2 NZO 5001/2013 14 Nejvyšší soud České republiky Brno prostřednictvím Městského soudu v Praze Spálená č. 2 1 1 2 1 6 P R A H A 2 ke sp. zn. 3 T 14/2001 Obvinění Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. dovolání Podle 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu ve lhůtě uvedené v 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněných Ing. J. E., J. V., a JUDr. L. T., d o v o l á n í proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.1.2013 sp. zn. 6 To 6/2011, kterým bylo podle 257 odst. 2 trestního řádu z důvodu podle 11 odst. 1 písm. a) trestního řádu a čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1.1.2013, publikovaného pod č. 1/2013 Sb., zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T., a to z důvodu uvedeného v 265b odst. 1 písm. f) trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Obvinění Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2010 sp. zn. 3 T 14/2001 uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ), jehož se dopustili tím, že společně s již odsouzeným Ing. P. S. poté, co obviněný JUDr. L. T. dne 7.9.1993 na výslovnou žádost odsouzeného Ing. P. S. založil spolu s PhDr. F. F. obchodní společnost H-S, a.s., se sídlem P. 4, P.L., později P. 5, O., přičemž odsouzený S. rovněž uhradil část základního jmění této společnosti, od počátku vzniku společnosti až do dne 27. září 1995 vykonával tento obviněný funkci předsedy představenstva této společnosti, dále v době od 14. května 1997 do dne 14. října 1998 jako člen představenstva této společnosti,
obviněný Ing. J. E. jako člen představenstva této obchodní společnosti v době od 27. září 1995 do 14. května 1997 a následně od 14. května 1997 do 31. října 1997, kdy rezignoval, jako předseda představenstva této společnosti, obviněný J. V. v době od 27. září 1995 do 14. května 1997 jako předseda představenstva této společnosti, kterou odsouzený Ing. P. S. po celou dobu až do prohlášení konkurzu dne 3. listopadu 1998 plně ovládal jako majoritní akcionář a ode dne 4. prosince 1997 také jako předseda představenstva, v období let 1994 až 1997 na smluvních místech společnosti 1. č. r. s., a.s., se sídlem P. 3, kterou odsouzený Ing. P. S. po celou dobu až do prohlášení konkurzu dne 30. října 2001 rovněž plně ovládal jako akcionář a zároveň jako předseda představenstva, přičemž obviněný JUDr. L. T. byl v této společnosti členem dozorčí rady v době od 4. června 1993 do 31. května 1994 a obviněný J. V. byl ve stejném období členem představenstva této společnosti, zejména v hlavním městě Praze i na jiných místech v rámci ČR nabízeli a postupně uzavřeli, ať již sami nebo prostřednictvím zaměstnanců těchto společností, s nejméně 1095 osobami kupní smlouvy nebo takzvané Smlouvy o účasti klienta v H-S, které měly zaručovat: 1. zařazení klienta do skupiny účastníků daného programu H-S, tj. zájemců o koupi domů nebo bytových jednotek v určitých lokalitách, 2. že je klient zařazen do skupiny dnem uzavření smlouvy, přičemž pořadí klienta v rámci dané skupiny účastníků při jinak stejných podmínkách (výši plateb) je dáno přesnou dobou (dnem, hodinou), kdy smlouva nabyla účinnosti, 3. zaevidování do centrální evidence účastníků daného programu H-S a vydání potvrzení o jeho zařazení ve formě Přílohy č. 1 ke smlouvě o účasti klienta v H-S" neprodleně poté, co klient uhradí 1. zálohu, spolu s vystavenou blankosměnkou, 4. uzavřít při splnění podmínek smlouvy a Pravidel H-S, která jsou součástí uzavřených smluv, vlastní smlouvu kupní na dům nebo bytovou jednotku, včetně příslušného pozemku, v daném časovém termínu a v dané lokalitě V. P., H., S. nebo L. v okrese P. z. nebo v P. 8 B., 5. cenové zvýhodnění na celkové kupní ceně za dům nebo bytovou jednotku, kde se cena pohybovala v rozmezí mezi základní a hraniční cenou, které byly podstatně nižší než tržní cena, přičemž tyto ceny stanovila společnost H-S, a.s., přičemž záměrně v rozhodné době klientům H-S, a.s., zatajili podstatné informace, při jejichž znalosti by tito neuzavřeli takzvané Smlouvy o účasti klienta v H-S či smlouvy kupní, a to zejména, že a) v důsledku předem plánovaného a pokyny odsouzeného Ing. P. S. prováděného a obviněnými realizovaného soustavného odčerpávání takto získaného objemu finančních prostředků blíže specifikovaného pod bodem f), za účelem obohacení odsouzeného S., obviněných a jimi ovládaných společností a jiných subjektů nelze reálně na základě Smluv o účasti klienta v H-S uspokojit, než velmi zanedbatelnou 2
část klientů v počtu celkem 34, a to ještě pouze částečně některé z nich, kteří se stali součástí systému pod názvem H-S jako první, na úkor pozdějších klientů, b) že dne 17. prosince 1993 bylo založeno z iniciativy odsouzeného Ing. P. S. podle 829 a násl. občanského zákoníku sdružení H-S K., s deklarovaným účelem společného provedení výstavby rodinných domků a jiných staveb s jejich následným prodejem včetně příslušných pozemků třetím osobám, prostřednictvím kterého ovšem docházelo ke značnému odlivu finančních prostředků, složených klienty projektu na výstavbu, do společností ovládaných odsouzeným Ing. P. S., přičemž zmíněné K. bylo založeno mezi sedmi personálně a majetkově propojenými společnostmi, a to H-S, a.s., za kterou smlouvu podepsal obviněný JUDr. L. T. jako předseda představenstva, M. C., a.s., za kterou smlouvu podepsal jako předseda představenstva obviněný Ing. J. E., B., a.s., za kterou smlouvu podepsal předseda představenstva dr. S. P., T., a.s., za kterou smlouvu podepsal jako předseda představenstva obviněný J. V., I. G., a.s., za kterou smlouvu podepsal předseda představenstva Ing. K. M., R., a.s., za kterou smlouvu podepsal předseda představenstva odsouzený Ing. P. S., a T. s.r.o., za kterou smlouvu podepsal K. R., a že tyto společnosti sdružené v H-S K. dluží k 5. květnu 1994 K. b., a.s., za nesplacené krátkodobé úvěry částku 466.000.000 Kč bez úroků, poskytnuté na nákupy pozemků, výstavbu domů a bytů v rámci jejich předložených podnikatelských záměrů, které měly být realizovány v rámci výstavby H-S již v letech 1994 1995, přičemž z výnosu prodeje domů a bytů v uvedeném období měly být krátkodobé úvěry uhrazeny, které se mimo lokality V. P. a později H. nestavěly, že tyto nesplacené úvěry postupným slučováním společností nejprve do RSI, a.s. a následně do H-S, a.s., se staly jejími dluhy vůči K. b., a.s., k 22. únoru 1996 v souvislosti se zánikem RSI, a.s. bez likvidace, v důsledku sloučení s H-S, a.s., a že samotná společnost H-S, a.s., je značně předlužena nejen v důsledku převzetí splatných závazků za výše uvedené úvěrové dlužníky, ale i v důsledku přistoupení k závazkům za I., a.s., ve výši 81.543.285,97 Kč, a F., a.s., ve výši 83.754.615,54 Kč, které dlužily tyto prostředky K. b., a.s., a které s projektem výstavby neměly nic společného, c) že zatížili H-S, a.s., dluhy ostatních firem, které nesplácely své závazky ve formě úvěrů u K. b., a.s., že v důsledku takového jejich jednání se stal H-S, a.s., předluženým subjektem, který nebyl schopen plnit nejen vlastní závazky vůči K. b., a.s., ale nebyl schopen stavět a jediným zdrojem příjmů se staly finanční prostředky klientů, přičemž takto obviněný JUDr. L. T. jako předseda představenstva H-S, a.s., uzavřel a podepsal dne 5. června 1995 s K. b., a.s., smlouvu, na základě které tato společnost přistoupila bez jakéhokoli bližšího závažného důvodu k závazkům společnosti A., a.s., v částce přes 80 milionů korun, společnosti I. G., a.s., přes 83 milionů korun, společnosti B., a.s., přes 83 milionů korun, společnosti T., s.r.o., v částce přes 80 milionů korun, společnosti T., a.s., v částce přes 82 milionů korun, společnosti R., s.r.o., v částce přes 82 milionů korun, společnosti R., s.r.o., v částce přes 82 milionů korun, společnosti M. C., a.s., v částce přes 84 milionů korun, společnosti R., a.s., v částce přes 62 milionů korun, společnosti F., a.s., v částce přes 83 milionů korun a společnosti I., a.s., v částce přes 81 milion korun, přičemž společnosti A., R., R., F. a I. neměly nic společného ani s výstavbou v rámci projektu pod názvem H-S, přičemž obvinění Ing. J. E. a J. V. pak dne 19. ledna 1996 na mimořádné valné hromadě společnosti H-S, a.s., podepsali zápis o této mimořádné valné hromadě z titulu funkcí člena představenstva a předsedy 3
představenstva této společnosti, ze kterého vyplývalo, že společnost H-S, a.s., se sloučí se společností R., a.s., která byla rovněž již zadlužena u K. b., a.s., dne 22. února 1996 obviněný J. V. jako předseda představenstva H-S, a.s. uzavřel smlouvu o sloučení mezi společnostmi R., a.s., a H-S, a.s., kdy za R., a.s. smlouvu podepsal odsouzený Ing. P. S. jako předseda představenstva, na základě které přešly veškeré dluhy společnosti R., a.s., vůči K. b., a.s., na H-S, a.s., následně pak obviněný J. V. jako předseda představenstva společnosti H-S, a.s., písemně uznal dne 23. května 1996 jménem H-S, a.s., dluhy vůči K. b., a.s., včetně příslušenství ke dni 20. května 1996, které obsahovaly i dluhy výše uvedených společností, d) že pozemky, na kterých má probíhat slibovaná výstavba, jsou sice ve vlastnictví společnosti H-S, a.s., ale až od 28.9.1995, kdy byly pravomocně zapsány do základního jmění H-S, a.s., v důsledku rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze, ale nebyli již pravdivě upozorněni na to, že tyto pozemky jsou zastaveny ve prospěch zástavního věřitele, a to zejména K. b., a.s., která pro nesplácení úvěrů byla na základě uzavřených zástavních smluv již od září 1994 oprávněna realizovat zástavy přímým prodejem, ačkoliv o těchto zástavách i možnostech jejich realizace věděli, e) že blankosměnky vystavené a. s. H-S a avalované 1. č. r. s., a.s., které byly soustavně předávány účastníkům projektu pod názvem H-S, jsou ve skutečnosti fiktivní zárukou poctivosti úmyslů dostát svým závazkům ze strany a.s. H-S, přičemž tyto směnky podepisovali obvinění podle doby, kdy byli členy představenstva či jejich předsedy, přičemž všichni tři obvinění včetně odsouzeného Ing. P. S. věděli, že v případě předložení směnky k proplacení nemůže H-S, a.s., tyto proplatit s ohledem na své zadlužení vůči ostatním subjektům, zejména vůči K. b., a.s., f) že většina převzatých finančních záloh od klientů bude nejprve použita na předem plánované a značně nejisté investice především odsouzeného Ing. P. S. a teprve poté, pokud by v budoucnu tyto měly přinášet výnosy, by z těchto zdrojů měla být realizována klientům slibovaná výstavba, jestliže ihned po podpisu smlouvy a zaplacení záloh klienty odsouzený Ing. P. S. nechal následně převádět z pokladny H-S, a.s., a H-S K. ve formě zastřeného účelu převodu, a to takzvaných příspěvků či převodů na člena, záloh na výstavbu nebo záloh bez bližší specifikace v hotovosti na jiné odsouzeným Ing. P. S. ovládané subjekty, a to zejména: - Ing. P. S.,S., zapsané v obchodním rejstříku s místem podnikání P. 4, P. L., finanční částku v celkové výši nejméně 469.819.295 Kč, -obchodní společnosti R., a.s.. celkovou částku ve výši nejméně 54.049.890 Kč, -obchodní společnosti B., a.s., celkovou částku ve výši nejméně 81.469.800 Kč, -obchodní společnosti N., a.s., celkovou částku ve výši nejméně 23.875.430 Kč, -obchodní společnosti 1. č. r. s., a.s., celkovou částku ve výši nejméně 31.506.536 Kč, - dále také dne 18.12.1996 P. F. ČR celkovou částku ve výši 15.000.000 Kč jako částečnou úhradu škody způsobenou trestným činem spáchaným odsouzeným Ing. P. S., stran kterého byl pravomocně odsouzen pro trestný čin porušování povinnosti 4
při správě cizího majetku podle 255 odst. 1, 2, písm. b) trestního zákona účinného do 31.12.1997 rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2006 pod sp. zn. 6 To 16/2005, a to přes účet 1. č. r. s., a.s. vedený u U. b., a.s. v Ústí nad Labem, č. ú. ****, kam byly peníze klientů převedeny z účtu č. **** společnosti H-S, a.s., u téhož bankovního ústavu, který téhož dne založil obviněný J. V. a který měl jako jediný k tomuto účtu podpisové právo, přičemž částka v celkové výši nejméně 675.720.950 Kč převedená na jiné subjekty nebyla použita na slibovanou výstavbu pro klienty, o tuto částku se tyto subjekty neoprávněně obohatily, přičemž obviněný Ing. J. E. schválil a podepsal svým podpisovým vzorem v období nejméně od 23. prosince 1994 do 28. května 1997 celkem nejméně 66 šeků v částkách nad milion korun, kterými buď on sám, nebo prostřednictvím dalších osob, z bankovního účtu společnosti H-S, a.s., číslo ***** vedeného u K. b., a.s., vybral v hotovosti celkem částku 124.827.625 Kč, tato částka po převedení do pokladny společnosti následně skončila ve formě záloh na výstavbu, převodů na člena či blíže nespecifikovaných záloh ve výše uvedených společnostech, přičemž dne 3. ledna 1997 podepsal doklad jménem společnosti H-S, ve kterém potvrdil, že společnost H- S, a.s., k tomuto datu vyplatila společnosti Ing. P. S. S.-, částku více jak 432 milionů na takzvaných zálohách na výstavbu, ačkoli tato společnost na lokalitách nabízených klientům nic nestavěla, přičemž obviněný J. V. schválil a podepsal svým podpisovým vzorem v období nejméně od 7. listopadu 1994 do 11. prosince 1996 celkem nejméně 31 šeků v částkách nad milion korun, kterými buď on sám, nebo prostřednictvím dalších osob, z bankovního účtu společnosti H-S, a.s., číslo **** vedeného u K. b., a.s., vybral v hotovosti celkem částku 50.200.000 Kč, tato částka po převedení do pokladny společnosti následně skončila ve formě záloh na výstavbu, převodů na člena či blíže nespecifikovaných záloh ve výše uvedených společnostech, přičemž obviněný JUDr. L. T. schválil a podepsal svým podpisovým vzorem dne 1. července 1996 šek na částku 1.200.000 Kč, kterým M. B. vybral z bankovního účtu společnosti H-S, a.s., číslo ***** vedeného u K. b., a.s., tuto částku, která pak byla přes pokladnu společnosti následně převedena na jiné subjekty ve formě záloh na výstavbu, převodů na člena či blíže nespecifikovaných záloh, tento účet číslo ******* u K. b., a.s., pobočka Ž., založil obviněný JUDr. L. T. ke dni 16. prosince 1993, podpisové právo k tomuto účtu měl nejen tento obviněný, a to do dne 29. července 1996, ale od počátku i obviněný Ing. J. E., který v té době neměl vůbec žádnou funkci statutárního orgánu ve společnosti H-S, a.s., ke dni 23. února 1994 bylo zřízeno podpisové právo k tomuto účtu i obviněnému J. V., který rovněž v této době neměl ještě žádnou funkci statutárního orgánu ve společnosti H-S, a.s., takže obvinění při uzavírání smluv s klienty H-S, a.s., již od roku 1994 věděli, že tyto smlouvy ve sjednaných termínech nedodrží, že slibované plnění je závislé na budoucích, značně nejistých a předem plánovaných investicích odsouzeného Ing. P. S. do projektů, které nijak nesouvisely se slibovanou výstavbou v rámci projektu H-S, jakými byla L. L. provozovaná společností N., a.s., a její servisní organizací B., a.s., a jakou mělo být provozování třetího trhu s cennými papíry v rámci společnosti R., a.s., tyto své závazky vůči klientům s výjimkou 34 nedodrželi a nesplnili, ani splnit 5
nemohli, protože společnost H-S, a.s., byla předlužena, fakticky ve stavu insolvence, což obvinění z titulu svých funkcí ve společnosti věděli, věděli o soustavném odlivu peněz klientů na jiné subjekty i o tom, že nejsou nijak vraceny, popřípadě pouze ve zlomku původních částek, věděli i o tom, že se na nabízených lokalitách prakticky žádná stavební činnost neprovádí, ani nemohla, protože společnost H-S, a.s., neměla dostatek prostředků na výstavbu, a takto svojí činností způsobili nejméně 1095 klientům škodu ve výši nejméně 982.655.845,40 Kč. (Výrok pokračuje výčtem jednotlivých klientů včetně uvedení vzniklé škody.) Za toto jednání byli obvinění Ing. J. E. a J. V. odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, a to každý z nich, přičemž byli pro výkon tohoto trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněný JUDr. L. T. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Všem obviněným byl uložen trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů ve všech společnostech podléhajících zápisu do obchodního rejstříku, jednak v zákazu výkonu veškeré podnikatelské činnosti v oboru stavebnictví a realitní činnosti, každému z nich na dobu deseti let. Podle 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným uložena povinnost nahradit škodu celkem 389 poškozeným. Zbytek poškozených byl podle 229 odst. 1, 2 trestního řádu odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený rozsudek napadli obvinění Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. odvoláním. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29.6.2011 sp. zn. 6 To 6/2011 napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve všech výrocích o trestech. Podle 259 odst. 3 trestního řádu rozhodl tak, že za použití 58 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku odsoudil obviněné Ing. J. E. a J. V. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a obviněného JUDr. L. T. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Výkon uložených trestů odnětí svobody podmíněně odložil obviněným Ing. L. T. a J. V. na zkušební dobu v trvání pěti let a obviněnému JUDr. L. T. na čtyři léta. Současně bylo podle 82 odst. 2 trestního zákoníku všem obviněným uloženo, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Dále byl obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů ve všech společnostech podléhajících zápisu do obchodního rejstříku, jednak v zákazu výkonu veškeré podnikatelské činnosti v oboru stavebnictví a realitní činnosti, a to Ing. L. T. a J. V. na sedm let a JUDr. L. T. na šest let. Rozsudek soudu druhého stupně napadli dovoláním obvinění Ing. J. E. a JUDr. L. T. a rovněž nejvyšší státní zástupce, jehož dovolání směřovalo v neprospěch všech obviněných, a to z důvodu uvedeného v 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 30.10.2012 sp. zn. 11 Tdo 408/2012 tak, že z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zrušení všech výroků o trestech ohledně všech obviněných a nově rozhodnuto o trestech. Zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchnímu soudu v Praze pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněných Ing. J. E. a JUDr. L. T. dovolací soud podle 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. 6
Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10.1.2013 sp. zn. 6 To 6/2011 tak, že podle 257 odst. 2 trestního řádu z důvodu uvedeného v 11 odst. 1 písm. a) trestního řádu a čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1.1.2013, publikovaného pod č. 1/2013 Sb., zastavil trestní stíhání obviněných Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. pro skutek popsaný shora. Pokud usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2012 čj. 11 Tdo 408/2012-279 byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.6.2011 sp. zn. 6 To 6/2011 pouze ve výroku, jímž po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2010 sp. zn. 3 T 14/2001 ohledně obžalovaných Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. ve všech výrocích o trestech, vrchní soud sám podle 259 odst. 3 trestního řádu u těchto obviněných znovu rozhodl o trestech, a to v rozporu se zákonem, znamená to, že Vrchní soud v Praze se po vyhlášení amnestie prezidenta republiky procesně ocitl ve stadiu trestního řízení o odvolání podaných obžalovanými, jež ovšem nadále mohla směřovat pouze proti výroku o trestu, neboť zbývající součásti výroku meritorního rozhodnutí již nabyly právní moci. Pokud vrchní soud rozhodl napadeným usnesením o zastavení trestního stíhání, rozhodl jakoby v prvním stupni o meritu věci, přičemž předchozí rozhodnutí o vině obžalovaných a o adhezních nárocích, tj. příslušné výroky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2010 sp. zn. 3 T 14/2001, potvrdil svým rozhodnutím ze dne 29.6.2011 sp. zn. 6 To 6/2011. Z toho vyplývá, že výrok o vině obžalovaných Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. zvlášť závažným zločinem podvodu podle 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku nabyl právní moci dne 29.6.2011. Odlišná situace by nastala, pokud by v této věci nedošlo k pravomocnému uznání viny a k uložení povinnosti k náhradě škody, takže by se věc v zásadě vrátila do fáze po podání obžaloby. K takovému stavu se však tato trestní věc vrátit nemohla. V případě obžalovaných Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T. o vině a povinnosti k náhradě škody již meritorně rozhodnuto bylo a trestní stíhání bylo a je v tomto směru nutno považovat za skončené. O vině obviněných a jejich povinnosti k náhradě škody způsobené trestnou činností bylo konečným způsobem rozhodnuto dávno před vyhlášením amnestie prezidenta republiky. Výrok o vině obviněných úmyslným zvlášť závažným zločinem nebyl soudy zrušen, nabyl právní moci a mohl by být dotčen pouze mimořádným opravným prostředkem (stížností pro porušení zákona nebo obnovou řízení), takový však v této věci podán nebyl. Trestní stíhání obžalovaných v podobě pravomocného výroku o uznání viny obviněných pro úmyslný zvlášť závažný zločin a výroku o jejich povinnosti nahradit poškozeným škodu, kterou svým trestným činem způsobili, skončilo před datem účinnosti amnestie prezidenta republiky. V čl. II tohoto rozhodnutí přitom není upraven retroaktivní účinek abolice v tom smyslu, že by výslovně postihoval (anuloval) ty výroky meritorního rozhodnutí, které nabyly právní moci před vyhlášením amnestie. Má-li být výklad ustanovení amnestie prezidenta republiky ústavně konformní, sotva je možné akceptovat představu, že prezident republiky projevil formulací článku II. svého rozhodnutí o amnestii ze dne 1.1.2013 úmysl zabránit dokončení trestního stíhání v takových extrémních případech sofistikované trestné činnosti, která postihla 7
velké množství (1095) poškozených, jimž pachatelé způsobili škodu dosahující v tomto konkrétním případě výše téměř jedné miliardy korun. Z tohoto hlediska především nelze opomíjet celospolečenský zájem na zachování možnosti poškozených dosáhnout právní i faktické vymožitelnosti uplatněných nároků na náhradu škody, o niž by byli anulováním pravomocného výroku o povinnosti obviněných k náhradě škody prakticky připraveni. V tomto smyslu rovněž vyznívá argumentace podání směřujících proti rozhodnutí o této amnestii, jež jsou adresována Ústavnímu soudu a podle nichž nebylo toto rozhodnutí přijato řádným procesním postupem, porušuje rovnost účastníků soudního řízení a ohrožuje základní právo vlastnit majetek. Současně nelze opomíjet skutečnost, že Ústavní soud vícekrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že zastavení trestního stíhání z důvodu výrazné délky trestního řízení by mohlo vést k ohrožení důvěry ve spravedlnost a v konečném důsledku k podlomení důvěry občanů v demokratický právní stát. Na základě výše uvedeného je tedy možno dospět k závěru, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, pokud jím bylo z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1.1.2013 zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. J. E., J. V. a JUDr. L. T., není v souladu s ústavně konformním výkladem trestního práva a že se na obviněné tato amnestie nevztahuje. Z toho pak lze vyvodit, že v dané věci bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, čímž došlo k naplnění důvodu dovolání podle 265b odst. 1 písm. f) trestního řádu. Podání dovolání v neprospěch obviněných nebrání ani ustanovení 265p odst. 2 písm. b) trestního řádu, neboť ve věci nemělo být rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii vůbec aplikováno, neboť se na čin, který byl předmětem trestního řízení toto rozhodnutí nevztahuje. Zmíněné ustanovení 265p odst. 2 písm. b) trestního řádu dopadá pouze na ty případy, v nichž mimořádný opravný prostředek nesměřuje přímo a výlučně proti samotné aplikaci rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Proto navrhuji, aby Nejvyšší soud České republiky I. podle 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v 265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.1.2013 sp. zn. 6 To 6/2011, jakož i případná rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, II. podle 265l odst. 1 trestního řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a III. v souladu s ustanovením 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasím i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky [ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu]. 8
Brno 8.2.2013 JUDr. Pavel Zeman nejvyšší státní zástupce 9