Optické vlastnosti horninotvorných minerálů I

Podobné dokumenty
Základní horninotvorné minerály

Optické vlastnosti horninotvorných minerálů IV

Mikroskopie minerálů a hornin

Optické vlastnosti horninotvorných minerálů II

Optické vlastnosti horninotvorných minerálů III

Mikroskopie minerálů a hornin

PETROGRAFICKÝ ROZBOR VZORKU GRANODIORITU Z LOKALITY PROSETÍN I (vzorek č. ÚGN /85/)

135GEMZ Jan Valenta Katedra geotechniky K135 (5. patro budova B) Místnost B502

Fylosilikáty: tetraedry [SiO 4 ] 4- vázány do dvojrozměrných sítí

Struktura a textura hornin. Cvičení 1GEPE + 1GEO1

Metamorfované horniny

Geologie Horniny vyvřelé

Určování hlavních horninotvorných minerálů

Geologie-Minerály I.

Přehled hornin vyvřelých

MAGMATICKÉ HORNINY - VYVŘELINY

Petrografická charakteristika hornin a současný stav lokality Černá Hora Dubská skála

Metamorfóza, metamorfované horniny

Monazit. (Ce,La,Th)PO 4

Mineralogie I. Prof. RNDr. Milan Novák, CSc. Mineralogický systém - silikáty. Osnova přednášky:

Mineralogie I Prof. RNDr. Milan Novák, CSc.

SOROSILIKÁTY Málo významná skupina, mají nízký stupeň polymerizace, dva spojené tetraedry Si2O7, někdy jsou ve struktuře přítomny SiO4 i Si2O7.

VZNIK SOPKY, ZÁKLADNÍ POJMY

Materiál odebraný v opuštěném lomu s označením 146C a 146D

Hlavní činitelé přeměny hornin. 1. stupeň za teploty 200 C a tlaku 200 Mpa. 2.stupeň za teploty 400 C a tlaku 450 Mpa

Geologie Horniny vyvřelé a přeměněné

Kolekce 20 hornin Kat. číslo

Přednáška V. Petrologie. klíčová slova: magma, horniny vyvřelé, sedimentární, metamorfované, systém hornin.

HORNINY. Lucie Coufalová

PETROLOGIE =PETROGRAFIE

Mineralogie II. Prof. RNDr. Milan Novák, CSc. Mineralogický systém silikáty II. Osnova přednášky: 1. Cyklosilikáty 2. Inosilikáty pyroxeny 3.

Akcesorické minerály

Úvod do praktické geologie I

MINERÁLY. Environmentáln. lní geologie sylabus 2 Ladislav Strnad HORNINOTVORNÉ MINERÁLY

a) žula a gabro: zastoupení hlavních nerostů v horninách (pozorování pod lupou)

Jak jsme na tom se znalostmi z geologie?

- krystalické nebo sklovité horniny vzniklé ochlazením chladnutím, tuhnutím a krystalizací silikátové taveniny - magmatu

Přednáška č. 9. Systematická mineralogie. Princip klasifikace silikátů na základě jejich struktur.

Geologie 135GEO Stavba Země Desková tektonika

Petrografické charakteristiky vybraných magmatických hornin

Optická (světelná) Mikroskopie pro TM II

Vyvřelé horniny. pracovní list. Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU.

Základy geologie pro geografy František Vacek

Systematická mineralogie

Přednáška č. 10. Systematická mineralogie. Princip klasifikace silikátů na základě jejich struktur.

Neživá příroda I. Optické vlastnosti minerálů

Jan Valenta. Katedra geotechniky K135 (5. patro budova B) Místnost B502 Konzultační hodiny: Jinak kdykoliv po dohodě:

Struktury a textury hornin

HORNINY horninový cyklus. Bez poznání základních znaků hornin, které tvoří horninová tělesa, nelze pochopit geologické procesy

Stavba a složení Země, úvod do endogenní geologie

METAMORFOVANÉ HORNINY

Přírodopis 9. Přehled minerálů KŘEMIČITANY

Přednáška č. 9. Petrografie úvod, základní pojmy. Petrografie vyvřelé (magmatické) horniny

Mineralogie I. Prof. RNDr. Milan Novák, CSc. Mineralogický systém - silikáty Osnova přednášky: 1. Strukturní a chemický základ pro klasifikaci

Metamorfované horniny. - žádné bezprostřední poznatky o jejich genezi. - poznání pouze výsledků metamorfních procesů

horniny jsou seskupením minerálů nebo organických zbytků, příp. přírodními vulkanickými skly, které vznikají rozličnými geologickými procesy

Poznávání minerálů a hornin. Vulkanické horniny

PETROGRAFIE METAMORFITŮ

Platforma pro spolupráci v oblasti formování krajiny

PETROGRAFIE MAGMATITŮ

Použití: méně významná ruda mědi, šperkařství.

Metamorfované horniny

Stavby magmatických hornin

Mineralogie. 2. Vlastnosti minerálů. pro Univerzitu třetího věku VŠB-TUO, HGF. Ing. Jiří Mališ, Ph.D. tel. 4171, kanc.

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ HORNINY

Malý atlas minerálů. jméno minerálu chemické složení zařazení v systému minerálů. achát

Optická (světelná) Mikroskopie pro TM III

Mineralogie. pro Univerzitu třetího věku VŠB-TUO, HGF. 4. Systematická mineralogie. Silikáty

Je to věda, nauka o horninách, zkoumá vznik, složení, vlastnosti a výskyt hornin.

HORNINY A NEROSTY miniprojekt

Mineralogie systematická /soustavná/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Mineralogie Křemžska. Pro Jihočeský Mineralogický Klub Jirka Zikeš Jihočeský mineralogický klub

Název materiálu: Horniny přeměněné, horninový cyklus

Druhy magmatu. Alkalické ( Na, K, Ca, Al, SiO 2 )

Mineralogicko-petrografická charakteristika vzorků tatranské žuly Breiter, Karel 2015 Dostupný z

Geopark I. Úvodní tabule

Petrologie G Metamorfóza a metamorfní facie

Testové otázky ke zkoušce z předmětu Mineralogie

MINERALOGIE A PETROGRAFIE METADOLERITŮ SILESIKA. Markéta Krajčová

Minerály jejich fyzikální a chemické vlastnosti. Horniny magmatické, sedimentární, metamorfované

Chemické a mineralogické složení vzorků zdící malty a omítky z kostela svaté Margity Antiochijské v Kopčanech

ALLANIT-(Ce) A MINERÁLY PRVKŮ VZÁCNÝCH ZEMIN VZNIKLÉ JEHO ALTERACÍ VE VLASTĚJOVICÍCH

ZÁKLADY GEOLOGIE. Úvod přednáška 1. RNDr. Aleš Vaněk, Ph.D. č. dveří: 234, FAPPZ

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se složením a vlastnostmi hornin. Materiál je plně funkční pouze s

6. Metamorfóza a metamorfní facie

Environmentální geomorfologie

Katodová luminiscence

Optická mikroskopie v geologii. Pro studenty odborné geologie přednáší Václav Vávra, Nela Doláková

HORNINA: bazalt (čedič)

GRANITICKÉ PEGMATITY 3 Krystalizace z magmatu

Neživá příroda. 1.Vznik Země a Vesmíru. 2.Horniny

MILAN MICHALSKI MALÝ PRŮVODCE GEOPARKEM NA ŠKOLNÍ ZAHRADĚ

1) Minerály mohou vznikat různými způsoby. Přiřaďte k jednotlivým popisům vzniku minerálů správný termín.

PETROARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM ZŘÍCENINY HRADU KOMŇA V BÍLÝCH KARPATECH

ŽULA - LIBERECKÝ TYP

Nabídka vzorků hornin a minerálů pro účely školní výuky

TEXTURNÍ TYPY GABROVÝCH HORNIN V LOMU ŠPIČÁK V ORLICKÝCH HORÁCH

Cyklus přednášek z mineralogie pro Jihočeský mineralogický klub. Jihočeský Mineralogický Klub

Transkript:

Optické vlastnosti horninotvorných minerálů I Pro studenty předmětů Mineralogie I a Mikroskopie minerálů a hornin Sestavil Václav Vávra

Obsah prezentace křemen obraz 3 ortoklas obraz 16 mikroklin obraz 26 plagioklasy obraz34 2

Křemen (SiO 2 ) makroskopický popis většinou nepravidelná zrna světle šedé barvy, výjimečně načervenalý nebo namodralý pouze ve výlevných horninách může být automorfní (tvar hexagonální dipyramidy) lesk je skelný, lom nepravidelný vykrystalovaný do dutin může být v různých barevných varietách 3

Křemen (SiO 2 ) mikroskopický popis indexy lomu: n(ω) = 1,544; n(ε) = 1,553 D = 0,009; Chm+ není štěpný je čirý, může být zakalen drobnými uzavřeninami, trhliny jsou nepravidelné při tlakovém postižení undulózně zháší, případně je až anomálně dvojosý dvojčatění je velmi časté (zákony douphinéský, manebašský a japonský), ale v mikroskopu nebývá viditelné je stabilní, bez produktů přeměn 4

Křemen (SiO 2 ) mikroskopický popis tvoří xenomorfní zrna, pouze ve výlevných horninách může být automotfně omezený s jevy magmatické koroze v sedimentech oválné valouny nebo i ostrohranné úlomky vyskytuje se ve všech přesycených nebo nasycených magmatických horninách (např. žuly, pegmatity, granodiority, ryolity, dacity atd.), ve většině sedimentárních hornin (např. pískovce, arkózy, kvarcity atd.) a velké části metamorfovaných hornin (všechny metamorfní stupně, např. fylity, svory, ruly) v kyselých hlubinných a žilných horninách může docházet k orientovanému prorůstání křemene a K-živce - tzv. písmenkové prorůstání, podobné prorůstání s plagioklasem označujeme jako myrmekit minerální parageneze: křemen, živce, slídy, amfiboly 5

automorfní krystal křemene v ryolitu, PPL (s jedním nikolem), krystaly bez štěpnosti a produktů přeměn 6

automorfní krystal křemene v ryolit, XPL (zkřížené nikoly); typická je nízká interferenční barva 7

xenomorfně omezený křemen, s nepravidelnými trhlinami, vpravo světle okrové lišty biotitu; granit, PPL 8

Xenomorfní zrna křemene, nízký dvojlom, bez produktů přeměn, vpravo vyhaslé lišty biotitu; granit, XPL 9

shluky čirých xenomorfních zrn křemene, v okolí lístkovitý muskovit a biotit; fylit, PPL 10

shluky xenomorfních zrn křemene, slabé undulózní zhášení, lístkovité agregáty muskovitu a biotitu; fylit, XPL 11

undulózní zhášení křemene v rule, XPL 12

zaoblená zrna křemene v karbonátovém tmelu, vlevo dole zelený glaukonit; pískovec, PPL 13

zrna křemene v karbonátovém tmelu, zelená interferenční barva odpovídá glaukonitu; pískovec, XPL 14

grafický srůst křemene a K-živce, pegmatit, Věžná, XPL; pískovec, XPL 15

Ortoklas (KAlSi 3 O 8 ) makroskopický popis krátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly, velmi časté bývá dvojčatění (např. karlovarský zákon) bezbarvý, bílý nebo světle šedý se skelným leskem středně až hrubě zrnité, štěpné agregáty štěpnost dokonalá podle (001) a (010) 16

Ortoklas (KAlSi 3 O 8 ) optické charakteristiky n α = 1,518 1,523 n β = 1,522 1,528 n γ = 1,523 1,530 D = 0,005 0,007 Ro je přibližně rovnoběžná (odchylka 5 ) s (001), y = γ, x = α, Chm- úhel 2Vα = 60-80 Řez kolmo k z, řez podle (100), řez podle (010), karlovarsky zdvojčatělý řez (010). 17

Ortoklas (KAlSi 3 O 8 ) mikroskopický popis běžné je xenomorfní omezení zrn čerstvá zrna jsou čirá a průhledná, s postupujícími přeměnami jsou průřezy zakalené (sericitizace, kaolinizace) charakteristické je orientované prorůstání lamel albitu, tzv. pertity, rozlišení obou živců lze provést pomocí indexu lomu (u albitu vyšší) řezy v pásmu (001) : (100) zhášejí rovnoběžně vzhledem ke štěpnosti (010). V ploše (010) je zhášení β/c = 21 a zhášení α vzhledem ke štěpnosti (001) je 5. V karlovarských dvojčatech je v řezu(010) zhášení symetrické. některé ortoklasy mají zonální stavbu, časté jsou uzavřeniny hematitu a okolních horninotvorných minerálů, typické je i grafické prorůstání skřemenem, kdy individua křemene mají stejnou orientaci a zhášejí současně 18

Ortoklas (KAlSi 3 O 8 ) mikroskopický popis dvojčatění je běžné, nejčastěji podle karlovarského zákona nejběžnějšími přeměnami je kaolinizace a sericitizace, produkty přeměn sledují štěpnost nebo hranice zón v zonálních krystalech; při zvětrávání je ortoklas zpravidla odolnější než plagioklasy je častý minerál plutonických a vulkanických hornin (žula, granodiorit, pegmatity, ryolit). V sedimentech je součástí arkóz a drob. V metamorfovaných horninách je běžný především v rulách a granulitech minerální parageneze: mikroklin, křemen, plagioklas, biotit, muskovit 19

pertitický ortoklas odmíšené lamely albitu v ortoklasu; pegmatit, PPL 20

pertitický ortoklas, albitové lamely v poloze vyhasnutí; pegmatit, XPL 21

pertitický ortoklas s viditelnými produkty sericitizace a lupínky hnědočerveného biotitu; syenit, PPL 22

pertitický ortoklas v poloze vyhasnutí, světlé lamely jsou albitové, lupínky biotitu; syenit, XPL 23

pertitický ortoklas postižený kaolinizací; PPL 24

pertitický ortoklas se světlejšími albitovými lamelami, velmi dobře viditelná štěpnost; XPL 25

Mikroklin (KAlSi 3 O 8 ) makroskopický popis krátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly zpravidla zdvojčatělé bezbarvý, bílý nebo světle šedý se skelným leskem středně až hrubě zrnité, štěpné agregáty dokonalá štěpnost podle (001) a (010) 26

Mikroklin (KAlSi 3 O 8 ) optické charakteristiky Ro je přibližně rovnoběžná s (001) a téměř kolmá k (010) ostrá středná α svírá na ploše (010) se štěpností (001) úhel 5 Chm - 2V α = 75-85 Řez podle (001). 27

Mikroklin (KAlSi 3 O 8 ) optické charakteristiky nα = 1,518 1,520 nβ = 1,522 1,524 nγ = 1,524 1,526 D = 0,006 Polysyntetické dvojčatění podle albitového a periklinového zákona zhášení v ploše maximálního dvojlomu (001) je α/z = 14-17 zpravidla tvoří xenomorfní zrna bývá bezbarvý, při silnější alteraci zakalený produkty přeměn 28

Mikroklin (KAlSi 3 O 8 ) mikroskopický popis polysyntetické lamelování podle albitového a periklinového zákona vytváří typické mikroklinové mřížkování v zrnech mohou být přítomny pertity a může docházet i ke grafickému prorůstaní s křemenem nízkoteplotní K-živce se vyskytující hlavně v žulách, granodioritech, aplitech a pegmatitech, vzácně v rulách podobně jako u ortoklasu je běžná přeměna kaolinizace a sericitizace, může docházet i k zatlačování plagioklasy minerální parageneze: ortoklas, křemen, muskovit, plagioklas 29

Mikroklin, velmi slabě postižený přeměnou; pegmatit, PPL 30

mikroklinové mřížkování je zpravidla neostré a rozplývavé; pegmatit, XPL 31

mikroklin obklopený silně alterovaným plagioklasem; PPL 32

mikroklin obklopený silně sericitizovaným plagioklasem; XPL 33

Plagioklasy makroskopický popis izomorfní řada albit Na AlSi 3 O 8 anortit Ca Al 2 Si 2 O 8 zpravidla krátce sloupcovité až silně tabulkovité krystaly nejčastěji štěpné agregáty bílé nebo světle okrové barvy a skelného lesku štěpnost dokonalá (001) a dobrá (010), kříží se pod úhlem 86 34

Plagioklasy optické charakteristiky hodnoty indexů lomu rostou s přibývající anortitovou komponentou nα = 1,527 1,575 nβ = 1,532 1,583 nγ = 1,534 1,588 u dvojlomu je vývoj kolísající: D = 0,007 0,013 optický charakter členů plagioklasové řady a jejich úhel 2V závisí nejen na složení, ale i na teplotě krystalizace. Úhly 2V α kolísají od 50 do 90, úhly 2V γ v intervalu 75-90. 35

Plagioklasy optické charakteristiky rovina optických os albitu je přibližně rovnoběžná s (001) a směrem k anortitu se zvolna stáčí do polohy jen velmi přibližně rovnoběžné s plochou (100) v plutonických horninách jsou Chm+ členy s 0 17%a 32 70% albitové složky, ostatní mají Chm- ve vulkanických horninách jsou Chm+ členy s 38 75 % albitové složky, ostatní jsou Chm- 36

Plagioklasy mikroskopický popis tvoří automorfní vyrostlice nebo xenomorfní zrna v základní hmotě bezbarvé průřezy bývají zpravidla zakaleny produkty přeměn charakteristickým znakem plagioklasů ve zkřížených nikolech je polysyntetické lamelování podle albitového nebo periklinového zákona, mohou se uplatnit i jiné zákony. albitové lamely jsou rovnoběžné se štěpností podle (010), v řezu (100) lze sledovat štěpnost (001) v řezech (100) mají albitové lamely Chz-, zatímco periklinové mají v tomto řezu Chz+ časté jsou uzavřeniny ilmenitu nebo hematitu, kyselé plagioklasy mohou uzavírat křemen na hranici s K-živcem, což se označuje jako myrmekit běžná je u plagioklasů zonální stavba 37

Plagioklasy mikroskopický popis plagioklasy podléhají řadě přeměn: sericitizace při albitizaci bazických vulkanitů jsou anortitové živce nahrazeny albitem a kalcitem (spilitizace) při retrográdní metamorfóze mohou být bazické plagioklasy nahrazovány směsí minerálů zoisit epidotové skupiny, albitem, aktinolitem a sericitem (saussuritizace) kaolinizace v magmatických horninách stoupá bazicita plagioklasů s bazicitou hornin (ryolit, granit diorit, andezit gabro, basalt) ve vulkanických horninách jsou časté vyrostlice plagioklasů pro metamorfované horniny jsou charakteristické hlavně kyselé plagioklasy. V nízce metamorfovaných horninách hlavně albit a oligoklas, ve facii zelených břidlic albit. Ve středně až silně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity) hlavně oligoklas a andezín. v sedimentech je albit přítomen např. v arkósách minerální parageneze: ortoklas, křemen, biotit; pyroxen, amfibol 38

nepřeměněný plagioklas s jedním systémem štěpnosti, automorfní pyroxen; gabro, PPL 39

nepřeměněný plagioklas s polysyntetickým dvojčatěním, automorfní pyroxen; gabro, XPL 40

polysynteticky zdvojčatělý plagioklas se zonální stavbou; granit, XPL 41

plagioklas se zonální stavbou, vlevo pertitický K-živec; granit, XPL 42

postupná sericitizace plagioklasu, v pravém spodním rohu chlorit; rula, PPL 43

postupná sericitizace plagioklasu; rula, XPL 44

zrno plagioklasu se štěpností podle dvou systémů (001) a (010); syenit, XPL 45

polysyntetické dvojčatění plagioklasu, v pravé části amfibol a biotit; rula, XPL 46

polysyntetické dvojčatění plagioklasu, v levém horním rohu allanit; syenit, zkř. nikoly 47