Jana Šeblová ÚSZS Středočeského kraje Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP
ZDRAVOTNÍCI PACIENT PŘÍBUZNÍ/ SVĚDKOVÉ PŘÍHODY SPOLEČNOST (normy, předpoklady, legislativa, nálada, média ) SYSTÉM ZDRAVOTNICTVÍ
Osobnostní vlivy: postoje a osobní žebříček hodnot - RESPEKTOVAT! vzdělání, informovanost emoce! (může být velká neznámá) Atmosféra ve společnosti obecně sdílené hodnoty informovanost populace (ví vůbec společnost, že jsme smrtelní?) Normy psané odborná doporučení, standardy, legislativa nepsané normy kulturní a morální předpoklady
Příbuzní pacienta zápas o život až do samého konce postoj Zachraňte ho za každou cenu versus obava z prodlužovaného utrpení (Laici většinou přeceňují úspěšnost KPR a podceňují následné škody a utrpení) Zasahující zdravotníci vyhodnocení situace včetně případné prognózy kvality života v řádu vteřin! minimum informací (Prognostika stran kvality přežívání je po ROSC v prvních třech dnech u komatózního pacienta extrémně obtížná ) ZDRAVOTNÍK NENÍ BŮH
nejvyšším imperativem při poskytování zdravotní péče včetně KPR by měl být SYSTÉM HODNOT PACIENTA jak jej můžeme zjistit v okamžiku NZO? vzít v úvahu celkový klinický obraz a pomocná kritéria úkony odehrávající se kolem okamžiku úmrtí vysoce symbolický význam pro okolí vyrovnání se se smrtí v některých případech může být marná KPR aktem účastné péče a soustrasti úrazy dětí a přítomnost rodičů.
pacienti mají být léčeni s důstojností rozhodování o zahájení či nezahájení jsou komplexní faktory, které toto ovlivňují jsou: individuální místní a kulturní zvyklosti legislativa té které země tradice sociální aspekty ekonomické možnosti
autonomie odklon od paternalistického pojetí péče má být poskytována na základě předem uděleného informovaného souhlasu český pacient: Tak se mnou něco proveďte, doktore! non-maleficience beneficience v nejlepším zájmu pacienta justice distribuce dostupných zdrojů rovnoměrně pro celou společnost (aby si někteří nebyli rovnější ) DŮSTOJNOST A ČESTNOST PŘÍSTUPU jako přidané základní prvky etiky
NEZAHAJOVAT jasný průkaz marnosti léčby léčba by byla proti vyjádřeným přáním pacienta měly by být k dispozici jednoduché algoritmy žádné prediktory pro nepříznivý výsledek nikdy nebyly žádnou studií potvrzeny (ošidnost interpretace statistiky!) věk je velmi slabým nezávislým prediktorem (senioři versus děti) UKONČIT NZO nereaguje na resuscitační úsilí neukončovat dokud trvá KF zvážit anamnézu a faktory mající vliv na přežití: doba od zástavy do zahájení laická KPR KPR záchrannou službou vstupní rytmus doba rozšířené KPR s přetrvávající asystolií nejsou reverzibilní příčiny není ROSC
Přítomnost členů rodiny (v PNP není volba) PRO: snazší následné přijetí faktu smrti porozumění situaci a smíření s ní pocit, že se udělalo vše PROTI: možná traumatizace tím, že vidí všechno Výzkum a informovaný souhlas potřeba randomizovaných studií výjimky z informovaného souhlasu přísně stanovené Nácvik invazivních postupů na tělech zemřelých v některých kulturách nepřijatelné (islám), jinde benevolentnější přístup převládá hledisko budoucího profitu pacientů
předem vyslovená přání jako projev autonomie a práva na sebeurčení v české legislativě nezakotveno žádný právní předpis neupravuje praxi DNAR METODA POKUS OMYL V SOUDNÍCH SPORECH??? Úmluva o lidských právech a biomedicíně stav nouze vyžadující neodkladné řešení bez souhlasu, ve prospěch zdraví dotyčné osoby Zákon č. 20/1966 o zdraví lidu péče bezu souhlasu neodkladné výkony nutné k záchraně života nebo zdraví pojem lege artis Konsensuální stanovisko k poskytování paliativní péče - nemocniční podmínky
1. Lippert FK, Raffay V, Georgiou M et al: ERC Guidelines for Resuscitation 2010 Section 10. The ethics of resuscitation and endof-life decisions. Resuscitation81 (2010)1445 1451. 2. Mortelmans L, van Broeckhoven V, van Boxstael S et al.: Patients and relatives view on witnessed resuscitation: a prospective study. EuSEM 2008, München, Oct 2008 (abst.) 3. Birkholz: End-of-life decision taking in out-of hospital resuscitation. Anästhesiologie and Intensive medizin. 2009 vol. 50: pg. 310-315. 4. Hayes B.: Trust and Distrust in CPR Decisions. Bioethical Inquiry (2010) 7:111 122. 5. Černý V. (ed.) Konsensuální stanovisko k poskytování paliativní péče u nemocných s nezvratným orgánovým selháním. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči, České Budějovice, MEDIPRAX CB. ISSN 1212-1924, 2009, vol. 12, no. 2, pp. 38-41. 6. Pokyny Do Not Resuscitate v klinické praxi. Sborník ze sympozia. Centrum zdravotnického práva PF UK. Praha 2009. 7. Mach J: Lékař a právo. ISBN 978-80-247-3683-9. Grada Publishing a.s., Praha 2010. 8. Dhont, E: When not to start or stop CPR?, EuSEM 2010, Stockholm, Oct 2010 (abst.)