Mendelova univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce - vyhodnocení stavu a perspektiv Diplomová práce 2009/2010 Vít Kondler

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce - vyhodnocení stavu a perspektiv Diplomová práce 2009/2010 Vít Kondler

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce vyhodnocení stavu a perspektiv zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 28. března 2010 Vít Kondler v.r.

PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní Ing. Soně Tiché, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu vypracovávání této diplomové práce poskytla. V Brně, dne 28. března 2010 Vít Kondler v.r.

Jméno: Vít Kondler Název práce: Nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce vyhodnocení stavu a perspektiv The name of thesis: Gymnosperm woody plants in urban area of Olomouc city evaluation of the state and perspektives ABSTRAKT Tato diplomová práce se zabývá determinací druhů nahosemenných dřevin vyskytujících se v intravilánu města Olomouc. Práce zahrnuje charakteristiku vlastností všech přítomných druhů jehličnanů, hodnotí jejich zdravotní stav, shrnuje naměřené dendrometrické veličiny (výčetní a stromu). Součástí je i plán největší části parku, mapa se zákresem nejvyšších stromů a doprovodná fotodokumentace. Hodnotí současný stav a druhové bohatství v olomouckých parcích a srovnává je s jinými známými dendrologickými sbírkami obdobného charakteru. KLÍČOVÁ SLOVA nahosemenné, strom, dřevina, jehličnan, park, intravilán, zdravotní stav, dendrometrie, dendrologie, Olomouc ABSTRACT This diploma thesis deals with a determination of gymnosperm species that occur in urban area of city Olomouc. The thesis includes a characteristic of the features of all present kinds of conifers, evaluates their health state and summarises measured mensurational variables (a perimeter at breast height and a height of the tree). As for an additional parts of the thesis, the plan of the largest part of the park as well as a map with the highest trees of all present kinds, was introduced. Moreover, photo documentation of the park was made. In the end the thesis evaluates actual status, species divesity in grounds in Olomouc and confronts them with other similar dendrological collections. KEY WORDS gymnosperm, tree, tree species, coniferous tree, grounds, urban area, health state, forest mensuration, dendrology, Olomouc

Obsah 1. Úvod... 1 2. Cíl práce... 2 3. Metodika... 3 4. Klimatická charakteristika sledovaného území... 5 5. Nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce... 7 5.1 Borovicovité Pinaceae... 7 5.1.1 Jedle Abies Mill.... 7 5.1.1.1 Jedle bělokorá Abies alba Mill.... 8 5.1.1.2 Jedle řecká Abies cephalonica Loud... 9 5.1.1.3 Jedle stejnobarvá Abies concolor Engelm.... 10 5.1.1.4 Jedle stejnobarvá var. Lowova Abies concolor var. lowiana Lemm... 11 5.1.1.5 Jedle obrovská Abies grandis Lindl... 11 5.1.1.6 Jedle kavkazská Abies nordmaniana (Stev.) Spach... 12 5.1.1.7 Jedle španělská Abies pinsapo Boiss.... 13 5.1.2 Modřín Larix Mill... 13 5.1.2.1 Modřín opadavý - Larix decidua Mill.... 14 5.1.3 Smrk Picea A. Dietr... 15 5.1.3.1 Smrk ztepilý Picea abies L... 15 5.1.3.2 Smrk Brewerův Picea breweriana S. Wats... 17 5.1.3.3 Smrk sivý Picea glauca Moench... 18 5.1.3.4 Smrk sibiřský Picea obovata Ledeb.... 19 5.1.3.5 Smrk omorika Picea omorika Pančić... 20 5.1.3.6 Smrk pichlavý Picea pungens Engelm.... 22 5.1.4 Borovice Pinus L.... 24 5.1.4.1 Borovice limba Pinus cembra L.... 24 5.1.4.2 Borovice pokroucená - Pinus contorta Dougl.... 25 5.1.4.3 Borovice kleč Pinus mugo Turra... 26 5.1.4.4 Borovice černá Pinus nigra Arnold... 27 5.1.4.5 Borovice těžká Pinus ponderosa Dougl.... 28 5.1.4.6 Borovice vejmutovka Pinus strobus L... 29 5.1.4.7 Borovice lesní - Pinus sylvestris L.... 31 5.1.4.8 Borovice himálajská Pinus wallichiana Jacks... 32 5.1.5 Douglaska Pseudotsuga Carr... 33

5.1.5.1 Douglaska sivá Pseudotsuga glauca Mayr... 33 5.1.5.2 Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii Mirbel... 34 5.1.6 Jedlovec Tsuga Carr... 36 5.1.6.1 Jedlovec kanadský Tsuga canadensis L.... 36 5.1.6.2 Jedlovec západoamerický Tsuga heterophylla (Raf.) Sarg.... 37 5.2 Cypřišovité - Cupressaceae... 38 5.2.1 Cypřišek Chamaecyparis Spach... 39 5.2.1.1 Cypřišek Lawsonův Chamaecyparis lawsoniana Parl.... 39 5.2.1.2 Cypřišek hrachonosný Chamaecyparis pisifera S. et Z... 40 5.2.2 Jalovec Juniperus L.... 41 5.2.2.1 Jalovec obecný Juniperus communis L.... 41 5.2.2.2 Jalovec chvojka Juniperus sabina L... 42 5.2.3 Túje Thuja L.... 42 5.2.3.1 Túje západní Thuja occidentalis L... 43 5.2.3.2 Túje obrovská - Thuja plicata Lamb.... 44 5.3 Metasekvojovité - Metasequoiaceae... 46 5.3.1 Metasekvoje Metasequoia Hu et W. C. Cheng... 46 5.3.1.1 Metasekvoje tisovcovitá Metasequoia glyptostroboides Hu et Cheng... 46 5.4 Tisovcovité - Taxodiaceae... 48 5.4.1 Tisovec Taxodium Rich.... 48 5.4.1.1 Tisovec dvouřadý Taxodium distichum L... 48 5.5 Tisovité Taxaceae... 49 5.5.1 Tis Taxus L.... 49 5.5.1.1 Tis červený Taxus baccata L.... 50 5.6 Jinanovité Ginkgoaceae... 51 5.6.1 Jinan Ginkgo L... 51 5.6.1.1 Jinan dvoulaločný Ginkgo biloba L... 51 5.7 Celkový zdravotní stav... 52 5.8 Významné skupiny... 53 5.9 Celkový přehled zastoupených nahosemenných dřevin... 54 6. Diskuse... 56 7. Závěr... 58 8. Summary... 59 9. Použitá literatura... 60

Seznam obrázků v textu: Obr. č. 1 Graf průměrné teploty vzduchu za období 1961 1990 Obr. č. 2 Graf průměrných úhrnů srážek za období 1961-1990 Obr. č. 3 Graf průměrného trvání slunečního svitu za období 1961 1990 Obr. č. 4 Graf vyjadřující početní zastoupení jednotlivých druhů Obr. č. 5 Graf uvádějící počty druhů a rodů v čeledích Seznam příloh: Obr. č. 6 Mapa Olomouce s vyznačením zkoumaných parků Obr. č. 7 Plán olomouckých parků se zákresem nejvyšších stromů Obr. č. 8 Orientační plán Smetanových sadů s označením ploch, pro možnost dohledání měřených stromů Obr. č. 9 Metasekvoje tisovcovitá na ulici Na Střelnici Obr. č. 10 Informační tabulka na ulici Na Střelnici Obr. č. 11 Odstraňování poškozených stromů Obr. č. 12 Odstraňování poškozených stromů Obr. č. 13 - Abies concolor Obr. č. 14 - Abies grandis Obr. č. 15 - Abies nordmaniana Obr. č. 16 Ginkgo biloba Obr. č. 17 Taxus baccata Obr. č. 18 Taxodium distichum Obr. č. 19 Metasequoia glyptostroboides Obr. č. 20 Chamaecyparis pisifera Obr. č. 21 Chamaecyparis lawsoniana Obr. č. 22 Picea abies Obr. č. 23 Picea omorika Obr. č. 24 Picea pungens Obr. č. 25 Pinus contorta Obr. č. 26 Pinus mugo Obr. č. 27 Pinus nigra Obr. č. 28 Pinus ponderosa Obr. č. 29 Pseudotsuga menziesii Obr. č. 30 Tsuga canadensis

1. Úvod Zakládání parků a stromořadí je dnes, stejně jako zatravňování volných ploch, nedílnou součástí snahy o zazeleňování intravilánů velkých měst a průmyslových zón, s cílem zlepšit a zpříjemnit život místním obyvatelům a vytvořit tak prostor pro oddech a odpočinek od rušného okolí. Z historických pramenů je patrné, že počátky parkových výsadeb v Olomouci se datují k roku 1820. Od té doby prošly parky dlouhou cestou změn a postupného plošného rozšiřování až ke své dnešní podobě. V současnosti se může Olomouc pyšnit několika krásnými parky v samotném středu města. Rozkládají se po u historického centra města a vytváří jeden téměř souvislý prstenec, který zahrnuje Bezručovy sady, Smetanovy sady, Čechovy sady, botanickou zahradu, Sad Přemyslovců a Park pionýrů. První tři zmíněné parky byly postupně od roku 1995 zařazovány Ministerstvem kultury České republiky do seznamu nemovitých kulturních památek (Smetanovy sady 24.4.1995, Bezručovy sady 2.4.1997, Čechovy sady 3.9.1998). Ostatní parky jsou svou polohou součástí nynější městské památkové rezervace. V parcích probíhá intenzivní péče o stávající porosty a současně probíhají parkové úpravy pro využití parků k rekreaci Olomoučanů. 1

2. Cíl práce Cílem této diplomové práce je navázat na výsledky mé bakalářské práce věnované dendrologickému průzkumu Smetanových sadů v Olomouci, provést jejich revizi, rozšířit výzkum o další části městských sadů a významné lokality mimo parky. Úkolem je provést terénní šetření s determinací přítomných druhů, dendrometrická měření, hodnocení zdravotního stavu a fotodokumentaci. Dále přehledně zpracovat literární přehled o vyskytujících se druzích Gymnospermae. Vyhodnotit zjištěné skutečnosti z hlediska bohatosti druhového zastoupení a srovnat jej s obdobnými sbírkami na základě děl jiných autorů. Vytvořit mapový zákres nejvýznamnějších lokalit s vysokým výskytem jehličnanů v intravilánu města Olomouce a význačné jedince zaměřit GPS souřadnicemi. 2

3. Metodika Před započetím vlastních terénních prací jsem pochůzkou po Olomouci a jeho parcích vytipoval pro svou práci nejvýznamnější lokality. Dendrologické šetření a vlastní měřičské terénní práce jsem prováděl při podrobném zkoumání zvolených lokalit s vysokým počtem jehličnanů. Veškeré zjištěné skutečnosti jsem zaznamenával do terénního zápisníku a posléze všechna data zadával do počítače. Detailní průzkum byl zaměřen na Bezručovy sady, Čechovy sady a pozemek přiléhající na severní straně městských hradeb k ulici Dobrovského (viz. mapa). Měřené údaje ze Smetanových sadů jsem převzal ze své bakalářské práce s názvem Jehličnaté dřeviny olomouckých parků, z roku 2008. Výsledky této bakalářské práce jsem podrobil revizi, kterou bylo odstraněno nesprávné taxonomické zařazení některých stromů do druhů rodu Abies a Picea. Dendrometrická měření všech stromů zařazených do Gymnospermae obsahovala měření výčetního u (tj. u kmene ve výšce 1,3 metru od paty kmene) s použitím třicetimetrového kovového svinovacího pásma Long steel tape a měření výšky jednotlivých stromů výškoměrem Silva fungujícím na principu podobnosti trojúhelníků. Odstupovou vzdálenost nutnou pro měření výšek jsem odměřoval stejným pásmem jako výčetní y. GPS souřadnice přesně zaměřených stromů a souřadnice pro tvorbu mapy parků jsem získal využitím kapesního počítače PDA Yakuma s GPS stanicí. Fotodokumentaci jsem pořizoval digitálním fotoaparátem Canon Powershot A530. K počítačovému zpracování naměřených dat jsem využil funkce programů Microsoft Office Word a Excel. K tvorbě mapy se zákresem ploch parků a výsadeb jsem využil počítačový software. Pracoval jsem s volně dostupnou demonstrační verzí programu Topol xt 8.0.8 a komponent Topolu NT. Charakteristiky přítomných druhů jsou převzaty z níže uvedených literárních zdrojů. Pod charakteristikou každého druhu jsou uvedeny tabulky obsahující výsledky mých vlastních měření. U všech druhů tabulky obsahují minimálně všechny naměřené výšky stromů v metrech a výčetní y v centimetrech. Druhy vyskytující se ve Smetanových sadech mají také uvedeno číslo plochy, na které se strom nachází. Tohle číslo koresponduje s mapovým plánkem parku.. U druhů, které se vyskytují ve více parcích, je u každé tabulky také uveden průměrný výčetní a průměrná 3

, aby byl snadno srovnatelný vývoj či věk stromů mezi jednotlivými parky. Statistické hodnoty pro všechny měřené stromy jsou uvedeny za tabulkami. U keřů jsou uvedeny tabulky s výčtem ploch, na kterých se druh vyskytuje. Platné názvosloví jednotlivých druhů dřevin je použito dle publikace: KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté stromy a keře našich zahrad a parků. 2. vyd. Sursum Tišnov 2006. 552 s. Soupis druhů, jejich četnost a naměřené dendrometrické veličiny jsou ve Smetanových sadech platné k 15. únoru 2008 a v ostatních hodnocených lokalitách k 8. 10. 2009. Zdravotní stav byl sledován při pochůzkách parky a při všech terénních činnostech. Přehled klimatických charakteristik daného území jsem získal z údajů Českého hydrometeorologického ústavu. Porovnání s jinými sbírkami jsem provedl na základě informací z uvedených dostupných literárních zdrojů. 4

4. Klimatická charakteristika sledovaného území Znalost některých významných klimatologických charakteristik může být pomocným ukazatelem při hodnocení zdravotního stavu a vitality jednotlivých druhů. Následující tabulky obsahují přehled o průměrných teplotách vzduchu, srážkovém úhrnu a délce trvání slunečního svitu. Jsou to dlouhodobé normály klimatických hodnot naměřených na meteorologické stanici v Olomouci za období let 1961 1990. Tab. č. 1 Data z meteorologické stanice Olomouc za období 1961 1990 Měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. Průměrná teplota vzduchu ( C) -2,4-0,2 3,8 9,1 14,2 17,1 18,6 18,0 14,3 9,1 3,7-0,4 Úhrn srážek (mm) 27,5 25,5 27,2 37,8 73,3 78,4 76,4 68,8 44,5 40,0 40,4 30,3 Trvání slunečního svitu (h) 38,7 65,8 113,4 166,2 215,9 213,9 228,5 216,9 159,2 118,8 46,3 33,2 Zdroj: http://www.chmi.cz/ Tab. č. 2 - Roční hodnoty průměrných měsíčních charakteristik za období 1961-1990 Klimatická charakteristika Roční hodnota Jednotka Průměrná teplota vzduchu 8,7 C Úhrn srážek 570,0 mm Trvání slunečního svitu 1616,7 h Zdroj: http://www.chmi.cz/ 5

Průměrná teplota vzduchu 20 15 10 C 5 0-5 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Průměrná teplota vzduchu ( C) Obr. č. 1 Graf průměrné teploty vzduchu za období 1961 1990 Úhrn srážek mm 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Úhrn srážek (mm) Obr. č. 2 Graf průměrných úhrnů srážek za období 1961-1990 Trvání slunečního svitu 250 200 hodiny 150 100 50 0 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Trvání slunečního svitu (h) Obr. č. 3 Graf průměrného trvání slunečního svitu za období 1961-1990 6

5. Nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce Do kmene nahosemenných (Gymnospermae) patří keře a stromy s jehlicovitými nebo šupinovitými listy, většinou vytrvávajícími na stromě více než jeden rok. Mají jednopohlavné květy jednodomé nebo dvoudomé. Vajíčka nejsou uzavřena v semeníku. Ve zkoumaných parcích v intravilánu města Olomouce se vyskytují nahosemenné dřeviny z 6 různých čeledí, čítající celkem 13 rodů s 36 druhy, z nichž se jen malá část vyskytuje v naší volné přírodě. 5.1 Borovicovité Pinaceae Pryskyřičnaté stromy, řidčeji keře, s jehlicovitými, kopinatými nebo šupinovitými listy, jež obvykle vytrvávají, u některých druhů však na podzim opadávají. Samčí květy jsou šišticovité, pylová zrnka většinou mají vzdušné měchýřky. Samičí šištice mají podpůrné šupiny ve šroubovici. Plodní šišky jsou dřevnaté, až do doby zralosti uzavřené. Semena jsou většinou opatřena šikmým, blanitým křídlem. Do čeledi náleží 9 rodů s přibližně 200 druhy rozšířenými nejvíce v mírném pásu severní polokoule. V olomouckých parcích je z čeledi borovicovitých zastoupeno celkem 6 rodů s 26 druhy. Velká část těchto druhů nemá v České republice areál přirozeného rozšíření, ale také tato čeleď zahrnuje naše hlavní jehličnaté hospodářské dřeviny jako smrk ztepilý či borovici lesní. V Olomouci je to rodově i druhově nejpočetnější čeleď. 5.1.1 Jedle Abies Mill. Stále zelené stromy s odstávajícími větvemi uspořádanými v přeslenech. Mají rovné kmeny s v mládí hladkou, později silnou a brázditou borkou. Pupeny většinou pryskyřičnaté, zřídka nepryskyřičnaté. Jehlice má uspořádány hřebenitě nebo 7

ve šroubovici. Po odpadnutí zůstává na větvičce okrouhlá jizva. Pryskyřičné kanálky v jehlici jsou 2 nebo 4. Květy jsou jednodomé. Samičí květy skládají vzpřímené šištice. Podpůrné šupiny jsou blanité a po odkvětu se často zvětšují. Plody jsou rozpadavé šišky. V rodu je asi 50 druhů. V intravilánu Olomouce se vyskytuje 7 druhů tohoto rodu. Jedná se o druhý nejzastoupenější rod jehličnanů v mapovaných parcích. 5.1.1.1 Jedle bělokorá Abies alba Mill. Strom vysoký 30 50 metrů, s jehlancovitou, později válcovitou korunou. Kmen je pokryt hladkou, později šupinatou, světle šedou borkou. Pupeny jsou nepryskyřičnaté. Jehlice od větviček odstávají nahoru a do stran. Jsou dlouhé až 30 mm, lesklé, tmavozelené, na spodní straně se dvěma bílými pruhy tvořenými z řad průduchů. Samčí květy jsou žluté. Šišky vzpřímené, krátce stopkaté, 10 16 cm dlouhé, válcovité, zralé mají hnědou barvu. Plodní šupiny jsou zaokrouhlené. Podpůrné šupiny přesahují plodní šupiny a na konci mají dlouhou špičku. Trojhranná semena jsou dlouhá 7 9 mm a mají až dvojnásobně dlouhé křídlo. Roste v pohořích jižní a střední Evropy. Stoupá i do hor. V severní části svého areálu roste v nižších polohách a směrem k jihu stoupá stále výše. Například v Pyrenejích stoupá až k horní hranici lesa. Tab. č. 3 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies alba ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA 46 46 16 32 71 16 32 54 16 32 33 14 32 37 14 32 27 14 32 104 18 PRŮMĚR 53 cm 15 m 8

Tab. č. 4 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies alba v Čechových sadech 38 21 99 22 74 21 70 21 PRŮMĚR 70 cm 21 m Měřeno bylo 11 jedinců jedle bělokoré, s průměrným em kmene 59 cm a průměrnou výškou 18 m. Těžištěm výskytu jsou Smetanovy sady. Maximální dosažený je 104 cm a maximální 22 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 32.00 N, 17 14 41.80 E 5.1.1.2 Jedle řecká Abies cephalonica Loud. Až 30 metrů vysoký strom s hustě rozvětvenými, vodorovně odstávajícími větvemi. Šedohnědá borka je na mladých stromech hladká, později rozpukává. Světlehnědé letorosty jsou lysé. Pupeny jsou silně pryskyřičnaté. Shora tmavozelené jehlice jsou dlouhé 15 28 mm, mají ostrou špičku, někdy jsou však zaokrouhlené. Samčí květy mají purpurovou barvu. Šišky mají válcovitý tvar a jsou 12 30 cm dlouhé, ve zralosti hnědavé a olepené pryskyřicí. Podpůrné šupiny šišek překrývají šupiny plodní a jsou zahnuty zpět. Semena má dlouhá 7 mm s 16 mm dlouhým křídlem. Tento druh je rozšířen skoro na všech řeckých pohořích a výškově jeho výskyt zasahuje až do 1700 metrů nad mořem. Tab. č. 5 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies cephalonicave Smetanových sadech PLOCHA 32 116 21 Měřen byl 1 jedinec jedle řecké, s em kmene 116 cm a výškou 21 m. Tento strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 16.90 N, 17 14 58.00 E Druh byl určen až při revizi bakalářské práce. 9

5.1.1.3 Jedle stejnobarvá Abies concolor Engelm. Strom dosahující výšky až 40 metrů, s kuželovitou korunou. Kmen je pokryt světle šedou, hladkou, ve stáří rozbrázděnou borkou. Větve jsou v přeslenech téměř vodorovně odstálé. Pupeny jsou pryskyřičnaté, kuželovité. Jehlice jsou uspořádány dosti nepravidelně. Jsou dlouhé 40 65 mm, na špičce zaokrouhlené, na svrchní straně s rýhou, modravě zelené. Šišky jsou podlouhle válcovité, dlouhé 7 12 cm, s širokými plodními šupinami, s ukrytými podpůrnými šupinami, rozpadající se na stromě. Semena jsou 12 mm dlouhá, světle hnědá, s křídlem. Rozšířen je v západní části Severní Ameriky, v horách od Coloreda až do Mexika. Převážně v pásu 1000 1700 metrů nad mořem, jižněji však sahá až do výšek 2000 3000 metrů. Tvoří porostní směsi s Pinus ponderosa a Pinus Lambertiana. Tab. č. 6 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies concolor ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 45 42 15 35 117 20 37 55 14 45 104 20 35 100 20 22 94 16 45 142 20 35 53 17 14 60 16 45 174 20 28 97 16 3 43 14 45 108 20 PRŮMĚR 91 cm 18 m Tab. č. 7 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies concolor na ulici Dobrovského 105 20 Měřeno bylo 14 jedinců jedle stejnobarvé, s průměrným em kmene 92 cm a průměrnou výškou 18 m. Těžištěm výskytu v Olomouci jsou Smetanovy sady. Maximální dosažený je 174 cm a maximální 20 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'12.693"N, 17 15'5.908"E 10

5.1.1.4 Jedle stejnobarvá var. Lowova Abies concolor var. lowiana Lemm. Strom vysoký až 80 metrů. U starších stromů je borka dosti silná a brázditá. Pupeny jsou menší než u Abies concolor a jehlice jsou více hřebenitě uspořádané, dlouhé až 70 mm, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, nahoře s mělkou rýhou. Větve jsou pravidelně přeslenité. Domovem je v západní části Severní Ameriky. Areál sahá z Oregonu až do Kalifornie. V horách u Tichého oceánu stoupá až do výše 1700 metrů nad mořem, kde roste společně s Abies magnifica. Uvádí se, že je méně odolná než Abies concolor. Tab. č. 8 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies concolor var. lowiana ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 32 72 19 32 54 18 26 61 16 32 88 19 26 148 24 26 45 16 32 106 19 26 53 16 11 92 21 32 127 19 26 72 16 11 84 20 32 83 18 Měřeno bylo 13 jedinců jedle stejnobarvé var. Lowova, s průměrným em kmene 83 cm a průměrnou výškou 19 m. Stromy se nachází výhradně ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 148 cm a maximální 24 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'16.521"N, 17 14'49.322"E 5.1.1.5 Jedle obrovská Abies grandis Lindl. Rychle rostoucí strom dosahující výšky až 100 metrů s jehlancovitou korunou, u vrcholu často nesymetrický. Kmen je pokryt tmavohnědou rozbrázděnou borkou. Pupeny jsou malé, pryskyřičnaté, vejčitého tvaru. Uspořádání jehlic je výrazně hřebenité, jehlice jsou dosti ploché, dlouhé 30 60 mm, na spodní straně s bílými pruhy, po rozemnutí intenzivně voní. Šišky jsou válcovité, dlouhé 5 10 cm, s ukrytými podpůrnými šupinami. Semena jsou světle hnědá, s dvojnásobně dlouhým křídlem. Rozšířen v západní části Severní Ameriky, z Vancouveru do severní Kalifornie a Montany. Vyskytuje se jak u hladiny Tichého oceánu, tak i v místech až 2100 metrů nad mořem. Do Evropy byla poprvé dovezena až roku 1831. 11

Tab. č. 9 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies grandis ve Smetanových sadech PLOCHA 28 95 20 28 51 16 28 72 17 Měřeni byli 3 jedinci jedle obrovské, s průměrným em kmene 73 cm a průměrnou výškou 18 m. Maximální dosažený je 95 cm a maximální 20 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'16.347"N, 17 14'50.784"E 5.1.1.6 Jedle kavkazská Abies nordmaniana (Stev.) Spach Štíhle jehlancovitý strom vysoký až 50 metrů, často ovětvený až k zemi. Vodorovně odstávající větve jsou v přeslenech, spodní jsou trochu skloněné. Borka je černošedá až šedohnědá, u starších stromů mírně rozbrázděná. Letorosty bývají zpravidla žlutozelené či světle hnědé. Pupeny jsou vejčité, špičaté, bez pryskyřice, se špičatými šupinami. Jehlice jsou velmi husté, 20 35 mm dlouhé, na konci zaokrouhlené a vykrojené. Samčí květy mají červenou barvu. Šišky mají válcovitý tvar, délku až 15 cm, ve zralosti tmavohnědou barvu, široce klínovité plodní šupiny a vyčnívající na špičce dolů ohnuté podpůrné šupiny. Semena jsou vejčitého tvaru, skoro trojhranná, dlouhá do 12 mm s 20 25 mm širokým křídlem. Areál rozšíření sahá od západu Kavkazu po Turecko. Tvoří lesy ve výšce okolo 1200 2000 metrů nad mořem. Tab. č.10 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies nordmaniana na ulici Dobrovského 110 19 144 19 107 19 87 20 111 19 87 18 67 12 Měřeno bylo 7 jedinců jedle kavkazské, s průměrným em kmene 102 cm a průměrnou výškou 18 m. Stromy se nachází výhradně v parku u ulice Dobrovského. Maximální dosažený je 144 cm a maximální 20 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 54.200 N 17 15 31.900 E 12

5.1.1.7 Jedle španělská Abies pinsapo Boiss. Strom dosahující výšky 25 metrů, s širokou jehlancovitou korunou. Borka je v mládí hladká, ve stáří však rozbrázděná. Pupeny jsou velmi pryskyřičnaté, tupé, vejčitého tvaru. Jehlice odstávají na všechny strany téměř v pravém úhlu, jsou velmi tuhé, 10-18 mm dlouhé, špičaté, pichlavé, tmavě zelené. Šišky jsou válcovité, hnědé, dlouhé 10-15 cm, s téměř trojhrannými plodními šupinami, s ukrytými podpůrnými šupinami. Semena jsou vejčitá, tmavě hnědá, se světlejším křídlem. Pochází z jižního Španělska, roste západně od Malagy, v horách Serrania da Ronda. Vyskytuje se v nadmořských výškách 1100 2000 metrů. Tab. č. 11 - Hodnoty dendrometrických veličin Abies pinsapo ve Smetanových sadech PLOCHA 45 56 15 Měřen byl 1 jedinec jedle španělské, s em kmene 56 cm a výškou 15 m. Tento strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'12.39"N, 17 15'6.916"E 5.1.2 Modřín Larix Mill. Velmi štíhlé stromy s opadavými listy, s poměrně tenkými vodorovně odstávajícími nebo pokleslými větvemi v nepravidelných přeslenech. Kmeny jsou pokryté silnou, rozpraskanou borkou. Pupeny má malé, kulaté až vejčité, pokryté střechovitě uspořádanými šupinami. Listy stojí na dlouhých větvičkách jednotlivě, na brachyblastech nahloučeně. Květy jednodomé, jednotlivé. Samčí květy sedí na konci silných postranních větviček. Samičí šištice sedí na konci krátkých větviček vzpřímeně a jsou skoro kulovité nebo vejčité. Šišky krátce stopkaté a vzpřímené. Do rodu modřínu patří asi 20 druhů. V olomouckých parcích je tento rod zastoupen jediným druhem, modřínem opadavým, který je u nás svým areálem původní a je naši běžnou hospodářskou dřevinou. 13

5.1.2.1 Modřín opadavý - Larix decidua Mill. Až 50 metrů vysoký, štíhlý strom, který mívá ve stáří dosti nepravidelnou korunu. Kmen v mládí s šedou, ve stáří však s hnědou rozbrázděnou borkou. Větve odstávají téměř vodorovně. Má tmavohnědé brachyblasty. Pupeny jsou kulovité, přišpičatělé, pryskyřičnaté. Jehlice vyrůstají na brachyblastech po 30 40, jsou měkké, světle zelené, 1 3 cm dlouhé. Žluté samčí květy jsou vejčitého tvaru. Samičí šištice podlouhlé, válcovité, purpurově červené. Zralé šišky jsou světle hnědé, dlouhé 15 40 mm, složené z okrouhlých, kožovitých šupin se zprohýbaným okrajem. Semena jsou obvejčitá, dlouhá 3 4 mm, s blanitým, světlým křídlem. Roste nejrychleji ze všech modřínů. Je to převážně alpsko-karpatský horský strom, který vytváří různé ekotypy, díky kterým se úspěšně rozšířil například i do Jeseníků a na Českomoravskou vrchovinu. Tab. č. 12 - Hodnoty dendrometrických veličin Larix decidua v Bezručových sadech 215 19 121 21 103 17 186 27 109 19 102 17 180 26 163 19 96 15 129 26 126 19 109 15 191 27 112 17 76 21 138 27 95 16 PRŮMĚR 132 cm 20 m Tab. č. 13 - Hodnoty dendrometrických veličin Larix decidua ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 119 18 46 92 24 23 132 20 41 112 18 46 88 26 17 48 13 41 78 17 46 84 26 17 76 13 41 115 19 46 96 26 17 78 13 41 78 18 28 59 16 17 81 13 41 109 18 28 78 17 25 32 13 41 72 17 24 111 22 25 44 13 41 105 18 24 84 22 25 105 16 46 41 22 24 108 22 16 171 26 46 101 26 24 116 22 11 70 17 PRŮMĚR 89 cm 19 m 14

Měřeno bylo 47 jedinců modřínu opadavého, s průměrným em kmene 105 cm a průměrnou výškou 20 m. Je vysazen v celých Smetanových a Bezručových sadech. U některých jedinců se vyskytuje deformace koruny, která je zřejmě způsobena jen zastíněním okolními stromy. Maximální dosažený je 215 cm a maximální 27 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 39.100 N 17 15 28.400 E 5.1.3 Smrk Picea A. Dietr. Jehlancovité stromy s šupinatou borkou a větvemi v přeslenech. Pupeny jsou kulaté, vejčité, kuželovité, pryskyřičnaté nebo bez pryskyřice. Jehlice obyčejně čtyřhranné, s průduchy na všech stranách, nebo smáčklé a s průduchy jenom na spodní straně. Květy jednodomé, samčí jednotlivě na loňských větvičkách. Samičí šištice jsou zelené nebo purpurové. Plodní šišky mají tuhé a široké plodní šupiny, které zůstávají na vřetenu i po uzrání semen. Celý rod má asi 40 druhů, které jsou rozšířeny převážně po Číně, Japonsku a Severní Americe. Ve zkoumaných parcích se nachází 6 druhů tohoto rodu. Řada z nich se u nás ve volné přírodě nevyskytuje, ale patří zde také jedna z našich hlavních hospodářských dřevin, smrk ztepilý. 5.1.3.1 Smrk ztepilý Picea abies L. Až 30 (50) metrů vysoký strom s jehlancovitou korunou, vodorovně odstávajícími nebo skloněnými větvemi, rovným kmenem, s v mládí hladkou, světle hnědou později červenohnědou až šedou šupinovitě odlupčivou borkou. Světlehnědé pupeny jsou kuželovité, špičaté, nepryskyřičnaté. Terminální pupen se přišpičatělými šupinami na spodní části. Jehlice trochu smáčklé, čtyřhranné, tmavozeleně lesklé. Purpurové samčí květy, červené samičí šištice. Šišky převislé, 10 16 cm, nezralé jsou zelené. Semena tmavohnědá, vejčitá, 4 mm dlouhá, se žlutým křídlem. Rozšířen v severní a střední Evropě, hlavně v pohořích. V Alpách vystupuje až do výšky 2000 metrů. 15

Tab. č. 14 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea abies v Bezručových sadech 75 18 153 26 40 10 146 26 114 25 34 6 125 26 77 22 74 21 134 25 140 26 149 26 128 25 118 24 85 25 115 24 34 5 130 27 90 25 41 13 126 28 152 25 41 10 110 27 90 24 133 26 106 27 149 26 57 14 PRŮMĚR 102 cm 22 m Tab. č. 15 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea abies ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 116 18 36 82 20 16 126 27 41 114 18 36 75 20 16 67 23 46 40 8 36 66 18 16 69 22 46 45 8 36 60 18 16 102 25 46 58 10 36 84 20 16 176 26 46 45 10 36 105 21 16 90 24 46 48 8 36 80 20 16 136 26 46 43 9 24 134 18 16 170 26 46 45 8 23 94 18 16 110 26 46 48 8 23 114 18 16 212 27 46 42 9 23 129 18 16 95 24 46 46 9 21 53 16 16 141 27 46 31 8 21 31 13 16 112 24 46 56 9 21 56 17 16 87 21 46 21 8 16 143 25 16 106 24 46 26 8 16 91 23 16 132 25 46 39 9 16 134 27 16 89 21 46 111 23 16 217 27 14 30 7 45 134 15 16 141 25 14 28 6 45 76 13 16 79 22 14 26 5 45 72 13 16 84 23 14 32 7 45 116 15 16 65 20 14 30 8 45 80 13 16 76 20 14 34 8 39 138 28 16 131 26 14 30 6 39 140 28 16 110 26 14 30 7 39 134 27 16 86 23 14 24 5 35 176 26 16 66 20 13 102 18 38 198 19 16 72 20 13 65 15 32 42 9 16 78 20 13 36 9 32 52 10 16 116 26 13 96 15 16

32 81 12 16 62 21 7 54 16 36 56 19 16 121 24 3 75 17 36 58 18 PRŮMĚR 85 cm 17 m Tab. č. 16 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea abies v Čechových sadech 127 23 90 15 PRŮMĚR 109 cm 19 m Měřeno bylo 128 jedinců smrku ztepilého, s průměrným em kmene 90 cm a průměrnou výškou 18 m. Patří mezi nejrozšířenější druhy jehličnanů v Olomouci. Těžištěm výskytu jsou Smetanovy a Bezručovy sady. Nepatrná část jedinců ve Smetanových sadech trpí prosycháním koruny a téměř u všech stromů tohoto druhu na všech zkoumaných lokalitách je zřetelné napadení korovnicemi. Maximální dosažený je 217 cm a maximální 28 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'14.759"N, 17 15'3.314"E 5.1.3.2 Smrk Brewerův Picea breweriana S. Wats Až 40 (50) metrů vysoký strom, s poměrně tenkými větvemi, z nichž visí dolů tenké větvičky dlouhé až 250 cm. Má červenou šupinovitou borku. Pupeny kuželovité, ve spodní části válcovité, dlouhé 5 8 mm, hnědé, s pevně přitisklými šupinami. Jehlice jsou tupé, skoro ploché, vespod s bílými pruhy, 20-25 mm dlouhé. Šišky úzce válcovité, až 12 cm dlouhé, zralé jsou oranžově hnědé, s celokrajnými šupinami. Semena 3 mm dlouhá s křídlem. Jedná se o vzácný americký druh, který roste jen v severozápadní Kalifornii a Oregonu. 17

Tab. č. 17 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea breweriana ve Smetanových sadech PLOCHA 17 58 13 17 29 11 17 66 12 17 96 14 Měřeni byli 4 jedinci smrku Brewerova, s průměrným em kmene 62 cm a průměrnou výškou 13 m. Maximální dosažený je 96 cm, maximální 14 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'17.795"N, 17 14'40.389"E 5.1.3.3 Smrk sivý Picea glauca Moench Strom dosahující výšky 25 (výjimečně až 50) metrů, s téměř vodorovnými větvemi a jehlancovitou korunou. Borka je tenká, šedohnědá a šupinatá. Pupeny jsou vejčité, tupé, dlouhé až 6 mm, s na konci zaokrouhlenými šupinami. Jehlice jsou dlouhé 8 18 mm, mírně zakřivené, modravě zelené, čtyřhranné. Šišky válcovité, dlouhé 3 5 cm, zralé jsou světle hnědé, s na konci zaokrouhlenými plodními šupinami. Semena jsou 2 mm dlouhá, s trojnásobně dlouhým světle hnědým křídlem. Rozšířen je přes celou Kanadu až na Aljašku, jižně zasahuje do USA. Vyskytuje se od hladiny moře až do výšek 1650 metrů nad mořem. Tvoří i samostatné porosty. Na příliš vlhkých nebo suchých místech zakrňuje. Picea glauca cv. Conica je zakrslý kultivar s kuželovitou korunou, s krátkými a tenkými jehlicemi. Tab. č. 18 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea glauca ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 27 66 16 27 38 10 46 97 17 27 36 12 46 83 17 46 98 17 27 32 11 46 58 15 PRŮMĚR 64 cm 14 m 18

Tab. č. 19 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea glauca v Čechových sadech 39 8 Měřeno bylo 9 jedinců smrku sivého, s průměrným em kmene 61 cm a průměrnou výškou 14 m. Těžištěm výskytu jsou Smetanovy sady. Maximální dosažený je 98 cm a maximální 17 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 12.000 N 17 15 9.300 E Tab. č. 20 Čísla ploch na kterých se ve Smetanových sadech vyskytuje Picea glauca cv. Conica 12 29 46 45 32 Kultivar conica se vyskytuje v olomouckých parcích jen ojediněle. 5.1.3.4 Smrk sibiřský Picea obovata Ledeb. Až 30 (50) metrů vysoký strom s hnědými, jemně pýřitými a slabě převislými větvemi. Jehlice má dlouhé 10 18 mm, převážně špičaté, temně zelené, s dvěmi až třemi slabě patrnými řadami průduchů na každé straně. Pupeny jsou kuželovité, nepryskyřičnaté, s těsně přilehlými šupinami. Terminální pupeny mají na spodní straně kýlnaté, přišpičatělé šupiny. Od smrku ztepilého (Picea abies) se výrazně odlišuje hlavně šiškami, které jsou až 9 cm dlouhé a mají plodní šupiny na konci zaokrouhlené nebo jen slabě protažené či vykrojené (smrk ztepilý je má na špičce protažené). Semena jsou drobná, vejčitě okrouhlá, černavá, s třikrát delším křídlem. Rozšířen je severně až přes 70 severní šířky, na jihu sahá jeho areál až k Altaji, kde tvoří lesy až do výše 1300 metrů nad mořem. Tab. č. 21 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea obovata ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA 46 91 18 46 70 12 46 50 12 46 59 11 46 67 13 19

Měřeno bylo 5 jedinců smrku sibiřského, s průměrným em kmene 67 cm a průměrnou výškou 13 m. Druh roste pouze ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 91 cm a maximální 18 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 10.900 N 17 15 10.000 E Druh byl určen při revizi bakalářské práce, původně byl zaměněn se smrkem ztepilým. 5.1.3.5 Smrk omorika Picea omorika Pančić Až 45 (50) metrů vysoký strom s úzkou a štíhlou jehlancovitou korunou a tenkým kmenem. Větve dosti krátké, vodorovně odstávající, dole skloněné. Má červenohnědou, tenkou borku, šupinovitě se odlupující. Pupeny jsou tmavohnědé, vejčité, špičaté, dlouhé až 3 mm, nepryskyřičnaté. Jehlice jsou smáčklé, shora tmavozelené, na spodní straně se dvěma bílými pruhy. Samčí šištice světle červené, samičí vzpřímené a purpurově fialové. Šišky vejčité, dlouhé až 6 cm, odstávají vodorovně nebo jsou převislé. Semena má okrouhlá, černá, s křídlem až 8 mm dlouhým. Rozšířen je na Balkánu v oblasti bývalé Jugoslávie. Roste převážně na vápencích, na svazích se severní expozicí. Netvoří souvislé porosty. Směs tvoří převážně s jinými smrky a s jedlemi. Ve své domovině dosahuje stáří až 300 let. Tab. č. 22 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea omorika v Bezručových sadech 26 4 80 18 47 14 30 7 43 15 66 14 22 3 50 16 36 14 22 6 53 16 38 14 26 6 26 15 37 13 22 5 53 16 38 14 22 4 34 15 60 14 21 5 53 12 43 13 27 5 41 12 63 14 38 8 36 11 44 18 30 7 47 13 76 19 61 16 PRŮMĚR 42 cm 12 m 20

Tab. č. 23 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea omorika ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 64 16 35 28 12 32 54 17 41 39 16 32 54 17 32 62 17 41 43 16 32 51 17 32 77 18 41 35 16 32 47 17 17 74 15 41 60 16 32 30 16 17 46 14 41 41 16 32 66 17 16 61 14 41 33 15 32 96 19 16 44 14 46 41 11 32 42 16 16 34 14 46 48 13 32 54 16 14 55 16 46 38 12 32 96 18 14 40 16 46 39 11 32 61 17 14 54 16 42 58 15 32 43 16 14 80 16 42 60 14 32 74 17 11 66 16 42 48 14 32 56 17 11 32 14 35 67 15 32 65 16 11 67 16 35 34 12 PRŮMĚR 53 cm 15 m Tab. č. 24 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea omorika v Čechových sadech 49 16 17 8 60 12 50 16 22 8 39 10 41 14 65 16 35 10 52 16 46 15 53 12 48 16 53 15 43 12 53 16 43 14 49 15 56 14 28 12 46 12 31 14 60 13 38 11 55 14 43 12 68 15 62 15 41 12 45 17 54 17 50 13 37 14 43 14 71 12 35 14 37 14 37 12 45 16 47 14 56 12 43 13 43 14 48 13 21 11 51 15 30 10 40 12 41 12 63 12 56 15 52 13 63 11 PRŮMĚR 46 cm 13 m 21

Měřeno bylo 133 jedinců smrku omorika, s průměrným em kmene 48 cm a průměrnou výškou 14 m. Je to druhý nejvíce zastoupený druh ve zkoumaných parcích. Maximální dosažený je 96 cm a maximální 19 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'16.013"N, 17 14'57.095"E 5.1.3.6 Smrk pichlavý Picea pungens Engelm. Až 30 (50) metrů vysoký strom s vodorovnými větvemi v přeslenech, kmenem s šedohnědou brázditou borkou. Dožívá se 400 600 let. Mladé větvičky jsou žlutohnědé a lysé. Široce kuželovité, tupé pupeny jsou nepryskyřičnaté a mají na špičce zpět zahnuté šupiny. Tuhé jehlice jsou ostré a bodavé, čtyřhranné, odstávající do všech stran, sivozelené až bělavé. Šišky jsou válcovité, podlouhlé, dlouhé 5 10 cm, zralé jsou světle hnědé, s tenkými, ohebnými, vykousanými plodními šupinami. Semena 3 mm dlouhá s dvojnásobně dlouhým křídlem. Domácí dřevinou je v Severní Americe, v horách od Coloreda až do Nového Mexika, kde roste do výše 2000 3300 metrů na březích horských řek a v bažinatých místech. Netvoří lesy. Tab. č. 25 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea pungens v Bezručových sadech 94 12 61 15 70 13 37 5 61 15 93 14 70 15 38 6 59 14 38 4 52 15 24 5 67 15 56 13 38 3 62 16 44 15 PRŮMĚR 57 cm 11 m Tab. č. 26 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea pungens ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 89 18 32 79 16 29 97 18 41 41 8 32 42 16 29 40 14 41 74 11 32 41 16 29 56 14 41 81 11 32 44 16 29 126 18 27 105 19 32 102 18 29 88 15 46 122 19 32 42 16 29 116 19 46 95 19 32 43 16 29 120 19 22

46 43 17 32 60 17 29 51 14 45 90 14 32 52 16 29 91 17 45 68 13 28 75 16 29 115 19 45 75 12 28 142 19 29 71 15 45 52 12 28 96 16 10 36 14 45 53 12 28 104 19 10 28 14 42 48 12 28 116 20 10 38 15 42 56 12 28 72 16 10 42 15 42 77 12 30 82 19 10 37 15 43 72 10 30 75 19 10 94 20 43 66 10 24 110 21 10 46 16 43 42 8 24 81 19 10 60 18 35 129 20 24 119 22 10 34 14 34 88 16 24 137 22 10 103 21 34 198 20 24 104 22 10 127 20 38 104 20 24 85 20 10 38 14 38 152 20 24 42 16 10 42 16 32 95 19 24 112 22 10 51 16 32 56 16 24 61 16 10 37 16 32 70 17 24 126 22 10 40 16 32 42 15 24 126 22 10 40 16 32 38 15 29 88 18 10 59 17 PRŮMĚR 77 cm 16 m Tab. č. 27 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea pungens v Čechových sadech 43 10 Tab. č. 28 - Hodnoty dendrometrických veličin Picea pungens na ulici Dobrovského 68 14 53 12 71 16 68 14 131 19 91 18 144 18 158 25 84 18 58 12 45 14 85 17 110 13 68 18 79 18 98 12 99 18 43 8 160 21 91 17 44 12 141 21 94 17 81 18 54 13 86 16 99 18 PRŮMĚR 89 cm 16 m Měřeno bylo 132 jedinců smrku pichlavého, s průměrným em kmene 77 cm a průměrnou výškou 16 m. Je třetím nejvíce zastoupeným druhem a roste ve všech 23

sledovaných parcích. Často roste ve skupinách, kde některé stromy mají stísněné prosychající koruny. U velké části stromů je zřetelné napadení korovnicemi. Maximální dosažený je 198 cm a maximální 25 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 54.500 N 17 15 36.300 E 5.1.4 Borovice Pinus L. Stromy s v mládí jehlancovitou, později deštníkovitou korunou, s větvemi vodorovně odstávajícími v pravidelných přeslenech, řidčeji keře. Listy vyrůstající na brachyblastu ve svazečcích po 2 5, vytrvávají na stromě 3 6 let. Květy jednodomé, samčí žluté nebo načervenalé, rostoucí kolem báze mladých výhonků. Samičí šištice vyrůstají blíže ke koncům mladých výhonků jednotlivě nebo po několika, jsou stopkaté nebo přisedlé. Plodem borovic jsou šišky, jejichž tvar a velikost se výrazně liší podle druhu. Na celém světě roste asi 90 druhů, které jsou rozšířeny téměř po celé severní polokouli. V olomouckých parcích se jedná o druhově nejzastoupenější rod. Vyskytuje se tam celkem 8 druhů borovic, mezi kterými jsou naše domácí dřeviny, ale i druhy u nás nepůvodní. 5.1.4.1 Borovice limba Pinus cembra L. Strom dosahující výšky 18 metrů s vejčitou, u starých stromů dosti nepravidelnou korunou. Borka je zprvu šedozelená a hladká, později šedohnědá a rozpraskaná. Pupeny jsou vejčité, dlouhé 6 10 mm, pryskyřičnaté, mírně zašpičatělé. Šupiny na špičkách trošku odstávající, s bělavým okrajem. Jehlice velmi husté, po pěti ve svazečcích, tuhé, tmavozelené, 5 8 cm dlouhé. Žluté samčí květy jsou přisedlé. Šišky odstávající, vejčité, tupé, 6 8 cm dlouhé, hnědé. Štítek plodních šupin je kosočtverečný, s odstávajícím bílým pupkem. Semena většinou po dvou za každou šupinou, někdy jednotlivě, černohnědá, bezkřídlá. Roste v Alpách a v Karpatech. Hlavní jehličnatý strom Středních Alp rostoucí v pásmu 1600 2500 metrů. Tvoří porostní směs s modříny, nebo samostatné porosty. 24

Tab. č. 29 Hodnoty dendrometrických veličin Pinus cembra ve Smetanových sadech PLOCHA 16 194 17 V olomouckých parcích se vyskytuje jen 1 jedinec borovice limby s em kmene 194 cm a výškou 17 m. GPS souřadnice tohoto stromu: 49 35'21.009"N, 17 14'55.855"E 5.1.4.2 Borovice pokroucená - Pinus contorta Dougl. Keř nebo strom, sahající do výšky 5 10 metrů, s hustou korunou. Borku má v mládí hladkou, ve stáří však šupinovitě rozpraskanou, červenohnědou. Pupeny jsou vejčité, až 12 mm dlouhé, tmavohnědé, pryskyřičnaté. Jehlice jsou ve svazečcích po dvou, jsou tmavozelené, zkroucené kolem osy, dlouhé 4 6 cm. Samčí květy jsou zpravidla oranžové. Šišky jsou krátce stopkaté, jednotlivě nebo pohromadě, jsou vejčité, výrazně asymetrické, žlutohnědé, 2 6 cm dlouhé. Plodní šupiny má tenké, štítky mají tmavé pupky, krátký osten. Semena jsou červenohnědá, dlouhá až 5 mm, s asi 14 mm dlouhým křídlem. Jeho domovina je v západní části Severní Ameriky, na vlhčích, hlavně písčitých místech na pobřeží Tichého oceánu až ke Kalifornii. Tab. č. 30 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus contorta ve Smetanových sadech PLOCHA 7 95 17 7 45 16 7 64 16 PRŮMĚR 68 cm 16 m Tab. č. 31 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus contorta v Čechových sadech 61 13 33 5 PRŮMĚR 47 cm 9 m 25

Měřeno bylo 5 jedinců borovice pokroucené, s průměrným em kmene 60 cm a průměrnou výškou 13 m. Maximální dosažený je 95 cm, maximální 17 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'14.596"N, 17 15'10.031"E 5.1.4.3 Borovice kleč Pinus mugo Turra Malý strom dosahující zřídka až 10 metrů, častěji jen keř s jedním rovným nebo s více položenými kmeny s vystoupavými větvemi. Má šedohnědou borku, která rozpraskává, ale neodlupuje se. Pupeny jsou vejčité, přišpičatělé, dlouhé až 6 mm, hnědé, pryskyřičnaté. Jehlice jsou ve svazečcích po dvou, obrůstají větvičky, dlouhé 3 8 cm, sytě zelené. Pochvy jehlic dlouhé až 15 mm. Šišky jednotlivě nebo v přeslenech. Mají vejčitý až kuželovitý tvar, jsou 2 7 cm dlouhé, s kosočtverečnými štítky s výrazným pupkem. Semena jsou šedohnědá, až 5 mm dlouhá, s křídlem. Domovem je ve střední Evropě, Pyrenejích, Apeninách, Karpatech a na Balkáně. Roste na horách a na rašeliništích. Tab. č. 32 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus mugo ve Smetanových sadech PLOCHA 32 43 4 17 45 4 17 54 4 29 18 3 29 32 4 Měřeno bylo 5 jedinců borovice kleč, s průměrným em kmene 38 cm a průměrnou výškou 4 m. Druh se ze zkoumaných lokalit vyskytuje jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 54 cm a maximální 4 m. Keř největší výšky se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'15.953"N, 17 14'55.199"E Tab. č. 33 Čísla ploch na kterých se ve Smetanových sadech vyskytuje Pinus mugo v keřové formě 46 42 43 34 31 33 30 26

5.1.4.4 Borovice černá Pinus nigra Arnold Strom 20 40 metrů vysoký, s jehlancovitou korunou a větvemi v přeslenech, s průběžným kmenem s černošedou, hluboce popraskanou borkou. Mladé větvičky jsou žlutohnědé. Pupeny má válcovité, ostře zašpičatělé, dlouhé až 25 mm, světle hnědé, pryskyřičnaté. Jehlice po dvou ve svazečku jsou tuhé, rovné nebo zprohýbané, na obou stranách tmavě zelené, dlouhé 8 16 cm. Pochvy jehlic jsou až 12 mm dlouhé. Samčí květy rostou ve strobulech a jsou světle žluté. Šišky po 2 4, krátce stopkaté, později takřka přisedlé, souměrné, vejčitě kuželovité, žlutohnědé, 5 8 cm dlouhé. Plodní šupiny jsou vespod černohnědé. Štítky šupin má téměř kosočtverečné, někdy vrásčité, s tmavě hnědým pupkem. Semena jsou vejčitá, podlouhlá, až 7 mm dlouhá, popelavě šedá, s hnědým křídlem. Rozšířen je v horách jižní a střední Evropy a západní Asie. Je to druh značně proměnlivý. Tab. č. 34 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus nigra ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 31 8 32 97 16 16 96 18 12 136 14 28 61 20 16 53 16 12 41 7 28 107 20 16 52 16 12 126 14 28 73 20 16 74 17 12 34 8 28 131 20 16 77 16 12 32 6 28 113 21 16 44 16 12 36 4 28 116 21 16 80 16 12 55 6 28 112 20 16 109 17 46 53 13 28 123 22 16 82 17 46 86 14 28 113 23 16 111 18 46 24 9 28 161 23 16 87 17 46 97 14 28 132 24 10 72 19 45 140 21 28 81 20 10 64 18 45 133 21 28 91 20 10 67 20 44 104 13 28 160 23 10 72 20 44 140 13 36 98 20 10 67 19 44 49 10 24 148 23 10 73 20 44 42 10 24 76 20 10 32 17 44 43 10 24 106 21 10 56 18 42 83 13 24 171 23 10 64 18 42 104 13 24 143 23 13 30 14 42 99 13 29 66 25 13 35 14 34 109 18 29 81 26 3 59 18 34 78 15 29 114 28 3 76 18 32 59 15 29 142 28 3 70 18 32 55 14 29 156 28 3 90 19 32 77 14 29 115 28 3 110 20 27

32 189 18 29 144 28 3 49 16 32 137 18 16 136 18 3 67 18 32 59 15 16 131 18 PRŮMĚR 90 cm 18 m Tab. č. 35 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus nigra v Čechových sadech 75 19 64 17 82 16 69 17 46 15 82 15 76 15 40 14 80 16 85 17 39 12 81 14 62 17 43 14 67 13 PRŮMĚR 66 cm 15 m Měřeno bylo 104 jedinců borovice černé, s průměrným em kmene 86 cm a průměrnou výškou 17 m. Druh je velice hojně vysázen po celých Smetanových a Čechových sadech. Maximální dosažený je 189 cm a maximální 28 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'21.096"N, 17 14'48.86"E 5.1.4.5 Borovice těžká Pinus ponderosa Dougl. Strom vysoký někdy až přes 50 metrů, s velmi silnými a relativně krátkými větvemi a s jehlancovitou korunou. Mohutný kmen je pokryt velmi silnou tmavohnědou borkou, která podélně i příčně deskovitě rozpraskává. Pupeny jsou podlouhle válcovité až vejčité, pryskyřičnaté, dlouhé až 18 mm, s červenohnědými šupinami. Jehlice obvykle po třech ve svazečku, tuhé, tmavě zelené, velmi špičaté. Samčí květy jsou žluté, samičí šištice ve skupinách, nebo po dvojicích. Mladé šišky jsou tmavě červené s ostny. Zralé šišky jsou přisedlé, obyčejně ve skupinách po 3 5, světle hnědé, lesklé, pravidelné, dlouhé až 15 cm. Pupek je opatřený velmi silným ostnem. Semena jsou tmavě hnědá, s 2 3 cm dlouhým křídlem. Rozšířena je nejhojněji v západní části Severní Ameriky, od hladiny moře až vysoko do hor, do výše až 2600 metrů. Ve své domovině dosahuje věku až 500 let. 28

Tab. č. 36 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus ponderosa v Bezručových sadech 99 23 Tab. č. 37 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus ponderosa ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 9 104 19 34 140 19 13 47 12 9 92 19 13 45 12 13 21 8 34 100 18 13 74 13 13 93 17 PRŮMĚR 80 cm 15 m Tab. č. 38 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus ponderosa v Čechových sadech 45 5 Tab. č. 39 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus ponderosa na ulici Dobrovského 88 21 Měřeno bylo 12 jedinců borovice těžké, s průměrným em kmene 79 cm a průměrnou výškou 16 m. I přesto, že početně je zastoupení tohoto druhu v Olomouci nepatrné, jeho jedinci rostou ve všech sledovaných parcích. Maximální dosažený je 140 cm a maximální 23 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 40.200 N 17 15 41.400 E 5.1.4.6 Borovice vejmutovka Pinus strobus L. Strom dosahující výšky někdy až přes 50 metrů, v mládí s jehlancovitou, ve stáří však s deštníkovitou korunou, a s průběžným kmenem. V mládí hladká šedozelená borka bývá ve stáří rozpraskaná a tmavá. Pupeny jsou vejčité, dlouhé až 7 mm, mírně zašpičatělé, načervenalé. Jehlice jsou po pěti ve svazečcích, relativně měkké, tenké, mohou být dlouhé i přes 10 cm. Pochvy jehlic brzo ztrácí. Šišky jsou dlouze stopkaté, válcovité, zúžené na obou koncích, dlouhé až 20 cm, hnědé, s hladkými plodními šupinami. Semena jsou vejčitá, hnědá, s trojnásobně dlouhým křídlem. Domovem je 29

v celé východní části Severní Ameriky, kde je jedním z největších jehličnatých stromů. Dále je velmi rozšířen v Kanadě. Tab. č. 40 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus strobus v Bezručových sadech 191 31 143 27 PRŮMĚR 167 cm 29 m Tab. č. 41 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus strobus ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 112 22 37 122 26 29 138 27 41 54 22 37 147 26 21 46 14 41 64 22 23 173 21 21 79 14 35 114 21 23 142 21 16 154 22 35 113 21 22 81 16 14 221 26 35 68 19 22 59 16 10 134 21 28 206 25 22 104 17 10 90 20 28 129 25 22 99 17 10 133 21 28 96 22 22 65 16 10 92 19 28 117 25 22 99 16 10 34 16 36 132 21 25 169 18 10 53 18 36 86 19 25 160 16 10 63 18 36 142 21 25 72 15 11 191 30 36 118 21 25 49 14 11 157 29 36 120 20 25 56 14 11 197 29 36 85 19 25 48 14 7 188 26 36 84 18 25 43 14 7 212 25 36 97 18 29 179 27 2 60 14 36 132 20 29 178 27 2 65 14 36 66 18 29 112 27 2 84 15 36 126 20 29 116 27 2 60 14 36 38 16 29 145 27 PRŮMĚR 110 cm 20 m 30

Tab. č. 42 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus strobus v Čechových sadech 95 21 119 22 130 20 240 35 128 20 250 33 132 20 PRŮMĚR 156 cm 24 m Měřeno bylo 74 jedinců borovice vejmutovky, s průměrným em kmene 116 cm a průměrnou výškou 21 m. Těžištěm výskytu jsou Smetanovy sady. Maximální dosažený je 250 cm a maximální 35 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 40.800 N 17 14 37.600 E 5.1.4.7 Borovice lesní - Pinus sylvestris L. Strom vysoký 20 40 metrů, dožívající se 300 350 let. Korunu má v mládí kuželovitou, později širokou, oblou, v dospělosti na vrcholu plochou. Borka na starých kmenech je naspod šedohnědá, podélně brázditá a odpadávající, na mladých stromech a na větvích je světle červená až oranžová. Pupeny jsou špičatě vejčité, 6 12 mm dlouhé, červenohnědé. Jehlice po dvou ve svazečku jsou tuhé, šedavě zelené, dlouhé 4 až 7 cm, špičaté. Samčí květy jsou vejčité, žluté. Šišky rostou většinou jednotlivě nebo po 2 3, jsou šedohnědé, kuželovitého tvaru. Plodní šupiny s téměř kosočtverečnými štítky. Vejčitá semena jsou 3 4 mm dlouhá, hnědavá a šedočerná s trojnásobně dlouhým křídlem. Rozšířena je téměř v celém mírném pásu Euroasie. Má velmi širokou ekologickou amplitudu. V Alpách vystupuje až do výšky 2100 metrů. Tab. č. 43 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus sylvestris ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 111 23 12 101 14 32 160 21 41 86 23 42 78 16 29 129 27 41 109 23 42 32 13 29 114 27 41 131 23 35 119 21 29 93 25 41 104 23 38 98 16 29 89 25 41 80 23 31

PRŮMĚR 102 cm 21 m Tab. č. 44 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus sylvestris v Čechových sadech 119 20 144 20 68 18 70 20 65 20 55 16 81 19 92 19 75 19 100 20 74 18 38 14 82 19 153 20 72 16 79 20 109 22 41 14 79 21 145 22 64 14 98 20 113 21 43 14 86 20 57 19 71 19 92 20 72 16 70 18 127 21 PRŮMĚR 85 cm 19 m Měřeno bylo 47 jedinců borovice lesní, s průměrným em kmene 91 cm a průměrnou výškou 20 m. Maximální změřený je 160 cm, maximální 27 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 20.40 N, 17 14 51.30 E 5.1.4.8 Borovice himálajská Pinus wallichiana Jacks. Až 50 metrů vysoký strom s široce jehlancovitou korunou a tmavě popelavou borkou, která stářím rozpraskává a v destičkách se odlupuje. Přesleny větví rostou zpravidla téměř vodorovně. Letorosty mají zpočátku modrozelenou, později žlutohnědou barvu a jsou lysé. Vejčité pupeny jsou 6 12 mm dlouhé a často bíle pryskyřičnaté. Jehlice dlouhé 10 18 cm rostou ve svazečcích po pěti, s přibližně 18 mm dlouhou pochvou, která brzy opadává. Samčí květy mají růžovou barvu. Válcovité šišky rostou na koncích větví, jednotlivě nebo ve svazcích, na stopkách, jsou olepeny kapkami pryskyřice, první rok rostou směrem vzhůru, ale druhým rokem jsou již převislé, 15 27 cm dlouhé. Semena jsou hnědá, vejčitá, s ostrým okrajem, s dlouhým křídlem. Domovem je v Hindukuši a v Himálaji. Areál je západně od Afghanistanu směrem na východ po Nepál. Roste v nadmořské výšce 1800 4000 metrů. 32

Tab. č. 45 - Hodnoty dendrometrických veličin Pinus wallichiana v Čechových sadech 79 20 85 20 Měřeni byli 2 jedinci borovice himálajské, s průměrným em kmene 82 cm a průměrnou výškou 20 m. Druh ve zkoumaných parcích roste jen v Čechových sadech. Maximální dosažený je 85 cm a maximální 20 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 41.600 N 17 14 38.100 E 5.1.5 Douglaska Pseudotsuga Carr. Vysoké, vždy zelené stromy s nepravidelně přeslenitými větvemi. Větvičky skoro hladké s jizvami po opadnutých jehlicích. Pupeny má protáhlé, špičaté, lysé, nepryskyřičnaté. Listy uspořádané většinou do dvou řad, ploché, vespod se dvěma pruhy průduchů. Květy jednodomé. Samčí květy jednotlivé, stopkaté, válcovité. Samičí šištice na krátkých větvičkách. Podpůrné šupiny jsou zřetelně vyvinuté s protaženým žebrem. Rod zahrnuje 7 druhů ze Severní Ameriky a východní Asie. Rod je v olomouckých parcích zastoupen dvěma, v našich podmínkách nepůvodními druhy, z nichž jeden je u nás i lesnicky využíván. 5.1.5.1 Douglaska sivá Pseudotsuga glauca Mayr Nedorůstá takových výšek jako douglaska tisolistá, dosahuje max. 45 metrů. Má kuželovitou korunu a lesklé, pryskyřičnaté, hnědé, špičaté pupeny. Jehlice bývají namířené kupředu a jsou šedozelené. Šišky jsou 5 8 cm dlouhé, podpůrné šupiny jsou delší než plodní a jsou dolů zahnuté. Domovem je v západní části Severní Ameriky, hlavně v Britské Kolumbii a v Montaně. Roste v sušším podnebí než douglaska tisolistá. 33

Tab. č. 46 - Hodnoty dendrometrických veličin Pseudotsuga glauca ve Smetanových sadech PLOCHA 43 141 18 Měřen byl 1 jedinec douglasky sivé, s em kmene 141 cm a výškou 18 m. Tento strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'10.768"N, 17 15'3.703"E 5.1.5.2 Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii Mirbel Strom dosahující ve své domovině až 100 metrů, s kuželovitou korunou a s vodorovně odstávajícími větvemi. V mládí je kmen pokryt hladkou borkou s pryskyřičnatými puchýři. Na starých stromech je hnědá borka velice silná a hluboce rozbrázděná. Pupeny jsou vejčitě kuželovité, špičaté, dlouhé až 1 cm, leskle hnědé, kryté šupinami. Jehlice odstávají od větévek vodorovně a jsou dlouhé 15 25 mm, na konci tupé. Nahoře mají rýhu a jsou leskle zelené, vespod dva bílé pruhy. Po rozemnutí voní. Samčí šištice jsou válcovité, oranžové, samičí jsou zelenavé nebo načervenalé. Šišky jsou až 10 cm dlouhé, z hnědých plodních šupin. Má velmi nápadné podpůrné šupiny s protaženým středním žebrem. Semena jsou červenohnědá, s křídlem dlouhým až 1 cm. Domácím druhem je v západní části Severní Ameriky a její areál pokračuje na jih až do severního Mexika. Ve své domovině tvoří rozsáhlé lesy společně s jedlemi a Picea sitchensis, Thuja plicata, Tsuga heterophylla. Tab. č. 47 - Hodnoty dendrometrických veličin Pseudotsuga menziesii v Bezručových sadech 26 5 39 7 50 15 26 3 38 10 118 20 PRŮMĚR 50 cm 10 m 34

Tab. č. 48 - Hodnoty dendrometrických veličin Pseudotsuga menziesii ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 45 148 19 29 100 30 10 61 12 45 142 20 29 165 30 10 43 11 33 213 21 29 209 30 10 50 13 28 189 23 29 134 30 10 51 12 28 173 24 29 102 29 10 30 11 28 129 20 29 89 30 7 24 11 30 171 22 29 108 29 7 36 11 37 48 18 21 63 17 7 66 13 37 75 18 21 56 16 7 47 11 37 56 18 21 66 17 2 62 14 37 95 21 21 71 16 2 48 13 37 132 22 21 54 15 2 40 12 37 63 18 21 34 15 2 42 12 37 122 23 21 27 13 2 64 14 37 148 23 21 21 12 2 30 10 37 195 22 21 32 13 2 36 11 37 47 18 21 53 15 2 21 10 37 70 19 21 43 14 2 29 11 37 94 19 21 35 15 3 38 14 37 66 19 18 122 25 3 52 14 37 162 23 18 53 19 3 56 14 24 162 23 18 61 19 3 45 14 24 185 23 18 58 19 3 43 14 24 126 23 18 56 19 3 48 14 24 33 16 14 48 8 3 42 14 24 174 23 14 54 9 3 52 14 24 185 23 14 49 10 3 42 14 24 180 23 14 43 8 PRŮMĚR 82 cm 17 m Tab. č. 49 - Hodnoty dendrometrických veličin Pseudotsuga menziesii v Čechových sadech 56 20 80 18 67 17 57 20 63 20 59 16 85 20 66 20 75 15 65 20 81 20 56 15 79 18 92 25 72 17 62 18 52 22 75 17 46 17 61 21 72 16 80 19 49 20 71 17 54 18 58 21 111 18 90 20 76 21 91 18 35 17 48 21 92 19 35

84 20 64 21 68 18 61 20 74 23 68 18 58 18 71 23 133 18 85 18 102 23 70 19 74 17 92 23 67 19 62 17 87 23 110 19 58 18 127 25 79 19 75 19 63 12 65 19 107 20 53 12 PRŮMĚR 73 cm 19 m Měřeno bylo 148 jedinců douglasky tisolisté, s průměrným em kmene 77 cm a průměrnou výškou 18 m. V olomouckých parcích je to nejpočetnější druh. Někteří jedinci mají deformovanou korunu vlivem zastínění okolními stromy. Maximální dosažený je 213 cm a maximální 30 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'22.848"N, 17 14'53.299"E 5.1.6 Jedlovec Tsuga Carr. Vždy zelené, vysoké stromy s vodorovnými nebo převislými větvemi. Kmeny jsou štíhlé s brázditou borkou červenohnědé barvy. Pupeny mají kulaté až vejčité, nepryskyřičnaté. Listy rozdělené do dvou řad, čárkovité, ploché, svrchu mají rýhu, zespodu dva bílé pruhy průduchů. Listy na svrchní straně větviček jsou kratší než ty postranní. Květy jednodomé. Samčí květy jsou úžlabní, samičí šištice na koncích větévek z minulého roku, malé, vzpřímené. Šišky jsou malé, převislé, se zaokrouhlými plodními šupinami. Asi 10 druhů je rozšířeno v Severní Americe a východní Asii. Tento rod ve zkoumaných výsadbách zastupují pouze 2 druhy, z nichž žádný není v naší volné přírodě původní. 5.1.6.1 Jedlovec kanadský Tsuga canadensis L. Až 30 metrů vysoký strom s tenkým kmenem, štíhlými větvemi. Korunu má široce jehlancovitou. Borka je hnědá, hluboce brázditá. Pupeny jsou špičaté a lehce pýřité. 36

Jehlice skoro pravidelně uspořádané do dvou řad, dlouhé 8 18 mm, ke špičce mírně zúžené, z horní strany leskle tmavozelené, na spodní straně se dvěma bílými pruhy. Šišky jsou vejčité, tupé, dlouhé 15 25 mm, s našedlými vrásčitými plodními šupinami. Setrvávají na stromě ještě několik roků po vypadání semen. Semena jsou světle hnědá, s podlouhlým křídlem. Domovem je v Kanadě. Areál sahá až do Alabamy. Na severu roste až do výšky 700 metrů. Tab. č. 50 - Hodnoty dendrometrických veličin Tsuga canadensis ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 34 202 16 17 50 10 29 81 18 28 94 18 17 29 8 29 72 17 28 143 18 17 38 10 29 77 17 28 103 18 17 34 9 29 74 17 24 77 18 17 25 8 29 105 18 24 86 18 17 31 8 2 26 8 24 97 18 17 36 9 6 80 14 24 78 17 17 45 10 6 64 12 24 76 17 17 34 9 6 47 10 24 66 16 17 32 9 6 44 9 24 42 16 17 43 10 6 48 9 17 36 9 17 42 11 6 72 14 17 44 11 17 39 11 6 68 13 17 43 11 17 41 11 6 66 14 Měřeno bylo 42 jedinců jedlovce kanadského, s průměrným em kmene 63 cm a průměrnou výškou 13 m. Ze zkoumaných lokalit roste jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 202 cm a maximální 18 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'17.833"N, 17 14'48.461"E 5.1.6.2 Jedlovec západoamerický Tsuga heterophylla (Raf.) Sarg. Až 70 metrů vysoký strom s krátkými převislými větvemi tvořícími úzkou jehlancovitou korunu. Pupeny jsou kulovitě vejčité, tupé. Zprvu žlutohnědé, chlupaté letorosty přechází do červenohnědé barvy. Jehlice má dlouhé 6 18 mm, jemně pilovité, na konci zaokrouhlené, shora rýhované, vespod se dvěma nevýraznými bílými pruhy. Šišky dlouhé 20 25 mm jsou přisedlé, s obvejčitými plodními šupinami. 37

Semena dlouhá 2 3 mm mají alespoň dvojnásobně dlouhé křídlo. Domovem je v západní části Severní Ameriky, na Aljašce a Britské Kolumbii. V jižní části svého areálu stoupá až do nadmořské výšky 2000 metrů. Tab. č. 51 - Hodnoty dendrometrických veličin Tsuga heterophylla v Čechových sadech 21 6 22 8 28 8 30 7 26 8 22 6 28 7 21 6 21 6 26 6 21 7 46 7 22 6 Měřeno bylo 13 jedinců jedlovce západoamerického, s průměrným em kmene 26 cm a průměrnou výškou 7 m. Ze zkoumaných lokalit roste jen v Čechových sadech. Maximální dosažený je 46 cm a maximální 8 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 41.200 N 17 14 35.900 E 5.2 Cypřišovité - Cupressaceae Pryskyřičnaté, bohatě rozvětvené stromy nebo keře se vstřícnými a křižmostojnými listy nebo listy v přeslenech. Květy jsou na koncích zkrácených větviček nebo v úžlabí. Plodní šišky jsou dřevnaté a otevírají se v době zralosti, případně jsou bobulovité nebo peckovité. V čeledi je 15 rodů skýtajících přibližně 130 druhů rozšířených skoro po celé zemi. V olomouckých parcích je tato čeleď reprezentována třemi rody s celkem šesti druhy. Jedná se o druhou druhově nejzastoupenější čeleď. Některé přítomné druhy na zkoumaných lokalitách tvoří jen keřové formy, bez jedinců stromovitého vzrůstu. 38

5.2.1 Cypřišek Chamaecyparis Spach Vždy zelené stromy, které mají převislé hlavní výhony, rozkladité větve, větvičky hustě porostlé šupinovitými listy. Květy jsou jednodomé. Samčí květy jsou na konci postranních větviček, mají vejčitý tvar a žlutou, někdy červenou barvu. Samičí květy jsou skoro kulaté s křižmostojnými šupinami. Šišky má kulovité, většinou se uzavírají téhož roku, řidčeji až v roce příštím. Plodní šupiny jsou uprostřed opatřeny špičkou nebo hrbolkem. Rod obsahuje pouze 6 druhů. Tento rod ve zkoumaných výsadbách zastupují pouze 2 druhy, z nichž žádný není v naší volné přírodě původní. 5.2.1.1 Cypřišek Lawsonův Chamaecyparis lawsoniana Parl. Až 60 metrů vysoký strom, s úzce jehlancovitou korunou. Kmen s červenohnědou borkou, která praská v šupiny. Listy jsou zašpičatělé, sivě zelené, na spodní straně s bílými pruhy, které nejsou někdy dostatečně zřetelné. Samčí květy jsou červené, samičí šištice namodralé. Kulovité šišky mají v průměru asi 8 mm, jsou červenohnědé, složené z 8 plodních šupin. Semena jsou ukryta po 2 4 za každou plodní šupinou, jsou křídlatá. Pochází ze západní části Severní Ameriky. Roste převážně v pohořích a v údolích řek na vlhčích půdách. Pokud má na horách dostatečně vlhké klima, tak sahá až do výše 1500 metrů. Často v původních porostech tvoří směsi s douglaskou, tsugou a tújí obrovskou. Tab. č. 52 - Hodnoty dendrometrických veličin Chamaecyparis lawsoniana v Bezručových sadech 49 12 40 3 27 5 31 7 PRŮMĚR 37 cm 7 m 39

Tab. č. 53 - Hodnoty dendrometrických veličin Chamaecyparis lawsoniana ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 32 62 10 32 43 8 32 72 10 32 40 8 32 44 8 16 32 6 32 40 8 32 45 8 16 24 6 32 52 8 32 64 8 16 38 6 PRŮMĚR 46 cm 8 m Měřeno bylo 16 jedinců cypřišku Lawsonova, s průměrným em kmene 44 cm a průměrnou výškou 8 m. Těžištěm výskytu jsou Smetanovy sady. Maximální dosažený je 72 cm a maximální 12 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 41.000 N 17 15 41.500 E 5.2.1.2 Cypřišek hrachonosný Chamaecyparis pisifera S. et Z. Strom dosahující výšky 25 30 metrů, rychle rostoucí, tvořící velmi úzkou jehlancovitou korunu. Má červenohnědou hladkou borku, která se páskovitě odlupuje. Listy jsou zašpičatělé, vejčitě kopinaté, na svrchní straně tmavozelené, na spodní straně s bílými čarami. Šišky jsou kulaté, v průměru mají až 8 mm a skládají se většinou z 10 plodních šupin. Za každou šupinou je jedno, někdy dvě semena s křídly. Pochází z Japonska, roste převážně ve výškách 400 1700 metrů, ale objevuje se i v údolích na vlhčích stanovištích. Do Evropy byl dovezen teprve roku 1861. Od té doby je velmi šířen i v jeho zahradnických podobách. Tab. č. 54 - Hodnoty dendrometrických veličin Chamaecyparis pisifera ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 12 45 8 46 34 8 35 65 10 12 21 6 46 48 10 35 46 10 12 36 8 46 35 8 35 57 10 12 42 8 46 56 10 35 44 9 12 37 8 39 48 6 35 36 8 12 42 8 39 43 7 35 34 8 46 32 8 39 58 7 35 74 8 46 46 8 39 72 9 35 75 9 46 21 6 39 49 8 35 62 8 40

Měřeno bylo 27 jedinců cypřišku hrachonosného, s průměrným em kmene 47 cm a průměrnou výškou 8 m. V olomouckých parcích roste jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 75 cm a maximální 10 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'15.768"N, 17 14'58.877"E 5.2.2 Jalovec Juniperus L. Vždy zelené keře nebo menší stromy s tenkou, rozpraskanou nebo šupinatou borkou. Listy má v trojčetných přeslenech nebo vstřícné, jehlicovité nebo šupinovité. Květy jsou dvoudomé nebo jednodomé, samčí žluté. Samičí květenství je kulovité, složené ze špičatých plodních šupin, které dužnatí a srůstají v bobulovitou šištici. Většinou dozrává v druhém nebo třetím roce, řídce i v prvním. Semena jsou obalena tvrdou, kožovitou slupkou. Asi 60 druhů tohoto rodu je rozšířeno na severní polokouli ze subarktického pásma až do tropů. Tento druhově bohatý rod zastupují v olomouckých parcích pouze 2 druhy, přičemž žádný z nich netvoří ve zkoumaných výsadbách stromovité jedince. 5.2.2.1 Jalovec obecný Juniperus communis L. Keř nebo nízký strom dosahující výšky 12 metrů. Obvykle je keřovitý s více kmínky. Má červenohnědou, odlupčivou borku, vzpřímené větve, u starších však převislé. Mladé větvičky s podélnými lištami. Jehlice jsou v přeslenech, dlouhé 10 15 mm, velmi pichlavé. Plodem jsou kulaté, s průměrem 4 9 mm, ve zralosti modré, složené z dužnatých šupin. Semena jsou trojhranná, hnědá. Rozšířen je téměř v celém mírném pásu severní polokoule. Jižně však zasahuje až do severní Afriky a západně do Himálaje. Tvoří řadu geografických ras. Tab. č. 55 Čísla ploch na kterých se ve Smetanových sadech vyskytuje Juniperus communis 12 45 43 29 Zastoupení jalovce obecného je v olomouckých parcích nepatrné. 41

5.2.2.2 Jalovec chvojka Juniperus sabina L. Keř vysoký až 80 100 cm, výjimečně dosahující výšky 4 5 metrů. Většinou nízký, rozkladitý, s poléhavými, štíhlými, metlovitě rozvětvenými větvičkami. Listy jsou šupinovité, vstřícné, asi 1 mm dlouhé, se žlázkou na svrchní straně, tmavozelené. Jehlicovité listy slabě odstávají a jsou dlouhé až 4 mm. Plody jsou kulovité, asi 5 mm velké, modravé, ojíněné, obvykle se dvěma semeny. Planě roste v horách jižní a střední Evropy, od Pyrenejí po Kavkaz. Dále roste v Malé Asii, stepním pásmu Sibiře. Zjištěn byl i v severní Africe. U nás se vyskytuje v Karpatech na vápencových skalách. V Alpách vystupuje až do výšky 2500 metrů nad mořem. Tab. č. 56 Čísla ploch na kterých se ve Smetanových sadech vyskytuje Juniperus sabina 12 9 46 45 44 42 35 32 22 17 15 29 4 3 Dále se jalovec chvojka hojně vyskytuje pod městskými hradbami v Bezručových sadech. 5.2.3 Túje Thuja L. Vždy zelené, jehlancovité stromy s krátkými větvemi a v pruzích se odlupující šupinatou borkou. Větvičky jsou ploché, rozvětvené v jedné rovině, porostlé šupinovitými křižmostojnými listy. Květy jsou jednodomé, na koncích větviček, samčí vejčité až kulovité. Šišky jsou podlouhlé nebo krátce vejčité, složené z kryjících plodních šupin se žebrem nebo hrbem na konci. Šest druhů tohoto rodu je domovem v Severní Americe a východní Asii. Tento rod ve zkoumaných výsadbách zastupují pouze 2 druhy, z nichž žádný není v naší přírodě původní. Oba však patří mezi nejvíce se vyskytující nahosemenné dřeviny v Olomouci. 42

5.2.3.1 Túje západní Thuja occidentalis L. Strom dosahující výšky 20 metrů, s krátkými větvemi, které tvoří úzce kuželovitou korunu. Kmen je pokryt červenohnědou borkou, která se odlupuje v dlouhých šupinách. Větvičky jsou bez kresby, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Šupinovité listy jsou dlouhé až 4 mm, špičaté, s výraznou žlázkou. Šišky jsou podlouhlé, až 8 mm dlouhé, světle hnědé. Semena dlouhá asi 3 mm. Domovem je ve východní části Severní Ameriky, v Kanadě. Areál sahá přes Apalačské pohoří až do Severní Karoliny. V severní části svého areálu tvoří i čisté porosty. Tab. č. 57 - Hodnoty dendrometrických veličin Thuja occidentalis v Bezručových sadech 81 10 59 8 58 8 71 8 62 9 55 5 61 9 44 8 63 9 34 8 52 7 42 9 54 9 PRŮMĚR 57 cm 8 m Tab. č. 58 - Hodnoty dendrometrických veličin Thuja occidentalis ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 9 81 9 39 49 8 18 32 8 9 87 9 35 32 9 18 30 7 9 93 9 34 32 8 18 52 8 9 101 9 34 51 9 18 69 10 9 72 9 34 49 9 18 74 10 9 63 10 34 38 6 18 22 6 9 52 9 34 107 12 18 18 6 9 42 9 34 105 12 18 68 10 9 20 6 34 48 9 18 84 10 9 58 9 34 98 10 18 62 8 9 37 8 34 32 7 18 32 7 27 56 7 34 52 9 18 52 8 27 59 6 34 53 8 18 56 8 27 61 8 34 42 6 18 60 8 27 65 7 34 119 11 16 140 14 27 62 8 34 97 10 16 60 13 44 38 8 34 42 8 16 82 14 44 42 9 34 52 8 14 40 10 44 18 8 34 43 7 14 48 10 43

44 108 12 38 68 9 14 47 10 44 18 8 38 73 9 14 42 10 44 16 8 38 53 8 10 38 8 44 20 8 38 32 7 10 42 8 44 24 8 32 87 15 13 48 9 42 33 10 32 54 8 13 76 9 42 26 9 32 86 15 13 51 9 42 38 10 32 65 14 3 44 8 42 35 10 32 54 8 3 32 7 42 36 10 32 68 14 3 21 7 42 33 9 32 38 8 3 32 7 42 39 10 32 40 8 3 38 8 39 48 6 28 57 8 3 22 6 39 43 8 23 68 10 3 30 7 39 58 10 22 81 10 1 43 8 39 72 9 18 14 6 PRŮMĚR 53 cm 9 m Tab. č. 59 - Hodnoty dendrometrických veličin Thuja occidentalis v Čechových sadech 40 5 61 14 55 14 53 14 PRŮMĚR 52 cm 12 m Měřeno bylo 121 jedinců túje západní, s průměrným em kmene 53 cm a průměrnou výškou 9 m. V olomouckých parcích patří mezi početně nejzastoupenější druhy, těžiště výskytu má ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 140 cm a maximální 15 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'16.81"N, 17 14'57.754"E 5.2.3.2 Túje obrovská - Thuja plicata Lamb. Strom dorůstající výšky až 60 metrů. Má úzkou jehlancovitou korunu, silný kmen a červenohnědou borku, která pásovitě praská. Větvičky jsou štíhlé jen 2 mm, na lícní straně leskle zelené, na spodní straně s bělavou kresbou. Listy jsou křižmostojné, z větší části přirostlé. Po rozemnutí příjemně voní. Šišky jsou zprvu zelené, ve zralosti hnědé, vejčité, dlouhé 12 mm, složeny z 10 12 plodních šupin. Semena jsou po 2 3 za plodní šupinou, jsou tenká, s křídlem po obou stranách. Domovem je v západní části 44

Severní Ameriky, roste mezi 60. a 40. stupněm severní šířky. Tvoří čisté porosty nebo roste s douglaskou a tsugami. Tab. č. 60 - Hodnoty dendrometrických veličin Thuja plicata ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 41 32 3 12 69 13 45 32 8 41 28 4 12 73 13 45 30 8 41 46 5 12 52 11 45 41 9 41 20 4 12 94 13 45 23 8 41 24 3 12 32 11 45 43 9 41 48 5 12 43 13 45 53 10 41 36 5 12 38 13 45 76 11 41 36 4 12 39 12 45 50 10 41 28 4 12 49 13 45 63 11 41 26 4 12 46 12 45 71 11 41 54 4 12 63 12 45 92 13 41 63 4 12 69 12 45 89 12 41 16 3 45 63 11 45 32 8 41 34 5 45 72 11 45 73 11 41 26 3 45 76 13 45 58 11 41 22 3 45 89 13 45 22 7 41 34 4 45 94 13 45 44 9 41 28 3 45 75 13 45 38 9 41 42 4 45 83 13 45 36 8 41 18 4 45 78 13 45 31 9 41 8 3 45 73 13 45 29 8 41 12 3 45 62 13 45 34 9 41 16 3 45 68 12 45 38 8 41 60 5 45 51 11 34 100 12 41 48 5 45 59 11 34 42 10 41 26 3 45 76 13 2 29 8 41 41 4 45 79 12 2 31 8 41 50 4 45 81 12 2 27 8 41 36 4 45 73 12 2 28 8 41 42 4 45 75 12 2 30 8 12 72 13 45 43 9 2 38 8 12 71 13 45 43 8 Měřeno bylo 95 jedinců túje obrovské, s průměrným em kmene 49 cm a průměrnou výškou 9 m. Ze zkoumaných parků se nachází jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 100 cm a maximální 13 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'12.556"N, 17 15'5.429"E 45

5.3 Metasekvojovité - Metasequoiaceae Podle některých autorů (např. Pilát 1964) jsou řazeny metasekvoje velmi často do čeledi Taxodiaceae, podčeleď Metasequoideae. 5.3.1 Metasekvoje Metasequoia Hu et W. C. Cheng Stromy se vstřícnými, dlouhými výhonky na konci větví a na špičce kmene a opadavými, dvouřadě olistěnými větvičkami vznikajícími obvykle v úžlabí listů. Listy jsou vstřícné, křižmostojné, na zkrácených větvičkách urovnané do dvou řad, zploštělé, s jednou žilkou, opadávající i s brachyblasty. Dřevo má velice zřetelné letokruhy. Samičí šištice jsou převislé, skoro kulaté a uzrávají prvním rokem. Rod má jen jeden žijící druh. 5.3.1.1 Metasekvoje tisovcovitá Metasequoia glyptostroboides Hu et Cheng Až 50 metrů vysoký strom, který má v mládí korunu jehlancovitou, později široce zaoblenou. Borka na kmeni je tmavě šedá, rozbrázděná, loupavá. Tvoří větvičky dvojího typu. Jednak neomezeného růstu, převážně na koncích rychle rostoucích větví, a dále větvičky zkrácené, vyrůstající v úžlabí listů. Pupeny jsou vejčité, elipsovité, 5 mm veliké. Listy jsou opadavé, křižmostojné, čárkovité, na konci špičaté, dlouhé až 15 mm, na spodní straně světlejší než na horní. Šišky jsou až 25 mm veliké, nezralé zelené, v době zralosti pak tmavě hnědé, z křižmostojných plodních šupin. Semena jsou po 5 8 za každou plodnou plodní šupinou. Jsou 5 mm dlouhá, mají 2 tenká křídla a jsou hnědé barvy. Domovem je ve střední Číně. Na omezené ploše tvoří přirozené, samovolně se obnovující porosty. Uměle se začala šířit a pěstovat až kolem roku 1949. 46

Tab. č. 61 - Hodnoty dendrometrických veličin Metasequoia glyptostroboides v Bezručových sadech 75 25 106 24 80 30 85 25 134 23 57 15 83 24 160 31 136 24 103 24 142 30 97 23 152 25 59 20 140 23 PRŮMĚR 107 cm 24 m Tab. č. 62 - Hodnoty dendrometrických veličin Metasequoia glyptostroboides ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 39 195 28 28 68 19 23 76 19 39 220 27 28 75 19 23 122 21 39 64 24 28 84 19 23 81 19 39 182 28 28 144 20 23 106 21 28 56 19 28 123 21 PRŮMĚR 114 cm 22 m Tab. č. 63 - Hodnoty dendrometrických veličin soliteru Metasequoia glyptostroboides na křižovatce ulice Lazecká s ulicí Na Střelnici 262 26 Měřeno bylo 30 jedinců metasekvoje tisovcovité, s průměrným em kmene 116 cm a průměrnou výškou 23 m. Skupiny metasekvojí rostou v Olomouci v Bezručových a Smetanových sadech. Maximální dosažený je 262 cm a maximální 31 m. GPS koordináty vyhlášeného památného stromu, který má zároveň nejvyšší měřený kmene u tohoto druhu, na křižovatce ulice Lazecká s ulicí Na Střelnici jsou: 49 36'0.724"N, 17 15'3.612"E Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 41.000 N 17 15 24.700 E 47

5.4 Tisovcovité - Taxodiaceae Pryskyřičnaté vysoké stromy s šupinovitými, jehlicovitými listy, které vytrvávají více let nebo na zimu opadávají. Samčí květy jsou drobné, řidčeji v květenstvích. Šišky mají dřevnaté. Náleží sem 10 rodů s 15 druhy. Na zkoumaných lokalitách rostou v Olomouci pouze zástupci jediného rodu s jediným druhem. 5.4.1 Tisovec Taxodium Rich. Opadavé nebo vždy zelené stromy se světle hnědou až černohnědou, brázditou a šupinatou borkou. Blíže ke konci výhonků jsou větvičky vytrvalé, s pupeny v paždí listů. Na dolní části výhonků jsou větvičky, které nemají pupeny a celé opadávají. Na opadavých větvičkách jsou listy obvykle uspořádané do dvou řad, na vytrvávajících jsou do šroubovice. Květy jsou jednodomé. Samičí šištice vyrůstají blíže koncům loňských větviček. Rod v současnosti skýtá 3 velice podobné druhy. Tento rod je ve zkoumaných olomouckých parkových výsadbách reprezentován jediným, u nás nepůvodním druhem. 5.4.1.1 Tisovec dvouřadý Taxodium distichum L. Strom dosahující výšky 30 (řidčeji až 50) metrů, s jehlancovitou korunou, ve stáří však s korunou široce deštníkovitou. Vzpřímený kmen s dosti tenkou a hladkou, slabě rozpraskanou borkou. Spodnější větvičky opadávají na podzim vcelku i s čárkovitými listy, které jsou světle zelené a uspořádané ve dvou řadách. Šupinovité listy na vytrvávajících větvičkách jsou uspořádány ve šroubovici. Šišky jsou kulovité nebo vejčité, složené z 10 12 plodních šupin. Semena většinou po dvou za jednou plodní šupinou, někdy jen po jednom. Domovem je v jihovýchodní části Spojených států. Roste na bažinatých místech, v zaplavovaných oblastech, a také na místech, která jsou 48

trvale pod vodou. Kořeny se šíří daleko od stromu a na vlhkých místech vytváří výrůstky nad povrch půdy (pneumatofory). Tab. č. 64 - Hodnoty dendrometrických veličin Taxodium distichum ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA 9 280 23 9 181 23 9 131 22 9 208 23 Měřeni byli 4 jedinci tisovce dvouřadého, s průměrným em kmene 200 cm a průměrnou výškou 23 m. Ze zkoumaných lokalit roste jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 280 cm a maximální 23 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'11.021"N, 17 15'12.357"E 5.5 Tisovité Taxaceae Bohatě větvené keře a menší stromy, které většinou nemají ve dřevě vyvinuty pryskyřičné kanálky v typické podobě. Samčí květy jsou úžlabní nebo v klasech. Samičí jsou na malých postranních stoncích, na konci s jedním vajíčkem z něhož se vyvíjí semeno s masitým obalem. Patří sem 5 rodů s 16 druhy. V olomouckých sadech je zastoupen jediný rod této čeledi, s jediným druhem. 5.5.1 Tis Taxus L. Stromy a keře s červenavou šupinatou borkou. Listy rozdělené do dvou řad, čárkovité, bez pryskyřičných kanálků, vespod se dvěma světlejšími pruhy. Květy dvoudomé, řidčeji jednodomé. Semena jsou obalená červeným, někdy žlutým, masitým míškem, který bývá na konci otevřený. Rod se skládá z 8 druhů. 49

Na zkoumaných lokalitách v intravilánu Olomouce je v keřové formě rozšířen velice hojně jediný druh tohoto rodu. 5.5.1.1 Tis červený Taxus baccata L. Strom vysoký až 18 metrů, dožívající se až přes 1000 let. Jako strom má širokou zaoblenou korunu, ale velmi často dosahuje jen keřovitého vzrůstu. Borka je červenohnědá a šupinovitě odlupčivá. Jehlice jsou na konci krátce zašpičatělé, dole ztenčené v krátký řapík, dlouhé 20 35 mm, nahoře tmavě zelené, leklé, většinou dvouřadě uspořádané. Semena jsou elipsovitá, dvouhranná, až 6 mm dlouhá, hnědá, obalená červeným míškem. Celá rostlina kromě míšku obsahuje alkaloid taxin. Roste roztroušeně v Evropě a Přední Asii. V severní části svého areálu roste v nížinách, na jihu především v horách. Největší počet lokalit je ve výši 500 1000 metrů nad mořem. Rozšířen je ve Středozemí, západní, střední a severní Evropě. Na jihu roste v Alžíru a na východě v Malé Asii. Tab. č. 65 - Hodnoty dendrometrických veličin Taxus baccata ve Smetanových sadech PLOCHA PLOCHA PLOCHA 34 112 12 16 288 14 39 46 7 16 141 14 39 43 6 39 50 6 Měřeni byli jen stromovití jedinci tisu červeného. Bylo jich celkem 6, s průměrným em kmene 113 cm a průměrnou výškou 10 m. Stromovitého vzrůstu dosahuje tis červený na zkoumaných lokalitách jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený je 288 cm, maximální 14 m. Nejvyšší strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35 22.70 N, 17 14 54.10 E Tab. č. 66 Čísla ploch na kterých se ve Smetanových sadech vyskytuje Taxus baccata v keřové formě 41 12 9 27 46 45 43 39 34 38 32 33 28 30 26 37 24 23 22 17 15 25 29 21 18 20 14 10 8 11 7 2 6 4 1 50

Jako keř je tis červený hojně rozšířen v Bezručových sadech, Smetanových sadech, Čechových sadech, ale vyskytuje se i ve zkoumané výsadbě na ulici Dobrovského a je doplňkem řady zatravněných ploch ve městě. 5.6 Jinanovité Ginkgoaceae Čeleď má jen jeden rod. 5.6.1 Jinan Ginkgo L. Pryskyřičnatý strom s opadavými, vějířovitými listy s vidličnatě větvenou žilnatinou. Má dvoudomé květy, samičí jsou stopkaté, obvykle se dvěma vajíčky, samčí jehnědovité. Pecka obalující jádro semene je pokryta dužninou. Z původně velkého druhového bohatství se dochoval jediný druh. 5.6.1.1 Jinan dvoulaločný Ginkgo biloba L. Strom dosahující výšky až 30 metrů. Koruna je v mládí jehlancovitá, později více rozkladitá. Dožívá se až 2000 let. Borka je na kmeni šedá, ve stáří rozbrázděná. Vytváří výrazné brachyblasty, které rostou velmi pomalu. Kožovité listy mají vějířovitou čepel, uprostřed rozdělenou zářezem, někdy i nepravidelně vícelaločné, dlouhé 10 12 cm. Listy vyrůstající na zkrácených větvičkách po 3 5 jsou obvykle menší než na větvičkách normálních. Samčí květy jsou jehnědovité, dlouhé 25 30 mm. Semeno většinou po jednom, eliptické, nejprve zelené, poté žluté, lehce páchne. Původem je pravděpodobně z východní Číny, avšak dnes již planě neroste nikde. Velmi staré stromy se nachází i u chrámů a paláců v Japonsku. Do Evropy byl dovezen poprvé zřejmě v roce 1730 do botanické zahrady v Utrechtu. Nejprve byly pěstovány pouze stromy samčí. První samičí strom byl objeven až roku 1814 u Ženevy. 51

Tab. č. 67 - Hodnoty dendrometrických veličin Ginkgo biloba ve Smetanových sadech PLOCHA 34 133 14 33 188 17 Měřeni byli 2 jedinci jinanu dvoulaločného, s průměrným em kmene 161 cm a průměrnou výškou 16 m. Na sledovaných lokalitách roste jen ve Smetanových sadech. Maximální dosažený měřených stromů je 188 cm a maximální 17 m. Nejvyšší měřený strom se nachází na GPS souřadnicích: 49 35'16.097"N, 17 14'55.28"E Nejvyšší jinan dvoulaločný v Olomouci roste na Václavském nám. (před Arcidiecézním muzeem Olomouc), na souřadnicích: 49 35'53.001"N, 17 15'42.567"E 5.7 Celkový zdravotní stav Výrazná a významnější poškození byla uvedena u jednotlivých druhů. Jednalo se především o hálky korovnic u smrku pichlavého a smrku ztepilého, které však výrazně neovlivňují růst, dále o prosychající koruny zastíněných stromů v hustých skupinách, deformace koruny jednostranným zastíněním. Pomalý růst některých stromů může být taktéž ovlivněn nevhodnými lokálními stanovištními podmínkami. Zdravotní stav parků je ovlivněný činností správy parků, která odstraňuje poškozené stromy a brání tak šíření chorob. To je důvodem, proč se v parcích téměř nevyskytují nebezpečné suché větve, případně houbami silně napadené stromy. U některých stromů jsou zřejmá poškození formou ulámaných spodních větví, která jsou pravděpodobně následkem činnosti vandalů. Další choroby jsou patrné také na listnáčích, ale ty nejsou předmětem této práce. Většina stromů má průběžný růst bez výrazných známek poškození či oslabení. Proto celkový zdravotní stav jehličnanů v olomouckých parcích považuji za velmi dobrý. 52

5.8 Významné skupiny Všechny části olomouckých parků jsou druhově pestré a jednotlivé druhy jsou v prostoru smíšené do menších či větších různorodých skupin. Některé druhy jsou však vysázeny i do skupin nesmíšených. Nejčastěji se jedná o smrky pichlavé, smrky omorika, jedli kavkazskou a metasekvoji tisovcovitou. Velice zajímavými se jeví dvě homogenní, od sebe nepříliš vzdálené skupiny metasekvojí tisovcovitých v Bezručových sadech. Tyto stromy mají na dané lokalitě relativně rychlý růst, nejeví výrazné známky poškození, mají přímé průběžné kmeny a neprosychají. Důležitou roli mají v tomto případě určitě i pro tento druh velice vhodné stanovištní podmínky, kterými jsou dostatečná vlhkost (asi 40 m od Mlýnského potoka) a přístup světla (nejsou zastíněné). Tab. č. 68 GPS souřadnice všech metasekvojí tisovcovitých v Bezručových sadech severní šířka východní délka 1 49 35'41'' 17 15'24,7'' 2 49 35'40,9'' 17 15'24,9'' 3 49 35'40,9'' 17 15'25,1'' 4 49 35'40,8'' 17 15'25,2'' 5 49 35'40,7'' 17 15'23,9'' 6 49 35'41,2'' 17 15'26,9'' 7 49 35'41,6'' 17 15'29,4'' 8 49 35'41,6'' 17 15'29,3'' 9 49 35'41,5'' 17 15'29,7'' 10 49 35'41,5'' 17 15'29,6'' 11 49 35'41,5'' 17 15'29,7'' 12 49 35'41,5'' 17 15'29,7'' 13 49 35'38,8'' 17 15'19,8'' 14 49 35'39'' 17 15'20'' 15 49 35'38,8'' 17 15'20,4'' 53

5.9 Celkový přehled zastoupených nahosemenných dřevin Následující tabulka obsahuje přehled všech výše uvedených druhů nahosemenných dřevin s počty měřených stromů na jednotlivých lokalitách. Tab. č. 69 Celkový přehled druhů nahosemenných dřevin (legenda pod tabulkou) Bezručovy sady Smetanovy sady Čechovy sady ul. Dobrovského Botanická zahrada Mimo parky Celkem měřených druh Pinus cembra X 1 X X N N 1 Pinus contorta X 3 2 X N N 5 Pinus mugo X 5 X X A N 5 Pinus nigra X 89 15 X A N 104 Pinus ponderosa 1 9 1 1 A N 12 Pinus strobus 2 65 7 X A A 74 Pinus sylvestris X 16 31 X A N 47 Pinus wallichiana X X 2 X N N 2 Pseudotsuga glauca X 1 X X N N 1 Pseudotsuga menziesii 6 83 59 X A A 148 Abies alba X 7 4 X N N 11 Abies cephalonica X 1 X X N N 1 Abies concolor X 13 X 1 A N 14 Abies concolor var. lowiana X 13 X X N N 13 Abies grandis X 3 X X N N 3 Abies nordmaniana X X X 7 N N 7 Abies pinsapo X 1 X X N N 1 Tsuga canadensis X 42 X X N N 42 Tsuga heterophylla X X 13 X N N 13 Larix decidua 17 30 X X N N 47 Picea abies 29 97 2 X A A 128 Picea breweriana X 4 X X N N 4 Picea glauca X 8 1 X N N 9 54

Picea obovata X 5 X X N N 5 Picea omorika 34 46 53 X N A 133 Picea pungens 17 87 1 27 N A 132 Taxodium distichum X 4 X X A N 4 Ginkgo biloba X 2 X X A A 2 Metasequoia glyptostroboides 15 14 X X N 1 30 Chamaecyparis lawsoniana 4 12 X X N N 16 Chamaecyparis pisifera X 27 X X N N 27 Thuja occidentalis 13 104 4 X N A 121 Thuja plicata X 95 X X N N 95 Taxus baccata - strom X 6 X X N N 6 Taxus baccata - keř A A A A A A Juniperus communis keř X A X X A N Juniperus sabina keř A A X X A N Legenda: číslo počet stromů X. nevyskytuje se A. vyskytuje se, neinventarizováno N. nebylo zjišťováno Během terénních prací bylo změřeno a zaevidováno 1263 stromů, zastupujících nahosemenné dřeviny v intravilánu města Olomouce. 55

6. Diskuse Výsledky všech průzkumů a měření ukazují, že ve Smetanových, Bezručových a Čechových sadech a v parkové výsadbě na ulici Dobrovského v Olomouci roste 36 druhů dřevin taxonomicky patřících do Gymnospermae. Ovšem pouze 34 z nich je zastoupeno i jedinci stromovitého vzrůstu. Pouze jako keře rostou druhy Juniperus communis a Juniperus sabina. Počty stromů dle druhu počet stromů 160 140 120 100 80 60 40 20 0 1 5 5 104 12 74 47 2 1 148 Pinus cembra Pinus contorta Pinus mugo Pinus nigra Pinus ponderosa Pinus strobus Pinus sylvestris Pinus wallichiana Pseudotsuga glauca Pseudotsuga menziesii 11 14 13 1 3 7 1 Abies alba Abies cephalonica Abies concolor Abies concolor var. lowiana Abies grandis Abies nordmaniana 42 13 47 128 4 9 5 133132 4 2 Abies pinsapo Tsuga canadensis Tsuga heterophylla Larix decidua Picea abies Picea breweriana Picea glauca Picea obovata Picea omorika Picea pungens Taxodium distichum Ginkgo biloba Metasequoia glyptostroboides druh 30 27 6 16 Taxus baccata Chamaecyparis lawsoniana Chamaecyparis pisifera 121 95 Thuja occidentalis Thuja plicata Obr. č. 4 Graf vyjadřující početní zastoupení jednotlivých druhů Nejvyšší početní zastoupení má Pseudotsuga menziesii, Picea omorika, Picea pugens, Picea abies a Thuja occidentalis. Přítomné druhy se řadí celkem do 6 čeledí, z nichž rodově i druhově nejpestřejší je v olomouckých parcích čeleď Pinaceae, která zde zahrnuje 6 různých rodů s 26 ti druhy. 56

Počty rodů a druhů v čeledi 30 25 26 počet 20 15 10 5 0 6 3 6 1 1 1 1 1 1 1 1 počet rodů počet druhů Pinaceae Cupressaceae Taxodiaceae Ginkgoaceae Metasequoiaceae Taxaceae čeleď Obr. č. 5 Graf uvádějící počty druhů a rodů v čeledích Druhové složení jehličnanů ve sledovaných olomouckých parcích považuji za velmi bohaté. Pro ilustraci stačí srovnat 36 zde přítomných druhů nahosemenných se 3 mi druhy v parku v Hranicích, 6 ti v Prostějově, 7 mi v Ostravě-Kunčicích, 10 -ti v Zábřehu na Moravě, 29 ti ve Zlíně, 25 ti ve Šternberku (zdroj: Hieke 1985). Druhově bohatší je dendrologická sbírka v podzámecké zahradě v Kroměříži, ve které se nalézá 48 druhů jehličnanů. I přesto, že svou polohou skýtá dřevinám obdobné životní prostředí jako olomoucké parky. Dáno je to zřejmě její historií, která sahá až do konce 15. století (zdroj: Hieke 1985). Zcela odlišným místem v ozeleněných částech města je botanická zahrada s rozáriem, která se rozkládá na levém břehu mlýnského potoka a takto přímo navazuje na Bezručovy sady. Nejedná se o běžný park, platí se zde vstupné a má časově omezený provoz. Proto nebyla zkoumána v této práci mezi ostatními městskými parky. Vyskytují se v ní další druhy jehličnanů, jako například Juniperus chinensis, Juniperus virginiana, Larix kaempferi, Pinus schwerinii, Sequoiadendron giganteum a Tamarix tetrandra. Velice bohaté a pestré složení jehličnanové části olomouckých parků, jejich čistota, dobrý zdravotní stav a častá údržba jejich prostředí, stejně jako relativně vysoký věk některých stromů ukazuje, že vývoj parkovnictví v Olomouci má dlouhou historii a díky současné kvalitní péči, doufejme, i dlouhou budoucnost. 57

7. Závěr Podle zadání byly provedeny všechny terénní i kancelářské práce, změřeny všechny cílové stromy v Bezručových, Čechových a Smetanových sadech a v parkové výsadbě na ulici Dobrovského v Olomouci a vyhodnoceny všechny získané údaje. Změřeno bylo 1263 stromů taxonomicky patřících do kmene nahosemenných (Gymnospermae), reprezentujících 6 čeledí, 13 rodů a 36 druhů. Nejzastoupenějšími druhy jsou Pseudotsuga menziesii, Picea omorika, Picea pugens, Picea abies a Thuja occidentalis. Nejvyšším měřeným stromem byla borovice vejmutovka s výškou 35 metrů. Z hodnocení zdravotního stavu vyplynulo, že jehličnany v olomouckých parcích jsou na velmi dobré úrovni. Srovnáním množství zastoupených druhů jehličnanů se ukázalo, že olomoucké parky jsou svou druhovou pestrostí jedny z nejbohatších v okolí. Nejbližší druhově pestřejší dendrologickou sbírkou je podzámecká zahrada v Kroměříži. V současnosti je stromům věnována odborná péče, jsou ošetřovány odborníky a specializovanými firmami. Je důležité si uvědomit, že současnému stavu všech vzrostlých parků a stromořadí předcházelo úsilí našich předků, a proto by i v budoucnu měla být parkům věnována dostatečná péče, aby se zachovaly dalším generacím. Jsou nejen přírodní, ale i kulturní památkou a bohatstvím. V Olomouci se o to úspěšně snaží. 58

8. Summary I made a mensurational examination in all parks in city Olomouc. I successfuly identified coniferous species that occur in the mentioned parks. I also mapped out and located coniferous trees in the largest park, Smetanovy sady. I measured a girth at a breast height and a tree height of each of the trees. I calculated an average height and a girth in regard to the measured values. The thesis includes characteristics of features of all present kinds of conifers. During the field measurements I monitored damages made to trees and noted trees health condition. According to GPS coordinates I produced a map of the largest park and a map of all grounds in Olomouc, marking the positions of the highest trees of all present kinds. During my research steps I collected large photo database as well. Processing acquired data and information made me possible to create a simple guidebook of the park, that along with the map of the park, could be a handy help for public to orient among the present species of the trees. The photographs of almost all present species of gymnosperm tree species were put in the enclosures. I evaluated interesting groups of trees of kind Metasequoia glyptostroboides in Bezručovy sady. The aim was to evaluate an actual status and diversity of kinds on grounds in Olomouc and to confront these with other similar dendrological collections. There are 36 species from 13 genera and 6 families represented, that are significantly higher figures in comparison with other similar dendrological collections. Based on the found facts I personaly consider Olomouc parks beeing very rich in species and also beeing in a good health condition. 59

9. Použitá literatura PILÁT, A. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1964. 507 s. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté stromy a keře našich zahrad a parků. 2. vyd. Sursum Tišnov 2006. 552 s. HECKER, U. Stromy a keře, průvodce přírodou. 1. vyd. Rebo Productions CZ 2003. 240 s. HIEKE, K. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. Praha: Stát.zeměd.nakl., 1985. 307 s. HIEKE, K. České zámecké parky a jejich dřeviny. 1. vyd. Praha: SZN, 1984. 459 s. PAVLAČKA, R., 2008. Ošetření dřevin v historických parcích Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady, Olomouc. Zahrada Olomouc s.r.o. KLIKA, J. Dendrologie : Jehličnaté. 2. vyd. Praha: Nákladem ministerstva zemědělství republiky Československé, 1931. 215 s. Publikace ministerstva zemědělství RČS. FIKOVÁ, R. Historický vývoj Smetanových, Čechových a Bezručových sadů v Olomouci In KUBEŠA et al. Historické parky a kulturní krajina. 1. vyd. Vydalo město Olomouc 2000. 48 s. KONDLER, V. Jehličnaté dřeviny olomouckých parků. Bakalářská práce. Mendelu Brno, 2008. 36 s. 60

PŘÍLOHY

Obr. č. 6 Mapa Olomouce s vyznačením zkoumaných parků (zdroj: www.mapy.cz)

Obr. č. 7 Plán olomouckých parků se zákresem nejvyšších stromů

Obr. č. 8 Orientační plán Smetanových sadů s označením ploch, pro možnost dohledání měřených stromů

Obr. č. 9 Metasekvoje tisovcovitá Obr. č. 10 Informační tabulka na ulici Na Střelnici na ulici Na Střelnici (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler)

Obr. č. 11 Odstraňování poškozených stromů (Foto: Vít Kondler) Obr. č. 12 Odstraňování poškozených stromů (Foto: Vít Kondler)

Obr. č. 13 - Abies concolor Obr. č. 14 - Abies grandis Obr. č. 15 - Abies nordmaniana (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) Obr. č. 16 Ginkgo biloba Obr. č. 17 Taxus baccata Obr. č. 18 Taxodium distichum (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler)

Obr. č. 19 Metasequoia glyptostroboides Obr. č. 20 Chamaecyparis pisifera Obr. č. 21 Chamaecyparis lawsoniana (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) Obr. č. 22 Picea abies Obr. č. 23 Picea omorika Obr. č. 24 Picea pungens (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler)

Obr. č. 25 Pinus contorta Obr. č. 26 Pinus mugo Obr. č. 27 Pinus nigra (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) Obr. č. 28 Pinus ponderosa Obr. č. 29 Pseudotsuga menziesii Obr. č. 30 Tsuga canadensis (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler) (Foto: Vít Kondler)