Unpublished text author s copy 1 Veřejné osvětlení, veřejné zdraví Lenka Maierová 1*, Hynek Medřický 2, Zdeňka Bendová 3 1 Universitní centrum energeticky efektivních budov, CVUT v Praze, Třinecká 1024, 273 43 Buštěhrad; 2 Luxvitaest, Praha; 3 Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Czech Republic Abstrakt Po miliony let žili naši předkové v přirozeném prostředí s pravidelným rytmem střídání dne a noci. Dnes jsme většinu svých aktivit přesunuli do interiérů budov, do urbanizovaných území, velmi odlišným od přírody. Vytvořením našeho vlastního prostředí jsme se stali zodpovědnými za jeho kvalitu. Světlo dopadající do oka slouží mimo jiné jako signál pro vnitřní biologické hodiny, tzv. cirkadiánní systém. Výrazný rytmus střídání jasného světla a hluboké tmy jsou nezbytné k synchronizaci vnitřního času organismu s vnějším rytmem dne a noci na Zemi. Tato synchronizace může být narušena nárůstem osvětlenosti po západu slunce a změnou spektrálního složení světla v důsledku instalace LED zdrojů s vyšším zastoupením modré složky ve spektru. Tento článek analyzuje spektrum několika zdrojů světla používaných pro veřejné osvětlení a diskutuje možný dopad nočního světla na fyziologii člověka, především na jeho cirkadiánní rytmus a regulaci spánku. Klíčová slova Cirkadiánní rytmus, osvětlenost, LED, světlo v noci, nevizuální vnímání světla, zrakový komfort, spektrální distribuce světla Č I. ÚVOD LOVĚK se po mnoho milionů let vyvíjel v prostředí, kde se pravidelně střídá den a noc, tedy světlo a tma a celá jeho fyziologie, stejně jako všech organismů, je tomu dokonale přizpůsobena. Zrakový systém většiny živočichů a tedy i člověka zpracovává informace o světle dvěma způsoby. Na základě světelných odrazů vytváří obraz okolního světa, tedy vidění. Souběžně také předává informace o intenzitě světla do našeho mozku, který je zodpovědný za regulaci nálady a kognitivních funkcí a řídí mnoho fyziologických funkcí jako je spánek, hlad, žízeň, tělesná teplota, reakce na stres i na příjemné podněty. V neposlední řadě sídlí zde také biologické hodiny, cirkadiánní pacemaker. Ten udržuje 24 hodinový rytmus a informuje celé tělo o tom, kdy je den a kdy je noc. Nejzřetelnější adaptace na rozdíl mezi dnem a nocí je rytmus spánku a bdění. Informace o intenzitě ranního a večerního světla v okolním prostředí pomáhají synchronizovat organismus s vnějším dnem a přizpůsobit se měnící se * Corresponding author. Tel.: +420 732 232 090. E-mail address: lenka.maierova@fsv.cvut.cz fotoperiodě v průběhu roku. Také většina hormonů v organismu mění svojí hladinu mezi dnem a nocí. Neurohormon melatonin je například vyplavován pouze v noci a pouze za tmy. Tento hormon má očistnou funkci v těle. Zbavuje organismus volných radikálů, zplodin metabolismu, které se kumulují během dne, a významně podporuje imunitní systém, což přispívá k regeneraci těla během noční doby, tedy během spánku. Umělé osvětlení, které dnes umožňuje člověku svítit během noci, neodpovídá přirozenému prostředí a syntézu tohoto hormonu může systematicky potlačovat. II. SVĚTLO A ČAS Světlo působí na organismus člověka rozdílným způsobem, v závislosti na fázi vnitřních hodin: V ranních hodinách před probuzením a na začátku dne bude reakcí na jasné světlo fázový posun vnitřních hodin směrem dopředu, tj. zkrácení subjektivního dne [Sumova]. Vzhledem k tomu, že více než 70 procent osob má vnitřní hodiny s periodou delší než 24 hodin, je expozice brzkému rannímu světlu velmi žádoucí. Ranní samovolné probuzení světlem (ve fázi lehkého REM spánku) je také pro organismus daleko přirozenější než zvonění budíku bez ohledu na spánkovou fázi. Během dne nemá vyšší osvětlenost na fázový posun cirkadiánních hodin významný vliv. Zvyšuje však koncentraci serotoninu v mozku, a tím podporuje dobrou náladu, zlepšuje kognitivní funkce a schopnost koncentrace. Jasné světlo během dne je prevencí proti ospalosti, zvyšuje momentální bdělost. Posiluje také celkovou stabilitu systému, což následně přispívá ke kvalitnímu odpočinku v noci. Dodržení dostatečné hladiny osvětlenosti během dne je důležité u osob, které pobývají celý den v interiéru budov (osob upoutaných na lůžko, osob pracujících mimo dosah denního světla), tj. z biologického hlediska v nedostatečně stimulujícím prostředí. Toto se týká velmi často seniorů, pro které je dostatečná osvětlenosti často ještě vyšší z důvodů snížené světelné propustnosti čočky oka ve vyšším věku. Jasné světlo v čase kolem západu slunce, na konci subjektivního dne, naopak prodlužuje subjektivní den a oddaluje nástup spánku [Illnerová, Maierova 2015]. Používání umělého osvětlení ve večerních a nočních hodinách je tak významnou příčinou nárůstu extrémně pozdních chronotypů v populaci. Tato vlastnost u jedince oddaluje nástup spánku až
Unpublished text author s copy 2 do pozdních nočních / brzkých ranních hodin, lidé bývají označováni jako tzv. sovy, noční ptáci. Díky změně hormonálního prostředí v dospívání se jedná o častý jev např. mezi adolescenty. Lidí s extrémně pozdním chronotypem často čelí dlouhodobé spánkové deprivaci a tzv. sociálnímu jetlegu, protože jsou společenskými normami nuceni být aktivní v době jejich subjektivní noci. Světlo zasahující do temné fáze dne (LAN) působí patologicky. Zasahuje do periody spánku, která je nutná pro růst organismu, konsolidaci paměťových stop, regeneraci periferních orgánů a imunitního systému. Světlo uprostřed noci organismus mylně vnímá jako signál dne a spouští biochemické procesy zajišťující jeho denní aktivitu, tím ruší regeneraci a způsobuje vyčerpávání organismu. Noční expozice světlu, zejména světlu s obsahem kratších vlnových délek, tak ruší zdravý vnitřní rytmus organismu. I krátkodobé slabé světelné podněty (u laboratorních zvířat méně než 1 lx) mohou potlačit produkci hormonu melatoninu, jasné světlo je schopno způsobit výrazný fázový posun nebo dokonce úplné resetování vnitřních hodin [Jewett]. Obzvláště citlivě reaguje systém u osob, jejichž biologické hodiny nepřijímají dostatečně silný stabilizační signál během dne. Více než padesátileté studium časového systému člověka i různých druhů zvířat vede k poznání, že opakované narušování temné fáze noci významným způsobem zvyšuje riziko vzniku tzv. civilizačních chorob, jako jsou psychiatrická onemocnění včetně depresí, spánkových poruch a poruch paměti, kardiovaskulární nemoci, inzulínová rezistence a obezita, a zejména celé řady forem karcinomů. Z těchto důvodů je světlo v noci mezi odbornou veřejností celosvětově vnímáno jako závažný negativní faktor pro zdraví člověka, což prokazuje i prohlášení Světové zdravotnické organizace z roku 2013, v kterém klasifikuje práci na s měny s narušením cirkadiánního cyklu jako možný karcinogen [26], nebo fakt, že Dánsko uznalo rakovinu prsu jako nemoc z povolání při práci na směny [27]. III. OSVĚTLENOST A SPEKTÁLNÍ SLOŽENÍ Systém tyčinek a čípků na sítnici umožňuje vizuální vnímání ve velmi rozdílných světelných podmínkách. Oko je schopno přizpůsobit se jasovým podmínkám v rozsahu přes 11 logaritmických řádů, od minima nutného pro základní orientaci při 10-6 cd.m-2, schopnosti rozlišení barev od přibližně 1 cd.m-2, až po plochy v přímém slunečním světle (přes 105 cd.m-2). Vyšší jas se stává nepříjemným, oko díky oslnění ztrácí schopnost rozlišovat detaily. Proto je nutná rychlá adaptace fotoreceptorů na okamžitou intenzitu světla. Pro rychlou adaptaci čípků na vyšší jas obvykle stačí milisekundy. Až několik sekund je nutno při přechodu do výrazně temnějšího prostředí. Důkladná adaptace na tmu může tyčinkám trvat 30 a více minut. Nevizuální vnímání světla využívá převážně signál z fotoreceptorů iprgcs, který je v nižších světelných hladinách pravděpodobně kombinován s informacemi z tyčinek a čípků [Brainard & Hanifin 2005]. Reakce cirkadiánních systému na přítomnost světla na sítnici jsou velmi odlišné v závislosti na denní době. Ve dne se osvětlenost potřebná k plné aktivaci pohybuje kolem 1000 lx, v noci může být aktivace systému způsobena výrazně nižší osvětleností [Zeitzer, et al. 2000]. Biologická účinnost světla závisí nejen na jeho intenzitě, ale také na spektrálním složení. Zatímco pro zajištění zrakové funkce jsou skládány informace ze tří typů čípků a vrchol citlivosti je v zelené oblasti spektra kolem 555 nm, specializované receptory oka, které ovlivňují fyziologické procesy a kognitivní funkce, jsou citlivé na světlo o vlnové délce 460-480 nm, tedy na modrou složku světelného spektra. Noční expozice světelnému záření s velkým zastoupením modré spektrální složky může potlačit produkci melatoninu i při velmi nízkých intenzitách. Pokud se jedná o světlo, které má zastoupenou pouze modrou oblast spektra (např. modré LED), může mít na organismus velký účinek, přestože jej náš zrak vnímá jako světlo s velmi malou intenzitou. Přírodní podmínky Osvětlenost <1 lx Veřejné osvětlení Osvětlenost 5 80 lx (může dosáhnout 150 lx a více ) Obr. 1. Příklady možné osvětlenosti v exteriéru; osvětelnost na horizontální rovině (lx), rozsah citlivosti lidského oka, rozsah funkce fotoreceptorů oka. Šipka označuje nárůst osvětleností v přírodních podmínkách temné oblohy a při veřejném osvětlení.
Unpublished text author s copy 3 IV. SVĚTLO V NOCI VLIV NA SPÁNEK V přírodním prostředí člověk v maximální míře využíval dostupnost denního světla, jeho aktivita jím byla podmíněna. Jeho chování se výrazně proměňovalo v průběhu roku v souvislosti se změnou délky dne tzv. fotoperiody. Také noci kolem úplňku byly vždy využívány k řadě aktivit k práci, lovu, cestování, společenským událostem, protože světlo měsíce umožňovalo člověku vidět a současně mělo pravděpodobně vliv na kvalitu spánku. Rozvoj urbanizace spojený se zvyšující se hladinou umělého osvětlení podél dopravních cest, nákupních center i v rezidenčních oblastech snížil trvání noční doby. Zdroje umělého osvětlení jsou schopny ozářit noční oblohu tisíc krát jasněji než přírodní měsíc v úplňku. Umělé osvětlení je během dne i roku konstantní, informace o denní či roční době zde není obsažena. Navzdory vlivu umělého osvětlení je možné zaznamenat synchronizaci aktivity obyvatel s denní dobou. Statistické srovnání distribuce chronotypů ve společnosti (vyjádřené v závislosti na zeměpisné délce) prokazuje, že lidské biologické hodiny jsou ovlivněny více slunečním časem než sociálními vlivy. Je však možné sledovat, že zatímco v přírodním prostředí menších obcí jsou chronotypy přiměřeně rozloženy podle postupujícího úsvitu, v silně urbanizovaném území je vliv pohybu slunce po obloze významně redukován [Roennenberg]. U některých jedinců se tak vnitřní biologické hodiny mohou začít předbíhat/ zpožďovat v závislosti na délce jejich vnitřní cirkadiánní periody. Expozice umělému osvětlení ve večerních hodinách, kdy je cirkadiánní regulace citlivá, může vyvolat zpožďování fáze a s tím spojený pozdější nástup spánku. Fakt, že obtíže s usínáním a ranní ospalost jsou častý stav u dospívajících a u osob v produktivním věku, tento závěr podporuje. Dle dostupných statistik z USA se od roku 1942 do roku 2013 zkrátil spánek o více než hodinu denně, průměrná délka spánku dospělé populace v USA nedosahuje 7 hodin za noc. Pouze 30 % obyvatel USA považuje délku svého spánku jako postačující [21]. Spánek kratší než 7 hodin denně byl opakovaně prokázán jako nedostatečný pro plnou regeneraci organismu dospělého člověka. Vede k dlouhodobému hromadění spánkového deficitu, snížení bdělosti v pozornosti během dne [22]. Celosvětově je více než 40 % dětí (v USA 73 %) ve školním věku dlouhodobě spánkově deprivováno, což má vliv na jejich soustředění a celkově schopnost učit se [15]. V. ZTRÁTA NOČNÍ OBLOHY Měření noční oblohy potvrzuje, že 99 % obyvatel Evropy žije dnes v prostředí se světelným znečištěním. Intenzita nočního venkovního osvětlení byla potvrzena jako jeden ze tří klíčových faktorů způsobujících pozdější nástup spánku u dospívajících osob. Dlouhodobá spánková deprivace a sociální jetleg s tím spojený má negativní vliv na kvalitu života celkově [Cziesler] a zvyšuje o desítky procent i pravděpodobnost vzniku závislosti na nikotinu. Řada studií potvrzuje také vztah mezi vyšší hladinou venkovní osvětlenosti v urbanizovaných oblastech a zvýšeným výskytem některých druhů rakoviny, např. rakoviny prsou u žen [25]. Výskyt rakoviny prsu celosvětově koreluje s množstvím světelného znečištění ačkoliv tato situace může být způsobena rozložením obyvatelstva, podobná korelace se neprojevila u rakoviny plic, jater, hrtanu a tračníku [28]. Prosté používání celkového zatemnění oken závěsy, které by zabránilo přístupu rušivého osvětlení do interiéru, brání současně přístupu světla po rozbřesku, které je zásadní pro dobrou synchronizaci vnitřních biologických hodin člověka. Jako reakci na tato zjištění vydala například Americká zdravotnická asociace prohlášení, ve kterém doporučuje používat pro veřejné osvětlení světelné zdroje tak, aby se minimalizoval negativní vliv nočního osvětlení na zdraví člověka. VI. SVĚTELNÉ ZDROJE PRO VEŘEJNÉ OSVĚTLENÍ V minulosti používané vysokotlaké sodíkové výbojky jsou dnes postupně nahrazovány moderními LED zdroji. S instalací nových zdrojů světla vzrůstají zpravidla i hladiny osvětlenosti. Městské ulice s běžnými sodíkovými výbojkami, které původně osvětlovaly chodník cca 5-10 lx, po osazení nových zdrojů běžně dosahují hodnot osvětlenosti 20 až 80 lx na povrchu vozovky (obrázek 2), ale nejsou výjimkou ani hodnoty přesahující 100 lx. Obr. 2. Běžná osvětlenost na ulici ve městě. Světlo obsahuje výrazné zastoupení modré vlnové délky. Požadavek normy je významně překročen. Foto archiv autor. Technologie LED umožňuje volit z celé řady možných spektrálních kompozic a tím ovlivňovat kvalitu světla. V současnosti je nejvíce používána, tzv. neutrální bílá LED. Projektanty je doporučovaná zejména pro úspory energie a tím i úspory finanční. Přestože CCT (náhradní teplota chromatičnosti) neutrálně bílých zdrojů je srovnatelná s teplotou chromatičnosti měsíce, jejich intenzita je tisícinásobně vyšší než měsíc v úplňku. V barevném spektru je současně vysoce zastoupena modrá spektrální složka, což může mít negativní vliv na kvalitu spánku osob v okolních objektech. V nejednom případě, zejména v rezidenčních oblastech, nebyly nově instalované světelné zdroje veřejností dobře přijaty, byly označeny za rušivé a byl požadován návrat
Unpublished text author s copy 4 k původnímu stavu. LED technologie umožňuje vytvářet také zdroje s teplým světlem, tj. s nižším CCT, které se barvou světla blíží sodíkovým výbojkám, přestože nabízí vyšší CRI. Jejich energetická spotřeba je jen o procenta vyšší než u studených a neutrálních LED. Ve srovnání se studenými či neutrálními zdroji mají menší negativní vliv člověka a ostatní živé tvory v okolí a po setmění zajišťují dobrý zrakový komfort, což by měla být u veřejného osvětlení hlavní kritéria. Další možností pro noční osvětlení jsou LED zdroje, které obsahují pouze dlouhé vlnové délky, například LED amber. Vzhledem k absenci modrého světla jsou pro cirkadiánní systém velmi šetrné, nenabízejí však kvalitní podání barev. Je však otázkou, do jaké míry je nutné věrné podání barev v nočním venkovním prostředí. Samostatným tématem je použití LED zdrojů monochromatického světla s krátkou vlnovou délkou kolem 460-480 nm (obrázek 3), u kterých se může poměr vizuální a cirkadiánní osvětlenosti lišit zásadně a při jejich používání je třeba zvážit možné důsledky. S trochou nadsázky lze říci, že noční modré osvětlení v místech, kde se pohybují lidé, by mělo podléhat souhlasu etické komise. Lze jej považovat za neautorizovaný medicínský pokus, kdy testovací subjekty jsou lidé [29]. VII. ANALÝZA SPEKTRÁLNÍHO SLOŽENÍ Pro ilustraci důsledků volby světelného zdroje na člověka byly změřeny spektrální vlastnosti několika běžných zdrojů LED používaných pro venkovní osvětlení - studené bílé, neutrální bíle a teplé bílé, amber a jeden zdroj téměř monochromatického modrého světla. Pro srovnání bylo provedeno měření přírodních zdrojů světla (jasné oblohy bez Obr. 4. Reklamní a dekorativní osvětlení v otevřené krajině. Monochromatické modré světlo ruší cirkadiánní systém člověka a dalších živých tvorů v přírodě. Foto archiv autora. slunce, slunce na obloze, měsíce v úplňku a ohně - plamene svíčky) a tradičních vysokotlakých sodíkových výbojek, viz obrázek 4. Pro grafické porovnání jednotlivých světelných zdrojů byla data všech vlnových délek v intervalu 380-780 nm vyjádřena jako relativní k maximální dosažené intenzitě zdroje. Ve výpočtech byly analyzovány a porovnány vlastnosti zdrojů ve vztahu k jejich teplotě chromatičnosti (CCT) a indexu podání barev (CRI). Pro každý zdroj byl vyjádřen vzájemný poměr cirkadiánní a vizuální citlivosti (EV / EC). U jednotlivých zdrojů byl vyjádřen poměr jejich cirkadiánní účinnosti (EC) s účinnosti klasických sodíkových zdrojů (EC, HPS) a s vlivem měsíce v úplňku (EC, moon), viz tabulka 1. Z výpočtů vyplývá, že biologická účinnost LED zdrojů Obr. 3. Grafické porovnání zdrojů přirozeného světla a světelných zdrojů pro věřejné osvětlení. Barevná plocha - celé spektrum zdroje; Čárkovaná křivka vyznačuje vizuálně aktivní část spektra dle V(λ); plná křivka vyznačuje cirkadiánně aktivní poměrnou část spektra dle C(λ).
Unpublished text author s copy 5 TABULKA I MĚŘENÍ VLASTNOSTÍ ZDROJŮ SVĚTLA Light Source EV CT (CCT) CRI E V / E E C E C C [ lx] [ K] [%] / E C, HPS / E C, moon D75 severní obloha, bez 1 slunce 5000 7506 100 104 % 5800 x irrelevant 2 D55 dopolední / odpolední denní světlo 50000 5503 100 82 % 46000 x irrelevant 3 Měsíc v úplňku 0.2 4134 99 61 % 1.4 x - 4 Plamen svíčky 1 2013 94 20 % 0.23 x 0.01 x 5 Sodíková výbojka 150W 10 2057 17 9 % - 70 x 6 LED modrá 5 n.a. n.a. 587 % 33 x 24 x 7 LED CW studená bílá 30 6273 75 77 % 26 x 19 x 8 LED NW neutrální bíla 30 4466 81 60 % 20 x 15 x 9 LED WWW velmi teplá bílá 30 2167 77.86 18 % 6 x 4.5 x 10 LED Amber 10 (1849) n.a. 1 % 0.14 x 0.1 x Table 1. Vlastnosti zdrojů světla. E V = účinná vizuální osvětlenost horizontální roviny dle V(λ); CT= teplota chromatičnosti; CCT = náhradní teplota chromatičnosti; CRI = index podání barev; E C = účinná cirkadiánní osvětlenost dle C(λ); E C, HPS = poměr účinné cirkadiánní osvětlenosti zdroje vůči sodíkové výbojce; E C moon = poměr účinné cirkadiánní osvětlenosti zdroje vůči měsíčnímu světlu běžně používaných pro veřejné osvětlení násobně překračuje účinnost původních sodíkových výbojek, a tisícinásobně překračuje vliv měsíce, přestože barva světla těchto zdrojů se zdá být měsíčnímu světlu blízká. Výpočet potvrzuje, že studené a neutrálně bílé zdroje nejsou z biologického hlediska vhodné pro noční osvětlení a měly by být nahrazeny zdroji teplými, jejichž vliv na cirkadiánní rytmus je výrazně menší, přestože i tyto vysoce překračují hodnoty běžné v přírodním prostředí. Zdroje s absencí modré složky (barevné zdroje amber) jsou velmi vhodné pro noční osvětlení v místech, kde nejsou velké požadavky na podání barev. U barevných zdrojů s velkým zastoupením modré vlnové délky je jejich biologická účinnost téměř 6 x vyšší než účinnost vizuální. Světlo, které náš zrak vnímá jako temné, ne příliš jasné, je pro náš cirkadiánní rytmus silně zářící alarmující podnět. VIII. KONCEPT ČASOVÉ A SPEKTRÁLNÍ REGULACE Technologie LED světelných zdrojů vytvořila možnost ovlivnit nejen množství světla, ale i jeho kvalitu, např. jeho spektrální složení. Zdroje osvětlení lze volit s ohledem na vykovávanou zrakovou činnost, současně by měl být zohledněn jejich biologický vliv. Během dne je vhodné stimulovat organismus k aktivitě, a proto by měl být vystaven jasnému světlu s vysokým cirkadiánním dopadem. Po západu slunce by se naše tělo mělo připravovat na spánek a světlo, pokud je nutné, by mělo mít výrazně nižší intenzitu a Obr. 4. Koncept časové a spektrální regulace veřejného osvětlení v rezidenčních územích. Zdroj Luxvitaest.
Unpublished text author s copy 6 optimálně by nemělo obsahovat modré vlnové délky, které mohou způsobit narušení cirkadiánního rytmu. Těchto možností LED technologie propojené na pokročilou regulaci dle denní doby využívá koncept časové regulace veřejného osvětlení, viz obrázek 4. V době vysokého provozu zajišťuje dostatečnou osvětelnost pro bezpečný pohyb chodců i dopravních prostředků na silnici, v pozdních nočních hodinách naopak umožňuje přírodě i lidem nerušený odpočinek. DISKUSE, ZÁVĚR Energetická účinnost by neměla být jediným rozhodujícím kritériem při výběru typu veřejného osvětlení. V několika případech nebyla instalace LED osvětlení s neutrálním nebo studeným barevným tónem veřejností dobře přijata. Studené a neutrální LED produkují světlo, které se vizuálně podobá dennímu světlu. Toto je v noci rušivé a snižuje kvalitu spánku. Pokud jsou však původní sodíkové výbojky nahrazeny LED s nízkou CCT a velmi omezeným vyzařováním v oblasti krátkých vlnových délek, je vzniklé osvětlení vizuálně příjemné a biologicky méně rušivé. Díky integraci pokročilých řídicích systémů do veřejného osvětlení je možné nastavit intenzitu osvětení a spektrální složení každého zdroje světla na dle denního i ročního období. Při znalosti biologických potřeb lze navrhnout inteligentní regulaci, která podporuje (nebo alespoň neruší) stabilitu a synchronizaci cirkadiánních hodin místních obyvatel. Při využití nedávných vědeckých poznatků je již dnes možné, aby systémy biodynamického veřejného osvětlení byly prospěšné pro zdraví a současně se podílely na vysoké kvalitě života v městských oblastech SmartCities. ZDROJE [1.] Illnerová H, Sumová A. (2008). Vnitřní časový systém; 10 (7 a 8). Interní Med. 2008; 10 (7 a 8): 350 352. [2.] Vondrašová D, Hájek I, Illnerová H. Exposure to long summer days affects the human melatonin and cortisol rhythms. Brain Research 759, 166 170 (1997). [3.] Illnerová H, Melatonin a jeho působení. Vesmír 75, 266-269.(1996) [4.] Maierová L. Světelné prostředí v budovách, nevizuální vnímání světla a inter-individuální rozdíly. Disertační práce, ČVUT v Praze. 2015. [5.] Roenneberg T, Merrow M. Entrainment of the human circadian clock. Cold Spring Harb Symp Quant Biol., 2007 72:293-9. [6.] Roenneberg, T., S. Daan, and M. Merrow. The art of entrainment. Journal of Biological Rhythms, 2003. 18(3): p. 183 194. [7.] Jewett M.E., Kronauer R.E., Czeisler C.A. Phase-amplitude resetting of the human circadian pacemaker via bright light: a further analysis. J Biol Rhythms 9: 295 314, 1994. [8.] Falchi, Fabio and Cinzano, Pierantonio and Elvidge, Christopher D. and Keith, David M. and Haim, Abraham, "Limiting the impact of light pollution on human health, environment and stellar visibility", Journal of Environmental Management 92, 10 (2011). [9.] Haim, A and Portnov, B, Light Pollution as a New Risk Factor for Human Breast and Prostate Cancers (Springer, 2013). [10.] IARC, "Agents Classified by the IARC Monographs" (2015). [11.] Wise, J., "Danish night shift workers with breast cancer awarded compensation", BMJ 338, mar18 1 (2009). [12.] Zeitzer, J. M., Dijk, D.-J., Kronauer, R. E., Brown, E. N., & Czeisler, C. A. Sensitivity of the human circadian pacemaker to nocturnal light: melatonin phase resetting and suppression. The Journal of Physiology, 2000, 526 (Pt 3), 695 702. doi:10.1111/j.1469-7793.2000.00695.x [13.] Roenneberg, T, Kumar CJ, and Merrow M. The human circadian clock entrains to sun time. Curr. Biol.2007, 17, R44 45. [14.] Jones J.M. In U.S., 40% get less than recommended amount of sleep. GALLUP 2013. In: http://www.gallup.com/poll/166553/ lessrecommendedamountsleep.aspx [15.] Martin MO & Mullis IVS (Eds.) TIMSS and PIRLS 2011: Relationships among reading, mathematics, and science achievement at the fourth grade Implications for early learning. Chestnut Hill, MA: TIMSS & PIRLS International Study Center, Boston College, 2013. [16.] Czeisler CA. Duration, timing and quality of sleep are each vital for health, performance and safety. Sleep Health 1, 2015. p. 5 8. Doi: 10.1016/j.sleh.2014.12.008 [17.] Roenneberg, T., Kuehnle, T., et al.. A marker for the end of adolescence. Curr. Biol. 2004, 14 (24), R1038 R1039 [18.] Czeisler C. A. Perspective: casting light on sleep deficiency. Nature 23; 497(7450), p13, (2013). [19.] Foster RG, Hankins MW. Circadian vision. Current Biology 2007 Roenneberg, T, Kumar CJ, and Merrow M (2007b). The human circadian clock entrains to sun time. Curr. Biol. 17, R44 45.Vol 17 No 17 R746. [20.] Sigurdardottir LG, Valdimarsdottir UA, Fall K, et al. Circadian Disruption, Sleep Loss and Prostate Cancer Risk: A Systematic Review of Epidemiological Studies. Cancer epidemiology, biomarkers & prevention : a publication of the American Association for Cancer Research, cosponsored by the American Society of Preventive Oncology. 2012;21(7):1002-1011. doi:10.1158/1055-9965.epi-12-0116. [21.] Pauley S.M. Lighting for the human circadian clock: recent research indicates that lighting has become a public health issue. Med Hypotheses. 2004;63(4):588-96. [22.] Burnett D. First do not harm: Practicing lighting design or medicine without licence? Lecture at 6th Velux Daylight symposium, 2015, London. Available at http://thedaylightsite.com/symposium/2015-2/presentations/i-12-0116.