Křesťanská sociální etika Jabok 2011
. EKOLOGIE, GLOBÁLNÍ SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST Jabok 2011 2
Oblasti křesťanské sociální etiky Úroveň státní: Politika (GS II-4) Hospodářství (GS II-3) Práce Rodina (GS II-1) Vzdělání, kultura, média (GS II-2) Úroveň globální: Mír (GS II-5,1) Ekologie, globální sociální spravedlnost (GS II-5,2) Jabok 2011 3
09 Úvod do sociální politiky. Jabok, ETF 2011. Michael Martinek 4
09 Úvod do sociální politiky. Jabok, ETF 2011. Michael Martinek 5
OSN se radí, jak měřit štěstí Konference o měření štěstí se v pondělí 2. 4. 2012 uskuteční v newyorské centrále OSN. O indikátorech štěstí promluví mimo jiné nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz nebo renomovaný ekonom Jeffrey Sachs. S myšlenkou na setkání přišel král himálajského Bhútánu Dţigme Chesar Namgjel.. Zavedení hrubého domácího štěstí místo hrubého domácího produktu (HDP) navrhl jiţ jeho děd před 40 lety. Valné shromáţdění OSN přijalo v červenci 2011 rezoluci vyzývající státy k úsilí o nalezení způsobu, jak měřit štěstí a jak vytvořit nový index. "Víme, ţe hledání štěstí je základním lidským cílem. Uznáváme, ţe indikátor HDP neodráţí adekvátně štěstí a blahobyt země. Víme, ţe neudrţitelné vzorce výroby a spotřeby mohou bránit udrţitelnému rozvoji a uznáváme potřebu vyrovnanějšího přístupu k ekonomickému růstu," shodli se představitelé zemí v rezoluci. 09 Úvod do sociální politiky. Jabok, ETF 2011. Michael Martinek 6
Hrubé národní štěstí počítá se čtyřmi základními pilíři 1. spravedlivý a udrţitelný socio- ekonomický rozvoj 2. podpora a kultivace kulturních hodnot 3. ochrana ţivotního prostředí 4. zabezpečení dobré a spravedlivé vlády Tyto čtyři pilíře se dělí na další kategorie a na celkem 72 ukazatelů. 09 Úvod do sociální politiky. Jabok, ETF 2011. Michael Martinek 7
Ekologie Oikos = dům (řec.): věda o společném domě. Věda o vztazích mezi organismy a prostředím (E. Haeckel, 1868), později posun na vztah mezi člověkem a přírodním prostředím. Environmentalistika je obor, který vyuţívá poznatků různých vědních oborů (ekologie,chemie,fyziky,ekonomie) a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů, zabývá se tedy i prevencí znečišťování ţivotního prostředí, nápravou vzniklých škod a neţádoucích zásahů. Environmentalistika zahrnuje také ochranu přírody, monitoring sloţek ţivotního prostředí, vyuţívání přírodních zdrojů, nakládání s energiemi, péče o zdraví lidské populace apod. Zabývá se také prevencí znečišťování prostředí a nápravou vzniklých škod a prevencí neţádoucích zásahů. Ekologický problém je dnes zároveň problémem sociálním; je důsledkem jednosměrného pojetí rozvoje jako lidské činnosti, jejímţ cílem je vyuţívání přírody jako prostředku k uspokojování potřeb člověka. Důsledky: utilitarismus, konzumismus, hédonismus. Alternativa: hledání kvality ţivota ve všech jeho dimenzích, k nimţ patří také úcta k ţivotu druhých, láska a respekt k ţivotu ve všech jeho podobách. Jabok 2011 8
Biblické aspekty Muţ a ţena jsou v Boţím plánu povoláni, aby si jako Boţí správcové podmanili zemi. Tato svrchovanost nesmí být svévolná a destruktivně panovačná. Muţ a ţena jsou povoláni k tomu, aby měli účast na Boţí prozřetelnosti vůči ostatním tvorům podle příkladu Stvořitele, který miluje všechno, co je (Mdr 11,24). Z toho vyplývá jejich odpovědnost za svět, který jim Bůh svěřil. (KKC 373) První člověk byl stvořen nejen jako dobrý, ale byl postaven do přátelství se svým Stvořitelem a do harmonie se sebou i s okolním tvorstvem, kterou překoná jedině sláva nového stvoření v Kristu. (KKC 374) Jeţíš často hovořil o přírodě v obrazech a podobenstvích, vyzýval lidi k pozitivnímu vztahu k ní; sám se projevil také jako vládce nad přírodou (např. utišení bouře, rozmnoţení chleba). Jabok 2011 9
Křesťanská tradice František z Assisi Hildegarda z Bingen Teilhard de Chardin Matthew Fox Jürgen Moltmann Ekologická teologie jeden ze směrů teologie osvobození Jabok 2011
Historické příčiny současné krize Křesťanská antropologie přistoupila ve středověku na ptolemaiovský obraz světa a prohlásila člověka za střed světa. Tato naivní centralizace však byla postupně odmítnuta moderními vědami: Astronomie (Galilei): Co je člověk na této zemi vzhledem k nekonečným prostorům vesmíru? Biologie (Darwin): Je člověk náhodným zásahem selekce nebo je smysluplným pozdním zrozencem evoluce? Psychologie (Freud): Je lidská duše pánem ve vlastním domě nebo pouze míčem nevědomých sil? Křesťanská antropologie po dlouhou dobu tyto objevy odmítala, aby zachránila důstojnost a mravnost člověka. Tím stavěla člověka do nadřazené pozice vůči přírodě, a tak podporovala její devastaci ve jménu lidského pokroku. Jabok 2011 11
Ekologická teologie Proti dosavadnímu Podmaňte si zemi (nepřímý důvod ničení přírody ze strany křesťanské kultury) nastupuje úcta ke stvoření, jehoţ autorem je Bůh (stejně tak podloţená Biblí). Ten je zároveň mimo přírodu (transcendence) i uvnitř, jako duch, který všechno oţivuje (imanence) = panenteismus (nikoli panteismus!). Vztah člověka k ostatním přírodním bytostem (rostlinám, ţivočichům) se stává vztahem dvou subjektů, nikoli subjektu k objektu, jak to bylo dosud chápáno. To je odstup od hierarchického chápání přírody (Bůh člověk ţivá neţivá příroda) k síťovému (vzájemná závislost). Ekologie je další oblastí (vedle kultury, vzdělání a sociální politiky), která nemůţe být ponechána volnému trhu. Proto je zde nutná intervence státu a na globální úrovni také nadnárodních organizací. Centesimus annus, 37; Caritas in veritate 48 52 Jabok 2011 12
Příčiny ekologické krize Demografický problém: 1950: 2.250.000.000 obyvatel, 2012: 7.000.000.000 obyvatel Nerovnost: extrémní příbytek v rozvojových zemích, úbytek v rozvinutých zemích. Nerovnoměrné rozdělování zdrojů: přestoţe je základních zdrojů dostatek, zůstává 750.000.000 lidí podvyţivených. Omezenost zdrojů: Ropa, některé kovy Nerovnost vyuţívání: ¼ populace konzumuje 82 % zdrojů, ¾ populace konzumují 18% zdrojů. Problém odpadu: Kontaminace vzduchu, vody a půdy Důsledky: nemoci, ozónová díra, globální oteplování Ničení biosféry rostlin a ţivočichů: Narušení ekosystému na úrovni místní i globální Hlavní problém: kácení deštného pralesa Vyuţívání biotechnologií: V zemědělství, zootechnice, lékařství, ochraně ţivotního prostředí jejich důsledky pro lidské zdraví, dopad na ţivotní prostředí a ekonomiku, a tedy také jejich dovolenost z etického hlediska, jsou předmětem diskuse. Odpovědnost za etické vyuţívání biotechnologií mají vědci a technici, kteří je tvoří, podnikatelé, kteří je vyrábějí a obchodují s nimi, politici, kteří vytvářejí legislativní rámec pro tyto činnosti, pracovníci médií, kteří ovlivňují veřejné mínění. Jabok 2011 13
Společná odpovědnost Ochrana ţivotního prostředí představuje výzvu pro celé lidstvo, jde o společnou a univerzální povinnost respektovat kolektivní dobro. Tato odpovědnost se vztahuje i k budoucím generacím. Odpovědnost vůči ţivotnímu prostředí musí dojít svého odpovídajícího výrazu také v právní oblasti. Také kaţdá ekonomická aktivita musí dbát na ochranu ţivotního prostředí a kalkulovat s náklady na ni zde je nutná regulace státu, protoţe trţní ekonomika s ekologickým rozměrem nepočítá. (KSNC 466-470) 470) Jabok 2011 14
Životní prostředí a sdílení statků Aplikace zásady univerzálního určení statků: ekologická krize postihuje především ty nejchudší, proto především k nim by měly směřovat snahy o nápravu. Současné ekologické problémy, které mají planetární rozměry, mohou být účinně řešeny jedině díky mezinárodní spolupráci, která je s to zajistit větší koordinaci vyuţívání pozemských zdrojů. Jabok 2011 15
Univerzální určení statků a soukromé vlastnictví Bůh daroval zemi všem lidem, proto všichni lidé mají mít podíl na hmotných statcích. Kaţdý člověk musí mít moţnost dosáhnout takové úrovně blahobytu, která je nezbytná k jeho plnému rozvoji. Tento princip vyplývá ze zásady společného dobra. Jde o přirozené právo kaţdého člověka. Má vyšší hodnotu neţ právo na soukromé vlastnictví. Právo vlastnit majetek patří k základním lidským právům, je součástí lidské důstojnosti. Je zdůrazněno ve všech sociálních encyklikách. To se týká i vlastnictví pozemků a výrobních prostředků, jejich uţívání však musí přinášet prospěch všem. Společné dobro je cílem, soukromé vlastnictví prostředkem. Sociální stát stanovuje nutné přerozdělování zisků zákonem. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2011 16
Nový životní styl Závaţné ekologické problémy vyţadují účinnou změnu mentality, která by vedla k přijetí nového ţivotního stylu, v němţ by určujícími prvky při rozhodování o spotřebě, šetření a investicích bylo hledání pravdy, krásy, dobra a spojení s ostatními v zájmu společného růstu (Centesimus annus, 36). Charakteristiky: střízlivost, umírněnost, sebekázeň na rovině osobní i společenské; opuštění logiky pouhého konzumu a podpora takových forem produkce, které budou respektovat řád stvoření a uspokojovat základní potřeby všech; vědomí vzájemné závislosti, která propojuje všechny obyvatele Země; postoj vděčnosti a uznání vůči Bohu Stvořiteli. (KSNC 486-487) 487) Jabok 2011 17
Pokoj a dobro: VII. Humánní ekologie 44: Populace roste v zemích, kde neroste spotřeba, a spotřeba roste v zemích, kde neroste populace. Tento vývoj je nerovnováţný a trvale neudrţitelný. 46: Reálný socialismus byl méně úspěšnou a ekologicky nešetrnou variantou vývoje. Snaha o růst spotřeby v nevýkonném systému se uskutečňovala často na úkor poškozování ţivotního prostředí. 47: V 90. letech se realizovala mnoho ekologických projektů (odsiřovací zařízení, čističky odpadních vod, ekologicky šetrné způsoby výroby, třídění odpadu, filtrace vzduchu a zachycování emisí ), blíţíme se úrovni západních zemí. 49: ţivotní styl dobrovolné skromnosti, kultura sluţby a dávání, opuštění výlučného důrazu na kvantitativní materiální růst. Příklad Jeţíšova ţivota, odkaz na osobnost sv. Františka z Assisi (pokoj a dobro). Jabok 2011 18
Globální sociální situace Kdyby byli obyvatelé světa soustředěni do vesnice o tisíci obyvatelích, pak: Polovina z nich by ţila v chudobě 700 by bylo barevných a 300 bílých 60 lidí by vlastnilo polovinu veškerého majetku, 940 lidí druhou polovinu Narůstají sociální rozdíly jak mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, tak také uvnitř jednotlivých zemí. Se vzrůstajícím ekonomickým bohatstvím vzrůstá také relativní chudoba. Z přibliţně 190 států světa se asi 130 počítá mezi státy rozvojové: Nachází se v jiţní části planety Země Ţije v nich 85% obyvatelstva Vyuţívají ¼ světové produkce V posledních 60 letech se v nich odehrávají téměř všechny války Dochází v nich k mnoha sociálním konfliktům Stále se zvětšuje jejich dluh vůči rozvinutým státům (1960: 18 miliard dolarů, 1996: 2 bilióny dolarů, tj. 115krát víc) Odpovědnost za tento stav leţí na obou stranách Sociální dokumenty církve (PP, GS II-5,2, SRS) nedávají shrnující analýzu problematiky rozvojových zemí reflexe církve zde potřebuje doplnění. Jabok 2011 19
Paul Collier: : Miliarda nejchudších. Proč se některým zemím nedaří a co s tím? (Vyšehrad) Mnohé z rozvojových zemí se vskutku prudce rozvíjejí a staly se součástí globální ekonomiky. Opravdový třetí svět se dnes smrskl zhruba na padesát států, v nichţ ţije miliarda nejchudších. Těmto zemím brání v rozvoji rozličné pasti, jejichţ vinou dochází k trvalé stagnaci, nebo dokonce k propadu. Pojmenovat ony pasti a nalézt z nich východisko se na základě přesných analýz pokouší oxfordský profesor ekonomie Paul Collier. Pasti: Přírodní bohatství Ozbrojený konflikt Zeměpisná poloha Špatná vláda Jabok 2011 20
Aplikace principů Lidská důstojnost: : respekt k základním lidským právům bez ohledu na sociální, etnická nebo kulturní východiska. Společné dobro: mají do něj být zahrnuti všichni lidé planety Země. Solidarita: : nejen mezi jednotlivci, ale také na úrovni politické a ekonomické. Subsidiarita: : vytvářet prostor pro vlastní rozvoj, ne pouze paternalisticky pomáhat. Jabok 2011 21
Populorum progressio Encyklika Pavla VI. 1967 Téma: sociální konflikty na globální úrovni, hledání řešení problému nerovnosti mezi vyspělými a rozvojovými státy. Úhel pohledu: svět je nemocný; chudé národy světa s hněvem povstanou proti bohatým; je třeba hledat nové formy světové vlády. Důrazy: vzdělání alfabetizace, demografický růst (zdůraznění svrchovaného práva rodičů rozhodovat odpovědně o počtu dětí; není zde zmínka o antikoncepci před vydáním HV), zaloţení komise Iustitia et Pax (5) a Caritas Internationalis (46); dialog mezi kulturami a inkulturace; omluva za nedostatečnou inkulturaci historických křesťanských misií (12) Jabok 2011 22
3. Dnes nejvíc záleţí na tom, aby všichni byli přesvědčeni a cítili, ţe sociální otázka nyní nabyla světových rozměrů.. Náš předchůdce blahé paměti Jan XXIII. to řekl naprosto jasně a 2. vatikánský sněm to potvrdil ve své pastorální konstituci O církvi v dnešním světě.. Ponaučení v ní obsaţená jsou nadmíru váţná; kromě toho je nejvyšší čas začít se jimi řídit. Národy trpící hladem volají s nářkem o pomoc k národům, které mají blahobyt. Církev se chvěje dojetím před tímto úzkostlivým voláním a obrací se na kaţdého jednotlivce, aby s láskou konečně popřáli sluchu svým bratřím, kteří snaţně prosí o pomoc. 4. Ještě předtím, neţ nám bylo svěřeno vedení katolické církve, nás dvě cesty, jedna do Latinské Ameriky (1960) a druhá do Afriky (1962), přivedly do přímého styku se skličujícími problémy,, které suţují tyto světadíly plné ţivota a naděje. Kdyţ jsme pak byli vybráni pro úřad Nejvyššího velekněze, mohli jsme na svých dalších cestách do Palestiny a do Indie vidět na vlastní oči a takřka vlastníma rukama se dotknout obrovských těţkostí, s kterými se musí vypořádávat tyto národy se starou kulturou, aby dosáhly vlastního rozvoje. A téměř před koncem Druhého vatikánského sněmu se nám řízením Boţím naskytla příleţitost obrátit se přímo k Valnému shromáţdění Spojených národů a před tímto světovým parlamentem se stát mluvčím chudých národů. Jabok 2011 23
5. Konečně nedávno, v touze splnit přání sněmu a ukázat, jak Apoštolský stolec podporuje spravedlivou a velkou věc rozvojových národů, jsme povaţovali za svou povinnost zřídit při Římské kurii zvláštní papeţskou komisi, jejímţ úkolem by bylo probouzet "v celém Boţím lidu plné vědomí úkolu, jejţ mu svěřila dnešní doba, totiţ podporovat rozvoj chudších národů, šířit sociální spravedlnost mezi národy a pomáhat těm, které ještě nedosáhly náleţitého rozvoje tak, aby ho jednou dosáhly svým vlastním přičiněním"; Spravedlnost a mír je název i program této komise. Nepochybujeme, ţe k uskutečnění tohoto programu se k našim katolickým synům a křesťanským bratrům chtějí se svou usilovnou prací připojit také všichni lidé dobré vůle. K nim všem se dnes obracíme se svou naléhavou výzvou ke společné práci za všestranný rozvoj člověka i za rozvoj celého lidstva. Jabok 2011 24
8. I kdyţ toto všechno přiznáme, přesto je jasné, ţe tyto struktury zřejmě nestačí čelit tvrdé skutečnosti moderní ekonomiky. Ponechá-li se společenské uspořádání ve světě svému běhu, pak jeho mechanismus nepovede k odstranění nerovnosti mezi národy, ale k jejímu zhoršování; bohaté národy se těší rychlému rozvoji, kdeţto chudé se rozvíjejí jen pomalu. Nerovnováha se zvětšuje: jedny národy vyrábějí vzhledem k svému počtu obyvatel nadbytek potravin, druhým národům zase nedůstojně chybějí, anebo nevědí, zdali to málo, co vyprodukovaly, budou moci vyvézt jinam. 12. Církev, věrná učení a příkladu svého boţského zakladatele, který úkol, s nímţ přišel od Boha, odůvodňoval tím, ţe chudým se má hlásat evangelium,, nikdy neopomíjela podporovat u národů, jimţ přinesla křesťanskou víru, také humánní pokrok. Katoličtí misionáři spolu s kostely stavěli totiţ také nemocnice a útulky, školy a univerzity. Učili domácí obyvatelstvo, jak co nejlépe vyuţívat zdrojů své země, a tak je často chránili před hrabivostí cizinců. Jistě, jejich práce jako kaţdá jiná lidská práce nebyla vţdycky dokonalá, někteří misionáři snad někdy vměšovali do hlásání pravého poselství evangelia způsob myšlení a ţivota své domovské země. Přesto dovedli tamější formy ţivota nejen respektovat, ale i rozvíjet. Jabok 2011 25
22. Hned na první stránce Písma svatého čteme tato slova: "Naplňte zemi a podmaňte si ji ; ta slova nás učí, ţe všechno na světě bylo stvořeno pro člověka a ţe mu bylo svěřeno jako úkol, aby svět svým rozumem a vlastním úsilím zdokonaloval a svou prací si jej podmanil. Je-li však země stvořena, aby kaţdému dávala prostředky pro jeho existenci a nástroje k jeho rozvoji, pak kaţdý člověk má právo, aby na ní našel to, co nutně potřebuje. Druhý vatikánský sněm to znovu připomněl tímto výrokem: "Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k uţívání všem lidem a národům, takţe stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou; ; to ţádá spravedlnost provázená láskou. Jakákoliv ostatní práva - i právo soukromého vlastnictví a svobodného obchodu - jsou oné zásadě podřízena; nesmějí překáţet jejímu uskutečňování, ale naopak je usnadňovat. Je třeba pokládat za váţnou a naléhavou sociální povinnost vrátit těmto právům jejich původní smysl. Jabok 2011 26
23. "Jestliţe má někdo majetek a vidí, ţe jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce - jak v něm můţe zůstávat Boţí láska? Je všeobecně známo, s jakou rozhodností církevní otcové učili, jak mají jednat ti, kdo mají majetek, vůči těm, kdo jsou v nouzi: "Není z tvého majetku," říká na příklad svatý Ambroţ, "co uštědřuješ chudákovi. Ty mu jen vracíš, co mu patří. Ty si přisvojuješ to, co bylo dáno pro společné uţívání všem. Země patří všem, ne bohatým." To znamená, ţe soukromé vlastnictví není pro nikoho právem nejvyšším a bezvýhradným. Nikdo si nesmí ponechat pro své výhradní uţívání to, co přesahuje jeho osobní potřebu, kdyţ druhým scházejí věci potřebné k ţivotu. Jedním slovem, "podle tradičního učení církevních otců a velkých teologů se právo na vlastnictví nikdy nesmí uplatňovat ke škodě obecného blaha". Dostanou-li se do rozporu získaná práva jednotlivců se základními potřebami společnosti, pak je věcí státní moci "hledět tento protiklad vyřešit aktivní spoluprací jednotlivců i sociálních skupin". 24. Obecné blaho tedy někdy vyţaduje vyvlastnění,, jsou-li některé majetky překáţkou společenskému blahobytu, ať uţ proto, ţe jsou příliš velké, nebo ţe se jich málo nebo vůbec neuţívá, anebo ţe z nich plyne bída pro obyvatelstvo, nebo ţe působí velkou škodu zájmům celé země. Jabok 2011 27
37. Je pravda, ţe příliš často znamená rychlý demografický růst další překáţku rozvoje: počet obyvatelstva se zvyšuje rychleji neţ disponibilní zdroje obţivy, takţe se zdánlivě ocitáme ve slepé uličce. Za této situace nechybějí úmysly brzdit demografický růst radikálními opatřeními. Není pochyb, ţe veřejná moc má v mezích své pravomoci zasahovat, provádět vhodnou osvětovou činnost, realizovat vhodná opatření, pokud jsou ve shodě s poţadavky mravního zákona a naprosto se zachovává spravedlivá svoboda manţelů. Bez nezcizitelného práva na manţelství a na potomstvo neexistuje opravdová důstojnost člověka. O počtu dětí rozhodují po svědomitém uváţení rodiče; před Bohem, před sebou samými, před dětmi, které uţ mají, a před společenstvím, k němuţ náleţejí; ; a jsou přitom poslušni hlasu svého svědomí, poučeného autenticky vykládaným Boţím zákonem a posilovaného důvěrou v Boha. Jabok 2011 28
47. Kaţdý musí zpytovat svědomí, které poukazuje na nové poţadavky dnešní doby. Je kaţdý člověk ochoten svými penězi podporovat akce a opatření ve prospěch chudých? Platit více daní, aby veřejná moc mohla zvětšit svou pomoc na rozvoj druhých? Koupit dovezené výrobky za vyšší cenu, aby výrobci bylo zaplaceno spravedlivěji? Je ochoten v případě potřeby, je-li mladý, odejít ze své vlasti, aby pomáhal novým národům v jejich rozvoji? 51. Musíme však jít ještě dále. Na mezinárodním eucharistickém kongresu v Bombaji jsme ţádali od vlád států, aby část výdajů na zbrojení pouţily k zaloţení velkého světového fondu,, z něhoţ by se pomohlo nejchudším národům.. Účinný nástroj především proti bídě je zároveň účinným nástrojem rozvoje národů. Jedině spolupráce na úrovni světové, jejímţ symbolem a nástrojem by byl zmíněný světový fond, by zároveň umoţnila jednak překonat neplodné soupeření, jednak přinést plodný a pokojný dialog mezi všemi národy. Jabok 2011 29
58. Pravidla volného obchodu sama o sobě nemohou tedy řídit celosvětové mezinárodní vztahy.. Naopak jsou prospěšná, jde-li o partnery, jejichţ hospodářské podmínky se od sebe příliš neliší; dokonce podněcují další rozvoj a podle zásluhy odměňují výkonnost. Proto v nich vidí průmyslově vyspělé země spravedlivý zákon. Jinak je tomu, nutno říci, jsou-li podmínky obou zemí příliš rozdílné: ceny, na nichţ se obchodníci liberálně shodnou, mohou mít veskrze nespravedlivé následky. Třeba přiznat, ţe základní zásada takzvaného liberalismu jako normy obchodování se tu ukazuje velice pochybenou. 74. S mimořádnou radostí se dozvídáme, ţe v některých státech se můţe vojenská sluţba nahradit sluţbou sociální nebo zkrátka jinou sluţbou - aspoň zčásti. Ţehnáme takovým iniciativám a lidem dobré vůle, kteří je uskutečňují. Kéţ všichni, kdo vyznávají, ţe jsou učedníky Kristovými, uposlechnou jeho výzvy: "Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem ţízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě; byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně. Nikdo nemůţe zůstat lhostejný k osudu svých bratří, kteří ţivoří v bídě, jsou vydáni na pospas nevědomosti a jsou obětmi ţivotní nejistoty. Srdce kteréhokoli křesťana musí mít soucit s touto bídou, jako ho mělo srdce Kristovo, kdyţ říkal: "Je mi líto zástupů." Jabok 2011 30
79. Někteří lidé snad budou povaţovat tyto naděje za utopii. Můţe se však stát, ţe se ukáţe mylným jejich realismus, protoţe si dosud neuvědomili dynamismus tohoto století, v němţ lidé chtějí ţít v těsnějších bratrských vztazích, a ačkoli jsou spoutáni nevědomostmi, omyly a proviněními a často upadají zpět do barbarství nebo bloudí daleko od cesty spásy, přesto - a třeba i bezděky - se přibliţují ke svému Stvořiteli. Ovšemţe toto snaţení o lidštější způsob ţivota vyţaduje námahu a zahrnuje i nepříjemnosti: avšak právě útrapy, kdyţ je na sebe bereme z lásky k bratřím a k jejich prospěchu, mohou velmi přispět k pokroku lidské rodiny. Křesťané totiţ vědí, ţe oni, protoţe jsou spojeni se smírnou obětí boţského Spasitele, nejvíce napomáhají k budování Kristova těla,, aby došlo své plnosti ve shromáţdění Boţího lidu. 85. Protoţe však - je namístě přiznat - lidem se vede špatně přečasto proto, ţe o těchto věcech nedostatečně přemýšlejí a uvaţují, voláme všechny rozváţné a moudré lidi, katolíky, křesťany, ty, kdo uctívají Boha, ty, kdo ţízní po nejvyšší pravdě a spravedlnosti, tj. všechny lidi dobré vůle, a slovy Jeţíše Krista je snaţně prosíme: "Hledejte, a naleznete", otevřete cesty, které vzájemnou pomocí, prohloubením vědění a stále se šířící láskou nastolí bratrštější ţivot, tak aby lidská společnost opravdu spočívala na shodě mezi všemi. Jabok 2011 31
Solicitudo rei socialis Encyklika Jana Pavla II., 1987 20 let po PP Reakce na stálé prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi rozvinutým a rozvojovým světem Povinnost církve a křesťanů angaţovat se pro chudé Témata: vzdělání, diskriminace, vykořisťování, lidská práva, ekologie, lidský rozvoj (rozbor problémů ve světle teologie) Jabok 2011 32
Smlouva pro hospodářskou a ekologickou spravedlnost Závěrečný dokument 24. valného shromáţdění Světové aliance reformovaných církví v Akkře (Ghana) 30. 7. - 13. 8. 2004 Základní příčiny masivního ohroţení ţivota jsou především produktem nespravedlivého ekonomického systému, který je obhajován a chráněn politickou a vojenskou mocí. Tato krize je v přímém vztahu k rozvoji neoliberální ekonomické globalizace.. Tato ideologie, která o sobě tvrdí, ţe k ní neexistuje ţádná alternativa, ţádá od chudých a od stvoření nekonečné oběti. Falešně slibuje, ţe můţe svět zachránit nastolením bohatství a blahobytu. Vystupuje s nárokem, ţe chce ovládnout všecky ţivotní sféry a ţádá absolutní následovnictví, coţ se rovná modlosluţbě. Jabok 2011 33
16. Na pozadí naší reformované tradice a pochopení znamení časů prohlašuje valné shromáţdění Světové reformované aliance, ţe globální ekonomická spravedlnost je podstatná pro integritu naší víry v Boha a naše následování jako křesťanek a křesťanů. Věříme, ţe integrita naší víry je v sázce, jestliţe mlčíme nebo odmítáme jednat tváří v tvář neoliberální ekonomické globalizaci. Proto vyznáváme před Bohem a mezi sebou navzájem: 19. Proto odmítáme dnešní světový hospodářský řád, zaváděný globálním neoliberálním kapitalismem.. Říkáme Ne také ke všem jiným hospodářským systémům - včetně absolutně plánovaných ekonomik - které opovrhují Boţí smlouvou tím, ţe z plnosti ţivota vylučují chudé a zranitelné a celek stvoření. Odmítáme kaţdý nárok na ekonomické, politické a vojenské impérium, které podvrací Boţí svrchovanost nad ţivotem a jedná v rozporu s Boţí spravedlivou vládou. 25. Proto odmítáme kaţdou ideologii nebo ekonomický reţim, který staví zisk nad lidi, který nepečuje o celé stvoření a ty Boţí dary, které jsou určeny pro všechny, vyhlašuje za privátní vlastnictví. Jabok 2011 34
Rozvojová pomoc Rozvojová pomoc: aktivity států, organizací i jednotlivců směřující k řešení problémů rozvojových zemí Rozvojová spolupráce: dnes preferovaný termín (místo rozvojové pomoci) zdůrazňuje partnerství mezi zemí poskytovatele a příjemce při plánování i realizaci projektů. Zahrnuje podporu finanční a materiální (např. stavba škol, nemocnic), předávání know-how (např. vzdělávání učitelů, školení porodních asistentek i státní správy) Rozvojová politika: strategie (státu, organizace) vůči rozvojovým zemím. Podle závazku přijatého všemi státy OSN by měly vyspělé země na rozvojovou spolupráci vyčlenit 0,7 procenta svého HDP. To se však dosud nepovedlo naplnit. Humanitární pomoc: krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů, typicky jako důsledek humanitárních krizí. Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik. Základními cíli humanitární pomoci je: zachránit lidské ţivoty zajištění základních lidských potřeb (voda, jídlo, přístřeší) poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci Jabok 2011 35
Koncepce rozvojové politiky Teorie mnohem většího koláče = teorie globálního ekonomického růstu: makroekonomická teorie, která zdůrazňuje, ţe celkový ekonomický růst a liberální trţní mechanismy způsobí zbohatnutí nejen bohatých, ale i chudých, a ţe globální ekonomický růst je jediným moţným způsobem pro sníţení chudoby. (Stoupající příliv zvedne všechny lodě.) Hlásí H se k ní především konzervativní liberálně zaměření ekonomové. Teorie přerozdělení koláče je protikladnou teorií: zdrojů je dostatek a extenzivní rozvoj (mnohonásobné zvýšení průmyslové výroby) není únosný a udrţitelný. Příčinou chudoby jsou ekonomické mechanismy, které způsobují i přes ekonomický růst prohlubování rozdílu mezi bohatými a chudými. Vyvlastňování a koncentrace půdy v rukou několika tisíc boháčů mají za následek migraci obyvatel do měst, kde však často ţijí pod hranicí bídy, protoţe zde není dostatek práce. Hlavní příčina ekologických problémů a bídy je v nadměrném konzumu vyspělých států na úkor rozvojových zemí. Řešení: dobrovolná skromnost vyspělých zemí, politicko-ekonomické změny mající za následek podporu místního podnikání v zemích třetího světa. Bliţší levicovému a ekologickému myšlení. Trvale udrţitelný rozvoj je teorie integrující oba principy. Je třeba hledat rovnováhu mezi oběma koncepcemi, jejich zastánci se však liší v tom, jak je vyváţit. Jabok 2011 36
William Easterly: : Břímě bílého muže Za posledních 50 let poskytl Západ rozvojovým zemím 2,3 trilionu dolarů (angl. trilion = čes. bilion, tj. v přepočtu 2,3 x 18 = cca 40 bilionů Kč, tedy státní rozpočet ČR za čtyřicet let; to je asi 0,3 % HNP bohatých zemí). Přesto se nedaří omezit hlad, léčit nemoci, zajistit všem vzdělání nebo pitnou vodu. Je třeba zajistit, aby se pomoc k chudým skutečně dostala. Plánovači x hledači Jabok 2011 37
Jabok 2011 38
Plánovači x hledači K prevenci malárie stačí moskytiéra za 5 dolarů, k léčení lék za 12 centů. Přesto malárie postihuje ročně tři sta milionů lidí a umírá na ni kaţdý rok aţ milion dětí. Plánovači mají globální projekty hledači se přizpůsobují místním podmínkám. Plánovači rozhodují, co se má dodat hledači zjišťují, po čem je poptávka. Plánovači se nedozvědí, jestli to, co bylo třeba, bylo i dodáno hledači se ujišťují, jestli je zákazník spokojený. Jabok 2011 39
Rozvojové cíle tisíciletí Celosvětová snaha bojovat s extrémní chudobou ve světovém měřítku není nová a na půdě OSN se diskutuje od počátku padesátých let. Nejčastěji se projevovala ve snaze zvýšit financování tzv. rozvojové pomoci, coţ se ovšem nedařilo a nedaří. Jiţ v padesátých letech vedla tato snaha k tomu, ţe bylo navrţeno, aby bohaté země přispívaly jedním procentem svého HDP na rozvoj chudých zemí, coţ bylo nakonec schváleno na Konferenci OSN pro obchod a rozvoj v roce 1964. Toto číslo bylo ovšem stále častěji napadáno a tak v r. 1969 navrhla Světová banka 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc. K tomu se také zavázalo valné shromáţdění OSN v roce 1970. Jakkoli je tento závazek neustále opakován na konferencích a valných shromáţděních OSN, je dnes většina bohatých zemí daleko za těmito závazky. Aţ v září roku 2000 na Summitu tisíciletí všech 189 členských států OSN spolu s Vatikánem a Švýcarskem ztvrdilo své odhodlání odstranit extrémní chudobu na naší planetě, její příčiny a následky do roku 2015. Základní osnovou se stalo 8 rozvojových cílů rozpracovaných do osmnácti úkolů. Ačkoliv jsou Rozvojové cíle tisíciletí z různých stran kritizovány pro opomenutí určitých témat, úspěch představuje uţ jen ten holý fakt, ţe se na nich 191 států světa shodlo a k jejich plnění se zavázalo. Vynaloţíme maximální úsilí na to, abychom osvobodili všechny muţe, ţeny i děti z drtivých a poniţujících podmínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více neţ miliarda lidí. Jsme odhodláni kaţdému poskytnout právo na rozvoj a osvobodit celý lidský rod od nedostatku. Deklarace tisíciletí Září 2000 Přijato 189 členskými státy OSN Jabok 2011 40
Rozvojové cíle tisíciletí 1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad Úkol 1: Do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí, kteří ţijí z příjmu niţšího neţ 1 USD na den. Úkol 2: Do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem. 2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny Úkol 3: Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. 3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli ţen ve společnosti Úkol 4: Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. 4. cíl: Sníţit dětskou úmrtnost Úkol 5: Do roku 2015 sníţit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let. 5. cíl: Zlepšit zdraví matek Úkol 6: Do roku 2015 sníţit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. 6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi Úkol 7: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. Úkol 8: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závaţných onemocnění. Jabok 2011 41
Rozvojové cíle tisíciletí 7. cíl: Zajistit udrţitelný stav ţivotního prostředí Úkol 9: Integrovat principy udrţitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. Úkol : Do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udrţitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. Úkol 11: Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality ţivota minimálně 0 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů). 8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj Úkol 12: Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém zaloţený na jasných pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a sniţování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni). Úkol 13: Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatíţení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadluţené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke sníţení chudoby atd.). Úkol 14: Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států. Úkol 15: Komplexně řešit problém zadluţení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udrţitelnost dluhu u zadluţených zemí. Úkol 16: Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi. Úkol 17: Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích. Úkol 18: Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti. Jabok 2011 42
Rozpory s názorem některých křesťanských církví (např. katolická, evangelikální) Antikoncepce jako prostředek k regulaci porodnosti a prevence přelidnění (cíl 5.3) Problém přelidnění: uţ není aktuální, porodnost se sniţuje se vzrůstajícím blahobytem, očekává se stagnace na 9 mld. kolem r. 2050. Prezervativ jako nástroj k prevenci HIV/AIDS (cíl 6.2) Easterly 263. Jabok 2011 43
Zadlužení rozvojových zemí Uţ více neţ čtvrt století představuje dluhová krize jeden z nejpalčivějších problémů s nímţ se potýkají málo rozvinuté země, ale i některé středně silné ekonomiky. Nesplatitelné dluhy znemoţňují nejen ekonomický rozvoj, ale zároveň omezují přístup obyvatel ke vzdělání a uspokojení základních ţivotních potřeb. Nedostatečné příjmy nejzadluţenějších a nejchudších zemí stačí sotva na splácení úroků a nezbývá dostatek prostředků na zdravotnictví a boj s pandemiemi, jakými je HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza a malomocenství. Dluhová krize je také jednou z hlavních příčin toho, ţe denně umírá na sto tisíc lidí hladem a podvýţivou. Jiţ déle neţ dvacet let mezinárodní finanční instituce, OSN a vlády věřitelských zemí přicházejí s řešeními, která jsou, jak se vţdy znovu ukazuje, neúčinná. Právě v případech, kdy dluţnické země přesně plnily všechny uloţené podmínky, spojené s restrukturalizací nebo odpuštěním části dluhu, se často dostaly znovu do stejných nebo i horších potíţí. Jabok 2011 44
Vnější příčiny zadlužení rozvojových zemí I. Kolonialismus: asi 1500-1950, 1950, Evropané vyuţívali přírodních zdrojů kolonizovaných národů, které jim zároveň slouţily jako odbytiště jejich zboţí. Po 2. svět. válce dosáhla většina kolonií nezávislosti, moci se ujaly převáţně prodemokratické reţimy. Některé země mohly profitovat z bohatých přírodních zdrojů, jiné se orientovaly především na zemědělství, ve většině docházelo k industrializaci a budování infrastruktury. Rychle narůstal počet škol všech typů, zvýšila se gramotnost, zlepšily se ţivotní podmínky i stav lidských práv. Ropný šok: : v letech 1972-19791979 stoupla cena ropy 26x (z 1,5 dolaru na 40 dolarů za barel) důsledek egyptsko-izraelské války a blízkovýchodního konfliktu (arabské země vyváţející ropu prudce zvýšily cenu a zároveň uvalily ropné embargo na všechny země podporující Izrael). Rozvinuté země se s tím vyrovnaly, ale rozvojové si vytvořily dluh, který od té doby vzhledem k úrokům stále roste a stává se neřešitelným. Zvýšení úrokové míry: Po nástupu R. Reagana do Bílého domu zač. 80. let zahájily USA masivní zbrojní program na přípravu zničení Říše zla - SSSR a jeho spojenců. K tomu účelu potřebovaly obrovské půjčky, coţ znamenalo zdraţení úvěrů na světovém trhu - úroky vzrostly aţ na 20%. Důsledkem byla nejen ztíţená dostupnost dalších úvěrů, ale také zdraţení jiţ existujících dluhů. To byl pro rozvojové země definitivní pád do dluhové spirály směřující ke dnu. Jabok 2011 45
Vnější příčiny zadlužení rozvojových zemí II. Sníţení ceny surovin: bylo důsledkem slabého hospodářského růstu průmyslových zemí na zač. 80. let, znamenalo sníţení příjmů rozvojových zemí a tím další narůstání dluhů. Kdo získává převáţnou část svých exportních prostředků z prodeje např. bavlny, kávy, čaje nebo mědi, není schopen přejít během několika málo let na nové výrobky. Zvláště kdyţ ještě nemá splacené dluhy za vybudování průmyslu, který se ukázal jako ztrátový. Zhoršení směnného poměru zboţí: hodnota zboţí vyváţeného z rozvojových zemí se sniţuje, hodnota zboţí vyváţeného z průmyslových zemí se zvyšuje (např. 1 traktor měl dříve hodnotu zhruba jedné tuny zemědělských produktů, dnes dvou) Protekcionismus: : ochrana vlastního trhu před zahraniční konkurencí pomocí vysokých dovozních cel a subvence bohatých států vlastní zemědělské výrobě. Proto jsou domácí zemědělské produkty levné a rozvojové státy musí své produkty nabízet ještě levněji, aby se uplatnily na trhu. Jabok 2011 46
Vnitřní příčiny zadlužení rozvojových zemí Chyby hospodářské politiky: nízké výkupní ceny agrárních produktů, nespravedlivý či neúčinný daňový systém, důsledek: nemoţnost rozvoje střední třídy. Pouţití zahraničních úvěrů: velké projekty v zemědělství i v průmyslu, výhodné pro investory z bohatých zemí, ale podporující vlastní zadluţení. Korupce a chování elit: nejsou vytvořeny demokratické struktury a moc je v rukou diktátorů; kleptokracie : třída, která díky korupci hromadí majetek doma i v cizině, často podporovaná bohatými státy. Únik kapitálu: bohatí ukládají kapitál v cizině, protoţe je tam bezpečnější, zároveň tím ale sniţují rozvojový potenciál vlastní země. Nadměrné výdaje na zbrojení: některé státy aţ 1/3 státního rozpočtu; důvody: Bývalé kolonie potřebují posílit pocit vlastní hodnoty Nutnost pacifikovat napětí mezi kmeny v hraničních oblastech často uměle vytvořených států (zvl. v Africe) V době studené války vyzbrojovaly USA a SSSR své spojence ve třetím světě Ochrana vládnoucí vrstvy před vnitřním nepřítelem Únik mozků: vzdělaní odborníci odcházejí do bohatého světa, protoţe se tam mohou lépe uplatnit a více vydělat. Jabok 2011 47
Důsledky dluhové krize na Jihu 1) Tlak na export: Pro splácení vysokých splátek věřitelům jsou třeba devizy, které lze získat jen exportem. Dluţnická země musí tedy podporovat svůj exportní sektor. To se děje na úkor hospodářství, zaměřeného na lokální, domácí potřeby, v některých zemích dochází dokonce k deindustrializaci. 2) Odbourávání sociálních rolí státu: Řada předluţených zemí vydává víc peněz na splácení dluhů neţ na vzdělání a zdravotnictví. Veřejné sluţby, jako jsou zásobení vodou a elektřinou, jsou privatizovány a jsou dostupné uţ jen pro bohaté. 3) Peníze určené na rozvojovou pomoc musí být ve stále větší míře pouţívány na umořování dluhů. Africké země na jih od Sahary vydávají uţ víc neţ polovinu bilaterálních úvěrů na dluhovou sluţbu. 4) Nezaměstnanost: Vysoké výdaje na splácení dluhů nutí dluţnické země k úsporám ve veřejných rozpočtech. Sniţováním počtu pracovníků ve veřejných sluţbách, škrtáním podpor pro drobné podnikání a privatizací státních podniků roste nezaměstnanost. 5) Odrazování investorů: Země není schopna investovat do infrastruktury. Spolu s hrozícím domácím zvýšením daní a rostoucími úroky to odrazuje domácí i zahraniční soukromé investory. 6) Únik kapitálu: Únik kapitálu je podporován nedostatkem důvěry v hospodářskou stabilitu vysoce zadluţených zemí. 7) Ničení ţivotního prostředí: Proexportní tlak nutí zadluţené země stále více rabovat jejich přírodní zdroje. Důsledkem je například kácení deštných pralesů pro těţbou tropického dřeva, pěstování potravin na export a nově stále více i energetických plodin. Jabok 2011 48
Důsledky dluhové krize na Severu 1) Ţivotní prostředí: Ničení ţivotního prostředí v zemích Jihu má dopady na celou planetu, jeho důsledkem jsou mj. klimatické změny. 2) Produkce drog: : Zbídačování obyvatel, kteří ztrácejí moţnost uţivit se tradičním způsobem, vede v mnoha zemích k rozšiřování osevních ploch pro pěstování drog (např. v osvobozeném Afganistanu). Zdravotní dopady jejich zneuţívání stejně jako šíření organizovaného zločinu postihují především bohaté země. 3) Ztráta odbytišť: Zhroucení celých národních hospodářství v rozvojových zemích vede k úbytku odbytišť i pro firmy z rozvinutých zemí. 4) Ozbrojené konflikty: Zbídačování způsobuje nárůst občanských válek a válek mezi státy nebo dalších forem ozbrojených konfliktů. Humanitární krize odčerpávají prostředky na rozvojovou spolupráci a roste potřeba mezinárodní vojenských intervencí. 5) Migrace: Celosvětově stoupá počet uprchlíků, kteří se snaţí uniknout před bezvýchodnou situací ve svých domovech. To s sebou nese potřebu dalších humanitárních intervencí. V zemích, kam se uprchlíci přesouvají, narůstá xenofobie a násilí. Jabok 2011 49
Cesty k řešení dluhové krize Mezinárodní veřejnost, OSN, církve a humanitární a rozvojové organizace opakovaně volají po radikální redukci dluhů nejchudších zemí. Za tímto účelem byla v roce 1997 zaloţena největší mezinárodní kampaň Jubilee/Milostivé léto, která poţadovala oddluţení nejchudších zemí do roku 2000 a vytvoření mezinárodních pravidel pro řešení mezinárodních dluhů. Petici na podporu těchto poţadavků podepsalo 22 milionů lidí a podpořili ji i generální tajemník OSN, Světová rada církví a papeţ. Přestoţe se doposud nepodařilo problém vyřešit, přece došlo ke značnému posunu, dluhová krize je stálou součástí politických debat na světové úrovni, v omezené míře dochází k oddluţování a neudrţitelnost současného stavu je stále zřejmější. Pokud má být dosaţeno pokroku v boji proti chudobě, je třeba přikročit k řadě změn ve světové politice a ekonomice. Radikální oddluţení s odpovídajícími změnami ve vztazích mezi dluţníky a věřiteli je přitom zvlášť nezbytné. Jabok 2011 50
Hodnoty, na nichž má být založeno mezinárodní společenství Tématem globální sociální spravedlnosti se zabývají encykliky Populorum progressio (Pavel VI. 1967) a Solicitudo rei socialis (Jan Pavel II. 1987). Mezinárodní společenství musí vycházet z ústředního postavení lidské osoby a jeho uspořádání musí účinně směřovat k univerzálnímu společnému dobru. Mezinárodní souţití se zakládá na týchţ hodnotách, jaké musí charakterizovat souţití mezi lidskými bytostmi: pravda, spravedlnost, solidarita a svoboda (KSNC 433). Vytvoření takového společenství nebude moţné, dokud budou existovat státní ideologie, které tyto hodnoty neuznávají (materialismus, rasismus, nacionalismus, náboţenská nesnášenlivost apod.). Mezinárodní vztahy musí být regulovány právem, které všechny zúčastněné státy přijmou jako závazné. Mezinárodní společenství se pak stává právní komunitou, která se zakládá na suverenitě kaţdého členského státu bez vazeb poddanosti, které by popíraly nebo omezovaly jeho nezávislost (KSNC 434). Existence práva závazného pro více států (příp. pro všechny státy) předpokládá shodu o základních hodnotách a etických principech. V současné době kulturní a náboţenské plurality je velmi náročné této shody dosáhnout (jeden z pokusů: světový étos). Jabok 2011 51
Nástroje změny Regulace mezinárodního obchodu, aby nediskriminoval produkty pocházející z chudých zemí Podpora ochrany lidských práv i v méně rozvinutých oblastech Rozvoj občanské společnosti tak, aby byly podporovány kulturní a etnické menšiny Regulace mezinárodního finančního systému tak, aby vycházel z reálné ekonomiky a slouţil jí Sníţení vnější zadluţenosti rozvojových států Podpora všech stupňů a všech forem vzdělání v rozvojových zemích Jabok 2011 52
OSN a její podpora ze strany církve Katolická církev povaţuje za nutné ustanovit celosvětovou, všemi uznávanou veřejnou autoritu, která by měla účinnou moc zajišťovat všem bezpečnost, spravedlnost a respektování práv (GS 82). V současné době tuto úlohu plní Organizace spojených národů (zal. 1945), která je proto církví podporována. Veřejná moc světového společenství však nemá omezovat pravomoci jednotlivých vlád, ale naopak má usilovat o to, aby na celém světě vznikly takové podmínky, v nichţ by veřejné autority i jednotlivci mohli s větší jistotou uskutečňovat své poslání, plnit své povinnosti a uţívat svých práv (Pacem in terris, 141). Jabok 2011 53
Právní osoba Svatého stolce Svatý stolec (Apoštolský stolec) má plnou mezinárodní subjektivitu jakoţto suverénní autorita, která realizuje vlastní právní působnost. Vnitřní suverenita uvnitř církve, která je organizačně jednotná a nezávislá Vnější suverenita uznávaná v rámci mezinárodního společenství Diplomatická sluţba Svatého stolce je nástroj, který působí ve prospěch svobody církve, ale také ve věci obrany a rozvoje lidské důstojnosti, a zasazuje se ve prospěch společenského uspořádání, které se zakládá na hodnotách spravedlnosti, pravdy, svobody a lásky (KSNC 444, 445). Mezinárodní aktivity Svatého stolce: Aktivní i pasivní právo na diplomatické zastupování Jednání se státními autoritami o situaci církve v daném státě Účast v mezivládních organizacích, zejména těch, které jsou zřízeny pod záštitou OSN Zprostředkování v případě konfliktů Jabok 2011 54
Tematické okruhy k testu Základní pojmy: sociální a individuální etika, sociální skutečnost, křesťanská sociální etika (obecná a speciální), sociální nauka církve. Historický kontext: sociální a církevní situace 19. století (dělnická otázka), vznik a vývoj SNC, sociální encykliky, list Pokoj a dobro, Iusititia et Pax. Alternativní směry: protestantská, pravoslavná soc. etika, teologie osvobození. Zásady (principy) KSE: lidská důstojnost, společné dobro, solidarita, subsidiarita. Ke kaţdé speciální oblasti sociální etiky: zásady, kterými by se měla řídit, jejich teologické (biblické) zdůvodnění, dokumenty, které o ní mluví. Jabok 2011 55