od jaderných emulsí po objev Higgsova bosonu na LHC

Ohlédnutí za účastí v experimentech SÚJV a CERN (od 60. let 20. století) aneb od jaderných emulsí po objev Higgsova bosonu na LHC Jan Böhm Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Praha

CERN v Ženevě a SÚJV v Dubně Po druhé světové válce fyzika v Evropě zaostávala za její úrovní v USA. Francouzský fyzik Louis de Broglie, (Nobelova cena 1929), poradce francouzské komise pro atomovou energii navrhl v UNESCO zaloţení Evropské Organizace pro jaderný výzkum. CERN byl zaloţen v roce 1954. Zástupcem vlády ČSR v UNESCO, kde se projekt CERN připravoval a kdy se předpokládalo, ţe se ČSR stane členským státem CERN, byl profesor Václav Votruba. Vláda ČSR však v roce 1956 neodolala nabídce SSSR stát se členem nově zakládaného Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy a profesor V. Votruba byl zvolen jedním z prvých dvou náměstků ředitele tohoto ústavu. Böhm. Seminář 23.10.2018Jan

Studium a začátky v oboru kosmického záření O ústavech SÚJV a CERN jsem se dověděl během mé praxe v odd. Kosmického záření v r.1959 vedeného Dr. Jaroslavem Pernegrem, kde proměřovali interakce částic s jádry jaderné emulse ILFORD G5 ozářené ve stratosféře kosmickým zářením (Pádská expedice). Hlavní výsledky: Dvoucentrový model, změření doby ţivota mezonu µ, sloţení kosmického záření. Diplomová práce: Změření energetického spektra elektronů z rozpadu µ e ν anti-ν. Změřený parametr Michela nepotvrzoval nulovou klidovou hmotu neutrin. Počátek spolupráce s SÚJV na synchrofázotronu 9 GeV v LVE Prof. Václav Petržílka, Michal Suk, Jan Böhm. Studium periferních sráţek v interakcích protonů 7.3GeV/c s jádry fotografické emulse.

Metodika bublinových komor a zaměření vysokých energií v ČSR K významnému pokroku v detekční technice došlo díky vynálezu bublinové komory D. A. Glaserem v roce 1952 (Nobelova cena 1960). Řada výkonných urychlovačů protonů v CERN, SÚJV a v dalších laboratořích v USA poskytla svazky mezonů π (pionů) a K (Kaonů), protonů (p) a antiprotonů (anti-p). Murray Gell-Mann (Nobelova cena 1969) a nezávisle George Zweig postulovali kvarky a kvarkový model a Gell-Mannem a Juvalem Ne emanem dříve předpovězená částice Ω K Λ s podivností -3 se hledala na snímcích z vodíkových bublinových komor ozářených mezony K. Zmíněné důvody vedly asi V. Petrţílku a J. Pernegra k preferování bublinových komor v experimentální fyzice elementárních částic na MFF UK a v Oddělení fyziky vysokých energií ve Fyzikálním ústavu. V FZÚ ČSAV bylo vyvinuto několik typů prohlíţecích stolů, poloautomat SAMET byl úspěšný i komerčně (konstrukce Ivan Lehraus), byl pouţíván i v SÚJV. V LVE SÚJV byla zkonstruována 40litrová propanová (C3H8) ( a xenonová) bublinová komora, umístěná v elektromagnetickém poli 1,43 T a ozařovaná svazkem π (2% e, 8% µ ) s energií 4 GeV. Svazek negativních mezonů K a sestrojení vodíkové bublinové komory se na synchrofázotronu Laboratoře vysokých energií SÚJV tehdy nepodařilo odladit.

Dlouhodobý pobyt v SÚJV 1966-68 a kvantová elektrodynamika V té době se prověřovala kvantová elektrodynamika na "malých vzdálenostech" a procesy vyšších řádů konstanty jemné struktury α. Generace (e+e-) párů elektrony v elektromagnetickém poli nukleonu ("tridenty") nebo v poli valenčního elektronu ("kvartety") jsou procesy úměrné α².. Výsledky experimentů v jaderných emulsích zhruba 2x až 4x převyšovaly teoretickou předpověď indického fyzika H. K. Bhabhy. V. G. Grišin navrhl, abych změřil na snímcích z propanové komory účinný průřez generování "tridentů" a "kvartetů. Měření se účastnili i fyzici M. Muminov a V. I. Strelcov. Změřený účinný průřez souhlasil s výpočtem H. K. Bhabhy v rámci chyb (σ(exp)/σ(bhabha) = 1,3±0,5) a potvrdil platnost kvantové elektrodynamiky i pro procesy úměrné α². Práce se stala základem mé disertace. Prof. V.Petrţílka chtěl pokračovat a získal snímky z 80cm vodíkové bublinové komory DESY Hamburg ozářené kvanty γ. Práce v Praze řídila Alice Valkárová, má diplomantka. Během pobytu v Dubně jsem také navštěvoval semestrální přednášky profesora S. M. Bileňkého o elektrodynamice na odbočce Moskevské státní university v Dubně. Společně s Viktorem Semikozem (disertantem profesora Bileňkého) jsme pak počítali pomocí osmi Feynmannových diagramů účinný průřez pro produkci "kvartetů.

Život v Dubně V. G. Grišin byl ţákem profesora M. I. Podgoreckého. V jejich skupině pracovali fyzici mnoha národností z východní Evropy a Asie. Rád vzpomínám na společné diskuse o fyzice, ţivotě i politice. Oba zvali skupinky fyziků k sobě domů na večeře, pořádaly se společné táboráky nebo posezení u kávy. Atmosféra byla velice vstřícná a přátelská. SÚJV zajišťoval pro zahraniční pracovníky ubytování. Bezdětní manţelé dostali k dispozici jednopokojový byt. Tak tomu bylo i v našem případě při příjezdu do Dubny. Po narození dcery nám pak byl přidělen dvoupokojový byt. Cizinci mohli v Dubně nakupovat potraviny ve speciálním obchodě. Za našeho pobytu 1967 však bylo dost zboţí i v normálních obchodech. Před odjezdem na dovolenou jsme museli ţádat o povolení vstupu do měst, která jsme chtěli navštívit. Návštěva některých měst nám povolena nebyla. Na cestách jsme nocovali v hotelech vyhrazených pro cizince (Inturist), kde měli vţdy volné pokoje a kde byla také restaurace. Při cestování autem nás hlídala policie (cítili jsme se tudíţ v bezpečí). Bylo nutné si vyzvednout talony na benzín v Dmitrovu, neboť bez nich neměli cizinci na nákup benzínu nárok. Dovolená v Aluště na Krymu patřila ke zvláštním privilegiím SÚJV. V Dubně se k nám chovali jako dobří hostitelé. Děti chodily do kvalitní ruské školy a diferenční předměty, jako čeština nebo slovenština, dějepis a podobně, je vyučovaly manţelky československých pracovníků s pedagogickým vzděláním, po návratu do vlasti byly děti obvykle ve znalostech pokročilejší neţ jejich vrstevníci. Československé úřady nebraly v úvahu platy v SÚJV vyslaných pracovníků a jejich manţelek a nezapočítávaly je do penze, čímţ tyto pracovníky dosti poškozovaly. SÚJV často vysílal čs. pracovníky na mezinárodní konference a studijní pobyty v CERN, FERMILAB, BNL atd. Vysoká kvalita fyziků z SSSR v Dubně kontrastovala s niţší technickou a technologickou úrovní

Spolupráce s CERN na snímcích z 2m vodíkové bublinové komory V době politického uvolnění v Československu získal Vladislav Šimák kontrakt v CERN a povolení vycestovat. Dohodl spolupráci se skupinou profesora B. Frenche v CERN na studiu interakcí antiprotonů 5,7 GeV/c s protony na snímcích z 2m vodíkové bublinové komory. Ve Fyzikálním ústavu ČSAV se v roce 1970 ustanovila skupina fyziků pro analýzu snímků z 2m komory CERN ve sloţení: Jan Bőhm, Jaroslav Cvach, Miroslav Jireš, Jaroslav Sedlák, Vladislav Šimak a Josef Ţáček (z MFF UK). Vedoucí oddělení vysokých energií Jan Fischer mne pověřil řízením prací skupiny laborantek. Soustředili jsme se na čtyřramenné interakce, tj. na koncové stavy: p anti-p π+ π-, p anti-p π+ π- π0 a anihilaci na 2π+2π-. Výsledkem byl rezonanční signál hmot ω p při hodnotě 1810±15MeV/c2 s šířkou 87±20 MeV/c2, pozorování rezonancí ρ0 a ϕ0 v anihilačním koncovém stavu, stanovení spinové polarizace mezonu ω, současné produkce baryonových rezonancí Δ (1236) a Δ (1236) atd. Předběţné výsledky byly referovány na konferencích ve Smolenicích a v Liblicích, ale i na seminářích v Bratislavě, které organizoval profesor Ján Pišút (tzv. "triangle ), který propojoval Bratislavu, Vídeň a Lublaň a ke kterým se připojila i Praha). Finální výsledky byly publikovány v časopisech Nuclear Physics B a Il NuovoCimento A, celkem 5 prací, které byly citovány ve 29 publikacích. Böhm. Seminář 23.10.2018

Roční pobyt v CERN v roce 1973 Koncem roku 1969 mi telefonoval J. Pernegr ze Ţenevy a doporučil mi, abych rychle napsal ţádost o kontrakt v CERN. Do CERN jsem nakonec odjel v roce 1973 a bez rodiny. Rád bych v této souvislosti vyjádřil poděkování Jaroslavu Sedlákovi, který nejprve změnil šestiměsíční lhůtu mého propuštění z FZU na dobu neurčitou a pak se zaručil, ţe se vrátím. Ve skupině profesora B. Frenche jsem pokračoval v programu systematického hledání bosonových rezonancí s efektivní hmotou > 1 GeV/c2 a šířkou Γ < 20 MeV/c2. Bylo nalezeno několik signálů převyšujících průměrné pozadí na úrovni 3 standardní odchylky a více. Hlavní náplní mé práce v CERN byla analýza parciálních vln pro různé hodnoty spinu a parity systému π+ π- π± generovaného v reakci anti-p p 2π+ 2π- X0 při energii 5,7 GeV. Byl pozorován lokální růst příspěvku vlny JP = 1- v korelaci s růstem četnosti výskytu efektivní hmoty (3π)± při 1,2 GeV/c2. Ve spektru efektivních hmot (K π)± byl též objeven signál 3,5σ při 1,2 GeV/c2. Výsledkem byl žlutý preprint : J.Böhm, B.French. CERN/D.Ph.II/PHYS 75-13, 17 p.. Pobyt v CERN mi byl prodloužen o 6 měsíců. Od akademika Kožešníka jsem však obdržel telegram, abych se vrátil, "neboť jsem pověřen jinými úkoly". Nikdy jsem se nedověděl, jaké úkoly to byly. Za styk s emigranty jsem dostal zákaz na 5 let výjezdu za hranice. Teprve až z Cibulkových seznamů agentů StB v r.1991 jsem pochopil, kdo byl onen spolupracovníkjan Böhm. Seminář

2m vodíková bublinová komora v Serpuchovu ozářená antiprotony 22 GeV/c V Ústavu fyziky vysokých energií v Protvinu byl spuštěn nový urychlovač protonů U 70 s nejvyšší energií na světě, který nabízel v 70. létech možnost pro experimenty SÚJV s účastí fyziků z pracovišť v Československu. Kolegové z experimentů BIS a BIS-2 Jan Hladký, Miroslav Novák, Antonín Prokeš a Jan Votruba získali jiţ nové výsledky o regeneraci mezonů K0 a později o rozpadech a polarizaci půvabných částic. V Laboratoři vysokých energií SÚJV byla zkonstruována 2m vodíková komora Ludmila ve skupině I. M. Gramenického, která počátkem 70. let byla převezena do Protvina na svazek antiprotonů s energií 22,4 GeV. V. Šimák chtěl pokračovat ve fyzice antiprotonových interakcí a proto společně s kolegy J. Böhmem, J. Cvachem a J. Sedlákem navrhli antiprotonový experiment v bublinové komoře Ludmila. Vznikla velká mezinárodní spolupráce s níž jsem spolupracoval do konce roku 1974. Přitahoval mne hybridní systém s externími detektory a streamerovou komorou RISK.

Spolupráce RISK v SÚJV a Protvinu Berlín-Budapešť-Dubna-Tbilisi-Praha-Sofie-Varšava-Alma Ata Mezinárodní spolupráce magnetického spektrometr RISK v roce 1977. Vedoucí: V.I.Petruchin. Laureát 3 prémií SÚJV Optická soustava byla zkonstruována v SÚJV, fotoregistrátory s frekvencí aţ 10Hz v IFHP v Berlině-Zeuthen. 5m streamerová komora magnetického spektrometru RISK se čtyřmi vysoko-voltovými elektrodami. Horní a dolní elektrody jsou uzemněny, na dvě prostřední elektrody se přivádí 20 nsec krátký puls ±400 kv. Streamerová komora byla zkonstruována v Tbilisi, bipolární generátor Marxe v LJaP SÚJV

Experimenty v programu RISK FZU Praha se připojil k RISKU v listopadu 1974 a v r. 1978 jsme odjeli do SÚJV: Jan Böhm, Jaroslav Sedlák, Karel Šafařík a Petr Závada (diplomant J. Böhma), matematik Karel Píška, technik Stanislav Vyskočil a částečně i optik Miroslav Malý. Filmový materiál byl částečně analyzován na MFF UK do roku 1988: A. Valkárová, Š. Valkár a T. Soukup. V r. 1982 jsem byl jmenován vedoucím sektoru RISK II. Proti účasti v programu RISK se tehdy kriticky vyslovilo několik kolegů z FZU, kteří oprávněně napadali neproveditelnost identifikace mezonů π a K pomocí měření ionizace, ale nedocenili moţnosti streamerové komory selektovat velmi řídké procesy na úrovni aţ jednoho případu z deseti milionů pomocí externích detektorů, což jsme potvrdili v následujících letech. Řada velkých laboratoří pouţívala streamerovou komoru jako stabilní detektor, např. CERN v experimentech LEP OPAL, NA 005, PS 179, R 703 (srovnej Inspire HEP, 19 experimentů). V letech 1974 1978 probíhalo mnoho porad a setkání s cílem stanovit fyzikální program spolupráce. Do diskuse se zapojila řada teoretických fyziků J. Pišút z Komenského university v Bratislavě, E. M. Levin a M. G. Ryskin z Leningradského ústavu jaderné fyziky AV SSSR, J. Fischer z Fyzikálního ústavu ČSAV (srovnání pruţného rozptylu p p a anti-p p), teoretici z Tbilisi a Berlín Zeuthen a další.. Nakonec se program zúţil na 5 návrhů, ale pouze 3 z nich byly realizovatelné, dva z nich z Prahy/Bratislavy. Prvním experimentem byly interakce π-, K- a anti-p s jádry Li, C, S, Cu, CsI a Pb. Návrh SÚJV/Berlín-Zeuthen. Společně s nadaným fyzikem Karlem Šafaříkem (diplomantem J. Pišúta) jsme navrhli experiment ke studiu hadronů a kvant γ generovaných společně s částicí mající příčnou sloţku hybnosti PT nejméně 1,0 GeV/c (velká PT a experiment ke studiu hadronového a γ-doprovodu párů (μ+μ-) z kontinua a J/ψ částic pomocí scintilačních počítačů (J/ψ a dimiony).

Studium Interakcí π-, K- a anti-p s jádry Li, C, S, Cu, CsI a Pb Soustava šesti jaderných terčíků byla rozmístěna na svazku uvnitř streamerové komory a celkem bylo pořízeno 11500 snímků interakcí π- A, K- A a anti-p A. Výsledky poskytly nové aktuální informace o multiplicitách nabitých částic nch, n+, n-, K, Λ a pomalých protonů s hybností (180 500) MeV/c identifikovaných pomocí ionizace. Navrţena nová škálovací proměnná z =(an+b)/(a<n>+b) umoţňuje popis jedinou funkcí ψ(z ) rozdělení počtu částic pro všechny typy primární částice a jádra při energiích (20 360) GeV (A scaling) s pouţitím publikovaných dat v jiných experimentech. V interakcích π- A, K- A a anti-p A byl potvrzen KNO scaling (ψ(n /<n >)). Dále byly podrobně zkoumány případy interakcí s identifikovaným protonem s hybností (180 500) GeV/c, vyletujícím z jádra do zadní hemisféry v LAB soustavě v interakcích π- A a anti-p A. Multiplicity sekundárních částic jsou funkcí počtu protonů (Z) a nikoliv atomového čísla (A). Naměřené charakteristiky dobře souhlasily s aditivním kvarkovým modelem B. Andersona. Fyzikální výsledky byly shrnuty celkem v 9 publikacích v mezinárodních časopisech a 23krát citovány.

Interakce π- A, K- A a anti-p A s částicí s P T>1GeV/c. Streamerová komora s kryogenním H a D terčem, jadernými terči C, Cu a Pb, třemi konvertory z olovnatého skla a třemi proporcionálními komorami tvořícími trigger pro částice s P T >1 GeV/c. Filmový záznam stop částic v komoře. 3 konverse γ na e + e pár ve skleněných konvertorech.

Schema triggeru PT částic Čárkovaná čára rozhraní mezi + a částicemi, PT roste se vzdáleností od čáry Interakce π- A, K- A a anti-p A s částicí s P T>1GeV/c Tři dvousouřadnicové, mnohodrátové proporcionální komory o rozměrech (96 48) cm2 byly umístěny nad streamerovou komorou, v její koncové části. Proporcionální komory zkonstruoval S. Majewski z Varšavy (žák G. Charpaka, laureáta Nobelovy ceny za fyziku v roce 1992 a otce proporcionálních komor). Komory byly vyrobeny v Centrálních dílnách Polské akademie věd ve Varšavě, kde bylo moţné pronajmout si místnosti, stroje, techniky a dělníky. Vysoká účinnost detekce podivných částic

Interakce π- A, K- A a anti-p A s částicí s P T>1GeV/c Během 1 500 hodin na urychlovači U 70 v letech 1981 1984 zaregistroval spektrometr RISK kolem 220 000 snímků interakci s PT > 1,4 GeV/c.. Stopy interakcí na snímcích se proměřovaly na mikroskopech PUOS v Laboratoři výpočetní techniky a automatizace SÚJV v Dubně. Experimentální data naměřená v interakcích π- p byla K. Šafaříkem analyzována pomocí programů typu Monte Carlo odvozených z LUND modelu : program TWISTER 1.2 pro hluboce nepruţné sráţky a program JETSET 6.2 pro měkké nepruţné interakce. Byl objeven efekt silné produkce polarizovaných mezonů ρ0 mezi páry částic π+ a π-, jejichţ PT téměř plně kompenzovalo příčnou sloţku hybnosti selektované částice s PT > 1,4 GeV/c. Efekt nazývaný higher twist 4 aţ 6krát převyšoval předpověď modelu LUND. Výsledky PT experimentu se staly základem disertační práce K.Šafaříka obhájené v SÚJV Dubna. Dále byla zkoumána produkce podivných částic, multiplicity hadronového doprovodu a protonů (180-500MeV/c) Výsledky experimentu byly publikovány v 10 pracích a 9krát citovány

Karel Šafařík, vedoucí fyzik při realizaci a analýze P T experimentu. Od r.1991 působí v CERN, později na LHC experiment ALICE. V současné době spolupracuje s ČVUT v Praze. Foto-archiv Federico Antinori, CERN

Experiment SERP E 151 v Protvinu/Serpuchovu Schema experimentu pro detekci mionových párů a J/ψ částic. Terče jádra - T1 T5. Konvertory kvant γ C1 C5. Scintilační počítače A1 A4 pro potlačení halo kolem svazku, Pb a Fe absorbátory pro pohlcení hadronů, hodoskopy H1, H2 a H3 obsahují 96, 112 a 128 skleněných počítačů s tekutým scintilátorem, H4 tvoří 48 plastických scintilátorů. Sklář Jindřich Walter zatavil 400 zkumavek dlouhých 3m.

Experiment SERP E 151 v Protvinu Hodoskop H3 obsahující 128 skleněných scintilačních detektorů délky 3m a hodoskop H4 Příprava streamerové komory pro J/ψ experiment s pěti konvertory kvant γ. Experiment J/ψ byl schválen ředitelstvím SÚJV v listopadu 1979. Na počátku roku 1982 jsem úspěšně obhájil J/ψ experiment před Vědeckou radou Ústavu fyziky vysokých energií (IFVE) v Protvinu. Experiment byl schválen pod označením SERP E 151.

Experiment SERP E 151 v Protvinu V 70. letech řada experimentů naměřila signifikantní přebytek leptonových párů nad jejich produkcí ze zdrojů, jako jsou radiační rozpady známých částic a rezonancí. Někdy se tyto leptonové páry nazývaly dileptony z kontinua nebo přímé. Fyzikální mechanizmus jejich produkce nebyl znám, ale bratislavská skupina J. Pišúta publikovala svůj kvark-partonový model a podporovala snahy provedení odpovídajícího experimentu na spektrometru RISK. Další neznámou byly tehdy fyzikální procesy generace částic J/ψ a podobných částic se skrytým půvabem v hadron-hadronových interakcích. Registrace a stanovení parametrů kvant γ a sekundárních částic byla důleţitá nejen pro stanovení pozadí k dimionům z kontinua, ale i pro pochopení mechanizmu produkce J/ψ(3,1) µ+µ (5.9%), např. kaskádní rozpady ψ (3,7) J/ψ π+π- (32%), χ c γ J/ψ (31%) apod. Současná detekce dimionů s kvanty γ a nabitými částicemi byla uskutečněna vůbec poprvé, a tím se experiment RISK stal unikátním.

Experiment SERP E 151 v Protvinu Během tří let 1985-87 bylo získáno 270 tisíc snímků, pouze 150 tisíc z nich bylo prohlédnuto (60%) a 12.5 tisíce s identifikovanými µ+µ bylo změřeno a dále analyzováno.

Experiment SERP E 151 v Protvinu Z hmotového spektra J/ψ γ jsme přibliţně odhadli frakci J/ψ z radiačních rozpadů stavů χ1 a χ2 na 0.5±0.3 v oblasti XF > 0,05. Dále ze spektra hmot J/ψ π+ π- byl odhadnut podíl účinných průřezů σ(ψ )/σ(j/ψ), v dobré shodě s výsledkem SIGMA (0,14) pro interakce π-cu při 50GeV/c v Protvinu a v rozporu s OMEGA spektrometrem v CERN (0,9 a 0.32) pro interakce π-p a π-w při 38,5 Gel/c (počet očekávaných J/ψ π+ π- kombinací byl roven 2/13 pro SIGMA/OMEGA). Za studium procesů tvorby J/ψ a dimionů v interakcích π-c v experimentu RISK byla udělena Janu Böhmovi, Karlu Píškovi, Petru Závadovi a dalším spolupracovníkům druhá cena SÚJV. Byly obhájeny 2 kandidátské disertace v SÚJV ( A.V.Bannikov, E.G. Tskhadadze) a 2 diplomové práce na MFF UK (I. Králík, M. Štedroň). Výsledky experimentu J/ψ byly prezentovány na řadě mezinárodních konferencích (IEC HEP 1989, Madrid; Soft Lepton Pair and Photon Production, Pittsburgh, 1990; Quark Matter 91, Getlinburg, USA) a seminářích (Dubna, Protvino, na univerzitách v Pittsburghu a Rochesteru a v Brookhaven National Laboratory v USA), ale nikdy ve Fyzikálním ústavu ČSAV v Praze. Celkem bylo z tohoto experimentu publikováno 10 prací, které byly asi 8krát citovány. Karel Píška se spolupracovníky byl v roce 1980 vyznamenán druhou cenou SÚJV za práci Mikroprocesorové soustavy ve standardu CAMAC ve fyzikálních výzkumech.

Spolupráce RISK v SÚJV a Protvinu Bohuţel, akademik K. Lanius se rozhodl po ukončení experimentu Velká PT z kolaborace RISK odejít, a tak řada výborných fyziků, jako např. C. Schpiering, opustila Dubnu a na J/ψ experimentu neparticipovali. Koncem 80. let bylo konečně povoleno účastnit se i experimentů v DESY v Hamburku (HERA), NA4 a DELPHI v CERN a dalších, a tak odešlo z experimentu RISK nemálo dalších kolegů, z Fyzikálního ústavu ČSAV to byli P. Závada v roce 1982, dále K. Šafařík v roce 1990 (který získal permanentní kontrakt v CERN) a z MFF UK v r. 1988 manţelé Valkárovi a T. Soukup. Tyto odchody nelze ovšem nikomu vyčítat, neboť kvůli velmi pomalému tempu realizace experimentu a analýzy dat (10 let) začínal program RISK ztrácet aktuálnost. Poslední rána přišla z Prahy, neboť prof. I.Úlehla zrušil v r. 1988 dílčí výzkumný úkol RISK. Tehdy protestovali Ján Pišút a Zdenek Janout (co uděláme s filmy?), ale nebylo to nic platné. V SÚJV a dalších laboratořích prohlíţení snímků experimentu J/ψ pokračovalo. Velmi děkuji za podporu ruským spolupracovníkům a řediteli LJaP V. P. Dţelepovovi a řediteli Mezinárodního oddělení SÚJV S. V. Švaněvovi, která velmi kontrastovala s postoji funkcionářů československého velvyslanectví v Moskvě a stranických orgánů v Praze 8.

Úsilí o členství ČSR v CERN po sametové revoluci. Po návratu do Prahy v únoru 1991 jsem chtěl dokončit analýzu finální statistiky J/ψ a připravit publikace. Bohuţel, výpočetní podmínky u nás byly prakticky stejné, tj. nevyhovující, jako v roce 1978, coţ mne brzy vedlo k rozhodnutí spolupráci s experimentem RISK ukončit. Přidal jsem se k P. Závadovi a společně jsme navštěvovali ministerstva a vysvětlovali, co to je CERN. Podporu jsme našli na Ministerstvu strategického plánování, kde ovšem chtěli výbor sloţený z úředníků a jednoho vědeckého představitele. Proti tomu jsme protestovali P. Závada u ministra Z. Dlouhého, který vstup do CERN podporoval, a já s I. Lehrausem na Misi ČSR při OSN v Ţenevě během krátkodobých pobytů v CERN. Po návratu ze zahraničí docenta Jiřího Niederleho, který byl vybrán za předsedu Výboru pro spolupráci ČSR s CERN, jsme nakonec naši představu prosadili. Já jsem byl jmenován vědeckým sekretářem Výboru a odborným poradcem delegáta Ministerstva financí ČSR ve Finančním výboru CERN (1992-96) CERN nabídl velmi výhodnou dohodu: ČSR budeme platit po dobu tří let sníţený členský příspěvek a takto ušetřené státní finanční prostředky budou investovány do infrastruktury výzkumných pracovišť. Vláda souhlasila a v následujících letech bylo zakoupeno mnoho přístrojů, které tu chyběly a vědečtí pracovníci se mohli účastnit experimentů v CERN.

Experimenty pro LHC v CERN Profesoři K. Šafařík a E. Quercigh z CERN navštívili v roce 1992 Fyzikální ústav AV ČR a nabídli nám spolupráci na spektrometru OMEGA, konkrétně na experimentech WA94 a WA97 studujících interakce hadron-jádro a jádro-jádro při energiích svazku 200 GeV. Studium bylo zaměřeno na nové skupenství hmoty kvark-gluonovou plazmu. Náš první příspěvek byl program pro generování spektra hmot párů μ+μ- z rozpadů asi deseti různých částic pro experiment ALICE na sráţeči LHC v CERN. Připravovali jsme MSGC pro WA94. V roce 1995 jsem získal tříměsíční stipendium Evropské Unie k pracovnímu pobytu v CERN ve skupině F. Sauli. Dokonalé vybavení této skupiny mi umoţnilo detailně se seznámit s MSGC plánované téţ pro ATLAS. Byla vyrobena MSGC (Tesla Roţnov, firma Ing. P. Hedbávného). Fyzikální ústav AV ČR (J.Böhm, S.Němeček, M.Vaníčková, S.Vyskočil) společně s Michalem Šumberou z Ústavu jaderné fyziky AV ČR a Branko Sopkem z ČVUT získal společný grant GA ČR (č. 202/93/2033) a Grantové agentury AV ČR (č. 110122), jehoţ jsem se stal řešitelem. Po mém odjezdu do CERN na jednoroční kontrakt v roce 1999 na experiment ATLAS (prof. P. Weilhamer) jsem velmi plodnou spolupráci s OMEGA spektrometrem a s experimentem ALICE ukončil. Řešitelem programu ALICE v ČR se stal P. Závada.

Semi-Conductor Tracker ATLAS na LHC Detektory MSGC rozhodnutím kolaborace ATLASU byly nahrazeny velmi drahými křemíkovými detektory a vznikla kolaborace SCT (Semi-Conductor Tracker) pro výrobu a testování polohových křemíkových detektorů. S profesorem A. G. Clarkem z univerzity v Ţenevě, která byla jedním z hlavních dodavatelů křemíkových stripových detektorů od firmy Hamamatsu, bylo dohodnuto, ţe Fyzikální ústav AV ČR provede testování těchto zhruba 2 500 detektorů (16%) se 750 stripy pro přední část SCT (r. 2000-2003) Ing. J. Šťastný nabídl vývoj digitálních nízko napěťových a mnohovoltáţních zdrojů pro elektroniku snímání signálů ze stripových detektorů. Jeho nabídka byla přijata. Firma TTC Telekomunikace Praha celkem vyrobila 4476 LVPS (1158 LV0 karet). Testování všech vyrobených nízkonapěťových (LV) zdrojů se provádělo ve FZU AV ČR, který byl rovněţ zodpovědný za instalaci napájecího systému SCT ATLAS (LV i HV), umístěného v 88 rámech CAMAC ve 22 stojanech v podzemních halách USA15 a US15. Stal jsem se řešitelem projektu RP-4210/69/97 Mezinárodní spolupráce ATLAS CERN, s řešitelskými pracovišti Fyzikální ústav AV ČR, Fakulta jaderná a fyzikálně inţenýrská ČVUT a Matematicko-fyzikální fakulta UK pro období 1997 2001.

Instalace a testování SCT ATLAS bylo skončeno v roce 2008, kdy byl spuštěn LHC. Stal jsem se jedním z mnoha fyziků z ČR spoluautorem práce o objevu Higgsova bosonu (2932 autorů). Děkuji za pozornost Děkuji za pozornost Děkuji za pozornost