KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI ETF UK 2014

2. STÁT A CÍRKVE V ČESKÉ REPUBLICE

Konfesní a kanonické právo Konfesní právo je součástí právního řádu kaţdého moderního státu. Vymezuje vztahy mezi státem a církvemi či náboţenskými společnostmi. Zákonodárcem je tedy v tomto případě stát, návrhy zákonů jsou však konzultovány s představiteli institucí, kterých se přímo dotýkají církví a náboţenských společností. Kanonické právo: vnitřní právní normy některých církví (v našem prostředí nejčastěji církve katolické). Konfesně právní modely: popisují různé moţnosti právního nastavení vztahu mezi státem a církvemi. 3

Historické modely vztahu mezi státem a církví: starověk Antický svět: kult byl úzce spjat s veřejnou funkcí polis, byl jednou ze sloţek její činnosti. Náboţenství bylo občanskou záleţitostí, s občanskou společností se ztotoţňovalo, a proto nebylo zapotřebí ţádných samostatných náboţenských společností. Neexistoval komplex společensko právních právních vztahů na způsob vztahů mezi státem a církvemi. Izrael: lid stál pod přímou vládou jediného Boha společenské zřízení teokratické (bohovládné). Občanská pospolitost byla pohlcena náboţenskou pospolitostí. Římská říše: svobodní občané měli povinnost účasti na státním kultu, jedinou tolerovanou skupinou jiného vyznání byli Ţidé. Na základě tohoto principu docházelo v prvních staletích k opakovaným pronásledováním křesťanů. Konstantin: ediktem milánským (313) vyhlášena rovnoprávnost křesťanství s pohanským náboţenstvím. Theodosius: zákaz pohanských kultů (391) křesťanství se stává státním náboţenstvím. 4

Středověk Augustin (354 430) O obci Boţí (De civitate Dei): církev a politické národy tvoří jednotu, jednotné společenství křesťanů (Corpus Christianorum), zároveň však vytvářeli dvě obce světskou a Boţí, lišící se navzájem cílem svého působení. Náboţenská jednota společnosti a polarizace moci mezi obcí světskou a náboţenskou jsou typické znaky pro dějiny evropských politických národů přibliţně v mezidobí let 500 aţ 1500. Cézaropapismus nadvláda světského vládce nad církví: Byzantský cézaropapismus: Justinán I. (527 565); církev včleněna do mocenských struktur státu, vládce zasahuje do církevní legislativy, svolává koncily a synody, uplatňuje v církvi administrativní moc. Franský cézaropapismus: Karel Veliký (800, chápal se jako Bohem korunovaný vládce Římské říše ) a jeho nástupci (karlovci). Na rozdíl od byzantského cézaropapismu byl respektován primát papeţe a duchovenstvo mělo rozhodující vliv nejen v náboţenské, ale i v kulturní a politické oblasti. Germánský cézaropapismus: saský král Otto I. Veliký (936 973) svěřil některým biskupům území jako léna, a tak z nich vytvořil říšská kníţata. Papocézarismus nadvláda papeže nad světskými vládci: papeţ Inocenc III. (1198 1216) získal většinu evropských panovníků mimo Římskou říši k tomu, aby uznali svůj lenní vztah k Apoštolskému stolci. Tento model se však nikdy v plnosti neprosadil. 5

Reformace Mistr Jan Hus (1415): Vyvrcholení předreformačních kacířských hnutí v Evropě. Hlavní myšlenky: Svobodné kázání Boţího slova Udělovat svátosti smí pouze kněz bez těţkého hříchu Příjímání pod obojí Německá (luterská) reformace = knížecí reformace: vytváření zemských církví (Landeskirchen), ve kterých zeměpáni zaváděli reformaci shora (cuius regio, eius religio). Švýcarská reformace: : významné vůdčí osobnosti získaly rozhodující vliv v radách švýcarských měst: Ulrich Zwingli (1484 1531) 1531) v Curychu a Jean Cauvain-CalvinusCalvinus (1509 1564) 1564) v Ţenevě. Vytvořili tam teokratický systém správy. Nejvyšší církevní orgán, konzistoř, sloţená z kazatelů a laických starších, měla silný vliv ve veřejných záleţitostech jejímu přísnému dozoru a soudu podléhal nejen rodinný, ale také občanský ţivot ţenevských věřících. Anglická reformace: : prosazena shora přímo panovníkem (Jindřich VIII. 1491 1547). 1547). Papeţ, který králi váhal prohlásit jeho manţelství s Kateřinou Aragonskou za neplatné, byl prohlášen za pouhého biskupa římské církve, zatímco za ochránce a nejvyšší hlavou církve v Anglii se prohlásil král. O rok později prosadil v parlamentu významné změny církevní ústavy, jimiţ bylo dosaţeno naprosté nezávislosti na papeţi. Nejvyšším duchovním představitelem Church of England se stal anglický primas arcibiskup canterburský. S reformací vyvstala otázka, jaký poměr bude mít státní moc ke dvěma či více vyznáním, která na jeho území působí. Můţe buď jednu konfesi ve svůj prospěch privilegovat a ostatní tolerovat (Josef II.) nebo vytvořit konfesněprávní rámec pro faktickou rovnost všech konfesí ve státě. 6

Rekatolizace 1621: zrušení kalicha, vypovězení reformačních duchovních, nátlak na laiky (reformační komise, pobyt vojska) Asi čtvrtina z celkem 2 milionů obyvatel Čech a Moravy emigrovala Obnova katolické církve: kázání, školství, barokní umění (jezuitský řád) Od r. 1761: zpovědní seznamy Ilegální působení evangelíků: církevní sbory, překládání a četba Bible 7

Rakousko - Uhersko 1620 1781: násilná rekatolizace Jurisdikcionalismus: : světský panovník má iura maiestatica circa sacra vznešená práva nad posvátnými věcmi (podobně i v protestantských zemích). Právo na ochranu a péči (státní dozor nad správou církevního majetku) Právo vrchního vlastnictví církevního majetku (zdaňování, příp. vyvlastnění sekularizace) Právo dozoru nad vnějšími projevy náboţenského ţivota publikační činnost, poutě, činnost řádů a kongregací Právo odvolat se proti rozhodnutí církevních institucí ke státním orgánům Právo předběţné státní kontroly církevních právních aktů (publikace papeţských a biskupských nařízení aţ po jejich schválení panovníkem) Právo rozhodovat o obsazování biskupských úřadů (pouze v Olomouci zachována volba kapitulou). 1781: toleranční patent 1861 rovnoprávnost pro evangelíky, 1864 pro pravoslavné, 1912 pro příslušníky islámu 8

Odluka církve od státu Spojené státy americké první dodatek Ústavy (1787): Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboţenství, Kongres nesmí vydávat zákony, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboţenství. Francie: : důsledkem Prohlášení práv člověka a občana, přijatého Ústavodárným shromáţděním 1789, bylo také zrovnoprávnění všech vyznání Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské. Náboţenství se stává předmětem svobodné volby jednotlivce, stát tuto volbu nesmí ovlivňovat zárodek budoucích vztahů mezi náboţenstvím a společností v Evropě. Následovalo vyvlastnění veškerého církevního majetku, rušení řádů a klášterů a řada proticírkevních opatření. Německo: pod vlivem Francie sekularizace katolického církevního majetku (1803) Po Vídeňském kongresu (1814 1815) 1815) usiloval Apoštolský stolec o zlepšení vztahů s jednotlivými německými státy, a to formou konkordátu (1817 s Bavorskem) nebo alespoň formou tzv. cirkumskripční buly (1821 s Pruskem). K definitivnímu prosazení principu náboţenské svobody a odluky církve od státu došlo v Evropě po 1.světové válce. 9

Komunismus 1948-1989 Ateistický ideologický stát = konfesijní stát s opačným znaménkem (á rebours). Zákon 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky Zákon 46/1948 o pozemkové reformě Zákonem 217/1949 Sb.: zřízení tzv. státního úřadu pro věci církevní v rámci ministerstva kultury Zákon 219/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboţenských společností státem Zákaz činnosti církví ve vzdělávání, zdravotnictví a sociální práci Mimozákonná perzekuce věřících, především řeholníků 10

Zákon 231/1948 Sb 1 Velezrada: Kdo se pokusí c) zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení nebo společenskou nebo hospodářskou soustavu republiky,, zaručené ústavou, bude potrestán pro zločin těţkým ţalářem od deseti do pětadvaceti let, nebo na doţivotí. 3 Pobuřování proti republice: (1) Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí pobuřuje proti republice, proti její samostatnosti, ústavní jednotnosti, její územní celistvosti nebo proti jejímu lidově demokratickému zřízení, její společenské nebo hospodářské soustavě nebo její národní povaze, zaručeným ústavou, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let. 28 Zneuţití úřadu duchovního nebo jiné podobné funkce: Kdo zneuţije výkonu svého úřadu duchovního nebo podobné své náboţenské funkce k vykonávání vlivu na věci politického života ve směru nepříznivém lidově demokratickému řádu republiky,, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku. 11

Konfesně-právní modely Konfesijní stát identifikuje se s určitým náboţenstvím či konfesí: Netoleranční výlučný: : jiné konfese nemají právo na legální existenci nebo jsou zásadním způsobem znevýhodněny (Rakousko-uherská uherská monarchie od roku 1620 do 1848, postupné otvírání tolerance vůči evangelíkům toleranční patent 1781; dnes některé islámské státy). Toleranční: jedna konfese státem preferována, ostatní tolerovány za méně výhodných podmínek (dodnes Anglie, Skotsko, Řecko, do r. 2000 Švédsko) á rebours (s opačným znaménkem) - totalitní ateismus (komunistické státy): státem preferována ateistická ideologie, církve měly vyhrazeny omezený prostor pro existenci. Sekulární (světský) stát konfesně neutrální, neidentifikuje se s ţádnou konfesí, všechny konfese i nevíru (bez vyznání) povaţuje za rovnoprávné: Svoboda volby vyznání nebo stavu bez vyznání pro kaţdého občana a svoboda vykonávat či nevykonávat náboţenské obřady a vyznávat či nevyznávat víru podle této volby. Paritní systém: Rovnost všech náboţenství před zákonem; Nárokovost uznání náboţenství (konfese, církve) jako instituce po splnění zákonných předpokladů Uznání církví i jejich součástí jako právnických osob a moţnost církví zakládat svobodně a nezávisle na státu další právnické osoby s jakýmkoliv posláním v rámci občanské společnosti. Sekulární stát odlukový: : úplná odluka církve od státu Sekulární stát kooperační: uznává zvláštní postavení církví v rámci společnosti, přiznává jim mimořádná práva a v některých oblastech s nimi spolupracuje. 12

SYSTÉM VZTAHU STÁTU A CÍRKVE SYSTÉM KONFESIJNÍ SYSTÉM SVĚTSKÝ (SEKULÁRNÍ) výlučný toleranční odlukový kooperační s odlukou přátelskou s odlukou s odlukou nepřátelskou 13

Listina základních práv a svobod Článek 15 (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání je zaručena. Kaţdý má právo změnit své náboţenství nebo víru anebo být bez náboţenského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3) Nikdo nemůţe být nucen vykonávat vojenskou sluţbu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboţenským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon. Článek 16 (1) Kaţdý má právo svobodně projevovat své náboţenství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohosluţbou, vyučováním, náboţenskými úkony nebo zachováváním obřadu. (2) Církve a náboţenské společnosti spravují své záleţitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboţenství na státních školách. (4) Výkon těchto práv můţe být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. 14

Církve a stát po roce 1989 Obnova sekulárního státu postupné vytváření nového konfesního práva Zákon 16/1990: zrušen státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti Od 1. 1. 1991 jsou dotace na platy duchovních poskytovány přímo ústředím církví, ne duchovním jako doposud, v rámci zákona 219/1949. 298/1990 Sb. a 338/1991 restituční zákony 308/1991 Sb. o svobodě náboţenské víry a postavení náboţenských společností, platil aţ do roku 2002. Zákon 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností, ve znění pozdějších novel. 15

ZÁKLADNÍ NORMY ČESKÉHO KONFESNÍHO PRÁVA 1848-1918 1918-1949 1949-2001 2002 -... Mezikonfesní zákony 49/1868 ř.z.; 96/1925 Sb. z. a n. nadále neupraveno Uznání církví (registrace) 68/1874 ř.z. (1949 1991 neupraveno); 308/1991 Sb. a 161/1992 Sb. 3/2002 Sb. (úč. 7.1.2002) Postavení katol. církve 195/1855 ř.z. 50/1874 ř.z. 218/1949 Sb. vl.n. 219/1949 Sb. Postavení evangelických církví 41/1861 ř.z. 218/1949 Sb. vl.n. 221/1949 Sb Postavení židovských obcí 57/1890 ř.z. 218/1949 Sb. vl.n. 223/1949 Sb. Financování církví zemské náboženské fondy kongrua a dotace 51/1874 ř.z. katolická církev 47/1885 ř.z. 176/1898 ř.z. pravosl. církev 142/1887 ř.z. 177/1898 ř.z. 122/1926 Sb. z.a n. vl. n. 124/1928 Sb. z a n. 218/1949 Sb. vl.n. 578/1990 Sb. vl. n. 86/1993 Sb. 16

Současný model vztahu státu a církví v ČR Konfesní právo: Zákon 3/2002 Sb. Stát: Registruje církve a jimi zřízené právnické osoby, Ponechává jim plnou svobodu k vlastní činnosti, pokud neodporuje zákonu Některým církvím přiznává zvláštní práva ( 7), která nemají jiné právnické osoby (=kooperace církví a státu): vyučovat náboţenství na státních školách; pověřit duchovní ke sluţbě v armádě a věznicích; být financována státem; konat církevní svatby platné před státem; zřizovat církevní školy; zachovávat zpovědní tajemství, pokud je tato povinnost tradiční součástí učení církve nejméně 50 let 17

Důvody pro uznání zvláštních práv 1. Historická role i současný přínos církví naší kultuře, vzdělání, zdravotnictví a sociální práci: boj se zločinností a narkomanií a prevence proti nim; specifický způsob poskytování sociálních sluţeb; péče o seniory, osoby s handicapem, nemocné a umírající, která je poskytována v náboţenském duchu, tedy s důrazem na existenciální otázky člověka a na jeho spirituální dimenzi; posilování stability manţelství a rodiny; výchova a vzdělávání dětí a mládeţe směřující k podpoře kvality jejich ţivota ve všech dimenzích; prosazování etických hodnot významných pro celou společnost (ochrana ţivota, obhajoba lidských práv); posilování psychické odolnosti občanů v krizových situacích (vězení, armáda, hromadná neštěstí); spoluvytváření národní kultury; prevence proti škodlivému vlivu některých extrémistických náboţenských skupin; účinná podpora cestovního ruchu (návštěvnost církevních historických památek, poutě). 2. Potřeba vytvoření právního rámce pro realizaci individuální náboženské svobody, kterou zaručuje ústava.: Má-li být naplněno právo občana na společné projevování víry např. formou účasti na náboţenských obřadech nebo osobní komunikací s duchovním, musí být duchovnímu umoţněn přístup i do zařízení, do nichţ je přístup veřejnosti omezen do věznic, zařízení pro ochranné léčení a ochr.. výchovu. Má-li být naplněno právo rodičů na náboţenskou výchovu svých dětí, musí mít moţnost přihlásit je do vzdělávacího zařízení zřizovaného vlastní církví, nebo alespoň do výuky náboţenství Potřebuje-li významná část populace ke svobodnému projevu své víry chrámy a profesionální duchovní, a nebyl-li li církvi vrácen majetek, který komunistický reţim protiprávně zestátnil, musí na sebe stát vzít závazek, ţe bude tyto sluţby finančně podporovat. 18

Registrace CNS Návrh na registraci CNS podává přípravný výbor tří fyzických osob, musí předloţit zápis o zaloţení, podpisy alespoň 300 zletilých členů a základní dokument. Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv můţe podat CNS, která je registrována nepřetrţitě alespoň 10 let a plní všechny závazky vůči státu a třetím osobám. Návrh musí obsahovat podpisy tolika zletilých členů CNS, kolik činí alespoň 1 promile obyvatel ČR (tj. asi 10.000) Postup: : 1. zaloţení CNS; 2. registrace na MK ČR (přípravný výbor + 300 podpisů); 3. přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv (10 let od registrace, 10.000 podpisů). Registraci i oprávnění k výkonu zvláštních práv můţe stát zrušit, pokud daná CNS neplní zákonné podmínky. MK vede tři rejstříky: : 1. rejstřík registrovaných CNS (nyní 29),2. rejstřík církevních právnických osob (podle církví), 3. rejstřík svazů církví a náboţenských společností. Všechny veřejně přístupné na www.mkcr.cz. Nejsou v nich školy ty se registrují ve školském rejstříku na MŠMT. 19

Právo konat církevní svatby platné před státem Právo konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky, bylo respektováno i v době komunismu, tyto obřady však byly platné pouze před církví, nikoli před státem. Současná právní úprava dává moţnost, aby byl svatební obřad vykonaný před duchovním příslušné církve zapsán i do státní matriky, a novomanţelé uţ tedy nemusí svůj sňatek opakovat před státním úředníkem. Podmínky pro tuto spolupráci jsou zákonem stanoveny takto: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinnost od 1.1.2014: 657: (1) Projeví-li snoubenci vůli, ţe spolu vstupují do manţelství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. (2) Projeví-li snoubenci vůli, ţe spolu vstupují do manţelství, osobně před orgánem církve nebo náboţenské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního předpisu (dále jen oprávněná církev ), jedná se o církevní sňatek. 658: (2) Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba pověřená oprávněnou církví. 663: (2) Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve. 666: (1) Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předloţit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehoţ správním obvodu má být manţelství uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, ţe snoubenci splnili všechny poţadavky stanovené zákonem pro uzavření manţelství. Od vydání tohoto osvědčení do sňatečného obřadu nesmí uplynout více neţ šest měsíců. (2) Byl-li li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních dnů od uzavření manţelství doručit matričnímu úřadu, v jehoţ správním obvodu bylo manţelství uzavřeno, protokol o uzavření manţelství s uvedením skutečností podle jiného právního předpisu. 20

Školství Náš právní řád poskytuje církvím s druhou registrací dvě zvláštní práva týkající se působení ve školství: právo zřizovat vlastní školy (zák. 3/2002 Sb., 7 odst. 1e) a právo vyučovat náboženství na školách zřizovaných státem, kraji či obcemi (zák. 3/2002 Sb., 7 odst. 1a). Školy zřizované církvemi a splňující zákonné poţadavky přitom mají nárok na státní dotaci podle stejného normativu jako ostatní školy, nedostávají však (na rozdíl od státních škol) dotaci na pořízení a zhodnocení dlouhodobého majetku (zák. 561/2005 Sb. 160 odst. 1a,b). Kaţdá církevní škola má právní subjektivitu, většina z nich vyuţila nabídky nového školského zákona (561/2005 Sb.) a nechala se zaregistrovat jako školská právnická osoba. Zákon 561/2004, 15: Vyučování náboženství (1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle 2 vyučovat náboţenství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách, a to i společně na základě jejich písemné dohody. (2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboţenství lze spojovat ţáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 ţáků ve třídě. Spojovat ţáky z více škol k vyučování náboţenství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněţ úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním. (3) Vyučovat náboţenství můţe v pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu. Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství. Zákon 563/2004, 14: Učitel náboženství Učitel náboţenství získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti teologických věd, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboţenství, nebo v oblasti pedagogických nebo společenských věd a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboţenství, nebo vzděláním v programu celoţivotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboţenství. 21

Legislativní rámec pastorační činnosti církví ve věznicích ČR Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 Sb., 7 odst. 1 písm. b): zvláštní právo církví a náboţenských společností s patřičným stupněm registrace pověřovat osoby k výkonu duchovenské činnosti v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., 20 moţnosti působení církví a náboţenských společností: Církev se můţe podílet na naplňování účelu výkonu trestu poskytováním duchovní sluţby zejména a) konáním bohosluţeb pro zájemce z řad odsouzených, b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umoţněním individuálního přístupu k náboţenským úkonům, c) vedením studijních hodin k výkladu náboţenských textů, d) zajišťováním duchovní a náboţenské literatury a zpěvníků, e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců, f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění, g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosaţení účelu výkonu. Podobně Zákon č. 293/1993 o výkonu vazby, 15 22

Dohoda o duchovní službě Na základě Dohody o duchovní službě ze dne 18. 8. 2008 mezi Vězeňskou službou České republiky, Ekumenickou radou církví České republiky a Českou biskupskou konferencí vykonávají pastorační sluţbu ve věznicích pověření duchovní všech zúčastěných církví. Podmínky: Bezúhonnost Pověření ze strany odpovědného orgánu církve Doporučení výkonným výborem o.s. Vězeňská duchovenská péče Formy: Pracovní poměr v dané věznici Dobrovolné poskytování duchovenské sluţby alespoň 2x měsíčně Organizace: Hlavní kaplan Rada pro duchovní sluţbu ve věznicích a ústavech: řešení základních mezicírkevních a koncepčních otázek Členové: zástupce České biskupské konference, zástupce Ekumenické rady církví, vrchní ředitel kabinetu generálního ředitele Vězeňské sluţby, předseda Vězeňské duchovenské péče a hlavní kaplan. 23

Práva pověřených osob (čl. 6, odst. 2) a) vstupovat do věznice, v níţ konají duchovní a pastorační činnost, a pohybovat se v ní v rozsahu stanoveném vnitřními předpisy, b) podílet se vhodnými formami na duchovně výchovné činnosti, c) upozorňovat příslušné sluţební funkcionáře na zjištěné nedostatky, které brání řádnému výkonu duchovní a pastorační činnosti, d) poţadovat informace o stavu a chování obviněných, odsouzených a chovanců, jimţ poskytují duchovní a pastorační činnost, e) nahlíţet do osobních spisů odsouzených, jimţ poskytují duchovní a pastorační činnost, pokud s tím tyto osoby souhlasí, f) přinášet do věznice nebo ústavu, v nichţ konají duchovní a pastorační činnost, náleţitosti nezbytné pro provádění náboţenských úkonů, a to v rozsahu a mnoţství schváleném ředitelem příslušné organizační jednotky. Víno pro potřeby eucharistie propustí orgány kontroly v mnoţství maximálně do 2 dcl. 24

Zpovědní tajemství v trestně- právních záležitostech Zákon č. 3/2002 Sb. (Zákon o církvích) 7: Zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností f) zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a náboţenské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost překazit trestný čin uloţená zvláštním zákonem ( 167 trestního zákona). Právní řád ČR výslovně zbavuje kněze zákonné povinnosti oznámit závažný trestní čin,, o němţ se dověděl v rámci zpovědi ( 368 trestního zákoníku), a zároveň ho zbavuje povinnosti svědčit o takovém trestném činu ( 99 trestního řádu), nezbavuje ho však povinnosti překazit trestný čin, pokud o jeho přípravě ví předem. Zákon č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník) 368: Neoznámení trestného činu (3) Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboţenské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Zákon č. 141/1961 Sb. (Trestní řád) 99: Zákaz výslechu (2) Svědek nesmí být vyslýchán téţ tehdy, jestliţe by svou výpovědí porušil státem uloţenou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaţe byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehoţ zájmu tuto povinnost má, zproštěn. 25

Dohoda o spolupráci mezi MO, ERC a ČBK o duchovní službě v rezortu MO Duchovní sluţba má za úkol zejména podporovat velitele všech stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru ţivota kaţdého vojáka v činné sluţbě a občanského zaměstnance (dále jen pracovníků rezortu Ministerstva obrany); nabízet pomoc při řešení osobních krizí i těţkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném ţivotě pracovníků rezortu Ministerstva obrany; přispívat k rozvíjení a prohlubování demokratických tradic evropské kultury v rezortu Ministerstva obrany; vytvářet podmínky pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání pro pracovníky rezortu Ministerstva obrany ve všech situacích spojených s plněním jejich sluţebních a pracovních povinností. Partnerem ministra obrany ČR pro koncepční otázky a zásadní jednání, která se týkají problematiky spojené s duchovní sluţbou v rezortu Ministerstva obrany, je Rada pro duchovní sluţbu, ve které jsou zastoupeni: hlavní kaplan Armády České republiky (AČR); jeden duchovní z církví, které se účastní této dohody, který působí jako poradce ministra obrany pro duchovní sluţbu a kterého jmenuje ministr obrany ČR na základě doporučení těchto církví; zástupce Ekumenické rady církví; zástupce České biskupské konference; zástupce AČR, kterého určí náčelník Generálního štábu AČR; zástupce Civilní ochrany, kterého určí velitel Civilní ochrany České republiky. 26

Funkční náplň vojenského kaplana Je přímo podřízen veliteli útvaru, u kterého vykonává svou sluţbu. Zodpovídá za naplňování a dodrţování pokynů hlavního kaplana ve své podřízenosti. Je poradcem velitele v oblasti duchovní sluţby, etických a morálních hodnot, náboţenských otázek. Podporuje velitele velitelství a velitele všech podřízených stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru ţivota kaţdého vojáka v činné sluţbě a občanského zaměstnance. Zodpovídá za vytváření podmínek pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání pro pracovníky dané součásti ve všech situacích spojených s plněním jejich sluţebních a pracovních povinností. Poskytuje pomoc při řešení osobních krizí i těţkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném ţivotě pracovníků velitelství a přímo podřízených součástí. Zajišťuje odborné vzdělávání v oblasti etiky a religionistiky formou přednášek, seminářů či besed. Vykonává nebo zabezpečuje duchovní sluţbu pro příslušníky velitelství i přímo podřízených stupňů a jejich rodiny včetně bohosluţeb pro všechny církevní denominace sdruţené v rámci České biskupské konference a v Ekumenické radě církví. Spolupracuje s duchovními církví a náboţenských společností civilního sektoru, není-li činnost těchto duchovních v rozporu s posláním a působností rezortu Ministerstva obrany. Spolupracuje s duchovními jiných armád v rámci mezinárodních vojenských aktivit. Spolupracuje s vojenskými lékaři, psychology a dalšími pracovníky, kteří zabezpečují sociální politiku na úrovni velitelství. 27

Církve a náboženské společnosti nábož. na státních školách služba duchovních v armádě služba duchovních ve věznicích financování státem platnost církevních sňatků zřizování církevních škol zpovědní tajemství Apoštolská církev A A A A A A A Bratrská jednota baptistů ne A A A A A A Církev adventistů sedmého dne A A A A A A A Církev bratrská ne A A A A A A Církev československá husitská A A A A A A A Církev J.K.Svatých posledních dnů ne ne ne ne A ne A Církev řeckokatolická ne A A A A ne A Církev římskokatolická A A A A A A A Českobratrská církev evangelická A A A A A A A Evangelická církev AV v ČR ne A A A A ne A Evangelická církev metodistická ne A A A A ne A Federace židovských obcí v ČR ne ne ne A A A ne Jednota bratrská ne A A A A A A Křesťanské sbory A ne A ne A ne A Luterská evang. církev AV v ČR A ne ne A A ne A Náb. společnost českých unitářů ne ne ne A A ne A Náb.společnost Svědkové Jehovovi A ne A ne A ne ne Novoapoštolská církev v ČR ne ne ne ne A ne A Pravoslavná církev v českých zemích ne A A A A ne A Slezská 3 církev evangelická AV A Křesťanské A církve v občanské A společnosti. A A A 28 A Starokatolická církev v ČR A A A A A ne A

Financování církví Modely financování církví v Evropě: Státní dotace: Belgie, Řecko Církevní daň: Německo, Dánsko, Finsko, Švédsko Církevní příspěvky: Rakousko Daňové asignace: Itálie, Španělsko, v posledních letech také Slovensko, Maďarsko, Polsko a Litva Výnosy z majetku: Velká Británie Portugalsku Dobrovolné příspěvky: Francie, Nizozemí 29

FINANCOVÁNÍ CÍRKVÍ a NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ z výnosů aktuálního vlastního majetku z výnosů původně církevního majetku z náhrady za sekularizovaný církevní majetek ze soukromých prostředků z veřejných prostředků fabriční a kostelní jmění (záduší /fara/, kostel) náboženské fondy (matice) kongrua / částečně dotace (do r. 1949) příspěvky benefiční jmění (obročí), též prebenda (Pfründe) 2 služné, náklady církevních ústředí 1.11.1949-31.12.1990 dary 5 jiné fundace (nadace ve smyslu církevního práva) dotace (od 1.1.1991) sbírky nájemné z nemovitostí 3 účelové sbírky (např. sbírka na Jeronýmovu jednotu) jiný majetek CNS poplatky 1 dědictví (odkazy) 4 30

Současný model financování církví v ČR Katolické církvi bylo v letech 1990 9191 vráceno zákonem č. 298/90 Sb. 35 muţských a 21 ţenských klášterů a zákonem č. 338/91 Sb. 51 muţských a 62 ţenských klášterů (celkem 169) a také budova bohosloveckého semináře v Olomouci. Většina majetku katolické církve nebyla restituována a zůstává v rukou státu (restituce se týkala především budov, o které projevily zájem církevní subjekty ne všech a ne jiných objektů, zejména lesů a půdy). Stát nadále podle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem podle vlastních pravidel dává církvím peníze na platy kněţí a dalších zaměstnanců (rozpočet MK). Vše ostatní je financováno ze sbírek a darů věřících (povinnost přispívat na potřeby církve podle CIC, salár v evangelických církvích), příp. z pronájmů, výnosů, vlastní podnikatelské činnosti církevních subjektů a grantů (EU). Specifikum katolické církve: intence. Samostatně je financováno církevní školství (MŠMT 1 mld.), zdravotnictví (zdrav. pojištění) a sociální práce (granty nejisté, např. Charita: celkem 2 mld., z toho 800 mil. stát, 300 mil. zdrav. pojišťovny). 31

Financování církví v ČR Podle zákona č. 218/1949 Sb. jsou financovány tyto CNS: Apoštolská církev Bratrská jednota baptistů Církev adventistů sedmého dne Církev bratrská Církev československá husitská Církev řeckokatolická Církev římskokatolická Českobratrská církev evangelická Evangelická církev augsburského vyznání v České republice Evangelická církev metodistická Federace ţidovských obcí v České republice Jednota bratrská Luterská evangelická církev a.v. v České republice Náboţenská společnost českých unitářů Pravoslavná církev v českých zemích Slezská církev evangelická augsburského vyznání Starokatolická církev v ČR Financování podle uvedeného zákona nevyuţívají tyto CNS: Církev Jeţíše Krista Svatých posledních dnů Křesťanské sbory Náboţenská společnost Svědkové Jehovovi Novoapoštolská církev v ČR Podle zákona č. 218/1949 Sb. jsou pro financování církví a náboţenských společností schvalovány ve státním rozpočtu finanční prostředky v těchto závazných ukazatelích : 1. platy duchovních 2. pojistné k platům duchovních 3. platy církevní administrativy 4. pojistné církevní administrativy 5. ostatní věcné náklady (prostředky na provoz ústředí církví) 6. údrţba církevního majetku 32

Počet duchovních v letech 2000-2007 Název 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Církev římskokatolická celkem 2 462,10 2 428,00 2 542,36 2 591,55 2 619,24 2 753,68 2 829,95 2 899,49 Českobratrská církev evangelická 253,00 243,00 231,00 262,00 245,74 228,62 244,39 231,79 Církev československá husitská 252,20 253,00 280,16 321,68 374,53 388,84 407,19 410,84 Slezská církev evangelická AV 77,50 69,00 75,50 74,50 85,00 87,00 84,75 89,75 Pravoslavná církev v českých zemích 109,53 124,00 129,08 143,01 148,33 155,24 167,15 171,59 Apoštolská církev 90,00 98,00 105,00 119,00 142,00 156,17 162,30 171,12 Církev bratrská 65,50 67,00 81,00 80,20 86,69 90,62 97,11 102,40 Církev řeckokatolická 30,00 32,00 31,00 41,00 37,15 36,91 36,61 39,55 Evangelická církev AV v ČR 8,00 8,00 8,00 8,73 10,54 11,09 12,28 14,49 Evangelická církev metodistická 33,45 39,00 33,77 36,66 39,81 45,38 47,37 48,04 Jednota bratrská 50,00 45,00 55,00 62,00 64,40 73,25 80,38 87,56 Luterská evangelická církev a.v. v ČR 11,00 11,00 13,20 12,82 12,50 13,50 13,50 11,90 Starokatolická církev v ČR 28,00 32,00 32,00 33,00 34,00 35,00 38,00 41,26 Federace židovských obcí v České republice 26,90 27,00 31,00 33,00 36,51 36,59 33,69 35,37 Náboženská společnost českých unitářů 3,10 4,00 3,21 3,00 3,00 3,00 3,58 3,65 Bratrská jednota baptistů - - - - - 21,70 26,40 30,50 CELKEM 3 500,28 3 480,00 3 651,28 3 822,15 3 939,44 4 136,59 4 284,65 4 389,30 33

Souhrnný přehled financování církví a náboženských společností ze státního rozpočtu na základě zákona č. 218/1949 Sb. v letech 2000-2007 (v tis. Kč) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Počet duchovních 3 501 3 480 3 651 3 824 3 941 4 137 4 285 4 389 Platy duchovních 422 537 462 197 537 282 605 896 639 994 675 963 746 185 873 333 Pojistné duchovních 146 336 159 486 185 635 209 577 222 736 236 517 261 086 305 667 Platy administrativy 31 798 33 240 32 986 34 000 34 000 34 000 34 000 34 000 Pojistné administrativy 11 004 11 434 11 433 11 776 11 866 11 890 11 887 11 900 Platy celkem včetně pojistného 611 675 666 357 767 336 861 249 908 596 958 370 1 053 158 1 224 900 Prostředky na věcné náklady CNS 38 833 40 700 40 117 39 700 37 000 33 509 37 000 37 000 Prostředky na údržbu církevního majetku 12 030 24 745 25 300 25 300 23 058 26 491 23 740 23 740 CELKEM 662 538 731 802 832 753 926 249 968 654 1 018 370 2 171 341 1 285 640 Souhrnný přehled o finančních prostředcích poskytovaných církvím a náboženským společnostem z rozpočtu Ministerstva kultury a z Fondu solidarity Evropské unie v letech 2000 2007 (v tis. Kč) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Program kulturních aktivit 1 014 3 101 1 547 2 321 2 276 2 293 2 276 3 200 Prostředky na odstranění následků povodní - - - 5 501 - - - - CELKEM 1 014 3 101 1 547 7 822 2 276 2 293 2 276 3 200 34

Základní platy duchovních Platový stupeň Počet let praxe Platové třídy 1 2 3 4 5 6 1 do 1 roku 9 340 10 270 11 290 12 410 13 640 14 990 2 do 2 let 9 710 10 670 11 730 12 890 14 170 15 570 3 do 4 let 10 100 11 100 12 200 13 410 14 740 16 200 4 do 6 let 10 490 11 530 12 670 13 920 15 300 16 810 5 do 9 let 10 910 11 990 13 180 14 480 15 910 17 480 6 do 12 let 11 340 12 460 13 690 15 040 16 530 18 560 7 do 15 let 11 780 12 950 14 230 15 640 17 190 18 890 8 do 19 let 12 250 13 460 14 790 16 250 17 860 19 630 9 do 23 let 12 730 13 990 15 370 16 890 18 560 20 390 10 do 27 let 13 230 14 540 15 980 17 560 19 300 21 210 11 do 32 let 13 750 15 110 16 600 18 240 20 040 22 020 12 nad 32 let 14 300 15 710 17 260 18 970 20 840 22 900. 35

Křesťanské církve v ČR (2012) A B C D E F G H I J K 1 Církev římskokatolická 1 083 899 A A Př 3180 254 3 191,05 951 466 47 200 000 2 Českobratrská církev evangelická 51 936 A A A 263 256,71 82 957 2 266 593 3 Církev československá husitská 39 276 A A A 299 382,59 114 472 3 085 312 4 Pravoslavná církev v českých zemích 20 628 A A A 97 9 169,22 44 996 1 146 511 5 Církev bratrská 10 872 A A A 77 110,91 32 335 761 051 6 Církev řeckokatolická 9 927 A A 27 3 44,60 12 641 298 933 7 Církev Křesťanská společenství 9 387 29 25 8 Slezská církev evangelická a. v. 8 162 A A A 22 1 102,00 29 676 654 093 9 Církev adventistů sedmého dne 7 394 A A Po 142 93,33 31 000 520 828 10 Evangelická církev a. v. v ČR 6 645 A A A 5 18,32 5 574 118 506 11 Ruská pravoslavná církev v ČR 5 844 12 Apoštolská církev 4 934 A A A 45 2 183,57 48 529 1 056 336 13 Křesťanské sbory 3 458 A 14 Bratrská jednota baptistů 3 208 A A A 42 48,66 14 081 227 862 15 Luterská evangelická církev a. v. v ČR 2 591 A A 5 10,90 3 725 113 828 16 Jednota bratrská 2 156 A A A 29 112,26 31 316 601 707 17 Evangelická církev metodistická 1 952 A A A 16 1 51,53 15 760 367 634 18 Starokatolická církev v ČR 1 736 A A A 21 46,99 12 738 272 740 19 Církev J. Krista Svatých posl. dnů v ČR 926 A 20 Obec křesťanů v ČR 884 21 Církev Slovo života 857 22 Církev Nová naděje 430 9 23 Církev živého Boha 371 9 24 Novoapoštolská církev v ČR 98 A 25 Církev víry (registrace 22.5.2012) Anglikánská církev (neregistrována) 115 Celkem 1 277 686 4317 295 4 822,64 1 431 266 58 691 934 katolická víra 71 138 3 protestantská/evangelická víra Křesťanské 8 211 církve v občanské společnosti. křesťanství 13 034 CELKEM 1 370 069 36

Majetkové vyrovnání Církve obdrţí za svůj majetek zabavený komunistickým reţimem po 25. únoru 1945 naturální restituce v hodnotě 75 miliard korun; za další nevrácený majetek jim bude vyplacena celková částka 59 miliard korun, a to ve 30 ročních splátkách, přičemţ dosud nesplacená částka bude valorizována dle inflace. Přechodné období bude 17 let (3 roky budou církve odstávat konstantní příspěvek na úrovni roku 2011, tj. cca 1,4 mld. Kč ročně, dalších 14 let se bude částka vţdy o pět procent sniţovat). Dosavadní finanční podpora těch činností církví, které jsou ve veřejném zájmu (církevní školství, zdravotnictví, sociální sluţby, správa historických a kulturních památek) zůstane ze strany státu zachována. 37

Vracení majetku odňatého v revizi první pozemkové reformy Návrh zákona předpokládá navracení majetku, který byl církvím odebrán v rámci revize první pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb. Není pravda, ţe zařazení majetku, který podléhal revizi 1. pozemkové reformy, prolamuje hranice 25. února 1948. Pro vrácení takového majetku platí dvě věci: a) stát se musel stát vlastníkem aţ po 25. února 1948, a b) církvím za vyvlastněný majetek nebyla vyplacena ţádná náhrada. Zákon o revizi první pozemkové reformy byl přijat 11. července 1947, byl však realizován aţ po 25. únoru 1948. Za vyvlastněný majetek dále podle zákona měla být vyplacena náhrada. Komunisté však zákon uţ nerespektovali a protiprávně konfiskovali majetek bez náhrady. Při šetření v Národním archivu nebyly dohledány ţádné doklady o tom, ţe by stát vyplatil náhrady za pozemky vyvlastněné při revizi první pozemkové reformy. Naopak u první pozemkové reformy prováděné za 1. republiky takové doklady v Národních archivu nalezeny byly. 38