HOGENOVÁ, A.: On the Problem of the Inner Perception FILOZOFIA 55, 2000, No 4, p. 283

STATE FILOZOFIA RoË. 55, 2000, C. 4 K PROBLÉMU VNITÿNÍHO VNÍMÁNÍ ANNA HOGENOVÁ, Fakulta tïlesné v chovy a sportu UK, Praha,»R HOGENOVÁ, A.: On the Problem of the Inner Perception FILOZOFIA 55, 2000, No 4, p. 283 The paper is a contribution to the phenomenological analysis of the process of the inner perception as understood by Husserl and PatoËka. It draws on the four stratas of the "stream of cogitationes" from Patoika's Introduction to Husserl's Phenomenology: the stratum of the real transcendence (the things surrounding us), the stratum of the real immanence (the internal phenomena in their objective validity, as present in common psychological considerations), the stratum of the reel immanence (the description of the singularities after the transcendental epoche), and the stratum of reel transcendence (the retention and the protention as the achievements of the passive and active sedimentation in horizontal intentionality). The author discusses the process of phenomenalization with the background as its clue element, on which, like on a screen, the appearances are displayed. The background is seen as making the appearance "clare et distincte" in its original cartesian form possible. At the same time the background is seen as a whole, a context, a horizon. "K vì e se lze dostat pouze prost ednictvìm 'salta mortale' vïdïnì, totiû aktem absurdnì vìry", Ìká Milan Sobotka v dìle Schelling a Hegel. (Praha 1987, s. 21). RozvaûovánÌ, jeû p edevöìm klade meze, t.j. omezuje, se k vì e nedostane. Kaûdé vztahovanì je zp sob otev enosti, a proto má i sv j pendant v blìûenì a \ Moud ili. VÌra jako "salto mortale" vïdïnì, akt absurdnì vìry má vlastni zp sob pro sve ustavenì, pro sv j vznik. V kladoucìm rozvaûovánì m ûeme potkat schémata apercepënì, aprezentaënì. V absurdnìm aktu vìry jsme vöak nad logem, nad rozumem, nenì t eba apercipovat logické vztahy mezi kategoriemi, v aprezentaci se objevì omnitemporálnost, odkazovánì má neobyëejnou moc, "promo Ì" totiû úplnï vöechno. Evidence v rozvaûovánì a evidence ve vì e p edstavuje v razn nesoulad. V rozvaûovánì staëì, kdyû dostaneme vïc v jejì samosti p ed vnit nì vidïnì, ale vìra nemá vïc v samosti, vìra nenì p edmïtná, je noetick m pr chodem a stálou intencì. Mnoho myslitel bylo p esvïdëeno, ûe mohutnost v le leûì p ed "vïdomìm"; do této mnoûiny pat Ì nap. Richard W. Coan ([1], 154-155). Byù explicitnï nevysloven, je tento p edpoklad obsaûen i v nominalistick ch sentencìch occamovského a scottovského typu. Zde vìra roste a v le na dnï svïdomì je jejìm ko enem, poëátkem. Tato vìra je vystavenostì v Ëi vöemoci, v Ëi "Indii jsoucen", v Ëi zbïsilé aktivitï spolubliûnìch, v Ëi tomu vöemu, co vystavuje vìra jako "v le k dobrému". "Pobyt je obrat do nouze", ekne Heidegger ([2], 63) a právï tuto nouzi p ekraëuje vìra. SvÏt nenì shlìûen z v öe platónsk ch idejì, ale je penetrován otev en m sebedarovacìm aktem, jeû je právï proto naz ván obïtì. Vztah a vzájemnost "Já a Ty", to vöe pat Ì k vì e. "Já" je vlastnï i "Ty", a to jak pro vlastnì Já, tak pro ostatnì Ty. Nikde nenì Já jen pro Já, to, co je opravdu podstatné, je vzájemnost Já a Ty. Uprost ed Já a Ty ko enì to nejhluböì a sdìlet to je vìrou, proto Ty Filozofia 55, 4 283

je odhalitelné v Já. VztahovánÌ, jisk enì emitovaného vztahu j e vûdy dobr signál. NejhoröÌ j e bezvztahovost, proto i nenávist je lepöì neû úplná indiference. Logick m protikladem nevï ÌcÌho je ten, kdo se nedokáûe nikdy rozhodnout, a to jen proto, ûe niëemu nevï Ì. Kdyby byl d sledn, nemohl by vï it ani sobï, a pak by d sledek nemoûnosti vï it byl zpochybnïn také, ale to je stará aporie skeptik, poëìnaje Pyrrhonem a Kameádem. Do mnoûiny tïchto platnostì spadajì na prvnì pohled i filosofové, kte Ì vöak z druhého plánu se jevì jako zavilì hledaëi jistot a pravd, protoûe p ece - jak jinak v bec ûìt???? Martin Buber by lakonicky dodal: "...Ôábel j e ten, kdo nikdy nedospïl k rozhodnutì." ([3], 47) Nemoûnost se rozhodnout se nïkdy vydává za v raz "vïdeckého poodstoupenì" chránìcìho objektivitu poznánì, nïkdy jsou tito indiferentnì lidé pokládánì za moudré, Masaryk je pokládá vöak za ty v bec nejhoröì, srov.: "Avöak ti zlì, ba ani ti nejhoröì, nejsou tak zlì, jako tzv. lidé hodnì indiferentnì." ([4], 339) Indiference v tomto p ÌpadÏ znamená prevalenci Já nad Ty, je sobectvìm. A to vöe i p es to, ûe na poëátku j e touha po Ty, a to dokonce taková, ûe se nem ûe nasytit. ProË j e vlastnï nutné ukázat tvá spravedlnosti a ne jen o nì mluvit? Protoûe spravedlnosti je nutno vï it, ne jen o nì vïdït. NÏkteré vïci se zjevì jen tehdy, jsme-li v Ëi nim v Ëinném vztahovánì, t.j. peëujeme-li o nï, zp ÌstupÚujeme-li je v rituálech, v aktivitách. Tyto "vïci" se nedajì zahalit do slov, do prostoroëasov ch objektivit. VÌra je tak p edevöìm odvaha k nedanému, proto se tak Ëasto ztotoûúuje jen s v lì. Dogmatismus ve vïdï je nesrovnatelnï tvrdöì a nebezpeënïjöì neû dogmatismus vìry, to platì zvláötï dnes. PoznánÌ ve smyslu rozumïnì je vcházenìm do celku a celky - to nejsou jen systémy a struktury. Celek je vìc neû toto. VÌra je vstupem tam, kde i celky jsou p Ìliönou peratizacì, vìra je transcendens. DuöevnÌ Ëinnost peratizuje, duch sjednocuje, t.j. zjednoduöuje. V nïmëinï je vìrou to, co je nazváno prost ednictvìm slova "Bekennen" nikoli "Erkennen". Heinrich Rombach p i azuje "Bekennen" k duchu (Religion) a "Erkennen" k vïdï. "Kennen" pat Ì kaûdodennosti ([5], 236). PatoËk v smysl je, jak známo, to, skrz co se vïc ukazuje, t.j. smysl je médiem. Toto médium m ûeme paradoxnï pojmout jako pozadì, z nïhoû se vïc vylupuje, jelikoû je v Ëi pozadì buô kontrámì, anebo alespoú rozdìlná. Smyslem vïty proto nem ûe b t metoda jejì verifikace, protoûe tato metoda by p edepisovala vïci jejì vlastnì bytì. P edem platná metoda verifikace jako jejì jediná ontická podmìnka je nïco jako p edem platn plán na náö vlastnì ûivot. P irozenosti se tak vnucuje "p irozenost", ËÌmû se p irozenost jako p irozenost ruöì. VÏci je dovoleno b t vïcì jen tak, jak tomu chce ten, kdo vïci chce dìvánìm uvidït, a tìm poznat. Toto gnozeologické "násilì" ökodì tomu, co se od mytick ch dob naz vá "svatbou nebes a zemï" (HIERIMOS GAMOS). Realita je slovo vzniklé z "res", to jest "vïc". Ovöem nikoli vöe, co je skuteëné, je také zároveú vïcì, a proto reálnì. SkuteËnost a realita proto nejsou totéû. I nepravé zlato je skuteëné, vtom má Heidegger pravdu, protoûe "skuteën " je öiröì v raz neû "reálnì" nebo "reáln " ([2], 11). Fenomenologické ËlenÏnÌ "vrstev" v naöem proudu cogitationes je z tohoto ohledu velmi zajìmavé. Tak nap. reálnì transcendence pozvedá nárok na ontologickou platnost vïcì, jeû nám nikdy nejsou dány originálnï a apodikticky. Proto mluvì Husserl o vì e v "Lebenswelt". ReelnÌ transcendence, t.j. oblast retencì, j e dána pasivnì sedimentacì, eëeno kantovsk - spontánnï. ReelnÌ imanence je v sledkem náhledu po provedené 284

transcendentálni epoché, kdy se nám jako moment zjevì i to, co je vûdy pokládáno za samoz ejmost takového druhu, ûe se o tom nep em ölì; tento ohled j e nejvïtöìm v tïûkem Husserlovy fenomenologie. Jen v reelnì imanenci j e signitivnì intence tak dokonale vyplnïna, ûe m ûeme mluvit o apodiktické jistotï naöeho poznánì. ReelnÌ transcendence j e mìstem retencì, v nichû docházì k pasivnì syntéze krytì. PozadÌm, které umoûúuje vyvstávat tïmto syntetizovan ch "útvar m", je náö zájem - "inter-esse". "VÏc" nás zaujme-pohltì a v sledkem je hledaëské napïtì, "st Ìb enì" - energeiá. Toto napïtì, tato problematizace, toto jisk enì a mihotánì j e pozadìm, horizontem, ve kterém docházì k asociativnìmu krytì. Retence se svou ztajenou naléhavostì se projikujì do oëekávacìch intencì, ovöem ani tyto intence, namì ené dop edu, nejsou apercipovány vûdy, a pokud ano, pak obëas jde také o v znamn objev. Pat Ì sem ono neubauerovské "AHA". PozadÌ, na nïmû se jako na promìtacìm plátnï zjevì vyvstalé v znamy, je zároveú smyslem, jeû jako svïtlo otev e pohled na vïci, pokud se toto svïtlo, t.j. smysl, ztratì, pak nastávajì velmi pozoruhodné posuny v znam, nap. adjektivita se zmïnì na substantivitu, "trh" z roviny adjektivity vstupuje do substantivity. Trh se stává subjektem, rozhodovatelem par excellence, stává se tìm, pro co my lidé zde jsme, lidé slouûì pot ebám trhu, on je tìm, co rozhoduje, apod. P vodnì smysl adjektivity trhu se vyprázdnil a p emïnil se na smysl substantivity. Ve sfé e reelnì transcendence, t.j. mezi retencemi a protencemi, se m ûe objevit taková protence, jeû se protrahuje aû za samu smrt; tou protencì je vìra. Kde se bere tato protence, kde ko enì? Vûdyù musì tu existovat pozadì, jeû nechává vyvstávat právï tuto protenci. P ijmeme-li tézi o pozadì jako nutné podmìnce ukazovánì, pak tu z stává otázka, z jakého pozadì vzniká vìra? Zakouöené obsahy vyvolávajì rezonanci vretencìch a to má za následek syntézu krytì, sedimentaci stejného se stejn m, a touto cestou se dostáváme k tomu pozadì, jeû j e pr chodem i k vì e. V této souvislosti j e zajìmavé uvést, ûe i boje jasnï p edem prohrané mohou mìt sv j v znam, probouzejì totiû v nás ty intence, o nichû sami ani nic nevìme. To mïl Husserl na mysli, kdyû tvrdil: "NejvÏtöÌm nebezpeëìm pro Evropu je únava. Budeme-li proti tomuto nebezpeëì vöech nebezpeëì bojovat jako dob Ì Evropané s takovou stateënostì, jeû neuh bá ani p ed zápasem bez konce, pak z niëivého poûáru nevìry, z doutnajìcìho ohnï zoufalstvì nad vöelidsk m poslánìm Západu, z popela velké únavy povstane fénix nové ûivotnì niternosti a nového zduchovnïnì jako záruka veliké a daleké lidské budoucnosti: neboù jedinï duch je nesmrteln." ([6], 364) Úpornost stanoviska nemusì b t vûdy v razem vïrnosti poëátku-principu, ale u- skuteënïnìm "der Wille zu Macht"! Vûdyù pot ebuji-li p ekr t vlastnì velmi hluboké pochybenì, mohu pouûìt, jak ÌkajÌ psychologové, kauzálnì atribuci k tomu, abych vlastnì nedokonalost omluvil. KauzálnÌ atribuce se orientuje vûdy k budoucnosti, minulost p estává mìt pro ni v znam. Ale otev enost v Ëi intencìm vyza ujìcìm z minulosti j e zároveú v razem pro podrobenì se p esaûnému - transcendenci. Spor je protiva, jeû nemá nic uprost ed, kdeûto privace Ëi protiklady jsou vlastnï vztahy, protoûe majì uprost ed nïco, co je obïma pozicìm spoleëné. Tak jako p i metanoi je t eba elenchos, t.j. vyvrácenì minul ch jistot, zrovna tak j e t eba uvést svou duöi do stavu, které Ìkáme tiöina, protoûe právï ona je p ÌleûitostÌ pro rezonanci tïch nejhluböìch intencì v bec. Do hlubiny j e moûno vklouznout jen tehdy, kdyû je hladina Filozofia 55, 4 285

klidná a nedïsì, neprovokuje, nezneklidúuje. Hladina ûivotnìch zkuöenostì, jìû je napïchovaná naöe kaûdodennost, je kardinálnì p ekáûkou a utiöit ji je velmi obtìûné. Horizont ûivotnì relevance je Ëasto pouze epicentrickou p ÌtomnostÌ. A to je chyba. Tuto strategii vytvá ejì tiöe p sobìcì mechanismy, jimû m ûeme Ìkat: pragmatické stanovisko, umïnì moûného, zdrav rozum atd. atd. Jak se bránit této plìûivé intervenci, jeû posunuje "stavidla" ûivotnìho smyslu smïrem k nicotnosti, aniû by jejì protagonista 0 tom cokoliv vïdïl, a naopak chová se arogantnï a p ehlìûivï? Jak se bránit? V naöem ûivotï chybì "celky". éijeme jen partikularitami.»ásti totiû vûdy se dajì verifikovat a falzifikovat, horöì je to s p esaûnostmi, s celky. VÏda chce jen Ëásti-partikulace, protoûe ty majì vûdy hranici, jeû se dá matematizovat, nominalizovat, "vlastnit" v internetové podobï. S celkem to tak nejde, on totiû hranici nemá, lze jej pouze sdìlet, aproximovat k nïmu prost ednictvìm otázek, prost ednictvìm zboûného tázánì, t.j. gadamerovsk m zp sobem. PretendovánÌ na celky s touhou je naplnit - tak funguje naöe myölenì i jazyk v jednom. "SvÏt" do jazyka herakleitovsky vnikl, zabydlel se v nïm. PretendovánÌ celk skrz jazyk je moûné právï proto, ûe celky jsou nïjak p edem známy, nïjak "vïdïny", tvorba z prázdné mnoûiny premis se nekoná. Proto je kaûd objev odhalenìm, odkr vánìm, je alethetick m aktem. Na dnï slov je rezonance a ta probouzì celky, které nelze objektivizovat, ale pouze sdìlet, proûìt, vnìmat s povdïkem. Anal za p edpokládajìcì adici ËástÌ v tomto p ÌpadÏ je k niëemu. VyvstávánÌ relevance je dáno rodiv m pozadìm: smyslem, celkem, horizontem. TisÌce nepojmenovateln ch drobn ch zkuöenostì tak, jak p itékajì a odtékajì v naöì kaûdodennosti skrz rodinu, ökolu, kulturu atd., jsou tìm "materiálem", z nïhoû vzniká odráûecì plocha pozadì, smyslu, horizontu. Pravda a nepravda, tyto dva pilì e dvouhodnotové logiky, z nichû je ten t etì vylouëen, v dneönì dobï jakoby ztrácely na sìle a p esvïdëivosti. P ednost je dávána popisu funkcì a my mluvìme o funkcionalitï, instrumentalismu ve vïdï. PozadÌ, které "vystrkuje" funkce a instrumenty, ovládá myölenì. Popper poûaduje falzifikaci, t.j. úporné hledánì protihypotéz s jejich dokazovánìm - nedïlá vlastnï nic jiného neû to, co Gadamer ËinÌ základem rozumïnì, t.j. klade otázky, jeû rozrezonujì retence v podobï zapamatovan ch fakt, v podobï apercipovateln ch vztah, a tak dojde k afikovánì-dotyku s rodiv m pozadìm, jeû je pro rozumïnì podmìnkou sine qua non. Je tomu podobnï jako na vodnì hladinï, na nìû se öì Ì vlny a rozechvïjì i to, co je jejich pozadìm, t.j. dno a b ehy, které 1 po letech vydávajì svïdectvì o pohybu vodnìch vrstev. I sny m ûeme pochopit jako rezonanci v sìti retencì. A je velkou otázkou zda probuzenì a sen jsou od sebe oddïlené tak v raznï, jak se obecnï p edpokládá. Naöe zatavenost do retencì a protencì nám neumoûúuje proûìvat absolutnï nové, protoûe to by nutnï muselo b t nïëìm, co nemá rezonanci v typikách p Ìsluön ch predikábiliì. ProbuzenÌm ze sna se otevìráme moûnosti svïta na nás p sobit, potlaëili jsme "lázeú" minulosti, t.j. retencì, a protenciálnì dop ednost. Typiky, v nichû jsou p edvedeny vïci "ve svïtï", jsou zároveú kontexty, horizonty, pozadì, smysl. Kontext a text - to je problém gnozeologie poslednìch desetiletì. Fotoelektrick jev M. Plancka a Husserlova noeze zp sobujì to samé, totiû zmïnu pozorovaného tvaru, promïnu vïci, i kdyû nepatrnou. Kantovské ideje Boha, duöe a svïta nelze pochopit empiricky, p esto tyto ideje jsou zaloûeny v naöem toku cogitationes. Tyto ideje m ûeme objevit ve sfé e reelnì 286

transcendence (retence a protence), ve sfé e reálnì transcendence (v objektivnì realitï); p edpokládáme, ûe bytujeme "ve svïtï", i kdyû svït empiricky dokázat nelze. Jedná se o totálnì ideje, jejich "lokaci" nenajdeme ani v jedné z onïch Ëty vrstev (reálnï transcendentnì, reelnï imanentnì, reelnï transcendentnì a reálnï imanentnì). ([7], 55) PatoËka pretenduje nep edmïtn zp sob danosti, t.j. neinetencionálnì, nep edstavov modus v naöem toku cogitationes, a to nenì nic jiného neû naladïnì - nálada ([8], 116). V naladïnì, v rezonanci vìme o Bohu, svïtï a duöi. Tato rezonance má totálnì charakter, p ekr vá reálnì i reelnì imanenci, reálnì i reelnì transcendenci. Co je pozadìm tïchto idejì? Nejsou empiricky dokazatelné. VnÏm je mìsto, kde zapouötìme kotvu do reality, eëeno s PatoËkou, ale zde je vûdy moûná korekce p edeölého poznánì, a proto je empirické poznávánì neukonëiteln m procesem. A my jiû od Platónov ch dob p ece vìme, ûe to, co p ipouötì "vìce a ménï", nem ûe b t nejdokonalejöì. Jednou z rezonancì, jeû zp ÌtomÚuje nep edmïtné, je i bolest. K tïmto záhadám intencionality pat Ì i horizont presumpce ([9], 63). VÏci ze sféry reálnï transcendentnì nás opakovanï vyz vajì, p ipomìná PatoËka ([8], 107). Pokud nás vïci p estanou vyz vat, pociùujeme heideggerovskou úzkost (Furcht), úzkost z nicoty. VÏci nám ne ÌkajÌ nic, dïsivï mlëì. Nicota z "NekoneËného p ÌbÏhu" se zhmotúuje ve fantazii spisovatel. Nicota má nejlepöì permeabilitu, prostoupì vöe, protoûe je apeironská. Nevyz vajì-li vïci, p estáváme afirmovat vlastnì JástvÌ. RozpuötÏnÌm JástvÌ zaëìnáme rozumït smrti. UstánÌ vïcn ch v zev je vöak diktováno naöì reelnì transcendenci, t.j. protencionálnì vrstvou. Kant tak geniálnï p edjìmal husserlovské anal zy vnit nìho vïdomì Ëasu. Vûdyù nejen Ëas a prostor - formy smyslového názoru, ale i "vzneöenost" provokovaná surov mi v tvory p Ìrody má sv j p vod ve vnit nìm poslednìm základu transcendentálni "egoity", totiû v noumenu. Tedy reelnì transcendence (retence a protence) vstupujì v noetick ch strukturách do smyslu vïcì, jeû jsou reálnï transcendentnì, proto má transcendence své ko eny v imanenci. "Neûijeme jen v aktuálnostech, ûijeme v habitualitách", parafrázuje PatoËka Husserlovu myölenku ([8], 123). Ale v habitualitách nejsou pouze entity z reálnï transcendentnì vrstvy naöeho vïdomì, ale tyto vïci jsou obklopeny smyslem, jenû nenì ve vïcech, ale je jim dodán subjektem. O tento smysl se vede boj mezi lidmi. Smysl je p vodnï netematick, abychom jej "spat ili", musìme zmïnit úhel pohledu - a to je tïûké. SouËástÌ smyslu je i naladïnost (Befindlichkeit), t.j. je nám "nep edmïtnï" jasno o dané proûìvané chvìli. Zde jsou ko eny hodnotìcìch akt, zde je primordiálnì vrstva naöì decize. Heidegger by doplnil nïco o p edvhledu (Vorsicht), p educhopenì (Vorgriff), p edvlastnïnì (Vorhabe) ([10], 150). K autentické existenci pat Ì úzkost, svïdomì a provinilost a existence je p vodnì v kon, tedy proces, jenû je nesen sv m smyslem; porozumït existenci znamená tedy uz Ìt smysl. Smysl nenì nikdy dán jako empiricky zjistitelná entita, nenì to vïc reálnì transcendence, pat Ì sem ale to, co si s sebou neseme v naöich retencìch, to, co je projikováno do budoucnosti naöemi protencemi. Z minulosti se nevyzujeme, jen z p Ìtomnosti nevyûijeme, budoucnost je stále s námi, protoûe protence dávajì p Ìtomnosti smysl, skrz kter j Ì pak rozumìme. "Struktury jsou mapy celku", ekl ZdenÏk KratochvÌl na p ednáöce pro filosofické p átele kybernetiky dne 20. dubna 1994 v zelené posluchárnï FF-UK v Celetné ulici, Praha 1. Filozofia 55, 4 287

Struktury jsou mapy rodiv ch pozadì, horizont, celk. Ovöem struktury jsou pochopeny cartesiánsk m rozumem jako Ëásti, nikoli jako celky, proto dnes vládne technologick rozum, "Vorhandenheit" (p ÌruËnost), p evaha rituálu nad normou, proto profánnì p evaluje nad posvátn m stejnï tak jako legalita je d leûitïjöì neû ligitimnost atd., atd. Tak je tomu obecnï. Proto pragmatismus tïûì pouze z toho, co je "p Ì-tom-nostÌ". Celky, jejichû celkovost nebyla uëinïna partikularitou, se vykazujì zvláötnì negatìvnostì. Nejde zde o negaci logickou Ëi dialektickou, nejde zde o pouhou privaci Ëili chybïnì. Tato negace je kladenìm, tedy pozicì, ovöem bez empirického v kazu. Rezonance a mï enì. "BásnÏnÌ je mï enì." ([11], 93) Tato volnï pouûitá Hôlderlinova myölenka provokuje adu otázek. MÏ enì se tu stává rezonancì, která probudì to, co rezonuje na základï podobnosti /krytì/, a tento pohyb rezonujìcìch stejnostì mì Ì aû k adekvátnìmu pozadì, od nïhoû se rezonujìcì intence odrazì vp ed do protencì, a pak nastává aprezentace s nominalizacì a cel proces se stává vïcnostì-myölenkou. Nejd Ìv musì b t nïco probuzeno, aby posléze mohla p ijìt myölenka. Proto je i básnïnì mï enìm. Rezonance stejn ch Ëi podobn ch retencì vytvá Ì krytìm novou entitu cestou tzv. syntézy krytì (Deckungssynthese). V sledek pak musì b t apercipován nominalizacì. KrytÌm se retence harmonizujì, ujednocujì. "Ad Unum vertere!" se tak stává skuteënostì. To, co oddïluje od jednoty ve smyslu UNUM, je bolestì, Ìká Heidegger, "...bolest je rozdìl sám..." ([11], 65). Thauma je údiv, kter je pokládán za poëátek moudrosti. ProË? Je to proto, protoûe údiv je poëátkem rezonance pronikajìcì retencemi v procesu krytì, jeû se pak protenduje. Filosofie se nalaôuje na bytì jsoucna, myölenì a básnïnì je rezonancì smï ujìcì k bytì samému. Invariant vznikl syntézou krytì je apercipován a pojmenován. Toto naladïnì na bytì jsoucna zaëìná skrz údiv a údiv je jen tam, kde j e ËlovÏk otev en pro to, co jìm m ûe i zat ást, protoûe bez svobody se filosofovat nedá. Úpornost poûadavku Ëisté objektivity, oëiötïné od subjektivity, vedla a vede k tomu, ûe teorie je, jak trefnï tvrdì M. Heidegger, suppozicì kategoriì, které majì jakousi kybernetickou funkci bez jakéhokoliv ontologického smyslu ([12], 11). Celky se ukazujì jen p i svém vznikánì, dokládá Heidegger ([12], 17). Celky, pozadì, horizonty se nemohou ukazovat na nïjakém dalöìm pozadì, protoûe by "celek" p estal b t celkem a stal by se ËástÌ. P esto je celek zp Ìtomniteln, a to pouze p i svém vznikánì, t.j. p i tázánì, protoûe tázánì je rezonance. TázánÌ vöak m ûe vzniknout jen tam, kde je údiv. RozvlnÏnÌ retencì bylo poëato údivem. Obrovská sloûitost noetiky-gnozeologie je p ekryta metaforou "rozvlnïnì", proto je básnïnì zároveú i mï enìm. Rituály zp ÌtomÚujÌ celky, protoûe obsahujì vznikánì celku, vûdy znovu a znovu. VyprávÏnÌm p ÌbÏhu se zp ÌtomÚujÌ celky. "VÌra je p ekrokem do budoucnosti, vych lenost do budoucnosti." ([13], 33) To, ûe vöechno dob e dopadne, je podstatou vìry. VÌra nenì p edmïtnou záleûitostì, je naladïnìm, typem rezonance, té rezonance, jeû musì b t zp ÌtomÚována rituálnï, t.j. jejìm vûdy nov m vznikánìm. StejnÏ tak ostatnì celky nejsou tvarem, ËástÌ. Technologie vïdïnì vytvá Ì Ëásti. Epistémé Katholou - vïda o vöeobecném zahrnuje v sobï celky a celkovosti, proto jejì v znam pro dneönì fragmentárni svït se bude stále posilovat. Proto je nutné peëovat o svïtliny, v nichû se zjevujì celky, ty svïtliny 288

jsou ve sfé e imanentnì podobnï jako Descartova Realitas objectiva. ZemÏ m ûe p ijìmat z nebes tvary, vûdyù ZemÏ je p vodnì beztvarostì-matériì, ale myölenì, spojenì tvaru a matérie, je záleûitostì vnit nì, imanentnì. JedinÏ v imanenci p em ölenì nárazová vlna rozrezonuje retence a hledá podobnosti - krytì, tak vzniká svïtlina (Lichtung v heideggerovské koncepci) ([14], 21). Tato svïtlina je "mìstem" jasnïnì, rozjasúovánì, je prvnì aproximacì na cestï k podstatï. Tento proces se opakuje smïrem do hloubky, jde o hledánì invariantu v mo i variacì. K nutnosti distance od poznávaného p edmïtu. "Besonnenheit" je zvláötnì pojem, neznamená jen vïdïnì, ale znamená i vïdïnì svého nevïdïnì, t.j. ten, kdo vlastnì "Besonnenheit", se nacházì v distanci od svého vlastnìho temného pozadì, kam pat Ì pudy, ûádosti, nerozlìöené intencionality. Takov ËlovÏk vì o svém "mo i nevïdomì", a proto se m ûe tïmto vliv m bránit ([15], 31). NevÏdÏt o svém nevïdïnì znamená propadnout silám "hyder a drak ", eëeno jungovsk m zp sobem. Tellurická a solárnì Ëást naöeho toku cogitationes je faktem pat ÌcÌm do "Gnothi seauton!". Naöe "Já" nestárne, z stává identické po cel ûivot. Je t eba si zjednat k nïmu p Ìstup, protoûe toto Já je osmyslúováno vnïjöìm svïtem.»lovïk je jediné bytì, kterému o toto bytì jde, jak je známo z Heideggera, PatoËky, Finka a mnoha dalöìch. A protoûe ËlovÏk osmyslnïnì vytvá Ì, vytvá Ì i to, co do svïta pat Ì a ËÌm svït "svïtuje", a tak se ËlovÏk stává spolutv rcem celku a nese za nïj zodpovïdnost. "Besonnenheit" - sóf os né je pat enìm na jsoucna ve svïtle, ale vidì i tmu kolem, proto sóf os né nenì jen pouh m vïdïnìm, ale i vïdïnìm svého nevïdïnì, coû je podmìnka sine qua non pro vzdïlanost a kvalitu osobnosti ([16], 31). Proto je existence vlastnï rozumïnìm ([10], 56). U zvì at neexistuje nahota. Tak, jak je tïlo u ËlovÏka oddïleno od okolì odïvem, tak je lidská duöe oddïlena egoitou. JástvÌ je tak vnit nì hranice - vnit nì odïv. ZruöenÌm této hranice se duöe vracì do jednoty, alespoú tak se s tìm setkáváme ve v chodnìch filosofick ch a náboûensk ch systémech. Hranice, rozhranì, peras hrajì nejd leûitïjöì úlohu, proto m ûe Ìci Z. Neubauer: "SkuteËnost v bec nemá povahu pravdy." ([17], 29) SkuteËnost se jevì a v tomto jevenì je zmïù vágnosti, je zde chaos, to jest pouze epistémé, fronesis, sofia, nús, sóf os né mohou b t branou k jistotï. "Perspektiva je vztah ke mnï", tvrdì PatoËka ([8], 65). Intencionálni paprsek se po odrazu od p edmïtu vracì ke zdroji a je to právï tento návrat, co zakládá moûnost perspektivy, v nìû se rodì osmyslnïnì svïta i nás sam ch. Ruské ikony a jejich strnulost jsou v razem vtïsnánì do okamûiku, majì poukazovat k vïënosti, majì popìrat tekoucì Ëas, poukazujì na distanci Ëasovou. OpÏt je to hranice, peras, distance, co hraje základnì úlohu v myölenì. Kdyû psychologové zamïúujì reálnì zákon s ideálnìm zákonem, t.j. zamïúujì kauzálnì regulaci s normativnì, dopouötïjì se chyby, jeû vznikla z toho, ûe nebyla zaujata správná distance k p edmïtu, jeû zaruëuje moûnost vyjevenì rozdìlu ([7], 20). Noeze majì v sobï p edoëekávánì (Vorerwartungen) a právï tato p edoëekávánì - protence nás nalaôujì na svït kolem nás. NaladÏnÌ, rozumïnì a eë jsou znaky naöeho lidského pobytu ([8], 122). ZároveÚ kaûdá Ëinnost smï uje k nïjakému cìli, kter vöak rovnïû nenì vïtöinou uvïdomïn jako v tvor a dìlo rozhodnutì ([7], 5). SmÏ ovánì Filozofia 55, 4 289

k tuöenému je vûdy zároveú smï ovánìm k celku, smyslu vöeho toho, co dïlám, ËÌm jsem skrz vlastnì Telos. Celky se zp ÌtomÚujÌ, vznikajì-li, silné meznì proûitky zp ÌtomÚujÌ celky, zjevujì je v obrovské pronikavosti. Takov m proûitkem celku je i "ötïstì", je dotykem celku bytì, proto je v le ke ötïstì nesmyslem. Dotyk s celkem se konstituuje jen jako epifenomén procesu, nikoli jako v skytové jsoucno, jeû je p edmïtem volnìho jednánì. OtevÌránÌ p esaûného je moûné pouze v pohybu, nikoli v klidu, v ukonëenosti, proto nenì moûné si tento dotyk s bytìm, s celkem vyvzdorovat. éivé pulzujìcì ideje jsou celky, v nichû se dïjì procesy, jimû Ìkáme lidsk ûivot. Chceme-li tento celek ideje uchopit jinak neû aproximacì k jejìmu smyslu, pak se z ideje stane pouhá informace bez v povïdnì sìly. Cartesiánsk jedinec chce vöe vlastnit v informacìch (Internet), ale celky (a tìm je i p Ìroda, smysl ûivota, ideje jako demokracie, pravda, spravedlnost atd.) se nedajì transporto vat jako in-formace, naopak dajì se pouze zp ÌtomÚovat cestou jejich vznikánì. A tak se nedá p Ìroda p edat jako informace, protoûe je celkem, kter je moûno zp Ìtomnit pouze skrz pohyb jejì vlastnì (p ÌrodnÌ) inaugurace. Demokracie jako ûivá a p sobìcì idea se zp ÌtomÚuje pouze v demokratickém - t.j. svobodném rozhodovánì s nasazenìm vlastnìho rizika. "SvÏt" jako celek neustále vzniká, a proto jest. "SvÏtovánÌ svïta" je jeho neustál m vznikánìm. Celky jsou proto dány jen skrz otázky, jimiû promïúujeme, ladìme sv j podìl na utvá enì celk. Jde vlastnï o gadamerovské otázky, jeû ohlaöujì celek tehdy a jen tehdy, kdyû to, v Ëem se nacházìme, jsme schopni pochopit jako odpovïô, na niû otázky musìme teprve nalézt. David Bohm vidì celek jako kontinuitu vöech proces, proto m ûe tvrdit: "Takûe kopánì do koëky bolì i nás, protoûe ve skuteënosti od koëky nejste oddïlen." ([18], 57) To sebeukazujìcì indikuje nïco, co se samo neukazuje, Ìká Heidegger ([10], 29). To, co se samo neukazuje, je právï pozadì-celek. "Opsis to adélón ta fainomena", opakuje PatoËka ([19], 75). Tato vïta znamená: fenomény umoûúujì vïdït to, co je nezjevné. Je t eba, aby fenomény odkazovaly a otvìraly celky. Gadamer mluvì o tázánì jako o klìëi. Otázky otevìrajì pozadì, celá záhada rozumïnì spoëìvá v otevìránì pozadì. "Ontos on" v podstatï znamená p sobit a trpït a to nenì nic jiného neû pohyb, v nïmû se nïco ukazuje ([19], 203). NarativnÌ dispositiv zp ÌtomÚuje pozadì, a tìm i rozumïnì. Proto má rozumïnì legitimizaënì funkci, t.j., eëeno s PatoËkou, poznávané se stává ËástÌ naöeho "domova". PatoËka mluvì o domovï jako o rozöì eném organismu ([20], 98). Poznávané se stává souëástì domova jedinï pod podmìnkou roz-umïnì a tento proces je p edevöìm vïdïnìm o pozadì, celku, kontextu, nikoli pouze vïdïnìm o jevu, Ëásti Ëi textu. Lyotard nap. tvrdì: "NÏkdejöÌ princip, podle kterého je vïdïnì neodluëitelné od v chovy (Bildung) ducha, a dokonce i od v chovy osobnosti, se stává a bude se stále vìc stávat proûitkem." ([21], 101) P ed predikacì, p ed vlastnìm souzenìm rozumìme negaci ve smyslu meze, hranice, oddïlenosti. P edmïty stojì vûdy v charakteru známosti z p edpredikativnì funkce negace a moûnosti. ParciálnÌ pochopenì vyûaduje obeznámenost s celkem, jenû jako intence obsahuje v sobï krytì. Intence celku nenì ûádná Ëást - pars. Celek lesa nejsou ani stromy, ani prostor mezi nimi, celek je nová kvalita. Tato kvalita je p esaûnou kvalitou, 290

odkazujìcì entitou. Cartesiánská neurëitost, to jest to, co nenì "clare et distincte", m ûe b t úplnï klidnï urëitostì v jiném ádu. Anebo je to naprosto vylouëené? Úloha pasivity v poznánì.»istá pasivita je v naöem toku cogitationes p edstavována drûenìm (retinovánìm, retendovánìm) retencì. Co ÌdÌ drûenì pamïùov ch obsah? O pamïù je t eba peëovat, je nutné p ipomìnat obsahy, jeû jsou retinovány Ëi retendovány v naöì pamïti. Protoûe jen sedimentacì retencì, v mnohonásobném krytì se m ûe konstituovat habitus naöeho vlastnìho ûivota, jemuû Ìkáme smysl naöeho pob vánì na svïtï. OËekávánÌ (protence) jsou pak spoluprobuzena jako logické doplnïnì smyslu, jenû se vûdy novï, originálnï dotvá Ì a je vûdy celkem, hraje úlohu pozadì, kontextu. Paprsek pozornosti a paprsek chápánì (z pasivnì i aktivnì jednoty krytì retencì) se sdruûujì a struktura smyslu se takto buduje. Celek p ebìrá funkci krytì, funkci pozadì, a na nïm vyvstává smysl. Celek je tak intendován jako prázdná anticipace, jeû se vyplúuje a uskuteëúuje v urëit ch krocìch. Husserl by dodal: "I prázdná podmìnïnost má svoji vágnì vöeobecnost, svou otev enou neurëitost..." ([22], 141) Vöe zìskává platnost jsoucìho pouze na pozadì celku a ten m ûe mìt podobu prázdné anticipace. Ale i prázdná anticipace je souëástì transcendentálni apercepce. KoligacÌ nevznikajì celky, ale pouze vïtöì Ëásti. HeterogennÌ asociace je p Ìkladem pasivnì syntézy procházejìcì naöìm tokem cogitationes. HeterogennÌ asociace je pojmem E. Husserla ([22], 207). Tato asociace r znorod ch ËástÌ je umoûnïna moûnostì celku, kter je dán p edem. Jak se nap. ujednocuje strach (nap. ze zkouöky) se strachem provázen m pachem z neznámého p edmïtu, kter pouze ohmatávám, protoûe v mìstnosti nenì vidït? Tedy emoce, Ëich a hmat, se asociujì heterogennï. Husserl by asi dodal: "... jednota sociacì je p edkonstituovaná" ([22], 211). Skryté musì b t "uvidïno" skrz to, co skr vá, jinak je jednota r znorodého nemoûná. To, co ujednocuje, musì mìt spoleëné pozadì. ReceptivnÌ zkuöenost je zaloûena na predikativnì spontaneitï, nap. to, ûe nïco je Ëervené, se zakládá na vïdïnì Ëervenosti; toto je umoûnïno vïdïnìm obecnosti a obecnost je zaloûena na rozdìlu a shodï atd. atd. ObyËejná ch ze je jednotou úëelu s nespoëetn mi aktivitami mého tïla nesoucìmi moûnost pohybu tïla k urëitému bodu. Tyto aktivity jsou zaloûeny v pasivitï, kterou nemusìme Ìdit v lì ani rozumem. Otázky startujì rezonanci ([22], 371). Otázky spouötïjì proces predikovánì na základï krytì stejného se stejn m. Horizont p edemobeznámenosti (Vorweissen) ÌdÌ proces poznávánì. Mytické myölenì je proto mytické, ûe neklade ûádn rozdìl mezi reálnì a reelnì transcendenci. VÏci okolnìho svïta a p edmïtnosti vzniklé pasivnì aktivnì sedimentacì v retencìch jsou nerozlìöen, p edstavujì pro mytické myölenì danost per excelence. Husserl pod imperativem deskripce imanentnìho toku cogitationes se prodìrá k objevu nového poznávacìho horizontu. Popisuje "kusy" proudìcìho vïdomì, jeû jsou peratické, singulárnì. Tak nap Ìklad p i vnïmu kostky je takov m kusem vidïná p ednì Ëást kostky, zatìmco zadnì Ëást je spoluvnìmána - aprezentována, protoûe je retencì z minul ch vnïm, apod. NaivnÌ vnïm neodliöuje p Ìmo vnìmané od aprezentacì retencionálnìch sediment, neodliöuje reálnï transcendentnì od reelnï transcendentnìho, kterému Pstruûina Ìká endocept ([23], 834). Filozofia 55, 4 291

Podle Brentana j e poëitek ËervenÏ nebo tónu fyzick m poëitkem. ProûÌvánÌ vöak nenì fyzick m poëitkem, jak nás to uëì psychologie. Fyzick poëitek m ûe b t iluzì. PoËitek je danost, má p edmït, t.j. poëitek je p edmïtn. ProûÌvánÌ je nep edmïtné. Pokud budou data (poëitky) pojìmána jako proûìvánì, pak budou poëitky pat it k subjektivnì stranï vnìmánì, ale dle Brentana pat Ì k objektivnìmu svïtu, k objektu. Naopak proûìvánì, t.j. nálady a naladïnì, pat Ì subjektu a z nich se rodì vhledy a poznánì ve smyslu "roz-umïnì." Proto m ûeme Ìci, ûe k taktilitï a ke kinestetick m poëitk m m ûeme p i adit substancialitu, k poëitk m zraku, Ëichu a chuti pat Ì vlastnosti substancì a sluch nám p edává úëinky substancì ([24], 169). Problém je v pojìmánì kauzality pro p edmïtnosti reelnì transcendence, vûdyù kauzalita platì pouze pro vïci reálnì transcendence. ProûÌvánÌ - to nenì tok fakt, proûìvánì je osmyslúovánì lidského pobytu. A smysl se tvo Ì aû p i proûìvánì samém, nikoliv p ed nìm, jak je vöeobecnï p edpokládáno. To znamená, ûe deskripce fakt zde nic nevy eöì. Kdy se toto husserlovské, brentanovské a patoëkovské ponauëenì dostane do naöì psychologie? Zrovna tak Bolzanovy pravdy o sobï vlastnï nejsou p edstavy /p ed-stavy/, nejsou to p ed-mïty. Tyto pravdy o sobï jsou reelnï transcendentnì ideálie, jeû v neapercipované podobï tvo Ì základ jistoty o tom, ûe jsme ve vlastnìm tïle. K problému proûìvánì. Heideggerovi bïûì o to, najìt originálnì p Ìstup k problému bytì, atak, z stavaje vïrn Cartesiovi, hledá to bytì, skrz které "je" on sám; pak ovöem nem ûe skonëit nikde jinde neû v proûìvánì. MusÌme tedy p istoupit k sebeodkr vánì, coû p edpokládá sebeskrytost. O co tedy jde? Jde o pluralitu akt v jejich horizontové intencionalitï, tj. o proûìvánì v reelnì transcendenci a v reelnì imanenci naöeho proudu cogitationes. Ale v "sensus communis" naöì vïdy o duöi ËlovÏk prodal své bytì za mìsu ËoËovice, jak nïkde tvrdì PatoËka. Totiû bytì ËlovÏka j e hledáno ve vïcech reálnì transcendence. BytÌ j e zvláötnìm celkem, sám tento celek nemá ËástÌ, proto j e "jednìm", jednìm j e bez ohraniëenì (jinak by bytì mïlo pozadì a nebylo by pozadìm samo), Ëili toto "jedno" je mimo kategorii kvantity, jedná se o parmenidovské Jedno. V kaûdém jsoucnu j e bytì jako celek nïjak obsaûeno, o toto "nïjak" se p ou filosofie mezi sebou. ZjevovánÌ jsoucen samo nenì zjevné, zjevná jsou pouze jsoucna. VnÌmánÌ naöich vnit nìch "obraz " nenì skládanka asociacì, stejnï jako náö domov nenì kauzálnì spojenì p edstav o pob vánì doma. Chápat vnit nì vnìmánì jako adici asociacì, jako mechaniku spojenì, jako slepenec obraz je p inejmenöìm nedomyölené. Fenomén svït nenì souëtem vïcì, tïlo nenì souëtem orgán, zdravì nenì souëtem adekvátnìch funkcì, spravedlnost nenì souëtem správn ch rozhodnutì, poëìtánì nenì souëtem matematick ch operacì, nemoc nenì souëtem jejìch symptom atd. Minulost a budoucnost nejsou pouh m protaûenìm p Ìtomnosti dozadu a dop edu. To se nám do myölenì pouze vkrádá descartovská "res extensa". "Domov, svït, zdravì, spravedlnost" se nedajì redukovat na prostorovou adici, jak ËinÌ cartesianismus, Ëi na holistické celky (holismus je obdobou cartesianismu). PozadÌm cartesiánského ukazovánì je prostor, extenzivnì prostorová nevyplnïnost, proto je zde p evalována mechanická adice. Ale v proûìvánì, ve kterém se ukazuje bytì jako 292

transcendens, nenì mìsto pro mechanické skládánì a strukturovánì, ale pro krytì obsah. V tomto krytì nenajdeme rozmïr extenzivnì, ale intenzivnì, protoûe stejné obsahy poukazujì do hloubky, v nìû se zjevuje to, co j e obecnïjöì a skryté, t.j. smysl, celek, pozadì. ProûÌvánÌ j e moû né pouze na pozadì, které umoûúuje jeho zjevnost. BytÌ tedy musìme potkat v reelnì transcendenci a reelnì imanenci, proto pak m ûeme Ìci, û e transcendence reálnì j e modem imanence toku cogitationes, coû samoz ejmï zavánì solipsismem, pokud problém nenì domyölen. ProûÌvánÌ j e návratem k autentickému pob vánì - jen abychom si tento luxus v bec pro samé zvnïjöúovánì v bec dovolili. To j e to, oë tu bïûì!!!!!!! LITERATURA [1] COAN, R. W.: DuöevnÌ zdravì a problém optimálnì osobnosti. New York 1977. [2] HEIDEGGER, M.: O pravdï bytì. P el. Ji Ì NÏmec. Praha 1971. [3] BUBER, M.: Ich und Du. Heidelberg 1983. [4] ODSTR»IL, B. - SYCHRA V A, L: Masaryk osvoboditel. Praha 1938. [5] ROMBACH, H.: Substanz, System, Struktur. MUnchen 1966. [6] HUSSERL, E.: Krize evropsk ch vïd a transcendentálni fenomenologie. Praha 1972. [7] PATO»KA, J.: Úvod do Husserlovy fenomenologie. Praha 1969. [8] PATO»KA, J.: Úvod do fenomenologické filosofie. Praha 1993. [9] HUSSERL, E.: Phänomenologische Psychologie. Haag 1968. [10] HEIDEGGER, M.: Sein und Zeit. Halle 1929. [11] HEIDEGGER, M.: Básnicky bydlì ËlovÏk. Praha 1993. [12] HEIDEGGER, M.: Konec filosofie a úkol myölenì. Praha 1993. [13] HEJDÁNEK, L.: Filosofie a vìry. Praha 1990. [14] HEIDEGGER, M.: Konec filosofie a úkol myölenì. Praha 1993. [15] FINK, E.: Metaphysik der Erziehung. Frankfurt am Main 1970. [16] FINK, Eugen: Metaphysik der Erziehung in Weltverständnis von Plato und Aristoteles. Frankfurt am Main 1970. [17] NEUBAUER, Z.: Nov Areopág. Praha 1992. [18] BOHM, D.: RozvÌjenÌ v znamu. Praha 1992. [19] PATO»KA, J.: Evropa a doba poevropská. Praha 1992. [20] PATO»KA, J.: P irozen svït jako filosofick problém. Praha 1936. [21] LYOTARD J. F.: O postmodernismu. Praha 1993. [22] HUSSERL, E.: Erfahrung und Urteil. Praha 1939. [23] PSTRUZINA, K.: Struktura myölenì a tvorba vïdeck ch hypotéz. In: Filosofick Ëasopis. RoË. XLI, 1993, Ë. 5. [24] PATO»KA, J.: TÏlo, spoleëenstvì, jazyk. Praha 1995. Doc. PhDr. Anna Hogenová, CSc. Fakulta tïlesné v chovy a sportu UK Martiho 31 160 00 Praha 6»eská republika Filozofia 55, 4 293