Pěstounská péče a práva dětí Georgette Mulheir Ředitelka pro odbornou činnost Lumos
Národní akční plán (NAP) Český Národní akční plán příležitost pro tisíce dětí, které se nacházejí v tíživé životní situaci Uznání potřeby provést reformu služeb z oblasti péče o děti Reforma bude spočívat v přechodu ze systému, v němž se v převážně míře využívá umisťování dětí do ústavní péče, na systém, který se primárně zaměřuje na náhradní rodinnou péči a péči, jež je zajišťována komunitou, v níž dítě žije.
Proč je reforma nutná? 60 let výzkumů a shromažďování podkladů ukazuje, jakou újmu působí dětem život v ústavech (Bowlby, Matoucek, Tizard, Rutter, Glaser, Perry). Výzkumy týkající se vývoje mozku novorozenců ukazují, že u dětí, které byly brzy po narození umístěny do ústavu, dochází v této spojitosti ke značnému opoždění (Zeanah a Koga). Děti, které jsou umístěny do pěstounské péče, tento vývoj do značné míry doženou. Obnoven může být dokonce zcela normální vývoj mozku, a to v případě, že dítě je z ústavu do pěstounské rodiny přemístěno do šesti měsíců věku. U dětí, které jsou z ústavu přemístěny po šestém měsíci věku, zpravidla nedochází k úplnému obnovení normálního vývoje mozku (Rutter).
Obnova správného vývoje v pěstounské péči moldavská studie
Obnova správného vývoje v pěstounské péči moldavská studie
Druhy služeb, které mohou nahradit ústavní péči Služby zaměřené na prevenci Služby spojené s ochranou v mimořádných naléhavých situacích Náhradní rodinná péče Specializovaná rezidenční péče (domovy pro malé skupiny osob)
Náhradní rodinná péče široká škála služeb Pěstounská péče v naléhavých případech Respitní pěstounská péče Specializovaná pěstounská péče Střednědobá až dlouhodobá pěstounská péče Adopce
Rámec lidských práv klíčové nástroje Úmluva OSN o právech dítěte Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropská úmluva o lidských právech Deklarace Světové zdravotnické organizace o zdraví dětí s duševním postižením
Úmluva OSN o právech dítěte rámec k tvorbě systémů péče o děti Prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte mají jeho biologičtí rodiče (článek 18). Děti nemají být oddělovány od svých rodičů; jedinou výjimkou jsou případy, kdy je to v nejlepším zájmu dětí (článek 9). Každé dítě má právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Vlády musejí pomoci rodinám, které si nemohou zajištění takové životní úrovně dovolit (článek 27). Děti mají právo být chráněny před násilím a zneužíváním (článek 19). Musejí-li být děti odloučeny od svých rodičů a vyrůstat mimo svůj domov, mají právo na zvláštní ochranu (článek 20) a na pravidelnou kontrolu způsobu, jakým je s nimi zacházeno, a podmínek, za jakých je jim poskytována péče (článek 25).
Úmluva OSN o právech dítěte (pokračování) Zvláštní ochrana bude v maximální možné míře zajištěna v rodinném prostředí a důraz bude kladen na kontinuitu péče o dítě (článek 20). Každé dítě má právo zapojit se do rozhodování v záležitostech, které se jej dotýkají, a názorům dítěte musí být věnována patřičná pozornost (článek 12). Postižené děti mají právo na neomezený přístup k lékařským, výchovným a vzdělávacím a sociálním službám, které jim pomáhají růst a naplno rozvíjet svůj potenciál a žít důstojný život (článek 23). Mají ovšem rovněž právo znát svou rodinu a právo na její péči (článek 7).
Evropská úmluva o lidských právech V Evropské úmluvě o lidských právech je o dětech jen několik málo zmínek. Článek 8 však hovoří o právu na život v rodině. Související zákony a předpisy týkající se zásahů do života rodiny, které vedou k odejmutí dětí, uvádějí, že veškeré takové zásahy musejí být nutné a zároveň přiměřené. V celé řadě důležitých rozhodnutí vyměřil Štrasburský soud různým zemím postihy za to, že odejmutí dětí z rodin nebylo nutné, nebo za to, že při jejich navracení biologickým rodinám došlo ke zbytečným prodlevám.
Zvláštní ustanovení týkající se dětí s postižením Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením Děti s postižením tvoří značnou část klientely ústavních zařízení. Vzdělávací a výchovné, lékařské a terapeutické služby pro tyto děti jsou zpravidla poskytovány v určitém centrálním místě, což těmto dětem znemožňuje uplatňovat jejich právo na život v rodině (Úmluva OSN o právech dítěte). Článek 7.1 Státy, které jsou účastníky Úmluvy, přijmou veškerá opatření potřebná k zajištění toho, aby děti s postižením mohly v plné míře uplatňovat všechna lidská práva a užívat všechny základní svobody stejným způsobem jako ostatní děti. Článek 19 b Osoby s postižením mají přístup k široké škále podpůrných služeb, které jsou v místě, kde žijí, poskytovány přímo u těchto osob doma nebo v rezidenčních či jiných zařízeních, včetně osobní asistence nutné k tomu, aby tyto osoby mohly žít v dané komunitě a mohly se do ní začlenit a aby nedocházelo k jejich izolaci nebo vyčlenění z této komunity.
Deklarace Světové zdravotnické organizace o zdraví dětí s duševním postižením Priorita č. 2. Umožnit dětem a mladým lidem vyrůstat v rodinném prostředí. Pomoc při utváření vazeb a pout, která dětem dávají pocit bezpečí a jistoty, a zlepšování fungování rodiny omezuje negativní projevy duševního postižení. Zásadní je průběžná podpora poskytovaná rodinám. Priorita č. 3. Přenést péči z výchovných ústavů do komunity, v níž děti žijí. Dlouhodobé pobyty v ústavních zařízeních, které mají nepříznivý vliv na zdraví a na správný vývoj dětí a mladých lidí, by měly být nahrazeny vysoce kvalitní podporou, kterou poskytuje komunita, v níž děti a mladí lidé žijí. Díky zavádění a rozšiřování služeb poskytovaných komunitou by mělo dojít k tomu, že do výchovných ústavů již nebudou umisťovány žádné další děti.
Sladění postupů v České republice s mezinárodním rámcem důležité národní záležitosti a problémy Převedení lidských zdrojů a finančních prostředků z ústavů do systému náhradní rodinné péče. Vytvoření náležitého legislativního rámce, který by podpořil využívání veškerých potřebných forem náhradní rodinné péče. Sestavení standardů a vytvoření školení pro pěstouny, kteří budou schopni spolupracovat s biologickými rodinami a s dětmi, které mají velmi odlišné potřeby. Posílení a zkvalitnění oblasti sociální práce, aby byl zajištěn dostatečný počet sociálních pracovníků, kteří budou vyhledávat, zaškolovat a podporovat pěstouny a kontrolovat průběh pobytu dětí u nich.
Sladění postupů v České republice s mezinárodním rámcem důležité národní záležitosti a problémy Posílení pozice a rozšíření možností OPSOD, aby bylo možné zajistit a podporovat různé formy pěstounské péče. Lokální strategie informování nejširší laické i odborné veřejnosti o pěstounské péči. Představení různých forem pěstounské péče k doložení toho, jak různorodé služby je možno zajistit a poskytovat. Převedení zdrojů z výchovných ústavů do pěstounské péče. Zajištění toho, aby se pěstounská péče stala jednou z možností v široké škále služeb, jejichž cílem je zařídit, aby děti mohly zůstat ve svých biologických rodinách nebo vyrůstat v širší rodině.
LUMOS měníme životy znevýhodněných dětí