Státní závěrečná zkouška

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Ekonomická fakulta Státní závěrečná zkouška studijní program: Hospodářská politika a správa studijní obor Strukturální politika EU pro veřejnou správu specializace 0, verze 3, 4 bakalářské studium termíny, okruhy otázek 2017/2018

Obsah 1. Důležité termíny, odevzdání bakalářské práce. 3 2. Výňatek ze studijního a zkušebního řádu JU. 4 3. Výňatek z Opatření děkana č. 124/2017.. 6 4. Okruhy otázek k SZZ. 8 Hospodářská politika a ekonomie.... 9 Regionální ekonomika. 14 Management a marketing.. 19 Podnikání v regionu... 25 Právo. 28 2

Důležité termíny mezní termín zápočtů a zkoušek za LS 11. 5. 2018 přihlášky ke státním závěrečným zkouškám do 28. 2. 2018 odevzdání bakalářské práce 13. 4. 2018 příprava na státní závěrečnou zkoušku 14. 5. 18. 5. 2018 (1 týden) státní závěrečné zkoušky 21. 5. 25. 5. 2018 (1 týden) promoce 26. 6. 27. 6. 2018 podzimní termín SZZ říjen 2018 Tiskopisy přihlášek ke státní závěrečné zkoušce jsou k dispozici na www fakulty (sekce Studenti). Odevzdání bakalářské práce Pro studenty všech studijních oborů bakalářských studijních programů, kteří v akademickém roce 2017/2018 splní všechny podmínky pro konání státní závěrečné zkoušky (studenti končících ročníků) a podali si ve stanoveném termínu (nejpozději do 28. 2. 2018) na studijním oddělení písemnou přihlášku ke státní závěrečné zkoušce konané podle harmonogramu v letním termínu (květnu, červnu) akademického roku 2017/2018 platí následující pokyny: bakalářské práce u oborů bakalářských studijních programů musí být odevzdány vedoucímu práce v jednom vyhotovení nejpozději do 13. 4. 2018; studenti všech oborů bakalářských programů odevzdají na studijním oddělení 7x teze bakalářské práce nejpozději do 13. 4. 2018. Student je povinen vložit elektronickou verzi své závěrečné práce do systému STAG v souladu s Opatřením rektora o zveřejňování disertačních, diplomových, bakalářských a rigorózních prací studentů JU R 156 z 8. 6. 2010 a čl. 19, odst. 15 Opatření děkana č. 124/2017, a to nejpozději do 13. 4. 2018 u bakalářských a diplomových prací. Student, který nevložil ke stanovenému datu elektronickou verzi své závěrečné práce do STAGu, nebude připuštěn k její obhajobě. 3

Výňatek ze Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Článek 27 1. Řádné ukončení studia v bakalářském, magisterském a navazujícím magisterském studijním programu upravují 45 a 46 zákona. Podmínky pro konání státní závěrečné zkoušky upravuje 53 zákona. Součástí státní závěrečné zkoušky v bakalářském studijním programu je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Součástí státní závěrečné zkoušky v magisterském a navazujícím magisterském studijním programu je obhajoba diplomové práce. 2. Student může konat poslední část státní závěrečné zkoušky, pokud získal ve skladbě předmětů předepsané studijním programem alespoň počet kreditů rovný šedesátinásobku počtu roků standardní doby studia a vypracoval a řádně odevzdal kvalifikační práci, je li studijním programem předepsána. 3. Je li státní závěrečná zkouška kromě obhajoby kvalifikační práce dále členěna na více částí, příslušnou část státní závěrečné zkoušky může student konat, pokud získal ve skladbě předmětů předepsané studijním programem počet kreditů odpovídající příslušné části studia, jež je touto částí státní závěrečné zkoušky ukončena, a řádně splnil všechny související povinnosti vyplývající ze studijního programu. 4. Student může konat obhajobu bakalářské nebo diplomové práce, pokud byla tato kvalifikační práce řádně odevzdána a zveřejněna v souladu s 47b odst. 2 zákona. 5. Student, který v daném akademickém roce splnil všechny podmínky pro konání poslední části státní závěrečné zkoušky, musí tuto složit nejpozději v následujícím akademickém roce a současně v rámci maximální doby studia stanovené podle čl. 7 odst. 2. Nesplnění této podmínky je důvodem k ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle 56 odst. 1 písm. b) zákona. V případech hodných zvláštního zřetele může děkan na žádost studenta lhůtu pro složení státní závěrečné zkoušky prodloužit. 6. Dostavením se ke státní závěrečné zkoušce student prohlašuje, že je schopen zkoušku absolvovat. Odstoupí li student od zkoušky po jejím začátku, poruší li závažným způsobem pravidla zkoušky nebo nedostaví li se bez řádné omluvy ke zkoušce v termínu, na který se přihlásil, je klasifikován známkou nevyhověl/ a (4). O hodnocení výkonu studenta v ostatních případech rozhodne zkušební komise. 7. Státní závěrečná zkouška a její části se klasifikují známkami: výborně (1), velmi dobře (2), dobře (3) a nevyhověl/ a (4). 8. Státní závěrečná zkouška je klasifikována známkou výborně (1), jestliže aritmetický průměr známek z jednotlivých částí je nižší než 1,5 a zároveň žádná ze známek nebyla horší než velmi dobře (2). Státní závěrečná zkouška je klasifikována známkou velmi dobře (2), jestliže aritmetický průměr známek z jednotlivých částí je nižší než 2,5 a zároveň nejvýše dvě z jejích částí byly klasifikovány známkou dobře (3) a žádná z částí nebyla klasifikována známkou nevyhověl/ a (4). Státní závěrečná zkouška je klasifikována známkou dobře (3), jestliže aritmetický průměr známek z jednotlivých částí je vyšší nebo rovný 2,5 a zároveň žádná z částí nebyla klasifikována známkou nevyhověl/ a (4). Je li některá část státní závěrečné zkoušky hodnocena známkou 4

nevyhověl/ a (4), je celkový výsledek státní závěrečné zkoušky klasifikován známkou nevyhověl(a) (4). 9. Státní závěrečnou zkoušku nebo její část, za předpokladu, že se člení na části, lze v případě neúspěchu jednou opakovat při splnění podmínek uvedených v odstavci 5. 10. Stanovení obsahu, formy, podmínek a organizačního zabezpečení konání státních závěrečných zkoušek včetně zadávání, vedení, odevzdávání, hodnocení a obhajob kvalifikačních prací upraví vnitřní norma fakulty, a to tak, aby byla přijata dostatečně účinná opatření zajišťující žádoucí úroveň kontroly studia a kvality kvalifikačních prací. Vnitřní norma fakulty stanoví také kvalifikační požadavky na osoby, které vedou kvalifikační práce a nejvyšší počet kvalifikačních prací, které může vést jedna osoba. 11. O průběhu státní závěrečné zkoušky se pořizuje písemný záznam. Hodnocení zkoušky se zaznamená rovněž do IS STAG. 12. Státní závěrečná zkouška je přezkoumatelná pouze po stránce procesní, nikoli po stránce obsahové nebo po stránce adekvátnosti hodnocení výkonu studenta. Klasifikace zkoušky je výsledkem hodnocení studenta, které náleží pouze zkušební komisi a nepodléhá dalšímu přezkumu. 13. Pro obhajoby kvalifikačních prací platí, že: a. tatáž kvalifikační práce nemůže být předložena k posouzení v rámci státní závěrečné zkoušky jako bakalářská práce a zároveň jako diplomová práce pro udělení bakalářského a magisterského akademického titulu; b. v případě souběžného nebo dalšího studia jedna kvalifikační práce nemůže být předložena k posouzení v rámci státní závěrečné zkoušky ve dvou nebo více různých studiích. Článek 28 Absolvování studia v bakalářském, magisterském a navazujícím magisterském studijním programu 1. Student absolvoval studium ve studijním programu, pokud získal ve skladbě předepsané studijním programem alespoň počet kreditů rovný šedesátinásobku počtu roků standardní doby studia, vypracoval a řádně odevzdal kvalifikační práci, jeli studijním programem předepsána, a úspěšně vykonal státní závěrečnou zkoušku. 2. Celkové hodnocení studia vyjadřuje stupeň úspěšnosti studenta v průběhu celého studia a klasifikuje se stupni: absolvoval/ a s vyznamenáním, absolvoval/ a, nebo neabsolvoval/ a. Student absolvoval studium s vyznamenáním, jestliže dosáhl vážený studijní průměr za dobu celého studia nejvýše 1,50 a státní závěrečnou zkoušku vykonal s celkovým prospěchem výborně. Student je hodnocen stupněm neabsolvoval/ a, pokud v rámci lhůt podle čl. 7 odst. 2 a čl. 27 odst. 5 ani při opakování nesložil státní závěrečnou zkoušku. 3. Absolventům studia v bakalářském, magisterském nebo navazujícím magisterském studijním programu se přiznávají akademické tituly a vydávají doklady o řádném ukončení studia v souladu s 45, 46, 47a, 55 a 57 zákona. 5

Výňatek z Opatření děkana č. 124/2017 O studiu v bakalářských a navazujících magisterských programech uskutečňovaných v českém jazyce Část V. Státní závěrečná zkouška a vysokoškolské kvalifikační práce Článek 18 Státní závěrečná zkouška (1) Studium bakalářských a magisterských studijních programů na EF JU se ukončuje státní závěrečnou zkouškou. Dnem ukončení studia je den, kdy byla úspěšně vykonána její poslední část. (2) Postavení a průběh SZZ upravují zejména 45 až 47, 53 a 55 zákona a čl. 27 SZŘ. (3) Ke státní závěrečné zkoušce je student povinen se závazně přihlásit v termínu stanoveném harmonogramem akademického roku. Přihlášky ke SZZ, termíny a pokyny k odevzdávání VŠKP jsou zveřejňovány formou sdělení děkana s dostatečným předstihem na webové stránce fakulty v sekci Studium Informace pro končící ročníky, stejně tak jako okruhy předmětů SZZ podle oborů a specializací pro daný akademický rok. Formuláře pro přihlášení ke SZZ jsou dostupné v sekci Studijní předpisy a formuláře. (4) SZZ se skládá z obhajoby VŠKP a ústní zkoušky z předmětů stanovených studijním programem pro příslušný studijní program, resp. jeho obor. Klasifikuje se obhajoba VŠKP a každý předmět SZZ; konečnou klasifikaci obhajoby VŠKP na základě hodnocení vedoucího práce, oponenta a průběhu obhajoby a ústní zkoušky z jednotlivých předmětů SZZ stanoví zkušební komise. (5) Při opakování SZZ v případě neobhájené VŠKP student obhajuje přepracovanou VŠKP, nově hodnocenou vedoucím práce a oponentem. Pokud student nevyhověl při ústní zkoušce z jakéhokoliv předmětu SZZ, opakuje pouze tuto ústní zkoušku SZZ. (6) SZZ, popřípadě její část (obhajobu VŠKP nebo ústní zkoušku z předmětu SZZ či více předmětů SZZ), lze v případě neúspěchu jednou opakovat, a to při splnění podmínek uvedených v čl. 27 odst. 2 SZŘ, nejdříve však za 3 měsíce po neúspěšném prvním termínu SZZ. (7) Datum, čas a organizační zabezpečení SZZ je pro jednotlivé studenty zveřejněn nejpozději 5 dnů před termínem SZZ formou sdělení děkana na webových stránkách fakulty v sekci Studium Informace pro končící ročníky. Čas SZZ uvedený v harmonogramu je orientační, studenti se dostaví s předstihem minimálně 1 hodiny. (8) Na obhajobu VŠKP a SZZ z předepsaných předmětů studijního plánu je vymezeno studentovi bakalářského programu cca 60 minut, studentovi magisterského programu cca 45 60 minut v závislosti na počtu předmětů SZZ předepsaných studijním plánem. (9) Průběh SZZ je ze zákona veřejný. Za jeho řádnost, zejména pak za dodržení níže stanovených pravidel jako i za rovné podmínky pro jednotlivé studenty, a za řádnou protokolaci odpovídá předseda zkušební komise. (10) Přihlášený student, který se k SZZ nedostaví bez řádné omluvy, je v souladu s čl. 27 odst. 6 SZŘ hodnocen známkou nevyhověl/ a. Předseda komise zároveň do protokolu vyznačí, že se student nedostavil. Pro možnost omluvy platí čl. 7 odst. 2 přiměřeně. Omluva se v takovém případě adresuje děkanovi, ten též rozhoduje o její důvodnosti. Rozhodne li děkan o důvodnosti omluvy, hledí se na studenta, jako kdyby přihlášen nebyl. Děkan v takovém případě zajistí, aby bylo do protokolu vyznačeno, že byl následně omluven, a to včetně jména a podpisu osoby, 6

která záznam provedla, jako i uvedení data, kdy se tak stalo. Další možnost vzniká omluvenému studentovi až na základě přihlášení k SZZ postupem podle odst. 3 pro další období. (11) Jestliže se student k SZZ dostaví, má se v souladu s čl. 27 odst. 6 SZŘ za to, že mu v jejím vykonání nebrání žádné relevantní důvody. Po zahájení SZZ se tak již nemůže domoci omluvy nebo následného anulování výsledku, a to ani ze zdravotních důvodů. Svým podpisem na prezenční listině stvrzuje, že byl o této skutečnosti poučen, a že neexistují žádné objektivní či subjektivní potíže, které by vykonání SZZ znemožňovaly. (12) Během SZZ student přesně dodržuje pokyny předsedy a ostatních členů komise. Pokud není dále stanoveno jinak či výslovně povoleno předsedou, je v průběhu ústního zkoušení jednotlivých předmětů SZZ nepřípustné a) používat jakékoliv psané poznámky (výjimku tvoří příprava při SZZ bakalářského stupně studia dle odstavce 13 a vypracované odpovědi na otázky vedoucího a oponenta VŠKP) a tištěné materiály, včetně slovníků a příruček; b) používat jakékoliv elektronické přístroje, včetně mobilních telefonů a jiných komunikačních přístrojů, přenosných PC všech typů; výjimkou je použití PC osobami se specifickými potřebami, které o to předem požádaly v rámci žádosti o modifikaci SZZ z důvodu svého znevýhodnění; c) komunikovat s dalšími účastníky SZZ. (13) V případě SZZ v rámci bakalářského studijního programu je průběh obhajoby bakalářské práce a SZZ dán následujícím postupem: a) Student je uveden do zkušební místnosti a tajemníkem představen komisi. b) Komise zadá studentovi otázky z jednotlivých předmětů SZZ a ponechá mu 15 minut času na přípravu. c) Po přípravě předstupuje student před komisi a obhajuje bakalářskou práci (15 minut). d) Po obhajobě bakalářské práce následuje zkoušení z jednotlivých předmětů SZZ, kdy student zodpoví připravené otázky (25 minut). e) Závěrečnou fázi SZZ představuje hodnocení výkonů studenta komisí (neveřejná část) a seznámení studenta s výsledkem (5 minut). (14) V případě SZZ v rámci navazujícího magisterského studijního programu je průběh obhajoby diplomové práce a SZZ dán následujícím postupem: a) Student je uveden do zkušební místnosti a tajemníkem představen komisi. b) Student obhajuje diplomovou práci (bez přípravy 15 minut). c) Následuje zkoušení z jednotlivých předmětů SZZ (bez přípravy 20 30 minut). d) Závěrečnou fázi SZZ představuje hodnocení výkonů studenta komisí (neveřejná část) a seznámení studenta s výsledkem (5 minut). (15) Má li student k zahájení nebo průběhu SZZ námitky, je nutné, aby je uplatnil bezprostředně po vykonání SZZ u zkušební komise jmenované pro SZZ. Předseda zkušební komise nebo jím pověřený člen námitky zaznamená do protokolu a předloží je k podpisu studentovi. Svým podpisem student stvrzuje, že obsah zápisu odpovídá jím uplatněným námitkám. Předseda zkušební komise nebo jím pověřený člen pod podepsané námitky zaznamená vyjádření komise k nim, a to zejména relevantní okolnosti namítaných skutečností. Při nedostatku místa lze vložit do protokolu samostatný list, na který musí být v protokolu odkázáno. K pozdějším námitkám studenta nebude přihlíženo. Děkan přezkoumá námitky do 14 dnů od obdržení protokolu, v němž jsou obsaženy; předtím může požádat předsedu komise nebo studenta o doplnění informací. Dojde li děkan k závěru, že namítané skutečnosti měly nebo mohly mít vliv na výsledek SZZ, rozhodne o jejím anulování, resp. o anulování části SZZ, a o zařazení studenta na nejbližší vyhlášený termín obsahově odpovídající SZZ, resp. části SZZ, jež byla anulována. V opačném případě, resp. ve zbývající části, rozhodne o potvrzení výsledku SZZ, a to též, namítáli student zdravotní nebo obdobné důvody (srov. odstavec 11). Rozhodnutí děkana je konečné. 7

Okruhy otázek k SZZ Předměty SZZ: 1. Hospodářská politika a ekonomie 2. Regionální ekonomika 3. Management a marketing 4. Podnikání v regionu 5. Právo 8

OKRUHY PRO SZZ BAKALÁŘSKÉ STUDIUM studijní obor: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA EU PRO VEŘEJNOU SPRÁVU, SPEC. 0, verze 3 POVINNÉ PŘEDMĚTY Předmět SZZ: Hospodářská politika a ekonomie (KEN/BZHPE) (KEN MIE1/KMIE1 Mikroekonomie 1, KEN MAE1/KMAE1 Makroekonomie 1, KEN HP/KHP Hospodářská politika) Bakalářský studijní program B6202 Studijní obor: Strukturální politika EU pro veřejnou správu 1. TRH A TRŽNÍ MECHANIZMUS, DĚLBA PRÁCE, SMĚNA Definice trhu, tržní, příkazová a smíšená ekonomika, tržní subjekty, typy trhů, dělba práce, peníze, směna. 2. CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY Racionální chování spotřebitele, měřitelnost užitku, celkový a mezní užitek, indiferenční analýza, linie rozpočtu, rovnováha spotřebitele, přebytek spotřebitele. 3. CHOVÁNÍ FIRMY A FORMOVÁNÍ NABÍDKY Definice firmy, výroba v krátkém v dlouhém období, produkční funkce, celkový, průměrný a mezní produkt, izokvanta, izokosta, rovnováha firmy, přebytek výrobce, nabídka firmy v krátkém a dlouhém období, alternativní cíle firmy. 4. DOKONALÁ KONKURENCE Firma v podmínkách dokonalé konkurence, nabídka a bod uzavření firmy, bod zvratu, optimum dokonale konkurenční firmy, vliv změn nákladů a ostatních faktorů na nabídku. 5. NEDOKONALÁ KONKURENCE A HLAVNÍ PŘÍČINY JEJÍHO VZNIKU Nedokonalá konkurence jako ekonomická realita, charakteristika nedokonalé konkurence, příčiny vzniku nedokonalé konkurence, optimum firmy v podmínkách nedokonalé konkurence. 9

6. NÁKLADY FIRMY, PŘÍJMY FIRMY, ZISK Utopené náklady, náklady příležitosti, ekonomické náklady a ekonomický zisk, náklady v krátkém a dlouhém období, průměrné a mezní náklady a příjmy, optimální výše výstupu firmy. 7. FIRMA V PODMÍNKÁCH MONOPOLU, OLIGOPOLU A MONOPOLISTICKÉ KONKURENCE Monopol, diskriminující monopol, dvoustranný monopol, monopson, oligopol, smluvní oligopol, oligopol s dominantní firmou, monopolistická konkurence, rovnováha, Lernerův index, cenová regulace. 8. TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Nabídka a poptávka trhu výrobních faktorů, změny poptávky po výrobním faktoru, výdělek výrobního faktoru, trh práce, trh půdy, trh kapitálu. 9. NABÍDKA, POPTÁVKA Nabídková funkce, poptávková funkce, změny v poptávce a v nabídce, elasticita nabídky a poptávky. 10. TRŽNÍ ROVNOVÁHA Tržní rovnováha a její dosahování, vlivy posunu nabídkové nebo poptávkové křivky, změny tržní rovnováhy, teorém pavučiny. 11. DŮCHOD A BOHATSTVÍ. Skladba důchodů, nerovnosti v důchodech a jejich měření, nerovnost v pracovních a vlastnických důchodech, Lorenzův graf a Giniho koeficient, přerozdělovací procesy v ekonomice, vliv přerozdělování na ekonomické aktivity. 12. EXTERNALITY, VEŘEJNÉ STATKY, ASYMETRICKÉ INFORMACE A NEDOKONALÁ KONKURENCE JAKO PŘÍČINY TRŽNÍHO SELHÁNÍ Tržní selhání, nedokonalá konkurence, pojetí externalit, pozitivní a negativní externality ve výrobě a ve spotřebě, externalita jako porušení práva, externalita a morálka, vlastnosti veřejných statků, role černého pasažéra, optimální množství veřejného statku, příčiny a důsledky vzniku asymetrických informací. 13. TEORETICKÉ PŘÍSTUPY V MAKROEKONOMII Makroekonomická rovnováha a její modely, dvousektorový model ekonomiky, rovnováha investic a úspor, rovnovážný produkt. Výdajový multiplikátor, cenový mechanismus. Rozdíly přístupů klasický a keynesiánský. 14. AGREGÁTNÍ NABÍDKA A AGREGÁTNÍ POPTÁVKA Agregátní poptávka a poptávka jejich pojetí. Agregátní nabídka a potenciální produkt. Makroekonomická rovnováha, nabídkové a poptávkové šoky. Mezera produktu. 10

15. NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ AGREGÁTY Ukazatele ekonomické výkonnosti. Hrubý a čistý domácí produkt, metody výpočtu, nominální a reálný domácí produkt. Agregátní výdaje a domácí produkt, národní produkt, disponibilní důchod. Hrubý domácí produkt a ekonomický blahobyt. Nedostatky HDP vykazovaného v systému národního účetnictví. 16. INFLACE Cenová hladina a způsoby jejího měření. Absolutní a relativní ceny, cenové indexy. Příčiny a druhy inflace, dopady inflace, závažnost inflace slumpflace a stagflace, deflace a desinflace. Protiinflační politika, cílování inflace. 17. NEZAMĚSTNANOST Definování nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti, druhy nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti, dopady nezaměstnanosti. Politika zaměstnanosti. 18. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ CÍLE Cíle hospodářské politiky a jejich účinnost prostřednictvím základních makroekonomických ukazatelů magického čtyřúhelníku, nástroje a formy hospodářské politiky. 19. FISKÁLNÍ POLITIKA, JEJÍ NÁSTROJE Systém veřejných rozpočtů. Státní rozpočet příjmy, výdaje, bilance, deficit státního rozpočtu, financování deficitu, strukturální a cyklický deficit, přebytek státního rozpočtu. Lafferova křivka. Nástroje (formy) fiskální politiky, druhy fiskální politiky, efekty fiskální politiky. 20. MONETÁRNÍ POLITIKA, JEJÍ NÁSTROJE Nástroje monetární politiky. Cíle monetární politiky a druhy monetární politiky. Centrální banka funkce, nástroje, bilance centrální banky. Bankovní systém, finanční trh. Jednoduchý peněžní multiplikátor a tvorba peněz, peněžní báze. 21. PENÍZE A PENĚŽNÍ AGREGÁTY Definování co jsou to peníze, nabídka peněz, poptávka po penězích, formy peněz a jejich historický vývoj, význam a funkce peněžní směny. Zlatý standard. Peněžní agregáty. Kvantitativní rovnice směny. 22. VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA Cíle a nástroje vnější obchodní a měnové politiky. Princip absolutních a komparativních výhod. Arbitráž. Protekcionalismus. Platební bilance struktura, vyrovnanost. 11

23. HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Definování hospodářského (podnikatelského) cyklu a jeho grafické znázornění. Fáze hospodářského cyklu, příčiny vzniku hospodářských cyklu, typy cyklů, dopady cyklů, indikátory hospodářského cyklu. 24. VYMEZENÍ HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Základní pojetí vymezení hospodářské politiky. Hospodářská politika v kontextu s ekonomickou teorií 25. TYPOLOGIE A FUNGOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÝCH POLITIK Vymezení typologie hospodářský politik. Fungování hospodářské politiky v ekonomice státu 26. CÍLE A NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Definování cílů hospodářské politiky. Nástroje hospodářské politiky 27. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA V PODMÍNKÁCH OTEVŘENÉ EKONOMIKY A EVROPSKÉM PROSTORU Hospodářská politika v podmínkách otevřené ekonomiky. Stabilizační hospodářské politiky a zahraničně obchodní politika. Hospodářská politika v evropském integračním prostoru 28. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA V REÁLNÉ PRAXI A V České republice Zhodnocení konceptů dosavadního vývoje hospodářské politiky v České republice. Definování hospodářské politiky v reálné praxi. 29. KONSENSUS V HOSPODÁŘSKÉ POLITICE Vymezení konsensu v hospodářské politice Literatura: HLADKÝ, J. LEITMANOVÁ, I.: Mikroekonomie I. České Budějovice, ZF JU, 1997 MACÁKOVÁ A KOL. : Mikroekonomie základní kurs. Melandrium 2005 MANKIW, N. G.: Zásady ekonomie. Praha, Grada, 1999. HLADKÝ, J., LEITMANOVÁ, I. Makroekonomie I. České Budějovice, ZF JU 1997, 90 s. HOLMAN, R. Ekonomie. Praha, C. H. Beck 2000, 726 s. PAVELKA, T. Makroekonomie. Melandrium 2007, s. 278 BURDA, M,. WYPLOSZ, CH. Macroeconomics: A European Text. Oxford University Press 2009 NĚMCOVÁ, INGEBORG A KOL. Ekonomická governance v hospodářsky vyspělých státech v kontextu mezinárodních vztahů.. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. KLIKOVÁ, CH., KOTLÁN, I. A KOL. Hospodářská politika. Ostrava Sokrates, 2006. 12

TOMEŠ, ZDENĚK A KOL. Hospodářská politika 1900 2007. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978 80 7400 002 7. NĚMCOVÁ, I., ŽÁK, M. Hospodářská politika. Grada Publishing, Praha, 1997. 13

Předmět SZZ: Regionální ekonomika (KRM/BZREK) (KRM REK/KREK Regionální ekonomika, KRM EEZP/KEEZP Ekopolitika a ekonomika životního prostředí, KRM VSRR/KVSRR Veřejná správa a regionální rozvoj) Bakalářský studijní program B6202 Studijní obor: Strukturální politika EU pro veřejnou správu 1. ZÁKLADNÍ DEFINICE VEŘEJNÉ SPRÁVY Státní správa a samospráva, dělení veřejné správy. Dělba moci parlament, prezident, vláda, Ústavní soud, ostatní soudy, veřejná správa a dělba moci. 2. ÚSTŘEDNÍ STÁTNÍ SPRÁVA V ČR Kompetenční zákon, složení ústřední státní správy. Úřad vlády. Reforma ústřední státní správy. Služební zákon. Mezinárodní spolupráce ČR v otázkách veřejné správy (regulatorní reforma OECD, Rada Evropy). 3. OBECNÍ A KRAJSKÉ ZŘÍZENÍ Historický vývoj územní veřejné správy v českých zemích, její transformace a reforma od roku 1989. Definice a působnost obce/kraje, občanství obce/kraje, orgány obce/kraje, horizontální spolupráce, působení v evropském správním prostoru. 4. KONTROLNÍ A KOORDINAČNÍ MECHANISMY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ Kontrola na úrovni ústřední státní správy, kontrola na úrovni obcí a krajů (dle zák. č. 128/2000 Sb. a 129/2000 Sb.). Vertikální koordinace v rámci přenesené působnosti. Horizontální koordinace na úrovni ústřední státní správy a na úrovni obcí a krajů. Veřejná správa a podpora regionálního rozvoje. 5. FINANCOVÁNÍ ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY Struktura příjmů obcí a krajů. Změny ve stanovení daňových příjmů ze sdílených daní od roku 2000 (novely z let 2007 a 2012). Výlučné daně. Ostatní příjmy. 6. TERMINOLOGICKÉ SOUVISLOSTI REGIONÁLNÍ EKONOMIKY Region, typy regionů, regionalismus, regionalistika. Vysvětlení základních pojmů a uvedení příkladů region, typy regionů, regionalismus, regionalistika. Základní sídelní trendy ovlivňující strukturu regionální ekonomiky urbanizace, suburbanizace, desurbanizace, reurbanizace. 14

7. PŘÍSTUPY K VYMEZENÍ POJMU ROZVOJ Ekonomický, regionální/lokální, územní, udržitelný. Vymezení pojmu rozvoj v kontextu různých přídomků (ekonomický, regionální, lokální, územní, udržitelný). Vysvětlení interních a externích faktorů ovlivňujících rozvoj. Současné přístupy k formování rozvoje (např. Porterova hypotéza). 8. REGIONÁLNÍ EKONOMIKA A JEJÍ ROZDÍLY OPROTI NÁRODNÍ EKONOMICE Specifika regionální ekonomiky a možností jejího ovlivnění ve srovnání s koordinací ekonomiky na národní úrovni. Hlavní trendy formování regionální úrovně, tj. divergenční vs. konvergenční v rámci ČR i EU. 9. VÝZNAM REGIONÁLNÍCH DISPARIT V HOSPODÁŘSKÉM VÝVOJI STÁTŮ EU I ČR Pojem regionální disparita vysvětlení jako rizika i potenciálu rozvoje. Typologie regionů dle různých typů regionálních disparit. Příklady v EU a ČR. 10. ROZLIŠENÍ VLIVU VNITŘNÍCH (ENDOGENNÍ ROZVOJ) A VNĚJŠÍCH (GLOBALIZACE, GEOPOLITIKA) VLIVŮ NA DYNAMIKU REGIONÁLNÍCH EKONOMIK Specifika a možnosti endogenního rozvoje v lokální a regionální ekonomice. Vliv vnějších faktorů na regionální ekonomiku a konkurenceschopnost (globalizace, geopolitika). 11. ZÁKLADNÍ REGIONÁLNÍ EKONOMICKÉ TEORIE A JEJICH ODLIŠENÍ Keynesiánský a neoklasický přístup. Příklady teorií regionálního rozvoje. 12. EKONOMICKÁ ÚROVEŇ VERSUS EKONOMICKÁ SÍLA REGIONŮ (KONVERGENČNÍ A DIVERGENČNÍ TRENDY) Vysvětlení pojmu ekonomická úroveň a ekonomická síla regionů. Příklady indikátorů pro měření. Současné trendy v ČR a EU. 13. PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ EKONOMIKY A REGIONÁLNÍ EKONOMICKÁ STRUKTURA Faktory ovlivňující uspořádání ekonomiky (vnitřní a vnější). Vliv uspořádání ekonomiky na hospodářskou politiku státu. Státní politiky a regionální ekonomika ekonomický liberalismus vs. ekonomický intervencionismus. 14. TRANSFORMACE EKONOMIKY ČR V 90. LETECH 20. STOLETÍ A JEJÍ SOUVISLOSTI S PROMĚNOU REGIONÁLNÍ EKONOMICKÉ STRUKTURY Hlavní vývojové fáze transformace ekonomiky ČR a klíčové přístupy. Vliv transformace ekonomiky na její proměnu dopady na regionální rozdíly. Odlišení vývoje v hlavních sektorech v období transformace primér, sekundér, terciér. 15

15. PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE V ROZVOJI REGIONŮ Vymezení pojmu PZI a jejích forem. Vývoj PZI v ČR od 90. let až po současnost. Dopady PZI na rozvoj regionů ČR, vč. vymezení negativních důsledků. 16. REGIONÁLNÍ TRH PRÁCE A MIGRACE JAKO EKONOMICKÝ FAKTOR OVLIVŇUJÍCÍ ROZVOJ REGIONŮ Role lidských zdrojů v rozvoji regionů (z hlediska kvantity i kvalifikace). Regionální trhy práce a příslušné problémy. Migrace v rámci státu jako ekonomický faktor ovlivňující rozvoj regionů. 17. PROBLEMATIKA EFEKTIVNOSTI NA ÚROVNI OBCÍ/MĚST (ÚZEMNÍ FINANCE JAKO SOUČÁST VEŘEJNÝCH FINANCÍ, VÝZNAM V REGIONÁLNÍ EKONOMICE, MAJETEK JAKO EKONOMICKÝ NÁSTROJ) Územní finance jako součást veřejných financí místní a regionální financování. Význam v regionální ekonomice rozpočty obcí. Majetek jako ekonomický nástroj rozvoje obcí a měst. 18. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ V RÁMCI POLITIKY ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR, TRH PŮDY Územní plánování vymezení pojmu a role v místním rozvoji. Politika územního rozvoje ČR vymezení a vazba na územní plánování. Trh s půdou v rámci územního plánování. 19. HISTORIE EKOPOLITIKY ZÁKLADNÍ POJMY, ROLE INFORMACI Příroda, životní prostředí; Politika, ekopolitika; Ekosystém, ekotop a biotop; Změny v přístupu společnosti k přírodě historie, vývoj, Den země, Antropocén; Environmentalismus versus ekologie srovnání; Environmentalismus a jeho formy; Role informací právo na informace a zákon, v němž je toto zakotveno. 20. DOPRAVNÍ A ENERGETICKÁ POLITIKA EU A ČR S OHLEDEM NA ŽP Doprava EU problémy; Společná dopravní politika Bílá kniha, Itinerář Doprava; Význam dopravy v ekonomice ČR; Vliv dopravy na životní prostředí; Energetická koncepce EU a ČR; Hlavní dokumenty týkající se energetiky v ČR a EU; Obnovitelné zdroje; podpora solárních panelů v ČR nedostatky. 21. SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA (CAP) ZEMĚDĚLSTVÍ Příčiny existence a trvání CAP; Vliv zemědělství na životní prostředí a ekologické zemědělství; Reformy Společné zemědělské politiky; Společná zemědělská politika a Program rozvoje venkova. 22. VODA A PŮDA JAKO PŘEDMĚT POLITIKY (EU A ČR) Kvalita vody; Politika, dokumenty, legislativa EU, ČR; Voda podzemní, povrchová vodní stopa. Půda funkce; Předmět odvětvových politik; Předmět ochrany součást ŽP 16

23. OVZDUŠÍ A POLITIKA SPOJENÁ S KLIMATICKÝMI ZMĚNAMI A C02 (EU A ČR) Znečišťování ovzduší; Ochrana ovzduší v EU, Ochrana ovzduší v ČR, zelená úsporám; Globální oteplování a ochrana klimatu na mezinárodní úrovni; Kjótský protokol, závazky, summity, konference; Uhlíková stopa, historie vzniku, výpočet. 24. SROVNÁNÍ VÝVOJE A PŘÍSTUPŮ K EKOPOLITICE V EVROPSKÉ UNII A USA Rozdílné přístupy a postavení politiky ochrany životního prostředí v EU a USA; Princip předběžné opatrnosti precautionary principle ; Politické a institucionální podmínky pro environmentální politiku v EU a USA; Implementace a vymáhání environmentální politiky; Porovnání regulačních systémů v EU a USA. 25. PRINCIP TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE A JEHO POLITICKÁ PODPORA Vymezení a definice trvale udržitelného rozvoje; Silná a slabá definice udržitelného rozvoje; Konference a světové summity o životním prostředí a trvale udržitelném rozvoji; Strategické dokumenty a instituce týkající se udržitelného rozvoje v EU; Hlavní politické dokumenty týkající se udržitelného rozvoje v ČR; Rada vlády pro trvale udržitelný rozvoj v ČR. Literatura: CUDLÍNOVÁ, E. Ekologická ekonomie a životní prostředí. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, České Budějovice 2006. ISBN 80 7040 862 6. ČADIL, J. Regionální ekonomie (teorie a aplikace). Nakladatelství C. H. BECK, Praha 2010. 152 s. ISBN 978 80 7400 191 8. ČMEJREK, J., ČOPÍK, J. Veřejná správa. Vysokoškolská učebnice. Ekonomická fakulta JU, České Budějovice 2016. ISBN 978 80 7394 578 7. Dostupné na: http://omp.ef.jcu.cz/index.php/ef/catalog/book/4 ČMEJREK, J. Obce a regiony jako politický prostor. Alfa Nakladatelství, Praha 2008. ISBN 978 80 87197 00 4. ČMEJREK, J., BUBENÍČEK, V., LUHANOVÁ, M. Politika v regionálním rozvoji úvod do studia. ČZU, Praha 2006. 224 s. ISBN 80 213 1157 6. HALÁSKOVÁ M. Systémy veřejné správy v evropských zemích. VŠB TU, Ostrava 2004. 144 s. ISBN 80 248 0600 2. HAMERNÍKOVÁ, B. a kol. Veřejné finance. 2. vyd., Wolters Kluwer ČR, Praha, 2010. 425 s. ISBN 978 80 7357 497 0. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. Management Press, Praha, 2004. 375 s. ISBN 80 7261 086 4. PROVAZNÍKOVÁ, R. Financování měst, obcí a regionů teorie a praxe. Grada Publishing, Praha, 2007. 280 s. ISBN 978 80 247 2097 5. ŠAUER, P., DVOŘÁK, A. Úvod do ekonomiky životního prostředí. VŠE Praha, 1997. 17 s. ISBN 80 7079 548 4. 17

ŠAUER, P., LISA, A. Environmentální ekonomie a politika Výukové případové studie. Univerzita Karlova v Praze, Praha 2007. ISBN 978 80 87076 08 8. WOKOUN, R., MALINOVSKÝ, J. a kol. Regionální rozvoj (Východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Linde, a. s., Praha, 2008. 296 s. ISBN 978 80 7201 699 0. Zákon č. 128/00 Sb. O obcích Zákon č. 129/00 Sb. O krajích Zákon č. 248/00 Sb. O podpoře regionálního rozvoje Internetové zdroje: http://www.regionalnirozvoj.cz http://www.uloz.to Regionální a municipální ekonomika Ekonomika územního rozvoje Regionální rozvoj 18

POVINNĚ VOLITELNÉ PŘEDMĚTY Předmět SZZ: Management a marketing (KŘE/BZMME) (KŘE MANZ/QMANZ Management, KOD ZMA/KZMA Marketing, KEN EP1/QEP1 Ekonomika podniku) Bakalářský studijní program B6202 Studijní obor: Strukturální politika EU pro veřejnou správu 1. PODSTATA MANAGEMENTU Pojmy manažer, management. Vztah řízení k ostatním vědám. Úrovně managementu. Manažerské role, dovednosti, vlastnosti. Manažerské funkce. Historický vývoj managementu. Koncepce 7S. 2. PLÁNOVÁNÍ Charakter plánování, prvky plánování, význam plánování, stanovení cílů a priorit, konflikty mezi cíli, měřítka cílů, zdroje. Typy cílů, formulování cílů, management podle cílů, charakteristika dobře stanovených cílů. Obsah plánů, členění plánů, princip SMART. Řízení času. 3. STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ Pojem strategické řízení, strategie, integrovaný model procesu strategického řízení, vize. Poslání, cíle, strategie organizace. Analýzy vnitřního (finanční analýza, analýza výsledků v jednotlivých funkcionálních oblastech) a vnějšího prostředí podniku (STEP analýza, Porterův model), analýza zájmových skupin, SWOT analýza, SWOT matice, typologie strategií, benchmarking, formulace strategie, hodnocení a výběr strategie, realizace a kontrola strategie. 4. ORGANIZOVÁNÍ Pojem organizování, prvky organizování, plochá a strmá organizační struktura, liniově štábní struktura, funkční struktura, divizní struktura, hybridní struktura, maticová struktura, vývojové tendence v organizační architektuře. Delegování pravomocí, specializace, rozpětí řízení. Organizační struktura, odpovědnost, autorita, centralizace, decentralizace, faktory ovlivňující volbu organizační struktury. 5. VEDENÍ LIDÍ A ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ Pojem vedení, moc, teorie vedení založené na osobních kvalitách a způsobu chování, teorie manažerské mřížky, situační teorie (kontingenční teorie, teorie cesta cíl). Pojem vůdcovství, 19

lídr. Vedení týmu. Význam lidských zdrojů, proces řízení lidských zdrojů. Pojem řízení lidských zdrojů, personální činnosti (plánování, získávání, výběr, hodnocení, odměňování, vzdělávání). 6. MOTIVACE Pojem motivace, motivační proces, teorie motivace zaměřené na obsah (Maslowova hierarchie potřeb, Herzbergova dvoufaktorová teorie), teorie zaměřené na proces (Stimulační teorie). Teorie X a Y. 7. ROZHODOVÁNÍ Pojem rozhodování, obsahová a procedurální stránka rozhodování, dobře a špatné strukturované problémy, rozhodovací proces, prvky rozhodování, rozhodování za rizika a nejistoty, postoj rozhodovatele k riziku. Rozhodovací matice a stromy. Princip optimalizace a satisfakce. 8. MANAŽERSKÁ KOMUNIKACE Pojem komunikace, význam komunikace, proces a prvky komunikace, sestupná, vzestupná, horizontální a diagonální komunikace, interpersonální komunikace. Bariéry efektivní komunikace, překonávání bariér. Verbální a neverbální komunikace, výhody a nevýhody ústní a písemné komunikace, elektronická komunikace, porady. Prezentování. 9. PODNIKOVÁ KULTURA Pojem podniková kultura, úrovně podnikové kultury, prvky podnikové kultury, soudobé pojetí podnikové kultury, typologie podnikové kultury podle výrazného determinantu, diagnostika podnikové kultury, změna podnikové kultury, nástroje a principy změny. 10. KONTROLOVÁNÍ Pojem kontrola, členění kontrolních procesů, fáze kontroly, hodnotící kritéria kontroly, funkce a předmět kontroly, subjekt kontroly, časová dimenze kontroly, audit, controlling, vnitřní kontrolní systém. Typy kontroly. 11. PODNIK A PODNIKÁNÍ Podnik jako součást národního hospodářství (podnik jako institucionalizované podnikání), cíle a funkce podniku, členění podniků. 12. ZALOŽENÍ PODNIKU Činnosti související se založením podniku. Vliv právní formy na založení podniku. Postup při zakládání podniku (živnost, obchodní korporace). Zakladatelský rozpočet. 13. MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKU Majetková struktura podniku; dlouhodobý majetek vymezení, oceňování, opotřebení a 20

amortizace, odpisování dlouhodobého majetku, účetní a daňové odpisy; oběžný majetek vymezení, oceňování. Kapitálová struktura podniku; vlastní kapitál, cizí kapitál, optimální kapitálová struktura. 14. VÝNOSY, NÁKLADY, VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ Vztahy mezi výnosy, náklady a výsledkem hospodaření. Výnosy; tvorba výnosů. Náklady; manažerské pojetí nákladů, nákladové funkce, nástroje řízení nákladů. Kalkulace nákladů. Výsledek hospodaření podniku a jeho užití. Analýza vztahů mezi výnosy, náklady a ziskem; bod zvratu, maximalizace zisku. Cash flow. 15. CENY Stanovení ceny nového výrobku; výběr metody stanovení ceny. Cenové změny. 16. ZÁSOBOVÁNÍ Formy, metody a postupy při řízení zásobovacího procesu. Bilance materiálu, propočty spotřeby materiálu, řízení zásob (normy zásob). 17. VÝROBNÍ ČINNOST PODNIKU Charakter výrobní činnosti. Produkční funkce teoretický základ ekonomiky výroby. Optimální kombinace výrobních faktorů. Výrobní kapacita a její využití. 18. INVESTIČNÍ ČINNOST PODNIKU Pojetí, druhy a financování investic. Hodnocení efektivnosti investic; statické a dynamické metody hodnocení investic. Srovnávání investičních variant. 19. SANACE A ZÁNIK PODNIKU Krizový vývoj podniku. Sanace v akciové společnosti. Zánik podniku. 20. PODSTATA MARKETINGU Důvod vzniku marketingu a význam pro organizaci a společnost. Základní terminologie, orientace firem na trhu. Definice marketingu. Vztah marketingu k výrobě. Proces marketingu. Charakteristika 4C a nástrojů marketingu 4P P. 21. MARKETINGOVÉ PROSTŘEDÍ Členění marketingového prostředí (makro, mikro; vnější, vnitřní). Vlivy, faktory, subjekty, prvky a nástroje, důvod, význam a metody jejich analyzování. Dokonalé a nedokonalé konkurenční prostředí. Identifikace konkurentů, tržní a průmyslové pojetí konkurence, odhad reakce konkurenta, konkurenční strategie, určování slabých a silných stránek konkurence. Analýza konkurence Porterův model pěti konkurenčních sil v odvětví. 21

22. TRHY SPOTŘEBITELSKÉ A TRHY ZPROSTŘEDKOVATELSKÉ Charakteristika spotřebitelských trhů a trhů zprostředkovatelů (obchodníci, dopravci apod.). Prognózování poptávky. Druhy zákazníků. Model kupního chování konečného spotřebitele vnější (ostatní i marketingové podněty) a vnitřní stimuly (charakteristiky i rozhodovací proces spotřebitele) a kupní situace. Charakteristika trhu organizací průmysloví zákazníci a zprostředkovatelé, vlivy a činitelé, proces jejich kupního rozhodování. Typy průmyslových zákazníků a zákazníků zprostředkovatelů. 23. SEGMENTACE TRHU Důvody segmentování trhu. Široké trhy, potenciální trhy, stávající trhy, cílové trhy. Typy a postupy segmentace jednotlivých trhů, význam segmentace trhu pro organizaci/podnik. Charakteristika cílových segmentů, hlediska segmentačních proměnných a jejich význam, fáze segmentace. Hodnocení a výběr tržních segmentů. 24. MARKETINGOVÝ VÝZKUM A MARKETINGOVÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM Vztah marketingu a marketingového výzkumu. Proces marketingového výzkumu (plánovací, realizační a hodnotící fáze). Typy, druhy a kategorie marketingového výzkumu. Práce s cílovou skupinou, výběrový soubor, zdroje dat, metody sběru primárních dat i sekundárních dat. Základní pojmy. Interní informační systém. Zpravodajský informační systém. Marketingový výzkumný systém. Marketingový systém na podporu rozhodování. Jejich charakteristiky, pravidla tvorby, význam a využití. 25. PRODUKT Pojem, podstata, charakteristiky a vlastnosti produktu. Značka. Klasifikace třídění, produktová politika, úrovně, dimenze a vrstvy produktu. Životní cyklus produktu. Strategie v jednotlivých fázích životního cyklu produktu. Podnikatelské hodnocení produktu. Inovace a nové produkty. 26. CENA PRODUKTU Cíle cenové politiky. Charakteristika pojmu. Řešení cenové otázky tvorba ceny, klíčové faktory, postup stanovení ceny, význam výpočtu bodu zvratu. Cenová přizpůsobivost diferenční ceny, cenové zvýhodnění a slevy, ceny podporující prodej, geografické hledisko. Cenové změny a reakce na tyto změny. 27. DISTRIBUCE (UMÍSTĚNÍ) PRODUKTU Distribuční cesty a jejich uspořádání strategie, formy, úrovně, členění, funkce, uspořádání. Distribuční jednotky a jejich organizace sklady, prodejní jednotky, druhy, typy, formy, 22

organizace druhy obchodního procesu (maloobchodní, velkoobchodní). 28. PODPOROVÁNÍ, PODNĚCOVÁNÍ (PROPAGACE) PRODUKTU Nástroje podněcování, podporování (promotion, propagace) produktu. Reklama vznik, význam, funkce, nositelé (prostředky a zprostředkovatelé), forma, strategie, účinnost. Public relations formy, nástroje, cíle, postavení a význam pro podnik/organizaci. Podpora prodeje členění, druhy, formy, nástroje, jejich význam využití a efektivita. Význam a využití forem osobního prodeje. Direct marketing. 29. PROCES MARKETINGOVÉHO ŘÍZENÍ Způsoby organizování marketingové činnosti a charakteristika marketingu k ostatním oddělení m v podniku/organizaci. Strategické budování marketingové orientace celé firmy. Marketingové poslání, cíle, příležitosti, strategie, marketingové plány. Realizace marketingu. Kontrola marketingové činnosti. Marketingový audit. Literatura: Donnelly, J. H., Gibson, J. L., & Ivancevich, J. M. (2007). Management. Praha: Grada. Robbins, S. P., & Coulter, J. (2004). Management. Praha: Grada. Rolínek, L. (2003). Teorie a praxe managementu: (vybrané kapitoly). České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta. Veber, J. (2009). Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. Praha: Management Press. SYNEK, M., & KISLINGEROVÁ, E. (2010). Podniková ekonomika. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck KRUTINA, V., & NOVOTNÁ, M. (2014). Ekonomika podniku: (cvičení). (3., aktualiz. a rozš. vyd., 136 s.) České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Ekonomická fakulta. WÖHE, G., KISLINGEROVÁ, E., & MAŇASOVÁ, Z. (2007). Úvod do podnikového hospodářství. (2. přeprac. a dopl. vyd., xxix, 928 s.) Praha: C.H. Beck. MAREK, P. (2009). Studijní průvodce financemi podniku. (2. aktualiz. vyd., 634 s.) Praha: Ekopress. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích v platném znění. 23

Boučková, J. (2003). Marketing. Praha: C.H. Beck. Horáková, H. (2003). Strategický marketing. Praha: Grada. Kotler, P., & Armstrong, G. (2009). Principles of marketing. Upper Saddle River, NJ: Pearson. Švarcová, M. (2012). Marketing Grafická podpora přednášek. Zeleneč: Profess Consulting. Švarcová, M. (2016). Základní principy marketingu. Praha: Idea servis. 24

Předmět SZZ: Podnikání v regionu (KRM/BZPR) (KŘE MSP/QMSP Malé a střední podnikání, KRM REM1/KREM1 Regionální management 1, KRM RS/KRS Řízení služeb) Bakalářský studijní program B6202 Studijní obor: Strukturální politika EU pro veřejnou správu 1. REGIONY A PRINCIP REGIONALIZACE Hlavní typy regionů, účel a význam vymezení regionů, euroregiony.jflf 2. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ REGIONŮ Definice a indikátory udržitelnosti, místní Agenda 21, priority udržitelného územního rozvoje a environmentální politiky. 3. REGIONÁLNÍ MANAGEMENT Vymezení pojmu regionální management. Různá pojetí regionálního managementu. 4. REGIONÁLNÍ A ROZVOJ A KRITÉRIA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Faktory regionálního rozvoje. Přístupy k řešení regionálního rozvoje. Strategické plánování a regionální rozvoj. Strategické dokumenty, regionální strategie. Aktéři regionálního rozvoje. 5. REGIONÁLNÍ POLITIKA Důvody uskutečňovaní regionální politiky. Formy uplatňovaní regionální politiky. Principy a nástroje regionální politiky v EU. Strukturální fondy EU. Integrační procesy v Evropě, legislativní rámec regionální politiky a územního rozvoje. 6. REGIONÁLNÍ POLITIKA ČR V OBDOBÍ 2014 2020 Struktura programovací úrovně EU, státní, regionální. Operační programy 2014 2020. 7. VÝZNAM SLUŽEB V EKONOMICE Charakteristika služeb, jejich postavení v sektorech národní ekonomiky, druhy služeb. 8. ŘÍZENÍ NABÍDKY A POPTÁVKY VE SLUŽBÁCH Poptávka po službách, strategie řízení poptávky, nástroje řízení poptávky, teorie front. 25

9. PERSONALISTIKA VE SLUŽBÁCH Význam lidí ve službách, dílčí úkoly řízení lidských zdrojů ve službách. 10. PRODUKTOVÁ POLITIKA VE SLUŽBÁCH Model základního a periferního produktu, značková politika, komercializace a eliminace služby z trhu. 11. DISTRIBUCE SLUŽEB Flexibilita produkce, flexibilita spotřeby. Role zprostředkovatelů, typy a výběr zprostředkovatelů. 12. CENOVÁ POLITIKA VE SLUŽBÁCH Cenové strategie a taktiky, alternativní náklady a akční rádius služeb, hodnota služby pro zákazníka, metoda SERVQUAL. 13. KOMUNIKAČNÍ POLITIKA VE SLUŽBÁCH Vliv verbální reklamy, komunikační mix, internetová multifunkční komunikace ve službách. 14. VÝZNAM MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ Definice, význam a charakteristické rysy MSP, instituce podporující rozvoj MSP vládní, nevládní. 15. ZALOŽENÍ NOVÉHO PODNIKU Co je podnikání, kdo je podnikatel, motivace a osobní předpoklady, předpoklady úspěšného zahájení podnikání, překážky, ohrožení a příčiny neúspěchu v podnikání, podnikatelský plán. 16. PŘEVZETÍ PODNIKU Jednání o převzetí podniku, možné formy převzetí, zhodnocení dosavadních cílů a strategie, úvaha o dalším rozvoji podniku, realizace převzetí podniku. 17. MANAGEMENT MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ Principy řízení MSP, řízení dalšího vývoje podniku. 18. ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V MSP Nároky kladené na zaměstnance a zaměstnavatele, řízení lidských zdrojů. 26

19. MARKETING V MSP Marketingová strategie, produkt, cena, distribuční cesty, komunikace. 20. MALOOBCHOD, SLUŽBY Drobný prodej, služby, charakteristika služeb. 21. INOVACE A VĚDECKOTECHNICKÉ PARKY V MSP Inovace, inovační systém, inovační podnikání, regionální systémy inovací, VTP. 22. FORMY SPOLUPRÁCE MSP Partnerství, podnikatelské sítě, klastry, strategická spojenectví, pevná spojenectví. Literatura BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2011). Teorie regionálního rozvoje nástin, kritika, implikace. Praha, Karolinum, 212 s. SLAVÍK, Jakub. Marketing a strategické řízení ve veřejných službách: jak poskytovat zákaznicky orientované veřejné služby. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 183 s. ISBN 978 80 247 4819 1. STEJSKAL, J., KOVÁRNÍK, J. Regionální politika a její nástroje. Nakladatelství Portál, Praha, 2009. ISBN 978 80 7367 588 2. ŠKODOVÁ PARMOVÁ, Dagmar. Konkurenceschopnost a služby pro podnikatele: význam řízení služeb pro podnikatele při zvyšování konkurenceschopnosti vybraných národních ekonomik. 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2012, 134 s. ISBN 978 80 87197 46 2. TUČKOVÁ, Zuzana. Ekonomika služeb. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 175 s. ISBN 978 80 7478 006 6. VAŠTÍKOVÁ, Miroslava. Marketing služeb: efektivně a moderně. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014, 268 s. ISBN 978 80 247 5037 8. Wokoun, R. Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie, Oeconomica, Praha 2003. Wokoun, René a kol. Regionální rozvoj a jeho management v České republice. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978 80 245 1301 0. BEDNÁŘOVÁ, D., ŠKODOVÁ PARMOVÁ, D. Malé a střední podnikání. České Budějovice: JU, Ekonomická fakulta, 2010, 146 s. ISBN 978 80 7394 229 8. SRPOVÁ J., ŘEHOŘ, V. Základy podnikání. Praha: Grada Publishing, 2010, ISBN 978 80 247 3339 5 27

Předmět SZZ: Právo (KPH/BZPRS) (KPH PRAVB/KPRVB Právo, KPH SP/KSP Správní právo, KPH KSZPP/KKSZP Katastr. a stav. zákon, pozemkové právo) Bakalářský studijní program B6202 Studijní obor: Strukturální politika EU pro veřejnou správu 1. STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA Organizace veřejné správy České republiky, organizační principy, subjekt x vykonavatel veřejné správy (přímý, nepřímý), působnost x pravomoc, orgány státní správy a jejich působnost, orgány místní samosprávy a jejich působnost, právní předpisy vydávané orgány veřejné správy. 2. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ Pojem, subjekty správního řízení, zásady správního řízení x základní zásady činnosti správních orgánů, zahájení (o žádosti x z moci úřední) a průběh správního řízení, účastníci správního řízení, lhůty pro vydání rozhodnutí, náležitosti správního rozhodnutí a jeho vlastnosti, vady rozhodnutí, řádné a mimořádné opravné prostředky. 3. PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY Charakteristika pracovního práva, obsah pracovního poměru, vznik pracovního poměru, zánik pracovního poměru, mzda, plat, průměrný výdělek, dovolená na zotavenou. 4. SPRÁVNÍ PRÁVO V SYSTÉMU PRÁVA Právo (přirozené, pozitivní, právní norma, prameny práva), státní moc a dělba moci, právní řád České republiky, metody interpretace práva, ústavní základy správního práva (Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod). 5. SPRÁVNÍ PRÁVO Pojem, prameny správního práva, formy správní činnosti (formální, neformální, jiné úkony), správní uvážení, kontrola veřejné správy, odpovědnost za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nezákonným postupem. 6. ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ Úprava, závaznost, zdroje, adresáti, význam, základní zásady činnosti správních orgánů x zásady správního řízení, související judikatura včetně případu KAJTA (1 As 30/2008 49), etika ve veřejné správě. 28

7. SPRÁVNÍ SOUDNICTVÍ Pojem, správní soudy (působnost, příslušnost), přezkum rozhodnutí, typy soudních řízení, žaloba (náležitosti, lhůta pro podání žaloby, formy podání žaloby), soudní poplatek, účastníci řízení x osoby na řízení zúčastněné, opravné prostředky (mimořádné kasační stížnost, obnova řízení). 8. SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ Trestání pojem, správní trestání x trestní soudnictví, správní delikt včetně členění (subjekt deliktu, postavení subjektu, charakter porušených povinností, zavinění, účel sankce), typy správních deliktů [přestupky a jiné správní delikty disciplinární (kárné, kázeňské), pořádkové], přestupek (pojem, okolnosti vylučující protiprávnost, skutková podstata, řízení o přestupku, zánik trestnosti). 9. KATASTR NEMOVITOSTÍ Základní pojmy (nemovitost, pozemek, parcela, výměra, druh pozemku), obsah katastru nemovitostí (popis evidovaných nemovitostí, uspořádání katastrálního operátu), veřejnost katastru nemovitostí (rozsah veřejnosti, druhy poskytovaných informací a jejich forma, úplata za poskytnuté informace). 10. ZÁPISY DO KATASTRU NEMOVITOSTÍ Základní pojmy (vklad, záznam, poznámka), řízení o povolení vkladu; druhy práv zapisovaných do katastru nemovitostí, druhy listin pro zápis do katastru nemovitostí, zápisy jiných údajů do katastru nemovitostí. 11. OBNOVA KATASTRÁLNÍHO OPERÁTU Důvody obnovy, metody, postup při obnově operátu novým mapováním, přepracováním a využití výsledků pozemkových úprav. 12. VAZBA NA ZÁKONY SOUVISEJÍCÍ S KATASTREM NEMOVITOSTÍ Správní řád (postup řízení), zákon o pozemkových úpravách (postup řízení, využití výsledků pozemkových úprav pro katastr nemovitostí), stavební zákon (základní pojmy, druhy dokumentace vydávané ve stavebním řízení, kolaudační řízení, vazba na katastr nemovitostí). Literatura Uhlířová, M. a kol. (2015). Základy práva. Č. Budějovice: JU, EF. Bělina, M., & Drápal, L. (2015). Zákoník práce (2nd ed.). Praha: C. H. Beck. 29