~ 1 ~ Pracovní doba a doba odpočinku A. OBECNÉ USTANOVENÍ O PRACOVNÍ DOBĚ 78 a 79 ZP V rámci určení rozvržení pracovní doby je třeba podle charakteru práce určit její délku. Tuto pak rozvrhuje vždy zaměstnavatel, který pak určí začátek a konec výkonu směn. Zaměstnanec je pak povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Charakterizujeme-li pojem pracovní doby, můžeme si odpovědět, že je to doba, po kterou musí zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele sjednané práce. Obecná délka pracovní doby je označována, jako doba: - 40 hodin za týden při rozvržení do 5 dnů v týdnu Do této délky pracovní doby není zahrnuta doba odpočinku, která činí nejméně 30 minut po odpracování nejdéle 6 hodin. Přestávka v práci na oddech a jídlo může být rozdělena do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Výkon práce nad stanovenou délku pracovní doby je považován za práci přesčas, kterou zaměstnanec provádí na základě příkazu svého zaměstnavatele. Kromě této uvedené obecné pracovní doby se vyskytují další režimy práce: - 37,5 hodin za týden s třísměnným a nepřetržitým provozem - 37,5 hodin za týden při těžbě uhlí, rud a dalších nerostů V rámci třísměnného pracovního režimu se zaměstnanci pravidelně střídají ve 3 směnách v režimu 24 hodin po sobě jdoucích. U nepřetržitého pracovního režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v rámci 7 dnů v týdnu. - 38,75 hodin za týden s dvousměnným provozem Při dvousměnném pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Provozy se zaměstnanci, kteří se pravidelně nebo vzájemně střídají ve dvou či trojsměnných provozech nebo provozech nepřetržitých v rámci 24 hodin po sobě jdoucích mají určen počátek a konec směny: Ranní směna začíná Odpolední směna od 6.00 hodin od 14.00 hodin
~ 2 ~ Noční směna od 22.00 hodin a končí v 6.00 hodin (nesmí překročit 8 hodin) U těchto kategorií je přípustná možnost, i když se pravidelně ve směnách střídají souběžného výkonu práce zaměstnanců navazujících směn, avšak jen po dobu 1 hodiny. - 40 hodin za týden u osob mladších 18 let, s tím, že délka směny nesmí překročit 8 hodin za den. B. DALŠÍ MOŽNOSTI ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY 82-87 ZP Zákoník práce uvádí mimo již zmíněné klasické rozvržení pracovní doby následující formy: 1) rovnoměrné rozvržení pracovní doby, 2) nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, 3) pružné rozvržení pracovní doby, 4) konto pracovní doby, 5) práce z domova HOMEOFFICE. KOMENTÁŘ K BODU 1) ROVNOMĚRNÉ ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY: V případech, kdy dochází k rovnoměrnému rozvržení pracovní doby v rámci jednoho týdne nesmí délka směny od roku 2012 překročit 12 hodin, event. po dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin, viz. 82 ZP. Základním znakem rovnoměrného rozvržení pracovní doby je skutečnost, že na každý týden (na každé období sedmi na sebe navazujících kalendářních dnů) je zaměstnanci ze strany zaměstnavatele rozvrhována stejná délka pracovní doby, a to vždy v rozsahu hodin stanovené týdenní pracovní doby. Poznámka: Zákon vztahuje rovnoměrné či nerovnoměrné rozvržení pracovní doby vždy k celkové délce pracovní doby za týden a nikoliv k délce směny v jednotlivých dnech! Znamená to, že vždy bude rozhodující součet délek konkrétních směn v jednotlivých týdnech pro posouzení, zda se jedná o rovnoměrné či nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Pokud se tedy součet délek směn bude rovnat v každém týdnu délce stanovené týdenní pracovní době, bude se jednat o rovnoměrné rozvržení pracovní doby, pokud bude součet délek směn v každém týdnu jiný, bude se jednat o nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu.
~ 3 ~ KOMENTÁŘ K BODU 2) NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA: V případech, kdy dochází k nerovnoměrnému rozvržení pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin, kdy průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Je-li u zaměstnavatele kolektivní smlouva, může být vyrovnávací období rozloženo do 52 týdnů. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, viz. 83 a 84 ZP. Poznámka: V praxi se samozřejmě vyskytuje rozložení směn zaměstnance tak, že zaměstnavatel tyto směny rozepíše na delší časové období a průběžně tyto délky směn v rámci vyrovnávacího období upravuje. Platí zde však pravidlo, dodržení průměrného počtu hodin v týdenní obecné pracovní době s ohledem na vyrovnávací období. Je zřejmé, že praktické dodržení tohoto rozpisu zaměstnancem, s ohledem na provozní podmínky zaměstnavatele, není v mnohých případech možné. Pokud by tedy došlo u zaměstnance k odchýlení se od tohoto rozpisu směrem k výkonu práce přes tento stanovený počet hodin oproti danému rozpisu, jednalo by se vždy o výkon práce přesčas, který pak zaměstnavatel musí ve smyslu Zákoníku práce vždy řešit poskytne příplatek za přesčas, nebo po dohodě náhradní volno. KOMENTÁŘ K BODU 3) PRUŽNÉ ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY: Při uplatnění pružné pracovní doby, určí zaměstnavatel tzv. základní pracovní dobu, při níž musí být zaměstnanec na pracovišti, kdy další tzv. volitelnou pracovní dobu si určí sám zaměstnanec. Při klasickém rovnoměrném rozvržení pracovní doby musí však být průměrná týdenní pracovní doba naplněna v každém týdnu a tam, kde je pracovní doba nerovnoměrná, nejdéle ve č t y ř t ý d e n í m vyrovnávacím období, viz. 85 ZP. Délka tohoto vyrovnávacího období může nově od roku 2012 činit až 26 týdnů po sobě jdoucích. Z uvedeného vyplývá, že je vždy na rozhodnutí zaměstnavatele jakou formu volitelné pracovní doby u zaměstnance zvolí, tj. zda zaměstnanci určí, že zaměstnanec si musí odpracovat v režimu pružné pracovní doby v každém týdnu viz. 350a ZP, stanovenou týdenní pracovní dobu, bude se jednat o rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Určí-li zaměstnavatel delší období než jeden týden, může tak zaměstnanec odpracovat v každém týdnu různou délku
~ 4 ~ týdenní pracovní doby (k poměru ke stanovené obecné délce týdenní pracovní doby), musí pak zaměstnanec v rámci vyrovnávacího období splnit počet odpracovaných hodin do obecného rozvrhu týdenní pracovní doby. V takovémto případě by se jednalo o formu klasického nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Poznámka: V praxi se může vyskytnout několik variant pružného rozvržení pracovní doby, samozřejmě při dodržení maximálního počtu 12 hodin v jedné směně. Jednalo by se o tyto možnosti. Při maximálním počtu 12 hodin v jedné směně, kdy počátek směny bude od 7.00 hodin a konec směny 19 hodin, může být pružná pracovní doba rozvržena: a. Volitelná od 7 hodin do?, základní (povinná) od? - do?, volitelná od do max. 19 hodin. b. Základní (povinná) od 7 hodin do?, a dále volitelná od skončení základní, do 19 hodin. c. Volitelná od 7 hodin - do určení základní (povinné), max. do 19 hodin. d. Základní od 7 hodin do, volitelná od do, základní od do, volitelná od do 19 hodin PŘEKÁŽKY V PRÁCI U PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY: Překážky v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní (povinné) pracovní doby. Pokud by se jednalo o situaci, kdy překážka v práci na straně zaměstnance bude celodenního charakteru, doba, která spadá do volitelné pracovní doby, se pak posuzuje jako doba omluvená, která se však nezapočte do pracovní doby a neposkytne se za ně náhrada mzdy nebo platu. Jedná se především o překážky v práci na straně zaměstnance, které jsou uvedeny v Nařízení vlády 590/2006 Sb. důležité osobní překážky na straně zaměstnance. Viz. odkaz na 97 odst. 1 a 2 ZP. Poznámka: Tento postup samozřejmě neplatí v případě vzniku pracovní neschopnosti zaměstnance, kdy náhrada mzdy při dočasné PN za prvních 21 dnů se bude poskytovat podle obecného rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele a dále pak při dodržení 192 Zákoníku práce. PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNAVATELE: Pokud by se jednalo o překážky na straně zaměstnavatele s odkazem na 207 209 ZP, zákoník stanoví podle 97 odst. 3 ZP, že takováto překážka v práci musí být zaměstnanci uhrazena formou náhrady mzdy nebo platu a to za dobu, která zasáhla do jeho směny a dále pak za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny zaměstnance. PRÁCE PŘESČAS PŘI PRUŽNÉM ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY: Pokud se jedná o práci přesčas, zjišťuje se práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní (povinnou) pracovní dobu. Viz. odkaz na 98 odst. 1 ZP.
~ 5 ~ Poznámka: Je zřejmé, že i pro posouzení, zda se jedná o práci přesčas, či nikoliv je rozhodující, zda takováto práce byla nařízena zaměstnavatelem, nebo zaměstnavatel bere na vědomí tuto práci přesčas! KOMENTÁŘ K BODU 4) KONTO PRACOVNÍ DOBY: Při uplatnění tzv. konta pracovní doby musí zaměstnavatel projednat uplatnění konta pracovní doby se zaměstnanci, jichž se bude toto rozvržení pracovní doby týkat. Konto pracovní doby je zaměstnavatel povinen, kde působí odborová organizace, tuto formu pracovní doby zanést do kolektivní smlouvy. Tam, kde nepůsobí odborová organizace, upraví zavedení konta samostatným vnitřním firemním předpisem. Od roku 2012 je konto pracovní doby považováno za samostatnou formu rozvržení pracovní doby. Jestli-že je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést i účet pracovní doby a účet mzdy. Viz. odkaz na ust. 86 a 87. Účet pracovní doby musí obsahovat tyto povinné údaje: a. stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, b. rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny a c. odpracovanou pracovní dobu v jednotlivých pracovních dnech a za týden. Účet mzdy musí obsahovat tyto povinné údaje: a. stálá mzda zaměstnance - za jednotlivé měsíce v rámci konta pracovní doby náleží tzv. stálá mzda, která nesmí být nižší než 80 % jeho průměrného výdělku, b. dosažená mzda zaměstnance za kalendářní měsíc, na kterou mu vzniklo právo. V rámci vyrovnávacího období (26 týdnů), zaměstnavatel pak sečte vyplacené stálé mzdy a dosažené mzdy. Jestliže je po uplynutí tohoto období souhrn práva na dosaženou mzdu za jednotlivé měsíce vyšší než součet vyplacených stálých mezd, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vzniklý rozdíl doplatit viz. 86 a 87 ZP. KOMENTÁŘ K BODU 5) PRÁCE Z DOMOVA: Právní úprava obsažená v 113 Zákoníku práce připouští výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele. Znamená to, že zaměstnanec bude plnit své pracovní úkoly z domovy, tj. mimo přímé působení zaměstnavatele, resp.
~ 6 ~ přímého nadřízeného. Z tohoto důvodu pak nelze na zaměstnance vztáhnout obecnou úpravu Zákoníku práce týkající se: a. rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce v důsledku povětrnostních vlivů, b. při důležitých osobních překážkách v práci mu nenáleží náhrada mzdy, platu. Pokud se jedná o vznik pracovní neschopnosti s odkazem na 192 ZP, poskytne mu zaměstnavatel za prvních 21 dnů jeho PN tolik hodin, které mu pak určí, c. zaměstnanci nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas, totéž platí i u náhrady mzdy, platu nebo příplatek za práci ve svátek. Poznámka: S ohledem na tyto skutečnosti je však zapotřebí, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem jednoznačně dohodl na postupech, které pak zanese do vnitřního firemního předpisu, nebo i do kolektivní smlouvy, pokud je odborová organizace. Při výkonu práce mimo pracoviště pak stejně musí zaměstnavatel dodržet následující povinnosti: a. určit zaměstnanci délku pracovní doby (určit obecnou délku pracovní doby v hodinách), b. umožnit zaměstnanci odpočinek (přestávky na jídlo a oddech, odpočinek mezi směnami, b) odpočinek v týdnu), c) poskytování dovolené (délku určuje klasicky zaměstnavatel), d) vést evidenci pracovní doby. V individuálních případech, nelze vyloučit i práci přesčas, noční práci a pracovní pohotovost! Záleží zde vždy na přesném vymezení takovéhoto výkonu práce nad obecnou pracovní dobu zaměstnance pravidlo co se považuje za výkon práce přesčas, platí i u zaměstnance pracujícího z domova.
~ 7 ~ C. PŘESTÁVKY V PRÁCI Jak již bylo uvedeno na straně 1, činí obecný nárok na přestávku v práci po odpracování maximálně 6 hodin v trvání alespoň 30 minut. Těchto 30 minut se nezapočítává do odpracované doby (fondu). Tam, kde výkon a charakter práce si vyžaduje provádět tzv. bezpečnostní přestávky, zahrnují se tyto bezpečnostní přestávky do odpracované doby. Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. V případech, kdy je výkon práce zabezpečován ve dvousměnném, třísměnném a nepřetržitém provozu je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. ( Týká se osob starších 18 let ) viz. odkaz na ust. 88 a 89 ZP. Nepřetržitý odpočinek v týdnu znamená povinnost zaměstnavatele vytvořit takové podmínky, aby v rámci rozvrhu pracovní doby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin a u mladistvého alespoň 48 hodin. V mimořádných případech může být nařízena zaměstnavatelem práce ve dnech pracovního klidu a o svátcích za předpokladu, že tyto práce nemohou být provedeny v pracovních dnech. Zákoník práce vymezuje okruh možností, kdy může být práce o víkendech a svátcích přímo nařízena, viz. odkaz na ust. 90-92 ZP. a) naléhavé opravné práce, b) nakládací a vykládací práce, c) inventurní a uzávěrkové práce, d) při živelných událostech, e) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva, f) práce v dopravě, g) krmení a ošetřování zvířat. U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první.
D. EVIDENCE PRACOVNÍ DOBY ~ 8 ~ Zaměstnavatel má povinnost vést evidenci pracovní doby. V rámci této evidence pracovní doby má povinnost přesně rozepsat: a. přesný čas celkem odpracované doby, směny viz. 78 odst. 1 písm.c), b. práce přesčas, 78 odst. 1 písm. i) a 93, c. další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví 93a, d. noční práce 94, e. práce ve svátky, f. práce o sobotách a nedělích, g. doby pracovní pohotovosti 95 odst. 2a, h. nově pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel, i. přerušení pracovní doby (překážky v práci na straně zaměstnance). Forma evidence pracovní doby není v Zákoníku práce stanovena. Musí však být vedena přehledně tak, aby v rámci měsíčního vyhodnocení pracovní doby (docházky) u jednotlivých zaměstnanců mohly být zpracovány mzdy. Zaměstnanec má právo nahlížet do své evidence docházky a pořizovat si event. výpisky, popřípadě stejnopisy a to na náklady zaměstnavatele, viz. odkaz na ust. 96 ZP. (V rámci jednotlivých mzdových programů je již samostatně nabízena i možnost automatizovaného zpracování a vyhodnocování měsíční evidence docházky za každého zaměstnance. Pozn. autora) E. PRÁCE PŘESČAS Práce přesčas je práce, kterou zaměstnanec vykonává s nařízením zaměstnavatele nad rámec své obecné pracovní doby. Zaměstnanec by měl být seznámen ihned při sepisování pracovní smlouvy na možnost nařízení a výkonu práce přesčas. Práce přesčas má být nařízena zaměstnavatelem jen výjimečně a to z vážných provozních důvodů. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Vyšší počet než 150 hodin v kalendářním roce může zaměstnavatel pouze dohodnout se zaměstnancem, kdy po vzájemném odsouhlasení může zaměstnanec s nařízením zaměstnavatele odpracovat přesčas v rámci 52 týdnů v roce maximálně 8 hodin v týdnu, viz. odkaz na ust. 93 ZP. Blíže bude pojednáno při výpočtech mzdy, platu. F. NOČNÍ PRÁCE
~ 9 ~ Noční práce je práce, kterou zaměstnanec vykonává v noci tj. v době mezi 22 a 6 hodinou ranní. Délka směny v nočních hodinách nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnavatel musí zaměstnanci, který bude vykonávat práce v noci zajistit vyšetření lékařem závodně preventivní péče a to: a) před zařazením na noční práce, b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, c) kdykoliv během zařazení na noční práci pokud o to zaměstnanec požádá. Zaměstnavatel dále musí zaměstnanci vytvořit všeobecné sociální podmínky, tj. především zabezpečit pracoviště v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (první pomoc-lékárnička), telefon k přivolání rychlé lékařské služby, zabezpečit možnost se vhodně stravovat, zabezpečit hygienu na pracovišti, viz. odkaz na ust. 94 ZP. G. PRACOVNÍ POHOTOVOST Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec po výslovné dohodě se zaměstnavatelem připraven k případnému výkonu práce, mimo rámec pracovní doby. Pracovní pohotovost může být konána výhradně mimo pracoviště zaměstnavatele. Dohodnutý rozsah není omezen. Započne-li zaměstnanec v rámci pracovní pohotovosti vykonávat práce, náleží mu mzda nebo plat, odměna za pohotovost mu nenáleží. Takovýto výkon práce je vždy prací přesčas. Pracovní pohotovost na pracovišti není možná - jakmile bude vyžadovat zaměstnavatel z pracovních důvodů přítomnost zaměstnance na pracovišti, bude se jednat o pracovní dobu, viz. odkaz na ust. 95 ZP.