Příloha č. 1 Zřizovací výnos CHKO

Transkript

1 P Ř Í L O H Y

2

3 Příloha č. 1 Zřizovací výnos CHKO Výnos Ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne čj. 8908/70 - II/2 o zřízení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, okresy Havlíčkův Brod, Chrudim, Svitavy Východočeský kraj ) a okres Žďár nad Sázavou ( Jihomoravský kraj ) Ministerstvo kultury v dohodě ze zúčastněnými ústředními úřady a orgány a po projednání s Jihomoravským a Východočeským krajským národním výborem stanový podle 8 odstavce 2 a 9 zákona číslo 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody: Článek 1) Vymezení a poslání oblasti 1) Území vymezené v příloze tohoto výnosu se prohlašuje za chráněnou krajinnou oblast Žďárské vrchy ( dále jen oblast ). 2) Posláním oblasti je ochrana krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků, aby tyto hodnoty vytvářely vyvážené životní prostředí: k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, sídlištní struktura oblasti, urbanistická skladba sídlišť, místní zástavba lidového rázu i monumentální nebo dominantní díla. Článek 2) Podmínky ochrany 1) Oblast je chráněna podle zákona číslo 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody. 2) V oblasti není dovoleno: a) zavádět do volné přírody nové rostlinné nebo živočišné druhy, b) vypalovat, jakož i odstraňovat křoviny, trávu, plevel a rákos, mýtit a vyřezávat živé ploty a křoviny mimo oplocené pozemky a veřejné sady, c) pást dobytek, kde by to narušovalo soudržnost vegetačního krytu, pokud ministerstvo kultury z těchto zákazů nepovolí vyjímku podle 11 odstavce 2 zákona číslo 40/1956 Sb. 3) Stromy, které rostou mimo les a na něž se vztahuje vyhláška číslo 89/1956 Sb. o ochraně stromů rostoucích mimo les, ve znění vyhlášek číslo 154/1968 Sb. a číslo 142/1969 Sb., považují se za registrované podle 4 odstavce 1 písmene d) této vyhlášky. 4) V ostatním se zákazy uvedené v 11 odstavce 1 zákona číslo 40/1956 Sb. omezují podle 11 odstavce 2 téhož zákona takto: 1. Vodní, lesní a zemědělské hospodářství, průmysl, doprava, výstavba a rekreace se provádějí v souladu s posláním oblasti: za tím účelem jsou upravovány hospodářskými a územními plány a územními rozhodnutími, vypracovanými, kontrolovanými a revidovanými v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. Odvětvové územní generely, vycházející ze zásad schválených územních plánů, musí být zpracovány rovněž v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody (článek 4 ). 2. Součinnost s příslušným orgánem státní ochrany přírody je nutná také při projektové přípravě báňských, průmyslových, inženýrských, zemědělských, bytových a občanských staveb, včetně objektů sloužící hromadné rekreaci, sportu a turistice, pokud mají být situovány mimo intravilány obcí.

4 3. Lesní hospodářské plány, hospodářskotechnické a meliorační úpravy pozemků a změny plošných vztahů pastvin, luk, rolí a sadů a udržování stavu zvěře na únosné míře, jakož i používání pesticidů mimo sídliště, je třeba s příslušným orgánem státní ochrany přírody projednat. 4. Umísťování chat, táboření, zřizování stanových rekreačních táborů, autokempingů a jiných rekreačních nebo sportovních zařízení se dovoluje jen na místech, která k tomu vyhradil orgán územního plánování v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody a podle okolností také s orgány vodního a lesního hospodářství a s orgány zemědělskými: pokud takováto zařízení mají povahu staveb podle zákona číslo 87/1958 Sb. o stavebním řádu, řídí se jejich výstavba také ustanovením bodu 6 písmene f) tohoto článku. 5. Průzkumy a výzkumy dotýkající se krajiny nebo přírodních poměrů v oblasti nutno předem ohlásit příslušnému orgánu státní ochrany přírody, který je eviduje a navzájem koordinuje tak, aby nedocházelo k časovým a místním střetům nebo k neúměrnému poškozování chráněných hodnot. 6. Jde-li však: a) o geologický nebo hydrologický průzkum anebo o těžbu nerostných surovin mimo již provozované lomy, b) o těžbu rašelin, c) o archeologické výkopy, d) o užívání lesních nebo zemědělských pozemků k jiným účelům, e) o změnu hranic lesního a zemědělského půdního fondu, odnímání pozemků lesnímu nebo zemědělskému hospodářství a zalesňování nelesních půd, f) o stavební práce všeho druhu (báňské, průmyslové, zemědělské, inženýrské, bytové a občanské), včetně demolic, g) o umísťování skládek a deponování odpadků mimo místa již dříve k tomu určená, anebo o zavážení lomů a pískoven, h) o umísťování informačních, reklamních a jiných podobných zařízení mohou příslušné orgány (článek 5 ) vydat povolení jen v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. V intravilánech obcí je však dohoda nutná jen k demolicím nebo takovým stavebním pracem, kterými se mění vnější vzhled dosavadních staveb nebo terénu, nebo které nejsou v souladu se schválenými územními plány (toto omezení se nevztahuje na intravilán města Hlinska - kromě čtvrti Betlém, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou I). Není-li pro sídliště územní plán schválen, mohou příslušné orgány (článek 5) vydat povolení pro veškeré stavby přesahující svou výškou dvě podlaží jen v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. Článek 3) Ochranné pásmo V obcích (osadách), jejichž intravilánem prochází hranice oblasti, tvoří celý jejich intravilán ochranné pásmo, na které se ve věcech územního plánování hledí, jako by leželo v oblasti (článek 5 odstavec 2 a 3 ). Vymezení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Chráněná krajinná oblast se nachází v kulminační a pramenné oblasti Českomoravské vrchoviny ve fytogeografickém regionu Žďárských vrchů. Jádro území tvoří Žákova hora, Devět skal, Velké Dářko a Ranská rašeliniště.

5 Hranici chráněné krajinné oblasti tvoří silnice mezi Žďárem nad Sázavou a Novým Městem na Moravě. Z Nového Města pokračuje po silnici směrem jižním přes Novou Ves na Křídla, odkud směřuje na sever kolem kóty 666 m (Olešná) až na křižovatku se silnicí z Nového Města do Olešné, odkud probíhá přes obce Divišov, Rovné až ke křižovatce se silnicí z Bystřice nad Pernštejnem do Jimramova. Odtud hranice sleduje silnici směrem severním přes Lhotu, Míchov, Jimramovské Pavlovice, Jimramov, Borovnici, Sádek, Oldříš na Cerkytly, odkud hranice vede západním směrem po státní silnici Hlinsko a Rváčov až do Trhové Kamenice. V Trhové Kamenici se hranice prudce stáčí směrem jižním po silnici přes Údavy až do Žďírce nad Doubravou, kde se stáčí k jihozápadu po silnici přes osadu Nové Ransko až k odbočce na Slavětín, odtud směrem jižním opět po silnici přes obec Slavětín do Havlíčkovy Borové. Z Havlíčkovy Borové sleduje silnici směrem jihovýchodním až na křižovatku se silnicí do Malé Losenice. Odtud postupuje po silnici přes Malou a Velkou Losenici, Sázavu, Matějov do Nového Veselí, kde se hranice napojuje na Veselský potok. Hranici tvoří pravý břeh potoka až k silničnímu můstku na silnici Sazomín - Vatín severně od Sazomína. Od tohoto mostku pokračuje hranice na sever přes obec Vatín až do města Žďár nad Sázavou, kde se hranice chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy uzavírá. Rozloha území chráněné krajinné oblasti činí asi 715 km2 (465 km 2 Jihomoravský kraj, 250 km 2 Východočeský kraj ). Vymezení je provedeno podle map 1: (M D, M C, M B, M A ).

6 Příloha č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Trhová Kamenice Borová u Poličky Pohledec Svobodné Hamry Pustá Rybná Maršovice u Nového Města Rváčov u Hlinska Březiny Nové Město na Moravě Holetín Oldříš u Poličky Vojtěchov u Lísku Raná u Hlinska Telecí Zubří u Nového Města n.m. Vojtěchov u Hlinska Sádek u Poličky Nová Ves u N. M. Kladno u Hlinska Staré Ransko Olešná na Moravě Oldříš Vojnův Městec Lhota u Lísku Hlinsko v Čechách Český Herálec Rovné Možděnice Cikhaj Kundratice u Rozsoch Dřevíkov Kocanda Divišov Kocourov u Slavíkova Herálec na Moravě Dlouhé na Moravě Údavy Moravské Křižánky Křídla Všeradov Moravská Svratka Vepřová Stan u Hlinska Slavětín u Oudoleně Malá Losenice Vítanov Havlíčkova Borová Račín u Polničky Stružinec Peršíkov Stržanov Srní u Hlinska Oudoleň Světnov Studnice u Hlinska Radostín u Vojnova Městce Sklené u Žďáu n.s. Hamry u Hlinska Hluboká u Křížové Počítky Blatno u Hlinska Škrdlovice Vlachovice u Rokytna Jeníkov u Hlinska Karlov Velká Losenice Dědová Polnička Zámek Žďárr Kameničky Samotín Sázava u Žďáru n.s. Filipov Sněžné Najdek na Moravě Krouna Fryšava po Žákovou horou Dolní Hamry Rychnov Kadov u Sněžného Město Žďár Čachnov Blatiny Lhotka u Žďáru n.s. Svratouch Tři Studně Vysoké Rovný České Křižánky Veselíčko u Žďáru n.s. Jiříkovice u Nového Města Horní Studenec České Milovy Kohoutov u Žďírce n.d. Krásné nad Svratkou Radňovice Chlum u Hlinska Podlesí u Sněžného Rosička Benátky u Žďírce n.d. Spělkov Matějov Krucemburk Borovnice u Jimramova Budeč u Žďáru n.s. Žďírec nad Doubravou Lačnov u Korouhve Česká Mez Košinov Krátká Nové Veselí Petrovice u Nového Města Zalíbené Kuklík Vortová Daňkovice Slavkovice Chlumetín Líšná Vatín

7 Svratka Javorek Brezí nad Oslavou Lhoty Nový Jimramov Jimramov Česká Cikánka Vřišť Jimramovské Pavlovice Moravská Cikánka Odranec Věcov Pustá Kamenice Koníkov Míchov Františky Studnice u Rokytna Rokytno na Moravě Roženecké paseky

8 Příloha č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Dářská rašeliniště Kód: CZ Rozloha: 390,4373 ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Rašeliniště se nachází asi 8 km severozápadně od Žďáru nad Sázavou, mezi obcemi Radostín, Škrdlovice, Karlov, Vojnův Městec a Polnička, v blízkosti rybníka Velké Dářko. Ekotop: Geologie: Podložím sníženiny v Dářské brázdě jsou vápnité glaukonitické pískovce a slínovce křídového výběžku Dlouhé meze České křídové tabule, s kvarterními písčitými a jílovými překryvy. Geomorfologie: Plochá sníženina Dářské brázdy v nadmořské výšce m n. m. Reliéf: Ploché rozvodí s bifurkací vod do řek Sázavy a Doubravy. Pedologie: Rašeliniště vzniklo překrytím starších slatinných vrstev, vytvořených zarůstáním mělkého preboreálního jezera kyselou vrchovištní rašelinou rašeliníko-suchopýrovou s příměsí dřevin. Vrstva organozemě (rašeliny) zde dosahuje až 326 cm. Krajinná charakteristika: Plochá rašelinná sníženina s lesním porostem rašelinných borů přecházejícím v dříve těžené části v mozaiku sukcesních stadií rašeliništních společenstev, mokřadů a ostřicových porostů s dřevinnými nálety. Z podstatné části zalesněno. Biota: V centrální části vymezeného území (NPR Velké Dářko) převládají blatkové bory (L10.4), které jsou obklopeny rašelinnými a podmáčenými smrčinami (L9.2). Rašelinné brusnicové bory (L10.2) se vyskytují zejména v NPR Radostínské rašeliniště. Zde zastoupené biotopy: V1C, M1.7, M1.1, R2.3, T2.3B, L10.2. V lesním komplexu se na místech lesních pramenišť a podél potoků ojediněle vyskytují říční a typické jasanovo-olšové luhy (L2.2). Na místech po bývalé těžbě rašeliny se vyvinula primární sukcesní stádia směřující k okolnímu klimaxu. Tato jednotka přechází na okrajích rašeliniště v nevápnité mechové slatiniště (R2.2), které často tvoří mozaiku se společenstvem podhorských a horských smilkových trávníků (T2.3). Na minerálně silnějších půdách na opuce, a to pod Radostínským kopcem a na severním břehu rybníka Malé Dářko se vyskytují střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9). Na svazích na intenzivněji využívaných loukách je častá vegetace mezofilních ovsíkových luk (T1.1), místy v mozaice s širokolistými suchými trávníky (T3.4). Méně zastoupené jsou tužebníková lada (T1.6) a vlhké pcháčové louky (T1.5). V litorálních porostech vysokých ostřic (R2.3, M1.7, V1C) Velkého a Malého Dářka je hojná makrofytní vegetace s bublinatkou jižní (V1B). V případě letnění Velkého Dářka zde bývají cenné porosty vegetace letněných rybníků (M2.1). Maloplošně jsou vyvinuty mezofilní bylinné lemy (T4.2). Kvalita a význam: Nejrozsáhlejší a nejhlubší rašeliniště na Českomoravské vrchovině, jediná lokalita blatkového boru v regionu. Rašeliniště typu přechodového vrchoviště, v němž se zachovala rašeliništní společenstva s porostem borovice blatky a řada chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Významná lokalita vážky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis). Zranitelnost: Lokalita byla v minulosti výrazně ovlivněna těžbou rašeliny. Intenzivní těžba probíhala od 30. let 19. st., v malé míře pokračovala až do 70. let 20. st. Výjimečně se s těžbou především pro zahrádkářské účely v malém množství setkáváme i dnes. Lesnické meliorace jsou v současné době největším degradačním faktorem podmáčených smrčin mimo jádrové území stávající NPR Dářko. Tendence odvodňovat je ze strany majitelů lesních pozemků stále

9 aktuální, což dokládají desítky kilometrů prohlubovaných kanálů v ochranném pásmu NPR a okolí. Odvodnění je zvláště nebezpečné pro vážku jasnoskvrnnou, která by ztratila potřebný ekosystém. Vzhledem k blízké rekreační lokalitě dochází k narušování ochranného režimu vstupem neukázněných návštěvníků a sběrem lesních plodin, je žádoucí usměrnění rekreační činnosti. Management: Eliminovat výsadby nepůvodních druhů dřevin, sledovat a eliminovat vliv odvodnění okolních navazujících partií a sledovat a eliminovat vliv zemědělské činnosti, zejména eutrofizace lokality vlivem hnojení. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.4 Blatkové bory L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L9.2A Rašelinné smrčiny L9.2B Podmáčené smrčiny M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.7 Vegetace vysokých ostřic M2.1 Vegetace letněných rybníků R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R3.1 Otevřená vrchoviště R3.3 Vrchovištní šlenky T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod ostatní porosty X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace

10 Štíří důl - Řeka Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Výrazně zaříznuté Z-V. jdoucí údolí Štírového potoka mezi Malým Dářkem a údolní nivou Doubravy asi 1,5 km jz. od obce Vojnův Městec, včetně luk v jv. části břehových partií rybníka Řeka nacházejících se bezprostředně sz. směrem pod obcí Hluboká a údolní nivy říčky Doubravy asi 1,5 km jz. od obce Vojnův Městec. Lokalita se nachází ve fytogeografickém regionu Hornosázavská pahorkatina. Ekotop: Geologie: a) část Řeka: Geologickým podložím území jsou vápnité glaukonitické pískovce a slínovce výběžku Dlouhé meze České křídové tabule, s albit-chloritickými břidlicemi a fylity vítanovského souvrství hlinecké zóny. b) část Štíří důl: Geologickým podložím území jsou vápnité slínovce a prachovce křídového výběžku Dlouhé meze překryté mělkými hlinitými pararendzinami, ve spodinách s vyšším obsahem štěrku. Geomorfologie: Hornosázavská pahorkatina. Reliéf: a) část Řeka: Ploché dno široce rozevřeného údolí s meandrujícím tokem Doubravy a rybníkem Řeka v geomorfologickém okrsku Dářské brázdy na kontaktu s Henzličkou v nadmořské výšce m. b) část Štíří důl: Výrazně zaříznuté údolí Štírového potoka v plochém reliéfu geomorfologického okrsku Dářské brázdy v nadmořské výšce m. Pedologie: a) část Řeka: Na údolních sedimentech vznikly vrstvy slatinné rašeliny vykliňující k okrajům na organozemní pseudogleje. b) část Štíří důl: Na prudkých svazích se ojediněle vyskytují i suťové nevyvinuté půdy, přecházející do humusem obohacených kambizemí na bázích svahů. V úzké údolní nivě potoka jsou na sedimentech vytvořeny pseudogleje, u rybníčku v dolní části území zbahnělé gleje. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex slatinných luk a ostřicových mokřadů nad rybníkem, doprovázený dřevinnými porosty, vyniká bohatým výskytem řady chráněných a ohrožených druhů organismů (PR Řeka) a údolí zaříznutého potoka lemované fragmenty přírodě blízkých lesních a lučních společenstev (PR Štíří důl) a) část Řeka: Plochá mokřadní sníženina s meandrujícím tokem s břehovým porostem a dřevinnými nálety a rybníkem. b) část Štíří důl: Prudké zalesněné svahy úzkého údolí spadající k zařezávajícímu se Štírovému potoku. Biota: Bezlesá enkláva na stráních údolí Štírového (též Štířího) potoka pod hrází Malého Dářka. Jižně orientované svahy údolí hostící populaci hořečku jsou zarostlé mozaikou porostů svazu Arrhenatherion (T1.1 Mezofilní ovsíkové louky) a Violion caninae (T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky). Vzhledem k opukovému podkladu (vápnité slínovce) a orientaci stráně jsou ve vegetaci hojněji zastoupeny i některé druhy svazu Bromion erecti. Stráně byly v minulosti využívány jako pastviny, poté byly mnoho let bez obhospodařování. V současné době je snaha stráně vypásat ovcemi a následně kosit nedopasky. Přesnější údaje o historii ochranářského managementu viz publikované práce (Růžička et Zabloudil 1996, Zabloudil 1997) a V. Zabloudil správa CHKO Žďárské vrchy. V roce 2003 proběhla na přelomu května a června na lokalitě pastva ovcí s ručním pokosením nedopasků. Na počátek listopadu 2003 (po přemrznutí) je plánováno vyhrabání stařiny. Z dalších významných druhů

11 se na lokalitě vzácně vyskytuje pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Dále se jedná o nevápnitá mechová slatiniště tvořící převážně as. Sphagno warnstorfiani-eriophoretum latifolii, v přechodech ojediněle vytváří vyhraněné společenstvo as. Valeriano dioicae-caricetum davallianae. Břehy rybníka Řeka lemují rozsáhlé porosty vysokých ostřic a mokřadní vrbiny. Kolem meandrujícího toku Doubravy jsou vytvořeny břehové porosty, přecházející v roztroušené dřevinné nálety na loukách, inklinující ke svazu Salicion cinereae. Slatiniště přechází v střídavě vlhké bezkolencové louky, místy ve vlhké pcháčové louky či tužebníková lada. Na stráni navazující na vlhké louky převažují mezofilní ovsíkové louky a smilkové trávníky, které vykazují tendence přechodu k ovsíkovým loukám a mezofilním bylinným lemům. Vysoké mezofilní a xerofilní dřeviny se vyskytují pouze maloplošně na mezích na opukových stráních. Na stanovišti lesního typu bohaté jedlové bučiny žindavové převažují změněné smrkové porosty (X9A) (asi 80letá smrková monokultura) s lokálně různou příměsí jedle bělokoré (Abies alba) a s nepatrným zastoupením javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a buku lesního (Fagus sylvatica). V části území jsou částečně zachovány květnaté bučiny (L5.1) až roklinové javořiny svazu Tilio- Acerion (suťové lesy /L4/). V úžlabině potoka se vyskytuje fragment podsvazu Alnenion glutinoso-incanae (údolní jasanovo-olšové luhy /L2.2/) a v těsné blízkosti Štírového potoku pobřežní vegetace potoků (M1.5). Na skalnatém poloostrůvku u rybníka je vytvořen drobný lesík s různověkým porostem s převahou břízy bělokoré, borovicí lesní a smrkem. V rybníčku ve spodní části území se rozmnožuje kuňka ohnivá (Bombina bombina). Srpnatka fermežová (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus) byl nalezen v oblasti zrašelinělé slatinné louky v údolní nivě Doubravy (R2.1, R2.2, R2.3) v bultech ostřice prosové (Carex panicea) a ostřice rusé (C. flava), kde vytváří populaci mnoha kolonií o celkové velikosti asi 10m2, kde byl zaznamenán i výskyt dalších cenných mechorostů: Calliergon giganteum, Sphagnum contortum, Amblystegium radicale, Campylium stellatum, Dicranum bonjeanii, Drepanocladus polygamus, Fissidens adianthoides, Plagiomnium elatum, Plagiomnium ellipticum, Plagiothecium ruthei, Scorpidium cossonii a Tomentypnum nitens. Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) se vyskytuje ve fragmentu údolního jasanovo-olšového luhu (L2.2) v nivě Štírového potoka, která je netypická rovnocenným zastoupením olše lepkavé (Alnus glutinosa), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a smrku ztepilého (Picea abies). Kvalita a význam: Na lokalitě je zachován (v rámci CHKO Žďárské vrchy ojedinělý) komplex slatinných lučních společenstev. Velmi významná lokalita srpnatky fermežové (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus) v kraji Vysočina. Lokalita je vysoce významná, protože přítomná populace tohoto mechu patří k největším recentně známým v ČR. Regionálně velice významná lokalita šikouška zeleného (Buxbaumia viridis). Jedna z nejpočetnějších populací hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) na Českomoravské vrchovině. Zranitelnost: Pro zachování cenných společenstev území a populací ohrožených druhů nutné jednosečné sklízení luk společně s redukcí náletů. Pro nelesní společenstva: zapojování drnu při absenci nebo nedostatečném obhospodařování. Možnost splachů z okolních polních kultur. Srpnatka fermežová (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus): v současné době nebyly na lokalitě pozorovány žádné vlivy, jež by nějakým způsobem ovlivňovaly přítomnou populaci druhu. Situace by se mohla změnit pouze v případě, že by došlo ke změně stávajícího vodního režimu, intenzívním obhospodařováním s hnojením slatinných luk a rybníku. Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis): výskyt druhu není v současné době ohrožen. Situace by se mohla změnit, pokud by v budoucnosti došlo k těžbě porostu spojené s odtahováním padlých kmenů. V takovém případě by bylo nutné zajistit ponechání padlých kmenů v korytě

12 potoka samovolnému rozkladu. V místě výskytu druhu je nutné zamezit případnému provádění holosečí. Management: Pouze pro nelesní společenstva: Pokud se podaří zajistit, pokračovat ve stávajícím obhospodařování pastvou ovcí s následnou podzimní sečí a výrazným vyhrabáním. Zpočátku po vysemenění hořečků lokalitu pokosit a velmi intenzivně vyhrabat (nebát se výrazného narušení drnu). Později, po stabilizaci populace, je možno podzimní seč nahradit též pastvou. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.7 Vegetace vysokých ostřic R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce T4.2 Mezofilní bylinné lemy V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod ostatní porosty X1 Urbanizovaná území X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace Žákova hora Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Lesní komplex asi 1,5 km severovýchodně od obce Cikháj.

13 Ekotop: Geologie: Podloží je budováno migmatity a dvojslídnými rulami svrateckého krystalinika s vložkami amfibolicko-biotitických rul a amfibolitů. Geomorfologie: Významný bod Devítiskalské vrchoviny; nadmořská výška m. Reliéf: Mírně zvlněné svahy převážně JZ expozice s částí plochého návrší hřbetu Žákovy hory. Pedologie: Na svahových zvětralinách jsou vytvořeny mezotrofní kambizemě přecházející ve vrcholové části s pomístními balvanitými pokryvy v oligotrofní kambizemní podzoly. V okolí ojedinělých pramenišť a zamokřených úpadů jsou zastoupeny gleje a pseudogleje. Krajinná charakteristika: Zachovalý segment pralesovitých jedlobučin a bučin; jedna z osmistovek centrálního hřebene Žďárských vrchů. Biota: Vrchol Žákovy hory je ovlivňován vrcholovým fenoménem a sníženiny stékáním a hromaděním studeného vzduchu. Lesní společenstva území náleží ke květnatým bučinám podsvazu Eu-Fagenion, asociací Dentario enneaphylli-fagetum a Festuco altissimae- Fagetum. Na humusem obohacených suťových fragmentech k nim přistupují prvky svazu Tilio-Acerion, zpravidla v návaznosti na ojedinělá prameniště svazu Cardaminion amarae. Na minerálně chudém podkladu na temeni Žákovy hory zasahují do území acidofilní smrkové bučiny blízké asociaci Calamagrostio villosae-fagetum. Největší plochy acidofilních i květnatých bučin se nachází v NPR Žákova hora, kde se dochovaly zbytky jedlobukového pralesa. Mechorost Dicranum viride byl prozatím (2008) nalezen v území na kůře 10 buků. Celková velikost populace byla odhadnuta na 750 cm2, jedná se tedy o poměrně početnou populaci. Kvalita a význam: Výjimečně zachovalý, již od roku 1933 chráněný segment přirozených pralesovitých lesních společenstev bohatších stanovišť vyšších poloh Žďárských vrchů je biotopem řady organismů, které již z okolních převážně smrkových porostů vymizely. Důležitý objekt vědeckého výzkumu zákonitostí vývoje lesa (na cca 15 ha). Národní přírodní rezervace Žákova hora (kód 537) na výměře 38,10 ha. Zranitelnost: Potenciální nebezpečí představuje změna dřevinné skladby při obnově porostů mimo NPR ve prospěch jehličnanů. Další nebezpečí hrozí při zvyšování podílu listnatých dřevin, zde zejména buku lesního (Fagus sylvatica), použitím provenienčně cizí populace. Nutno využít místní populaci buku. Management: Jádrové území NPR (původní pralesovitá rezervace) ponechání přirozenému vývoji, v rozšířené části NPR postupné přiblížení se přirozené dřevinné skladbě. V ostatních porostech hospodaření převážně podrostním způsobem s využitím přirozené obnovy a s doplněním chybějících přirozených dřevin jedle, buk, javor klen, jilm. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) L5.4 Acidofilní bučiny L5.1 Květnaté bučiny L9.2B Podmáčené smrčiny R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa

14 Ransko Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Lesní komplex asi 1 km jižně od města Ždírec nad Doubravou. Ekotop: Geologie: Ranský masiv tvoří v oblasti ojedinělé bazické hlubinné vyvřeliny, především olivinická a amfibolicko-pyroxenická gabra, peridotity, troktolity a anortozity, místy se značným sulfidickým zrudněním. Překryty jsou eluviálními jílovitohlinitými až jílovitými zvětralinami. Geomorfologie: Masiv Ranského Babylonu je součástí Bítešské vrchoviny. Reliéf: Od kryoplanačně modelovaných mrazových srubů Ranského Babylonu spadají táhlé svahy převážně jižních expozic do údolí Doubravy. Na svazích jsou místy vytvořeny drobné skalní výchozy a rozvlečené balvanité pokryvy, přecházející do plochých terénních sníženin podmáčených četnými vrstevními a suťovými prameny odtékajícími do levostranných přítoků Doubravy. Údolí potoků jsou mělká, plochá, s četnými prameništi. Nadmořská výška m. Pedologie: Spektrum půd je vcelku široké, od kambizemí přes pseudogleje až po gleje v podmáčených depresích. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex rozmanitých lesních ekosystémů ranského masivu s autochtonními populacemi lesních dřevin a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Lesní komplex v mírně až středně zvlněném terénu. Biota: V území jsou na mírných svazích a na bohatším gabrovém podloží nejvíce plošně zastoupeny květnaté bučiny L5.1, na hřbetech s chudšími kamenitými půdami jsou zachovány fragmenty společenstev acidofilních bučin Luzulo-Fagion (L5.4). Na bohatších zamokřených stanovištích jsou velkoplošně zachovány říční a typické údolní jasanovo-olšové luhy L2.2 (Carici remotae-fraxinetum). Na podmáčených a oglejených typech stanovišť se místy nachází podmáčené smrčiny L9.2 a ojediněle i lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.4. Z ohrožených rostlinných druhů lze mimo početné populace bledule jarní (Leucojum vernum) dále uvést lilii zlatohlavou (Lilium martagon), oměj pestrý (Aconitum variegatum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), řeřišnice trojlistou (Cardamine trifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a další. Kvalita a význam: Ve výjimečném rozsahu jsou zde zachovány prameništnía potoční jasanové olšiny, hostící nejbohatší populace bledule jarní (Leucojum vernum) na Českomoravské vrchovině. Zranitelnost: Lesní lokalita a zejména její okolí je nejvíce ohrožena lesním hospodařením a lesnickými melioracemi, které jsou zhoubou společenstev pramenišť a drobných potoků. Optimální podmínky pro pěstování smrku a využití této dispozice lesníky jsou příčinou plošné degradace bučin, olšin (i borů na hadcích), v posledních letech je patrná snaha o zvýšení zastoupení buku a o rozmanitější prostorovou výstavbu porostů. Z nepůvodních dřevin byl místy vysazen modřín opadavý. Značné škody na porostu způsobovaly nadměrné stavy jelení zvěře. Lesní komplex je zpřístupněn poměrně hustou sítí lesních zpevněných cest.

15 Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L9.2B Podmáčené smrčiny T1.5 Vlhké pcháčové louky V4B Makrofytní vegetace vodních toků stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Louky u Černého lesa Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Konventní rybník a údolní niva SV-V 0,1-1 km od zámku ve Žďáru nad Sázavou, ve fytogeografickém regionu Žďárské vrchy. Ekotop: Geologie: Geologickým podložím území jsou sillimaniticko-biotitické a migmatitizované ruly strážeckého moldanubika s vložkami amfibolitů a holocénními i pleistocénními překryvy a s kvarterními překryvy, na nichž vznikly organozemní gleje, pseudogleje, až zbahnělé gleje. Geomorfologie: Křižanovská vrchovina. Reliéf: Údolní niva meandrujícího Stržského potoka přecházející do Konventního rybníka na okraji geomorfologického okrsku Světnovské sníženiny v nadmořské výšce m. Krajinná charakteristika: Údolní niva s meandrujícím tokem s břehovým porostem a dřevinnými nálety v mokřadech a rybníkem. Hranice lokality jsou v podstatě shodné s PP Louky u Černého lesa včetně ochranného pásma (celková rozloha 27,99 ha). Biota: Na lokalitě je vytvořen komplex společenstev vegetace vysokých i nízkých ostřic svazů Caricion gracilis, Caricion rostratae, Caricion lasiocarpae a Caricion fuscae (M1.7), přechodového rašeliniště (R2.3), vlhkých tužebníkových lad (T1.6), s fragmenty rákosin eutrofních stojatých vod (M1.1), vlhkých pcháčových luk (T1.5), podhorských smilkových trávníků bez jalovce (T2.3B), mokřadních vrbin (K1), křovitých vrbin hlinitých a písčitých náplavů (K2.1), mokřadních olšin (L1) a břehových porostů údolních jasanovo-olšových luhů (L2.2B). Z cenných druhů cévnatých rostlin byly na lokalitě zaznamenány: oměj vlčí mor žláznatý (Aconitum vulparia), ďáblík bahenní (Calla palustris), ostřice přioblá (Carex diandra), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), mochna bahenní (Potentilla palustris), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), bublinatka jižní (Utricularia australis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Z významných živočišných druhů zde byly pozorovány: skokan hnědý (Rana temporaria), s. zelený (R. kl. esculenta), ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (B. viridis), rosnička zelená

16 (Hyla arborea), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), lejsek šedý (Muscicapa striata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek černý (Neomys anomalus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr vousatý (M. mystacinus) aj. Srpnatka fermežová (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus) byla nalezena na rašelinné louce v údolní nivě nad rybníkem (R2.3) přecházející v porosty vysokých ostřic svazu Caricion lasiocarpae (M1.7). Celková plocha populace je cca 0,5 m 2. Kvalita a význam: V CHKO Žďárské vrchy ojediněle zachovaná údolní niva s meandrujícím vodním tokem a řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Významná lokalita srpnatky fermežové (Drepanocladus vernicosus). Zranitelnost: V rámci druhové lokality, ne však bezprostředně ale v blízkosti výskytu srpnatky fermežové (Drepanocladus vernicosus, dochází k zarůstání sušší části louky zejména tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a náletovými dřevinami. Populace druhu by mohla být ohrožena změnou stávajícího vodního režimu, přirozenou sukcesí luk bez odpovídajícího managementu. Pod Kamenným vrchem Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Rybník a přilehlé louky asi 1 km severozápadně od obce Polnička. Ekotop: Geologie: Podložím území jsou sillimaniticko-biotitické a migmatitizované ruly strážeckého moldanubika. Geomorfologie: Lokalita je součástí geomorfologického okrsku Henzlička. Reliéf: Lokalita se nachází na plochém dnu mírně svažitého údolí s prameništi a drobnými vodními toky napájejícími rybník. Lokalita leží v nadmořské výšce m. Pedologie: Na kvarterních zvětralinách vznikly organozemní gleje. Krajinná charakteristika: Jedná se o enklávu zrašeliněných luk s roztroušenými dřevinnými nálety v mokřadní sníženině mezi lesy s rybníkem. Součástí lokality je PR Pod Kamenným vrchem. Biota: Rozsáhlý luční komplex s mozaikou rašelinných společenstev, vlhkých pcháčových luk a tužebníkových lad, přecházející v mokřadní ostřicové porosty se sekundárními rákosinami kolem rybníka a smilkové porosty sušších okrajů území (biotopy R2.2, R2.3, T1.5, T1.6, T2.3B, M1.7, V1G, periodicky M2.1). Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) periodicky roste ve vegetaci letněných rybníků (M2.1). Rostliny: puchýřka útlá (Coleanthus subtilis), masnice vodní (Tillaea aquatica), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), ostřice dvoudomá (Carex dioica), o. přioblá (C. diandra), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), mochna bahenní (Potentilla

17 palustris), vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Živočichové: skokan ostronosý (Rana arvalis), s. hnědý (R. temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), bekasina otavní (Gallinago gallinago), linduška luční (Anthus pratensis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), pěvuška modrá (Prunella modularis), zalétají čáp bílý (Ciconia ciconia), č. černý (C. nigra), netopýr vodní (Myotis daubentonii) aj. Kvalita a význam: V CHKO Žďárské vrchy významný výskyt puchýřky útlé (Coleanthus subtilis) na rybnících horní Sázavy. Dále v rámci CHKO Žďárské vrchy rozsáhlý komplex rašelinných luk s bohatým zastoupením chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů vyhlášený jako přírodní rezervace Pod Kamenným vrchem. Zranitelnost: Potenciální ohrožení představuje možné intenzívní obhospodařováním rybníka bez občasného letnění, změna stávajícího vodního režimu rašelinných luk a jejich přirozenou sukcesí bez odpovídajícího managementu. Management: Občasné letnění (1x za 3 5 let), resp. postupné napouštění hladiny v jarním období. Optimální je režim klasického plůdkového rybníka. Borová u Poličky Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Římskokatolický kostel v obci Borová u Poličky v severozápadní části Hornosvratecké vrchoviny. Ekotop: Původně gotický kostel sv. Markéty, přestavěný v 17. století, v údolí Černého potoka ve výšce 580 m n. m. Sídlem letní kolonie jsou půdní prostory (věž a nadlodí) po rekonstrukci a výměně střešní krytiny v roce Biota: Letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Kvalita a význam: Regionálně významná letní kolonie vrápence malého. Druhá největší letní kolonie vrápence malého ve východních Čechách Zranitelnost: Vzhledem k provedené rekonstrukci se nepředpokládají zásahy v době rozmnožování, kolonie může být ojediněle ovlivněna rušením.

18 Management: Střechy a půdní prostory budov, kde sídlí letní kolonie netopýrů, jsou v mnoha případech ve stavu vyžadujícím rekonstrukci. To platí i pro velkou část lokalit soustavy NATURA Při zachování určitých zásad je však možné rekonstrukci provést tak, aby daná lokalita zůstala pro netopýry atraktivní a aby nedošlo k narušení jejich rozmnožovacího cyklu. Při rekonstrukci střech a půdních prostorů je nezbytné: 1) vhodně načasovat stavbu (úpravy je možné provádět v období od září do března, kdy se netopýři na lokalitě nevyskytují) 2) zabránit budování tzv. půdních vestaveb 3) použít vhodnou střešní krytinu, aby nedošlo ke změně mikroklimatu v půdním prostoru 4) zachovat vletové otvory, na které jsou netopýři zvyklí (je nutno posoudit individuálně v konkrétních případech, existují možnosti, jak zabránit přístupu holubů na půdu a přitom zachovat otvory vhodné pro netopýry) 5) v případě ošetřování trámů přípravky proti dřevokazným houbám a hmyzu je nezbytné použít látky, které nejsou toxické pro netopýry. Z hygienického hlediska je vhodné každoročně na podzim uklidit trus nahromaděný pod kolonií netopýrů. Pro usnadnění úklidu je možné umístit na podlahu velkou igelitovou fólii, kterou lze po sezóně sbalit a trus na vhodném místě vysypat. Žďár nad Sázavou garáže Kód: CZ Rozloha: 0,0187 ha Nadmořská výška: 565 m n. m. Poloha: Zámecký areál rodu Kinských, 2,5 km severně od centra města Žďár nad Sázavou. Ekotop: Jednopodlažní objekt garáží v bývalém hospodářském dvoře v jižní části zámeckého areálu. Půda se sedlovou střechou se třemi volnými vikýři nad čtyřmi garážemi. V nadmořské výšce 566 m. Biota: Letní kolonie netopýrů. Kvalita a význam: Významná letní kolonie netopýra brvitého (Myotis emarginatus). Jediná letní kolonie tohoto druhu na Českomoravské vrchovině. Zranitelnost: V dlouhodobém horizontu je plánována rekonstrukce objektu. Je třeba zajistit průchodnost vletových otvorů, nepoužívat čpivé barvy ve střešních prostorách. Případnou rekonstrukci provést v zimním období, v době nepřítomnosti netopýrů. Management: Při rekonstrukci střech a půdních prostorů je nezbytné: 1) vhodně načasovat stavbu (úpravy je možné provádět v období od září do března, kdy se netopýři na lokalitě nevyskytují), 2) zabránit budování tzv. půdních vestaveb, 3) použít vhodnou střešní krytinu, aby nedošlo ke změně mikroklimatu v půdním prostoru,

19 4) zachovat vletové otvory, na které jsou netopýři zvyklí (je nutno posoudit individuálně v konkrétních případech, existují možnosti, jak zabránit přístupu holubů na půdu a přitom zachovat otvory vhodné pro netopýry), 5) v případě ošetřování trámů přípravky proti dřevokazným houbám a hmyzu je nezbytné použít látky, které nejsou toxické pro netopýry. Z hygienického hlediska je vhodné každoročně na podzim uklidit trus nahromaděný pod kolonií netopýrů. Pro usnadnění úklidu je možné umístit na podlahu velkou igelitovou fólii, kterou lze po sezóně sbalit a trus na vhodném místě vysypat. Vatín Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Soustava 8 rybníků v nejjižnějším cípu CHKO Žďárské vrchy, 1 km j. od Žďáru nad Sázavou. Ekotop: Geologie: Biotické a sillimaniticko-biotické pararuly místy migmatické. Geomorfologie: Soustava osmi rybníků nacházející se v ploché pánvi na bezejmenném levostranném přítoku Oslavy. Reliéf: Kaskáda rybníků se nachází v dlouhé údolní sníženině obklopené zemědělsky využívanou půdou. Pedologie: Na lokalitě převažují zejména hydromorfní půdy tj. pseudogleje až gleje. Krajinná charakteristika: Průměrná velikost rybníků je přibližně 2 ha, nejmenší má rozlohu 0,5 a největší okolo 4 ha. Okolí tvoří převážně vlhké, ale i kulturní louky. 3., 4. a 5. rybník soustavy přiléhají k lesu. Litorály jsou pouze slabě vyvinuté. Na hrázích výsadby dubů. Rybníky jsou až na 3. rybník soustavy, který je obklopen lesem, dobře osluněné. Všechny rybníky jsou průtočné. Pramen toku je asi 3,5 km nad prvním rybníkem soustavy. Rybníky byly v roce 1995 obnoveny z prostředků programu MŽP Program revitalizace říčních systémů. V současné době je celková rozloha vodních ploch cca 17 ha. Povodí zaujímá plochu asi 30 ha. Biota: Základní charakteristika: Rybníky s úzkým pásem litorálních porostů s šíří do 1m. Porosty jsou špatně vyvinuté, převažuje rákos obecný (Phragmites australis), méně časté jsou vysoké ostřice nebo přesličky. Plošně rozsáhlejší porosty rákosu obecného se vyskytují u 1., 2., 3. a 8. rybníku soustavy. Návodní strana hrází je opatřena velkou vrstvou kamenného záhozu makadam. V horní části soustavy se dochovalo několik menších olšin a vrbin. Charakteristika ve vztahu k chráněnému fenoménu: Litorály jsou špatně vyvinuté s převahou rákosu obecného, patrná je ruderalizace, na vodních plochách nebyl zaznamenán významnější výskyt makrofytní vegetace (M1.1, M1.7, V1F). Pod kamenným záhozem u hrází se ukrývá řada dospělců. Kvalita a význam: Jedna ze dvou lokalit výskytu kuňky ohnivé (Bombina bombina) v CHKO Žďárské vrchy. Jedná se o výskyt na severní hranici rozšíření v této oblasti. Zranitelnost: Rybářské obhospodařování pozdní napouštění v jarních měsících, hnojení, tlak rybí obsádky. Myslivost chov polodivokých kachen.

20 Management: Obecně preferuje kuňka obecná větší a hlubší nádrže než kuňka žlutobřichá. Optimálním stanovištěm se jeví nádrž amoebovitého tvaru s nepravidelně tvarovaným dnem, v němž se hlubší místa střídají s mělčinami. Maximální hloubka do 1,5 m; tam, kde to není možné, stačí 0,5 m. Kubatura nemusí být omezená, nejmenší možný objem se kryje s objemem běžné koupací vany (minimální varianta). 1) Tůně lze vytvářet v kterékoli roční době. Vhodné je ne příliš vlhké jaro, kdy se dobře naplňují vodou, avšak okolní půda není příliš zbahnělá. Tůňky lze vytvářet na vlhkých loukách či ve vlhkých lesích buď ručními nástroji (rýč, lopata, krumpáč, rycí vidle, kolečko) či trhavinou. Nejlepší je však bagr a buldozer, případně v kombinaci s manuálními nástroji. Pokud je podmáčené místo zarostlé náletovými dřevinami, je nutné je z větší části odstranit. Pro bohatý rozvoj řas, jimiž se živí pulci, je potřeba osluněné nádrže (nástroje: pila ruční či motorová, sekera, příp. křovinořez). 2) Po dohodě s vlastníky či uživateli lomů vytvořit či obnovit tůně v lomech a pískovnách v takových místech, která nebudou v dohledné době odtěžována či naopak zalesňována, jež nebudou zasypávána komunálním odpadem a tůně nebudou zarybňovány. 3) Nutná je obnova zazemňovaných tůní, jež je potřeba občas oživovat či asanovat. Interval je obtížné stanovit. Zpravidla 5 let. Asanace se prování a) pokryje-li vodní vegetace převážnou část plochy hladiny b) na hladinu dopadá slunce jen minimálně c) tůň z jakýchkoli důvodů ztrácí vodu. 4) Pokud je rybník zarybněn nebo dojde k jeho zarybnění, je nutno vytvořit takový biotop, aby zde žáby i pulci nacházeli dostatek úkrytů. Tzn. např. hráz vyskládat hrubými kameny, břeh ponechat mělký (sklon alespoň 1:5 minimálně z osluněné strany a nechat jej zarůst litorálem, dno pokrýt pařezy, případně na dně rybníka ponechat padlé stromy atp.). Dívka Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Rybníky Mikšovec a Dívka severně od obce Hamry nad Sázavou, asi 2 km západně od Žďáru nad Sázavou v CHKO Žďárské vrchy. Ekotop: Geologie: Podloží lokality tvoří svorové ruly, pararuly až migmatity krystalických vápenců, erlánů, kvarcitů a amfibolitů. Geomorfologie: Území se nachází se v geomorfologickém celku Křižanovská vrchovina, v okresku Henzlička a Veselská sníženina. Reliéf: Mikšovec je spíše mělčí, dobře prosluněný rybník o velikosti cca 1,3 ha. Rybník je obklopen několika remízky, hrází přiléhá k lesu. Rybník Dívka je rozsáhlejší (velikost cca 6,3 ha), rovněž dobře osluněný. Rybníky Mikšovec a Dívka jsou propojeny v soustavě; leží na drobných pravostranných přítocích Sázavy, pramenících nedaleko v Pilském lese. Pedologie: Gleje a organogenní půdy. Krajinná charakteristika: Rybníky jsou situovány do volné, zemědělsky využívané krajiny. Na západní hranici lokality navazují převážně smrkové porosty lesního komplexu Pilského lesa. Biota: Rybníky Mikšovec a Dívka mají poměrně dobře vyvinutý, avšak díky intenzivním rybníkářskému hospodaření úzký litorální pás. Litorální porosty jsou tvořeny rákosinami

21 (M1.1) s rákosem obecným (Phragmites australis) a orobincem širolistým (Typha latifolia) a porosty vysokých ostřic (M1.7) s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a ostřicí měchýřkatou (Carex vesicaria). V břehových porostech se vtroušeně vyskytují vrby a olše. Kvalita a význam: Jedna ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu kuňky ohnivé (Bombina bombina) v CHKO Žďárské vrchy. Zranitelnost: Vysoká hustota rybí obsádky silně negativně ovlivňuje vajíčka a larvální stádia kuňky ohnivé. Také zhoršující se kvalita vody v souvislosti s intenzivním rybníkářským hospodařením negativně ovlivňuje populace kuňky ohnivé. Management: Obecně preferuje kuňka obecná větší a hlubší nádrže než kuňka žlutobřichá. Optimálním stanovištěm se jeví nádrž amoebovitého tvaru s nepravidelně tvarovaným dnem, v němž se hlubší místa střídají s mělčinami. Maximální hloubka do 1,5 m; tam, kde to není možné, stačí 0,5 m. Kubatura nemusí být omezená, nejmenší možný objem se kryje s objemem běžné koupací vany (minimální varianta). 1) Tůně lze vytvářet v kterékoli roční době. Vhodné je ne příliš vlhké jaro, kdy se dobře naplňují vodou, avšak okolní půda není příliš zbahnělá. Tůňky lze vytvářet na vlhkých loukách či ve vlhkých lesích buď ručními nástroji (rýč, lopata, krumpáč, rycí vidle, kolečko) či trhavinou. Nejlepší je však bagr a buldozer, případně v kombinaci s manuálními nástroji. Pokud je podmáčené místo zarostlé náletovými dřevinami, je nutné je z větší části odstranit. Pro bohatý rozvoj řas, jimiž se živí pulci, je potřeba osluněné nádrže (nástroje: pila ruční či motorová, sekera, příp. křovinořez). 2) Po dohodě s vlastníky či uživateli lomů vytvořit či obnovit tůně v lomech a pískovnách v takových místech, která nebudou v dohledné době odtěžována či naopak zalesňována, jež nebudou zasypávána komunálním odpadem a tůně nebudou zarybňovány. 3) Nutná je obnova zazemňovaných tůní, jež je potřeba občas oživovat či asanovat. Interval je obtížné stanovit. Zpravidla 5 let. Asanace se provádí a) pokryje-li vodní vegetace převážnou část plochy hladiny, b) na hladinu dopadá slunce jen minimálně, c) tůň z jakýchkoli důvodů ztrácí vodu. 4) Pokud je rybník zarybněn nebo dojde k jeho zarybnění, je nutno vytvořit takový biotop, aby zde žáby i pulci nacházeli dostatek úkrytů. Tzn. např. hráz vyskládat hrubými kameny, břeh ponechat mělký (sklon alespoň 1:5 minimálně z osluněné strany a nechat jej zarůst litorálem, dno pokrýt pařezy, případně na dně rybníka ponechat padlé stromy atp.). Staviště Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Staviště se nachází při jižním okraji CHKO Žďárské vrchy. Lokalita zahrnuje úsek od nádrže Staviště (1km v. od Žďáru nad Sázavou) směrem proti proudu až asi 1 km nad obec Lhotka (4 km sv. od Žďáru nad Sázavou). Ekotop: Geologie: Svorové ruly, pararuly až migmatity s vložkami krystalických vápenců, erlánů, kvarcitů a amfibolitů.

22 Geomorfologie: Potok Staviště pramení asi 2 km nad obcí Lhotka, uprostřed lesního komplexu Bratroňovice. Zpočátku teče na jih, poté se stáčí k západu, protéká vodárenskou nádrží Staviště, a ve Žďáru nad Sázavou se vlévá do řeky Sázavy, jejímž je levostranným přítokem. Reliéf: Koryto potoka protéká cca 200 m širokou údolí nivou. Okolní krajina je jen mírně zvlněná bez výraznějších kopců. Pedologie: Okolí toku lemuje mozaika naplavených fluvizemí a glejů. Krajinná charakteristika: Tok je částečně napřímený, zejména v úseku nad a pod obcí Lhotka. V části nad Lhotkou byl tok v roce 1996 revitalizován z prostředků programu MŽP Program revitalizace říčních systémů. Do toku bylo vloženo několik příčných prahů a provedena byla doprovodná výsadba zeleně, která je však v současné době zcela začleněná mezi ostatní náletové dřeviny na břehu. Dále po proudu má již Staviště přirozené vinutí. Staviště v okolí Lhotky protéká kulturními a polokulturními loukami, dále protéká asi 1 km úsekem lesa Bartošky, poté vlhkými nivními loukami, před nádrží Staviště opět asi 0,5 km úsekem lesa, a pod přehradou intravilánem města Žďáru nad Sázavou. Biota: Regulovaný tok Staviště nad Lhotkou protéká kulturními loukami, břehy potoka jsou porostlé hustě zapojeným náletem olší a bříz. Těsně nad obcí se nachází část přirozeného toku vedoucího přes částečně udržované vlhké nivní louky typu vlhkých pcháčových luk (T1.5) a tužebníkových lad (T1.6), částečně i malou olšinou (L2.2). Pod Lhotkou opět pokračují vlhké louky (T1.5), dosti degradované s dominantní chrasticí rákosovitou, kosené v místech kam dosáhne těžká mechanizace. Břehy potoka lemují v tomto úseku jednotlivě stromové vrby. V lesním úseku se částečně zachovaly porosty olšin (L2.2), které jsou doplněny ve vlhku špatně prosperujícími výsadbami smrků a borovic (X9A). Další nelesní úsek je opět představován vlhkými nivními loukami s dominantní chrasticí rákosovitou. Louky jsou nekosené, břehy lemují olše a vrby. Nejde však o zapojené porosty, nýbrž o jednotlivé stromy v linii podél toku. Charakteristika ve vztahu k chráněnému fenoménu: Horní část toku je silně zastíněna náletovými dřevinami, v dolním úseku dochází k částečnému zastínění nekosenou vegetací vysokých trav chrastice rákosovité. Kvalita a význam: Jedna ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu vranky obecné (Cottus gobio) v CHKO Žďárské vrchy. V některých částech toku byla populace vranky obecné srovnatelná s populací pstruha obecného (Salmo trutta), který je do toku uměle dosazován rybáři. Zranitelnost: Rybářské obhospodařování vysazování pstruha ve velkém množství. Budování nové celoobecní ČOV ve Lhotce, jejíž zaústění bude do potoka Staviště. Případně další nešetrné zásahy do toku, např. stavění příčných prahů apod. Management: Ochrana vranky obecné je v přímé souvislosti s trvalou kontrolou čistoty vod a se zamezením necitlivých technických zásahů do koryt toků a jejich substrátu. Je třeba: - vyvarovat se především zahlubování a zpevňování koryt, a také těžby štěrku, - uchovat v toku klid v průběhu března až dubna, kdy dochází k rozmnožování a vývoji raných stadií vranek, - je-li část lokality poškozena nevhodnými úpravami, tyto uvádět do přírodě bližšího stavu (především tvorbou rozmanitého dnového substrátu s převahou omletých kamenů a štěrku), - důsledně dodržovat předepsaný průtokový režim při odběru vody z toku. Rozhodně nesmí docházet k výstavbě nepřekonatelných migračních bariér a tvorbě vzdutí, jež by zabraly plochu stávajících proudných úseků.