VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO-GEOLOGICKÁ FAKULTA Institut environmentálního inženýrství

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO-GEOLOGICKÁ FAKULTA Institut environmentálního inženýrství PÉČE O BROWNFIELDY V ČESKU A NĚMECKU DIPLOMOVÁ PRÁCE Autor: Vedoucí diplomové práce: Bc. Monika Gregorová doc. Ing. Barbara Stalmachová, CSc Ostrava 2018

Poděkování Děkuji své vedoucí diplomové práce paní doc. Ing. Barbaře Stalmachové, CSc za pomoc, vstřícnost a rady při zpracování mé diplomové práce. Také děkuji své rodině za velkou podporu, trpělivost a pomoc.

Anotace Diplomová práce se zabývá porovnáním péče o brownfieldy v ČR a Německu, a to z pohledu analýzy přístupů, finančních faktorů a nového využití na daných regeneracích. Práce je uvedena definicí pojmu brownfields, poté se věnuje historii v obou zemích, následně se zaměřuje na analýzu přístupů využití brownfields, možnosti financování v ČR a Německu, oblasti využití a vliv na životní prostředí. Následuje popis dvou vybraných regenerací, zhodnocení, doporučení a práce je zakončena diskuzí. Hlavním tématem práce jsou dvě regenerace brownfields a to Dolní oblast Vítkovice v Ostravě a Zeche Zollverein v německém Essenu. Na základě zjištěných poznatků jsou navrženy nové využití pro bývalý důl Schoeller v Libušíně. Ke grafickému zobrazení nového využití dolu je použit program SketchUp, V-Ray a Lumion 8. Klíčová slova: Brownfields, Dolní oblast Vítkovice, Zeche Zollverein, důl Schoeller Summary This diploma thesis is focused on comparing the care of brownfields in both Czech republic and Germany. This comparison is based upon the analysis approach, financial factors and new reuse of particular regenerations. My thesis starts with definition of brownfield, then moves to the history of redevelopment in these both countries, then it is focused on analysis of approach in use, possibilities of new reuse, impact on the environment and finally it is focused on two selected regenerations. Last set of chapters are focused on overall evaluation, recommedations which is followed by discussions. The main topic of my thesis is about regeneration of two brownfields in Ostrava: Dolní oblast Vítkovice and in Essen: Zeche Zollverein. Based on the information which was obtained, a new reuse was made on mine Schoeller in Libušín. SketchUp, V-Ray and Lumion 8 software was used for the graphical representation of my new reuse plan. Key words: Brownfields, Dolní oblast Vítkovice, Zeche Zollverein, mine Schoeller

OBSAH 1 ÚVOD... 10 2 POČÁTKY BROWNFIELDS V ČR... 11 2.1 Definice Brownfields... 11 2.2 Definice Greenfields... 11 3 POČÁTKY BROWNFIELDS V NĚMECKU... 13 4 ANALÝZA PŘÍSTUPŮ VYUŽITÍ BROWNFIELDS V ČR A NĚMECKU... 15 4.1 Nástroje k regeneraci brownfields v České republice... 16 4.1.1 Národní strategie regenerace brownfieldů... 16 4.1.2 Vize Národní strategie regenerace brownfieldů... 16 4.2 Program na podporu regenerace a podnikatelského využití brownfieldů... 17 4.2.1 Program na podporu podnikatelských nemovitostí a infrastruktury... 17 4.2.2 Program Nemovitosti (OP PIK)... 18 4.3 Nástroje k regeneraci brownfields v Německu... 18 4.4 Legislativní a instituciální nástroje na podporu regenerace území... 18 4.5 Hlavní programy na podporu regenerace území... 19 5 MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ BROWNFIELDS V ČR A NĚMECKU... 20 5.1 Program Ministerstva průmyslu a obchodu... 20 5.2 Finanční programy Ministerstva kultury... 20 5.2.1 Havarijní program... 21 5.2.2 Program podpory pro památky UNESCO... 21 5.2.3 Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón... 21 5.2.4 Program záchrany architektonického dědictví... 21 5.2.5 Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností... 21 5.2.6 Operační program Životní prostředí 2014 2020... 21 5.2.7 Programy na podporu revitalizace brownfields... 22 5.3 Finanční programy Ministerstva průmyslu a obchodu... 22 5.3.1 Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 2020.22 5.4 Spolupráce ČMZRB a Czechinvest... 23 5.5 JESSICA... 24

5.6 Možnosti financování v Německu... 24 6 OBLASTI VYUŽITÍ... 27 6.1 Databáze na úrovni České republiky... 28 6.2 Regenerace brownfieldů na Ostravsku... 28 6.3 Organizace zabývající se brownfieldy... 29 6.4 Klasifikace využívaná v České republice... 29 6.4.1 Dělení z hlediska původu vzniku brownfields... 29 6.4.2 Dělení z hlediska ekonomické atraktivity... 30 6.4.3 Evidence... 31 6.4.4 Německo... 32 7 VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ... 34 7.1 Zahlazování následků a následná rekultivace... 34 7.2 Financování revitalizací... 35 8 PŘÍPADOVÁ STUDIE ŘEŠENÍ REGENERACE BROWNFIELDS NA KONKRÉTNÍM PŘÍKLADU V ČR A NĚMECKU... 36 8.1 Dolní oblast Vítkovice a dolu Hlubina, Ostrava... 36 8.2 Regenerace Dolní oblasti Vítkovice a Hlubina... 39 8.2.1 Shrnutí... 48 8.3 Etapy realizace a financování DOV... 48 8.3.1 Aktuálně čerpané finanční dotace na revitalizaci Dolu Hlubina... 49 8.3.2 Již čerpané finanční dotace na revitalizaci Dolu Hlubina... 50 8.4 Zeche Zollverein, Essen... 52 8.4.1 Historický vývoj... 52 8.5 Revitalizace Zeche Zollverein... 56 8.5.1 Zollverein 2020... 58 8.6 Financování Zeche Zollverein... 66 9 ZHODNOCENÍ A DOPORUČENÍ REGENERACE BROWNFIELDS... 68 9.1 Shrnutí a doporučení... 68 9.2 Dopady na plánování v Německu... 68 9.3 Vlastní návrh nového využití bývalého dolu Schoeller v Libušíně... 69 9.3.1 Historie dobývání v Kladenské pánvi... 69 9.4 Bývalý důl Schoeller, Libušín... 71 9.4.1 Zahájení těžby... 71 9.4.2 Ukončení těžby... 72

9.4.3 Těžní věž... 72 9.5 Vlastní návrh... 73 9.5.1 Interaktivní muzeum... 74 9.5.2 Kavárna s restaurací... 74 9.5.3 Úniková hra Zával v dole... 75 9.5.4 Dětské hřiště skloubené s hornickou tradicí... 75 9.5.5 Cyklostezka... 75 9.6 Grafické znázornění vlastního návrhu... 77 10 DISKUSE... 80 11 ZÁVĚR... 82 ZDROJE... 83 SEZNAM ZKRATEK... 89

1 ÚVOD Téma diplomové práce jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem strávila dva semestry studia v Německu, kde jsme se problematice brownfields věnovali trochu z jiného pohledu. Sama jsem chtěla zjistit více, co se týká péče o brownfields v Německu a porovnat tak celkovou péči u nás s péčí našich západních sousedů. Brownfields nebo také brownfield sites je převzato z anglického jazyka a popisuje nevyužívané, staré, nebo nedostatečně efektivně využívané logistické a průmyslové zóny, obytné, nebo komerční objekty. Český doslovný překlad hnědá pole není v České republice používán a česká terminologie není zcela sjednocena v této oblasti. Pokud mluvíme o brownfields v obecném významu, jedná se o komplexy a plochy, které ztratily své původní funkční využití. Zpravidla se nachází v blízkosti sídelních útvarů, v centrech nebo na okraji, výjimečně i mimo něj. Mohou být nositeli ekologické zátěže, ale není tomu tak ve všech případech. Mluvíme především o bývalých průmyslových areálech, nebo se také může jednat o opuštěné vojenské komplexy. Diplomová práce se na začátku zaměřuje na samotné počátky brownfields jak u nás, tak v Německu. Následující kapitola analyzuje přístupy využití brownfields a porovnává nástroje pro řešení samotných regenerací opuštěných ploch v České republice a Německu. Pátá kapitola je věnována problematice samotného financování zvolených regenerací v obou zemích. Popisuje jednotlivé dotační programy ministerstev, finanční nástroje a fondy. Další kapitola pojednává o hlavních oblastech využití brownfields. Zaměřuje se na databáze, organizace zabývající se brownfieldy, na jejich dělení a evidenci. Následující kapitola se věnuje nejčastějším dopadům těžby na životní prostředí a jak tyto následky řešit. Značná část práce se věnuje dvěma případovým studiím regenerací brownfields. Jedná se o regeneraci Dolní oblasti Vítkovice a Hlubiny v Ostravě a regeneraci Zeche Zollverein v německém Essenu. V obou případech bude do detailu popsána historie daných oblastí a jejich nové využití. Jedna z posledních kapitol je věnována celkovému zhodnocení a doporučení, která obsahuje také vlastní návrh nového využití na dole Schoeller v Libušíně. Vlastní návrh bude doplněn o grafické zpracování. V diskuzi budou pak shrnuta fakta s vlastními výsledky. Cílem mé diplomové práce je porovnat péči o brownfields v obou zemích, především na základě analýzy přístupů, finančních faktorů a nového využití. Závěrem na základě nashromážděných poznatků z již ukončených regenerací a vlastních nápadů je vytvořen návrh s novým využitím na dole Schoeller. 2018 10

2 POČÁTKY BROWNFIELDS V ČR V České republice došlo ke zviditelnění této problematiky v souvislosti s radikální restrukturalizací domácí ekonomiky, která poznamenala i kořeny českého průmyslu a závody, jejichž výrobní tradice sahala až do 19. století. S příchodem každé technologické inovace přicházejí nové požadavky na umístění výrobních prostor v průmyslovém areálu. Náhlý nástup konkurence, prudké změny v poptávce, či radikální technologické změny mohou vést k prudkému kolapsu stávajících průmyslově obslužných struktur a oslabení dlouhodobě úspěšně fungujících uskupení. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Nahlédneme-li hlouběji do historie českých zemí, můžeme zde nalézt důkaz, že radikální ekonomické a společenské změny doprovázené urychlenou modernizací měly za následek potřebu nalézt nové uplatnění pro stávající, převážně jednoúčelově využívané areály. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Souhrnem tedy můžeme říct, že brownfields vznikají následkem reakce trhu na restrukturalizační tlaky ve společnosti, na jejichž řešení soukromý sektor sám nestačí. Pro obnovu těchto území je zapotřebí určitá forma veřejného zásahu. Tímto se brownfields dostávají do uzavřeného kruhu. Takto zdevastované, zanedbané a neudržované budovy i celé areály značně snižují hodnotu majetku obce. Náklady případných investorů na rekonstrukci se neúměrně zvyšují a investoři poté ztrácejí motivaci financovat tyto rekonstrukce. (Kadeřábková a Piecha, 2009) 2.1 Definice Brownfields Jak už bylo zmíněno, jedná se o nevyužívané, opuštěné nebo nedostatečně efektivně využívané především a průmyslové zóny a areály, obytné nebo komerční objekty. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Tyto typy nemovitostí tedy představují zásadní problém pro rozvoj obcí, měst a někdy i celých regionů. Jsou charakteristické složitými majetkovými vztahy, budovami ve velmi špatném stavu a často i přítomností ekologické zátěže způsobené cizorodými a často také toxickými látkami, jimiž dochází ke kontaminaci povrchové i podzemní vody i kontaminaci půdy. Ve velké řadě případů slouží brownfields jako nepovolené skládky odpadů, často obsahují i nebezpečné odpady, které se v minulosti kumulovaly a shromažďovaly právě na těchto místech. Okolí brownfields je ve většině případů opuštěné a neobydlené a v mnoha případech je i nebezpečné. Velké riziko představují také staré části strojního a technologického vybavení, které mohou obsahovat náplně s různými chemickými sloučeninami a představují značné riziko pro životní prostředí i člověka. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Mluvíme především o bývalých průmyslových areálech, krajině poškozené těžbou, nebo takové opuštěných vojenských komplexech. Tyto plochy a komplexy dosahují zpravidla větší rozlohy, v ČR se systematicky evidovaly areály 2 ha a více. Ve značném rozsahu postihl stejný osud i celou řadu zemědělských areálů, jako jsou velkokapacitní areály kravínů apod. Specifický typem brownfields jsou venkovské brownfieldy, mezi které řadíme například bývalé kulturní domy. (Kadeřábková a Piecha, 2009) 2.2 Definice Greenfields Pojmem greenfields, neboli greenfield sites, česky také zelená pole nazýváme pozemky a volné plochy mimo zastavěná území měst, která byla původně určená 2018 11

k rekreačnímu, zemědělskému a lesnickému účelu a které byly v důsledku změny územně plánovací dokumentace definovány jako objekty vymezené ke komerční či průmyslové zástavbě. (Ústav pro ekopolitiku, 2006) Jakmile dojde ke změně funkce, dochází k vybavení technickou a dopravní infrastrukturou za pomoci veřejných či soukromých prostředků. Poté již dochází k postupnému zastavování plochy. (Ústav pro ekopolitiku, 2006) Obrázek 1 Vítkovické železárny - Dolní oblast na začátku 20. století (ostrava.cz) 2018 12

3 POČÁTKY BROWNFIELDS V NĚMECKU Téma brownfields se dostalo do podvědomí širší veřejnosti na počátku roku 1980. Vláda státu Severního Porýní-Vestfálska založila tzv. rotující super fond pro brownfields (250 milliónů $), ke kterému měla místní vláda přístup a požádala státní rozvojovou společnost, aby fond spravovala. Tomuto fondu nabídla místní vláda přístup a pověřila státní rozvojovou společnost spravováním tohoto fondu. Ukázalo se však, že dostupnost finančních zdrojů nebyla omezením pro 5 úspěšných renovací brownfieldů. Spíše to byl nedostatek nápadů na to, co s místy udělat, což zabránilo jeho zamýšlenému využití. (Greenstein, 2004) To je přesně to, čeho docílila ambiciózní iniciativa IBA Emscher Parku Internationale Bauausstellung Emscher Park". Ta následovala po dlouholetých tradicích stavebních výstav v Německu (Interbau 1957, IBA Berlin 1978-1984), které zahájily představení nejmodernějších přístupů k rozvoji měst. (Greenstein, 2004) Industrializace v 19. a nadcházejícím 20. století vedla k promíchání tradic městské struktury a velké produkci nových výrobních závodů. Odvětví se rozvíjela v blízkosti obytných oblastí. Výrobní místa byla postavena bez ohledu na emisi a nedostatek místa uvnitř již existujících měst, nebo už existujících malých společností, které byly rozšířeny díky rostoucí produkci. (Greenstein, 2004) Hlavním podnětem industrializace byl vynález parního stroje a dopravního pásu. Bylo zapotřebí velké množství pracovníků pro růst průmyslu, což vedlo k enormnímu nárůstu populace a rozšíření měst. Města rostla kolem průmyslových a výrobních oblastí. Ve stejné době kdy byl zahájen industrializační proces se začaly využívat i vlaky, které byly využívány pro přepravu velkých nákladů pro výrobní činnost. Jelikož výroba byla umístěna ve městech, koleje a vlakové stanice byly postaveny až do center měst, spojující tak výrobní místa s městy. To byl také jeden z důvodů, proč byly ve velké míře německá města zničena za 2. světové války. (Greenstein, 2004) Desetiletí po skončení 2. světové války byly rekonstrukce zničených budov stále nedokončené. Proto se na okrajích měst začalo s masivní výstavbou bydlení. Dalším aspektem byly vojenské kasárny. Přestože se nacházejí na okrajích měst, rostoucí městská stavba registrovala toto osídlování. Stejně jako průmyslová výrobní místa tak i ty vojenské objekty můžeme najít na různých místech kolem městské zástavby. Později ve 20. století byly dále budovány kanceláře a začaly tak nahrazovat průmyslové, často kontaminované lokality. (Greenstein, 2004) Definice Cabernet prohlašuje brownfields za rozdílné svou velikostí, bývalým využitím a lokací. První generace brownfields se objevila v Evropě s uzavřením velkých areálů v 70. letech 20. století. Definice také prohlašuje, že oblasti brownfield jsou normálním jevem a důsledkem změny využívání půdy. (Cabernet, 2012) Průmysl je však stále důležitým prvkem v centrech rozvinutých měst. Důsledkem útlumu vojenské činnosti a odstranění jejích dopravních prostředků začátkem roku 1990 byly tyto oblasti přidány na seznam brownfields. (Cabernet, 2012) Toto vývojové pravidlo platí pro většinu velkých měst v Německu. Především ve městě Stuttgart a okolním regionu, který společně s Porúřím byl jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí v Německu. Rozsah jednotlivých brownfields se může lišit, a to od extrémně malých oblastí v městech až po obrovské vojenské oblasti, tak také bývalé průmyslové oblasti nebo vojenská letiště. Množství brownfields začalo být narůstajícím 2018 13

problémem v době Evropské ekonomické krize v roce 1970. Restrukturalizace menších lokalit uvnitř městské struktury se stala důležitou po roce 1980. (Cabernet, 2012) Snížení zabírání nové půdy je ústředním bodem německé vládní národní strategie pro udržitelný rozvoj. Vláda si klade za cíl snížit zábor půdy na 30 hektarů denně do roku 2020. (Cabernet, 2012) Obrázek 2: Pohled na těžní věž v Zeche Zollverein začátek 20. století (www.zollverein.de) 2018 14

4 ANALÝZA PŘÍSTUPŮ VYUŽITÍ BROWNFIELDS V ČR A NĚMECKU Na úvod přikládám základní tabulku správního uspořádání, systému územního plánování a rozvoje v ČR a Německu. Tabulka 1: Správní uspořádání, systém územního plánování a rozvoje v ČR a Německu Česká republika Německo Rozloha 78,867 km2. 357,376 km². Rozdělení země Na 3 části: Čechy, Morava a Slezsko. 16 spolkových zemí. Hustota zalidnění 134 ob./km². 231,25 ob./km². Správní členění 14 krajů, 77 okresů. 29 vládních krajů, 444 okresů včetně statutárních měst. Počet obyvatel 10 446 157. 82 175 684. Trend územního plánování Urbanistické pojetí. Regionálně ekonomický přístup. Rozdělení dle mocenské úrovně: na úrovni federace je to prostorově politický orientační rámec, pod ním na úrovni jednotlivých spolkových zemí, je to zemský rozvojový program a poté zemský rozvojový plán. Pod úrovní spolkových, ale nad úrovní obecní je využíván regionální plán. A nakonec na obecní úrovni je to zastavovací plán a plán využití ploch. Plánování na centrální a regionální úrovni Byla schválena celostátní politika územního rozvoje, na ni navazují zásady územního rozvoje na úrovni krajské, územní rozhodování a územně plánovací dokumentace, rozsah závaznosti je stanoven přímo ve schválených dokumentech. Zábor půdy 12-15 ha denně. 30 ha denně. Spolupráce Účast veřejnosti Veřejný a soukromý sektor spolupracuje ve mnohem větší míře než dříve. Účast veřejnosti v procesu územního plánování je velice rozšířena. Občané mohou podávat připomínky ke zprávě Probíhá na úrovni spolkových zemí, regionů a obcí. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve velké míře. Občané mohou podávat připomínky spíše až k hotovým projektům. 2018 15

Trendy (Ministerstvo zemědělství, 2017) o uplatňování politiky územního rozvoje ČR, zásad územního rozvoje kraje i územního plánu. Novela nového stavebního zákona, zjednodušení procesu pořizování územně plánovací dokumentace obce a zásad územního rozvoje kraje, posílení úlohy územního plánu, využití nástrojů k zajištění rozvoje (předkupní právo, asanační území, stavební uzávěry, plánovací smlouvy). Průběžné vyhodnocování územního plánu a vlivů na udržitelný rozvoj území. Regionálního plánování, v případě znovuvyužití brownfields bonusy pro developery, rozšíření financování z veřejných prostředků. 4.1 Nástroje k regeneraci brownfields v České republice Mezi nástroje k regeneraci brownfields řadíme národní strategii a několik programů podpory regenerace. 4.1.1 Národní strategie regenerace brownfieldů Cílem této strategie je vytvoření správného prostředí pro efektivní a rychlou realizaci projektů obnovy a zabránění vzniku nových brownfieldů. Agentura CzechInvest pro vznik tohoto prostředí spolupracuje s Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Vizí této strategie je ozdravení a oživení území, s tím souvisí zlepšení životního prostředí ve všech ohledech, dále pak rozšíření nabídky pro podnikatele a zvýšení smysluplného využití dříve opomíjeného území s ohledem na vytvoření kvalitní struktury osídlení i krajiny, při respektování všech hledisek, jak kulturně-historických, ekologických, ekonomických, tak i sociálních. (Doležalová, 2015) 4.1.2 Vize Národní strategie regenerace brownfieldů NSRB úvodem jmenuje pět základních strategických a plánovacích dokumentů existujících na území České republiky, které se kromě jiného zabývá také problematikou regenerací brownfieldů. Jedná se o následující dokumenty (NSRB, 2008): - strategie udržitelného rozvoje ČR, - strategie hospodářského růstu ČR, - strategie regionálního rozvoje ČR, - politika územního rozvoje ČR, - státní politika životního prostředí ČR. (Doležalová, 2015) 2018 16

4.2 Program na podporu regenerace a podnikatelského využití brownfieldů Program vznikl jako jedno z opatření Strategického rámce hospodářské restrukturalizace v oblasti Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Tento program spadá realizací do období let 2017 2023. Správcem programu a poskytovatelem podpory je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a přidělenou organizací je agentura CzechInvest. (MPO, 2017) Účelem programu je: - revitalizace objektů pro průmysl a podnikání, - revitalizace a obnovení zastaralých a opuštěných areálů a jejich přeměny na průmyslové plochy do 10 ha. Podmínky programu jsou následující: - uskutečnění na území výše zmíněných postižených krajů (Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský) a hospodářsky problémových regionů (podle Strategie regionálního rozvoje ČR v období 2014 2020), - příjemci dotace budou obce a kraje, - výše podpory max. 85 %, - minimální výše uznatelných nákladů 1 000 000 Kč. (MPO, 2017) 4.2.1 Program na podporu podnikatelských nemovitostí a infrastruktury Program byl zahájen v roce 2005 vládou ČR a následně prodloužen až do roku 2020. Správcem tohoto programu a poskytovatelem podpory je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a přidělenou organizací je agentura CzechInvest. (MPO, 2017) Účelem programu je: - podpořit projekty výstavby, regenerace nebo rozvoje Průmyslové zóny, - program je možné využít i na: odstranění nepotřebných staveb, taktéž staveb technické a dopravní infrastruktury a také ekologických zátěží (znečištění horninového prostředí, znečištění podzemních vod, znečištění staveb nebo jejich částí a také skládky škodlivých odpadů). (MPO, 2017) Podmínky programu: - příjemci dotace musejí být: obce, svazky obcí, státní podniky, kraje, příspěvkové organizace státu a organizační složky státu, - velikost plochy průmyslové zóny minimálně 5 ha, - minimální výše uznatelných nákladů 1 000 000 Kč, - výše podpory 75 %: - výstavba a rozvoj průmyslové zóny nejvýše 500 Kč/m2, - regenerace průmyslové zóny nejvýše 1500 Kč/m2, - pro užívání podnikání v oborech zpracovatelského průmyslu. (MPO, 2017) 2018 17

4.2.2 Program Nemovitosti (OP PIK) Tento program je součástí Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (2014-2020). Správcem programu je od roku 2016 nová příspěvková organizace MPO Agentura pro podnikání a inovace (API). (MPO, 2017) Účelem programu je: - podpora rekonstrukce objektů a regenerace brownfieldů za účelem podnikání v podporovaných činnostech, - revitalizace plochy pro vlastní podnikání. (MPO, 2017) Podmínky programu: - příjemci dotace jsou a) obce, kraje následně pronájem MSP v podporovaných činnostech var., b) MSP obnova brownfieldu ve vlastnictví municipalit, - výše podpory: 45 % malý podnik, 35 % střední podnik. (MPO, 2017) 4.3 Nástroje k regeneraci brownfields v Německu Regenerace brownfields je složitý proces definic, politik a programů, z nichž se mnohé překrývají (EPBDG, 2012). Nástroje na podporu regenerace území se v Německu nekoncentrují tolik na samotné brownfields ale mají širší záměr. Mezi základní nástroje na podporu regenerace patří nástroje na podporu sociální politiky, programy zabývající se životním prostředím, programy řešící brownfields a programy spojené s fenoménem shrinking cites, které zahrnují města v bývalém východním Německu. (David, 1993) Územní plánování má značný potenciál pro přeměnu kontaminované půdy, opuštěné pozemky a na přínos komunitě. Úspěšné programy na regeneraci brownfields v Německu odrážejí více územně plánovací přístup země. Národní prioritou je místo záboru půdy greenfield regenerovat brownfields v městských částech. (EPBDG, 2012) Legislativa se zaměřuje více na opatření potřebná k zamezení kontaminace půdy. V Německu byl problém kontaminace spojen s cíli spolkových zemí a cíli podpořit rozvoj měst před záborem nové půdy. Německá vláda je odhodlána chránit otevřený prostor neboli greenfields, omezit zábor půdy a rozšiřování na této půdě, které zahrnuje snížení spotřeby půdy specifickými cíly o určitou hodnotu za rok. Navíc existují striktní požadavky pro stavební povolení na plochách greenfield. To pomáhá udržet rozvoj v městských oblastech bez ohledu na to, že to může být pro developery s ohledem na kontaminaci dražší. K dosažení cíle zlepšení dané situace dojde, jakmile jsou místa vyčištěna a přestavěna. (EPBDG, 2012) 4.4 Legislativní a instituciální nástroje na podporu regenerace území Odpovědným orgánem pro podporu regenerace měst v Německu je Ministerstvo pro životní prostředí a Ministerstvo dopravy, městského rozvoje a stavebnictví. Na zemské úrovni pak mluvíme o zemských plánovacích úřadech (pro životní prostředí, hospodářství, stavebnictví a práci). (Ústav územního rozvoje, 2011) Hlavními legislativními nástroji podpory regenerace brownfields jsou Zemský rozvojový plán, Federální zákon na ochranu půdního fondu, a stavební zákon. Samotnou politiku rozvoje brownfileds má na starosti především federální ministerstvo pro ochranu přírody, které v roce 1998 započalo základní rámec práce na regeneraci brownfields. (Ústav územního rozvoje, 2011) 2018 18

Základní pilíře programů na podporu regenerace brownfields jsou následující: - reintegrace obnovených ploch do ekonomického cyklu a snížení záběrů greenfields na 30 ha/den do roku 2020, - rehabilitace průmyslových ploch a snížení hazardování s životním prostředím a lidským zdravím. (Ústav územního rozvoje, 2011) Neméně důležitým nástrojem regenerace je pozemkový fond. Hlavním účelem tohoto nástroje je získání pozemků brownfields, dekontaminace, jejich sjednoceni a celková příprava pro soukromý sektor jako hotová stavební parcela. Z výnosu prodeje se financuje nový nákup brownfields a opakuje se proces jejich nové přípravy. Pozitivní zkušenosti s pozemkovým fondem tento nástroj rozšířil do celého Německa. Tento fond funguje s prostředky z regionálních hospodářských podpor a taktéž ze strukturálních programů EU. (Ústav územního rozvoje, 2011) 4.5 Hlavní programy na podporu regenerace území Velmi důležitým nástrojem sloužící k podpoře regenerace měst je nástroj, který se věnuje fenoménu Shrinking city. Národní - regionální program Městská Sanace východ / západ reaguje na extrémní ekonomické, sociální a demografické otřesy, které radikálně ovlivnili podobu východoněmeckých a některých západoněmeckých měst. Typické jevy takových extrémních změn jsou deindustrializace a rychlý úbytek populace, suburbanizace a eroze města, nárůst tzv. perforace městské struktury, zhoršení a infrastruktury její stále dražší provoz. (Städtebauförderung, 2016) Cílem shrinking city je snížení nabídky volných prostor pro bydlení, výrobu a služby se snahou o zvýšení kvality života v daném místě. Přestavba musí brát ohled na budoucnost daného území a nesmí omezit rozvoj do budoucna. Program Stadtumbau Ost und West byl oficiálně spuštěn 15. srpna 2001. První období bylo naplánované od roku 2002 do roku 2009. Rozpočet na první období let 2002-2009 byl 2,56 miliard euro. Federální vláda se na tomto rozpočtu podílela částkou 1,02 miliard eur. Zbytek byl financován z prostředků obcí a zemských vlád. Jednou z podmínek programu bylo, že polovina finančních prostředků musí být vynaložena na demolici budov pro bydlení. (Städtebauförderung, 2016) Jeden z nejdůležitějších programů na podporu regenerace území prostřednictvím sociální politiky je program Sociální město". Ten funguje od roku 1999 a jeho garantem je Federální Ministerstvo dopravy, stavebnictví a rozvoje měst. Cílem je vyrovnat rostoucí sociálně-prostorovou polaritu v německých městech. Dále má program také přispět k stabilizaci a modernizaci a znevýhodněných městských částí. Program je zaměřen na sanace budov a obnovu životního prostředí, ale taktéž je orientován na zlepšení životní situace obyvatel. Do roku 2007 došlo k rozdělení mezi asi 500 čtvrtí v 320 městech a obcích finančních prostředků ve výši více než 2 miliardy eur. (Städtebauförderung, 2016) 2018 19

5 MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ BROWNFIELDS V ČR A NĚMECKU 5.1 Program Ministerstva průmyslu a obchodu Program Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů Od roku 2016 je schválen národní program podpory Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů, který spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu a jeho nejdůležitějším cílem je problematika brownfieldů v ČR. (edotace, 2017) Na samotné regenerace brownfieldů jsou vyčleněny celkem 2 miliardy Kč ze státního rozpočtu a to v časovém období let 2017-2023. Kraje a obce mohou čerpat tyto dotace, týká se to těch, které se nacházejí na místech strukturálně zasažených krajů (Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský) a hospodářsky problémových regionů dle Strategie regionálního rozvoje pro období 2014-2020. (edotace, 2017) Jedná se o dotace prostřednictvím přímé podpory. Může se jednat se o podporu projektů investičního charakteru i oprav. Dotace jsou udělovány maximálně do výše 85 % způsobilých výdajů na daný projekt. Na základě velikosti sídla žadatele bude nejvyšší možná výše dotace vymezena na základě níže uvedených kategoriích: - kategorie A: osídlení do 5 000 obyvatel do výše 85 % výdajů, - kategorie B: osídlení od 5 000 do 25 000 obyvatel do výše 80 % výdajů, - kategorie C: osídlení nad 25 000 obyvatel a kraje do výše 70 % výdajů. (edotace, 2017) V rámci programu je podporováno následující: - stavebně-technické postupy vedoucí k regeneracím zemědělských brownfieldů, které jsou technicky nevyhovující, - regenerace a rekonstrukce brownfieldů, které nezahrnují výdaje na odstranění ekologických zátěží a jejich transformace na nové objekty a podnikatelské plochy do velikosti 10 ha, - nákupy nemovitostí typu brownfield, demolice nevyužívaných staveb, realizace potřebných terénních úprav, přípravné, stavební, a kontrolní práce související s projektem. (edotace, 2017) Minimální výše uznatelných nákladů na projekt je 1 mil. Kč. Program na podporu Podnikatelských nemovitostí a infrastruktury Tento program byl zahájen již v roce 2005 a jeho lhůta fungování byla prodloužena do roku 2020. Program je možné využít například na odstranění nevyužitých ekologických zátěží (znečištění horninového prostředí, znečištění podzemních vod, znečištění staveb a v neposlední řadě skládky škodlivých odpadů). (edotace, 2017) Příjemcem této dotace může být obec, uskupení obcí, kraje, příspěvkové organizace státu a organizační složky státu, státní podniky. Výše uznatelných nákladů činí minimálně 1 mil. korun a výše podpory činí max. 75 %. Tento program je určen pro potřeby podnikání v odvětvích zpracovatelského průmyslu. (edotace, 2017) 5.2 Finanční programy Ministerstva kultury Ministerstvo kultury je orgánem, který vypisuje granty a programy pro oblast kultury v České republice. Mezi programy, které se týkající se obnovy památek patří i takové, díky 2018 20

nimž je možné financovat ochranu industriálního dědictví. Mezi takové programy patří následující: 5.2.1 Havarijní program Tento program je určen k pokrytí akutních oprav nemovitých kulturních památek, především se jedná o odstranění nosných konstrukcí staveb a havarijního stavu střech. Vlastníkův podíl by neměl přesáhnout 40% ze smluvní ceny dojednané se zpracovatelem díla nebo 30% z ceny nakoupeného stavebního materiálu, který byl na obnovu použit a to v případě, jsou-li práce realizovány svépomocí. (Zamarský, 2011) 5.2.2 Program podpory pro památky UNESCO Z tohoto programu lze financovat jak investiční, tak neinvestiční projekty, které se týkají památek UNESCO ale také památky, které teprve zažádaly o zapsání na tento seznam. Z tohoto programu je udělována dotace až do výše 70% celkových nákladů. (Vráblík, 2009) 5.2.3 Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón Jedná se o program, který se týká regenerace památek, které jsou převážně v historických městech a jedná se o významné památky v památkových zónách a rezervacích. Finanční prostředky z tohoto fondu mohou být poskytovány jen v případě, že má příslušné město zpracován vlastní program obnovy a finančně se podílí s vlastníkem na jeho regeneraci. (Zamarský, 2011) 5.2.4 Program záchrany architektonického dědictví Tento program vznikl v roce 1995 a příspěvek z tohoto programu je udělován jako účelová dotace. Chystané práce musejí být zaměřeny na záchranu kulturní památky nebo těch částí, které tvoří její podstatu. (Zamarský, 2011) 5.2.5 Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností Tento program a jeho finanční podpora se vztahuje na nemovité kulturní památky, které jsou mimo památkové rezervace a zóny, které nepatří mezi národní kulturní památky a nejsou ve vlastnictví ČR. Podíl vlastníka památky na nákladech musí být alespoň 10%, není však možné zde zařadit projekt ve špatném technickém stavu a projekt, u kterého byla opomíjena údržba. (Zamarský, 2011) 5.2.6 Operační program Životní prostředí 2014 2020 Hlavním cílem Operačního programu Životního prostředí 2014-2020 (dále OP ŽP 2014-2020) je ochrana a zajištění kvalitního prostředí pro život obyvatel České republiky (dále ČR), podpora efektivního využívání zdrojů, eliminace negativních dopadů lidské činnosti na životní prostředí a zmírňování dopadů změny klimatu. Na základě analýz dosavadního vývoje a trendů byly stanoveny následující priority: Priorita 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní, 2018 21

Priorita 2: Zlepšování kvality ovzduší v lidských sídlech, Priorita 3: Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika, Priorita 4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu, Priorita 5: Energetické úspory. (OPŽP, 2017) 5.2.7 Programy na podporu revitalizace brownfields INVESTIČNÍ PRIORITA 1 prioritní osy 2: Zachování a ochrana životního prostředí a podporování účinného využívání zdrojů přijímáním opatření ke zlepšování městského prostředí, revitalizaci měst, regeneraci a dekontaminaci dříve zastavěných území (brownfields), (včetně bývalých vojenských oblastí), snížení znečištění ovzduší a podporou opatření ke snížení hluku (Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 čl. 4 odst. c) písm. IV). (OPŽP, 2017) 5.3 Finanční programy Ministerstva průmyslu a obchodu Následující finanční programy spadají pod MPO: 5.3.1 Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 2020 INVESTIČNÍ PRIORITA 3 prioritní osy 2: Podpora vytváření a rozšiřování vyspělých kapacit pro rozvoj produktů a služeb. Specifické cíle odpovídající investiční prioritě a očekávané výsledky SPECIFICKÝ CÍL 2.3: Zvýšit využitelnost infrastruktury pro podnikání V regionech celé České republiky se nachází celá řada lokalit typu brownfield, které by bylo možné regenerovat a poté opětovně použít pro ekonomické aktivity MSP. Specifickým cílem je tudíž zlepšit kvalitu a zesílit využitelnost podnikatelské infrastruktury typu brownfield, a umožnit tak MSP uskutečnit své rozvojové podnikatelské záměry, které mohou vést jak k rozšiřování výroby, tak k posunu podniků směrem výše v rámci hodnotového řetězce. (OPŽP, 2017) Výsledky, kterých chce ČR dosáhnout s podporou Unie Ekonomicky a prostorově vhodné podnikatelské infrastruktury, včetně regenerovaných lokalit typu brownfield, dovolí MSP přechod od klasické výroby na výrobu s vyšší technickou a technologickou úrovní umožňující konkurenceschopnost, redukci provozních nákladů a vysokou přidanou hodnotu s potenciálem lepšího uplatnění na zahraničních trzích. (OPŽP, 2017) SPECIFICKÝ CÍL 2.3: Zvýšit využitelnost infrastruktury pro podnikání Aktivity pro tento specifický cíl: - realizace komplexních stavebně-technických postupů vedoucích k rekonstrukcím technicky nevyhovující podnikatelské nemovitostí nebo brownfieldů na podnikatelský objekt a počátku nově zrekonstruovaných podnikatelských ploch. 2018 22

- Technické a stavební rekonstrukce brownfieldů (nezahrnující výdaje na odstranění ekologických zátěží) a jejich transformace na moderní podnikatelské objekty a vznik nově zrekonstruovatelných podnikatelských ploch. (OPŽP, 2017) Aktivity těchto specifických cílů jsou soustředěny na rekonstrukci brownfieldů, dále pak na posílení využitelnosti infrastruktury pro podnikání a na modernizaci stávající infrastruktury v oblasti výroby a služeb. (OPŽP, 2017) Typovým projektem se stane modernizace starých, technicky a prostorově nevyhovujících objektů, areálů a budov, které budou znovu využity pro rozvoj výrobních činností a služeb MSP. Podporu v tomto specifickém cíli budou v těchto případech přijímat malé a střední podniky a taktéž městská samospráva. Není tedy přípustná podpora developerských projektů, ani výstavba na tzv. zelené louce, která vyžaduje zábor zemědělského půdního fondu. Výsledkem projektů v rámci tohoto specifického cíle bude zcela nově zrekonstruovaná podnikatelská infrastruktura a výsledkem aktivit tohoto specifického cíle bude nárůst celkové rozlohy regenerovaných ploch a lokalit, které budou využitelné pro podnikatelské aktivity MSP. (OPŽP, 2017) Jak už bylo zmíněno, hlavní cílovou skupinou budou podnikatelské subjekty, tedy malé a střední podniky. Cílovým územím pak bude území celé ČR, a to mimo území Prahy. Z pohledu územní dimenze bude tento specifický cíl zaměřen na urbánní území, kde se předpokládá zapojení do integrovaného nástroje ITI. (OPŽP, 2017) Vedle Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK) řeší otázku financování brownfieldů také Operačního programu Životního prostředí 2014-2020 (OP ŽP) a nepřímo také Program rozvoje venkova ČR (PRV). Hlavním předmětem podpory v OP ŽP je sanace značně kontaminovaných lokalit, u nichž jsou dokázána rizika pro ekosystémy a lidské zdraví. V rámci OP PIK nedojde k podpoře sanací ekologických zátěží, ale bude podporována likvidace a demolice stavebních materiálů, z nichž některé mohou spadat pod vyšší rizikovost. (OPŽP, 2017) V případě PRV jde taktéž o komplementaritu, přičemž výběr projektů PRV bude v některých opatřeních posuzován také z hlediska možné revitalizace brownfieldů. Do problémové oblasti Životní prostředí dále patří taktéž podpora regenerace brownfieldů, což je zároveň jedna z priorit, na kterou se soustředí prioritní osa 2 OP PIK. (OPŽP, 2017) 5.4 Spolupráce ČMZRB a Czechinvest Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB) a agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest se plánují společně specializovat na zefektivnění poskytování podpory malým a středním podnikatelům v ČR a tím ulehčit jejich další rozvoj. Zájem o tuto spolupráci stvrdili podpisem Memoranda o partnerství a spolupráci dne 10. října 2017 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. (Businessinfo, 2017) Tato spolupráce spočívá v oboustranné výměně informací a koordinaci aktivit, a to především při poskytování produktů malým a středním podnikatelům v regionech České republiky. Předseda a generální ředitel ČMZRB Jiří Jirásek popisuje: Ve spolupráci s CzechInvestem budeme usilovat o přípravu takových programů podpory, které podnikatelům usnadní jejich další rozvoj. Důraz chceme klást hlavně na podporu financování rozvojových projektů začínajících podnikatelů, brownfields, inovací a transferu technologií. (Businessinfo, 2017) 2018 23

Úkolem obou společností je tedy sledovat vývoj trhu, vyhledávat další možnosti pro zvýhodněné financování podnikatelských projektů. A to zahrnuje i vytvoření specializovaných nástrojů na přispění rozvoje především v oblasti brownfields a výzkumu, inovací a vývoje technologií. (Businessinfo, 2017) 5.5 JESSICA Jedná se finanční nástroj a revolvingovaný fond. Jinými slovy také Iniciativa JESSICA - Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí - vznikla na podnět Evropské komise ve spolupráci s Rozvojovou bankou Rady Evropy (CEB) a Evropskou investiční bankou (EIB). Podporuje udržitelný městský rozvoj a obnovu, a to pomocí mechanismů finančního inženýrství. (Evropská komise, 2018) Země Evropské unie se tedy mohou rozhodnout, že investují část finančních prostředků, které jim byly přiděleny pomocí strukturálních fondů Evropské unie do revolvingových fondů, aby pomohly znovuvyužití finančních prostředků a zrychlily tak investice do městských oblastí Evropy. (Evropská komise, 2018) Z (EFRR) - Evropského fondu pro regionální rozvoj jsou udělovány příspěvky fondům městského rozvoje, které je následně investují do partnerství soukromého a veřejného sektoru, nebo jiných projektů, které jsou zahrnuty v integrovaném plánu udržitelného městského rozvoje. Investice mohou být v podobě půjček, vlastního kapitálu a záruk. (Evropská komise, 2018) JESSICA podporuje projekty ve více oblastech a tím prosazuje udržitelný městský rozvoj. Mezi oblasti vztahující se k brownfields řadíme: - nové využití bývalých průmyslových prostor - zahrnující asanace a dekontaminace, - kulturní dědictví a památky - pro účely turistického ruchu a další udržitelné způsoby využití. (Evropská komise, 2018) 5.6 Možnosti financování v Německu Regenerací brownfields se zabývá celá řada vládních i nevládních organizací. V Německu je centrální vláda primárním orgánem, který určuje právní předpisy. Strategie a programy související s regulací brownfields, kontaminované půdy a územního plánování obvykle vycházejí ze spolkové vlády. Tato legislativa je obvykle vykonávána státem a lokálními agenturami, nebo menšími vládáni regiony. Návrh environmentálního programu Draft z roku 1998 a Národní udržitelné strategie doporučují, aby státy vydaly přesné pokyny pro ochranu otevřeného prostoru, omezily rozšiřování výstavby a zatraktivnily městský rozvoj a přestavbu. (Policies and practices, 2017) V Německu jsou finanční prostředky poskytovány spolkovou vládou a státy skrze programy podporující brownfields, které jsou často kombinovány. Za zmínku stojí nákupy půdy a renovace objektů brownfields, kdy investor obdrží podporu srovnatelnou s tou, jakou mají nové stavební projekty greenfields. (Policies and practices, 2017) Příklady pro něž je tato podpora brownfields dostupná je komplikována potřebou půdního financování pro oba typy půdy a to jak spodní půdy, tak svrchní půdy. Je to nutné kvůli programům, které oddělují kontaminovanou půdu od brownfields, kontaminovaná půda má pak specifické možnosti financování. Rozdělují teda dva typy ploch a to 2018 24

brownfields a kontaminovanou půdu, na které se vztahují odlišné prostředky financování. (Policies and practices, 2017) Hlavní programy, které se týkají brownfields pocházejí z úřadu městského plánování a úřadu pro ochranu životního prostředí. Schválené aktivity zahrnují: marketing a koncepty rekonstrukce, městské plánování, rozpoznávání kontaminace a sanace, demolice budov a zařízení, vývoj, rekonstrukce, zajištění a řízení projektů a nákup nemovitostí a správa nemovitostí majetku. (Policies and practices, 2017) Zlepšením konkurenceschopnosti brownfields, spolkové země a komunitní podpůrné programy podporují městský rozvoj. Financování je navíc k dispozici prostřednictvím programů Městské konverze východu a Městské konverze západu, které se zaměřují na financování hospodářského rozvoje. (Policies and practices, 2017) Ostatní podpůrné programy zahrnují: čištění kontaminace a programy na rozvoj měst, podpora pro zvláštní účely, jako je propagace kultury, vývoj, výzkumu a ukázkové projekty. (Policies and practices, 2017) Konečně prostředky jsou uděleny také ze státní správy prostřednictvím majetkových fondů, kterým je například fond Severního Porýní-Vestfálska. (Policies and practices, 2017) Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRE) Tento fond usiluje o posílení hospodářské a sociální soudržnosti v Evropské unii a o odstranění rozdílností mezi různými regiony. Tento fond zaměřuje své investice na několik prioritních oblastí: - výzkum a inovace, - digitální agenda, - podpora malých a středních podniků, - nízkouhlíková ekonomika. (edotace, 2017) Fond EFRE přiděluje své finanční prostředky těmto prioritám a záleží na tom, do které kategorie daný region patří. V rozvinutějších regionech musí být alespoň 80% finančních prostředků soustředěno na nejméně dvě z výše uvedených priorit. V přechodových regionech to musí být alespoň 60% prostředků a v méně rozvinutých regionech pak 50% finančních prostředků. (Europäischer Fonds für regionale Entwicklung, 2017) Tento fond zahrnuje revitalizace brownfields a slouží především pro tyto účely: - eliminace brownfields v důsledku strukturální změny, - vojenských brownfields, které se již nevyužívají. (Europäischer Fonds für regionale Entwicklung, 2017) Propaguje: - regenerace kontaminovaných ploch, odstraňování nebezpečí a škoda na životním prostředí, demolice budov, těsnění povrchu a vůle, - zachování zeleného a otevřeného prostoru. Podmínky čerpání: - míra financování max. 75% z celkových nákladů, 2018 25

- kombinace zdrojů vlastního majetku s majetkem obce s jinými programy je možná. (Stadt Plauen, 2017) Zvláštní územní znaky EFRE taktéž zohledňuje specifické územní charakteristiky. Opatření EFRE jsou určena ke snížení hospodářských, ekologických a sociálních problémů v městských oblastech. Mimořádný důraz je kladen na udržitelný rozvoj měst. Minimálně 5% z prostředků z EFRE je vyčleněno na integrované akce v této oblasti, které spravují města. (Stadt Plauen, 2017) Dále regiony, které jsou znevýhodněny svou zeměpisnou polohou (vzdálené, hornaté nebo řídce osídlené oblasti) mají zvláštní status. A konečně, regiony hraničící s územím EU mají rovněž zvláštní podporu z (EFRE), aby došlo k vyrovnání veškerých nevýhody způsobených touto situací. (Stadt Plauen, 2017) Evropská územní spolupráce V rámci programů evropské územní spolupráce se nejméně 80% finančních prostředků soustředí na čtyři prioritní oblasti zmíněné výše. (Europäischer Fonds für regionale Entwicklung, 2017) REFINA Tento program zkoumá regionální postupy hospodaření s půdou a rozvíjí koncepty regionálních modelů a plánovací nástroje na podporu recyklace půdy (Federální ministerstvo vzdělání a výzkumu n. d.). Dále státy dostávají různé regionální benefity, jako je majetek či pozemky. Činnosti fondu nemovitostí zahrnují: shromažďování zkušeností s asanací brownfields, podpora městské výstavby nad ekonomickými důvody, zachování průmyslové architektury a ochrana památek. (Policies and practices, 2017) ITVA Jednou z nevládních organizací je tzv. ITVA (Ingenieurtechnischer Verband für Altlastenmanagement und Flächenrecycling) - neboli Německá vědecko-technická asociace sanací životního prostředí a znovuvyužití brownfields. Tato organizace je jedním z klíčových subjektů na státní ale i regionální úrovni. Od roku 1991 pořádá ve spolupráci s dalšími asociacemi symposia. Program pravidelně řeší otázky týkající se případových studií a poskytuje impulzy ke zvládnutí současných problémů souvisejících s brownfields, kontaminovanými územími a ochranou životního prostředí. (ITVA, 2018) Finanční prostředky z Grundstückfonds Ruhr a Grundstückfonds Severní Porýní- Vestfálsko se využívají k nákupu starých průmyslových areálů pro renovace. Komerční objekty v celé řadě komunit v regionu jsou pak zavázány investičními stimuly k podpoře regionálního rozvoje. (Policies and practices, 2017) Znovuvyužití brownfields často selže z důvodů potřeby vysokých požadovaných nákladů z pohledu investora a vysokého rizika dalších nepříznivých podmínek. Proto je nezbytná podpora veřejných fondů aby bylo možné realizace provést. Financování je důležitým nástrojem podpory vnitřního rozvoje měst obzvlášť v případech, kdy je rozvoj také veřejným zájmem. (Policies and practices, 2017) Fondy jsou vždy omezené a mají specifické předpoklady, které je třeba splnit. Podmínky se vždy liší podle programu financování. (Policies and practices, 2017) 2018 26

6 OBLASTI VYUŽITÍ Jedno z prvních měst v České republice, které se začalo problematikou evidence a s ní spojenou první městskou databází brownfields v ČR zaobírat bylo město Ostrava. Tato databáze vznikla v úzké spolupráci s VŠB Technickou univerzitou v Ostravě a Carnegy Mellon University v Pittsburghu. (Kadeřábková, Piecha 2009) K vyplňování prvních dotazníků došlo v letech 1998-1999. Partnerská univerzita v Pittsburghu pomáhala především jako odborný konzultant a to zejména v otázkách typu jak problematiku brownfields definovat, pochopit a jak směřovat budoucí generace. (Kadeřábková, 2009) V rámci tvorby databáze brownfieldů byly posuzovány veškeré plochy, které byly v jakémkoliv směru ovlivněny průmyslem (továrny, bývalé doly, haldy apod.). (Petríková a kol., 2013) Ve výzkumu se hledaly nejdůležitější metodologické přístupy, plus také odkaz na tvorbu databáze brownfields. Záměrem nebylo popsat všechny brownfields v České Republice, ale na ukázkovém schématu území Ostravy přichystat schéma, které by bylo možné použít i jinde v republice. To mělo vést k vytvoření databáze více než 100 ploch Databáze Ostravských brownfields 2000. Tato databáze ostravských brownfieldů byla první na území ČR. Jedná se o svým způsobem unikátní databázi, čehož jsou důkazem i kategorie, které u ostatních databází nenalezneme. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Plochy byly rozděleny do následujících kategorií: - areály bývalých dolů, kde došlo k ukončení těžby, - důlní haldy, - odkaliště, - areály průmyslu, kde skončila průmyslová výroba, - jakékoliv pozemky, které vzniknou po ukončení těžby, - ukončené rekultivace k zahlazení důsledků důlních vlivů, - chemické skládky a skládky průmyslových odpadů, - skládky zeminy a tuhého komunálního odpadu, - ostatní. Co se dělo s databází dále už bohužel není tak pozitivní a dokazuje to fakt, že problematika regenerace těchto ploch není problémem jednoho volebního období. Naneštěstí se změnou vedení města se změnil i postoj k regeneraci brownfields a i přesto, že bylo vše připraveno, tedy jak metodika, i GISové nástroje a funkčnost byla ověřena, tato databáze byla několik let nedotčena a to až do roku 2010. (Kadeřábková a Piecha, 2009) V roce 2010 pak v rámci přípravy projektu s názvem Partnerství pro české brownfieldy s plánem uskutečnit aktualizaci existující databáze z roku 2000. Záměrem bylo uskutečnit průzkum jednotlivých ploch a překlasifikovat je na základě definice CABERNET. Mluvíme o plochách, které jsou ovlivněny původním využíváním této plochy a okolních pozemků, jsou opuštěné nebo nevyužívané, předpokládá se zde jistá míra kontaminace, většinou se nachází v zastavěných územích a potřebují aktivní intervence ke svému návrtu k smysluplnému využití. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Nejednalo se tedy o vytvoření zcela nové databáze, která by obsahovala všechny plochy vzniklé po roce 2000, ale o aktualizace 10 let staré databáze a to jen v určitých 2018 27

parametrech. Záměrem bylo především popsat, jakých směrem se tyto plochy z roku 2000 posunuly s ohledem na jejich současný stav. (Kadeřábková a Piecha, 2009) Došlo k rozdělení do 6 ti skupin: - sociální brownfield, - průmyslový brownfield, - plochy nemající charakter brownfields byly uvedeny v mapě z roku 2000, - rekultivované, - odkaliště, - plochy v procesu rekultivace. Při porovnání map z roku 2000 a mapy z roku 2010 je viditelně zřejmé, že se Ostrava co se týká zátěží vzniklých hlavně průmyslovou a hornickou činností jich postupně zbavuje. (Kadeřábková a Piecha, 2009) 6.1 Databáze na úrovni České republiky Databáze na úrovni státu začala vznikat v roce 2005. Pod vedením Ministerstva životního prostředí fungovala databáze kontaminovaných ploch již v té době. Roku 2013 se v této databázi nacházelo zhruba 7000 ploch. (Vojvodíková, 2013) Databáze brownfields České republiky vznikala v rámci projektu Brownfields 3000 (název odvozen od předpokládaného počtu 3000 brownfieldů). Nakonec projekt získala vládní agentura pro podporu podnikání CZECHINVEST. K několika problémům vedlo to, že projekt byl veden agenturou, která je zaměřena na podporu podnikání, nikoliv na rozvoj územního rozvoje. Jedním ze zmíněných problémů byla skupina ploch, které byly vyhledávány. Hlavním cílem bylo vyhledat takové plochy, které jsou komerčně využitelné, a dalším omezením bylo to, že se databáze zajímala o plochy větší než 2 ha. (Vojvodíková, 2013) Dalším překážkou bylo to, že pasportizace nebyla prováděna jednotným týmem s jednotnou metodikou, ale jednalo se o provedení prostřednictvím oslovování obcí. Odpovědi jednotlivých obcí pak byly na principu dobrovolnosti. (Vojvodíková, 2013) V konečném výsledku se v databázi sešlo 3096 lokalit. Největší podíl pak měly plochy zemědělské výroby. Zajímavostí je fakt, že více než polovina evidovaných brownfields je v obcích do 2000 obyvatel. To značí fakt, že pro malé obce jsou brownfieldy velkým problémem. (Vojvodíková, 2013) 6.2 Regenerace brownfieldů na Ostravsku První roky vzniků brownfieldů a jednotlivé postupy jejich regenerace byly opravdu velmi průkopnické. Roku 1993 byly uzavřeny již všechny doly Ostravské dílčí pánve a díky tomu došlo k odchodu obyvatel ale samotné plochy a budovy zde zůstaly. Při nahlédnutí do územního plánu z roku 1996 zjistíme, že téměř ke všem plochám po hornické činnosti je přiřazen status funkce lehkého průmyslu. V Ostravě se nicméně nenachází jen plochy bývalých opuštěných dolů. Mezi nejznámější brownfield (tento výraz ještě nebyl v dané době používán) patřila oblast bývalé koksovny Karolíny a dolní oblasti Vítkovice. (Vojvodíková, 2013) 2018 28

6.3 Organizace zabývající se brownfieldy Níže uvádím hlavní organizaci zabývající se problematikou brownfields a dále pak klasifikaci, které se využívá v České republice. CzechInvest Agentrura CzechInvest je státní příspěvkovou organizací spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Agentura se zabývá podporou podnikání a investic, kdy sjednává do České republiky tuzemské a zahraniční investice ze sféry strategických služeb, výroby a technologických center. Agentura pomáhá jak malým, středním, tak i začínajícím podnikatelům, podporuje inovace a podnikatelskou infrastrukturu. (CzechInvest, 2018) CzechInvest ve vzájemné spolupráci s veřejnými subjekty pracuje na provedení Národní strategie regenerace brownfieldů, jejímž cílem je zaručit vznik funkčního prostředí pro tyto projekty. (CzechInvest, 2018) CzechInvest poskytuje následující služby: - provádí a organizuje prohlídky vybraných nemovitostí, - organizuje semináře a konference orientující se na regeneraci brownfieldů, - mapuje lokality vhodné pro projekty v krajích Národní databáze brownfieldů, - za pomoci dalších veřejných institucí připravil podklady pro Národní strategii regenerace brownfieldů v České republice a účastní se na její náplni, - spravuje programy podpory na regeneraci brownfieldů financovaných státním rozpočtem i ze strukturálních fondů EU. (CzechInvest, 2018) Pokud mluvíme o organizacích zabývajících se brownfieldy je třeba také zmínit neziskovou organizaci IURS (Institut pro udržitelný rozvoj sídel). Tato organizace byla založena roku 2001 s vizí podpořit udržitelný územní rozvoj a to především rozvoj měst. Tuto organizaci založila a značně aktivně reprezentovala Jiřina Bergatt Jackson se zaměřením na brownfields. (Vojvodíková, 2013) V roce 2003 to byl například projekt Problematika brownfields v ČR, který řešil ústav pro ekopolitiku o.p.s. pro MMR ČR. V rámci tohoto projektu byla zpracována analýza ekonomických nástrojů ovlivňujících revitalizaci brownfields, analýza právních nástrojů ovlivňujících revitalizaci brownfields a metodika monitorování brownfields v obcích ČR. (Vojvodíková, 2013) 6.4 Klasifikace využívaná v České republice Existuje spousta hodnotících kritérií, podle kterých můžeme brownfields dělit do různých kategorií. Hodnotícím parametrem může být například lokalita, způsob a míra budoucího využití či míra ekologické kontaminace. (Doležalová, 2015) 6.4.1 Dělení z hlediska původu vzniku brownfields Toto dělení je zaměřeno na původní funkční využití území a směřuje na využití budoucí. Veškerá území brownfields jsou v určité míře poznamenány lokalitou a historickým vývojem a z toho důvodu je oblast budoucího využití limitována. Například původní vojenské a zemědělské objekty nejsou příliš poptávány k tomu, aby plnily své původní využití. Na druhé straně je však stále větší důraz kladen na občanskou vybavenost, kam spadají objekty na bydlení, sportovní zařízení, nebo nákupní centra. (Vojvodíková, 2013) 2018 29

1. Nevyužívané průmyslové zóny v urbanizovaném území Ke vzniku těchto brownfields vedla změna v orientaci českého průmyslu, která byla charakteristická odchýlením od těžké průmyslové výroby k orientaci na produkci informační techniky, spotřebního zboží a automobilů. 2. Nevyužívané administrativní objekty ve vnitřních zónách měst Jedná se o budovy, pro které se nepodařilo nalézt nové majitele a na jejichž provoz a udržení neměla obec dostatek finančních prostředků. Zde spadají taktéž brownfieldy, které vznikají při prudce probíhajících změnách funkčního a strukturního uspořádání urbanizovaného území. 3. Nevyužívané objekty Českých drah U brownfields této skupiny je největším problémem skutečnost, že majetek ČD není stále kompletně zinventarizován a ohodnocen. Mnoho budov je v tak špatném stavu, že by měly být určeny k demolici, vzhledem k nedostatku finančních prostředků však toto není vždy proveditelné. 4. Nevyužívané objekty ozbrojených složek Tyto brownfieldy vznikly jako následek odchodu sovětských vojsk z našeho území a souvisely také se zrušením vojenských posádek armády ČR, případně Celní služby a ozbrojených složek Ministerstva vnitra. 5. Nevyužívané zemědělské objekty Jedná se o objekty, které začaly vznikat po roce 1989, kdy české zemědělství prošlo změnami zahrnujícími vyrovnání vlastnických vztahů k půdě a regulací produkce komodit, čímž se tvořily nové objekty brownfields. 6. Pozůstatky ukončené důlní činnosti těžby nerostných surovin Zde je zapotřebí provést sanace a opětovné začlenění důlních objektů do okolní krajiny což bývá vždy dlouhodobá záležitost, která vyžaduje vysoké náklady na revitalizaci území. (Vojvodíková, 2014) 6.4.2 Dělení z hlediska ekonomické atraktivity Rozhodujícím faktorem je umístění dané lokality, míra poškození objektu a zóny včetně vyčíslení nákladů na ekologickou likvidaci polutantů. Mezi další důležité faktory patří také celková sociální úroveň, možnost propagace lokality a míra vzdělanosti obyvatelstva. (Kadeřábková a Piecha, 2009) V ČR se používá pro stanovení ekonomické atraktivity nejznámější členění dle Cabernet network, které zahrnuje následující tři kategorie A, B, C: A tato území, spadající do kategorie A, se nacházejí ve většině případů v centru velkých měst. Tato území nepotřebují ke svému znovuvyužití fiannční prostředky z veřejných rozpočtů. Soukromý sektor zde zvládá vše financovat sám. Dalším důležitým faktorem je to, že lokality nejsou zatížené kontaminací. (Vráblík, 2009) B do této kategorie řadíme lokality, které nejsou velmi atraktivní nebo mají předpokládanou ekologickou zátěž. Jsou však stále označovány jako běžné pro zahájení nového využití, ke kterému bude zapotřebí pomoc z veřejného rozpočtu. (Vráblík, 2009) C zde patří lokality, které zaručeně budou potřebovat pro své znovuvyužití pomoc z veřejných prostředků. Jsou to území, která jsou v neatraktivních lokalitách a ve všech případech jsou kontaminovaná. Většinou o tyto území nemá soukromý sektor příliš velký zájem. Tím se bohužel snižuje možnost k jejich znovuvyužití. (Vráblík, 2009) 2018 30

6.4.3 Evidence Každý kraj má svůj vlastní soupis brownfieldů, který si také sám eviduje, v některých případech se jedná i o jednotlivá města. Databáze CzechInvestu používá shodná kritéria pro evidenci, z toho důvodu se počty brownfieldů dle krajských údajů výrazně liší, a to vzhledem k metodice jednotlivých krajských úřadů, která je odlišná. (edotace, 2017) Největší počet brownfieldů se podle krajských údajů nachází v Libereckém kraji (368). Poté následuje kraj Pardubický (181), Moravskoslezský (167) a Jihomoravský (154) údaje jsou platné z května 2017. (edotace, 2017) Pro porovnání údaje z Národní databáze jsou u všech krajů výrazně nižší, avšak převahu má také Liberecký kraj (83). Na druhém místě dle databáze je nejvíce brownfieldů v Jihomoravském kraji (57), v Ústeckém (53) a nakonec v Moravskoslezském kraji (39). Z níže uvedeného grafu vyplývá, že největší podíl tvoří brownfieldy, které měly původně průmyslové využití a jako druhé to jsou zemědělské brownfieldy. (edotace, 2017) Graf 1: Počet brownfields v ČR z hlediska původního využití za rok 2017 2,70% 1,70% 1,50% 1,50% Průmysl 4,20% Zemědělství Občanská vybavenost 10,90% Vojenské areály 44,10% Ostatní 15,70% Doprava Bydlení Cestovní ruch 18,20% Těžba surovin Graf 2: Brownfieldy v jednotlivých krajích ČR za rok 2017 (pozn.: Karlovarský kraj má dostupné údaje pouze z databáze CzechInvest, údaje o Praze (105) a Plzeňském kraji (20) pochází z analýzy Česko v datech) Brownfieldy v krajích ČR 368 181 105 116 154 67 94 115 167 17 20 39 43 1 29 30 21 53 83 27 36 21 57 24 32 39 28 Údaje krajských databází Databáze CzechInvest 2018 31

Z předchozího uvedeného grafu vyplývá, že čísla uváděná v databázi CzechInvest a v krajských databázích se výrazně liší. 6.4.4 Německo V Německu jsou brownfieldy spravovány každou spolkovou zemí samostatně, takže neexistuje jednotná databáze pro celou zemi, jako u nás. Několik spolkových zemí podporuje své komunity s profesionálními databázemi pro správu půdy. (FLOO, 2016) Jedná se o praktickou pomoc obcím, díky které můžou vidět potencionálně vhodné lokality pro nové využití. Tato databáze byla spuštěna v roce 2009 pro bavorské obce a postupně se rozšířila i na další spolkové země jako je Hesensko, Dolní Sasko a Šlesvicko-Holštýnsko. V databázi nalezneme volné pozemky i brownfields. Jedním z nástrojů databáze je také zpětná vazba, která funguje na principu dotazníků. V oblastech, které jsou tedy určeny k prodeji, mohou obce snadno vytvářet profily pro tyto nemovitosti. Databáze také pomáhá obcím dokumentovat jejich vnitřní rozvoj a plánovat do budoucna. Nástroj je schopen na základě statistických parametrů vypočítat, jak velká bude poptávka do budoucna po stavebních pozemcích v dané obci. (BLFU, 2018) Tabulka 2 : Přehled brownfields v Německu za rok 2014 podle spolkových zemí [58] plocha na 1000 ha podíl v % Bádensko-Württembersko 12,6 6,74 Bavorsko 44,9 24,01 Braniborsko 31,2 16,68 Hesensko 7,6 4,06 Meklenbursko-Přední Pomořansko 16,0 8,56 Dolní Sasko 25,5 13,64 Severní Porýní-Vestfálsko 8,6 4,60 Porýní-Falc 8,0 4,28 Sársko 1,4 0,75 Sasko 5,0 2,67 Sasko-Anhaltsko 16,3 8,72 Šlesvicko-Holštýnsko 8,2 4,39 Durynsko 1,4 0,75 Městské státy 0,3 0,16 Německo celkem 187,0 100,0 Dělení z hlediska ekonomické atraktivity Ziskovost rozvoje pozemků je dána místním trhem s nemovitostmi a také výnosy, které mohou vzniknout z ceny pozemků. I zde se jedná o složitý proces s ovlivněný mnoha činiteli- Jedná se o vlastníky pozemků, investory, obyvatelé, místní plánovači a každý má 2018 32

odlišné zájmy. Je zapotřebí spolupráce více orgánů, jelikož se problematika dotýká více oblastí (územního plánování, ochrany životního prostředí a stavebního zákona). (Umwelt Bundesamt, 2014) Také v Německu stejně jako u nás se používá A-B-C model dle definice CABERNET: Obrázek 3 : Dělení brownfields dle A-B-C modelu (www.umweltbundesamt.de) A atraktivní lokality: projekty soukromého trhu B potencionální lokality k rozvoji: Public-Private partnership C rezervní lokality: projekty veřejného sektoru 2018 33

7 VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Jak je obecně známo těžba a dobývání má nepříznivé účinky a následný dopad na okolní krajinu. Černé uhlí se v našem regionu plánovaně dobývá více než 200 let. Úplně první hlubinný důl vznikl v roce 1782 na území Ostravy v oblasti současného Landek Parku. (OKD, 2012) Poblíž dolů docházelo k prvním pokusům o spontánní ozeleňování hald a odvalů havíři z hornických kolonií. Dobýváním hlubinného černého uhlí se v Moravskoslezském kraji razantně změnila tvář krajiny, společenské a demografické podmínky ale především kvalita životního prostředí. (OKD, 2012) Velký důraz je proto zapotřebí klást na ochranu před znečištěním ovzduší, vod, nakládání s nebezpečnými látkami, odpady a na rekultivační práce v okolí. (OKD, 2012) Těžba uhlí působí na životní prostředí a okolní krajinu především těmito způsoby: Deformace povrchu Dobývání uhlí má za následek poklesy povrchu a v některých případech dokonce i propady, což ovlivňuje stavbu krajiny na povrchu a taktéž negativně ovlivňuje i povrchové stavby. Poklesy mají za následek v lepším případě praskliny na zdech, v extrémních případech však může dojít až k porušení a zničení staveb, komunikací i inženýrských sítí. Tento proces ovlivňuje a narušuje spád u kanalizací a vodovodů, dochází k lámání jejich rozvodů a únikům vody. Tento proces působí a narušuje spád u kanalizací a vodovodů, tím dochází k lámání rozvodů a únikům vody. (OKD, 2012) Narušení krajiny Jak u dolů, tak u hutí vznikají jako pozůstatky této činnosti haldy a odvaly. Některé starší haldy jsou k nepoznání, jelikož jsou již tak zarostlé, díky náletům dřevin z okolních porostů, u mladších hald se pak objevují nálety dřevin, které osídlují nové území bez vegetace. U mladších dolů jsou řešením tzv. odkalovací rybníky, kam se voda svádí z třídírny uhlí, kde se uhlí pralo, neboli čistilo po vyklopení ve výklopníku. Haldy a hutní odvaly po hutní činnosti mají specifické složení materiálu. Jelikož v počátcích hutních procesů nebyly k dispozici dokonalé technologické postupy, které by byly v souladu s v té době dostupnou technikou a zkušenostmi se na haldy mnohdy dostávaly materiály, které bude možné znovu využít a zhodnotit, především pro obsah železa. (OKD, 2012) 7.1 Zahlazování následků a následná rekultivace Jedná se o soubor dílčích kroků a činností, které odstraňují dopady těžby na životní prostředí a vedou k navrácení krajiny do původního stavu. Nejrozšířenější oblastí při zahlazování důsledků hornické činnosti jsou asanačně-rekultivační akce spojené s navrácením pozemků zasažených hornickou činností do stavu dle požadavků orgánů zabývajících se ekologií, správních orgánů s vazbou na územní plány a vlastníků. (OKD, 2012) Cílem je tedy návrat krajiny, která byla výrazně změněna lidskou činností do původního přirozeného stavu, kdy území funguje s původními živočišnými a rostlinnými druhy jako samostatný ekosystém. (OKD, 2012) Samotné rekultivační úkony se dělí na technickou část, které obsahuje odstranění náletové a poškozené zeleně, skrývky kulturních vrstev půdy, tvarování terénu pomocí 2018 34

násypů hlušiny, přeložky inženýrských sítí, zpětné násypy terénu zeminou, odvodnění území a konečně biologickou část, která zahrnuje výsadbu dřevin společně s jejich údržbou a zatravnění. (OKD, 2012) Obrázek 4: Odval Tuchlovice před rekultivací (www.awt-rekultivace.cz) Obrázek 5: Odval Tuchlovice po rekultivaci (www.awt-rekultivace.cz) 7.2 Financování revitalizací Povinnost revitalizace území ovlivněná hornickou činností vyplývá z horního zákona a (zákon č.44/1988 Sb.) V ČR jsou těžařské společnosti povinny odvádět na účet daného místního báňského úřadu úhrady z vydobytých nerostů, kdy z těchto prostředků směřuje 75% do rozpočtů obcí a 25% do státního rozpočtu. 2018 35

V rozmezí let 1991-2014 činily náklady na rekultivaci území zasaženého hornickou činností 3,5 miliardy korun, což představuje 32% z celkových nákladů na celkové zahlazení následků hornické aktivity za dané období. (OKD, 2012) 8 PŘÍPADOVÁ STUDIE ŘEŠENÍ REGENERACE BROWNFIELDS NA KONKRÉTNÍM PŘÍKLADU V ČR A NĚMECKU V následující kapitole popisuji dvě vybraná místa, kde již došlo k úspěšným regeneracím brownfields. Obě tyto místa jsou si podobné svým původním využitím. Jedná se v obou případech o bývalé černouhelné doly s koksovnou. Jako první je to Ostravská Dolní oblast Vítkovice a důl Hlubina a za německou stranu pak důl Zeche Zollverein v Essenu. 8.1 Dolní oblast Vítkovice a dolu Hlubina, Ostrava Založení Rozvoj výroby železa na klasické bázi dřevěného uhlí byl umožněn díky nalezišti železné rudy, horským řekám pro pohon vodních kol a dostatkem dříví pro výrobu dřevěného uhlí. Nejspíše právě proto byly už od samého počátku nálezy uhlí spojovány s myšlenkou jeho využití pro výrobu železa. (Polášek a kol., 2007) Finální návrh na využití ostravského uhlí předložil profesor vídeňské polytechniky a horní rada olomouckého arcibiskupství František Xaver Riepl. Po své studijní cestě ve Skotsku a Anglii pobídnul olomouckou kapitolu k tomu, aby vybudovala válcovnu a pudlovnu v blízkosti ostravského uhlí, které by mohly zpracovávat železo vyrobené v arcibiskupských vysokých pecích v Čeladné a Frýdlantě. Hlavní podmínkou byla blízkost a dostupnost frýdlantských železáren pro silniční dovoz a dostatečný vodní tok pro celoroční provoz. Tyto požadavky splňovala tehdejší vesnice Vítkovice, kde byl podnik později i vybudován. (Polášek a kol., 2007) Založení hutního podniku Rudolfovy huti bylo předmětem širší koncepce Františka Xavera Riepla, jak využít ostravského uhlí pro uskutečnění projektu železnice z Vídně k solným dolům k dolům v Haliči, které je dnes součástí Polska. Na výstavbě této železnice se měl již nový podnik podílet dodávkou kolejnic. (Polášek a kol., 2007) Vítkovické železárny byly založeny roku 1828 a původně nesly jméno po svém zakladateli Rudolfovi, olomouckém arcibiskupovi. Původní plán výstavby válcovny a pudlovny byl následně rozšířen o výstavbu koksové vysoké pece. K slavnostnímu zahájení provozu došlo roku 1830. (Polášek a kol., 2007) První vysoká pec belgického typu pak byla vystavěna roku 1831 v těsné blízkosti pudlovny a válcovny. Po smrti Rudolfa získalo Rudolfovy hutě olomoucké arcibiskupství, které však nemělo příliš velký zájem do něj investovat a proto se veškeré další stavební práce prodlužovaly. (Polášek a kol., 2007) Roku 1835 olomoucké arcibiskupství železárny pronajaly společně s důlními podniky vídeňskému bankéři Jindřichu Geymüllerovi, který je ještě v tom samém roce předal Vítkovickému těžířstvu a hlavním akcionářům s vysokým postavením Salomonem Mayerem Rotschildem. Díky finančnímu zázemí bylo možné dokončení vysoké pece v roce 1836 a stala se tak první koksovnou vysokých pecí v tehdejší rakouské monarchii. (Polášek a kol., 2007) 2018 36

Jelikož kapacita jedné vysoké pece byla nedostačující, proto Vítkovické těžířstvo bez prodlení přistoupilo k výstavbě druhé pece, která byla slavnostně zprovozněna roku 1838. Hlavním vedoucím strojírny se roku 1843 stal Karel Elbertzhagen, který byl později i samotným ředitelem železáren. (Matěj, 2007) Ve 40. letech 19. století nastaly změny vlastnických poměrů. Roku 1843 získal železárny, které byly do té doby ve vlastnictví olomouckého arcibiskupství do výhradního vlastnictví Salomona Mayera Rothschilda. Tímto nastala nová etapa rozvoje Vítkovických železáren. Začaly se hloubit nové uhelné doly, kdy jedním z nich byla i jáma Šalamoun. Ve Vítkovicích byla přistavěna pudlovna, zdokonalena válcovna a roku 1847 byla Anselmova huť pojmenována podle Rotschildova syna. Třetí vysoká pec stejného belgického typu byla zařazena do provozu roku 1856. V rozmezí let 1866-1868 byla nejstarší belgická vysoká pec demontována a místo ní byl postaven rekuperační ohřívač větru. (Polášek a kol., 2007) Obrázek 6: Pohled na Vítkovickou ocelárnu z roku 1899 (www.fotohistorie.cz) Napojení na železnici Roku 1873 se výrazně změnily majetkoprávní poměry Vítkovických železáren a to tím způsobem, že byly zařazeny do Vítkovického horního a hutního těžířstva, jejímiž majiteli byly rodiny Gutmannů a Rothschildů. Špatná situace zapříčiněná světovou hospodářskou krizí vedle Rothschildy k přizvání nových partnerů do podnikání. (Matěj a kol., 2014) Situace se začala lepšit roku 1876 a to s příchodem nového generálního ředitele Paula Kupelwiesera. Tento vídeňský technik a hutní manažer působil ve Vítkovicích celých 17 let a to až do roku 1893. Zapříčinil se o modernizaci závodu za použití nejnovější pokrokové technologie. (Matěj a kol., 2014) V 19. století dosáhla vysokopecní výroba vrcholové úrovně. Roku 1893 byla vybudována vysoká pec č. 3 a byla postavena vedle první skotské pece vybavená Cowperovými ohřívači větru. Roku 1896 došlo k rekonstrukci i druhé vysoké pece, která i přesto nedosahovala produkce první a třetí vysoké pece. (Matěj a kol., 2014) Počátkem 20. století Vítkovické železárny vyráběly 96% celkové produkce litiny a surového železa na Moravě. Roku 1902 proběhla výstavba čtvrté vysoké pece a roku 1907 pak výstavba v pořadí již páté pece novodobého typu. Roku 1911 došlo k rekonstrukci první vysoké pece a to jako pec moderního typu. Stejně tak byla rekonstruována třetí vysoká pec na Žofínské huti. (Matěj a kol., 2014) V období po skončení 1. světové války se železárny potýkaly hned s dvěma zásadními problémy. Ten první byl nedostatek pracovních sil a druhým problémem bylo 2018 37

pak zásobování surovinami. Problém se částečně vyřešil díky zásobování rudami z Koskullskulle a Rudabányi. Surové železo bylo dodáváno převážně tuzemským odběratelům. (Matěj a kol., 2014) Obrázek 7: Pohled na ocelárnu z roku 1908 (www.fotohistorie.cz) Roku 1926 bylo u vysokých pecí zavedeno do provozu jako první na světě elektrické čištění vysokopecního plynu. V průběhu světové hospodářské krize výrazně poklesl odbyt a to především do zahraničí. Došlo ke snížení výroby takovým způsobem, že roku 1930 musely být některé provozovny zastaveny. (Matěj a kol., 2014) Až roku 1934 došlo k obratu, kdy se potřeba železa rapidně zvýšila a železárny tak dosáhly svých zatím nejvyšších obratů. Po vytěžení procházelo uhlí prozatímním prádlem na ořechové a kostkové uhlí, které pokračovalo do třídírny lanovou drahou spojenou s prádlem koksovny Vítkovických železáren. Toto spojení představovalo souvislý technologický tok od těžby uhlí, přes koksování až k samotnému použití při výrobě železa ve vysokých pecích. (Matěj a kol., 2014) V období druhé světové války se železárny potýkaly s problémy se zásobováním surovinami a to hlavně pískem, křemenem a vápencem. Všechna výroba byla zaměřena na válečné potřeby. Celkový objem se postupně zvyšoval až do roku 1943. V létě 1944 však byla Ostrava zasažena bombovým náletem amerických bombardérů, které dopadly i na železárny a kompletně zničily velkou spoustu objektů. Když se fronta blížila, došlo k pozastavení celkového provozu z bezpečnostních důvodů. (Matěj a kol., 2014) Výroba byla znova zahájena v plném proudu po ukončení války a to vytavením prvního železa již 9. 5. 1945. Ve Vítkovických železárnách tedy fungovaly pece č. 1, 4 a 5, na Žofinské huti pak pece č. 2 a 3. (Matěj a kol., 2014) Vysoká pec č. 4 patřila mezi jednu z nejmodernějších u nás a v roce 1972 byla vybavena řídícím počítačem Siemens 305, který umožňoval automatizované řízení zavážky. K posledním rekonstrukcím na vysokých pecích došlo v osmdesátých letech. (Matěj a kol., 2014) Od počátku 90. let došlo k prudkému poklesu hutní výroby. V důsledku přechodu na tržní hospodářství se výrazně snížila potřeba železa. Ve Vítkovických železárnách byl proto v rozmezí let 1991 1995 zastaven provoz vysoké pece č. 4. Dále se v 90 letech prosadilo pojetí soustředění výroby železa do Kunčic, kde byla vybudována akciová společnost Vysoké pece Ostrava. Poslední dvě vítkovické vysoké pece vyráběly železo až 2018 38

do roku 1998, kdy došlo k definitivnímu ukončení činnosti na peci č. 4 a poté i na peci č. 1, která uskutečnila poslední tavbu v září. (Polášek a kol., 2007) V roce 1989 došlo k ekonomickému propadu, který vystřídal krátký, ale prudký růst v rozmezí let 2004-2008. V těchto letech Ostrava pocítila ekonomický růst, a to hlavně díky přílivu přímých investic, které byly založeny hlavně na atraktivitě vstupních cen. S nástupem globální ekonomické krize v roce 2008 byla tato strategie z části vyčerpána, z tohoto důvodu muselo dojít k nastolení nové strategie, která byla založena na využití vnitřního potenciálu. (Polášek a kol., 2007) Tato strategie přišla na řadu například v kandidatuře na Evropské hlavní město kultury 2015 a došlo k realizaci prvních projektů zaměřených na rozvoj kultury. (Matěj a kol., 2014) Výroba železa ve vysokých pecích byla definitivně ukončena po dlouhých 162 letech, kdy došlo k zafoukání první vysoké pece. Vývoj výroby ve Vítkovických vysokých pecích držel tempo s vývojem tohoto oboru ve světě. Vítkovické železárny získaly za dobu své existence spoustu prvenství díky zavádění nových technických a technologických vymožeností a díky tomu měly také jedno z předních postavení mezi železárnami v celé Evropě. (Polášek a kol., 2007) 8.2 Regenerace Dolní oblasti Vítkovice a Hlubina Roku 1992 došlo ke kompletnímu uzavření dolu Hlubina. Stále však byla v provozu koksovna, která však svou činnost ukončila o 6 let později, tedy roku 1998. (Polášek a kol., 2007). V tom samém roce byly zastaveny veškeré původní činnosti a došlo k provedení základní technické sanace. Tehdejší majitel, státní podnik DIAMO, zabezpečoval opravy budov z dotací Ministerstva kultury, aby se zachovaly památkově chráněných objektů a mohla se provést funkční rekonverze. (Bosák, 2016) Odhadovaná cena přestavby činila 200 miliónů Kč, a tudíž bylo DIAMU zřejmé, že na takovouto rekonverzi jim nebudou stačit prostředky ze státního rozpočtu. V rozmezí let 2000 a 2008 usiloval jeden z členů Provozu kulturními aktivitami na ostravských brownfieldech o veřejné změně diskurzu týkajícího se smyslu průmyslového dědictví. V té době už také existoval plán této skupiny na založení kulturního centra pro prezentaci a tvorbu umění a jednou z motivací pořádání bylo získat vhodný prostor, ve kterém by centrum mohlo sídlit. (Bosák, 2016) Roku 2009 pak pozdější členové Provozu kontaktovali primátora s žádostí o pomoc. Ten je odkázal na tehdejšího ředitele Vítkovic. Skupina tedy našla místo pro uskutečnění projektu, který pojmenovali Provoz Hlubina. Ostrava tehdy postoupila do druhého kola Evropské hlavní město kultury, proto byl aktualizován dokument Přihláška, jehož součástí se stal projekt Provozu Továrna, jehož hlavním návrhem byla kulturní čtvrť. V konečném výsledku však nedošlo k realizaci ani jednoho z projektů, jelikož nezískaly prostředky na realizaci. (Bosák, 2016) Velký svět techniky Jedná se o jedinečnou stavbu jak svým zaměřením, tak architektonickým řešením. Autorem této stavby je architekt Josef Pleskot s jeho AP Ateliérem, stavba byla zahájena v červnu 2012 a slavnostní otevření proběhlo v září roku 2014. Tato budova má tvar zaobleného rovnoramenného trojúhelníku s délkou přepony 125 metrů a ve své diagonální zrcadlové fasádě odráží celou industriální scenérii Dolní oblasti. Již při vstupu do areálu 2018 39

návštěvník prožije přechod ze světa reálného do světa vědy, vzdělání a idejí. (Pavliňák, 2012) Stavební práce započaly v polovině roku 2012, kdy proběhly první demolice objektů, které nepatří k projektu a bránily dalšímu budování. Realizace stavby se ujalo společenství firem Vítkovice Mechanika, Metrostav a Subterra. Mezi hlavní cíle projektu patřilo zvýšení povědomí o vědě a výzkumu a změna image technických oborů. Svět techniky v sobě ukrývá všechny zlomové poznatky lidstva v oblasti vědy a výzkumu. Velký důraz je kladen na samotné expozice, které jsou tvořeny interaktivní formou, kdy si každý může vyzkoušet, jak daný jev funguje. (Pavliňák, 2012) Plocha 14 000 m 2 představuje 4 stále expozice a jednu krátkodobou, která se po určitě kratší době obměňuje. Pro nejmenší návštěvníky je zde expozice Dětský svět, kde si mohou děti vyzkoušet například různé funkce lidského těla, jak se staví dům, město apod. (Pavliňák, 2012) Realizace tohoto projektu spojila celou řadu odborníků, institucí a firem, které se na projektu podílely. Hlavním partnerem projektu byla Vysoká škola báňská technická univerzita Ostrava, Moravskoslezský kraj, města Ostrava, Opava, Krnov, Havířov, Frýdek Místek, Karviná, Krnov a Třinec. Projekt byl zastřešen sdružením Dolní oblasti Vítkovice. Podpory se projekt dočkal také od nejvýznamnějších zaměstnavatelů v regionu, a to od Vítkovice Machinery Group, OKD, Arcelor Mittal, Walmark a další. (Pavliňák, 2012) Energocentrum Obrázek 8: Velký svět techniky (foto autor, 2018) Původně se jednalo o nevzhlednou nádrž po zrušené čerpací stanici, betonovou jímku, která byla přeplněna vodou a kaly. Architekt Josef Pleskot však vypracoval návrh, který obsahoval plán na vytvoření energocentra, tedy umístění rozvodů elektrické energie Dolní oblasti a zastřešení světlíkem. Jedná se o jedinečné využití podzemní nádrže pro toto využití se speciálním systémem využití energie. (Pavliňák, 2012) Energocentrum zajišťuje dodávky elektrické energie, chladící, topné a sprinklerové vody a jsou zde umístěny všechny slaboproudé rozvody. Objekty plynojemu, první vysoké pece, Malý i Velký svět techniky jsou napojeny na tyto zdroje energie. (Pavliňák, 2012) Základem celého sytému jsou dvě kogenerační jednotky fungující v režimu trigenerace, která zajišťuje složitou výrobu elektrické energie a tepla a k tomu pracuje také jako chladící jednotka. Kogenerační jednotka je tvořena spalovacím motorem na zemní 2018 40

plyn, který podporuje výrobu elektrické energie a přebytečné odpadní teplo je dle potřeby využíváno buď k chlazení, nebo vytápění. (Pavliňák, 2012) Energocentrum se nachází v prostoru mezi Malým světem techniky a Gongem. Tuto moderní technologii je možné si prohlédnout zvenčí přes světlík, nebo sestoupit dovnitř a prohlédnout si vše pěkně zblízka. (Pavliňák, 2012) Areál Hlubina Obrázek 9: Energocentrum (foto autor, 2018) Dolní oblast Vítkovice a Důl Hlubina jsou dva historicky propojené areály, které na sebe o po samotné proměně stále neodmyslitelně navazují. Bylo tomu tak totiž již v minulosti, kdy tvořily jeden souvislý výrobní tok. Jednalo se o uzavřený cyklus výroby, kdy se na jednom místě soustřeďovala těžba uhlí, výroba koksu i hutní prvovýroba. V roce 1924 přibyla těžní věž a jako poslední významný prvek se jeví architektonicky pozoruhodná výstavba nových koupelen. (Pavliňák, 2012) Industriální symbol Ostravy se stal ikonou města i celého kraje a byl vyhlášen národní kulturní památkou. Od ledna 2010 převedl Moravskoslezský kraj Důl Hlubina do nájmu Zájmového sdružení Dolní oblasti Vítkovice. Od tohoto okamžiku dochází k mnoha změnám, jako například revize vyhrazených zařízení, pasportizace inženýrských sítí, revitalizací prošly staré koupelny a byl připraven nový plán na revitalizaci skladu, rozvodny, jídelny a kompresorovny. (Pavliňák, 2012) Důl Hlubina je především místem alternativního umění, všech možných směrů, místem konání výstav, workshopů seminářů, autorských čtení apod. (Pavliňák, 2012) Šestá energetická ústředna Malý svět techniky Tato ústředna se proměnila v Malý svět techniky. V minulosti jí patřila přezdívka plíce hutě, a to díky dvěma impozantním dmýchadlům. Jedinečný význam spočíval právě ve výrobě stlačeného vzduchu, kdy jej měly vysoké pece nedostatek. Ústředna byla vzhledem k hospodářské krizi dostavěna až v roce 1938. První dmýchadlo bylo od firmy Erhard und Semmer v tomtéž roce, k výstavbě druhého došlo až v roce 1948. Obě tyto dmýchadla dodávaly potřebné množství vzduchu pro výrobu surového železa. (Pavliňák, 2012) Cílem bylo vytvoření interaktivního muzea se zachováním průmyslové historie. K tomuto návrhu byla vytvořena prohlídková trasa začínající dmýchadly, poté v přízemí nalezneme učebny a sály pro školení a semináře. V druhém patře pak nalezneme samotné 2018 41

expozice. U vstupu se pak nachází informační centrum, šatny a občerstvení. Na projektu architektonicky spolupracovali manželé Václav a Helena Zemánkovi z brněnského Studia Z, kdy v závěrečné fázi byl projekt přepracován architektem Zdeňkem Fránkem. Na stavebních pracích se podílely firmy Subterra a Metrostav a slavnostní otevření proběhlo na podzim 2012. (Pavliňák, 2012) První vysoká pec Obrázek 10: Malý svět techniky U6 (foto autor, 2018) První vysoká pec představuje mezi zachovanými technickými památkami v Ostravě přední postavení a je dominantou urbanistického pojetí a zároveň chloubou Dolní oblasti a Vítkovic. Plocha, na které dnes první vysoká pec stojí je historicky nejstarším místem, na kterém byla roku 1871 započata výstavba této pece a o rok později byla také zapálena první vysoká pec skotského typu. V té době se jednalo o pec vybavenou moderní technikou, jež představovala v tehdejší době prvotřídní technologii v odvětví řízení provozu pecí, spotřeby surovin a energií. (Pavliňák, 2012) Jakmile došlo k ukončení provozu, patřila tato vysoká pec mezi první rekonstruované objekty. V letech 2011-2012 byla podle návrhu architekta Pleskota provedena rekonstrukce pece, kdy byla stavebně upravena jako naučná a interaktivní trasa. Došlo k odstranění přebytečných částí, vystavění dvou výtahů, navaření bezpečnostního zábradlí a mnoha dalších prvků. Na podzim roku 2011 došlo k instalaci čtyřtunového panoramatického výtahu o šířce tři metry a výšce dva a půl metru, k jehož pohonu byl použit autentický výtahový stroj. Samotná kabina výtahu, prosklená v horní části čirým tvrzeným sklem přepraví naráz až 16 osob. (Pavliňák, 2012) Tato pec se stala součástí interaktivní didaktické prohlídky, která kopíruje cestu bývalého technologického toku materiálu společně s procesy, popisy míst a komentovanou prohlídkou ilustruje kompletní technologický proces výroby surového železa. (Pavliňák, 2012) 2018 42

Obrázek 11: První vysoká pec s nástavbou Bolt tower (foto autor, 2018) Prohlídková trasa Samotná prohlídková trasa začíná u jeřábové dráhy, kam byl kdysi dovážen kovový šrot na recyklaci. V tomto místě byla architektem Pleskotem navržena ocelová střecha zavěšená na lanech, která ilustruje tvar roztažených křídel Fénixe, což má symbolizovat jeho povstání z popela, tak jako povstaly k novému životu i samotné Vítkovice. Dále trasa pokračuje ke skipovému výtahu po původní trase vsázkového materiálu, kde jsou návštěvníci informováni, jak výtah kdysi převážel vsázku do pece. Odtud se pak pokračuje pěší trasou k místu, kde se suroviny vysypávaly do pece, dále pak k plošině, která je ve výšce 45 metrů a kde se prezentuje proces tavby železa. Plošiny se nacházejí v různých výškových úrovních a je možno se dostat až na samotný vrchol, který je ve více než 60 metrech a představuje výhled na celý areál. V nižších úrovních je možnost si prohlédnout ohřívače větrů a tzv. Kačery, neboli výfučny, které představují práci tavičů a samotný proces odpichu surového železa. Návštěvníci mohou také nahlédnout do samotného vnitřního prostoru pece, kde v minulosti probíhalo tavení o 1500 stupních Celsia. (Pavliňák, 2012) Poté se již návštěvníci přesunou na odlévací plošinu a navštíví zrekonstruovaný velín se zachovaným původním zařízením. Zde bylo hlavní centrum celého procesu výroby železa. Na velkoplošných obrazovkách si návštěvníci mohou tento proces sami shlédnout. Posledním prvkem je kolejový přepravník horkého surového železa tzv. Veronika. Nově je také otevřená Bolt tower, jež je součástí okruhu od roku 2015 a která navýšila pec o 15 metrů. (Pavliňák, 2012) Na vysokou pec je impozantní pohled zejména v noci, kdy je nasvícena celkem 107 světlomety a samotné těleso pak osvětluje 83 sedmdesáti wattových světlometů. Ke slavnostnímu otevření došlo 20. března 2012. (Pavliňák, 2012) Bolt tower Nová stavba Bolt Tower, neboli šroubová věž, tak se od května roku 2015 jmenuje nástavba Vysoké pece č. 1, která pochází opět z dílny architekta Josefa Pleskota. Stavba, která je momentálně nejvyšší bodem DOV symbolizuje dřívější oheň z vysoké pece. Věž dostala jméno podle atleta Usaina Bolta, který ji i osobně pokřtil. (Vítkovice, 2015) Ve věži se nachází kavárna s výhledem a terasou. Věž je nyní nejvyšším geografickým bodem Ostravy. Původní věž měla výšku 63,6 metrů, nově tedy vyrostla do 2018 43

výšky 77,7 metrů. Skleněná válcová věž slouží jako vyhlídka s multifunkčními prostory. Věž je součástí okruhu naučné stezky. (Vítkovice, 2015) Obrázek 12: Bolt tower (foto autor, 2018) Čtvrtá a šestá vysoká pec Tyto dvě pece zatím stále stojí v pozadí první vysoké pece. Proběhlo zde více návrhů možného nového využití, kdy jedním z nich byl i nový kampus Ostravské univerzity, která o prostory jevila zájem. Byl také nabídnut Technické univerzitě Báňská, obě univerzity však nyní tvrdí, že mají svých vlastních prostorů dostatek, kde nemusí platit nájem. (Pavliňák, 2012) Nad budoucím využitím čtvrté a šesté vysoké pece tak stále visí otazník. Plynojem (Gong) Vysokopecní plynojem je skutečným skvostem Dolní oblasti. Po naplnění svého poslání se stal součástí národní kulturní památky a dostal tak novou funkci. Jednalo se především o vzdělávací velkoprostorové středisko s velkoplošným sálem pro 1500 návštěvníků. Najdeme zde kavárnu, salonky, galerii a foyerem s šatnami. (Pavliňák, 2012) Samotná rekonstrukce si vyžádala spoustu náročných kroků zahrnujících použití speciálních stavebních technologií, kdy výsledek je opravdu impozantní. Jako velká rarita plynojemu je bomba z druhé světové války, která jej zasáhla, naštěstí však nedošlo k výbuchu. Z útrob plynojemu byla vyzvednuta a zlikvidována při opravách v roce 1969. (Pavliňák, 2012) Po skončení provozu v roce 1998 byla nádoba plynojemu prázdná. Dlouho se uvažovalo o novém využití plynojemu, zda jej ponechat jen jako industriální symbol a exponát či jej kompletně revitalizovat. Z mnoha návrhů byl nakonec vybrán návrh architekta Pleskota a to zvednout zvon plynojemu, ponechat industriálních charakter stavby v jeho neporušené hodnotě a vnitřní prostor rozdělit do dvou pater. (Pavliňák, 2012) Byla snaha o zachování co nejvíce autentických materiálu, tedy oceli, plechu, betonu apod. Velká pozornost byla věnována akustice, jelikož se jedná o prostor pro koncerty, přednášky apod. Určující krytinou se staly akustické šedé tvárnice, kterými byly vytvořeny akusticky pohltivé stěny dolní části plynojemu. (Pavliňák, 2012) 2018 44

Samotné přípravné práce byly zahájeny v listopadu roku 2010. Osvětlení interiéru sálu je zajištěno 520 speciálními nástropními světly, které vytvářejí dojem noční hvězdné oblohy. (Pavliňák, 2012) Přeměna plynojemu byla dokončena v polovině roku 2012, z mnoha návrhů nového názvu plynojemu nakonec zvítězil Gong. První koncert zde měl 8. května Jaromír Nohavica spolu s Janáčkovou filharmonií. (Pavliňák, 2012) Festivaly Obrázek 13: Plynojem (gong), (foto autor, 2018) DOV je po celý rok dějištěm mnoha akcí a festivalů. Jedinečná atmosféra industriálního prostředí je jako stvořená pro akce všech žánrů a zaměření. Každoročně se zde konají festivaly patřící k největším ve střední Evropě, které hostují účinkující i návštěvníky z celého světa. Obrázek 14: Colours of Ostrava (www.festicket.com) Fajna dílna Od března roku 2018 je otevřena řemeslnická dílna Fajna dílna. Jedná se o dílnu s technickým zázemím k realizaci řemeslných projektů jak malých, tak i velkých. Dílna je provozována spolkem Řemeslný inkubátor Ostrava, VŠB-TU Ostrava a spolku Provoz Hlubina. Partnerem celého projektu je taktéž sdružení DOV. (Fajna dilna, 2018) Hlavním posláním celé dílny je nabídnout široké veřejnosti možnost vyzkoušet si různé řemeslné dovednosti a případně se i přiučit nějakým novým pod vedením zkušených instruktorů. Pro zájemce o poradenství v oblasti business nebo také marketingu nabízí 2018 45

dílna i odborné poradenství. Do budoucna jsou v plánu různé workshopy, tematické přednášky a prezentace na dané téma. (Fajna dílna, 2018) Obrázek 15: Fajna dílna (www.patriotmagazin.cz) Staré koupelny Brick house Jedná se o jedna z nejstarších a architektonicky významných budov v areálu DOV. Zde začínala samotná práce horníků, kdy přicházeli na směnu, převlékali se zde do fáraček a vyráželi tak každý den na svou těžkou směnu do podzemí. Na konci směny se zde zase vraceli, aby ze sebe smyli uhelný prach. (Provoz Hlubina, 2018) V pozdějších letech zde také zkoušel hornický orchestr a bylo zde založeno první ostravské loutkové divadlo. Nyní tento prostor tvoří centrum dění společenských akcí, nachází se zde také hudební klub, dílny, šatny pro umělce, zkušebny, učebny a sál pro tanec i divadlo. (Provoz Hlubina, 2018) Obrázek 16: Brick house (foto autor, 2018) 2018 46

Nové koupelny K záchraně další budovy v objektu DOV by mělo dojít k řádu několik let. Firma Kofola zde plánuje přesunout své sídlo, které se nyní nachází v Ostravě-Porubě a zrekonstruovat tento objekt. Přeměnu areálu navrhl opět architekt Josef Pleskot. (MD, 2017) Obrázek 17: Vizualizace nového sídla Kofoly v DOV (www.moravskoslezsky.denik.cz) Trojhalí (bývalá koksovna) Trojhalí Karolina představuje ve vztahu k DOV speciální postavení spojujícího článku mezi centrem města a historickým industriálním areálem. Jedná se o dvě samostatné historické stavby, jedna z nich je budova bývalé elektrárny z roku 1905 jako jediná zachovaná památka připomínající existenci koksovny. Druhou budovou je pak v těsné blízkosti tzv. dvojhalí z let 1907 a 1921, které sloužilo jako energetická centrála tehdejší Žofínské huti. Po roce 1972 kdy byla výroba surového železa a koksu ukončena všechny tyto budovy zůstaly opuštěné a chátraly. (Pavliňák, 2012) V nedávné minulosti proběhly návrhy na znovuvyužití těchto areálů, žádný však nebyl realizován. V současné době jsou objekty v péči zájmového sdružení právnických osob Trojhalí Karolina. Toto sdružení bylo založeno 12. listopadu 2010 a mezi jeho členy patří sdružení DOV společně s Moravskoslezským krajem, statutárním městem Ostrava a společností Vítkovice. Sdružení podle návrhu Josefa Pleskota přeměnilo tyto objekty na místo konání společenských, sportovních a kulturních akcí. (Pavliňák, 2012) Obrázek 18: Trojhalí Karolina (www.gemo.cz) 2018 47

Plány do budoucna S Dolními Vítkovicemi a dvěma polskými partnery budeme v následujících dvou letech realizovat vytvoření společné přeshraniční stezky spojující nejzajímavější technické aktivity Horního Slezska, řekl hejtman Ivo Vondrák. (idnes, 2017) Lanovka Nově se zrodila myšlenka na výstavbu lanové dráhy, která by měla spojit DOV se ZOO Ostrava a pravděpodobně i Landekem. Tento návrh vzbudil spoustu ohlasů, jak už kladných, tak záporných. Tento návrh je zařazen ve strategickém plánu do roku 2023. Primátor města Tomáš Macura prohlásil, že stavba určitě nezačne dříve než za 5 let a to z důvodů shánění investorů. Problémem je také legislativa, kvůli které nemůže být lanovka součástí městské hromadné dopravy. Zda tedy bude projekt reálný či nikoliv ukáže až čas. (idnes, 2017) Celkem překvapujícím faktem je, že v celém areálu chybí klasická restaurace. Najdeme zde pouze občerstvení ve formě bufetů. Problémem jsou dotace, které není možné na otevření restaurace získat, jedinou možností tak připadá v úvahu soukromý investor. (idnes, 2014) 8.2.1 Shrnutí Dolní oblast Vítkovice prošla v historicky krátkém čase významnou proměnou, ty nejvýznamnější industriální celky jedinečného historického významu byly zapsány na seznamy evropských i českých kulturních památek, byly revitalizovány a otevřeny široké veřejnosti. Industriální oblast se stala centrem vědy, vzdělání, kulturního života, místem odpočinku a zábavy a v budoucnosti se stane také rekreační zónou. Tato celková proměna výrazně ovlivnila tvář Ostravy a zajistila příliv mnoha návštěvníků nejen z Ostravska ale také z širšího okolí a ze zahraničí. (Pavliňák, 2012) Jasně mluví i čísla návštěvnosti, které se každý rok zvedají. V roce 2017 návštěvnost překročila 1,5 milionu návštěvníků. 8.3 Etapy realizace a financování DOV Přeměna areálu DOV si již od samého počátku vyžádala značné finanční náklady, které by po dokončení všech zamýšlených realizací měly dosáhnout částky téměř 2 300 000 000 Kč. (Pavliňák, 2012) Financování projektů je zajišťováno z několika různých zdrojů: 1. Integrovaný operační program. 2. Regionální operační program MSK. 3. Operační program Výzkum a vývoj pro inovace. 4. Operační program podnikání a inovace. 5. Operační program Životního prostředí. Další nevyhnutelné náklady, které není možné hradit z výše uvedených zdrojů, jsou tzv. neuznatelné náklady, kam se řadí například příprava projektů, mzdy a provoz areálu byly obstarány z vlastní činnosti Zájmového sdružení Dolní oblasti Vítkovice z nájmů nebo podpory od partnerů a členů Sdružení. (Pavliňák, 2012) 2018 48

Je nutné podotknout, že na financování se značně podílela také společnost Vítkovice, a to především v počáteční období přeměny, kdy pokrývala vlastními prostředky takřka všechny náklady. Na revitalizaci plynojemu na multifunkční halu, první vysoké pece a šesté energetické ústředny (malý svět techniky) byly zapotřebí náklady v celkové hodnotě 595 miliónů korun. Na projekt Hlubina pak 280 miliónů korun a na revitalizaci Velkého světa techniky více jak 643 miliónů korun. Vystavění ojedinělého energocentra si vyžádala náklady ve výši 53 miliónů korun. (Pavliňák, 2012) Realizace projektů v DOV byla rozdělena do určitých etap: První etapa vznikala v období let 2010 2012 a zahrnovala reaktivaci plynojemu, první vysoké pece a šesté energetické ústředny. Dále pak vybudování nového energocentra, rekonstrukci administrativní budovy 520 a tzv. Parter jedná se o kolaudační souhlas pro vodovod a kanalizace, povolení pro využívání komunikací apod. (Pavliňák, 2012) Druhá etapa probíhala v realizačním období 2012 2014 a zahrnovala výstavbu Velkého světa techniky, Dolu Hlubina, Trojhalí, prodloužení Ruské ulice a zeleně v areálu. (Pavliňák, 2012) Třetí etapa zahrnuje asanaci industriálních prostor Landek Parku a jejich otevření veřejnosti. (Pavliňák, 2012) Sdružení Dolní oblast Vítkovice Jednou z podmínek čerpání finančních zdrojů z Integrovaného operačního programu Ministerstva kultury na financování projektu: Zpřístupnění a nové využití národní kulturní památky Vítkovice, bylo založení neziskové organizace. V prosinci roku 2007 tak došlo k založení Zájmového sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice. Členy se staly firmy Vítkovice a.s., Vítkovice Revmont, Vítkovice Heavy Machinery a.s. a VŠB-TU Ostrava. (Pavliňák, 2012) Na projektech se výrazně podílí také jednotlivé odbory společnosti Vítkovice a Vítkovice Holding, spolu s pracovníky Moravskoslezského kraje či magistrátu města Ostravy. Původním úkolem bylo oživení průmyslových památek a areálu. Postupně se jednalo také o rozvoj bývalého areálu Landek Parku a Trojhalí. (Pavliňák, 2012) 8.3.1 Aktuálně čerpané finanční dotace na revitalizaci Dolu Hlubina V následujících tabulkách naleznete seznam aktuálně čerpaných dotací (DOV, 2018): Tabulka 3: Rozšíření zpřístupnění a provozování Národní kulturní památky Důl Hlubina Poskytovatel Moravskoslezský kraj Účel Poskytnutí účelové dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje Název projektu Rozšíření zpřístupnění a provozování Národní kulturní památky Důl Hlubina, vysokých pecí a koksovny Vítkovických železáren v Ostravě a Kulturní památky Důl Anselm v Hornickém muzeu Landek Park v roce 2018 Časový úsek Od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 2018 49

Tabulka 4: Malý řemeslník Světa techniky Poskytovatel Statutární město Ostrava Účel Poskytnutí účelové dotace z rozpočtu Statutárního města Ostravy Název projektu Malý řemeslník Světa techniky Časový úsek 1. 6. 2017 31. 3. 2018 Tabulka 5: Vzdělaná Ostrava 2017 Poskytovatel Statutární město Ostrava Účel Poskytnutá účelová dotace z rozpočtu Statutárního města Ostravy Název projektu Vzdělaná Ostrava 2017 Časový úsek Od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2018 Tabulka 6: Provozování části zrekonstruované Národní kulturní památky v DOV Účel Název projektu Poskytovatel Časový úsek Do 31. 12. 2020 Statutární město Ostrava Poskytnutá víceletá neinvestiční účelová dotace v oblasti kultury a zachování kulturního dědictví Provozování části zrekonstruované Národní kulturní památky v Dolních Vítkovicích (Vysoká pec č. 1, Gong a U6) v letech 2017 2020 8.3.2 Již čerpané finanční dotace na revitalizaci Dolu Hlubina Tabulka 7: Propojení NKP Vysoké pece, koksovna Vítkovických železáren a NKP Hlubina Poskytovatel Evropský fond pro regionální rozvoj Účel Propojení NKP Vysoké pece, koksovna Vítkovických železáren a NKP Hlubina Název projektu Časový úsek Září 2014 září 2015 Celkové způsobilé výdej projektu Doprovodná infrastruktura k projektům IOP v NKP Dolní oblast Vítkovice a Důl Hlubina 43 733 608 Kč 2018 50

Tabulka 8: Vysoká pec č. 1 nástavba Účel Název projektu Poskytovatel Evropský fond pro regionální rozvoj Vysoká pec č. 1 nástavba Doprovodná infrastruktura k projektům IOP v NKP Dolní oblasti Vítkovic a Důl Hlubina Časový úsek červen 2014 duben 2015 Celkové způsobilé výdej projektu 56 906 820 Kč Tabulka 9: Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina 1. Část Účel Poskytovatel Integrovaný operační program (IOP) Cílem projektu je rekonstrukce budov Národní kulturní památky (oblast dolu Hlubina) Název projektu Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina 1. Část Časový úsek Říjen 2010 červenec 2014 Celkové způsobilé výdej projektu Tabulka 10: Svět techniky - Science and Technology Center Účel Název projektu Časový úsek Poskytovatel Celkové způsobilé výdej projektu Tabulka 11: Zpřístupnění a nové využití NKP Vítkovice 192 000 000 Kč Evropský fond pro regionální rozvoj Cílem je vybudovat v rámci EU unikátní science and technology learning centrum Svět techniky - Science and Technology Center Zatím není zveřejněn 536 189 243,- Kč Poskytovatel Účel Název projektu Časový úsek Celkové způsobilé výdej projektu Evropský fond pro regionální rozvoj Rekonstrukce: V rámci tohoto projektu byly rekonstruovány objekty: VI. Energetická ústředna - U6, Vysoká pec č. 1 a související technologická zařízení - VP1, Historický plynojem GONG Zpřístupnění a nové využití NKP Vítkovice Není zveřejněno Není zveřejněno 2018 51

8.4 Zeche Zollverein, Essen Jako protiklad DOV jsem si vybrala bývalý uhelný důl Zeche Zollverein v Essenu. 8.4.1 Historický vývoj Začátkem průmyslového rozvoje bylo zahájení těžby černého koksovatelného uhlí ve 40. letech 19. století, kdy nově rozvinuté technologie umožnily hlubinnou těžbu. Prudký nárůst industrializace byl doprovázen stejně rychlou urbanizací podporovanou silnou imigrací. Od roku 1871 do roku 1913 narostl počet obyvatel z 655 tisíc na 2,5 milionu a v roce 1939 to byly už více jak 4 miliony. Další pozitivní vývoj se odvíjel od silně vzrůstající poptávky po ocelových konstrukcích. (Matějka a kol., 2016) Těžebního maxima bylo dosaženo roku 1956 a v roce 1957 pak přišla první uhelná krize, která byla způsobená: - výrazným poklesem dopravních nákladů, to měla za následek import levné ropy a levného uhlí, - zvýšením efektivity výroby, - přeměnou chemického průmyslu v Porúří a to z uhelného na pyrotechnické. Díky této krizi se začal projevovat relativní pokles hospodářské síly a významu Porúří. Další krize montánní základny regionu ocelářství, na sebe nenechala dlouho čekat. Krize započala v roce 1973 a trvala celých deset let. Poté se ještě jednou zopakovala a to v letech 1992 a 1995. Krize vznikla díky různým faktorům a těmi byly například: nárůst konkurence, import levné oceli, pokles dopravních nákladů, vznik jednotného evropského trhu a v neposlední řadě také pádem železné opony a novou konkurencí z postsocialistických států. (Matějka a kol., 2016) Vrchol krize nastal v letech 1987-1988, které mělo pro Porúří zásadní vliv a přispělo k proměně regionu. V roce 1959 bylo zaměstnáno v odvětví hornictví a ocelářství 900 tisíc lidí, kdežto v současnosti v tomto sektoru pracuje méně než 100 tisíc. (Matějka a kol., 2016) Proces tzv. deindustrializace zde započal již na konci 50. let. Největším problémem v Porúří (stejně jako v dalších průmyslových oblastech) byla skutečnost, že pokles průmyslové výroby nebyl nijak kompenzován vznikem nových pracovních míst, což se automaticky promítalo do nárůstu nezaměstnanosti. (Matějka a kol., 2016) Obrázek 19: Šachta 1/2 v roce 1880 (www.ruhrzechenaus.de) 2018 52

IBA Emscher park Tento park se nachází v regionu Porúří. Úvodem je nutno říci, že i přes značnou krizi minulého století zůstává Porúří stále největší průmyslovou aglomerací Evropy. Zároveň také patří k největším post-průmyslovým oblastem na celém světě. Region Porúří tvoří čtyři kraje (Wesel, Reclinghausen, Unna, Ennepe-Ruhr), které jsou vytvořeny 42 minicipalitami a 11 tzv. svobodnými krajskými městy. Mezi největší města pak patří Dortmund, Essen, Duisburg, Bochum. Region se rozprostírá na ploše 4 434 km 2 a žije zde 5,3 mil. obyvatel. (Matějka a kol., 2016) Plánovací a projektová plocha oblasti IBA Emscher parku zaujímá plochu o rozloze 784 km 2 s přibližně 2 miliony obyvatel. Tento subregion Emscher byl před jeho transformací jednou z nejproblémovějších částí Porúří. Region byl díky průmyslovým krizím výrazně zasažen. To vedlo k vysoké nezaměstnanosti, špatné sociálně technické infrastruktuře, vzrůstajícím sociálním a ekonomickým problémům a pro obyvatelstvo neatraktivními urbánní prostory s nízkou kvalitou života. Zajímavým prvkem této oblasti se staly plochy zeleně, které vznikly mezi průmyslovými provozy i uvnitř zrušených továrem. Nebylo je však možné využít k volnočasovým aktivitám kvůli nedostupnosti, zejména hustým sítím cest či kolejí a jiným uměle vytvořeným bariérám. (Matějka a kol., 2016) Iniciativy restrukturalizace a charakteristika projektu IBA Emscher Park Zásadní vliv měl i politicko-institucionální rámec, modernizační proud podporovaný částí demokracie SPD. V poválečných letech byly pořádány mezinárodní stavební výstavy a to v Hannoveru (1951) a Berlíně (1957, 1987). Inspirace pro IBA Emscher Park pak přišla především z mezinárodní stavební výstavy v Berlíně, jelikož zda byla pozornost upřena nikoliv na nové formy výstavby, ale na revitalizaci a renovaci starých budov za pomoci využití ekologických stavebních technologií. (Matějka a kol., 2016) IBA Emscher park reprezentoval pokus o integraci projektů z oblasti bytové a městské zástavby, podpory podnikání, environmentálních opatření a změny pracovní, kulturní a sociální politiky. S odstupem času můžeme říct, že IBA nebyla jen výstavou, ale integrálním politicko strukturálním přístupem k revitalizaci subregionu Emscher. (Matějka a kol., 2016) 2018 53

Hlavní cíle pro projekt IBA Cíle lze rozdělit do několika bodů: 1. Zlepšení environmentální situace. Tyto myšlenky vycházely z přesvědčení, že environmentální podmínky budou hrát hlavní roli v konkurenceschopnosti regionu. 2. Tvorba optimálního prostředí pro diverzifikaci ekonomických struktur, které vedou k dlouhodobému zlepšení ekonomické situace (zlepšením pomoci více drobných projektů než několika málo velkých) 3. Socio-kulturní změna, což v praxi znamená vytvořit dobré prostředí pro rozvoj rozdílných životních stylů 4. Vytvoření mezinárodně uznávaného modelu státem řízené ekonomické, ekologické a sociální restrukturalizace starých průmyslových regionů. (Matějka a kol., 2016) Celý projekt IBA Emscher parku byl rozdělen do 7 jednotlivých částí: a) Krajinný park Emscher. Tento specifický park se rozprostírá na ploše 70 km od západu na východ a jeho šířka je 15 km, přičemž jeho celková rozloha je 312 km 2. Za cíl se kladlo vytvoření určité formy územní komunity mezi rozlehlými ale dohromady nespojitými oblastmi zeleně a vytvoření tak systému ekologické stability v evropském měřítku. Propojení jednotlivých částí je umožněno rozsáhlou sítí cyklistických a turistických tras. b) Ekologická revitalizace říčního systému. Primárně se jednalo o ekologickou revitalizaci řeky, sekundárně pak systém říčních kanálů, které jsou na řeku napojeny. Dalším cílem bylo také obnovení biodiverzity říčního systému. c) Zatraktivnění kanálu Rýn-Herne. S tím takové související zpřístupnění kanálu obyvatelům regionu a poskytnutí atraktivní vodní plochy při využití krajinotvorných a technických kvalit kanálu. d) Nabídka nových pracovních pozic v krajinném parku. Došlo k vybudování nových technologických center a nových prostor k bydlení z bývalých opuštěných průmyslových ploch. e) Bydlení a integrovaný rozvoj měst. Hlavním smyslem byla hlavně renovace tradičních hornických kolonií. f) Průmyslové památky jako nositelé kultury. Jednalo se o identifikaci nového využití nejdůležitějších budov, jako jsou plynojemy, tovární haly, těžní věže a jiné pozůstatky průmyslové minulosti. V podstatě se jednalo o vytvoření nové post industriální identity a to jak externí, tak interní. Přednost mělo využití starý budov před bouráním, což představovalo realizaci a identifikaci nového funkčního využití budov či průmyslových krajinných prvků. g) Nové využití pro kulturní, sportovní a sociální aktivity. V rámci tohoto projektu bylo zrealizováno 123 projektů a celkově 1500 hektarů brownfields bylo funkčně revitalizováno. Jedním z nejdůležitějších přínosů tohoto projektu byla změna image post průmyslového regionu v nové a dynamické centrum zahrnujících různorodé volnočasové aktivity. Dalším přínosem bylo také zlepšení po environmentální stránce. Nedošlo k opuštění identity průmyslu, ale stal se z něj hlavní identifikační element. (Matějka a kol., 2016) Jedná se o jedno z největších a zaručeně i nejznámějších areálů Porúří důl spojený s koksovnou a hutí. Nachází se v městě Essen. (Matějka a kol., 2016) Kolem stovek dolů produkovalo uhlí v oblasti Porúří, ale pouze jeden důl byl zapsán v roce 2001 na seznamu světového dědictví UNESCO a to z dobrého důvodu. Jedná se 2018 54

o mistrovské dílo průmyslové architektury vytvořené vizionáři Martinem Kremmerem a Fritzem Schuppem. Symetrické uspořádání budov je působivé dodnes. Veškeré zařízení navržené až po poslední detail jsou zcela výjimečnou zachovalou syntézou umění. (Zollverein, 2012) Minulost a přítomnost přeměny Essenu je reprezentována dolem Zeche Zollverein. Samotný Essen má bohatou minulost, kdy v 20. století patřil mezi světové centrum těžkého průmyslu. Navzdory průmyslové minulosti je Zollverein také synonymem pro inovace, tvorbu nových nápadů, kultury, moderního designu a obchodu. Nové příležitosti získali obyvatelé díky možnosti zaměstnání v exkluzivním prostředí památky zařazené ve světovém dědictví UNESCO. Každopádně dosažení tohoto statusu nebylo tak jednoduché, jak se může zdát. Po ukončení fungování dolu nastala otázka kudy se teď Zollverein bude ubírat? Majitel podal žádost o demolici ale snaha místních úřadů zachovat unikátní technologickou strukturu a industriální architekturu s ekonomickým, sociálním a historickým významem celého regionu byla úspěšná a k demolici nedošlo. Různé způsoby a strategie rehabilitace byly použity během sanitace území, například způsobem nechání území obnovit se pomocí přírodní vegetace, modernizace a dokončení struktury k ochraně. (Petríková a kol., 2013) Stavba dolu započala v roce 1847 šachtou 1, která byla zprovozněna o 4 roky později. Roku 1848 pak začala fungovat druhá šachta. Poté pak od roku 1957 probíhalo základní zpracování uhlí na koks, ale samostatná koksárna byla otevřena až v roce 1866. Do roku 1927 pak bylo uvedeno do provozu celkem 11 šachet. Následující rok došlo k proražení další šachty, která pak spojila 8 původních. Tato stavba dodnes tvoří panorama celé oblasti. (Matějka a kol., 2016) V prvním roce těžby černého uhlí, tedy roku 1851 byla založena první šachta v regionu a bylo vyrobeno 13 000 tun uhlí, roku 1890 již 1 milion tun. Zásoba uhlí byla tak velká, že vedle slévárny 1/2/8, jam 3/7/10, 4,/5/11 a 6/9 byly postavy další tři systémy byly postaveny z celkem 8 šachet. (Zollverein, 2012) Roku 1900 zde pracuje již 5355 horníků na celkem třech šachtách. Roku 1926 se Zollverein stává uhelným dolem společnosti Vereinigte Stahlwerke AG, druhou největší celosvětovou ocelářskou skupinou. Tato společnost se rozhodla postavit centrální šachtu Zollverein. (Zollverein, 2012) Poslední šachta byla postavena v letech 1928 1932. Ta využívala automatizovaného pracovního procesu v provozu založeném na principu dovezeném z amerického Fordismu což byla pásová výrobní linka. Důl byl v té době největším a nejvýkonnějším dolem na světě. Důl XII dosáhl v roce 1972 konečné hloubky asi 1000 metrů. Den za dnem bylo vytěženo více než 23 000 tun surového uhlí, což bylo čtyřikrát více, než se předpovídalo. Během celé doby provozu, tedy mezi lety 1851 až 1986 vytěženo celkem 240 milionů tun uhlí. Na celém Zollvereinu pracovala více než 600 000 lidí. (Zollverein, 2018) Důl patřil ve své době k nejvýkonnějším na světě. Těžilo se zde až 12000 tun uhlí denně, právě proto přišlo vhod vybudovat přímo v areálu koksovnu. Ta měla od roku 1937 celkem 54 pecí a ročně více než 2 milionu tun koksu. Roku 1961 zde bylo již 192 pecí a koksovna patřila k největším tohoto typu v Evropě. (Matějka a kol., 2016) 2018 55

Útlum těžby v 80. letech zapříčinil pozastavení dobývání uhlí a v roce 1986 pak došlo k úplnému zastavení dobývání. Koksovna byla v provozu do června 1993. Roku 2001 došlo k zapsání areálu na seznam UNESCO. (Matějka a kol., 2016) Mezi největší prostory patří bývalá třídírna a výpěrka uhlí, která je dlouhá 90 metrů, široká 30 metrů a 40 metrů vysoká hala, v jejíchž prostorách se dnes nachází muzeum a konferenční místnosti. Mimo jiné bylo zapotřebí vymyslet, kudy se bude do muzea vstupovat a k tomuto účelu bylo navrženo elegantní schodiště, které svým tvarem připomínalo již existující dopravník. Návštěvníci mají možnost v muzeu sledovat tzv. cestu uhlí neboli jednotlivé procesy, kterými tato hornina prochází a kterým se věnují různé expozice. (Matějka a kol., 2016) Prostory bývalé koksovny vyplnila elegantní a stylová kavárna. Velikou zajímavostí a raritou je zde vybudovaný plavecký bazén, který se nachází na jedné z teras, které těsně navazují na posezení s výhledem na již nefunkční koksárenské pece. (Matějka a kol., 2016) Mezi třetí z hlavních objektů patří bývalá šachta 3/7/10, ve které se nachází expozice s názvem Phänomania. Dále v areálu vzniklo několik zcela nových budov. Za zmínku zajisté stojí stavba s názvem Kubus, která byla postavena v roce 2006 na návrh japonské architektonické společnosti SANAA. Tato stavba je výjimečná tím, že se jedná o pasivní stavbu, která používá k vytápění horký pramen, který zde vyvěrá. (Matějka a kol., 2016) Jako další novostavba je kancelářská budova z roku 2010 navržená ateliérem Ahlbrecht Felix Scheidt Kasprusch. Tato kubická stavba vychází z budovy šachty č. 12. V západní části areálu nalezneme expozici žulových soch, která se nachází u haldy, která je z většiny zarostlá vegetací. (Matějka a kol., 2016) Do roku 1896 bylo celkově vyprodukováno 240 milionů tun uhlí a pod zemí pracovalo ve dne v noci více než 8000 horníků. Dnes je tato industriální památka dynamickou a kulturní oblastí s muzei věnovanými industriálnímu dědictví a designu, nespočtem volnočasových aktivit a událostí. Více než 1,5 milionu návštěvníků z celého světa každý rok navštěvuje festivaly a výstavy, aby zažili neopakovatelný zážitek industriálního prostředí a architektury a účastní se také prohlídek s průvodci, nebo relaxují v Zollverein parku. (Zollverein, 2018) Impozantně zpracovaný exteriér zaštiťovaly Office for Metroplitan Architecture (OMA) a také kancelář Agence Ter. Celý areál je v noci velkolepě nasvícen a jednotlivé části jsou propojeny plochou upravených parků. Jako vegetační prvky zde vyčnívá důmyslně provedená úprava bývalého kolejiště, kde došlo k použití bříz žlutolistých a akátů. Původní koleje zde tvoří jednu z cest doplněnou o různé umělecké prvky a designové prvky. (Matějka a kol., 2016) 8.5 Revitalizace Zeche Zollverein 23. prosince 1986 se uzavřel areál Zeche Zollverein jako poslední z 290 dolů v Essenu, dřívějšího největšího báňské města. Tento jedinečný soubor hornické architektury byl naštěstí uchráněn před demolicí. O záchranu tohoto areálu a dalších monumentálních památek se zasloužila mezinárodní výstava veletrhu Emscher Park (IBA), na které došlo k vytvoření programu pro budoucnost Severního Porýní-Vestfálska. V této souvislosti roku 1989 začala první etapa obnovy a to Šachtou XII. (Zollverein, 2018) Do roku 1986 bylo vytěženo celkem 240 milionů tun uhlí a nepřetržitě zde pracovalo až 8000 horníků. (Zollverein, 2018) 2018 56

Největší uhelný důl na světě a také nejkrásnější uhelný důl na světě : kolektor a koksovna Zollverein v Essenu, jakožto památník průmyslové kultury a symbol změny, která se stala atraktivním místem pro kulturu a volný čas, vzdělání a podnikání. Zollverein dnes tvoří image celého Porúří. Koksovna a uhelný důl se staly součástí UNESCO dne 14. prosince 2001. Od té doby patří tato průmyslová památka s přibližně 1,5 milionem návštěvníků ročně k největším turistickým atrakcím v regionu. (Zollverein, 2018) S objemem těžby více než 23 000 tun surového uhlí denně byl Zollverein jedním z největších a zároveň nejmocnějších uhelných dolů na světě. Jedním z důvodů proč se stal areál součástí UNESCO je také fakt, že jeho stavby jsou unikátním příkladem uplatnění návrhu architektonické modernity v celém průmyslovém komplexu. [41] Dalším důvodem proč bylo třeba zachovat tento objekt, byla unikátnost těžní věže, která byla v tehdejší době první svého druhu, která fungovala 100% automatizovaně. (přednáška doc. Matěj) I dnes zaujme symetrickým uspořádáním budov dvěma vizuálními osami. Celý komplex je uměleckým dílem se zachováním všech industriálních prvků a je příkladem ekonomické, estetické, společenské a především průmyslové historie z doby uhlí a oceli. Již více než 25 let je Porúří průkopníkem opětovného využití velkých průmyslových areálů. Důl a koksovna jsou hlavním symbolem tohoto procesu přeměny. (Zollverein, 2018) Město Essen se stává roku 2010 hlavním městem kultury. S otevřením Ruhr muzea roku 2008 tak došlo ke kompletnímu dokončení turistického centra. Od roku 2011 vznikl nový projekt pod nadací ZOLLVEREIN 2020, který je odpovědný za další rozvoj koksovny a je podporován partnery RAG Montan Immobilien GmbH a NRW. (Zollverein, 2018) Strukturální změna: průmyslové dědictví a cestovní ruch (2001 2017) Zařazení areálu do světového dědictví UNESCO bylo zároveň počátečním signálem pro další rozšíření celé oblasti. Architekt Rem Koolhaas vypracoval hlavní plán k přeměně lokality na živou kulturní a obchodní oblast společně s jeho Rotterdamskou kanceláří pro metropolitní architekturu (OMA) v roce 2002. Návštěvnost se každý rok pohybovala okolo 1,5 milionů návštěvníků (roky 2011-2017) ale v roce 2010, kdy se Essen stal hlavním městem kultury, dosáhla návštěvnost 2,2 miliónů návštěvníků, z toho téměř dvě třetiny byli návštěvníci z ostatních regionů. Zollverein je nyní nejoblíbenější destinací pro volný čas v regionu. V roce 2017 přilákalo místo pozornost akcí Grünen Hauptstadt Europas Essen 2017 (Zelené město Evropy Essen 2017). Tato událost nabízela prohlídku s průvodcem, kteří informovali návštěvníky o přeměně průmyslové elektrárny na 70 ha velký park bohatý na různé druhy. Tuto výstavu vidělo více než 35 tisíc lidí. (Zollverein, 2018) Nadace Zollverein Nezisková nadace Zollverein byla založena městem Essen a státem Severní Porýní - Vestfálsko v roce 1998. Má na starosti propagaci kultury a památkové péče a jejím ústředním úkolem je zachování stávajících budov a zařízení bývalého dolu a koksovny a dále pak zajistit rozvoj jejího budoucího využití. (Zollverein, 2018) V areálu Zollverein jsou zastoupeni různí renomovaní umělci. Odehrávají se zde speciální výstavy, koncerty, taneční vystoupení, mezinárodní kulturní festivaly, např. Ruhrtriennale. V Zollverein parku se mohou návštěvníci vyžít v oblasti sportu, kultury i relaxu. V prostředí, které dlouhá léta sloužilo, jako skladiště odpadů z těžby uhlí vznikla 2018 57

3,5 km dlouhá promenáda, která zahrnuje celou oblast kulturního dědictví parku a je využívána jak chodci, běžci, tak i cyklisty. Zollverein získalo několikrát za sebou ocenění za nejlepší místo pro konání akcí v Německu. (Zollverein, 2018) 8.5.1 Zollverein 2020 V nadcházejících letech se více než 100 akrů světového dědictví pod názvem Zollverein 2020 bude dále rozvíjet. Již v roce 2014 došlo k zahájení 2 nových projektů, první nová budova se nachází na bývalém skladovacím prostoru pro konstrukční oddělení univerzity umění Folkwang. Očekává se, že v roce 2018 bude v blízkosti postaven také nový hotel. Dalším důležitým krokem pro rozvoj podnikatelské lokality je výstavba správního ředitelství RAG-Stiftung a RAG Aktiengesellschaft s přibližně 220 zaměstnanci. Kancelářské pracoviště v bezprostřední blízkosti koksovny funguje již od roku 2012. V květnu 2016 byl založen nový stavební projekt, který se vyznačuje nejmodernějšími standardy udržitelnosti. O rok a půl později, tedy v roce 2017 se již zaměstnanci přesunuli do nové budovy, jejíž tvar a fasáda zapadá do nového daného souboru industriálního dědictví. Bývalý plynoměr a jeho sousední prostory budou v roce 2018 převedeny na nové centrum, kde vznikne cca 1000 nových pracovních míst. (Zollverein, 2018) Míra zrekonstruovanosti dnes tvoří téměř 100%, což hovoří o úspěšné změně a přitažlivosti místa. Zatímco do roku 2016 byla obnova financována především z veřejného sektoru, nyní se jedná spíše o vlastní zdroje. V roce 2016 a 2017 byl bývalý důl zprivatizován. Byly taktéž spuštěny investice v celkové výši 190 milionů eur. (Zollverein, 2018) Obrázek 20: Plán dalšího rozvoje Zollverein 2020 (www.zollverein.de) 2018 58

Koksovna Zollverein 1. RAG Montan Immobilien GmbH 2. Parkoviště Kokerei 3. Administrativní sídlo RAG 4. Železobetonová stavba Sieberei 5. Koksárenská baterie 6. Rozvodna I 7. Velká hala Zollverein 8. Čistírna 9. Objekt HD 10. Továrna na sůl 11. Nakládka soli 12. Důlní závod 13. Plynojem 14. Chladící odvětrávání 15. Chladič komínů 16. Plynojem 17. Ošetřovatelské služby GmbH Stellwerk Zollverein XII 18. Hala 4 (Dopravníková hala) 19. Hala 8 (Vysokotlakové kompresory)...kruhová promenáda Zollverein 1/2/8 20. Univerzita umění Folkwang 21. Budova kreativního průmyslu 22. Bydlení/kreativní průmysl 23. Hotel Zollverein 24. Vozíkový dopravník 25. Dopravníková strojovna Kultura a volný čas V areálu si návštěvníci mohou vybrat z mnoha pestrých individuálních nabídek, které nabízí výlety s průvodcem a příležitost seznámit se s kdysi největším a nejvýkonnějším uhelným dolem na světě a zároveň největším ústředním koksovacím závodem v Evropě. V areálu se návštěvníci vydají tzv. cestou uhlí, kdy si vyzkouší, čím vším si horník prošel při své pracovní směně, stejně tak se dozví více o jejich životě v koksárnách. Prohlídka navíc zahrnuje podrobnosti o architektuře, průmyslové povaze a změně celé oblasti v moderní, kulturní lokalitu. Chcete-li si celý areál prohlédnout rychleji, můžete si zarezervovat tzv. EBus. Během cesty tímto autobusem se návštěvníci dozvědí informace o všech důležitých budovách: Šachta XII, Šachta 1/2/8 a koksovna Zollverein. Od roku 2018 přibyla také tematická trasa Věk uhlí ve spolupráci s muzeem Ruhr (tato výstava potrvá až do 11. 11. 2018). Celková prohlídková trasa zahrnuje 30 různých prohlídek v osmi jazycích pro všechny věkové kategorie. (Zollverein, 2018) 2018 59

Obrázek 21: Mapa celého areálu UNESCO světového kulturního dědictví Zollverein (www.zollverein.de) A (Šachta XII) A2: Hala 2 (Transformátor) A5: Hala 5 (Ústřední dílny) A6: Hala 6 (Elektrodílna) A7: Red Dot designové muzeum A8: Hala 8 (Vysokotlakové kompresory) A9: Restaurace CASINO A12: Obchody a bistro Butterzeit! A13: Budova LA PRIMAVERA A14: Návštěvnické centrum, museum Ruhr, naučná stezka, Kavárna Kohlenwäsche, Pavilon Erich-Brost A16: Zásobník koksovatelného uhlí A24: Barvířská zahrada A26: Stanice RevierRad (půjčovna kol) A29: Věž A35: Univerzita umění Folkwang B (Šachata 1/2/8) B43: Strojní hala B44: Koncertní sál Denkmalpfad B45: Budova PACT Zollverein B52: Keramická dílna Margaretenhöhe B52: Univerzita umění Folkwang C (Koksovna) C70: Info point, Denkmalfad, restaurace a kavárna Kokerei C74: Kluziště (sezonní) C75: Koupaliště C83: Velká hala Zollverein C88: Palác projektů Ilya a Emilia Kabakov C90: Obchody a ateliéry 2018 60

Muzeum Ruhr Jedná se regionální muzeum, které obsahuje více než 6000 exponátů prezentujících bývalou průmyslovou historii Porúří a dále pak přírodní a kulturní dějiny regionu. Na třech velkolepých plochách představuje stálou expozici, předindustriální památky, stejně jako dramatickou historii industrializace a strukturální změny v oblasti Porúří. Museum Ruhr nabízí všechny výstavy ve více jazycích s rozsáhlým doprovodným programem, přednáškami, audio průvodci i ve filmovém zpracování. (Zollverein, 2018) Obrázek 22: Muzeum Ruhr (www.inhabitat.com) Red Dot Design Muzeum Muzeum designu tvoří asi 2000 exponátů od zhruba 45 národů a jedná se tak o jednu z největších výstav současného designu na celém světě. Inovativní a taktéž každodenní předměty dávají návštěvníkům možnost porozumět kulturním a dalším specifickým charakteristikám jednotlivých zemí, informují je o současných trendech a ukazují, jak se design v průběhu let změnil. Stálou expozici doplňují speciální výstavy během celého roku. [39] Ročně muzeum přiláká až 150 000 návštěvníků. (Zollverein, 2018) Obrázek 23: Red Dot Design Museum (www.designwanted.today) 2018 61

Budova SAANA Již od svého založení je tato budova považována za architektonické mistrovské dílo s průlomovým designem. Architekti budovy Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa považují tuto budovu za jednu z jejich nejvýznamnějších budov. V roce 2010 kdy byl Essen vyhlášen jako Hlavní město kultury" obdrželi (mimo jiné) Cenu Pritzker, která patří mezi světovou špičku pro architekty. (Zollverein, 2012) Snoubení průmyslového dědictví s moderními budovami SANAA tvoří zajímavý kontrast. 34m vysoká budova má podlahovou plochu 35 x 35 metrů. Jeho jedinečnou vlastností je vnitřní struktura, která se skládá z pěti úrovní, kterou tvoří čtyři podlaží a střešní terasa, které mají taktéž rozdílnou výšku. Nalezneme zde 134 okenních otvorů, které jsou náhodně uspořádány, ale ve skutečnosti jsou přesně přizpůsobeny osvětlení v interiéru budovy. (Zollverein, 2012) Budova je od roku 2010 využívána Folkwangskou univerzitou umění. Neznamená to však, že by budova neměla další využití. Stále se využívá pro konference, výstavy a další akce. (Zollverein, 2012) Obrázek 24: Architektonický skvost budova SAANA (www.forum-avignon.org) LA PRIMAVERA Světelná a prostorová instalace od Marie Nordman. Je přístupná pouze po jednom návštěvníkovi a nedovoluje výhled na vnitřní prostory z venku. Návštěvníci vstoupí do prázdné bílé místnosti, do které sluneční svit proniká pouze úzkou škvírou. Sluneční světlo tak vytváří vlastní prostor. (Zollverein, 2012) Obrázek 25: La Primavera (www.bvv-zollverein.de) 2018 62

Umělecká šachta Zollverein Dílna malíře, spisovatele a sběratele Thomase Rothera u šachty 1/2/8 slouží jako obytný prostor i výstavní síň. Rother pracuje v návaznosti na historii hornictví, používá barvy vyrobené ze rzi, zařízení složená ze starých nástrojů a vytváří tak příběhy o dnech minulých. (Zollverein, 2012) Sluneční kolo (v provozu jen v létě) Toto kolo na černé straně koksovny je kolo se 14 gondolami, které nechal postavit architekt Jürg Steiner. Odvážnější návštěvníci, kteří na kolo vstoupí, jsou odměněni hlubokým pohledem do jádra koksovny, a stejně tak jedinečným pohledem na Zollverein a město Essen. (Zollverein, 2012) Obrázek 26: Sluneční kolo (www.erih.net) Plavecký venkovní bazén (v provozu jen v létě) Plavecká sezóna byla poprvé zahájena v koksovně roku 2001 a to v kontextu uměleckého projektu Současné umění a kritika s názvem Pracující plavecký bazén. Tento projekt byl vytvořen umělcem z Frankfurtu Dirkem Pachkem a Danielem Milohnicem. Mezitím se toto umělecké dílo stalo hlavním lákadlem exkurzí v Porúří, a to především v průběhu letních prázdnin. (Zollverein, 2012) 2018 63

Obrázek 27: Plavecký bazén (www.stanleyfoundation.org) Lední plocha pro bruslení (zimní sezóna) V zimě je zde vytvořena ledová plocha o délce 150 metrů, která se táhne podél koksovacích pecí, ve kterých se tavilo uhlí na koks při 1000 stupních celsia. I tato rarita v takto unikátním prostředí je návštěvníky hojně navštěvována. (Zollverein, 2012) Obrázek 28: Ledová plocha (pinterest.com) Dále v areálu nalezneme spoustu kaváren, bister a restaurací, a to následující: Restaurace CASINO Z bývalé kompresovny byla vytvořena tato unikátní restaurace, kde se setkává průmyslová architektura s kulinářským uměním. Kuchaři zde kombinují moderní kuchyni společně s regionální a neustále rozšiřují svůj repertoár, taktéž podle aktuální sezóny. V případě konání větších událostí budova pojme až 1200 hostů. (Zollverein, 2012) 2018 64

Obrázek 29: Restaurace Casino (www.iuhli.cz) Dalé to jsou Café Kohlenwäsche, Butterzeit bistro a místo pro různé události, Café & restaurant Die Kokerei a Café Zollverein (Šachta 3/7/10). Obrázek 30: Kohlenwäsche (www.zollverein.de) Obrázek 31: Kavárna Butterzeit (www.tripadvisor.de) 2018 65

Obrázek 32: Restaurace a kavárna Die Kokerei (www.golocal.de) 8.6 Financování Zeche Zollverein Více než 100 000 000 miliónu tehdejších německých marek, tudíž v přepočtu cca 51 129 174 milionů EUR bylo investováno pouze do obnovy Šachty XII. To bylo možné jen díky kombinaci různých programů spolkové země a Evropské unie. Úspěch měly zejména díky tomu, že se tyto orgány zabývaly podporou hospodářského rozvoje, kultury a budoucnosti cestovního ruchu. (Zollverein coal mine, 2001) Pokud se podíváme na schválené, plánované a doposud neschválené investice celkem, objem investic v letech 2017-2025 činí více než 108 milionů EUR. Investice jsou do značné míry navráceny díky veřejným orgánům prostřednictvím daní (DPH, podnikatelská daň, daň z příjmu apod.). (Zollverein coal mine, 2001) Přibližně 11 milionů EUR tvoří DPH a cca 1,5 milionu poměrné mzdy daně z příjmu, stejně jako daň z podnikání, nemovitosti a turistiky jsou propláceny do veřejných pokladen. (Zollverein coal mine, 2001) 2018 66

Financování od roku 2010 do současnosti Tabulka 12: Financování od roku 2010 do současnosti Poskytovatel Účel Časový úsek Celková částka Tabulka 13: Další možnosti financování Stát Severní Porýní-Vestfálsko Institucionální financování 2010 dodnes 4,5 milionů EUR/ročně Další možnosti financování: nové konverze, jakož i opatření týkající se zásob a objemu investic přibližně 190 miliónů Eur v příštích letech, dalších 50 milionů Eur bude k dispozici od roku 2018 - vývojář projektu Berlín Reinhard Müller v novém projektu EUREFCampus plánuje investovat pro další rozvoj koksovny. Tabulka 14: další finanční zdroje Další finanční zdroje: v případě nutných oprav je k dispozici finanční podpora dalších regionálních zdrojů, vlastní zdroje: leasing (krátkodobý/dlouhodobý), nadace majetku. (zdroj: Delia Bösch, M.A., Stiftung Zollverein) 2018 67

9 ZHODNOCENÍ A DOPORUČENÍ REGENERACE BROWNFIELDS 9.1 Shrnutí a doporučení Problematika brownfields se potýká se spoustou výzev a překážek, ty vycházejí například z obav kvůli kontaminované půdě, otázkách finančních závazků, vysokých nákladů na demolice a sanace, předpisů, negativního vnímání společnosti, financování, čas navíc a náklady přidané do procesu vývoje, risk do budoucna a v neposlední řadě tlak na konkurenční využití půdy. (Policies and practices, 2017) Tyto překážky mohou být následně zodpovědné za relativně pomalé tempo obnovy brownfields. Nástroje a strategie využívané k regeneraci brownfields nemusí mít vždy dostačující efekt. (Policies and practices, 2017) V Německu je hustota zalidnění 231,25 ob./km² při celkovém počtu obyvatel 82,293,457, kdežto v České republice je to 134 ob./km² při celkovém počtu obyvatel 10 578 820. Jelikož se půda v Německu stává nedostačující, cena půdy se tímto zvyšuje a tím se také navyšuje potřeba přínosného nového využití půdy. Prioritou veřejného sektoru se tedy stává znovuvyužití půdy podporované spravedlivým rozdělením, přísnými podmínkami využití půdy a regulacemi, které omezí rostoucí zábor půdy a dostupné finanční prostředky pro renovace. (Policies and practices, 2017) Dostupnost prostředků zahrnující dotace a technickou pomoc musí být zvýšena na národní, státní a místní úrovni. Na národní úrovni jsou fondy dostupné pro nestranný rozvoj. Na místní nebo regionální úrovni by měl veřejný sektor být schopen přijmout iniciativu k nákupu pozemků, v případě potřeby odstranit znečištění a investovat do infrastruktury s cílem zlepšit hodnotu těchto brownfields. Financování by tedy mělo být dostupné, aby podpořilo místní správní jednotky aktivně zvýšit konkurenceschopnost brownfields, a to bez ohledu na to, jestli se jedná o soukromé investice, nebo o projekt s velkou ziskovou marží. (Policies and practices, 2017) Průzkumy ukazují, že veřejné investice do regenerací brownfieldů má na města oživující účinky, které snižují zátěž v postindustriálních oblastech bez ohledu na velikost a náklady daného projektu. (Policies and practices, 2017) Kontaminovaná, neobsazená a opuštěná plocha může být problémem. Tím je myšlen sociální, environmentální a ekonomický problém ale stále se jedná o příležitost. Kdyby byl potenciál regenerace neobsazených ploch rozpoznán při stanovení jeho hodnoty a byl podporován městský rozvoj, poté by postindustriální objekty s nadbytek dostupných pozemků tvořily rozsáhlé zdroje do budoucna. (Policies and practices, 2017) Volná půda a opuštěné stavby nabízí potenciál, a to pro město i celé komunity jak je znovu přeměnit k novému využití. 9.2 Dopady na plánování v Německu Přestože je zde mnoho výhod plynoucích z Německého regionálního plánování, nemusí být toto adresováno na všechny zájmy místní správy. V Německu by mohly být příležitosti pro rozvoj komplexních plánů na podporu renovací a tím by také došlo k 2018 68

přitáhnutí pozornosti subjektů regionálního plánování. To také přináší možnosti pro zvýšení zapojení místní komunity nebo veřejného sektoru v plánech přestavby. Například ve spojených státech se obyvatelé nemusejí nutně podílet na tvorbě jednotlivých projektů, existuje zde však mnoho příležitostí pro zapojení občanů do přípravy plánů v daných komunitách. (Policies and practices, 2017) Raději než pouhé představení projektů na renovaci veřejnosti k vyjádření se až po tom, kdy byl plán proveden, proces plánování v Německu by mohl zahrnovat veřejné zasedání, které by povzbudilo účast jednotlivců na podílení se v organizaci místních komunit. (Policies and practices, 2017) Využití veřejných prostředků je v Německu velice rozšířené a využití spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP) v projektech obnovy brownfields je v praxi využíváno ve velké většině případů. Německá vláda by například mohla přijmout metody stimulace soukromých investic a podporovat další zapojení soukromého sektoru. K tomu by mohlo dopomoci přísnější hodnocení veřejných investic a větší odměny pro soukromé investory. (Policies and practices, 2017) Doporučuje se, aby si německá vláda zachovala cíle rozvoje spolkových zemí, postupy regionálního plánování, model veřejného financování a závazky k výzkumným programům. (Policies and practices, 2017) 9.3 Vlastní návrh nového využití bývalého dolu Schoeller v Libušíně Na úvod popíši historii Kladenského revíru daného území a poté vybraný důl Schoeller. 9.3.1 Historie dobývání v Kladenské pánvi Nejstarší písemné doklady pocházejí z 3. května a z 6. května 1463 a zmiňují dobývání uhlí v revíru. S dobýváním uhlí na Kladensku a Slánsku začali již staří Keltové. Ze švartny, neboli také takzvaného sapropelitického uhlí zhotovovali šperky, které poté používali například také při obchodování. (PKÚ, 2015) O dobývání uhlí v Kladenském regionu máme dále důkazy z druhé poloviny 15. století z Malých Přílep a dále pak z 16. století se vyskytují nové záznamy o těžbě v blízkosti Buštěhradu a Slaného. O pravidelnější těžbě lze hovořit kolem roku 1720 v Otvovické oblasti, kde se nejspíše těžilo již kolem roku 1720. (PKÚ, 2015) Získávání uhlí probíhalo tehdy velmi primitivním způsobem. Razily se vodorovné štoly, z nich pak pokračovaly další chodby. Vykutané uhlí se poté vyváželo na kolečkách. Ovšem až do příchodu průmyslové revoluce však nebylo uhlí potřeba. V domácnostech se využívalo k topení především dřevo a ještě v polovině 19. století můžeme zaznamenat zprávy o tom, že lidé měli strach uhlí používat. (PKÚ, 2015) Zásadním obdobím pro těžbu uhlí na Kladensku jsou uváděna 70. léta 18. století. Roku 1820 figurovala těžba středočeských pánví jako první v těžbě uhlí v českých zemích, vytěžených 31075 tun uhlí tehdy tvořilo více než 51% veškeré těžby. Dalším důležitým momentem pro vývoj revíru a především pro rozvoj celého Kladenska se stal roku 1846 objev hlavní kladenské sloje Janem Váňou. (PKÚ, 2015) Poté následovalo ověření 12 m mocné sloje severozápadním směrem od dřívějších uhelen, což bylo podmětem k výstavbě hlubinných důlních děl. Oproti původním 2018 69

nehlubokým šachticím a krátkým štolám nyní vznikly na ložisku 3 hlavní důlní komplexy a jejich finanční kapitál dovolil hloubení až 600 m hlubokých šachet. (PKÚ, 2015) Vlastníky dolů byla privátní společnost buštěhradské dráhy a.s. (předtím císařské doly ), která po roce 1918 přešla do vlastnictví Pražské úvěrní banky. Dále pak Společnost státní dráhy a.s. (po roce 1918 Kamenouhelné doly a.s.) a poslední nejdůležitější společností byla Pražská železářská průmyslová společnost, která postupně přebírala původní majetek drobných těžařů později Mirošovicko-libušínského těžařstva a v roce 1937 i majetek tehdejší Společnosti státní dráhy. (PKÚ, 2015) Roku 1945 dochází ke znárodnění a vzniká na uhelném ložisku společný podnik Středočeské uhelné a železorudné doly Kladno-SUŽD. O sedm let později, tedy roku 1952 vznikají Kamenouhelné doly n. p. Kladno. (PKÚ, 2015) V červenci roku 1956 vzniká Kombinát kamenouhelných dolů Kladno, který je v roce 1958 nahrazen Sdružením kamenouhelných dolů Kladno. V létech 1965-1976 bylo celkem devět národních podniků podřízeno Oborovému ředitelství Kamenouhelné doly Kladno. (PKÚ, 2015) V období dlouhé historie dobývání v Kladensko-slánsko-rakovnickém revíru bylo ložisko otevřeno více než 1 200 důlními díly a bylo vyhloubeno víc než 140 úvodních důlních děl. Z posledních činných děl můžeme jmenovat doly František Josef, Mayrau, Kübeck a Schoeller, který byl posledním činným uhelným dolem na ložisku. (PKÚ, 2015) Celková těžba z období 1771 až 2002 přesáhla více než 260 mil. tun uhlí. Pod zemí avšak stále zbývá několik dalších miliónů tun uhlí, jde o zbytkové zásoby, které není možné v současnosti dostupnými technickými prostředky hospodárně otevřít a vytěžit. Ukončení těžby probíhalo postupně. Od roku 1990 to byl důl Zápotocký (František Josef, Prago I v Dubí), a v červnu 1997 pak doly Mayrau ve Vinařicích a Ronna ve Švermově. Roku 2001 došlo k výbuchu metanu na dole Schoeller, kdy na místě zemřeli 3 horníci. Tato událost předznamenala ukončení těžby uhlí. (Bezodkladně, 2012). V roce 2002 byla definitivně ukončena těžba i na posledních dolech (důl Tuchlovice a důl Libušín). (OMK, 2005) Nakonec 1. ledna 2004 dochází k prodeji majetku, práv a závazků střediska Kladenské doly zpět na ČR s právem hospodaření Palivovému kombinátu Ústí, státní podnik. (OKD, 2012) V roce 2004 byly započaty sanační práce v rámci zahlazování hornické činnosti. Tato činnost trvala 3 roky a sanační práce byly dokončeny v roce 2007. Dále byly započaty práce rekultivační spočívající ve výsadbě keřů a stromů a osetí travinami. Práce byly dokončeny v roce 2014. Vyhledávání a další likvidace důlních děl je od roku 2014 prováděna především vlastní technikou. (PKÚ, 2015) V rámci likvidačních úkonů byly v letech 2004-2013 prováděny demoliční práce. Jednalo o především o zbylé provozní objekty, které již nesloužily svému účelu a byly tudíž nepotřebné. V areálu dolu Tuchlovice byly odstraněny všechny stavby, včetně jámové budovy a těžní věže. Roku 2015 byl areál bývalého dolu Schoeller prodán, jelikož se stal pro fungování státního podniku nepotřebným. Ponechána byla jen správní budova 2018 70

střediska s blízkými pozemky. Roku 2016 pokračovaly práce a dále pěstební péče na rekultivovaných odvalech dolu Schoeller a Tuchlovice. (PKÚ, 2015) Vize do budoucna I nadále je hlavní činností střediska Kladenské doly zahlazování následků hornické činnosti. Na odvalech s ukončenou rekultivací byla v roce 2017 prováděna pěstební péče o výsadbu a sečení zatravněných ploch. Dále se také pokračovalo ve vyhledávání a průzkumu opuštěných hlavních důlních děl. (PKÚ, 2015) 9.4 Bývalý důl Schoeller, Libušín Tabulka 15: Základní údaje o bývalém dole Schoeller (Národní památkový ústav, 2015) Název: Kraj: Okres: Obec: Typ: Kategorie: hlubinný uhelný důl Schoeller/Nejedlý Středočeský kraj Kladno Libušín hlubinný uhelný důl areál Památkově chráněno od: 28. 11. 2001 Existující: Současný majitel: Stav: ano OZ stavby s.r.o. Postupné nezbytné opravy střech budov, není již evidováno jako brownfields. Těžní věž je památkově chráněná. 9.4.1 Zahájení těžby Kutací terén v obci Libušín získává do svého vlastnictví v roce 1879 Mirošovské kamenouhelné těžařstvo. Po provedení vrtných průzkumů a vyhloubení jam dolu Jan v Libušíně vznikla nutnost otevření západní části důlního pole. Pro tento účel byla ve vzdálenosti cca 2,3 km jihozápadním směrem navrtána první sloj o hloubce 495 metrů. (Kurial, 2006) Dne 10. června 1899 došlo k zahájení hloubení budoucího dolu Schoeller v obci Libušín. Již v roce 1896 byl vyvrtán hlubinný vrt, na který byl od dolu Jan v Libušíně veden překop a posléze chodba v uhlí, což v budoucnu poskytnulo možnost odvádění důlních vod k jámě Jan. Jáma byla hloubena ve zděném kruhovém průřezu, který měl průměr 5,0 metrů. Patro pak bylo založeno v hloubce 518,4 metrů a samotné hloubení bylo 2018 71

ukončeno 31. října 1901 v konečné hloubce 533 metrů. Jáma byla rozčleněna větrní příčkou na dva oddíly a takto fungovala do roku 1915, kdy došlo k propojení s jámou Wannieck v Kamenných Žehrovicích. Důl Schoeller byl v roce 1901 spojen vlečkou dlouhou 4,1 km s nádražím Buštěhradské dráhy (tehdy Smečno Šternberk). (Kurial, 2006) Pravidelná těžba byla zahájena 15. února 1902. Důl dostal své jméno podle rakouského velkoprůmyslníka a člena správní rady těžařstva Gustava Schoellera. (Kurial, 2006) Roku 1905 dochází k převedení majetku do vlastnictví PŽP a po znárodnění dochází také ke změně jména na důl Nejedlý, kdy spadal do tehdejších SUŽD Kladno. Po vícero organizačních změnách byla jáma značena jako Nejedlý I. Těžba jamou končí až po dohloubení sousední jámy Nejedlý III roku 1973. Poté jáma slouží již pouze pro větrání. (Kurial, 2006) Důl Schoeller překonal celé dvacáté století. Po ukončení těžby byly jámy Schoeller a Nejedlý III zasypány popílkovým stabilizátorem. (Kurial, 2006) 9.4.2 Ukončení těžby K úplnému ukončení těžby došlo 30. 6. 2002, kdy přímý vliv na ukončení měla smutná událost, ke které došlo 29. 11. 2001. Při výbuchu metanu zahynuli 4 horníci. Za dlouhých 100 let své existence vytěžil důl Schoeller více než 45 680 000 miliónů tun uhlí. V závěrečné fázi činnosti dolu byl důl rozdělen na 5 důlních úseků. (Kurial, 2006) V důsledku ukončení těžby na jednotlivých dolech se začalo hledat nové možné využití areálů dolů se smyslem vytvoření průmyslových zón s dostatkem volných ploch a dopravní dostupností. K těmto účelům byl mimo jiné vybrán i důl Schoeller. (Kurial, 2006) V rámci útlumu a restrukturalizace uhelného hornictví v ČR byla jako i na jiných dolech tak i na dole Schoeller v Libušíně roku 2002 ukončena hlubinná těžba. Na tomto dole se těžilo černé uhlí od roku 1899 nepřetržitě po dobu více než jednoho století. (Kurial, 2006) V blízkém okolí dolu vznikly jako důsledek hornické činnosti dva odvaly, a to: - odval Schoeller (původní a starší odval), - odval v Němčicích (novější odval, v provozu v letech 1953 2002). (Kurial, 2006) 9.4.3 Těžní věž Jedná se o originální těžní věž, kterých bylo postaveno v Evropě jen několik. Konkrétně na našem území jen tři, a to na dole Simson u Zbýšova, na bývalém dole 2018 72

Hlubina v Karviné a právě v Libušíně. Tato těžní věž byla na podzim roku 2001 Ministerstvem kultury prohlášena kulturní památkou. Jedná o příklad industriální památky, která jasně charakterizuje průmyslový rozvoj daného regionu. Těžní věž je unikátní svou konstrukcí Thomson-Beck, která je současně výraznou krajinnou dominantou. (KPT, 2018) 9.5 Vlastní návrh Obrázek 33: Základní snímek dolu Schoeller (www.google.com, upraveno 2. 2. 2018) Obrázek 34: Letecký snímek dolu (www.google.com, upraveno 2. 2. 2018) 2018 73

Mnou zamýšlený projekt by měl mít 3 etapy, které by byly prováděny v různých časových intervalech. A to následovně: 1. etapa: časové rozmezí let 2019-2021 2. etapa: časové rozmezí let 2022 2024 3. etapa: časové rozmezí let 2025-2027 V práci se zaměřuji na návrh 1. etapy projektu. V rámci této etapy budou zrekonstruovány 3 budovy a nově bude vytvořeno dětské hřiště a cyklostezka. Bude se jednat o budovu nového interaktivního muzea (1), kavárnu s restaurací (2) a budovu věnovanou únikové hře (3). Obrázek 35: Náhled mapy a budov, které budou rekonstruovány v 1. etapě (google.com, upraveno 2. 2. 2018) 9.5.1 Interaktivní muzeum Toto malé ale svým zaměřením ojedinělé muzeum bude lákat jak malé, tak i velké návštěvníky. V muzeu si budou moci prohlédnout základní mechanismy, které fungovaly na dolech a vyzkoušet si i jak fungovaly na malých interaktivních modelech. Dále zde budou k vidění malé imitace dolu Schoeller ve své původní podobě. Aby se děti zabavily, budou zde interaktivní hry, které budou naučnou, ale také zábavnou formou ilustrovat dění v dole. Například si budou moci vyzkoušet tvrdost hornin za pomocí speciálních nástrojů. Dále se budou moci zabavit v malém 3D kině, které bude ilustrovat práci na dole. Muzeum bude na dvou patrech a po zhlédnutí celé expozice se návštěvníci vrátí do doby fungování dolu. 9.5.2 Kavárna s restaurací V této budově se bude nacházet stylová restaurace s kavárnou v hornickém stylu. Nabídka bude zaměřena převážně na českou kuchyni, nebude však chybět kuchyně 2018 74

mezinárodní. Kavárna bude nabízet širokou škálu káv a sypaných čajů s nabídkou koláčů, dortů a sendvičů. 9.5.3 Úniková hra Zával v dole V této budově bude zřízena úniková hra s motivem hornické činnosti a to přímo zinscenovaný zával v dole. Návštěvníci se při příchodu ocitnou ve štole, dostanou fáračky a přilby. Poté se vydají štolou, kde zazní poplašné zařízení a úkolem bude za pomocí různých nápověd najít únikovou cestu z dolu. Bude použit autentický materiál, vozíky, oděvy, apod. 9.5.4 Dětské hřiště skloubené s hornickou tradicí U jedné z budov bude umístěno dětské hřiště inspirováno hornickou tradicí. Děti si budou moci osahat vozíky, které imitují ty opravdové, které převážely surové uhlí. Bude zde vytvořena skluzavka, která bude vycházet z imitace těžní věže Schoeller. Skluzavka povede do pískoviště, které bude speciálně upraveno, aby si děti mohly osahat různé materiály a vytvořit si třeba bábovky s hornickým vzorem. Obrázek 36: Dětské hřiště na dole Hannover v Bochumi (www.kindergeburtstagideen.de) 9.5.5 Cyklostezka Bude vytvořena nová cyklostezka, která se napojí na stávající a dovede nás až k samotnému areálu dolu. Tato stezka povede z velké části lesem a napojíme se na ni z původní cyklostezky, která se u autobusové zastávky Libušín, rozcestí důl Max stáčí opačným směrem. Stezka povede přes les a v první části nás dovede k zajímavému místu, kterým je Přemyslovské hradiště Libušín, kde se nachází zrekonstruovaná dřevěná zvonice z 15. století a vede zde také kilometrová naučná stezka z 15. století. Nachází se zde také kostel sv. Jiřího a malý hřbitov. Od tohoto místa bude stezka pokračovat dále k nově vytvořenému odvalu, kolem kterého se potáhne až k samotnému dolu. 2018 75

Obrázek 37: Turistická mapa oblasti (www.mapy.cz, upraveno 3. 2. 2018) Obrázek 38: Návrh nové cyklostezky (www.mapy.cz, upraveno 1. 4. 2018) Údaje o cyklostezce: Celková vzdálenost: 2,101 km Plocha: 0,29 km2 Stoupání:121 m Klesání:129 m Nejvyšší nadmořská výška: 412 m. n. m. Nejnižší nadmořská výška: 339 m. n. m. 2018 76

9.6 Grafické znázornění vlastního návrhu Obrázek 39 Čelní pohled na restauraci a muzeum (autor, 2018) Obrázek 40 Pohled na muzeum (autor 2018) 2018 77

Obrázek 41 Pohled na celý areál z ptačí perspektivy (autor 2018) Obrázek 42 Boční pohled na restauraci a těžní věž (autor 2018) 2018 78

Obrázek 43 Pohled na celé řešené území (autor 2018) Obrázek 44 Návrh nového dětského hřiště (autor 2018) 2018 79