84. Náhrada újmy - obecně

PŘÍSPĚVEK 84 84. Náhrada újmy - obecně Nový kodex rozlišuje dva druhy újmy, a to škodu coby újmu na jmění (jež je definováno jako souhrn majetku a dluhů), a nemajetkovou újmu. Zatímco povinnost k náhradě škody postihuje škůdce vždy, povinnost k náhradě nemajetkové újmy jen v případech stanovených zákonem nebo pokud si to strany ujednají. Povinnost k náhradě škody je obecně založena na principu úmyslného nebo nedbalostního zavinění škůdce, s výjimkou případů, kdy zákon zakládá povinnost k náhradě bez ohledu na zavinění (např. škoda z provozní činnosti). Nově je obecně možné předem omezit nebo zcela vyloučit povinnost škůdce k náhradě újmy. To však neplatí v případech (i) újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech nebo (ii) újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Stejně tak není přípustné (iii) předem vyloučit nebo omezit právo slabší strany (viz příspěvek č. 5) na náhradu jakékoli újmy. Ve všech uvedených případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 415 a násl. Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2894 a násl., 3079

PŘÍSPĚVEK 85 85. Náhrada újmy - prevence Zákoník nově nestanoví obecnou prevenční povinnost neomezeně, nýbrž pouze v situaci, kdy to vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Za takovéto situace je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Obdobně je koncipována i povinnost zakročovací; tedy vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, (i) kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo (ii) v jehož případě to odůvodňuje povaha poměru mezi osobami. Stejnou zakročovací povinnost má i ten, (iii) kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. Pokud k odvrácení újmy nezakročí ten, komu újma hrozí, způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Nadále také platí zákonná možnost soudu uložit vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy, pokud o to (potenciálně) poškozený požádá při vážném ohrožení. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 415 až 419 Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2900 až 2903

PŘÍSPĚVEK 86 86. Náhrada újmy povinnost nahradit škodu Povinnost k náhradě škody je stanovena v případech škody vzniklé (i) úmyslným porušením dobrých mravů, (ii) zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem (zde zákon stanoví zákonnou domněnku nedbalosti na straně škůdce) a (iii) objektivně, bez ohledu na zavinění porušením smlouvy (povinnost k náhradě v tomto případě vzniká ve vztahu k druhé smluvní straně, jakož i k jakékoli třetí osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit; povinnosti k náhradě se v tomto případě lze zprostit pro existenci mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky vzniklé nezávisle na vůli škůdce a bránící mu ve splnění smluvní povinnosti). Nadále platí, že ten, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, je povinen nahradit škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Nový kodex však přináší následující výjimku: zaváže-li se někdo při plnění jiné osoby (např. generálního dodavatele díla) provést určitou činnost samostatně (např. subdodavatel určité ucelené části díla), nepovažuje se za pomocníka a za způsobenou škodu odpovídá sám; pokud ho však tato jiná osoba (generální dodavatel díla) nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí tato osoba za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 420 a násl. Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2909 a násl.

PŘÍSPĚVEK 87 87. Náhrada újmy zvláštní skutkové podstaty Nový kodex přináší několik nových skutkových podstat škod. Níže zmiňujeme některé z nich. Škoda na nemovité věci: Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi: Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost (ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě), nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby. Škoda způsobená informací nebo radou: Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník (viz též příspěvek č. 15), nahradí škodu, kterou způsobil neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti; v ostatních případech se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: tento institut není upraven Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2926, 2923 a 2950

PŘÍSPĚVEK 88 88. Náhrada újmy škoda způsobená zvířetem Nový kodex specificky upravuje situaci, kdy škodu způsobí zvíře. V takovém případě škodu nahradí vlastník zvířete, a to bez ohledu na to, zda v okamžiku vzniku škody bylo zvíře pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo zda se zvíře zatoulalo nebo uprchlo. Společně a nerozdílně s vlastníkem je k náhradě škody povinna i osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která je chová nebo jinak používá. Jestliže se však jedná o domácí zvíře, které slouží vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo které slouží jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, může se jeho vlastník zprostit své povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: tento institut není upraven Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2933 a násl.

PŘÍSPĚVEK 89 89. Náhrada újmy škoda způsobená věcí Zákoník zvlášť upravuje případy, kdy někdo použije při plnění své povinnosti vadnou věc v takovém případě nahradí poškozenému škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb. Způsobí-li ovšem škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled (nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci; dále jen odpovědná osoba ). Povinnosti k náhradě se v těchto případech lze zprostit, pokud odpovědná osoba prokáže, že nezanedbala náležitý dohled. Pokud však škodu způsobila věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo z jiného podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s odpovědnou osobou i osoba, která takové místo užívá (nelze-li ji určit, pak vlastník nemovité věci). Kodex dále výslovně stanoví, že vlastník budovy nahradí škodu vzniklou při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udržování budovy. Společně a nerozdílně s ním je povinen škodu nahradit i předešlý vlastník budovy, má-li škoda příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na nějž svého nástupce (např. kupujícího) neupozornil, a došlo-li ke škodě do roka od zániku jeho vlastnického práva. To neplatí, pokud se jedná o takový nedostatek, o kterém nástupce musel vědět. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 421a Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2936 a násl.

PŘÍSPĚVEK 90 90. Náhrada újmy způsob a rozsah náhrady Zákoník stanoví, že majetková újma (škoda) se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Pokud to není možné, anebo žádá-li to sám poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním (typicky omluvou), nicméně pokud to není dostačující k účinnému odčinění způsobené újmy, musí být zadostiučinění poskytnuto v penězích. Co do rozsahu náhrady nadále platí, že se hradí skutečná škoda a ušlý zisk. Nově je však stanoveno, že pokud skutečná škoda spočívá ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu (tedy škoda poškozenému nevzniká až v momentu, kdy sám dluh uhradí). Nový kodex současně zachovává pravidlo, že soud může v případech hodných zvláštního zřetele náhradu přiměřeně snížit, to však s výjimkou případů škody způsobené úmyslně a škody způsobené tím, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče (viz příspěvky č. 15 a č. 87). Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 442 a násl. Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2951 a násl.

PŘÍSPĚVEK 91 91. Náhrada újmy rozsah náhrady ve zvláštních případech Nový kodex zvlášť upravuje rozsah náhrady ve specifických případech. Tak například při poškození věci stanoví, že se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození, ovšem zohlední se i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit (tedy poškozenému by měly být nahrazeny veškeré účelně vynaložené náklady na uvedené věci do původního stavu). Poškodí-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, musí jejímu vlastníkovi nahradit cenu zvláštní obliby (reflektující zvláštní citový vztah poškozeného ke konkrétní věci, např. knížka darovaná dědečkem). Při poranění zvířete pak kodex zavazuje škůdce k náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, je škůdce dokonce povinen na tyto náklady složit přiměřenou zálohu. Zákoník přitom výslovně stanoví, že náklady spojené s péčí o zdraví zvířete nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují jeho cenu, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného (např. operace v řádech tisíců korun u poranění psa voříška). Konečně u náhrady nemajetkové újmy kodex ukládá škůdci povinnost nahradit nemajetkovou újmu nejen primárnímu poškozenému, nýbrž též každé další osobě, která způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit, a to v případech odůvodněných zvláštními okolnostmi, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné (např. náhrada újmy rodičům dítěte zraněného podnapilým řidičem). Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: tento institut není upraven Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2969 a násl.