Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie Ozdoby a šperky v pravěku I Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. Vypracovala: Petra Bastlová Brno 2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 1O. 8. 2007...

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi, CSc. za vstřícný přístup, cenné metodické a teoretické rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH... ÚVOD... 1.PRAVĚKÉ OZDOBY V PRACÍCH ARCHEOLOGŮ... 2.SUROVINY K VÝROBĚ OZDOB A ŠPERKŮ... 2.1 KAMENNÁ SUROVINA... 2.1.1 ORGANOLITY... 2.2 KOST A PAROŽÍ... 2.3 KOVY A SKLO... 3.PALEOLIT A MEZOLIT... 3.1 NEJSTARŠÍ OZDOBY TĚLA A VLASŮ... 3.2 OZDOBY ŠATU... 4.NEOLIT... 4.1 SPONDYLOVÝ ŠPERK A JEHO VÝROBA... 4.1.1 ZÁKLADNÍ TYPY SPONDYLOVÝCH OZDOB... 4.2 OZDOBY TĚLA Z KAMENE... 4.3 OZDOBY ŠATU... 4.4 VÝZNAMNÁ NALEZIŠTĚ NEOLITICKÝCH ŠPERKŮ... 5.ENEOLIT... 5.1 OZDOBY TĚLA VE STARŠÍM ENEOLITU... 5.2 OZDOBY TĚLA VE STŘEDNÍM ENEOLITU... 5.2.1 ŠPERK LIDU S KANELOVANOU KERAMIKOU Z HLINSKA... 5.2.2 ŠPERK LIDU S KANELOVANOU KERAMIKOU Z MORAVIČAN A STARÝCH ZÁMKŮ... 5.3 OZDOBY TĚLA V MLADŠÍM A POZDNÍM ENEOLITU... 5.3.1 ŠPERK LIDU SE ŠŇŮROVOU KERAMIKOU... 5.3.2 ŠPERK LIDU SE ZVONCOVITÝMI POHÁRY... 5.4 OZDOBY ŠATU... 6.DOBA BRONZOVÁ... 6.1 OZDOBY TĚLA VE STARŠÍ DOBĚ BRONZOVÉ... 6.1.1 ŠPERK LIDU ÚNĚTICKÉ KULTURY... 6.1.2 ŠPERK NITRANSKÉ A VĚTEŘOVSKÉ SKUPINY...

6.2 OZDOBY TĚLA VE STŘEDNÍ DOBĚ BRONZOVÉ... 6.3 OZDOBY TĚLA V MLADŠÍ A POZDNÍ DOBĚ BRONZOVÉ... 6.4 OZDOBY ŠATU... 7.DOBA ŽELEZNÁ... 7.1 OZDOBY TĚLA... 7.2 OZDOBY ŠATU VE VLASTNÍM HALŠTATU... 7.3 OZDOBY ŠATU V POZDNÍM HALŠTATU... 7.4 ŠPERKY A OZDOBY Z BÝČÍ SKÁLY... ZÁVĚR... RESUMÉ... SUMMARY... POUŽITÁ LITERATURA...

ÚVOD Ve své bakalářské práci se zabývám pravěkými ozdobami a šperky v období od starší doby kamenné po starší dobu železnou. Dané období sleduji téměř výhradně na území České republiky, především Moravy. Úvodní kapitola představuje nástin dané problematiky v odborné literatuře a výčet archeologů, kteří se zabývali tematikou ozdob v období pravěku. Další kapitola je věnována surovinám a materiálům používaným k výrobě ozdob a šperků, které uvádím bez většího přihlédnutí k chronologii jejich užívání. Při následném členění práce na jednotlivé kapitoly se držím základního chronologického dělení pravěku na paleolit, mezolit, neolit, eneolit, dobu bronzovou a halštat. Jednotlivé podkapitoly jsou zpravidla věnovány určitému druhu ozdob, šperků, případně dále členěny s přihlédnutím k podrobnějšímu rozdělení daných období na jednotlivé časové horizonty. Práce má kompilační ráz, vycházím v ní především z monografií zabývajících se dobou pravěku a odborných časopiseckých článků, které se nějakým způsobem dotýkají problematiky ozdob a šperků pravěkých lidí. Cílem práce je provést na základě shromážděných poznatků z odborné literatury klasifikaci pravěkých ozdob a šperků v daných obdobích a v rámci této klasifikace se podrobněji zaměřit na některé významnější nálezy, pocházející z našeho území.

1. PRAVĚKÉ OZDOBY V PRACÍCH ARCHEOLOGŮ Problematika ozdob a šperků se objevuje v řadě archeologických prací, většinou však pouze okrajově v rámci jednotlivých období pravěku. Nejstarší ozdobné předměty se spolu s rytinami, řezbami, plastikami a jeskynními malbami označují v literatuře souhrnným názvem pravěké umění. Z autorů, kteří se ve svých rozsáhlých monografiích částečně zmiňují o ozdobných doplňcích těla či šatu ve všech pravěkých etapách, je třeba uvést zejména V. Podborského (Pravěké dějiny Moravy, Dějiny pravěku a rané doby dějinné), J. Neústupného (Pravěk lidstva) a J. Filipa (Pravěké dějiny Čech; Kapitoly z našeho pravěku). Přínosnou prací jsou také Drahé kameny v pravěku Moravy a Slezska, ve kterých J. Mrázek podává výčet kamenných surovin, jež byly používány k výrobě ozdob a šperků po celé období pravěku. Své poznatky dokumentuje na řadě nálezů, u kterých uvádí také jejich podrobný popis. Obdobím paleolitu se podrobněji zabývali především K. Valoch, B. Klíma, K. Absolon, J. Poulík z mladší generace M. Oliva a J. Svoboda. Tito archeologové popsali nejstarší ozdoby, jejich výrobu, výzdobu i význam pro tehdejší společnost. Vycházeli z nálezů na našich nejvýznamnějších paleolitických lokalitách, hlavně v Dolních Věstonicích, Předmostí a Pavlově. Nejvýznamnější kategorii ozdob v neolitu představuje spondylový šperk. Typologií spondylových ozdob se zabývá zejména S. Vencl v časopiseckém článku Spondylové šperky v podunajském neolitu v Archeologických rozhledech. Významnému nálezu dvou nejstarších vltavínových ozdob z území Moravy je věnován článek J. Mrázka a F. Herzána Neolitický šperk z moravského vltavínu v časopise Geologický průzkum. Eneolitickými ozdobami se kromě již zmíněných autorů monografických prací zabývá např. L. Hájek v časopise Památky

archeologické (Půlměsícovitá spinadla kultury zvoncovitých pohárů; Knoflíky středoevropské skupiny kultury zvoncovitých pohárů). V době bronzové dohází k rozvoji kovovýroby, podstatně se rozšiřuje sortiment šperků, a proto je také v monografických pracích o pravěku věnováno více prostoru této problematice. Zejména práce V. Podborského a J. Filipa poskytují k tomuto období řadu informací. Stejně je tomu i v rámci starší doby železné. Z dalších významných prací, které se zabývají pravěkými ozdobami a šperky, můžeme zmínit např. tyto publikace - Pravěké umění v Čechách a na Moravě (J. Neústupný), Umělecké řemeslo v pravěku (J. Filip), Umělecká tvorba na sklonku pravěku a rané doby dějinné (J. Filip).

2. SUROVINA K VÝROBĚ OZDOB A ŠPERKŮ Škála surovin využívaných v pravěku pro ozdobné účely byla velmi pestrá. Nasvědčují tomu bohaté archeologické nálezy, ve kterých se můžeme setkat s ozdobami vyrobenými např. z kamene, kosti, paroží, jantaru, kovů, švartny, skla, schránek měkkýšů, aj. Kromě těchto surovin, doložených archeologicky, je však nepochybné, že pravěký člověk vyráběl ozdoby a šperky rovněž z takových materiálů, které se nám nedochovaly do dnešních dnů. Jedná se o organické suroviny, jako dřevo či zvířecí kůže. Surovinová pestrost je do značné míry dána tím, že pravěký člověk vždy mohl užívat k výrobě ozdob a šperků pouze takové suroviny, které byl schopen na daném stupni svého vývoje opracovat (Mrázek 1996, 141). Na otázku, odkud ozdobné materiály pocházely, nelze jednoznačně odpovědět. Některé byly zřejmě domácího původu, jiné se však mohly dostat na naše území jako import (Mrázek 1996, 19). 2.1 Kamenná surovina Různé druhy kamene se používaly k výrobě ozdob a šperků po celou dobu pravěku. Zpočátku našly uplatnění např. kulmská jílovitá břidlice, prachovec, vápenec, slínovec, mramor, magnezit, později také ušlechtilé druhy jako vltavín, křišťál, achát, opál atd., které už měly drahokamovou kvalitu. 2.1.1 Organolity V. Podborský zahrnuje do rámce kamenné suroviny také organolity, neboli drahé kameny organického původu. K těm

řadí jantar, švartnu, mamutovinu a slonovinu, mušlovinu (perleť), sepilot (mořskou pěnu) a mořský korál. Jantar je organický minerál převážně žluté až hnědé barvy, průhledný nebo průsvitný. Vzniká petrifikací smůly převážně jehličnatých stromů druhohorního (křídového stáří). Může obsahovat zbytky rostlin i hmyzu. Nejdůležitější naleziště jantaru v Evropě najdeme v Pobaltí, odkud se k nám tento minerál dostával tzv. jantarovou cestou. Lokálně se však vyskytuje i na našem území, např. na Boskovicku. Jantar používali k výrobě šperků už staří Egypťané. Na našem území se ojediněle objevuje již v paleolitu, nejstarší použití jantaru na Moravě je doloženo z magdalenienu, (Mrázek 1996, 30), ale velké obliby nabýval až od období neolitu. Z mladšího eneolitu pochází nález, který lze hodnotit jako chronologicky nejstarší skutečnou ozdobu z jantaru na území Moravy. Jedná se o polovinu silně korodovaného jantarového korálu nepravidelného válcovitého tvaru ze sídliště v Brně Starém Lískovci (Mrázek 1996, 54). Vrchol výskytu jantaru spadá zejména do období halštatu a laténu. Jantarovým ozdobám, ať už v podobě závěsků, korálků nebo i celých náhrdelníků, bývala zřejmě připisována i magická moc, nasvědčuje tomu např. jantarový amulet s nápisem zvítězím, který měl chránit římského gladiátora (Podborský 2002, 9). Švartna je usazená málo zpevněná jílovitá hornina tmavé barvy, podobná lignitu. Bývá také označována jako gagát, či sapropelit. Hojně se objevuje v mladší době železné, kdy se z ní zhotovovaly hlavně tzv. černé náramky. Mušlovina je souhrnné označení pro schránky různých druhů měkkýšů, jako jsou např. trubicovité lastury třetihorních kelnatek Dentalium, ulity rodu Natica, Melanopsis, aj. Provrtané ulity sloužily převážně jako závěsky nebo součásti náhrdelníků. V neolitu se pak objevuje skvostný spondylový šperk vyráběný ze schránek středomořského tlustoskořepatého mlže Spondylus gaedoropus.

2.2 Kost a paroží Kost a paroží jsou materiálem, který se rovněž používal prakticky po celou dobu pravěku, lidé se k němu vraceli vždy v době surovinových krizí (Podborský 2002, 10). Používal se k výrobě různých závěsků, ozdobných šatových spinadel (jehlic) nebo vlasových ozdob. Do kategorie této suroviny spadají také provrtané zvířecí zuby, sloužící jednak jako ozdoby, ale zároveň mající funkci loveckých trofejí. 2.3 Kovy a sklo Prvním kovem, který byl v pravěku využíván pro výrobu šperků, se stala v období eneolitu měď, následovalo zlato, stříbro a poté jejich slitiny pro ozdobné účely byly vhodné hlavně bronz a elektron. Měď je světle červený kov, který předurčila pro výrobu šperků už jeho značná měkkost, která nedovoluje výrobu příliš kvalitních měděných nástrojů nebo dokonce zbraní. Ve slitině s cínem vytváří měď bronz, z kterého se vyráběly např. jehlice ke spínání šatu, vlasové ozdoby, náušnice, nápažníky, náramky, prsteny a další šperky. Zlato mělo od počátku charakter ušlechtilého kovu a používalo se téměř výhradně k výrobě ozdob, šperků a vzácných nádob či zbraní (Podborský 2002, 10). Přestože rýžování zlata je na našem území, hlavně v jižních Čechách, doloženo už od doby bronzové, naše nejstarší zlaté předměty jsou vyrobeny pravděpodobně ze sedmihradského zlata (Podborský 2002, 10). Stříbro u nás zaváděli Keltové, z dřívějších českých nálezů ho zatím neznáme, nikdy také nehrálo takovou roli jako zlato, oproti kterému bylo vždy ceněno méně. (Filip 1997, 58, 47).

Elektron je název pro směs zlata a stříbra. Na naše území se dostává v eneolitu v souvislosti s příchodem lidu se zvoncovitými poháry. Sklo se vyrábí uměle z křemenného písku, vápence a sody. Nejstarší skleněné ozdoby se na našem území objevují v době bronzové. Byly to skleněné perly, které se nosily zavěšené v náhrdelnících. Jejich znalost k nám přišla patrně až z Egypta (Filip 1997, 114). Od únětické doby se skleněné perly udržovaly v českém pravěku jako dovezené zboží ve všech dalších dobách (Filip 1997, 121). Kromě perel se ze skla vyráběly i prsteny, náramky a další ozdobné předměty. Obliba barevných skleněných ozdob a šperků vedla také k domácí výrobě tohoto zboží, a to od doby laténské.

3. PALEOLIT A MEZOLIT První předměty, které bychom mohli označit jako skutečné ozdoby, se objevují v rámci archeologických nálezů už v období mladšího paleolitu (40.000 10.000 př. n.l.)(valoch 1982, 534). Tyto nejstarší okrasy nesloužily pouze ozdobným účelům, jejich význam byl úzce spjat rovněž s tehdejšími náboženskými představami, rituály a magií. Ozdoby v podobě různých amuletů měly ochránit své majitele od zlých duchů nebo nebezpečných zvířat, zajistit úspěšný lov apod. (Neústupný 1946, s.45). Nález provrtaných zubů z Mladečských jeskyní, datovaných do aurignacienu, dokládá, že naši předchůdci se zdobili různými přívěsky už na počátku paleolitu (Svoboda 1994, 128). Většina významných paleolitických nálezů ozdobných předmětů však pochází až z období pozdějších, gravettienu, resp. pavlovienu a jsou vázána téměř výhradně na území Moravy. Počínaje gravettienem se také rozšiřuje tvarová variabilita ozdob (Svoboda 1999, s. 187). Už v období paleolitu a mezolitu můžeme rozlišit ozdoby těla, vlasů a šatu, které se buď našívaly na oděv nebo byly často upraveny do podoby závěsků, tzn. opatřeny otvorem, a nosily se zavěšené na krku. 3.1 Nejstarší ozdoby těla a vlasů Mezi nejstarší ozdoby těla v období paleolitu a mezolitu patřily náramky, náhrdelníky, čelenky a přívěsky. Dokonce se objevují i první prstýnky v podobě kroužků z mamutoviny, které jsou navíc opatřeny rozšířením pro očko s kamenem (Podborský 2002, 53). Nejjednoduššími ozdobami byly závěsky zhotovené ze zvířecích zubů, schránek třetihorních měkkýšů, válečků

z mamutoviny, či kamenných, a především pak břidlicových oblázků. Klíčovou roli kulmské jílovité břidlice dokládá fakt, že závěsky z ní zhotovené byly nalezeny na všech významných pavlovienských lokalitách (Mrázek 1996, 29). Do žádané podoby byly tyto suroviny upraveny buď provrtáním nebo propilováním otvoru k zavěšení, zpravidla jednoho, zřídka dvou. Některé ozdoby byly zavěšovány nikoli pomocí otvorů, ale uvazovány prostřednictvím kulovitých hlavic (Svoboda 1999, 187). Délka kamenných závěsků se pohybovala mezi 15-60 mm, šířka mezi 2-5 mm a průměru závěsných otvorů odpovídal zhruba rozměr 1-4,5 mm (Mrázek 1996, 29). Složitějšími přívěsky byly kostěné či parohové destičky ve tvaru kruhu, označované jako rondely, se závěsným otvorem uprostřed a symbolikou zvířecích nebo i lidských motivů (Klíma 1987, 315). Větší množství pohromadě nalezených závěsků svědčí o tom, že často vytvářely náhrdelníky, mohly být ale nošeny i samostatně. Velké množství schránek měkkýšů bylo nalezeno v bohatě vybaveném hrobě muže na dnešní Francouzské ulici v Brně. Kolem jeho lebky se nacházelo na 600 kusů schránek mořských mlžů, dentálií, které tvořily původně náhrdelník. Schránky byly přiřezány na délku zhruba 2 cm (Makowsky 1892, 73-84). Z dalších ozdob hrob obsahoval ještě menší počet kamenných a kostěných kotoučků s analogiemi v Pavlově a Předmostí (Svoboda 1994, 147). Některé ozdobné mladopaleolitické předměty nalezené ve Věstonicích, Pavlově a Předmostí, zejména artefakty kostěné a vyrobené z mamutoviny, jsou navíc doplněné rytým geometrickým vzorem v podobě větvičkovitého ornamentu, sestaveného z jednoduchých rýžek (Svoboda 1986, 120), šrafovaných trojúhelníků, oblouků a vlnic (Svoboda 1999, 188, 190). Rytina měla předmětu zřejmě dodat magický význam (Mrázek 1996, 28). Bohatý geometrický ornament je patrný např. na gynekomorfních prsovitých závěscích z Dolních Věstonic, jež

představují symbolické ztvárnění ženy a mohly být skládány v celý náhrdelník (Svoboda 1994, 137). Dále na zdobených závěscích z Předmostí nebo oválných destičkách z mamutoviny, typických pro lokalitu Pavlov. Tyto destičky jsou v odborné literatuře označovány jako tzv. čelenky z Pavlova. Na koncích mají otvory k provlečení kožených řemínků, B. Klíma proto soudí, že sloužily ke spínání vlasů nebo šatu(svoboda 1986, 126). Rozmanité závěsky jsou častým nálezem také na našich nejvýznamnějších mladopaleolitických lokalitách nacházejících se u Dolních Věstonic, Předmostí a Pavlova, na těchto nalezištích však většinou nepocházejí z hrobů, přestože se v jejich okolí vyskytovaly někdy i ve značném počtu (Klíma 1990, 60). Výjimkou jsou pouze čelenky z provrtaných liščích zubů z trojhrobu v Dolních Věstonicích a náhrdelník ze stejného materiálu a z téže lokality, který ležel ve výkopu pohromadě se zbytky spálených lidských kostí (Klíma 1990, 6O). U některých pohřbů se sice objevují drobné okrasy, nejde však o milodary, ale o ozdoby šatu (Svoboda 1994, 153). Na tábořištích lovců mamutů u Dolních Věstonic tvoří nejpočetnější složku závěsků schránky měkkýšů (Mrázek 1996, s. 20). Dalším hojně využívaným materiálem pro výrobu závěsků v období gravettienu na těchto lokalitách byly zuby zvířat, zejména vlků a lišek, spíše výjimečně se setkáme se zuby jiných zvířat, vzácným nálezem v tomto směru je náhrdelník z medvědích špičáků, nalezený v Dolních Věstonicích (Oliva 1997, 17). Zcela unikátním nálezem je pak provrtaný lidský řezák pocházející ze stejné lokality (Absolon 1945, 17). J. Neústupný upozorňuje v souvislosti s problematikou nejstarších ozdob také na malování těla přírodními barvami, které má podle něj svůj počátek už ve starším paleolitu (Neústupný 1946, 45). To znamená ještě dříve, než lidé začali vyrábět skutečné ozdobné předměty. Vyjdeme-li z tohoto předpokladu, podloženém nálezy kusů barviv na sídlištích a v

hrobech, pak dojdeme ke stejnému závěru jako J. Neústupný, podle něhož je právě tento způsob zdobení nejstarším způsobem ozdoby vůbec. 3.2 Ozdoby šatu v paleolitu Stejně jako ozdoby těla objevují se i ozdoby šatu už v mladším paleolitu, a to jak u oděvu mužského, tak ženského. Jedná se hlavně o kostěné spony a knoflíky nebo oblázky s provrtanými otvory na obou koncích, které plnily vedle funkce estetické i úlohu praktickou, protože spínaly šat (Filip 1940, 40; Svoboda 1986, 124). Další skupinu tvoří šatové ozdoby, jež byly našívány na kožešinový oděv. Patří sem např. dvojité válečky z mamutoviny nalezené v Pavlově (Svoboda 186, 126), dále okrasy z kamene, lastur nebo zvířecích zubů. Z Pavlova pochází rovněž perly vyřezané z mamutoviny, opatřené uprostřed zářezem (Podborský 2002, 41). Mezolit je přechodné období mezi paleolitem a neolitem, vymezené zhruba léty 8000-6000 př.n.l. Zatímco paleolit je poměrně bohatý na nálezy dekorativních předmětů, mezolit znamená ústup nejen ozdob, ale umělecké tvorby vůbec (Svoboda 1984, 185). Chudou škálu ozdobných předmětů z tohoto období představují pouze provrtané zvířecí zuby a závěsky (Filip 1978, 155), jež jsou navíc známy zejména ze severních oblastí Evropy, na našem území je patrný nedostatek takovýchto nálezů (Svoboda 1994, 185).

4. NEOLIT Po celé období neolitu převažovalo zdobení těla závěsky, příp. celými náhrdelníky, náramky, korálky. Nejpoužívanější surovinou pro výrobu ozdob a šperků byl stále ještě kámen. Jak se zdokonalovaly techniky jeho opracování, kladl pravěký člověk čím dál více důraz také na estetickou stránku zhotovovaných předmětů. Přes prvořadý význam kamene však dosáhl, zejména ve starém neolitu (5.500 5.000 př. n. l.), neobyčejné obliby tzv. spondylový šperk. 4.1 Spondylový šperk, jeho výroba a původ Termínem spondylový šperk jsou označovány ozdoby vyrobené ze schránek tlustoskořepatých mlžů, nejčastěji určovaných jako Spondylus gaedoropus. Tento druh ozdob je reprezentován zejména nositeli kultury s lineární keramikou, což je nejstarší středoevropská zemědělská kultura (Mrázek 1996, 34). Spondylové ozdoby se objevují především v hrobových inventářích žen a dětí. V mužských hrobech je jejich výskyt minimální, což by nasvědčovalo tomu, že byly nošeny téměř výhradně ženami (Vencl 1959, 736). Spondylové ozdoby se vyráběly podobně jako broušené kamenné nástroje. Při jejich zhotovování se uplatňovalo řezání, broušení a leštění, navíc také vrtání. Oproti kameni měly mušle rodu Spondylus bezpochyby výhodu v tom, že byly měkčí, tudíž lehčeji zpracovatelné, na druhou stranu ale byly o poznání křehčím materiálem, takže jejich výroba nebyla vůbec snadná. K technologicky vůbec nejnáročnějším úkonům patřilo provrtávání úzkých dlouhých spondylových korálů (Pleiner 1978, 194). Lze si jen těžko představit, jak náročné muselo být pro člověka s tehdejšími znalostmi provrtat do korálu dlouhého přibližně 90 mm malý otvor o průměru 3-5 mm (Vencl 1959, 735). Zřejmě právě obtížnost zpracování této

suroviny mohla být důvodem toho, proč se spondylové šperky vyskytují v nálezech spíše v menším množství a po celkem krátkou dobu, vymezenou zhruba obdobím starého neolitu. Už v období středního neolitu (5.000 4.500 př. n. l.), který reprezentuje hlavně kultura s vypíchanou keramikou, jsou tyto ozdoby vystřídány poměrně chudými nálezy korálků ze schránek mlžů, říčních škeblí, případně pálené hlíny (Podborský 1993, 145). Názory na původ mušle rodu Spondylus se v minulosti různily. Zpravidla se však uvažovalo o importu na naše území. K této představě se přiklání např. S. Vencl, který hovoří o jihovýchodním původu mušle (Vencl 1959, 733). S. Vencl však odmítá, že by Spondylus byl předmětem obchodu či směny. Podle něj se do střední a západní Evropy dostal s postupujícími vlnami neolitických lidí. Toto své tvrzení dokládá výskytem malého množství výrobků na širokém území, chyběním obchodních protihodnot a nedostatkem důkazů o existenci obchodních cest (Vencl 1959, 734-735). Vedle Spondylu se k výrobě šperků používaly už od období paleolitu i mušle rodu Pectunculus, které však dosáhly většího rozšíření vedle jiných druhů (Cardinum, Dentalium) až v mladém neolitu, resp. v eneolitu. V Čechách je tento šperk typický pro výšinná sídliště (Šárka, Řivnáč, Slánská hora) (Vencl 1959, 737). 4.1.1 Základní typy spondylových ozdob Ozdoby vyráběné ze Spondylu byly nejčastěji upravovány do podoby různých závěsků, náramků, korálů nebo ozdob nepravidelných zvláštních tvarů. Typickou ozdobou kultury s lineární keramikou se stal dvoukřídlý závěsek a dlouhý korál (Pleiner 1978, 197). Dvoukřídlý závěsek dosahoval velikosti 10-14 cm. Vyráběl se obroušením spodní nebo svrchní lastury a vyříznutím

trojúhelníkovitého výřezu, směřujícím od dolního okraje mušle k zámku. Na konci užšího křídla se pak vyvrtal drobný otvor (Vencl 1959, 726). Oválný závěsek byl rovněž zhotovován ze spodní nebo svrchní lastury. Na rozdíl od dvoukřídlého závěsku mohl mít i dva nebo tři otvory. Jeho rozměry se pohybovaly mezi 7-10 cm. Oválný závěsek mohl buď fungovat jako zápona nebo zdobit hruď (Praha-Dejvice, Moravský Krumlov), příp. i zápěstí (Vencl 1959, 727). Knoflíkovitý závěsek je šperk okrouhlého tvaru s dvojicí otvorů při okraji. Sloužil nejčastěji jako součást náhrdelníků. Obloukovitý závěsek se vyráběl z okrajů lastury nebo z rozbitých náramků. Svým tvarem se podobal kančímu klu (Vencl 1959, 728). Dosahoval velikosti 4-10 cm. Byl opatřen jedním otvorem. V případě dvou provrtů na protilehlých koncích se označoval jako půlkruhovitý. Našel uplatnění opět jako část náhrdelníku. Kromě těchto tvarů se ze Spondylu zhotovovaly např. také závěsky terčovité, čtvercové nebo závěsky v podobě písmene L. Náramek byl nejrozšířenějším tvarem spondylového šperku (Vencl 1959, 728). Vyráběl se obroušením okrajů a vyříznutím otvoru. Vnější průměr se pohyboval mezi 8-11 cm, vnitřní 5,5-7,5 cm. Pokud dosahuje průměr náramku menší velikosti než 5 cm, označuje se jako náramkovitý kroužek. Korál byl velmi častou spondylovou ozdobou. Korály zpravidla tvořil náhrdelníky. Podle tvaru a velikosti můžeme rozlišit např. korále ploché, diskovité, válcovité, hranolovité, dlouhé válcovité, atd. Mezi spondylové ozdoby zvláštních tvarů patří např. šperky ve tvaru zvířecích zubů (Vejvanovice), závěsky s kruhovitým otvorem nebo ozdoby druhotně upravené (Vencl 1959, 730).

4.2 Ozdoby z kamene Spektrum kamenných ozdob v neolitu je poměrně široké. Nejvýznamnější roli ve starším neolitu hraje bílý mramor, který sloužil zejména pro výrobu náramků. Tyto ozdoby byly zřejmě velmi cenné. Svědčí o tom skutečnost, že bílý mramor k jejich výrobě nebyl získáván pouze náhodný sběrem, ale záměrně lámán na výchozech, např. u Sázavy (Pleiner 1978, 221). Velká obliba bílého mramoru mohla být dána jistou podobností se spondylovým šperkem z hlediska barevnosti. V náhrdelnících jsou často mramorové ozdoby se spondylovými kombinovány (Mrázek 1996, 47). Kromě mramoru se v neolitu výjimečně objevují i závěsky z grafitu, serpentinitu nebo břidlice. V období mladého neolitu (4.500-3.500 př. n. l.), který reprezentuje především kultura s moravskou malovanou keramikou, se šperky vyskytují vzácně. Lid této kultury místo ozdob možná preferoval zdobení samotného těla tetováním, malováním, úpravou účesů, atd. (Podborský 1993, 145). Pro většinu lokalit kultury s MMK jsou typické pouze nálezy hliněných korálů (Mrázek 1996, 41). Spondylové ozdoby se téměř neobjevují, kovový šperk ještě nehrál tak významnou roli a ani kamenné ozdoby nebyly příliš rozšířené (Podborský 1993, 145). Jejich paleta se ale rozšiřuje o vltavín. Z této doby pochází zatím nejstarší vltavínové šperky na Moravě. Jedná se o dvě ozdoby, zřejmě perly nebo závěsky, z neolitického sídliště v trati Boleniska u Mohelna na Třebíčsku a z lokality Slavice na Třebíčsku (Mrázek Herzán 1989, 26). Zatímco náhrdelníky z období starého neolitu jsou charakteristické velkým počtem menších korálků, v mladém neolitu převažují náhrdelníky sestavené spíše z menšího množství velkých a tvarově bohatších korálů (Mrázek 1996, 47).

4.3 Ozdoby šatu V neolitu byli někteří zvlášť významní jedinci pohřbíváni v oděvu pošitém velkým množstvím zvířecích zubů nebo lasturových kroužků (Filip 1940, 41). Lasturové ozdoby kromě toho, že byly našívány na oděv, sloužily někdy i k jeho spínání stejně jako kostěné knoflíky. Od konce mladší doby kamenné se šat spínal pomocí jehlic, nejdříve kostěných, pak bronzových, které byly nejčastěji odlévány ve zvláštních kadlubech (Filip 1940, 49). Nejstarší bronzové jehlice byly často opatřeny ouškem a přivazovány k oděvu, protože patřily k velmi vzácným předmětům a lidé se takto pojišťovali proti jejich ztrátě (Filip 1940, 49). 4.4 Významná naleziště neolitických ozdob V souvislosti s problematikou ozdob v mladší době kamenné je třeba zmínit především bohaté ženské hroby 9 a 8 z Vedrovic, náležející kultuře s lineární keramikou a trojhrob z Blučiny. Inventář hrobu 9, který můžeme vzhledem k velkému počtu ozdob, jež obsahoval, označit za vůbec nejbohatší v celém moravském neolitu reprezentují hlavně spondylové předměty ( čelenka tvořená 30 korály, kruhový náramek, plochá ozdoba s dvěma provrty interpretovaná podle polohy v blízkosti podbřišku jako zápona), dále ulity plžů a zejména náhrdelník ze 413 kusů kamenných korálků a závěsků, kombinovaných navíc se závěsky spondylovými (Mrázek 1996, 35). Velké množství korálků bylo seskupeno nad hrudníkem, dále kolem krku a také v oblasti pasu. Z toho lze usuzovat buď o jejich navlečení na dlouhou šňůru a omotání v několika pramenech kolem krku nebo o našití na oděvu zemřelé (Mrázek 1996, 35).

Výbavu trojhrobu v Blučině tvořily především ozdoby z korálků různých velikostí, zhotovené z mramoru, vápence, slínovce a Spondylu. Jejich celkový počet dosahoval 433 kusů. Podle polohy korálků v hrobě se zdá, že každá z pohřbených osob byla ozdobena náhrdelníkem (Dezort 1963, 10-11).

5. ENEOLIT Období eneolitu (4.000 2.000 př. n. l.) je ve znamení pokračujícího vývoje předchozího neolitu. To znamená, že stále převládá kostěná a kamenná surovina. Ovšem už na konci pozdní doby kamenné se objevují na pohřebištích ozdoby z kovu (Kubišta 1954, 27). Jsou to zřídka se vyskytující nálezy šperků zhotovených zejména z mědi, později i ze zlata, bronzu a elektronu (Podborský 1993, 153). Vůbec první měděné výrobky se však objevují ve střední Evropě už na sklonku neolitu a to v prostředí lengyelské kultury. Nejstarší měděné ozdoby z území Čech přísluší kultuře jordanovské (Pleiner 1978, 273). Jedná se o spirálky a perličky z hrobu v Ďáblicích a depot 5 brýlovitých měděných spirál z Rašovic u Nymburka (Pleiner 1978, 214). 5.1 Ozdoby těla ve starším eneolitu Ve starším neolitu (3.500 3.000 př. n. l.), který reprezentuje hlavně kultura nálevkovitých pohárů, tvoří nejčastější druh tělesné ozdoby hliněné korálky. Stejně jako na konci neolitu se i na počátku eneolitu vyskytují kamenné ozdoby jen výjimečně (Mrázek 1996, 48). Např. dva závěsky z kamene, pocházející z lokality Hradisko u Křepic, popsala A. Medunová-Benešová (1986, 56-84). První závěsek má tvar sekeromlatu o velikosti 55; 15,7; 14,3 mm, druhý je protáhlý a jeho rozměry jsou 96; 24,5; 10,5 mm. Oba jsou na jednom konci oboustranně provrtané A. Medunová-Benešová (1986, 56-84). Na konci staršího eneolitu dochází k rozvoji kovovýroby. Lokální dílny zhotovovaly některé charakteristické typy měděných předmětů, jako např. závěsky typu Stollhof, brýlovité zápony typu Stollhof, Štramberk a Jordanów,

spirálovité náramky s růžicovitými konci typu Jordanów, trubičkovité diadémy typu Vukovar, atd. (Podborský 1993, 157). 5.2 Ozdoby těla ve středním eneolitu Hmotnou kulturu středního eneolitu (3.000 2.600 př. n. l.) na Moravě vytváří zejména kultura s kanelovanou keramikou. Pro její nositele jsou běžné tenké kruhové nákrčníky a drobný šperk, např. náušnice se spirálovitou růžicí typu Hlinsko, brýlovitá zápona typu Jordanów (Podborský 2002, 100). Ve větší míře se objevují také kamenné ozdoby. Zejména válcovité či kotoučovité korálky nebo závěsky z bílého mramoru, které tvořily celé náhrdelníky, byly velmi oblíbeným šperkem. Někdy se v náhrdelnících dokonce kombinovaly s měděnými perlami (Mrázek 1996, 60). Vedle ozdob z mědi si ale nadále podržely svůj význam také kostěné a perleťové korálky, i provrtané zvířecí zuby. 5.2.1 Šperk lidu s kanelovanou keramikou z Hlinska Lid s kanelovanou keramikou v osadě Hlinsko u Lipníku nad Bečvou zdobil své tělo rozmanitými náhrdelníky a závěsky z různých materiálů. Objevily se zde oválné a kruhové závěsky z lastur, závěsky z prachovce, říčních oblázků, provrtaných zubů šelem, prasat a jeleních špičáků, tzv. grandlí (Pavelčík 1986, 206). Výjimkou nejsou ani napodobeniny zvířecích zubů, vyřezané z kosti. V Hlinsku byl při archeologickém výzkumu objeven také jedinečný náhrdelník, ukrytý ve džbánu v odpadové jámě (Pavelčík 1986, 213). Původně byl složen zřejmě ze 47 částí. Podle Pavelčíka střed tvořily dva korály z mědi, mezi nimiž

byl ještě umístěn zdobený závěsek z perleti. Další komponenty následovaly - kostěné korály, perleťové perly a zvířecí zuby či jejich imitace se střídaly ve zbylé části náhrdelníku (Pavelčík 1986, 214-216). Unikátnost tohoto šperku spočívá hlavně ve variabilitě tvarů jeho jednotlivých částí a v pestrosti materiálů, užitých pro jejich výrobu (Mrázek 1996, 52). 5.2.2 Šperk lidu s kanelovanou keramikou z Moravičan a Starých Zámků V Moravičanech byl nalezen v ženském hrobě rovněž zajímavý náhrdelník. Skládal se z mramorových korálků válcovitého tvaru, které měly přibližně stejný průměr (8 mm), ale lišily se délkou (9-20 mm). K náhrdelníku patřilo ještě několik perel svinutých z měděného drátku a plíšku (Goš 1982, 481-483). Působivý vzhled dodával šperku především kontrast bílé barvy mramoru a červenohnědého zbarvení mědi (Mrázek 1996, 52). Relativně bohatým nalezištěm neolitických ozdob je i sídliště Staré Zámky u Líšně. Našlo se zde 10 mramorových korálků, jeden korálek z perleti a jeden hliněný (Medunová- Benešová 1964, 91). Mramorové korálky však zřejmě nejsou domácího původu, protože v moravských nálezech se příliš často nevyskytují. Mohly by ale dokládat živé styky našeho území s maďarsko-sedmihradskou oblastí (Medunová-Benešová 1964, 127), protože se vyskytují masově na maďarských pohřebištích v inventáři bodrogkereszturské kultury (Hillebrand 1929). Vzhledem k tomu, jak náročná byla výroba mramorových korálů, je nesporné, že tyto ozdoby představovaly velkou hodnotu (Mrázek 1996, 53). Hillebrand uvádí, že nejprve bylo nutné vyrobit měděnou tyčinku, provrtat ji, vyleštit a teprve poté rozřezat na jednotlivé korálky (Hillebrand 1929). Ze sídliště Staré Zámky pochází z období

eneolitu ještě kostěná pásová zápona s vnější plochou zdobenou plastickými žebérky (Medunová-Benešová 1964, 149). 5.3 Ozdoby těla v mladším a pozdním eneolitu Mladší eneolit (2.600 2.300 př. n. l.) je obdobím, kdy se škála surovin využívaných pro ozdobné účely rozšiřuje o jantar. Ze Sídliště v Brně-Líšni pochází polovina silně korodovaného jantarového korálu nepravidelného válcovitého tvaru, což je dosud nejstarší známá ozdoba zhotovená z jantaru, nalezená na území Moravy (Mrázek 1996, 54). Pozdní eneolit (2.300 2.000 př. n. l.) reprezentuje hlavně hmotná kultura lidu se šňůrovou keramikou a lidu se zvoncovitými poháry. 5.3.1 Šperk lidu se šňůrovou keramikou Mezi ozdobnými předměty lidu se šňůrovou keramikou dominovaly okrasy ze zvířecích zubů. Provrtané vlčí špičáky, řezáky a stoličky, či jejich imitace z kosti, zdobily v podobě náramků zápěstí, tvořily náhrdelníky i doplňky šatu (Neústupný 1941, 30; Filip 1978, 293). Poměrně hojné jsou také ozdobné předměty z kosti. Naopak kovové šperky se v nálezech této kultury objevují sporadicky. Lze uvést nepříliš často se vyskytující trubičky do náhrdelníků, nákrčníky nebo drátovitý diadém (Podborský 2002, 106). Ženy navíc zdobily své účesy dvěma kusy měděných spirálek z jednoduchého, vzácněji dvojitého drátu. Jednodušší vlasové ozdoby měly podobu kroužků s přesahujícími konci (Podborský 1993, 218). Ve dvojím provedení se vyskytují také již zmíněné nákrčníky. Známe jak varianty ze spirálovitě stočeného drátu, tak z drátu jednoduchého s přesahujícími konci (Podborský 1993,

218). Velmi vzácným nálezem jsou korálky z jantaru (Bylany u Českého Brodu) a z kosti, zcela unikátním je pak provrtaný článek lidského prstu z Prahy-Kobylis, který zřejmě plnil funkci amuletu (Filip 1978, 295). Vkus lidu se šňůrovou keramikou a charakter tehdejších šperků dobře dokládá hrob starší ženy z Maref, v jehož inventáři figurují bohaté ozdoby. M. Chleborád, který hrob prozkoumal, uvádí mezi nálezy 239 provrtaných psích zubů, umístěných před hrudí do kroužku, kolem nich 186 psích špičáků a 56 jejich kostěných napodobenin. Dále 6.164 perleťových korálků kotoučovitého tvaru v oblasti zad a žeber, 101 korálků z kosti a výbavu měděných šperků drátěný nákrčník, spirálovité záušnice a tři náramky z plíšků a trubiček (Chleborád 1934). 5.3.2 Šperk lidu se zvoncovitými poháry Oblíbeným šperkem lukostřelců se zvoncovitými poháry byly závěsky z medvědích zubů, v rámci celé střední Evropy i závěsky z kosti nebo jantaru tvaru půlměsíce (Neústupný 1946, 330). Hojně se objevují okrasy z kovů, nejčastěji měděné, příkladem jsou náušnice s terčovitou ploškou zdobenou tepáním (Podborský 2002, 108). V menší míře nacházíme ozdoby zlaté a poprvé v Čechách též stříbrné. První stříbrný šperk má podobu záušnice stočené z drátku, který je na jednom konci roztepaný v plošku zdobenou vybíjením (Schránil 1929). Na základě antropologického zkoumání, a také s přihlédnutím k výbavě hrobu bylo zjištěno, že tento typ záušnic (s roztepanou ploškou) se váže pouze na mužské hroby (Filip 1978, 305). Lid kultury se zvoncovitými poháry měl nejbohatší kovovou výbavu ze všech eneolitických kultur (Podborský 2002, 108). Výjimečné už však nejsou ani ozdoby z jantaru, které se ještě v mladším eneolitu vyskytnou poměrně vzácně (Mrázek

1996, 57). Někteří významní jedinci byli pohřbíváni s honosným jantarovým náhrdelníkem (Podborský 2002, 108) nebo alespoň jantarovými korálky. Pozoruhodný jantarový náhrdelník v původním uspořádání byl nalezen v ženském hrobě u Lechovic. Tvořilo jej 24 částí 19 korálků, 2 kroužky a 3 zlomky kroužků (Medunová-Benešová 1964b; Medunová, Ondráček 1969). Neobvyklou a v archeologických nálezech vzácnou okrasu nositelů kultury se zvoncovitými poháry představují náhrdelníky sestavené z dutých ptačích kůstek či malých perleťových kroužků (Filip 1978, 305). Další důležitou kategorií ozdobných předmětů lukostřelců jsou vlasové ozdoby a záušnice, zhotovené zpravidla z jednoduše nebo dvojitě stočeného měděného, případně zlatého drátu (Filip 1978, 305). Vzácnější jsou nálezy měděných a zlatých obdélníkovitých destiček s otvory. Že se jedná skutečně o okrasy hlavy a nikoli o nátepní destičky, dokládají jejich nálezové okolnosti pocházejí totiž z ženských hrobů (Filip 1978, 305). V neposlední řadě je třeba uvést ještě kostěné vroubkované tyčinky, jimiž se rovněž zdobil účes (Podborský 1993, 230). 5.4 Ozdoby šatu Téměř po celé období eneolitu přetrvává stále ještě móda kostěných jehlic a knoflíků, sloužících ke spínání šatu. Na konci pozdní doby kamenné se ale postupně prosazují spony, které se již dříve vyvinuly z jednoduché jehlice (Filip 1940, 49). Známe je především z mužských hrobů, stejně jako velké kostěné pásové zápony, např. pár zdobených kostěných zápon je znám ze Sulejovic u Lovosic (Filip 1978, 305). Eneolitičtí lidé rádi zdobili svůj oděv také zvířecími zuby a kroužky z mušlí. Některé mušle, zejména druh Margaritana margaritifera L., byly navíc využívány k výrobě

tzv. oválných broží, opatřených dvěma otvory a zdobených motivem kříže (Filip 1978, 293). Charakteristickými doplňky oděvu lukostřelců se zvoncovitými poháry jsou kostěné, parohové, ale především jantarové knoflíky s typickým provrtem ve tvaru písmene V (tzv. knoflíky s V vrtáním) a půlměsícovitá spinadla s kruhovým otvorem. Ta jsou nejčastěji kostěná, vyskytnou se však i exempláře z jantaru či kančích klů (Hájek 1939, 25). Půlměsícovitá spinadla nosili pouze pravděpodobně muži, kteří si jimi spínali šat u hrdla (Podborský 1993, 226). Jen málokdy jsou spinadla nezdobena. Obvykle jsou pokryta vzorem složeným z příčných nebo šikmých ryh, šrafovaných trojúhelníků nebo mřížek (Hájek 1939, 25). Knoflíky s V vrtáním tvoří vůbec největší procento jantarových ozdob na Moravě (Mrázek 1996, 57). Většinou byly pravděpodobně našity na přední straně prsou do jedné, příp. tří řad, výjimečně mohly být našity i jinde na oděvu, např. na rukávu (Hájek 1957, 402; Mrázek 1996, 58). Někdy se objevují i jako součásti náhrdelníků. Zdobily šat mužů, žen i dětí. Řada odborníků se domnívá, že knoflíky plnily více funkci estetickou než praktickou. Poukazují přitom zejména na křehkost jantaru, který by zřejmě neunesl tíhu oděvu. Zároveň ale připouštějí, že některé kostěné či kamenné knoflíky mohly už tehdy sloužit jako skutečná spinadla (Hájek 1957, 402-404; Mrázek 1996, 58).

6. DOBA BRONZOVÁ Jedním z charakteristických rysů doby bronzové (2.000 750 př. n. l.) je rozvoj kovovýroby. V návaznosti na rozvoj kovovýroby sílí pracovní specializace a vznikají zárodky prařemesel, tedy činností, jež jsou oddělena od zemědělství (Podborský 2002, 114). Poprvé se tak objevují např. skupiny zbrojířů, kovolitců i šperkařů. Kovový šperk se stává běžnějším a také propracovanějším. Vedle bronzu nachází uplatnění další materiály, hlavně sklo a lignit (Filip 1940, 51). Bronz představoval zpočátku ale velmi drahou surovinu, proto se z něj vyráběly hlavně šperky a jen malé množství pracovních nástrojů. V době bronzové si lidé oblíbili zdobit svá zápěstí, ruce a někdy i nohy kovovými náramky. Ze starších forem těchto šperků lze uvést spirálovitě vinuté náramky, které pokrývaly téměř polovinu ruky nebo kruhovité nákrčníky, připínané na hrdlo (Filip 1940, 50). Kromě masivních bronzových nákrčníků bylo zvykem nosit na krku též perlové náhrdelníky. Z kovu se v době bronzové začaly vyrábět také jednoduché náušnice. 6.1 Ozdoby těla ve starší době bronzové Hlavním představitelem starší doby bronzové (2.000 1.550 př. n. l.) na Moravě je lid únětické kultury. Na východní Moravě a jihozápadním Slovensku tento dějinný úsek reprezentuje nitranská skupina. Na sklonku starší doby bronzové se stává nositelem vývoje lid věteřovské skupiny.

6.1.1 Šperk lidu únětické kultury K ozdobám těla v nejstarších fázích únětické kultury (protoúnětické a staroúnětické období) patří kovové a kostěné záušnice, náhrdelníky z kostěných perel, častým nálezem jsou také šperky z bronzu a závěsky z provrtaných psích zubů. Měděné ozdobné předměty patřily k velmi cenným výrobkům. Jejich inventář je omezen převážně na drátěné šperky do vlasů dochované často ve zlomcích, např. kruhové záušnice z dvojitého drátu. Honosnou ozdobou byl také měděný nákrčník nalezený v Jiříkovicích (Podborský 1993, 244). V menší míře se vyskytují zlaté náušnice (Praha-Vršovice), spirálky i korály z jantaru, které známe z tohoto období např. z Kyjovic, Šlapanic nebo okolí Slavkova (Mrázek 1996, 61). Vedle korálků z jantaru se v protoúnětickém období poprvé na Moravě objevují korálky ze skelné hmoty světle zelené barvy (Marefy). Mají tvar žebrovaných tyčinek a jednoduchých kroužků (Mrázek 1996, 61; Podborský 1993, 244). Zajímavý nález představuje náhrdelník sestavený z kostěných korálků a provrtaných zvířecích zubů z dětského hrobu v Moravské Nové Vsi. Inventář ozdobných předmětů lidu únětické kultury je velmi bohatý a pestrý. Nejčastějším druhem šperku jsou vlasové ozdoby a záušnice z dvojitého drátu se zpětnou kličkou ( noppenringy ). Byly nošeny pouze ženami, protože v mužských hrobech je nenalézáme (Podborský 1993, 255). Jejich jednoduché varianty jsou známy i z protoúnětického období, exempláře s mnohonásobnou zpětnou kličkou náleží až do doby mladoúnětické. Z dalších ozdob zhotovených z bronzu vynikají náušnice starobydžovského a příkazského typu (Podborský 2002, 127). Často se v hrobech únětické kultury objevují také nákrčníky s očky na koncích, plechové čelenky a další ozdoby hlavy. Vzácné jsou šperky vyrobené ze zlata. Více než polovina jejich nálezů pochází z hrobů v pražsko-slánské

oblasti. Většinou jde o drobné spirálky, záušnice a závěsky tzv. sedmihradského typu (Dobročkovice, Lednice) (Filip 1978, 361). Oblíbenou ozdobou lidu únětické kultury byly náhrdelníky z jantarových korálů různého tvaru. Někdy se korálky kombinovaly se schránkami dentálií nebo jejich bronzovými napdobeninami (Mrázek 1996, 64). Náhrdelníky se uzavíraly pomocí jantarové nebo bronzové záponky. Stejně jako v předchozích obdobích nechybí ani ve starší době bronzové závěsky z provrtaných zvířecích zubů, ulit nebo říčních škeblí. Častou ozdobu představují také měděné náramky z dvojitého drátu, spirálovitě vinuté, tyčinkové ve tvaru písmene C. Výjimečně se objeví náramky zlaté. Nejcharakterističtější ozdobu zápěstí lidu únětické kultury představují plechové manžetovité náramky tzv. borotického typu s bohatou rytou výzdobou (Hájek 1971, 204). Ty, které byly vyrobeny odlitím, jsou považovány za skutečně honosné kusy (Filip 1978, 337). Vyskytují se hlavně na Moravě a v dolním Rakouskou v době mladoúnětické (Podborský 1993, 255). Jeden exemplář byl objeven i v Čechách (Filip 1978, 337). 6.1.2 Šperk nitranské a věteřovské skupiny Typickým šperkem nitranské skupiny jsou měděné ozdoby tvaru vrbového listu, nejčastěji vlasové ozdoby, dále též náramky a prsteny. Ve výbavě mužských hrobů nechybí okrasy z provrtaných kančích klů. V ženských hrobech představují naopak častý druh nálezu korálky - válcovité z parohoviny nebo perleti a kotoučovité ze zelené skelné hmoty. Všechny uvedené typy se vyskytují v hojném počtu, mnohdy až několik set v jednom hrobě (Podborský 1993, 259). Tvořily součást náhrdelníků. Někdy se kombinovaly s ulitami, středomořskými

lasturami nebo plechovými trubičkami. Vedle jednořadých náhrdelníků existovaly i víceřadé, jejichž jednotlivé šňůry rozdělovaly kostěné provrtané destičky (Mrázek 1996, 64). Z dalších ozdob se uplatnily náušnice, plechové čelenky, náramky a nákrčníky z měděných tyčinek svinutých do spirálovitých či uzavřených kruhů. Lid věteřovské skupiny se často zdobil rovněž korálky, a to skleněnými, hliněnými, dále náhrdelníky z ulit a říčních škeblí. Vzácněji se objeví okrasy z kosti a parohoviny, jako jsou jehlice či ploché kotoučky s otvory, někdy dokonce s rytou výzdobou (Mrázek 1996, 67). Výjimečně se setkáme s ozdobami z bronzu. Unikátním nálezem jsou zlaté spirálky a vlasová ozdoba z Cezav u Blučiny a Hradiska u Kroměříže. Z Cezav pochází také vzácné jantarové perly (Podborský 1993, 272). Zajímavý náhrdelník příslušící lidu věteřovské skupiny byl nalezen v hromadném hrobě v Těšeticích Kyjovicích. Je sestaven z korálků trojího druhu - kotoučovitých kostěných, diskovitých z jílovce a trubicovitých, zhotovených ze schránek kelnatek (Mrázek 1996, 66). Z celkového počtu 199 nalezených korálků jsou nejvíce zastoupeny korálky kamenné. Jejich průměr kolísá od 4,2 do 7 mm, výška od 1,5 do 3 mm a průměr provrtu je 1,6 až 3,5 mm. Převážná část korálků je bílé barvy, menší část má barvu světle až tmavě modrozelenou. Středovou část náhrdelníku tvoří největší korál trubicovitého tvaru o délce 42,8 mm. 6.2 Ozdoby těla ve střední době bronzové Oproti předchozím obdobím se ve střední době bronzové (1.550 1.300 př. n. l.) ještě více rozšířila paleta ozdobných předmětů. Ve větším množství se objevují šperky ze zlata, perleti a skla. Nechybí ozdoby z jantaru v podobě korálků a okrasy z kosti, upravené jako závěsky. Ozdoby z

bronzu zastupují např. terčovité a srdcovité závěsky, nákrčníky, nápažníky, prsteny s konci zavinutými do plošných spirál. Poměrně vzácným nálezem jsou jantarové perly (Borotice, Šatov) a skleněné korále (Oblekovice) (Podborský 1993, 285). Z dalších honosných šperků střední doby bronzové můžeme uvést např. diadémy, sakrální závěsky apod. Mezi náramky přetrvávají varianty tyčinkové, manžetovité a vinuté, novým prvkem jsou zlaté náramky zakončené dvojicemi spirálových růžic (Neústupný 1946, 360). Stejné zakončení se objevuje i u některých nápažníků. 6.3 Ozdoby těla v mladší a pozdní době bronzové Mladší (1.300 1.000 př. n. l.) a pozdní doba bronzová (1.000 750 př. n. l.) bývají označovány podle rozsáhlých žárových pohřebišť také jako období popelnicových polí. Inventář ozdob se od mladší doby bronzové dále rozšiřuje. Častými nálezy jsou tyčinkové náramky, nápažníky, závěsky, méně se objevují honosné šperky, jako prsteny, náušnice, diadémy. Z bronzových šperků vynikají zejména tordované (kroucené) náramky a kroužky. Technika kroucení se používala nejen u náramků ale i u nákrčníků. Tento motiv odtud pravděpodobně přešel také do keramiky, kde se objevují tordovaná ucha (Neústupný 1941, 43). Náhrdelníky jsou často sestaveny z bronzových nebo jantarových korálů. Kromě tvarů korálků, které známe už ze starších fází doby bronzové (kotoučovitý, soudkovitý, diskovitý atd.) se setkáváme s novými tvary, hranolovitým a dvojkónickým (Mrázek 1996, 70). Jantarový šperk mohl být někdy nahrazen ozdobami kostěnými nebo kamennými. V prostředí kultury lužických popelnicových polí byla např. oblíbenou surovinou jílovitá břidlice, z níž se zhotovovaly

prstencovité závěsky, zdobící krk a sloužící zároveň jako ochranné amulety (Mrázek 1996, 70). Pro náramky v mladší době bronzové je charakteristické, že bývají poměrně masivní. Aby však nebyly až příliš těžké, jsou vyduté (Neústupný 1946, 366). Velké množství ozdob náležejících do mladší doby bronzové bylo nalezeno v kostrových hrobech v Cezavách u Blučiny, což je jedna z nejznámějších lokalit velatické kultury. Nejbohatším pohřbem byl hrob mladé ženy, pochované spolu s dvěma malými dětmi, který obsahoval mnoho bronzových šperků a spirálku ze zlatého drátu (Tihelka 1961). Žena měla kolem krku náhrdelník tvořený korálky z jantaru, skelné pasty, bronzových spirálek a provrtaného vlčího zubu. Podobnou ozdobu mělo kolem krku i mladší dítě. Nad kostrami se našel ještě bronzový depot, který obsahoval na 300 korálků ze skelné pasty a jantaru, jež původně tvořily náhrdelník (Tihelka 1951). 6.5 Ozdoby šatu Nejvýznamnějšími ozdobami oděvu v době bronzové jsou bronzové jehlice a šatové spony. U jehlic se rozlišuje řada typů podle ztvárnění hlavice. Sortiment bronzových a kostěných jehlic je velmi široký. Ve starší fázi jsou to hlavně jehlice s terčovitou hlavicí, s hlavicí svinutou v očko, kyperské jehlice s drátěnou hlavicí. V mladších obdobích přibývají další tvary, jako např. jehlice s hlavicí svinutou ve svislou trubičku, s hlavicí hřebíkovitou, kulovitou, kyjovitou, vázičkovitou, válcovitou, kroužkovou atd. (Podborský 1993, 255; Filip 1978, 393; Podborský 2002, 155). Některé jehlice se k nám dostaly jako import, jiné jsou domácího původu, např. únětická jehlice s komolým kuželíkem a očkem na hlavici (Filip 1978, 335). V mladší době bronzové

dosahují jehlice značných rozměrů (až 70 cm) (Podborský 1993, 299). Často byly opatřeny řetízkem nebo jiným mechanismem, kterým se připevnily k provazci, a to mělo snížit riziko jejich ztráty (Neústupný 1946, 351). Jednoduché spony, zhotovené z jednoho kusu drátu se objevují už ve starší době bronzové v rámci únětické kultury. V porovnání s jehlicemi jsou ale ještě poměrně vzácné. Vyskytují se ve třech základních typech - jednodílné spony s osmičkovitě vinutým lučíkem, brýlovité spony a dvojdílné štítové spony (Podborský 1993, 299). V mladší době bronzové nastupují další tvary. Zejména v období popelnicových polí se rozšířila móda spon velkých rozměrů. Jejich funkce byla ale více estetická než praktická, protože oděv se spínal spíše bronzovými knoflíky (Filip 1940, 50). Pro lužickou kulturu jsou typické spony s bohatou geometrickou výzdobou, především dvojdílné spony se štítkem tzv. spindlersfeldského typu a růžicové spony s keříkovitými závěsky, pocházející z jihovýchodu (Podborský 2002, 144). V pozdních fázích doby bronzové dominuje dvojdílná štítová spona typu Křenůvky- Domaniža. Dále se setkáváme se sponami sedlovitými, brýlovitými a nejstaršími železnými sponami harfovitými. Na konci doby bronzové byly dvoudílné spony velkých rozměrů posupně vytlačovány menšími jednodílnými sponami, které se v mladší době železné a v době římské staly již běžnou součástí oděvu (Filip 1940, 50). Z dalších ozdobných doplňků šatu se v době bronzové setkáváme s různými kovovými přezkami, nákončími, pasovými záponami. Oděv mohl být zkrášlen také našitými plechovými ozdobami, kostěnými korálky, ulitami nebo bronzovými knoflíky.

7. DOBA ŽELEZNÁ Dobou železnou (750 400 př. n. l.) vyvrcholil pravěký vývoj. Přes rozvoj metalurgie nového kovu železa se však k výrobě šperků stále využíval především bronz. Některé specializované slévárny tohoto kovu přežívaly z doby bronzové (Podborský 1993, 372). Na samém začátku doby železné se ale projevil nedostatek kovové suroviny, způsobený krizí barevné metalurgie na konci doby bronzové, a v důsledku toho se začalo více užívat kosti a paroží (Podborský 1993, 343). Ve srovnání s předchozími obdobími vzrostla také úloha jantaru, což souvisí s tím, že se začala naplno využívat tzv. jantarová cesta spojující naleziště jantaru v Pobaltí se středním Podunajím, Středomořím a severním pobřežím Jadranu (Mrázek 1996, 89). Konec halštatu je ve znamení keltské expanze na naše území. Do střední Evropy a dolního Podunají se dostávají předměty tzv. skýtského stylu z černomořských a řeckých dílen. Umělecká tvorba je velmi ovlivněna rovněž řeckoetruským uměním (Kubišta 1954, 38). 7.1 Ozdoby těla Šperk, kterým lidé zdobili svá těla v době železné, zastupují především různé druhy náramků, nákrčníků, nánožních kruhů, náhrdelníků, závěsků a drobné skleněné nebo bronzové kroužky. Bronzové náramky se vyskytují v podobě tyčinkovité s rytou výzdobou, v podobě písmene D s rytou výzdobou, dále známe náramky s kuličkami nebo očky na koncích, náramky manžetovité a lité žebrované. Honosným šperkem je bronzový šroubovitě vinutý nárameník s geometrickou výzdobou (Neústupný 1941, 52). Zřídka se ještě objeví spirálovitě vinutý nárameník (Děčín)(Filip 1978, 470). Zvláštní druh