CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

ÎëÁRSKÉ VRCHY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

Jihlavsko CHKO ÎëÁRSKÉ VRCHY Borovsk les se âtyfimi palicemi je souãástí jednoho z nejvût ích lesních komplexû Îìársk ch vrchû. Na pfiedcházející stranû: Radostínské ra elini tû. Chránûná krajinná oblast Îìárské vrchy byla vyhlá ena v nosem Ministerstva kultury âsr ã. j. 8908/70-II/2, ze dne 25. 5. 970, na území okresû Îìár nad Sázavou, HavlíãkÛv Brod, Chrudim asvitavy. Její rozloha ãiní 70 940 ha, z toho 46 % zaujímají lesy, zastoupené zejména ve vy í centrální ãásti území, 44 % tvofií zemûdûlsk pûdní fond,,9 % vodní plochy, 0,9 % zastavûné plochy a 5,5 % ostatní plochy. CHKO se rozkládá v nadmofisk ch v kách od 490 do 836,3 m (nejvy í vrchol Devût skal). Nejsevernûj í bod oblasti (49 47 7 s..; 5 49 2 v. d.) leïí u kfiiïovatky ulic na severov chodním okraji obce Trhová Kamenice. NejjiÏnûj í bod (49 30 50 s..; 5 58 04 v. d.) nalezneme v zákrutu fiíãky Oslavy, km severozápadnû od obce Sazomín. Nejzápadnûj í bod (49 38 50 s..; 5 46 7 v. d.) se nachází v zákrutu silnice, km severozápadnû od obce Havlíãkova Borová. Nejv chodnûj í bod (49 42 9 s..; 6 3 42 v. d.) le- Ïí na v chodním okraji obce Jimramov. Posláním chránûné krajinné oblasti je zachování harmonicky vyváïené kulturní krajiny s v znamn m zastoupením pfiirozen ch ekosystémû. V jejím krajinném rázu, formovaném od stfiedovûké kolonizace nûkdej ího pomezního hvozdu, se pod zalesnûn mi hfibety Îìársk ch vrchû prolínají pole a louky s osnovou dfievinné vegetace, malebnû zaãleàující rybníky i venkovské osídlení s prvky horácké lidové architektury. V znamn m fenoménem chránûného území je voda. Îìárské vrchy jsou dûleïitou pramennou oblastí na hlavní evropské rozvodnici mezi Severním a âern m mofiem. Na zdej í husté síti drobn ch vodních tokû byla od stfiedovûku vytváfiena rozsáhlá ryb- 382 CHKO ZV 2

CHKO Îìárské vrchy niãní soustava. K nejcennûj ím segmentûm náleïí zejména ra elini tû a dal í mokfiadní spoleãenstva. Typick m krajinn m prvkem oblasti jsou rovnûï rulové skalní útvary vytvofiené na zalesnûn ch hfibetech Îìársk ch vrchû a mozaika rozpt lené dfievinné vegetace s remízky a kamenicemi v zemûdûlsky vyuïívané krajinû. CHKO Îìárské vrchy se nachází na styku nûkolika geologick ch jednotek severov chodního okraje centrální ãásti âeského masivu, konsolidovan ch koncem paleozoika varisk m vrásnûním. Jihozápad oblasti náleïí ke strá- Ïeckému moldanubiku, budovanému sillimaniticko-biotitick mi migmatitizovan mi a granitizovan mi pararu- CHKO ZV 3 383

Jihlavsko KRAJINN POKRYV lami. V nich jsou obsaïeny vloïky muskovitick ch a dvojslídn ch ortorul spruhy amfibolitû, fiidãeji ãoãkovitá tûlesa krystalick ch vápencû (v okolí Îìáru n. S. a Studnic), v skyty serpentinitû (Tfii Studnû, Sklené) a vzácnû i kvarcitû a skarnû (Budeã). Nejrozsáhlej í, centrální a severov chodní ãást CHKO, zaujímá svratecké krystalinikum. Je budováno pfieváïnû migmatity advojslídn mi ortorulami, jeï se stfiídají s rûznû mocn mi konformnû ulo- Ïen mi polohami svorû a svorov ch rul. Stfiedem krystalinika probíhají pruhy v raznû hrubozrnn ch, tzv. okat ch dvojslídn ch ortorul, vystupující ve skalních v chozech napfi. na Zkamenûlém zámku a tarkovû. Úzké pruhy v rulov ch horninách tvofií amfibolity a skarny, ãasto s loïisky Ïelezn ch rud dob van ch od stfiedovûku napfi. v okolí Kadova, Odrance i jinde. Na severov chodní okraj oblasti zasahuje poliãské krystalinikum, v jehoï horninové skladbû pfievládají vesmûs jemnozrnné biotitické ruly. Severozápadní cíp oblasti tvofií Ïeleznohorsk pluton, budovan v eradovsk m sub- 384 CHKO ZV 4

CHKO Îìárské vrchy vulkanicko-granitov m komplexem ãervenav ch Ïul a amfibolicko-biotitick ch granodioritû s albitick mi granity a porfyry. Od svrateckého krystalinika je oddûlen hlineckou zónou, tvofiící geomorfologicky nápadnou sníïeninu mezi Îdársk mi vrchy a Îelezn mi horami. Pfievládajícími horninami jsou zde fylity, k nimï místy pfiistupují biotitické rohovce, kfiemence a amfibolické bfiidlice. Podél Ïeleznohorského zlomu zasahuje aï k Velkému Dáfiku od severozápadu v bûïek Dlouhé meze tvofien sedimenty âeské kfiídové tabule. Star í cenomanské písãité sedimenty jsou zde pfiekryty souvrstvím vápnit ch pískovcû, jílovcû a slínovcû spodního turonu. Na západním okraji oblasti vznikl v místech kfiíïení zlomû ransk intrusívní masiv s hlubinn mi vyvfielinami peridotitû, troktolitû, olivinick ch a pyroxenick ch gaber, amfibolick ch dioritû a granodioritû. Vzhledem k jeho v znamnému sulfidickému zrudnûní zde byly aï do roku 990 tûïeny sfalerit-chalkopyritové rudy. V dal ím geologickém v voji byl ráz oblasti formován ve star ím kvartéru (pleistocénu) mrazov m zvûtráváním skalních masivû, pfii nûmï byly rozpadlé bloky hornin pomalu uná- eny kongeliflukcí po svazích a hromadûny v podobû hlinitokamenit ch sedimentû nebo kamenn ch mofií. V období mlad ího kvartéru (holocénu) byly vytvofieny nivy v údolích fiek a vznikla ra elini tû (oblast Velkého Dáfika, okolí Ko inova, Krejcaru, Veselská sníïenina aj.). CHKO Îìárské vrchy se rozkládá v severov chodní ãásti âeskomoravské vrchoviny na území ãtyfi geomorfolo- Harmonická kulturní krajina s maloplo n m stfiídáním vegetaãních útvarû na Vûcovsku. CHKO ZV 5 385

Jihlavsko Meandry Chrudimky u osady Lány. gick ch podcelkû. Ve Îìársk ch vr- ích, tvofiících asi polovinu rozlohy chránûného území, pfievaïuje eroznû denudaãní reliéf ploché vrchoviny, kulminující v centrální ãásti geomorfologick m okrskem Devítiskalské vrchoviny s nejvy ím vrcholem Devût skal (836,3 m n. m.). Vrásová tektonika odolnûj ích granitizovan ch rul a migmatitû podmiàuje prûbûh hlavních rozvodních hfibetû, jeï jsou oddûleny iroce rozevfien mi postupnû se zahlubujícími údolími s ploch mi úvalovit mi uzávûry (napfi. Svratka, Fry ávka, Vûcovsk potok). Toto utváfiení je oznaãováno jako tzv. Ïìársk typ reliéfu. Na hfibetech jsou typick mi krajinn mi prvky skalní útvary. K nejznámûj ím patfií Devût skal, âtyfii palice, Malinská skála, Dráteniãky aj. Svislé skalní stûny o v ce aï 35 m jsou pfiemodelované kryogenními procesy v chladn ch obdobích pleistocénu a oznaãujeme je jako mrazové sruby. Od jejich úpatí vybíhají kryoplanaãní terasy se suèov mi haldami a balvanov mi proudy skládajícími se nûkdy i v rozsáhlá kamenná mofie. Povrch skalních stûn b vá ãasto pokryt drobn mi vhlouben mi tvary, mezi které fiadíme vo tiny (napfi. Devût skal, TisÛvka), skalní v klenky (Lisovská skála) a pseudo krapy (Milovské Perniãky). Ojedinûle jsou zastoupeny i puklinové jeskynû ( tarkov, Malinská skála, Zkamenûl zámek) a skalní tunely (Pasecká skála, Dráteniãky). Procesy zvûtrávání vznikly na temenech skal vzácnû skalní mísy, místnû naz vané perniãky. Jsou vytvofieny napfi. na âtyfiech palicích, Milovsk ch a Rybensk ch Perniãkách. Milovskou kotlinou, zahloubenou v mûkãích svorov ch horninách tokem fieky Svratky, je oddûlen geomorfologick okrsek Borovského lesa rozkládající se na ploch ch rozvodních hfibetech ve v kách 650 760 m n. m. aï k severní hranici chránûné krajinné oblasti. V její v chodní ãásti pokraãují Îìárské vrchy okrskem Pohledeckoskalské vrchoviny s v raznû ãlenitûj ím georeliéfem a hluboce zafiíznut mi údolími s nejvût ím relativním pfiev ením 250 m. Na hfibetech jsou zde opût vypreparována skaliska dominující okolní krajinû jako Pasecká skála, Prosiãka aj. Severozápadní ãást chránûného území je tvofiena geomorfologick m podcelkem Seãská vrchovina, s okrsky Kameniãská vrchovina a StruÏinecká pahorkatina. Nadmofiské v ky zde nepfiesahují 700 m a pomûrnû ãlenit georeliéf postupnû pfiechází v plochou kotlinovou sníïeninu s meandrujícím tokem Chrudimky. Jihozápadní ãást chránûné krajinné oblasti náleïí ke geomorfologickému podcelku Bíte ská vrchovina. Nadmofiské v ky chránûného území v ní kolísají od 650 740 m na hfibetech Henzliãky a Novomûstské pahorkatiny, po 550 600 m ve Veselské a Svûtnovské sníïeninû. V znamn krajinn prvek zde tvofií zafiezávající se bystfiinn tok Sázavy, doprovázen pfiíkr mi svahy se skalním útvarem Roz- típené skály. Skalní v chozy s mrazov mi sruby, pseudokary a balvanov mi proudy se pak v závislosti na geologické skladbû dále nacházejí na Peperku, Svûtce, Kamenném vrchu a Ranském Babylonu. Na západní okraj oblasti zasahuje geomorfologick podcelek Havlíãkobrodské pahorkatiny s okrsky Chotûbofiská a Pfiibyslavská pahorkatina. Georeliéf je zde pouze mírnû zvlnûn a jeho nadmofiská v ka se pohybuje okolo 600 m. Geomorfologicky v razná je zlomov mi svahy omezená sníïenina Dáfiské brázdy s rybníky a ra elini ti, na níï navazuje údolí fieky Doubravy. Klimaticky patfií Îìárské vrchy k chladnûj ím, vlhãím a znaãnû vûtr- 386 CHKO ZV 6

CHKO Îìárské vrchy n m územím. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje mezi 6,8 C v nejniï ích a 5 C v nejvy ích polohách. Vegetaãní období trvá cca 200 dnû. PrÛmûrn roãní úhrn sráïek se obvykle pohybuje v intervalu 650 875 mm, pfiiãemï v polohách nad 800 m n. m. dosahuje 00 mm. Ve vy ích polohách stoupá podíl horizontálních sráïek a v inverzních situacích v zimním období se tvofií námraza po kozující lesní porosty. Snûhová pokr vka leïí v CHKO v prûmûru od zaãátku listopadu do zaãátku dubna. Dosahuje obvykle do 35 cm, ve vrcholov ch partiích Îìársk ch vrchû mûïe v jimeãnû pfiesáhnout i 00 cm. Pfiíznivé podmínky z hlediska hydrologické bilance území, dané vy ími úhrny atmosférick ch sráïek a vysok mi hodnotami souãinitele odtoku, byly dûvodem pro vyhlá ení Îìársk ch vrchû za chránûnou oblast pfiirozené akumulace vody (vládním nafiízením ã. 40/978). Chránûnou krajinnou oblastí prochází hlavní evropská rozvodnice dûlící oblast na severozápadní ãást (asi 54 %), odvodàovanou fiekami Chrudimkou, Sázavou a Doubravou do Severního mofie a jihov chodní ãást (asi 46 %), z níï jsou odvádûny vody Svratkou a Oslavou do âerného mofie. Vedle tûchto tokû zde pramení fiada drobnûj ích potokû, které vytváfiejí pomûrnû hustou fiíãní síè chránûného území. Její zvlá tností jsou ãetná nev razná rozvodí s bifurkacemi vod do obou úmofií. Na vodních tocích oblasti, zejména v povodí Sázavy, Oslavy a Doubravy, byly od stfiedovûku budovány ãetné rybníky. V souãasné dobû je funkãních 87 rybníkû rûzné velikosti, z nichï nejvût í je Velké Dáfiko orozloze 205 ha a celkovém objemu 3,56 mil. m 3 vody. Dále zde byly postaveny pfiehradní nádrïe Hamry, StrÏ, Stavi tû a Pilská. Pfies polovinu rozlohy CHKO pokr vají kambizemû. Vzhledem k pûdotvornému substrátu jsou zpravidla kyselé, s pfiib vající nadmofiskou v - kou se zvy uje obsah kyselého humusu a klesá hodnota stupnû sorpãní nasycenosti pûd. Ve vrcholov ch polohách s chladn m humidním klimatem jsou vytvofieny podzoly, zastoupené asi na 0 % rozlohy oblasti. V této skupinû pûd pfievaïuje podzol kambizemní nad podzolem typick m. OstrÛvkovitû je zastoupena skupina ochrick ch pûd. Jedná se o mladé pûdy vytvofiené na úpatních haldách skal, balvanov ch proudech a suèov ch svahov ch pokryvech, zejména ve vrcholové ãásti Îìársk ch vrchû. Patfií k nim litozem aregozem, která má jiï vytvofien humusov horizont. Nejãastûji se vyskytují regozemû psefitické, místy i balvanité. Na svrchnokfiídov ch opukách (v prostoru Radostín Hluboká) a serpentinitech (v prostoru Sklené Tfii Studnû) se v malé mífie vyskytují mûlké pararendziny s neutrální aï mírnû alkalickou pûdní reakcí. Nepatrnû jsou zastoupeny kultizemû, napfi. kultizem haldová, v místech tûïby Ïelezné rudy kolem Ransk ch jezírek aj. V znamnû, asi na 30 % rozlohy oblasti, je zastou- Svahová prameni tû napájí venkovsk rybníãek nad údolím Fry- ávky v Novém Jimramovû. CHKO ZV 7 387

Jihlavsko Horní tok Svratky v pfiedjafií. pena skupina pûd hydromorfních. Sní- Ïeniny se stálou vysokou hladinou podzemní vody pokr vají gleje, pfiecházející ve vy ích okrajích v periodicky podmáãené pseudogleje a semigleje. Místy vykazují povrchové zra elinûní, které je fiadí k organozemním glejûm a pseudoglejûm. Pro oblast je specifické zastoupení organozemí, vyskytujících se v nûkolika loïiscích kolem Velkého Dáfika, Zalíbeného, Krejcaru a Babína. Hloubka ra elinn ch vrstev dosahuje na nejrozsáhlej ím ra elini ti âeskomoravské vrchoviny, v lokalitû Padrtiny u Velkého Dáfika, aï 8,6 m. Na sedimentech v údolních nivách fiek jsou v malém rozsahu vytvofieny fluvizemû. AÏ do stfiedovûké kolonizace ve 3. století pokr val území chránûné krajinné oblasti s v jimkou plo nû nev znamn ch segmentû skal a ra elini È stinn, v okolí prameni È a mokfiadních sníïenin moãálovit, pralesní hvozd. Fragmenty blízké tûmto pfiirozen m lesním spoleãenstvûm se na nûkter ch stanovi tích zachovaly aï do souãasnosti a jsou pfiedmûtem ochrany v síti zvlá tû chránûn ch území. Charakteristick m typem lesní vegetace vy ích poloh oblasti byly acidofilní smrkové buãiny svazu Luzulo-Fagion, fiazené k asociaci Calamagrostio villosae-fagetum, jejichï dfievinnou skladbu tvofiily buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepil (Picea abies) a jedle bûlokorá (Abies alba). Fragmenty tûchto spoleãenstev se v malé mífie zachovaly na patnû hospodáfisky pfiístupn ch skalnat ch stanovi tích hfibetû Îìársk ch vrchû. Charakteristické, oproti okolním lesûm âeskomoravské vrchoviny, bylo i znaãné zastoupení podmáãen ch smrãin svazu Piceion excelsae, asociací Mastigobryo-Piceetum a Sphagno-Piceetum. V jejich dfievinné skladbû dominovaly smrk a jedle s pfiímûsí buku nebo ol e lepkavé (Alnus glutinosa). Vzhledem k hospodáfisk m zmûnám a v eobecnému ústupu jedle z lesních porostû se z tûchto pfiírodních spoleãenstev vy - ích poloh Îìársk ch vrchû zachovaly vesmûs jen ochuzené segmenty, indikované místy v skytem montánních druhû, jako jsou ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), pérnatec horsk (Lastrea limbosperma), ptaãinec dlouholist (Stellaria longifolia), Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), vranec jedlov (Huperzia sellago), plavuà puãivá (Lycopodium annotinum), sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea) aj. V niï ích polohách chránûné krajinné oblasti byly znaãnû roz ífieny bikové buãiny (Luzulo-Fagetum) a ostrûvkovitû na bohat ích stanovi tích kvûtnaté buãiny podsvazu Eu- Fagenion, fiazené k asociacím Dentario enneaphylli-fagetum a Festuco altissimae-fagetum. Zbytky tûchto spoleãenstev, v jejichï dfievinné skladbû dominovaly buk a jedle, s pfiímûsí smrku a na Ïivnûj ích stanovi tích i javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jsou zachovány na Îákovû hofie a Ransku, vesmûs v ak byly také pfiemûnûny na pfieváïnû smrkové hospodáfiské porosty. Vzácnû 388 CHKO ZV 8

CHKO Îìárské vrchy se vyskytovaly kvûtnaté jedliny podsvazu Galio-Abietenion se svízelem okrouhlolist m (Galium rotundifolium), jejichï prvky se fragmentárnû dochovaly na Ransku a tífiím dole. Ojedinûle zde rostly suèové a roklinové lesy svazu Tilio-Acerion, asociace Lunario-Aceretum, s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior), pfiíp. jilmem horsk m (Ulmus glabra), doprovázené v podrostu mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Jejich ukázka je zachována na Peperku. Vegetace luhû a ol in podsvazu Alnenion glutinoso-incanae byla ve vy ích zamokfien ch polohách reprezentována zejména smrkov mi ol inami asociace Piceo-Alnetum, zachovan mi napfi. vpr Ol ina u Skleného. V jejich dfievinné skladbû pfievládá ol e lepkavá srûznou pfiímûsí ol e edé (Alnus incana) nad smrkem ztepil m a v podrostu s pokryvy vlhkomiln ch mechû jsou vtrou eny nûkteré horské druhy mj. ãarovník alpsk (Circaea alpina) a mléãivec alpsk (Cicerbita alpina). V niï ích polohách se na bohat ích stanovi tích svazu Alno-Ulmion zachovaly prameni tní a potoãní jasanové ol iny asociace Carici remotae-fraxinetum, v jejichï porostní skladbû dominují ol e s jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior) a v bylinném podrostu je hojná bledule jarní (Leucojum vernum), místy i omûj pestr (Aconitum variegatum) aj. Ukázky tûchto spoleãenstev jsou chránûny na Ransku. Jen asi % rozlohy chánûné krajinné oblasti pokr valy reliktní acidofilní bory svazu Dicrano-Pinion. Fragmenty tûchto spoleãenstev se ostrûvkovitû zachovaly na nûkter ch rulov ch skalních útvarech (napfi. Milovské Perniãky aj.) a ojedinûl ch v chozech hadcov ch hornin (na Ranském Babylonû, u Skleného a Tfií Studní). Borovice lesní (Pinus sylvestris) i smrk ztepil (Picea abies) b vají na tûchto stanovi tích zakrnûlého vzrûstu a obvykle je zde provází bfiíza bûlokorá (Betula pendula) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Na Ransk Babylon je vázán v skyt sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) a endemita hadcû âeského masivu chrastavce rolního hadcového (Knautia arvensis subsp. serpentinicola). Acidofilní bory se dále vyskytují na ra elini tích, která tvofií charakteristick krajinn prvek chránûného území. Spoleãenstva ra elini tní borové smrãiny asociace Vaccinio uliginosi-pinetum, s borovicí lesní, smrkem ztepil m a bfiízou p fiitou (Betula pubescens) se zachovala u Velkého Dáfika, v Krejcarském lese a u Zalíbe- 2 Údolní nivy pokr vají pfiírodû blízké mokfiadní louky rdesnové porosty ra elinné nivy u Herálce. 2 Jednou z horsk ch rostlin Îìársk ch vrchû je mléãivec alpsk (Cicerbita alpina). CHKO ZV 9 389

Jihlavsko ného. V podrostu jsou zde roz ífieny kefiíãky brusnic mj. borûvky bahenní (Vaccinium uliginosum) a klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), spolu s nápadn mi trsy suchop ru pochvatého (Eriophorum vaginatum). VDáfiském ra elini ti se zachovala i vrchovi tní spoleãenstva svazu Sphagnion medii, v nichï se v ra elini tním blatkovém boru asociace Pino rotundatae-sphagnetum vyskytuje na jediném místû âeskomoravské vrchoviny populace borovice blatky (Pinus rotundata), vytváfiející zde hybridní roje (Pinus x digenea) s borovicí lesní. Vrchovi tní vegetaci primárního bezlesí ra elini È dále tvofií asociace Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici avpokryvech ra eliníkû Sphagnum rubellum, S. magellanicum a dal ích zde roste mj. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia). Na odlesnûn ch plochách byly antropické vlivy na vegetaci mnohdy limitovány dan mi stanovi tními podmínkami. Vznikla tak pfiírodû blízká aï pfiirozená nelesní spoleãensta, napfi. ekosystémy klidn ch a tekoucích vod, pobfieïních rákosin a vysok ch ostfiic, ra elinn ch luk, pastvin a vfiesovi È. Pro Îìárské vrchy jsou charakteristická pfiedev ím spoleãenstva vlhk ch aï trvale zamokfien ch a ra elinn ch luk. Nejãastûji jsou zastoupena spoleãenstva krátkostébeln ch ostfiicov ch luk svazu Caricion fuscae. Vzácnûji se na fragmentech údolních slatinn ch luk a na svahov ch prameni tích zachovala ostfiicovo-mechová a ostfiicovo-ra eliníková spoleãenstva svazû Caricion davallianae, Caricion demissae, Caricion lasiocarpae, Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion a Sphagno recurvi-caricion canescentis. Tyto louky jsou v znamné v skytem kriticky a silnû ohroïen ch druhû jako je ostfiice dvoudomá (Carex dioica), o. lahounovitá (C. chordorrhiza), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), bahniãka chudokvûtá (Eleocharis quinqueflora), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) aj. Velmi roz ífiená jsou vlhkomilná spoleãenstva svazu Calthion, s porosty rûïovû kvetoucího hadího kofiene vût ího (Bistorta major), fialovû kvetoucího pcháãe rûznolistého (Cirsium helenioides) a Ïlutavobíle kvetoucího tuïebníku jilmového (Filipendula ulmaria), udávajícími barevn ráz podhorsk ch luk v letním období. Ménû ãasto jsou, zpravidla na okrajích ra elini È, zastoupena spoleãenstva svazu Molinion. K pfiírodû blízk m travinobylinn m spoleãenstvûm patfií i oligotrofní krátkostébelné porosty smilkov ch luk svazu Violion caninae, pfiecházející ve vfiesovi tní lada s brusnicemi a rozpt lenou dfievinnou vegetací inklinující ke svazu Vaccinion, v nichï dosud místy rostou ub vající populace kociánku dvoudomého (Antennaria dioica). Kolem rybníkû jsou obvykle vytvofiena spoleãenstva vysok ch ostfiic svazu Caricion gracilis nebo Caricion rostratae, dále roz ífieného v mokfiadech na terénních depresích, v nichï ãasto rostou zábûlník bahenní (Comarum palustre) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Ménû ãasto jsou zastoupeny rákosiny svazu Phragmition communis. V dystrofních a oligotrofních klidn ch vodách s vegetací blízkou svazu Sphagno-Utricularion se vzácnû vyskytuje bublinatka men í (Utricularia minor) ahvûzdo podzimní (Callitriche hermaphroditica). Na rybnících se spoleãenstvy svazu Nympheion albae ojedinûle rostou leknín bûlostn (Nymphaea candida) a stulík Ïlut (Nuphar lutea), ve svazu Potamion lucentis vzácnû rdest alpsk (Potamogeton alpinus) a na obnaïen ch rybniãních dnech v porostech svazu Elatini-Eleocharition ovatae mj. puch fika útlá (Coleanthus subtilis). Jen zcela ojedinûle se v oblasti zachovaly fragmenty spoleãenstev s pfiírodû blízkou skladbou druhû vázan ch na vloïky vápenat ch hornin, obsahující na v slunn ch stráních nûkteré subxerofytní prvky svazu Bromion erecti. Zde se nacházejí poslední zbytkové populace hofieãku nahofiklého (Gentianella amarella), h. mnohotvárného ãeského (G. praecox subsp. bohemica) nebo hofice brvitého (Gentianopsis ciliata). Ojedinûlá refugia této vegetace, byè co do rozsahu nepatrná, zpestfiují a ozvlá t- Àují pfiírodu oblasti. Z niï ích rostlin jsou v oblasti v - 390 CHKO ZV 0

CHKO Îìárské vrchy znamnû roz ífieny mechorosty. Na ra elini tích a ra elinn ch loukách rostou tyrfofilní mechy boreálního charakteru, jako jsou tírovec dutolist (Scorpidium scorpidioides), plstnatec ra elinn (Helodium blandowii), poparka tfiífiadá (Meesia triquetra), ploník tuh (Polytrichum strictum), baïinník kostrbat (Paludella squarrosa), srpnatka ferme- Ïová (Drepanocladus vernicosus), s. závitkolistá (D. revolvens), bafiinatka obrovská (Calliergon giganteum), b. na- Ïloutlá (C. stramineum), ra eliník tfiásnit (Sphagnum fimbriatum), r. ãerven (Sphagnum rubellum), r. prostfiední (S. magellanicum) aj. Roz ífiení seversk ch horsk ch druhû mechû v oblasti dokládají stebník horsk (Cynodontium alpestre), païitník stinn (Hylocomiastrum umbratum), zoubkoãepka maloplodá (Rhacomitrium microcarpum), bfiehovec hlinoïlut (Hygrohypnum ochraceum), vlahovka tíhlá (Philonotis tomentella), baàatka Starkeova (Brachythecium starkei), kfiídleãka kadefiavá (Dicranoweisia crispula) aj. Na skalnat ch stanovi tích ãasto rostou tûrbovka skalní (Andreaea rupestris), pohárovec MougeotÛv (Amphidium mougeotii), tûhovec bezïebr (Hedwigia ciliata), dûrkavka promûnlivá (Grimmia commutata), stebník mnohoplod (Cynodontium polycarpum), zoubkoãepka rûznofiadá (Rhacomitrium heterostichum), radûnka dlouholistá (Paraleucobryum longifolium), ploník chluponosn (Polytrichum piliferum) a dal í. Ke vzácnû se vyskytujícím mechûm patfií sítozubka zdrojovkovitá (Cinclidotus fontinaloides), pozemniãka Heimova (Pottia heimii), prutník okrouhlolist (Bryum tortifolium), mûfiík síèozoubkovit (Mnium cinclidioides), kápûnka maliãká (Seligeria pusilla), vlahovka Arnellova (Philonotis arnellii), prchavka pilovitá (Ephemerum serratum) a tûrbovka jednostranná (Andreaea rothii). CHKO Îìárské vrchy leïí v centrální ãásti hercynské biogeografické podprovincie. V regionálnû fytogeografickém ãlenûní patfií do fytogeografického obvodu âeské oreofytikum, fytogeografického okresu 9. Îìárské vrchy, s okrajov m zastoupením fytogeografick ch okresû âeskomoravského mezofytika, z nichï od severozápadu zasahují Îelezné hory podokresem 69 b. Seãská vrchovina, od jihov chodu 67. âeskomoravská vrchovina a od 2 Vodní plocha rybníka dotváfií harmonickou kulturní krajinu u Borovnice. 2 Smldník bahenní (Peucedanum palustre) je prûvodcem ra elinn ch luk a mokfiadû. CHKO ZV 39

Jihlavsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE západu 66. Hornosázavská pahorkatina. Díky pfievládajícímu minerálnû chudému geologickému podloïí a drsnûj ímu klimatu lze chránûnou krajinnou oblast charakterizovat jako nepfiíli vegetaãnû pestrou a floristicky pomûrnû chudou. Oproti okolním fytochorionûm se zde v znamnû uplatàují nûkteré druhy montánní, submontánní a tyrfofilní. Tûmito choroindikaãními druhy jsou napfi. ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), pérnatec horsk (Lastrea limbosperma), ptaãinec dlouholist (Stellaria longifolia), pcháã rûznolist (Cirsium helenioides), mléãivec alpsk (Cicerbita alpina), na ra elinn ch pûdách suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vlochynû bahenní (Vaccinium uliginosum), ostfiice lahounovitá (Carex chordorrhiza) aj. Poãetná je zde skupi- 392 CHKO ZV 2

CHKO Îìárské vrchy 2 na druhû, které z oreofytika pfiesahují do chladnûj ích ãástí mezofytika napfi. sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), ãarovník alpsk (Circaea alpina), vranec jedlov (Huperzia sellago), plavuà puãivá (Lycopodium annotinum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) aj. Ojedinûle rostou v chránûné krajinné oblasti druhy alpského migrantu, jako jsou ple ka stopkatá (Willemetia stipitata), fiefii nice trojlistá (Cardamine trifolia) a dfiípatka horská (Soldanella montana) nebo karpatského migrantu napfi. vrba slezská (Salix silesiaca). Antropick m ovlivnûním vegetace vystupàovan m vdruhé polovinû 20. století do lo v dûsledku pfiím ch ãi nepfiím ch zmûn Ïivotního prostfiedí rostlin k závaïnému kvalitativnímu i kvantitativnímu ochuzení a ohroïení flóry chránûného území. Podle seznamu zvlá tû chránûn ch cévnat ch rostlin podle vyhlá ky ã. 395/92 Sb., je 5 druhû rostoucích v chránûné krajinné oblasti fiazeno mezi kriticky ohroïené, 24 druhû je silnû ohroïeno a 28 druhû figuruje v kategorii ohroïen ch. Z regionálního pohledu zde 42 druhû cévnat ch rostlin prokazatelnû vyhynulo, 50 druhû lze povaïovat za nezvûstné a v skyt 20 druhû zûstává nejasn. Kriticky ohro- Ïeno je 6 druhû, dal ích 23 druhû je vzácn ch, 67 druhû silnû ohroïen ch, 8 druhû patfií mezi ohroïené a 87 druhû je fiazeno do skupiny vyïadující dal í pozornost. Ze zoogeografického hlediska leïí CHKO Îìárské vrchy ve faunistickém obvodu a okrsku âeskomoravská vrchovina, v provincii listnat ch lesû, s mal m podílem horsk ch území âeského masivu. Elementy horské lesní fauny se v znamnûji uplatàují ve vy í a klimaticky drsnûj í centrální ãásti oblasti. Ve srovnání s okolním územím je pro chránûnou krajinnou oblast charakteristické zastoupení tyrfofilních a tyrfobiontních druhû na ra elini - tích. Cenn mi biotopy z hlediska v skytu Ïivoãi stva jsou i vlhké ra elinné louky, lada s rozpt lenou dfievinnou vegetací a vfiesovi tními formacemi, dále pak vodní biotopy s bfiehov mi porosty a na nû navazující mokfiady. V tûchto zachovan ch fragmentech pfiirozen ch a pfiírodû blízk ch spoleãenstev Ïije fiada ohroïen ch druhû ÏivoãichÛ. Velkou vypovídací schopnost o stavu biotopû má zejména v skyt nûkter ch skupin bezobratl ch (Avertebrata), napfiíklad pavoukovcû, stfievlíkovit ch broukû, mot lû, mravencû aj. Z tfiídy pavoukovcû (Arachnida) byl zji tûn 2 druh patfiící k reliktûm I. a 27 druhû fiazen ch kreliktûm II. fiádu. Ra elini tû a ra elinné louky hostí mj. druhy Abacoproeces saltuum, Agraecina striata, Agroeca proxima, Aphileta misera, Araniella opisthographa, Centromerus incultus, Dolomedes fimbriatus, Erigonella igno- Zachovalé vlhké prameni tní louky tzv. Hliníky u Odrance. 2 K nejvzácnûj ím ohniváãkûm Îìársk ch vrchû se fiadí vlhkomiln ohniváãek modroleskl (Lycaena alciphron). 3 Nymfy páskovce krouïkovaného (Cordulegaster boltoni) Ïijí v ãist ch horsk ch potocích. 4 Pérnatec horsk (Lastrea limbosperma) nalézáme ãasto v pfiíkopech lesních cest vy ích poloh âeskomoravské vrchoviny. 5 Vûsenka nachová (Prenanthes purpurea) charakteristick druh podhorsk ch buãin. CHKO ZV 3 393 3 4 5

Jihlavsko 2 Opukové stránû u Radostína pfiedstavují ostrûvek teplomilné kvûteny. 2 Modrásek u lechtil (Polyommatus amandus) upfiednostàuje vlhké louky, kde b vá lokálnû hojn. bilis, Hygrolycosa rubrofasciata, Maro minutus, Notioscopus sarcinatus, Pirata tenuitarsis, P. piscatorius, P. uliginosus, Sitticus caricis a Walckenaeria kochi. Zachovalá lesní spoleãenstva jedlobuãin na âtyfiech Palicích ob vají mj. Ischyropsalis hellwigi, Paranemastoma quadripunctatum, na Ransku Agyneta cauta, Gonatium corallipes, ve tífiím dole Zelotes subterraneus aj. RovnûÏ nûktefií stfievlíkovití brouci (Carabidae) patfií mezi indikátory zachovan ch pfiírodních spoleãenstev. Glaciálními relikty v chránûné krajinné oblasti jsou Trechus rubens a Perileptus areolatus. Ve fragmentech pfiirozen ch spoleãenstev vy ích poloh Îìársk ch vrchû Ïijí subalpinní, boreomontánní a submontánní druhy stfievlíkû, jako jsou Trechus pulchelus, T. splendens, Carabus linnei, C. sylvestris, Cychrus attenuatus, Leistus piceus, Patrobus assimilis, Nothiophilus aquaticus a Pterostichus aethiops. VNPR Dáfiko se vyjma vymizelého stfievlíãka Agonum ericeti vyskytuje také Carabus nitens a fiadu chránûn ch území ob vají Carabus auronitens, C. coriaceus, C. glabratus, C. cancellatus, Pterostichus burmeisteri, Abax carinatus aj. Poãetnou skupinu druhû úzce vázan ch na zachované biotopy tvofií mot li (Lepidoptera). V NPR Dáfiko Ïijí tyrfofilní modrásek stfiíbroskvrnn (Vacciniina optilete), okáã stfiíbrook (Coenonympha tullia), tyrfobionti Athrips pruinosellus, Acronicta menyanthidis, Amphipoea lucens, dále napfi. Lithomoia solidaginis, Polymixis gemmea, Apamea rubrirena, Eulithis testata, Arichanna melanaria a fiada stenotopních druhû vlhk ch luk a baïin, napfi. Thumatha senex, Hypenodes humidalis, Mythimna straminea ãi vzácná píìalka Lampropteryx otregiata, indikující pfiirozené podmáãené smrãiny. Od poloviny osmdesát ch let jiï nebyl ovûfien dfiíve hojn tyrfobiontní ÏluÈásek borûvkov (Colias palaeno). Ke stanovi tnû nejv znamnûj ím druhûm mot lû ob vajících mokfiadní louky v pramenné oblasti Chrudimky na lokalitû VolákÛv kopec patfií zejména Diarsia dahlii, Xestia collina, Sterrhopterix standfussi, Polymixis gemmea, Hada proxima, Apamea rubrirena, Larentia clavaria a Perizoma didymatum. Na mokfiadních loukách kolem Ratajsk ch rybníkû i jinde Ïijí modrásek oãkovan (Maculinea telejus), m. bahenní (M. nausithous), píìalky Orthonama vittata, Scopula ternata, Chortodes minima, Hydriomena ruberata, mûry Mythimna pudorina, M. comma, Polymixis gemmea, Orthosia opima, Protolampra sobrina aj. CHKO hostí také nûkolik druhû mravencû fiazen ch mezi relikty I. fiádu, a to Formica rufa, F. truncorum, F. polyctena, F. exsecta a F. presilabris. Na Îákovû hofie se ze skupiny boreomontánních druhû mravencû vyskytují Camponotus herculeanus, Neomyrna rubida, Myrmica lobicornis a dále, ivfiadû dal ích lokalit, Formica picea, F. lugubris aj. K ohroïen m druhûm bezobratl ch patfií i keble rybniãní (Anodonta cygnea), rak fiíãní (Astacus astacus), r. bahenní (A. leptodactylus), nûkolik druhû ãmelákû Bombus spp., paãmelák cizopasn (Psithyrus rupestris), 394 CHKO ZV 4

CHKO Îìárské vrchy z obecnûji roz ífien ch druhû mot lû otakárek fenyklov (Papilio machaon), vzácní batolec duhov (Apatura iris), bûlopásek topolov (Limenitis populi) aj. ada druhû a skupin bezobratl ch v oblasti není je tû dostateãnû prozkoumána. Známûj í je fauna obratlovcû (Vertebrata), z nichï je rovnûï fiada druhû vrûzném stupni ohroïena. V nemnoha zachovan ch podhorsk ch potocích Ïije kriticky ohroïená mihule potoãní (Lampetra planeri) z tfiídy mihulovcû (Petromyzontes), stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus), vranka obecná (Cottus gobio) a mník jednovous (Lota lota) z tfiídy ryb (Osteichthyes).Zregionálního pohledu vyïadují dal í pozornost i populace pstruha potoãního (Salmo trutta m. fario). Na vodní prostfiedí je vázán v voj obojïivelníkû (Amphibia), znichï mezi kriticky ohroïené patfií fiídce se vyskytující blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a skokan krátkonoh (Rana lessonae), silnû ohro- Ïen je pfiedev ím mlok skvrnit (Salamandra salamandra), Ïijící v CHKO pouze na jediné lokalitû. Vzácná je irosniãka zelená (Hyla arborea), fiidãeji se vyskytuje ropucha zelená (Bufo viridis). V poãetn ch populacích Ïijí ãolek obecn (Triturus vulgaris), ã. horsk (T. alpestris), skokan ostronos (Rana arvalis), s. zelen (R. kl. esculenta) a ropucha obecná (Bufo bufo). Území CHKO ob vá pût druhû plazû (Reptilia), z nichï je ohroïena zejména zmije obecná (Vipera berus), dále uïovka podplamatá (Natrix tessellata), u. obojková (N. natrix), ãetnûj í jsou slep kfiehk (Anguis fragilis), je tûrka obecná (Lacerta agilis) a na vlhãích loukách je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). V oblasti hnízdí fiada druhû ptákû (Aves) bûïnû roz ífien ch v celé stfiedoevropské oblasti, s men ím zastoupením elementû horské lesní avifauny, jako jsou s c rousn (Aegolius funereus), kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum), jefiábek lesní (Bonasa bonasia), ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), drozd kvíãala (Turdus pilaris), kos horsk (Turdus torquatus), skorec vodní (Cinclus cinclus) aj. Zajímavé je postupné pronikání nov ch druhû do oblasti, aè jiï severského pûvodu, k nimï patfií ãeãetka zimní (Carduelis flammea) a h l rud (Carpodacus erythrinus) nebo teplomiln ch druhû jako je moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). Celkem 24 druhû ptákû Ïijících v oblasti patfií mezi silnû ohroïené a 2 druh je fiazen do kategorie ohroïen ch. Z regionálního pohledu patfií vedle v e uveden ch druhû ptactva k nejohroïenûj ím potápka ãernokrká (Podiceps nigricollis), p. malá (Tachybaptus ruficollis), ãáp bíl (Ciconia ciconia), ã. ãern (C. nigra), ãírka modrá (Anas querquedula), ã. obecná (A. crecca), lïiãák pestr (A. clypeata), vãelojed lesní (Pernis apivorus), moták pilich (Circus cyaneus), moták pochop (C. aeruginosus), ostfiíï lesní (Falco subbuteo), bekasína otavní (Gallinago gallinago), holub doupàák (Columba oenas), sova pálená (Tyto alba), v r velk (Bubo bubo), ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), strakapoud mal (Dendrocopos minor), krutihlav obecn (Jynx torquilla), lejsek mal (Ficedula parva), cvrãilka zelená (Locustella naevia), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), Èuh k obecn (Lanius collurio), lindu ka luãní (Anthus pratensis) aj. Zvlá tní péãe je vûnována zbytkové populaci tetfiívka obecného (Tetrao tetrix). V CHKO Ïije bûïná stfiedoevropská fauna savcû (Mammalia). Horsk ráz vy ích poloh Îìársk ch vrchû dokládá v skyt silnû ohroïeného rejska horského (Sorex alpinus). Kriticky ohro- Ïen je vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros), silnû ohroïeni jsou vydra fiíãní (Lutra lutra), netop r ãern (Bar- Jarní záplavy v Milovské kotlinû s meandry fieky Svratky. 2 Charakteristickou Ïábou ra elini È je skokan ostronos (Rana arvalis). 3 S c rousn (Aegolius funereus) je charakteristickou sovou lesû Îìársk ch vrchû. CHKO ZV 5 395 2 3

Jihlavsko Smrkové lesy centrálního hfibetu Îìársk ch vrchû shlíïí na zemûdûlskou krajinu údolí Svratky u Kfii- Ïánek. bastella barbastellus), n. stromov (Nyctalus leisleri), n. velkouch (Myotis bechsteini) a n. velk (M. myotis), k ohroïen m patfií dále n. BrandtÛv (M. brandti), n. brvit (M. emarginatus), n. dlouhouch (Plecotus austriacus) azregionálního pohledu i n. fiasnat (Myotis nattereri), n. vousat (M. mystacinus), n. hvízdav (Pipistrellus pipistrellus), n. severní (Eptesicus nilssoni) an. u at (Plecotus auritus). Nûkolikrát se do oblasti zatoulal silnû ohroïen rys ostrovid (Lynx lynx). Z hlediska myslivosti je vedle bûïn ch druhû zvûfie v znamn v skyt pûvodní populace jelena evropského (Cervus elaphus) v chovné jelení oblasti Îìárské vrchy. Vrekonstruované dfievinné skladbû potenciální pfiirozené vegetace pfievládaly buk lesní (35,6 %) a jedle bûlokorá (32,4 %) ve stinn ch lesích, v nichï na minerálnû bohat ích pûdách rostl v pfiímûsi javor klen (0,2 %) a vtrou en byl jilm horsk. Smrk byl znaãnû zastoupen (27,3 %) zejména na minerálnû chud ch a podmáãen ch stanovi tích. Borovice lesní byla roz ífiena na ra elini tích a skalnat ch v chozech (3,8 %), kde ji doprovázely bfiíza p fiitá a b. bûlokorá (0,2 %), jefiáb ptaãí a ojedinûle i borovice blatka. Na prameni tích a potoãních nivách byla zastoupena ol e lepkavá (0,3 %). Îìáfiením pralesa pfii kolonizaci území, pastvou dobytka a zejména zvy ující se potfiebou dfieva k provozu Ïelezáfisk ch hamrû a hutí i pozdûj í skláfiskou v robu se rychle sniïovalo zastoupení lesa a mûnila se i jeho skladba. PÛvodní pfieváïnû jedlobukové porosty byly vytûïeny a v holoseãném hospodáfiství zavádûném od konce 8. století byly obnovovány pfieváïnû smrkem. V souãasné skladbû pfieváïnû jehliãnat ch porostû je tak smrk zastoupen 86,2 %, borovice 5,5 %, nepûvodní modfiín a ostatní jehliãnany,3 %, ale jedle jen %. Zastoupení buku kleslo na pouhá 2 %, dále zde rostou ol e 2 %, bfiízy,3 % a ostatní listnaté dfieviny 0,7 %. CHKO Îìárské vrchy patfií s 46 % lesnatosti mezi nadprûmûrnû zalesnûná území âr. NáleÏí do pfiírodní lesní oblasti âeskomoravská vysoãina, pfiiãemï v e poloïená centrální ãást s rozsáhl mi lesními komplexy je fiazena do podoblasti Îìárské vrchy. Z hlediska vegetaãní stupàovitosti pfievládá 6. smrkobukov lesní vegetaãní stupeà, jen okrajové niï í polohy CHKO jsou fiazeny do 5. jedlobukového stupnû a v jimeãnû na stanovi tích podmáãen ch a ra elinn ch jedlov ch smrãin byl vyli en i 7. bukosmrkov stupeà. Pfievládají stanovi tû kyselé fiady, tvofiící více neï 39 % rozlohy porostní pûdy, na 4 % je zastoupena Ïivná a v nepatrném rozsahu 0,8 % humusem obohacená fiada. Takfika tfietinu rozlohy porostní pûdy zaujímá oglejená fiada, fiada vodou obohacen ch stanovi È 9,6 %, podmáãená fiada 2 % a ra elinná,8 %. Na tûchto stanovi tích v ak dosud pfievaïují hospodáfisky zmûnûné stejnovûké smrkové porosty s mizivou pfiímûsí jin ch dfievin. Nevyhovující je také vûková struktura porostû, vykazující dvojnásobn pfiebytek 6. vûkového stupnû v dûsledku rozsáhl ch kalamit v letech 930 933 a aï na v jimky nûkter ch podrostnû obhospodafiovan ch ãástí lesa i jeho chybûjící prostorová diferenciace. Tyto porosty jsou ménû odolné vûãi synergickému pûsobení fiady kodliv ch ãinitelû. V znamné kody, pfiedev ím v vraty v porostech na podmáãen ch stanovi tích, pûsobí bofiivé vûtry ze SZ a JV smûru, a zejména ve vy ích polohách je 5 % porostû po kozeno polomy snûhem a námrazou. Tfietina porostû byla po kozena loupáním, ohryzem a okusem dfiíve pfiemnoïenou jelení 396 CHKO ZV 6

CHKO Îìárské vrchy zvûfií, s následn m rozvojem hnilob pûsoben ch houbov mi patogeny, pfiedev ím václavkou, postihujících aï 8 % dfievní hmoty. Pfiedev ím v exponovan ch vrcholov ch a inverzních polohách se projevilo imisní zneãi tûní ovzdu í a 43,6 % v mûry lesû v CHKO bylo zafiazeno do pásma C ohroïení imisemi s dobou Ïivotnosti porostû 4 60 let od poãátku pûsobení imisí. Lesy jsou i dnes v znamn m krajinotvorn m prvkem oblasti, stav porostû v ak ovlivàuje nepfiíznivû plnûní jejich ostatních mimoprodukãních funkcí, zejména vodohospodáfiské, pûdoochranné, klimatické a rekreaãní. I kdyï se jiï v souãasném lesním hospodáfiství projevují od poãátku Správou CHKO Îìárské vrchy prosazované trendy obnovy lesa se zv en m podílem pfiirozen ch dfievin a uplatàování podrostního hospodáfiského zpûsobu k vytvofiení vûkovû i prostorovû diferencovan ch smí en ch porostû svût í ekologickou stabilitou, je dosa- Ïení cílû pfiírodû blízkého hospodafiení v lesích dlouhodobou záleïitostí. Prvotní osídlování pralesovitého hvozdu na pomezí âech a Moravy, protínaného do 3. století pouze Libickou zemskou stezkou, pronikalo z níïe poloïen ch míst kolem vodních tokû abylo spojeno se Ïìáfiením pralesa pro zemûdûlskou obïivu osadníkû. Stfiedisky této první kolonizaãní vlny se staly klá tery, pfiedev ím Ïìársk klá ter zaloïen r. 252, a také lechtická dominia. Následnû se v území roz ifiovala i tûïba a zpracování Ïelezn ch rud. Velk hospodáfisk rozvoj oblasti spadá do druhé kolonizaãní vlny na pfielomu 5. a 6. století, kdy byly lechtou zakládány Ïelezáfiské a skláfiské hutû, rybníky a panské velkostatky. K poslední vlnû tzv. pasekáfiské kolonizace, zasahující i odlehlej í, v e poloïené lokality, dochází v 8. století. Poãátkem 9. století byl region, díky hutím koncentrovan m vpolniãce, Ransku, Kadovû a Vfií ti, druh m nejvût ím producentem Ïeleza v ãesk ch zemích a produkty skláren zherálce a Milov byly známy v celé Evropû. Následkem vyãerpání zásob dfieva v lesních porostech do lo k postupnému zániku této v roby. Tváfinost krajiny ovlivnilo v raznû i zemûdûlství pfiechodem z dfiívûj ího trojpolního na stfiídav zemûdûlsk systém a zv ením podílu pícnin, okopanin i stavû dobytka. Vzhledem k limitujícím pfiírodním podmínkám v ak zûstává do padesát ch let 20. století v souladu s proporcemi krajiny a vytváfií mozaiku maloplo nû se stfiídajících vegetaãních ploch propojen ch úvozy, mezemi a kamenicemi porostl mi rozpt lenou dfievinnou vegetací s venkovsk m osídlením typu horácké lidové architektury. Dochované zbytky tûchto struktur v hospodáfisky obtíïnû vyuïiteln ch prostorech napfi. na Vûcovsku, v okolí Samotína aj., patfií dnes ke krajináfisky nejhodnotnûj ím celkûm CHKO. Velk plo n dopad na krajinu i Ïivotní prostfiedí mûly rozsáhlé strukturální zmûny v zemûdûlství, zejména uplatàování velkov robních technologií s tûïkou mechanizací, systematické odvodnûní témûfi 40 % ze- PÛvodnû gotická dispozice indelem krytého kostelíku se samostatnou ãtyfibokou zvonicí v Telecím. CHKO ZV 7 397

Jihlavsko Charakteristické kamenice tzv. kamenné snosy u Samotína. mûdûlsk ch pûd s regulacemi vodních tokû a nadmûrná chemizace. V souãasné dobû tvofií dvû tfietiny zemûdûlského pûdního fondu v chránûném území orná pûda a v trval ch travních porostech pfievládají kulturní aï polokulturní louky na odvodnûn ch plochách. Vzhledem k pfiírodním podmínkám fiadícím území do bramboráfiské aï horské v robní oblasti je ekonomická efektivnost zemûdûlství velmi nízká. Rostlinná v roba je z více neï poloviny zamûfiena na pûstování obilnin, dále okopanin, olejnin a pícnin, základ Ïivoãi né v roby tvofií chov skotu. Socialistická industrializace zmûnila i charakter venkovského osídlení a k v razn m demografick m zmûnám, pfiedev ím v mûstech na okrajích CHKO, do lo rozvojem prûmyslu. Negativním prûvodním jevem rozvoje prûmyslové v roby byl vzrûst emisí popílku, oxidu sifiiãitého a odpadû, jeï se v ak s v jimkou Îìársk ch strojíren a sléváren uplatàují jen v blízkém okolí emisních zdrojû. V znamnûji se projevuje dálkov transport imisí v pfievaïujícím severozápadním proudûní. V 90. letech 20. století jiï pfiesáhly prûmûrné roãní koncentrace oxidu sifiiãitého, mûfiené na stanici Svratouch, hodnotu 20 µg.m -3 azejména pfii inverzních situacích v zimním období docházelo k pfiekraãování hygienick ch norem jeho nejvy ích pfiípustn ch denních i krátkodob ch koncentrací. Zneãi tûní ovzdu í se projevilo v mírném po kození smrkov ch porostû, zejména v exponovan ch vrcholov ch polohách a imise zpûsobily rovnûï vzrûst acidity pûd a vod spojen s kumulací dusiãnanû a tûïk ch kovû. DÛsledky tohoto zneãi tûní, pfies provedená opatfiení ke sníïení emisí u lokálních zdrojû a odsífiení tepeln ch elektráren, zãásti pfietrvávají aï do souãasnosti. Území ovlivnil i masov rozvoj rekreace vedoucí v nûkter ch atraktivních lokalitách, jako jsou Velké Dáfiko, Tfii Studnû a Milovy, k negativnímu ovlivnûní Ïivotního prostfiedí. V CHKO bylo evidováno cca 4300 re- 398 CHKO ZV 8

CHKO Îìárské vrchy kreaãnû vyuïívan ch objektû a piãková denní náv tûvnost o prázdninách pfiesahuje odhadem 40 000 osob. Trvale Ïije v CHKO necel ch 77 000 obyvatel v 80 sídlech. Podle rajonizace cestovního ruchu je oblast zafiazena do II. kategorie, s dobr mi podmínkami pro letní i zimní rekreaci, které zde mají dlouholetou tradici. Vyhledávány jsou i kulturní památky regionu. Hodnoty krajiny umocàují barokní Santiniho stavby, z nichï byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hofie uîìáru nad Sázavou zafiazen do seznamu svûtového kulturního dûdictví UNESCO. Jedineãnou ukázkou lidového stavitelství, dfiívûj ích hospodáfisk ch ãinností, zvykû a Ïivota na vesnici, je soubor staveb lidové architektury na Veselém kopci u Hlinska. Neokázal mi hodnotami kulturní krajiny, formované po staletí lidskou ãinností v harmonickou rovnováhu pfiírodních i ãlovûkem vytvofien ch prvkû, poutá oblast po generace stále vût í pozornost náv tûvníkû. Poeticky drsn ráz krajiny je i neustál m zdrojem umûlecké inspirace. âerpali z ní spisovatelé T. Nováková, K. V. Rais, J. V. Pleva, P. Kfiiãka, J. Karafiát, A. a V. Mr tíkovi, hudební skladatelé J. Kfiiãka, B. MartinÛ, sochafii J. tursa, J. Pelikán, V. Makovsk, malífii A. Slavíãek, F. Kaván, O. BlaÏíãek, J. Zrzav, R. Kremliãka, B. Lacina i souãasní umûlci. K zaji tûní ochrany pfiírody a krajiny byla ve Îìáfie nad Sázavou v roce 970 zfiízena Správa CHKO Îìárské vrchy. Pfied jejím vznikem zde bylo vyhlá eno 6 zvlá tû chránûn ch maloplo n ch území. V souãasné dobû je zachování nejcennûj ích pfiírodních spoleãenstev CHKO zaji tûno v síti 49 zvlá tû chránûn ch území o celkové rozloze 30 ha. Ta spolu s dal ími plochami zafiazen mi v I. zónû odstup- Àované ochrany pfiírody tvofií kostru územního systému ekologické stability na 3, % rozlohy oblasti. Tato území jsou obklopena a propojena II. zónou zv eného stupnû ochrany pfiírody, zahrnující pfiírodû blízké ekosystémy s funkcí biokoridorû územního systému ekologické stability, na plo e 30,6 % rozlohy oblasti. Hospodáfisky vyuïívaná krajina s niï ím stupnûm ekologické stability je zaãlenûna ve III. zónû chránûné v rozsahu základních ochrann ch podmínek na 6,3 % rozlohy oblasti. Zbytek, 4,9 % rozlohy, tvofií IV. zóna pfiírodû vzdálen ch okrajov ch ãástí oblasti a mûstská zástavba. Na základû zonace je zpracován a MÎP âr schválen plán péãe o CHKO, jehoï cílem je trvale udrïiteln rozvoj harmonicky vyváïené kulturní krajiny, se zvlá tním zfietelem k ochranû pfiírody a krajinného rázu území. Tyto zásady jsou zakotveny i v aktualizovaném územním plánu velkého územního celku CHKO Îìárské vrchy a uplatàovány pfii v konu státní správy oblasti. Hospodáfiská ãinnost je usmûràována k dosaïení souladu s dan mi pfiírodními podmínkami oblasti a zaji tûní její ekologické stability. Náprava tûchto z minulosti mnohdy naru en ch vazeb a zlep ení Ïivotního prostfiedí oblasti je úkol dlouhodob a nákladn, na nûmï se Správa CHKO podílí zejména zaji Èováním programû péãe o krajinu, revitalizace fiíãních systémû, obnovy vesnice aj. Na základû monitoringu a inventarizaãních prûzkumû pfiírodních sloïek je provádûn management území, spoleãenstev a populací zvlá tû chránûn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ. Pro nejohroïenûj í z nich, napfi. hofieãky nebo tetfiívka obecného, jsou realizovány speciální záchranné programy. Ochrana je zamûfiena i na volnû rostoucí mimolesní dfievinnou vegetaci, tvofiící typick krajinn prvek CHKO svelk m v znamem pro její zdravé Ïivotní prostfiedí. Nejcennûj ích 36 vûkovit ch stromû a 5 alejí bylo vyhlá eno jako památné a jsou prûbûïnû o etfiovány. Správa CHKO Îìárské vrchy zaji Èuje provoz informaãního stfiediska a terénní stanice ochrany pfiírody Babín, slouïící zejména k mimo- kolní v chovû mládeïe. Náv tûvníci oblasti mohou vyuïít vybudovan ch nauãn ch stezek ochrany pfiírody Babín, Îákova hora a Dáfiko, zpfiístupàujících nejcennûj í chránûná území, nebo putovat po nauãné vlastivûdné stezce Krajem Chrudimky, od pramenû Chrudimky aï po Seãskou pfiehradu v sousední CHKO Îelezné hory. CHKO ZV 9 399