u obou hotelû jsou buì jen pro ubytované hosty nebo placená a pfiedraïená. Zkou íme tedy pfiejet aï na Bílou Vodu, kde se nachází také placené parkovi tû s denním poplatkem 160 Sk. Je veãer a v bûrãí má jiï padla. Asi nám nezbude nic jiného neï auto nechat tady. Duchem jsme uï oba nûkde v horách a tak ani moc nepfiem líme nad tím, co se bude dít aï se vrátíme zpût. Rychle balíme a vyráïíme po Ïluté znaãce do doliny. Kamenitá cesta vede nejprve údolím Bílého potoka kolem nádhern ch kaskád aï k alviovému prameni. Nûkolik set metrû lesem a uï jsou vidût títy nedalek ch Belansk ch Tater. Zanedlouho se objevuje i nádherné panorama doliny Zeleného plesa s úchvatnou severní stûnou Malého KeÏmarského títu vlevo, kterou ikmo protíná ob-...hezká cesta, vyváïená obtíïností a díky hektolitrûm vody, které tímto komínem padají za kaïdého de tû, je na pomûry tatransk ch severních stûn úïasnû pevná... Více o Chatû u Zeleného plesa na stranû e verest

3 OPALOVAâKA NA VRCHOLU. JSOU âty I ODPOLEDNE A DVù CESTY NA KEÎMARÁK ZA NÁMI. TOÎ SI TROCHU DÁCHNEM... zima 2001 / KeÏmarák / 2 ze 4 e verest 59

4 TATRY zima 2001 / KeÏmarák / 3 ze 4 rovsk suèov pás Nûmeck Ïebfiík. Ten oddûluje stûnu na spodní a horní ãást ta spodní, se spoustou komínû a pilífiû, je podstatnû strmûj í a na mnoha místech pfievislá ná zítfiej í cíl! V závûru doliny se tyãí hrdá Jastrabia veïa, která se kaïdou minutu na eho pochodu viditelnû pfiibliïuje. Nûkde pod ní uï tu íme svûtla Brnãálky, na které nás v tuto chvíli pfiitahuje hlavnû povûstn bar s dobfie napûnûn m zlatav m mokem. KdyÏ pfiicházíme k chatû, je jiï tma a na obloze vychází spousta hvûzd známka toho, Ïe poãasí nám zatím pfieje. Bez dlouhého ãekání nám barman podává vysnûné pivo. Co na tom, Ïe za nûj chce 38 korun, Ïijeme INFO Mal KeÏmarsk tít metrû Tvofií pfiedvrchol KeÏmarského títu, od kterého je oddûlen Hornou KeÏmarskou trbinou. Z vrcholu spadá do doliny Zeleného plesa dlouhá SZ hrana a hlavnû impozantní 900 metrû vysoká Severní stûna. Hlavnû tato stûna hrála dûleïitou úlohu v historii tatranského horolezectví. Je velmi pfiitaïliv m horolezeck m terénem, pro svoji délku a rûznorodost je velmi vyhledávána. Stûnu tvofií dvû ãásti. Horní, témûfi monolitick kosodélník je od spodní ãásti oddûlen dlouh m suèov m pásmem, znám m Nûmeck m Ïebfiíkem. Spodní ãást stûny je strmûj í a je zbrázdûná mnoha komíny a pilífii. Nejznámûj ím je komín, kter m vede Stanislawského cesta. pfiece jenom jednou, ne? Objevuje se i sympatická správcová a ptá se, jestli zde budeme spát. Chata je sice plná, ale na pûdû se je tû místo najde bere si na e pasy a my se stûhujeme do horních pater chaty. Lezeme po Ïebfiíku do oblíbené lezecké noclehárny, plné matrací, hned pod stfiechou ta jistota, Ïe nás nikdy nenechá na holiãkách, je úïasná. Ráno se mnou Libor lomcuje uï v pût ráno: Vstávej, venku zaãíná krásn den a na nás ãeká bezva lezení! Vycházíme pfied chatu, kde na laviãkách snídáme a chystáme se do stûny. Chata je tû spí, v ude okolo panuje hrobové ticho a ranní slunce uï ozafiuje horní partie okolních títû. Miluji tyto okamïiky. VyráÏíme a ná smûr je jasn Diretka na KeÏmarák. Rychle stoupáme suèov m kuïelem nad chatou a pfielézáme krátk skalní práh s vodopádem vstup do nástupového kotle, kde zaãíná tento dnes jiï legendární v stup. Navazujeme se a já nastupuji do první délky. Lezení není zatím nic moc, pfiece jenom je to klasická severní stûna, plná voln ch blokû a travnat ch pásû, ve které se ãlovûk musí trochu umût pohybovat. Na e cesta je vyhlá ená odváïn m lezením aï v horní ãásti, kde se kliãkuje strmou a místy pfievislou stûnou nad námi. Na e tempo se zrychluje, jsme uï rozlezení. Zaãínají opravdu pûkné úseky v pevné skále sokolík, traverz v plotnû, spára. Libor jí dolézá aï na plo inu, nad kterou se nachází kolm kout s klíãov m místem cesty. Nalézám do komína a pár metrû jím vzlínám. Mírnû traverzuji doprava a po pravé plotnû koutu lezu po mal ch li tách k vyãnívajícímu hrotu, kde to uï vypadá na dobr chyt. Pode mnou nádherná expozice, dávám patu za hranu a chytám se madla. ÚÏasn úsek! Libor natahuje dal í délku, která vede nev razn m pilífiem a konãí mal m pfieviskem, pod kter m se traverzuje doleva. Dobírá mû v komínu, kter m vylézám na vrcholov hfieben. Hfiejivé sluníãko mi koneãnû svítí do tváfie a oba si vychutnáváme bájeãn pocit na vrcholu. Je dopoledne, máme dobr ãas pojìme si dát je tû nûco Tfieba Weberovku jen tak na chuè. Bezva nápad, shodujeme se a oba uï fiãíme suèov m Ïlabem dolû. Traverzujeme pod stûnou zpût do Stanislavsky musel b t nesmírnû odváïn borec, jeho pád na témûfi bezv znamném Kostolíku se zdá b t vzhledem k jeho lezeck m schopnostem nepochopiteln. 60 e verest

5 kotle a asi za hodinu jsme opût v místû, kde jsme ráno nastupovali do stûny. Zaãátek této tatranské klasiky, kterou jsme si vybrali, je pomûrnû snadn. Pokraãujeme s lanem na zádech aï pod první pfievisek, kde se v malé jeskyàce navazujeme. Je to moc hezká cesta, vyváïená obtíïností a díky hektolitrûm vody, které tímto komínem padají za kaïdého de tû, je na pomûry tatransk ch severních stûn úïasnû pevná. Jedna délka stfiídá druhou a já pfii nich myslím na prvov stupce pana Stanislawského, kter mûl rád lezení v takov chto komínech a na svou dobu pfiedvedl sv mi v kony v Tatrách nûco úïasného. Musel to b t nesmírnû odváïn borec, jeho pád na témûfi bezv znamném Kostolíku se mi zdá b t vzhledem k jeho lezeck m schopnostem nepochopiteln. Dolézáme do vrcholov ch partií této cesty jakéhosi vyschlého koryta v dobû neãasu urãitû vydatného potoka. Nechtûl bych tady zaïít prûtrï mraãen, to tady musí b t mazec. Vylézáme na vrcholek vûïe jiï lehk m terénem. Chrochtáme blahem, takov ch slunn ch dnû tady bûhem roku není mnoho. Pfiímo pod námi si lebedí i Brnãálka a spousta turistû, ktefií se sluní v okolí chaty. Vidíme v e jako na dlani a oddáváme se tûmto vzácn m chvílím na vrcholu, dneska jiï druhé. Takhle shora tuto bezvadnou chatu pozorovala asi spousta horolezcû v echny legendy, které tady pûsobily. Pomalu balíme vûci na lezení a protoïe nás uï vûbec nic netlaãí dolû, vychutnáváme si tu slast, kvûli které stojí za to lézt. Na chatu docházíme za soumraku. Sedáme si pfied ní na lavici a u témûfi povinného pûnivce si je tû jednou v duchu promítáme ten parádní lezeck film dne ního dne BO INA V DIRETCE NùKDE UPROST ED STùNY. KUPODIVU PEVNÁ SKÁLA A HLAVNÍ LEZECKÉ OBTÍÎE TEPRVE P ED NÁMI