Pokud dojde k umístění dítěte do tzv. neutrálního prostředí z důvodu psychického poškozování dítěte velice konfliktními vztahy mezi rodiči, manipulace dítěte proti jednomu nebo oběma rodičům, popř. jiným rodinným příslušníkům či blízkým osobám, je třeba takové opatření předem časově vymezit, a to na co nejkratší dobu, tak aby tímto zásahem bylo co nejvíce šetřeno práv dítěte, zejména jeho práva žít ve svém prostředí, chodit do stejné školy a stýkat se kromě svých blízkých se spolužáky a kamarády, věnovat se svým zájmům atd. Pokud soud svým rozhodnutím dobu svěření dítěte do neutrálního prostředí přesně nevymezí, měl by OSPOD z pozice kolizního opatrovníka dítěte, jehož úkolem je hájit v soudním řízení práva a zájmy dítěte, navrhovat, aby v zájmu dítěte vymezil dobu trvání tohoto opatření, a to tak, aby se jednalo o dobu co nejkratší. Jestliže hrozí umístění dítěte do neutrálního prostředí, jímž má být psychiatrická léčebna a jedná se o zdravé dítě, u něhož není indikována léčba z důvodu psychiatrické diagnózy, OSPOD, coby kolizní opatrovník dítěte by v zájmu dítěte měl s takovým opatřením vyjádřit nesouhlasné stanovisko. V Brně dne 13. července 2010 Sp. zn.: 321/2010/VOP/KP Zpráva o výsledku šetření ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezl. A. D. A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se obrátila paní Bc. A. D. s podnětem ve věci výkonu sociálně-právní ochrany jejího nezl. syna A. D. (nar. 2000). Z podání vyplývalo, že došlo k odnětí syna z její péče, a to v důsledku postupu orgánu sociálněprávní ochrany dětí Městského úřadu Š. (dále jen OSPOD ), který podal návrh na nařízení předběžného opatření dle ustanovení 76 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o odnětí syna z její péče z důvodu problémů při realizaci styku syna s otcem. Okresní soud v Š. návrh na předběžné opatření zamítl a uložil rodičům povinnost podrobit se rodinné terapii, ale k odvolání všech účastníků řízení bylo návrhu na předběžné opatření Krajským soudem v O. vyhověno. Rozhodnutí Krajského soudu v O. nabylo vykonatelnosti dne 29. 10. 2009. Na základě návrhu na výkon rozhodnutí pak byl nezl. umístěn do Psychiatrické léčebny O. dne 25. 1. 2010. Z doloženého usnesení o výkonu rozhodnutí vyplývalo, že hlavním důvodem uvedeného opatření byly problémy v realizaci styku syna s otcem, který byl upraven předběžným opatřením ze dne 19. 1. 2009, a to každou sudou sobotu od 9:00 do 18:00 hod. S ohledem na to, že se nepodařilo za dobu půl roku navázat kontakt syna s otcem, OSPOD Městského úřadu Š. navrhl předběžné opatření, na jehož základě byl nezl. umístěn do psychiatrické léčebny. Matka poukazovala na skutečnost, že OSPOD navrhl umístění do psychiatrické léčebny, ačkoliv se jedná o zcela zdravé dítě. Dále uvedla, že dle jejího přesvědčení nenabyla situace takové závažnosti, aby bylo nutné ji řešit tímto
způsobem. Právní zástupce matky podal návrh na zrušení předběžného opatření, který však byl zamítnut. B - Skutková zjištění Podle ustanovení 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o veřejném ochránci práv ), zahájil veřejný ochránce práv dne 24. 2. 2010 ve věci šetření vůči Městskému úřadu Š. Podle ustanovení 15 odst. 1 a 2 zákona o veřejném ochránci práv bylo ve věci provedeno osobní jednání s pracovníky OSPOD Městského úřadu Š. a vyžádána kompletní spisová dokumentace Om k prostudování. Byla rovněž uskutečněna návštěva a rozhovor s nezl. A. D. v Psychiatrické léčebně O. V souladu se zákonem o veřejném ochránci práv jsem se dne 10. 5. 2010 ujala dalšího vyřízení věci já, jakožto zástupkyně veřejného ochránce práv. Na základě provedeného šetření jsem dospěla k následujícím skutkovým zjištěním (pozn.: uvádím pouze nejvýznamnější skutečnosti pro posouzení postupu Městského úřadu Š. ve věci). Ze spisové dokumentace a z vyjádření pracovníků OSPOD Městského úřadu Š. vyplývá následující. Spisová dokumentace Om ve věci nezl. A. D. je vedena od července 2007, kdy se přišel otec poradit ve věci styku se synem, neboť se s matkou nezletilého nebyl schopen dohodnout. OSPOD předvolal oba rodiče ke společnému projednání věci za účelem zprostředkování dohody o styku otce se synem (dne 13. 9. 2007). Dle záznamu bylo jednání dost nepřátelské, rodiče se napadali a bylo třeba je uklidňovat. Otec žádal styk 1x za 14 dnů o víkendu, a dále prázdninový styk. Matka argumentovala tím, že otec dosud o syna nejevil zájem, a tudíž by se styk realizovat neměl (pozn.: otcovství bylo určeno až v roce 2007, na základě návrhu matky na určení otcovství a stanovení výživného, otec před soudem své otcovství uznal s tím, že mu matka nejprve tvrdila, že otcem je a posléze že není; se synem byl v mezidobí v kontaktu, avšak nepravidelně). Realizaci styku otce se synem matka podmiňovala svojí přítomností i volbou programu. V roce 2007-2008 styky probíhaly za přítomnosti a podmínek matky. Poté se již otec odmítal přizpůsobovat jen požadavkům matky. Matka na to reagovala tak, že přestala jakkoliv spolupracovat. OSPOD rodičům od počátku doporučoval spolupráci s psychology za účelem zlepšení jejich vzájemné komunikace a uzavření dohody o styku otce s dítětem. Matka však dle sdělení a záznamů OSPOD toto negovala. Dohoda mezi rodiči přitom nebyla možná. Otec tedy podal návrh na úpravu styku se synem. V rámci soudního řízení pak byl v červnu 2008 vypracován znalecký posudek MUDr. Š. a PhDr. Ch. z Č. T. Znalecký posudek nevyznívá příznivě ani pro matku, ale ani pro otce. U matky byly zjištěny rysy histriónské poruchy osobnosti a u otce neurotické sklony. Závěr znaleckého posudku pak výslovně doporučuje odnětí dítěte z péče matky pro závažné nedostatky ve výchovných schopnostech matky, které vedou k prohlubování disharmonického vývoje dítěte. Zároveň však nedoporučuje svěřit dítě otci, neboť k němu syn nemá vytvořen vztah vybudovaný z vlastních zkušeností. Znalci doporučili umístění dítěte do psychiatrické léčebny. Otec podal v reakci na závěry znaleckého posudku návrh na předběžné opatření, jímž by byl syn svěřen do jeho péče. Pro OSPOD bylo doporučení znaleckého posudku o umístění zdravého dítěte do psychiatrické léčebny z důvodu velmi problémového styku dítěte s otcem nóvum, věc tedy byla konzultována
s krajským úřadem (pozn.: dle slov sociálních pracovníků se mělo jednat o zcela ojedinělý případ i v rámci celého O. kraje). OSPOD však dospěl k závěru, že zatím nebude podávat návrh na odnětí dítěte z rodiny a bude se snažit s rodiči spolupracovat za účelem zajištění styku dítěte s otcem. K návrhu na změnu výchovy se nepřiklonil s ohledem na závěry znaleckého posudku ohledně fixace dítěte na matku a nedostatečně navázaný vztah s otcem. OSPOD se do doby ukončení řízení o styku snažil rodiče motivovat ke vzájemné dohodě o styku, doporučil jim rovněž spolupráci s PhDr. T. OSPOD se snažil 2x o provedení šetření v místě bydliště matky, ale toto nebylo umožněno. Dle zprávy PhDr. T. měli rodiče stanoveny 2-3 termíny pro společnou terapii, s ohledem na skutečnost, že matka odmítala spolupracovat, byla terapie ukončena, a rovněž PhDr. T. doporučila umístění dítěte do neutrálního prostředí (viz její zpráva ze dne 21. 10. 2008). V prosinci 2008 bylo vydáno rozhodnutí soudu, jímž byl upraven styk otce se synem, a to každou sobotu od 9:00 do 18:00 hod. a o vánocích vždy 25. 12. Matka, ale i otec, který požadoval širší styk, se proti rozhodnutí odvolali. Otec pravidelně dojížděl do místa bydliště ke styku se synem, ale většinou mu nikdo neotevřel. Pokud vyšel syn z domu, odmítal s otcem kamkoliv jít (pozn.: matka při předávání ke styku vše natáčela na kameru). Otec podával opakovaně návrhy na výkon rozhodnutí. V rámci výkonu rozhodnutí matka dostala opakovaně pokutu ve výši 1.000,- a 5.000,- Kč. OSPOD byl rovněž 2x asistovat u předání syna otci v rámci výkonu rozhodnutí (v červenci a prosinci 2009). Poprvé matka vůbec neotevřela, když však chtěli volat PČR, otevřela s tím, že chce být přítomna u styku, otec s tím souhlasil, matka vše natáčela na kameru. Z asistence u styku vyšlo najevo, že otec je ve vztahu se synem zcela eliminován. Snaží se navázat na minulé zážitky, matka však vše neguje, na otce útočí a syn toto její jednání přejímá. Při jednom ze styků byly sociální pracovnice svědky toho, jak matka synovi něco šeptala a ten pak otce 2x uhodil, kopnul ho a zatahal za vlasy. Během prázdnin 2009 se styk nerealizoval vůbec, matka toto odůvodnila četnými aktivitami syna (letní herecká škola atp.). OSPOD tedy již dne 21. 7. 2009 podal návrh na odnětí syna z péče matky na základě ustanovení 76 b), a jeho umístění do psychiatrické léčebny, jak doporučoval znalecký posudek i další odborníci (psycholožka PhDr. T. i psychiatrička MUDr. Š., kterou vyhledala sama matka), neboť z jejich pohledu již byly vyčerpány všechny možnosti nápravy situace. Okresní soud v Š. však tento návrh OSPOD rozhodnutím ze dne 28. 7. 2009 zamítl a nařídil rodinnou terapii v trvání 3 měsíců u MUDr. Š. OSPOD, otec i matka se do rozsudku odvolali (OSPOD a otec proti výroku o zamítnutí odnětí dítěte z péče matky a matka proti výroku o nařízení rodinné terapie). Rozhodnutí, jímž byla nařízena rodinná terapie, bylo vykonatelné, rodinná terapie se však neuskutečnila. Otec sjednal 2-3 termíny, matka se ani jednou nezúčastnila. Krajský soud v O., pobočka v O., k odvolání nařídil dne 29. 9. 2009 předběžné opatření o odnětí dítěte a jeho umístění do Psychiatrické léčebny O., výrok o stanovení rodinné terapie potvrdil. Rodinná terapie však byla ze strany terapeutky pro nespolupráci matky ukončena (viz přípis MUDr. Š. ze dne 1. 10. 2009). Na podzim 2009 odjela matka i se synem do lázní, takže styk s otcem se opět nerealizoval. V prosinci 2009 byl proveden další pokus o výkon rozhodnutí, u nějž asistovaly i pracovnice OSPOD, matka opět natáčela průběh výkonu rozhodnutí na kameru. Výkonu rozhodnutí se rozhodla účastnit i samotná předsedkyně soudu JUDr. V., v důsledku čehož matka svolila, aby se styk otce se synem za účasti všech uskutečnil v místní cukrárně. Dne 22. 1. 2010 bylo na matku podáno trestní oznámení pro maření rozhodnutí krajského soudu, na jehož základě měla předat syna do
psychiatrické léčebny, a o stanovení rodinné terapie. Byl rovněž nařízen výkon rozhodnutí o odnětí dítěte z její péče. S pracovníky OSPOD bylo mimo jiné jednáno o možnostech jiného řešení situace nezl. A. K dotazu, proč byl umístěn právě do psychiatrické léčebny, uvedli vysvětlení, že to bylo z důvodu doporučení všech odborných pracovníků, kteří s rodiči pracovali, a zejména pak znaleckého posudku. K dotazu na možnost svěření A. např. do péče prarodičů či jiných příbuzných, pracovníci OSPOD shodně uváděli, že prarodiče ze strany matky zcela podporují matku v jejím vedení nezletilého a navíc bydlí ve společné domácnosti, toto by tedy nebylo vhodné řešení. Jiní rodinní příslušníci ze strany matky se s A. ani matkou nestýkají. Prarodiče ze strany otce se s ohledem k popisované situaci s A. od roku 2007 nestýkají. Dále bylo poukázáno na skutečnost, že veřejný ochránce práv obecně v obdobných případech pokládá za vhodnější, pokud je dítě svěřeno např. do pěstounské péče na přechodnou dobu, než do zařízení, nadto zdravotnického, aby mohlo žít v přirozeném rodinném prostředí a vnímat normální rodinné vztahy. K tomu pracovníci OSPOD uváděli, že by samozřejmě s takovým řešením souhlasili, problém je však v tom, že o pěstounskou péči na přechodnou dobu není vůbec zájem, v O. kraji údajně není jediná taková pěstounská rodina. I. Právní rámec C - Právní hodnocení Podle ustanovení 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 1 v čl. 8 chrání právo na respektování soukromého a rodinného života. Listina základních práv a svobod v čl. 10 odst. 2 pak stanoví právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, což je ve sféře vztahů mezi rodiči a dětmi konkretizováno čl. 32 odst. 4 Listiny, podle něhož je právem rodičů péče o děti a jejich výchova; recipročně mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči. Tato práva mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Podle ustanovení 46 zákona o rodině, 2 jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Podle ustanovení 76a občanského soudního řádu, 3 ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. 1 2 3 Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší kategorií a nejdůležitějším hlediskem posuzování jakékoliv otázky týkající se dítěte je nejlepší zájem dítěte. V různém kontextu a různé podobě (zájem, blaho, prospěch dítěte) je užíván řadou dokumentů (čl. 3 bod 1) Úmluvy o právech dítěte, 4 ustanovení 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ustanovení 65 odst. 2 zákona o rodině; z judikatury II. ÚS 554/04, II. ÚS 363/03, IV. ÚS 695/2000. Podat definici tohoto pojmu není jednoduché ani žádoucí, jelikož jeho náplň je v každém individuálním případě natolik specifická, že snaha o přesné vymezení by vedla spíše k jeho zjednodušení a riziku, že nebude vždy plně respektována zvláštnost situace toho kterého dítěte. Přesto lze kategorii zájem dítěte přiřadit určité charakteristiky, o což se snaží například Úmluva o právech dítěte v čl. 3 odst. 2: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření. Tato zásada je rozvíjena dále článkem 7 odst. 1 citované úmluvy, který stanoví, že dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Současně článek 9 odst. 1 Úmluvy deklaruje právo dítěte, aby nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí, v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Oprávnění zasáhnout do vztahů mezi rodiči a dětmi v mezích zákona a v zájmu dítěte sdílí orgány sociálně-právní ochrany dětí a soudy. Ačkoliv při nařízení předběžného opatření či svěření dítěte do péče jiné osoby má rozhodující slovo soud, nezbavuje to OSPOD jeho odpovědnosti za podklady předkládané soudu, neboť jakožto navrhovatel předběžného opatření je povinen velmi odpovědně posoudit, zda jsou dány předpoklady pro natolik závažný zásah do rodinného a soukromého života, jako je odnětí dítěte. OSPOD se nezbavuje odpovědnosti za skutečnosti v návrhu soudu předestřené, a to ani v případě, že soud tomuto návrhu vyhoví, neboť soudu předkládá vahou svého úřadu a posláním návrhy, které konečné rozhodnutí soudu zásadně ovlivňují. Dále je nutno připomenout, že po podání návrhu na nařízení předběžného opatření jsou sociální pracovníci povinni s rodinou nadále intenzivně spolupracovat. Základní princip sociálně-právní ochrany, zájem a blaho dítěte, znamená, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Z právních předpisů rodinného práva a sociálně-právní ochrany dětí pak jednoznačně vyplývá, že jedním z prvořadých zájmů dítěte je funkční rodina a udržování rodinných vazeb. Zákon o rodině to například vyjadřuje ustanovením 46, z něhož lze dovodit, že svěření do péče ústavního zařízení je až tím posledním řešením, které se má uplatnit teprve poté, kdy méně závažné zásahy do rodinného a soukromého života dítěte a jeho rodičů, jako např. napomenutí, dohled nad výchovou, rodinná terapie atp., nevedly k cíli. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí je vedle toho postaven na koncepci, že hlavním způsobem řešení situace ohroženého dítěte má být ozdravění vlastní rodiny dítěte (viz ustanovení 1 odst. 1 písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí). S ohledem na skutečnost, že veškeré právní předpisy upravující oblast sociálně-právní ochrany dětí předpokládají prevenci, přímou pomoc, sociální práci s rodinou i výchovnou a poradenskou činnost, je zřejmé, že k návrhu na odnětí dětí 4 Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte.
z rodiny je oprávněn přikročit v krajním případě, pokud je to nevyhnutelné a po vyčerpání veškerých vhodných možností. Právní prostředky k zajištění styku rodiče s dítětem Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Dle ustanovení 9 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých práv a povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany dětí, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc povinny poskytnout. Dle ustanovení 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je orgán sociálně-právní ochrany dětí povinen působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a projednat s nimi odstranění nedostatků ve výchově dítěte. Dle ustanovení 11 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, má orgán sociálně právní ochrany pomáhat rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a poskytovat nebo zprostředkovávat rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené. Dle ustanovení 13 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, může OSPOD rozhodnout o výchovném opatření podle zákona o rodině, např. napomenutí (viz výše), neučinil-li tak soud; přihlédne přitom k tomu, že projednávání nedostatků s rodiči nevedlo k nápravě. OSPOD sleduje, zda jsou dodržována opatření, o nichž rozhodl, a rovněž, zda jsou dodržována opatření učiněná soudem, jestliže je o to soud požádá. Dle ustanovení 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, může OSPOD uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte, nebo úpravě styku s ním. Dle ustanovení 59a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, se rodič nebo jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, o jejímž uložení rozhodl orgán sociálně-právní ochrany podle ustanovení 12. Za takový přestupek lze uložit pokutu do výše 20.000,- Kč. Zákon o rodině Dle ustanovení 27 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, je bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, považováno za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.
Dle ustanovení 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, napomenout vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu. Občanský soudní řád Dle ustanovení 163 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, rozsudky o výchově a výživě nezletilých dětí a o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo o pozastavení jejího výkonu, lze změnit i bez návrhu, změní-li se poměry. Dle ustanovení 273 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí, nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, a to opakovaně, jednotlivé pokuty do výše 50.000,- Kč. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li to účelné, může soud tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí, nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání, nebo na rodinné nebo jiné vhodné terapii. Nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí podle 163 odst. 2 (viz výše), stanovit plán navykacího režimu (dále jen plán ), je-li to v zájmu dítěte. Plán se stanoví tak, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou oprávněnou ke styku s ním. Soud si zpravidla před stanovením plánu opatří odborné vyjádření o vhodnosti, obsahu, rozsahu a době trvání. Výkonem kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou osobu nebo zařízení, neprovádí-li soud výkon kontroly přímo. Shledá-li soud porušování plánu některým z účastníků řízení, které má vliv na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí. Zůstane-li postup soudu podle odstavců 1 a 2 bezvýsledný, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Trestní zákon Dle ustanovení 337 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se trestného činu dopustí ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí. II. Hodnocení postupu OSPOD Městského úřadu Š. Po provedení šetření, prostudování podnětu a k němu doložených dokladů, vyjádření pracovníků OSPOD, a zejména podrobném prostudování kompletní spisové dokumentace OSPOD, k případu uvádím následující.
Z vývoje celé kauzy, který je ze strany OSPOD Městského úřadu Š., jakožto kolizního opatrovníka nezl. A. D., dlouhodobě intenzivně řešen (viz spisová dokumentace vedená tímto úřadem), jasně vyplývá, že celý případ je především významně poznamenán velmi negativním vztahem mezi rodiči nezletilého a negativním ovlivňováním dítěte proti otci. Toto vyplývá i z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v O., pobočka v O., o vydání předběžného opatření, i tento soud shledal, jako důvod separace dítěte od matky a umístění do tzv. neutrálního prostředí, především nutnost zamezení negativního působení matky na dítě, které narušuje jeho psychický vývoj zejména v rovině vztahu k jeho otci. Obecně se názory odborníků i soudů v otázce umisťování dětí do tzv. neutrálního prostředí v případě závažných konfliktních vztahů mezi rodiči, které jsou takové intenzity, že mohou vést až k psychickému poškozování dítěte, různí. Pokud mám však případ hodnotit já, osobně bych byla ve využívání těchto opatření přinejmenším velmi obezřetná. Vždy je totiž třeba důsledně zvažovat, zda je ohrožení dítěte natolik závažné a nelze již využít jiných méně invazivních opatření, v obdobných situacích zejména autoritativního nařízení a vymáhání rodinné terapie, 5,6 aby bylo možno takový zásah skutečně posuzovat jako nezbytný a odůvodněný. Nutné je rovněž v takových případech pečlivě zvažovat individuální vlastnosti dítěte, jeho věk, psychické předpoklady i momentální psychický stav apod. Proto vždy, když OSPOD podobné opatření navrhuje či doporučuje, měl by velmi pečlivě a odpovědně vyhodnotit veškeré faktory a okolnosti konkrétního případu. V obdobných případech, s nimiž se veřejný ochránce práv v minulosti již setkal, vytýkal OSPOD, že pro nízký věk dítěte (zejména u dětí batolecího věku), či pro psychické předpoklady dítěte, nebyla vhodná separace dítěte od rodiče, na nějž bylo velmi fixováno, přestože bylo prokázáno bránění ve styku a manipulace s dítětem proti druhému rodiči. Ochránce byl však zejména v těchto případech nucen OSPOD vytýkat, že nevyužil mírnějších opatření k nápravě situace ohroženého dítěte, a to právě možnosti rozhodnutí o výchovném opatření a nařízení rodinné terapie, byť se k ní třeba rodiče snažil dlouhodobě vést a motivovat. V případě nezl. A. D. OSPOD dle mých zjištění nevyužil všech mírnějších prostředků k nápravě situace před podáním návrhu na předběžné opatření o odnětí dítěte z péče matky a umístění do Psychiatrické léčebny v O. Tento nedostatek napravil prvoinstanční soud, když uvedenému návrhu nevyhověl a sám rozhodl o povinnosti rodičů podrobit se rodinné terapii. Separaci dítěte od matky až následně k odvolání OSPOD a otce nařídil Krajský soud v O., pobočka v O., zároveň potvrdil výrok o nařízení rodinné terapie. V té době již však bylo zřejmé, že soudem nařízená rodinná terapie se zcela míjela účinkem a následně byla terapeutkou ukončena (viz zpráva MUDr. Š. ze dne 1. 10. 2009). Nicméně musím OSPOD upozornit na skutečnost, že dle mého názoru měl sám ještě v době před podáním návrhu na odnětí dítěte z péče matky uložit rodičům správním rozhodnutím povinnost podrobit se rodinné terapii. V tom tedy shledávám postup OSPOD za nedostatečný, byť tento nedostatek byl zhojen rozhodnutím prvoinstančního soudu, pokládám za nutné OSPOD na to upozornit. Nicméně v této souvislosti konstatuji, že OSPOD alespoň dostál požadavku, aby na hrozící nebezpečí odnětí dítěte z péče matku předem upozorňoval, což mnohdy OSPODy opomíjejí. Matka tedy v daném případě byla srozuměna s možností odnětí dítěte z její péče, pokud nebude spolupracovat. 5 Dle ustanovení 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, může OSPOD uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte, nebo úpravě styku s ním. 6 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv - Rodina a dítě, kap. IV., bod 5.4, str. 31, 32.
Musím dále uvést, že velmi problematickým shledávám umístění zdravého dítěte do psychiatrické léčebny. Ač jsem si zároveň vědoma skutečnosti, že toto opatření navrhovali znalci i další odborníci z oboru psychologie i psychiatrie, kteří s rodinou spolupracovali, je třeba podotknout, že psychiatrická léčebna, jakožto zdravotnické zařízení, není dle mého názoru vhodným zařízením pro řešení situace zdravého dítěte, byť by se jednalo o extrémní případ manipulace jednoho rodiče s dítětem. V této souvislosti musím rovněž poukázat na skutečnost, že psychiatrické léčebny nejsou vedeny ani na seznamu, resp. Přehledu doporučených zařízení vhodných pro péči o děti oběti rodičovského konfliktu dle sdělení Ministerstva spravedlnosti, ze dne 25. srpna 2008, č. j. 258/2007-LO-SP/96, vypracovaného ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem školství, mládeže tělovýchovy a resortu ministra pro lidská práva a národnostní menšiny. 7 Na druhou stranu je třeba přiznat, že v ČR chybí specializovaná zařízení, která by byla zacílena přímo na práci s touto skupinou ohrožených dětí a jejich rodin, tzn. poskytovala rodinnou terapii zaměřenou právě na řešení problematiky závažných konfliktů v souvislosti s realizací styku dítěte s jedním z rodičů a negativního ovlivňování dítěte proti němu, byť obdobných případů bohužel v poslední době velmi přibývá. K tomu dále musím uvést, že za nejvhodnější řešení situace dítěte ohroženého velmi negativními vztahy mezi rodiči a negativním ovlivňování proti rodiči vidím v ideálním případě jeho krátkodobé svěření do přechodné pěstounské péče 8 za současné intenzivní a kvalifikované rodinné terapie. Opět však musím konstatovat, že ač je pěstounská péče na přechodnou dobu zakotvena v právním řádu ČR již čtvrtým rokem, 9 v praxi se neustále naráží na problém, že o tuto formu pěstounské péče je ze strany pěstounů téměř nulový zájem. Ač Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě deklaruje svoji snahu tuto problematiku řešit, v praxi se to bohužel dosud nijak neodráží. Lze si tedy pokládat otázku, zda snaha ministerstva k podpoře pěstounské péče na přechodnou dobu je dostatečná a efektivní, a zda by nebylo na místě zvolit jinou strategii, jež bych spatřovala především v širším informování veřejnosti, posílení motivace zájemců o pěstounskou péči (event. i zvýšením finančního ohodnocení pěstounské péče na přechodnou dobu), neboť se dle mého názoru jedná o náročnější formu pěstounské péče. Pěstounská péče na přechodnou dobu evidentně vyžaduje i zvýšenou odbornou přípravu pěstounů. Dále musím uvést, a to pokládám za zásadní, že předběžné opatření o odnětí dítěte z péče rodiče a jeho umístění do neutrálního prostředí by mělo být dle mého názoru vždy provázeno nařízením intenzivní rodinné terapie či mediace. Pokud OSPOD, byť na základě doporučení znaleckého posudku a dalších odborníků, přikročí k natolik závažnému opatření, jakým je odnětí dítěte z péče matky a umístění do 7 Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. srpna 2008, č. j. 258/2007-LO-SP/96, kterým se stanoví seznam vhodných prostředí pro umísťování nezletilých dětí, které se ocitly bez jakékoliv péče, nebo je-li jejich život nebo příznivý vývoj vážně ohrožen nebo narušen v řízení podle 76a odst. 1 zákona č. 295/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.seznam vhodných prostředí je pouze vodítkem pro soudce a zárukou k tomu, že dítě nebude umísťováno do zcela nevhodných prostředí. Soud, pokud nezvolí prostředí ze seznamu, může zvolit jiné vhodné zařízení, které zajistí řádnou péči podle definice stanovené zákonem. 8 Dle ustanovení 45a odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení 27a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 9 Na základě zákona č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 6. 2006.
psychiatrické léčebny, resp. tzv. neutrálního prostředí, avšak nebylo současně v návrhu OSPOD požadováno soudní nařízení rodinné terapie, toto pokládám za pochybení OSPOD. OSPOD měl dle mého názoru soudu v rámci návrhu na nařízení předběžného opatření zároveň navrhovat, aby rodičům uložil povinnost podrobit se intenzivní rodinné terapii. V této souvislosti je nutno podotknout, že pokud dojde k dočasnému umístění dítěte mimo rodinu z důvodu dlouhodobého nedodržování rozhodnutí soudu o styku a negativního ovlivňování dítěte proti jednomu z rodičů, je nezbytné, aby toto opatření bylo provázeno zároveň velmi účinnými opatřeními vůči rodičům, směřujícími k reparaci negativních vztahů mezi rodiči (které jsou příčinou problémů). Není akceptovatelné, aby opatření směřovala pouze vůči dítěti, když původcem celé situace jsou rodiče. Samotné umístění dítěte mimo rodinu, v tzv. neutrálním prostředí, se v takových případech jeví jako samoúčelné a polovičaté, ne-li zcela neúčinné, neboť není řešena příčina problému. Prvoinstanční soud v daném případě sice sám ex offo rodinnou terapii nařídil a tento výrok byl odvolacím soudem potvrzen. Rodinná terapie se však neuskutečňuje, neboť byla vzápětí po vydání předběžného opatření o umístění nezl. do psychiatrické léčebny z důvodu nespolupráce ze strany matky ukončena. Za tristní pak v obdobných případech pokládám skutečnost, že za chyby svých rodičů doplácí dítě, které je vytrženo ze svého přirozeného prostředí (školy, kamarádů, koníčků atp.), ač uvedenou situaci nezpůsobilo, a v daném případě dále i to, že ačkoliv by se mělo jednat o krátkodobé opatření, trvá již téměř půl roku, proto jsem přesvědčena, že by mělo být velmi urgentně řešeno budoucí uspořádání poměrů nezletilého tak, aby zbytečně netrávil mimo rodinné prostředí více času, než je nezbytně nutné, nadto ve zdravotnickém zařízení, které není indikováno z důvodu jeho zdravotního stavu. D - Závěr S odkazem na shora uvedené podle ustanovení 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že, orgán sociálně-právní ochrany dětí odboru sociálních věcí Městského úřadu Š. se ve věci nezl. A. D. dopustil pochybení. Hodnotím kladně, že se OSPOD snažil řešit rodinnou situaci nezletilého primárně doporučeními směřujícími k rodinné terapii, přestože znalecký posudek doporučoval odnětí dítěte. Pochybení na straně OSPOD však shledávám v tom, že v případě podání návrhu na předběžné opatření o odnětí dítěte z péče matky v důsledku dlouhodobého porušování rozhodnutí o styku syna s otcem a negativního ovlivňování proti otci, neprosazoval rovněž opatření směřující vůči rodičům, tzn. soudně nařízenou povinnost intenzivní rodinné terapie či mediace. Tuto povinnost navíc měl OSPOD rodičům již dříve sám nařídit, když se míjelo účinkem doporučení k dobrovolné účasti na rodinné terapii, a pod pohrůžkou pokut 10 vymáhat (viz bod C). Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření úřadu o jeho opatřeních k nápravě podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv 10 Dle ustanovení 59a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, se rodič nebo jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, o jejímž uložení rozhodl orgán sociálně-právní ochrany podle ustanovení 12. Za takový přestupek lze uložit pokutu do výše 20.000,- Kč.