Alvin Toffler. TŘETÍ VLNA. Vybrané kapitoly z knihy

Alvin Toffler TŘETÍ VLNA. Vybrané kapitoly z knihy OBZOR 2005

Alvin Toffler TŘETÍ VLNA. Vybrané kapitoly z knihy Vybrané části knihy The Third Wave, vydané v New Yorku roku 1981 u Bantam Books, přeložil Miloslav Ransdorf. Na podkladě textu zveřejněného na internetových stránkách KSČM http://www..kscm.cz/ zpracoval a vydal Obzor v roce 2005. Sazba písmem Garamond, 41 stran, 11309 slov. 2

SRÁŽENÍ VLN (STR. 7 18) 1. SUPER-ZÁPAS Nová civilizace se prosazuje v životě každého z nás a zaslepenci se ji všude snaží potlačovat. Tato nová civilizace sebou přináší nové formy života rodiny, změnu způsobu práce, lásky a života, novou ekonomiku, nové politické konflikty, a při tom všem i změnu vědomí. Milióny lidí už ladí svůj život na rytmus zítřka. Jiní, ve strachu před budoucností, se zapojují do beznadějného a marného utíkání se do minulosti a snaží se obnovit umírající svět, který je zrodil. Úsvit této nové civilizace je nejexplozívnějším faktem našeho života. Je ústřední událostí klíčem pro pochopení nadcházejících roků. Je to tak významná událost, jakou byla první vlna přeměn, kterou před mnoha tisíci roky zrodilo objevení zemědělství, nebo převratná druhá vlna přeměn, kterou vyvolala průmyslová revoluce. Jsme dětmi další přeměny, Třetí vlny. Nenacházíme slova na popsání síly a dosahu této mimořádné změny. Někteří mluví o nadcházejícím vesmírném věku, informačním věku, elektronické epoše nebo globální vesnici. Zbigniew Brzezinski nám řekl, že stojíme na prahu technotronického věku. Sociolog Daniel Bell popisuje nástup postindustriální společnosti. Sovětští futurologové hovoří o VTR vědeckotechnické revoluci. Já osobně jsem psal o příchodu superindustriální společnosti. Ani jeden z těchto pojmů, včetně mého vlastního, však není adekvátní. Některá z těchto označení, tím, že se zaměřují pouze na jeden faktor, spíše zužují než rozšiřují naše chápání. Další jsou zase statická a naznačují, že nová společnost může do našeho života proniknout hladce, bez konfliktů nebo stresu. Žádné z těchto označení se ani jen nepřibližuje vyjádření celé té síly, rozsahu a dynamiky přeměn valících se na nás, nebo tlaků a konfliktů, které vyvolávají. Lidstvo stojí před kvantovým skokem vpřed. Stojí před nej- 3

hlubším společenským pohybem a tvořivou restrukturizací ve své historii. Bez toho, že bychom si to zřetelně uvědomovali, se zapojujeme do budování pozoruhodné nové civilizace od základů. To znamená třetí vlna. Až dosud lidská rasa zažila dvě velké vlny přeměn, z nichž každá do velké míry potlačila předcházející kultury či civilizace a nahradila je způsobem života, který si lidé předcházejících generací nedovedli ani jen představit. První vlna přeměn zemědělská revoluce trvala několik tisíciletí. Druhá vlna nástup industriální civilizace netrvala déle než tři sta roků. Dnes jsou dějiny ještě rychlejší a je pravděpodobné, že Třetí vlna se přežene dějinami a završí se v průběhu několika desetiletí. My, kteří právě žijeme na naší planetě, tedy pocítíme náraz Třetí vlny v průběhu svého života naplno. Třetí vlna, tím, žee trhá naše rodiny, otřásá naším hospodářstvím, paralyzuje naše politické systémy, rozbíjí naše hodnoty, zasahuje každého. Popírá staré mocenské vztahy, privilegie a prerogativy obrozené elity dnešní doby a tvoří pozadí pro vybojování rozhodujících mocenských bitev zítřka. Značná část této vznikající civilizace je protikladem staré tradiční průmyslové civilizace. Je současně vysoce technologická i protiindustriální. Třetí vlna sebou přináší skutečně nový způsob života, založený na diverzifikovaných, obnovitelných zdrojích energie, na takových výrobních metodách, které způsobují zastaralost většiny továrenských továrních montážních linek, na nových, nenukleárních rodinách; na nové instituci, kterou bychom mohli označit jako elektronický příbytek, na radikálně změněných školách a korporacích budoucnosti. Rodící se civilizace píše nový kodex jednání a pomáhá nám překonat standardizaci, synchronizaci a centralizaci, koncentraci energie, peněz a moci. Tato nová civilizace bude při konfrontaci se starou otřásat byrokracií, snižovat úlohu národního státu a podněcovat vznik poloautonomních ekonomik v postimperialistickém světě. Bude si vyžadovat vlády, které jsou jednodušší, efektivnější, ale přitom demokratičtější než je kterákoli dnes známá vláda. Je to civilizace 4

se svým charakteristickým světonázorem, svými vlastními způsoby zacházení s časem, prostorem, logikou a kauzalitou. A co nejdůležitější, jak uvidíme později, civilizace Třetí vlny začne překonávat historické odtržení výrobce a spotřebitele osoby produkující zboží od osoby produkty konzumující začne tak vytvářet prozumentskou ekonomiku zítřka. Z tohoto důvodu by se mohla stát při troše inteligentní pomoci z naší strany první skutečně humánní civilizací v doložené historii lidstva. Revoluční premiéra Představy dnešního průměrného člověka o budoucnosti jsou ovládány dvěma zjevně odlišnými pohledy. Většina lidí pokud se vůbec obtěžuje uvažováním o budoucnosti předpokládá, že svět zůstane vždycky takový, jaký znají. Je pro ně těžké představit si skutečně odlišný způsob života, nemluvě o úplně nové civilizaci. To, že se věci mění, si přirozeně uvědomují. Předpokládají však, že změny dnešního světa je jaksi obejdou a že nic neotřese hospodářskou a politickou strukturou. S důvěrou očekávají, že budoucnost bude pokračováním přítomnosti. Toto přímočaré uvažování má různé formy. Na jedné úrovni ho představují neověřené předpoklady určující rozhodnutí businessmanů, učitelů, rodičů a politiků. Na propracovanější úrovni si obléká šat statistických údajů, komputerizovaných údajů a žargonu prognostiků. Tak či onak, jeho výsledkem je vize světa budoucnosti: bude v zásadě pokračováním dneška industrialismu Druhé vlny, který se rozšíří ještě na větší část naší planety. Události posledního období ale otřásly tímto bezpečným obrazem budoucnosti. Když novinové titulky začaly ohlašovat krizi za krizí, když začal Írán vřít, potom, když byl z piedestalu svržen Mao, když závratně stouply sceny ropy a inflace se vymkla kontrole, když byly vlády bezmocné proti rozmáhajícímu se terorismu, zvýšil se kurs chmurnějších vizí. Řada lidí tak pod dojmem pravidelně podávaných dávek špatných zpráv, katastrofických filmů, apokalyptických biblických příběhů a děsivých scénářů dospěla zřejmě k závěru, že dnešní společnost nelze promítat do 5

budoucnosti, protože žádná budoucnost neexistuje. Pro ně je Armageddon vzdálený už jenom kousek. Zem se řítí ke svému konečnému kataklymazmatickému otřesu. Navenek se tyto dvě vize budoucnosti zdají být velmi odlišné. Obě však mají podobné psychologické a politické účinky. Obě totiž vedou k paralýze představivosti a vůle. Jestliže má být společnost zítřka jednoduše zvětšenou, cineramatickou verzí současnosti, je zapotřebí se na ni připravit jen málo. Je-li na druhé straně společnost odsouzená ještě během našeho života k nevyhnutelné záhubě, nedokážeme s tím nic udělat. Zkrátka, oba tyto způsoby pohledu na budoucnost plodí individualismus a pasivitu. Oba dva nás zmrazují do nečinnosti. Ve snaze pochopit, co se s námi děje, však nejsme omezení jen na tento naivní výběr mezi Armageddonem a pokračováním téhož. Existuje množství osvícených a konstruktivních způsobů přemýšlení o budoucnosti způsobů, které nás připravují na budoucnost, a co je ještě důležitější, pomáhají nám měnit přítomnost. Základem této knihy je to, co označujeme jako revoluční přeměnu. Předpokládá se v ní, že i když desetiletí, která stojí bezprostředně před námi, budou pravděpodobně naplněná rušnými událostmi, otřesy a možná i rozšířeným násilím, úplně se nezničíme. Předpokládá, že změny, které námi dnes zmítají ze strany na stranu, nejsou chaotické ani náhodné, ale že vytvářejí zřetelně lehce rozlišitelné obrazce. Kromě toho předpokládá, že tyto změny jsou kumulativní, že přispívají k obrovské přeměně našeho způsobu života, práce, hry a myšlení a že rozumná a přijatelná budoucnost je možná. Zkrátka, kniha vychází z předpokladu, že to, co se v současnosti odehrává, není nic míň než globální revoluce, kvantový skok v dějinách. Jinými slovy, tato kniha vychází z předpokladu, že jsme poslední generací staré civilizace a první generací nové a že značnou část našeho vnitřního zmatku, úzkosti a dezorientace lze přímo připsat konfliktům v nás samých a v našich politických institucích, mezi umírající civilizaci Druhé vlny a nastupující civilizaci Třetí vlny, která naléhavě klepe na dveře. V okamžiku, kdy to konečně pochopíme, se stanou srozumi- 6

telnými mnohé zdánlivě nesmyslné věci. Mohutná struktura změny se začne vynořovat celkem zřetelně. Snaha o přežití začne být znovu možná a reálná. Zkrátka, revoluční premisa osvobozuje náš intelekt i naši vůli. Náskok ve vedení Nestačí však vyhlásit, že stojíme před revolučními změnami. Abychom je mohli ovládnout nebo je usměrňovat, potřebujeme nový způsob jejich identifikace a analýzy. Bez toho jsme beznadějně ztraceni. Jeden z účinných nových přístupů bychom mohli nazvat sociální analýzou čela vlny. Tato analýza posuzuje dějiny jako za sebou valící se vlny přeměn a klade si otázku, kam nás vede čelo každé z vln. Upírá naši pozornost ani ne tak na historické souvislosti (jakkoliv jsou důležité), jako spíše diskontinuity na inovace a zlomy. Identifikuje klíčové modely změny hned, jak se objeví, takže je můžeme ovlivnit. Tato analýza začíná velmi jednoduchou myšlenkou, že vznik zemědělství představoval první zvrat v sociálním vývoji lidstva a že průmyslová revoluce byla dalším velkým přelomem; každý z nich pokládá za vlnu přeměn pohybujících se určitou rychlostí. Před První vlnou přeměn žila většina lidí v malých, často kočovných skupinách a živila se sběrem, rybolovem, lovem zvěře nebo pastevectvím. V určitém momentu, zhruba před deseti tisíci roky, začala zemědělská revoluce a pomalu se sunula planetou, přičemž rozšiřovala vesnice, osady, kultivovanou půdu a nový způsob života. Tato První vlna se ještě zcela nerozplynula, když koncem sedmnáctého století propukla v celé Evropě průmyslová revoluce a spustila tak druhou velkou vlnu přeměn naší planety. Tento nový proces industrializace začal postupovat zeměmi a kontinenty mnohem rychleji. Zemí se tak současně valily dva odlišné a výrazné procesy přeměn, z nichž každý měl jinou rychlost. Dnes už První vlna prakticky zanikla. Zemědělství dosud neproniklo jen do několika malých kmenových společenství, na- 7

příklad v Jižní Americe nebo Papue Nové Guinei. Síla této obrovské První vlny se však v zásadě vyčerpala. Zatím Druhá vlna, které revolucionalizovala život v Evropě, Severní Americe a v některých dalších částech světa v průběhu několika málo staletí, pokračuje ve svém postupu, a v jejím důsledku mnohé státy, dosud v podstatě zemědělské, se snaží o výstavbu oceláren, automobilek, textilek, železnic a závodů na zpracování potravin. Síla industrializace se ještě pociťuje. Druhá vlna svou sílu ještě zcela nevyčerpala. Ale i když tento proces ještě pokračuje, začal další, ještě významnější. Když v letech po Druhé světové válce dosáhl industrialismus svého vrcholu, světem se začala valit málo pochopená Třetí vlna, která měnila všechno, čeho se jen dotkla. Mnohé země jsou tak vystavené simultánnímu působení dvou, nebo i tří zcela odlišných vln přeměn, z nichž každá se pohybuje odlišnou rychlostí a každá je hnaná silou odlišné intenzity. Pro účely této knihy budeme předpokládat, že éra První vlny začala někdy okolo roku 8000 před Kristem, a dominovala na Zemi beze změny až do období roku 1650 1750 n. l. Tehdy začala První vlna ztrácet sílu, zatímco Druhá vlna postupně nabírala páru. Industriální civilizace, produkt této Druhé vlny, potom dominovala planetě, až i ona dosáhla svého vrcholu. Tento poslední historický zvrat nastal ve Spojených státech v desetiletí, které začalo okolo roku 1955 v desetiletí, kdy poprvé převýšil počet duševně pracujících a pracovníků ve sféře služeb počet dělníků (manuálně pracujících). Bylo to desetiletí, kdy se ve velkém měřítku začaly zavádět počítače, rozšiřovaly se služební cesty tryskovými letadly, používání antikoncepčních pilulek a mnohé další inovace velkého dosahu. Bylo to právě v té době, kdy Třetí vlna začala ve Spojených státech nabírat sílu. Od té doby zasáhla v mírně posunutém čase většinu ostatních průmyslově vyspělých zemí včetně Británie, Francie, Švédska, SRN, Sovětského svazu a Japonska. Dnes se všechny země s vyspělou technologií zmítají v kolizi Třetí vlny se zastaralými, zkostnatělými institucemi a hospodářstvím Druhé vlny. Pochopení toho všeho poskytuje klíč k objasnění mnohých 8

projevů politického a společenského konfliktu, který kolem sebe pozorujeme. Vlny budoucnosti Kdykoli jedna vlna přeměn nabude v jakékoli společnosti převahy, lze poměrně lehce rozeznat podobu dalšího vývoje. Spisovatelé, umělci, novináři a další odhalují vlnu budoucnosti. V devatenáctém století tak mnozí evropští myslitelé, budoucí osoby podnikání, politici i prostí lidé měli zřetelnou a v podstatě správnou představu o budoucnosti. Cítili, že dějiny směřují k definitivnímu vítězství industrialismu nad ještě nemechanizovaným zemědělstvím a se značnou přesností předvídali změny, které s sebou přinese Druhá vlna: silnější techniku, větší města, rychlejší dopravu, masové vzdělání a podobně. Tato jasnost představy o budoucnosti měla přímé politické účinky. Strany a politická hnutí byly schopny orientovat se se zřetelem k budoucnosti. Předindustriální zemědělské zájmové sféry podnikly protiakce vůči nastupujícímu industrialismu, proti velkému byznysu, odborářským bossům, hříšným městům. Pracovní síly zápasily s představiteli vedení podniků o získání kontroly nad hlavními pákami vynořující se industriální společnosti. Etnické a rasové menšiny definovaly svá práva zvýrazněním své úlohy v průmyslovém světě, žádaly rovnost přístupu k pracovním příležitostem, pozicím v podniku, možnosti bydlení ve městech, vyšším mzdám, veřejnému školství a podobně. Uvedená industriální vize budoucnosti měla i významné psychologické účinky. Lidé se mohli dostávat do rozporů; mohli vstoupit do ostrých, někdy i krvavých roztržek. Jejich život mohl trpět obdobími hospodářských krizí, pociťovat účinky období konjuktury. Přes to všechno všeobecně sdílená představa průmyslové budoucnosti měla tendenci definovat možnosti volby, poskytovat lidem orientaci nejen v tom, co nebo kdo jsou, ale i v tom, čím pravděpodobně budou. Poskytovala jistou míru stability a jistoty, i když uprostřed mimořádných společenských změn. Na rozdíl od toho, když společnost zasáhnou dvě nebo více obrovských vln přeměn, ze kterých žádná není jednozačně domi- 9

nantní, se obraz budoucnosti rozbije. Stává se mimořádně těžkým vyznat se ve smyslu změn a konfliktů, které přinášejí. Narážení čel vln na sebe má za následek bouřlivý oceán, plný protisměrných proudů, vírů a které skrývají hlubší, významnější historické přílivy. V dnešních Spojených státech stejně jako v řadě dalších zemí vytváří kolize Druhé a Třetí vlny sociální napětí, nebezpečné konflikty a zejména politická čela vln, která protínají tradiční třídní, rasová, stranická zařazení nebo příslušnost k určitému pohlaví. Tato kolize zrušila platnost tradičního politického slovníku a má za následek to, že je velmi těžké odlišit pokrokově smýšlející lidi od reakcionářů, přítele od nepřátel. Všechny staré polarizace a koalice se hroutí. Odbory a zaměstnavatelé, přes své rozdíly, se spojují v boji proti ochráncům životního prostředí. Černoši a Židé, kdysi sjednocení v boji proti diskriminaci, se stávají protivníky. V mnohých zemích dnes pracující, kteří tradičně podporovali progresívní opatření, jako například znovurozdělení příjmů, dnes často zastávají reakční názory v souvislosti s právy žen, rodinnou etikou, imigrací, mzdovými tarify, regionalismem. Tradiční pravice je často procentralistická, vysoce nacionalistická a zaměřená proti ochráncům životního prostředí. Zároveň vidíme politiky, od Valéryho Giscarda d'estaing po Jimmyho Cartera anebo Jerryho Browna, kteří zaujímají konzervativní postoje k umění, sexuální morálce, právům žen nebo ekologické kontrole. Nelze se proto divit, že lidé jsou zmatení a vzdávají se snahy dát svému světu nějaký smysl. Oznamovací prostředky zatím přinášejí zprávy o zdánlivě nekonečné řadě inovací, zvratů, zvláštních událostí, vražd, únosů, vesmírných záběrů, pádů vlád, přepadů komand a skandálů, které zdánlivě navzájem vůbec nesouvisí. Zjevná nesourodost politického života se odráží v rozkladu osobnosti. Psychoterapeuti a guru jsou na roztrhání; lidé se bez cíle potulují mezi konkurenčními způsoby terapie, od prvotního výkřiku k (filozofii) est. Utíkají se do kultů a spolků čarodějnic nebo do patologického individualismu v přesvědčení, že realita je absurdní, bláznivá nebo nesmyslná. Život se v určitém odtaži- 10

tém, kosmickém pojetí může skutečně jevit jako absurdní. To ale nijak nedokazuje, že události dnešního světa nemají žádnou souvislost. Ve skutečnosti existuje zřetelný, skrytý pořádek, který se stane pozorovatelný tehdy, jen co se naučíme rozlišovat přeměny přinášené Třetí vlnou od přeměn souvisejících s odcházející Druhou vlnou. Pochopení konfliktů vyplývajících ze srážení čel těchto vln nám poskytuje nejen zřetelnější obraz alternativních modalit budoucnosti, ale i rentgenový snímek politických a společenských sil, které na nás působí. Kromě toho nám objasňuje naši soukromou úlohu v dějinách. Každý z nás totiž, jakkoliv zdánlivě bezvýznamný, je živým prvkem dějin. Protichůdné proudy vytvářené těmito vlnami přeměn se odrážejí v naší práci, rodinném životě, sexuálních postojích a osobní morálce. Projevují se v našem životním stylu a přístupu k volbám, protože ve svém osobním životě a svých politických činech, ať si to uvědomujeme nebo ne, jsme buď přívrženci Druhé vlny, snažícími se udržet umírající pořádek, přívrženci Třetí vlny, budujícími radikálně odlišný zítřek, nebo zmatenou negující se směsí těchto dvou směrů. Vyznavači zlata a vrahové Konflikt mezi seskupením Druhé a Třetí vlny je ve skutečnosti ústředním bodem politického napětí, které rozděluje naši dnešní společnost. Přes všechno, co dnešní strany a jejich kandidáti hlásají jsou jejich vzájemné šarvátky jen o málo významnější než spor o to, kdo z nich si podrží víc výhod z pozůstatků upadajícího průmyslového systému. Jinými slovy, potýkají se v příslovečné hádce o sedačky na palubě potápějícího se Titanicu. Zásadnější politická otázka, jak uvidíme, se netýká toho, kdo bude mít vládu během posledních dní industriální společnosti, ale toho, kdo bude formovat novou civilizaci rychle vyrůstající místo ní. Zatímco krátkodobé politické potyčky odčerpávají naši energii a odpoutávají naši pozornost, pod povrchem už nyní probíhá o mnoho významnější boj. Na jedné straně ho bojují přívr- 11

ženci průmyslové minulosti, na druhé straně stále více miliónů těch, kteří si uvědomují, že nejnaléhavější problémy světa potraviny, energie, kontrola zbrojení, růst počtu obyvatelstva, problémy přestárlých, rozpad městského společenství, potřebu produktivnější, smysluplnější práce, chudobu, zdroje, ekologii, podnebí už nelze vyřešit v rámci industriálního pořádku. Tento konflikt je superzápasem o zítřek. Tato konfrontace mezi primárními zájmy Druhé vlny a lidmi Třetí vlny už dnes jako elektrický proud proniká politickým životem každé země. Dokonce i v neindustrializovaných zemích světa se příchodem Třetí vlny staré bojové linie nuceně přeskupily. Starý rozpor mezi zemědělskými, často feudálními zájmy, a industrializující elitou, kapitalistickou anebo socialistickou, nabyl ve světle objevující se zastaralosti industrialismu novou dimenzi. Teď, když nastupuje civilizace Třetí vlny, znamená rychlá industrializace osvobození se od neokolonialismu a chudoby nebo naopak zaručuje trvalou závislost? Jen na pozadí takto široce chápaných souvislostí můžeme začít chápat události, určovat priority, sestavovat přiměřenou strategii na ovládání přeměn v našem životě. V době, kdy píši tyto řádky, hovoří titulní strany novin o hysterii a rukojmích v Íránu, vraždách v Jižní Korei, nehorázných spekulacích se zlatem, potyčkách mezi černochy a Židy ve Spojených státech, vysokém zvýšení vojenských výdajů v SRN, pálení křížů na Long Islandu, obrovské naftové skvrně v Mexickém zálivu, největším protijaderném shromáždění v našich dějinách a boji mezi bohatými a chudými národy o kontrolu nad rozhlasovými frekvencemi. Vlny oživení náboženských kampaní se valí přes Libyi, Sýrii a Spojené státy; neofašističtí fanatici se hlásí k politické vraždě v Paříži. A společnost General Motors ohlašuje převratnou změnu v technologii potřebné pro výrobu elektrických automobilů. Takovéto nesourodé novinové výstřižky volají po integraci anebo syntéze. Když si uvědomíme, že právě probíhá zuřivý boj mezi těmi, co chtějí zachovat industrialismus, a těmi, kteří se ho snaží vystřídat, získáme tím účinný nový klíč k pochopení světa. A co je důležitější ať už určujeme politiku státu, strategii podniku nebo 12

cíle svého osobního života budeme mít novou pomůcku ke změně tohoto světa. Abychom však tuto pomůcku uměli použít, musíme umět zřetelně odlišovat změny prodlužující starou průmyslovou civilizaci od změn ulehčujících nástup nové. Musíme zkrátka pochopit jak staré, tak nové, průmyslový systém Druhé vlny, ve kterém jsme se narodili, tak i civilizaci Třetí vlny, ve které budeme žít my a naše děti. V dalších kapitolách se vrátíme k prvním dvěma vlnám změn, které podrobněji prozkoumáme v rámci přípravy na zkoumání třetí. Uvidíme, že civilizace Druhé vlny nebyla jen náhodnou spletí složek, ale systémem se vzájemně více či méně předvídatelně reagujícími složkami a že základní struktury industriálního života byly v každé zemi stejné, nezávislé na kulturním dědictví nebo politických rozdílech. Toto je civilizace, kterou se dnešní reakcionáři levicoví i pravicoví, snaží ze všech sil udržet. Je to svět, který je ohrožený Třetí vlnou civilizační změny v historii. 13

NOVÁ SYNTÉZA (STR. 125 130) V lednu 1950, právě na začátku druhé poloviny dvacátého století, se vytáhlý dvaadvacetiletý mládenec s čerstvým univerzitním diplomem v kapse vydal v noci na cestu k tomu, co pokládal za centrální realitu naší doby. S přítelkyní po svém boku a s lepenkovým kufrem plným knih zasunutým pod sedadlem pozoroval kovový úsvit za siluetami továren amerického středního západu, které se do nekonečna míhaly za oknem umývaným deštěm. Amerika byla srdcem světa. Oblast lemující Velká jezera byla průmyslovým srdcem Amerika. A továrna byla pulsujícím jádrem tohoto srdce srdcí: ocelárny, hliníkárny, nástrojářské a lisovací dílny, rafinerie ropy, automobilky, míle za mílí špinavých budov vibrujících obrovskými stroji na ražení, stříhání, vrtání, ohýbání, tvarování, kování a odlívání kovů. Továrna byla symbolem celé průmyslové éry a pro chlapce, který vyrostl v relativním pohodlí domu nižší střední vrstvy a absolvoval čtyři roky Platóna, T. S. Eliota, dějin umění a abstraktních sociálních teorií, byl svět, který zosobňovala, tak exotický jako Taškent nebo Ohňová země. Strávil jsem v těchto továrnách pět let, ne jako úředník, valčíř, svářeč, řidič vidlicového stohovacího vozíku, pracovník u děrovacího lisu razil jsem ventilátory, opravoval stroje ve slévárně, vyráběl obrovské stroje na odstraňování prachu pro africké lázně, dělal povrchovou úpravu kovu na lehkých nákladních automobilech, které kolem mě pospíchaly se skřípotem a řinčením na běžícím pásu. Dozvěděl jsem se z první ruky, jak těžce si v průmyslové epoše vydělávali na živobytí dělníci v továrnách. Hltal jsem prach, pot a kouř slévárny. Uši mi trhalo syčení páry, řinčení řetězů, řev kolových mlýnů. Cítil jsem žár od tekoucí, doběla rozžhavené oceli. Acetylénové jiskry zanechaly na mých nohách spálené značky. Během jedné směny jsem na lisu vyrobil tisíce dílů a opakoval tytéž pohyby, až se vzbouřila moje mysl a svalstvo. Pozoroval jsem vedoucí, kteří dohlíželi na to, aby dělníci byli na svých místech, ty muže v bílých košilích, které též neúnavně pronásledovali a kontrolovali jejich nadřízení. Pomohl 14

jsem šedesátipětileté ženě od zakrvaveného stroje, který jí právě utrhl čtyři prsty na ruce a dodnes slyším její výkřiky Ježíšmarjá, já už nebudu moct dělat! Továrna. Ať žije továrna. Dnes, i když se ještě stále budují nové továrny, už civilizace, která továrnu povýšila na katedrálu, odchází. A někde jinde právě teď mladí muži a ženy cestují nocí do srdce vynořující se Třetí vlny. Naším úkolem bude přidat se k nim pro hledání zítřku. Kdybychom je mohli sledovat až na místo jejich určení, kam bychom přišli? Na odpalovací rampy, které vystřelují plameny šlehající lodi a fragmenty lidského vědomí do vesmíru? Do oceánografických laboratoří? Do komunálních rodin? Do týmů pracujících na umělé inteligenci? Do vášnivých náboženských sekt? Žijí v dobrovolné skromnosti? Šplhají se po žebříčku funkcí podniku? Dodávají zbraně teroristům? Kde se kuje budoucnost? Kdybychom si sami plánovali podobnou expedici do budoucnosti, jaké mapy bychom si připravili? Lehce se řekne, že budoucnost začíná v přítomnosti. Ale v jaké přítomnosti? Naše přítomnost exploduje v protimluvách. Naše děti jsou nadměrně vzdělané v otázkách drog, sexu nebo vesmírných letů, některé dokonce umí mnohem více o počítačích než jejich rodiče. Výsledky vzdělanostních testů však prudce klesají. Rozvodovost neustále stoupá, ale stoupá i počet opakovaných manželství. Odpůrci feministického hnutí se objevují přesně v té době, kdy ženy získaly práva, která podporují dokonce i protifeministi. Homosexuálové vyžadují svá práva a vrhli se ze záchodů útokem vpřed jen aby zjistili, že na ně čeká Anita Bryantová. Nezadržitelná inflace drží ve svých pazourech všechny národy Druhé vlny, přičemž však roste nezaměstnanost, což je v rozporu se všemi našimi klasickými teoriemi. Přitom v témže čase, proti veškeré logice nabídky a poptávky, milióny lidí žádají práci, která je tvořivá, psychologicky uspokojivá nebo společensky zodpovědná. Ekonomické rozpory se hromadí. V politice ztrácejí strany věrnost svých členů právě v čase, když se klíčové otázky stávají političtějšími než kdykoli předtím. Na velkých územích planety zatím získávají sílu nacionalistická 15

hnutí přesně v tom čase, když se zintenzivňují útoky na stát národ ve jménu globalizace nebo planetárního vědomí. Při všech těchto rozporech je vůbec možné vidět za tyto trendy a protitrendy? Bohužel, nikdo nemá zázračnou odpověď na tuto otázku. Navzdory všem výstupům z počítače, diagramům shluků, matematickým modelům a používaným futuristickými výzkumníky, našim snahám nahlédnout do zítřka zůstávají zákonitě spíše uměním než vědou. Ze systematického výzkumu se můžeme dozvědět mnoho. V konečném důsledku ale budeme muset přijmou a ne odvrhnout paradox a rozpor, tušení, fantazii a odvážnou (i když jen orientační) syntézu. Při zkoumání budoucnosti na dalších stranách budeme muset tedy udělat více než pouze identifikovat hlavní trendy. Jakkoli to může být těžké, musíme odolat pokušení nechat se svést rovnými čárami. Většina lidí včetně mnohých futurologů se dívá na budoucnost jako na pouhé pokračování dneška a zapomíná na to, že jakkoli se trendy mohou zdát silné, neubírají se jednoduše lineárním způsobem. Dosahují kulminační body, ve kterých explodují na nové jevy. Mění svůj směr, zastavují se a znova startu jí. To, že se něco děje nyní, nebo se dělo tři sta let, není žádnou zárukou, že to bude pokračovat. V následujících řádcích budeme hledat právě tyto rozpory, konflikty, zvraty a body zlomu, které dělají z budoucnosti nepřetržitou řadu překvapení. A co je důležitější, budeme hledat skryté souvislosti mezi jevy, které jsou zdánlivě bez souvislosti. Není příliš užitečné prognózovat budoucnost polovodičů nebo energie nebo budoucnost rodiny (i když třeba své vlastní), jestliže prognózy vycházejí z předpokladu, že vše ostatní zůstane nezměněné. Budoucnost není neměnná, ale pohyblivá. Buduje se na základě našich měnících se a nejednotných a každodenních rozhodnutí a každá událost ovlivní všechny ostatní. Civilizace Druhé vlny položila nesmírně silný důraz na naši schopnost rozkouskovat problémy na jejich jednotlivé složky, méně často nás oceňovala za naši schopnost složit tyto kousky znova dohromady. Většina lidí je tedy kulturně kvalifikovanější pro analytickou než syntetickou práci. To je jeden z důvodů, proč 16

jsou naše představy o budoucnosti (a o nás samotných v rámci této budoucnosti) tak fragmentární, útržkovité a nesprávné. Naší prací tady bude přemýšlet z pozice zevšeobecňovatelů, ne specialistů. Myslím, že dnes stojíme na pokraji nové éry syntézy. Ve všech oblastech poznání, od exaktních věd po sociologii, psychologii a ekonomii a zvláště ekonomii je pravděpodobný návrat k myšlení v širokém měřítku, všeobecné teorii, opětovnému spojení kousků do jednoho celku. Začíná nám totiž svítat, že náš přílišný důraz na kvantifikované detaily vytrhnuté z kontextu, na stále přesnější měření stále drobnějších problému má za následek, že víme stále víc o stále menším počtu věcí. Přístup, který budeme dále používat, bude tedy spočívat ve vyhledávání těch proudů přeměn, které otřásají naším životem, v odhalování skrytých propojení mezi nimi, a to nejen proto, že každý z nich je sám o sobě důležitý, ale pro způsob, jakým se tyto proudy přeměn slévají do ještě větších, hlubších a prudších řek přeměn, které tečou do ještě většího proudu do Třetí vlny. Jako ten mladík, který se v polovině tohoto století vydal hledat srdce současnosti, začínáme dnes hledání své budoucnosti. Toto hledání může být to nejdůležitější v našem životě. 17

DEKÓDOVÁNÍ NOVÝCH PRAVIDEL (STR. 244 264) V miliónech domácností střední vrstvy se odehrává rituální drama: čerstvě promovaný syn nebo dcera se vrací pozdě na večeři, odhodí inzeráty o volných místech a prohlásí, že práce od devíti do pěti je ponižujícím podvodem a hloupostí. Žádný člověk se ždibíčkem sebeúcty se nemůže podrobit reguli práce od devíti do pěti. Zasahují rodiče: Otec, který se právě vrátil ze své práce od devíti do pěti a matka, znavená a zdeprimovaná z vyplacení poslední dávky účtů, jsou zhrození. Vyslechli si to už i předtím. Ale protože zažili dobré i zlé časy, navrhují jisté místo ve velkém podniku. Mladý člověk se opovržlivě ušklíbne. Malé podniky jsou lepší. Žádný podnik je nejlepší ze všech. Vysokoškolské vzdělání? Na co? Všecko to bylo nadarmo! Vyděšení rodiče vidí, jak jsou jejich návrhy jeden za druhým odmítané. Jejich frustrace narůstá, až ze sebe vydají poslední rodičovský povzdech: Kdy budeš konečně ochotný postavit se tváří v tvář reálnému světu? Takovéto scény se neomezují jen na zámožné domácnosti ve Spojených státech nebo dokonce v Evropě. Magnáti japonských podniků hovoří při svém saké o rychlém zhoršování pracovní morálky a loajálnosti k podniku, dochvilnosti a disciplíny při práci u mládeže. Dokonce i rodiče střední vrstvy v Sovětském svazu jsou vystavení podobným pochybnostem ze strany mládeže. Je to jen další případ épater les parents tradičního generačního konfliktu? Anebo je to něco nového? Je možné, že by mladí lidé a jejich rodiče jednoduše nehovořili o témže reálném světě? Skutečnost je taková, že nejsme svědky jen klasické konfrontace mezi romantickou mládeží a realistickou starší generací. Co bylo někdy realistické, dnes už nemusí být. Spolu s tím, jak se valí Třetí vlna, mění se i základní kodex chování obsahující pravidla, která určují chod společenského života. Již předtím jsme viděli, jak Druhá vlna se sebou přinesla kodex principů a pravidel, které usměrňovaly každodenní 18