HABR PODLE JEDNE VIZE Text a fotografie: Jurg Stáheli Před čtrnácti lety, když jsem se intenzivně zabýval sběrem rostlin v přírodě (jamadori), jsme s mým kolegou narazili na příkrém jižním svahu na okraji lesa na několik nádherných listnáčů. Ty byly po dlouhá desetiletí spásány ovcemi, a tak vytvořily silné kmeny s velmi kompaktními větvemi. Právě z tohoto stanoviště*pochází několik kvalitních stromů mé sbírky, Bylo to jednoho krásného březnového dne, měli jsme souhlas majitele pozemku, abychom mohli stromy vyzvednout, když jsem narazil na tento habr. Bylo mi hned jasné, že jsem našei opravdovou raritu. Strom měl nádherné nebari, kmen byl rovněž perfektní. Větve však rostly pouze na jedné straně a některé z nich byly natolik dlouhé, že v zemi zakořenily. Již při přesazení jsem si představoval velmi starý osamělý strom uprostřed veliké louky, pod kterým občas leží krávy. První fotografie stromu vyzvednutého na jaře 1988.
Dva roky byl strom vysazen ve volné půdě v zahradě, kde vytvořil silné výhony. Později jsem ho přesadil do provizorní dřevěné bedny. Abych jej v následujících letech mohl umístit do mělké misky, musel jsem redukovat silný kůlový kořen. Nejprve jsem k tomu použil kfeště na kořeny s dobrušovaným ostřím, přičemž jsem odštipoval kořen kousek po kousku. Jednalo se o velmi namáhavou práci, ze které mě bolela ruka. Později jsem si z Japonska objednal speciální hoblík se zaoblenou spodní stranou. Tímto jednoduchým ale velmi účinným nářadím jsem cíleně od- Hoblfk a kleště na opracování kořenů. Léto 1998. Miska: Japonsko, fotografie: Pius Notter. straňoval dřevo, milimetr za milimetrem. Po téměř roční práci na kořenech a postupném přesazování jsem strom mohl konečně zasadit do mělké misky! Abych ještě více zvýraznil kořenové náběhy, pracoval jsem touto technikou i nadále. Kořenový bal byl poté tak tenký, že bych strom mohl zasadit i do velmi mělké misky. Ve svrchní části balu jsem odkryl pouze několik výraznějších kořenů, které rostly správným směrem. Domnívám se, že je pěkné, aby strom měl pouze několik silných kořenů, které by ale neměly vystupovat ze středu kmene přímo proti pozorovateli. Cíleným řezem v létě a v zimě za pomoci provázku a upínacích drátů či vzpěr jsem v koruně dosáhl pravidelného uspořádání větví a jejich vyváženosti. Větve habru s citlivou kůrou bychom neměli drátovat. Tyto 7
I Kmen s ne bar i v roce 1998. Kmen s ne bar i v roce 1999. práce jsem do dnešního dne ještě nedokončil. Chtěl bych, aby spodní větve ještě více zesílily Ačkoliv se k jemně členěnému stromu výborně hodila oválná miska, musel jsem řešit otázku použití misky větší. Strom zvětši-l průměr kmene během 14 let po vyzvednutí z přírody o více než 3 cm. Chtěl jsem tedy přinést Ještě nikdy nebyl na borce viditelný tak intenzivní růst. Léto 2000.
Kmen s původní čelní stranou v roce 1998. Fotografie: Pius Notter. určitou změnu - misku, která by ještě více podtrhla krásu stromu. Načrtl jsem si obdélníkovou misku s jednoduchým profilem a vytvořil ji z černého přírodního kamene (čedič - dolerit). Pro tento materiál jsem se rozhodl především kvůli jeho ušlechtilému vzhledu. Jeho barva se totiž výborně hodí ke kovově šedé borce habru. Prostornější miska umožnila, aby kmen v průběhu sezony výrazně zesílil. Místa praskání borky habru jsou nejlépe viditelná, když je strom mokrý. Do budoucna bych chtěl korunu stromu ještě zjemnit. Tento habr by však i nadále měl představovat dlouhý život stromu, který roste v naší krajině - velký osamělý strom, pod kterým již po staletí hledají krávy ochranu před deštěm a horkem. S vírou, že všechno bude v pořádku: naše dcera a habr. Snímek jsem pořídil v naší zahradě na jaře roku 1988. Po 12 letech se nechala dcera ještě jednou přemluvit k tomu, aby stála modelem se stejným stromem na stejném místě. 9