VŠB-Technická univerzita Ostrava Katedra práva Dovolená omezení volného pohybu zboží Permissible restrictions on free movement of goods BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor bakalářské práce: Jiří Mroviec Vedoucí bakalářské práce: prof. JUDr. Vladimír Týč, CSc. 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracoval samostatně a užil při tom zdrojů, které řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. V.dne..
Děkuji panu Prof. JUDr. Vladimíru Týčovi, CSc. za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé diplomové práce. Ostrava, srpen 2012 Jiří Mroviec
Obsah: ÚVOD... 7 1 VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ V RÁMCI EU... 8 1.1 HISTORIE VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ V ES... 8 1.2 VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ V RÁMCI EU... 9 1.2.1 Zóna volného obchodu... 10 1.2.2 Celní unie... 11 1.2.3 Společný trh... 11 1.2.4 Vnitřní trh... 12 1.2.5 Hospodářská a měnová unie... 12 1.2.6 Zásada volného pohybu zboží... 12 1.3 VNITŘNÍ TRH JAKO PŘEDPOKLAD VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ... 13 1.3.1 Tarifní překážky... 13 1.3.2 Kvantitativní překážky... 14 1.3.3 Zrušení kontrol na vnitřních hranicích... 15 1.3.4 Odstranění technických překážek... 15 1.3.5 Normalizace... 16 2 POJEM VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ... 18 2.1 POJEM ZBOŽÍ... 18 2.2 PRÁVNÍ RÁMEC VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ... 19 2.2.1 Primární právo... 20 2.2.2 Sekundární právo... 22 2.3 JUDIKATURA... 23 2.3.1 Vymezení pojmu zboží - Rozsudek CINÉTHEQUE... 23 2.3.2 Vymezení pojmu volný pohyb zboží - Rozsudek BORDESSA... 25 2.3.3 Prokázání práva k duševnímu vlastnictví Rozsudek SILHOUETTE... 26 2.3.4 Prokázání práva k duševnímu vlastnictví Rozsudek DAVIDOFF... 28 3 OMEZENÍ VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ... 31 3.1 OMEZENÍ VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ... 31 3.2 DOVOLENÁ OMEZENÍ VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ STANOVENA ČL. 36 SFEU... 34 3.2.1 Veřejná morálka... 36 3.2.2 Veřejný pořádek... 36 3.2.3 Ochrana veřejné bezpečnosti... 36 3.2.4 Ochrana zdraví a života lidí a zvířat a ochrana rostlin... 37 3.2.5 Ochrana národního kulturního bohatství... 38 3.2.6 Ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví... 39 3.3 DOVOLENÁ OMEZENÍ VOLNÉHO POHYBU ZBOŽÍ V JUDIKATUŘE... 39 3.3.1 Rozsudek DASSONVILLE... 40 3.3.2 Rozsudek CASSIS DE DIJON... 42 3.3.3 Rozsudek KECK A MITHOUARD... 43 3.3.4 Rozsudek ŠPANĚLSKÉ JAHODY... 44 ZÁVĚR... 45 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 47 SEZNAM ZKRATEK... 50
ÚVOD Volný pohyb zboží je jedním z úspěchů projektu evropské integrace. Pomohl vybudovat vnitřní trh, jehož výhod nyní využívají evropské firmy i občané a který je základem politik EU. Dnešní mezinárodní trh usnadňuje nákup a prodej produktů ve všech členských státech a poskytuje spotřebitelům širokou nabídku produktů a umožňuje jim porovnávat různé nabídky a zvolit si tu nejvýhodnější. Zároveň je volný pohyb zboží přínosný i pro podnikání. Jednotný evropský trh, který byl v minulých desetiletích vytvořen, pomáhá podnikům v EU vybudovat si silnou platformu v otevřeném a rozmanitém, konkurenčním prostředí. Tato vnitřní síla podporuje hospodářský růst a vytváření pracovních míst v Evropské unii a poskytuje podnikům v EU zdroje, které potřebují ke svému úspěchu na jiných světových trzích. Řádně fungující vnitřní trh zboží je tudíž zásadním prvkem podmiňujícím současnou i budoucí prosperitu EU v globalizované ekonomice. Zásada volného pohybu zboží je z právního pohledu velmi významným prvkem ve vytváření a rozvoji vnitřního trhu. Je jednou z hospodářských svobod, které stanovuje Smlouva o fungování EU (dále jen SFEU ). Právní předpisy v mnohém specifikují význam vnitřního trhu a zasazují tím zásadu volného pohybu zboží do podoby konkrétních podmínek pro určité produkty. Cílem této bakalářské práce je podání uceleného pohledu na pohyb zboží v rámci Evropské unie a především na dovolená omezení pohybu zboží v rámci Unie. Bakalářská práce bude rozdělena do několika částí. Budu se věnovat jednotnému trhu a pohybu zboží v rámci Evropské unie, dále pak konkrétním dovoleným omezením pohybu zboží v Evropské unii, výkladu vybraných ustanovení Smlouvy o fungování EU vztahujících se k dané problematice. 7
1 Volný pohyb zboží v rámci EU 1.1 Historie volného pohybu zboží v ES Je zřejmé, že zavedení zásady volného pohybu zboží nebylo ihned účinné. Tarifní překážky, kvantitativní omezení a podobná opatření na straně členských státu měly být odstraněny před koncem přechodného období tedy před 1. lednem 1970. Dne 1. července 1968 byla vytvořena celní unie, což vedlo k tomu, že mezi členskými státy došlo ke zrušení cla na dovoz průmyslových výrobků. Do roku a půl také došlo k odbourání veškerých cel na zemědělské produkty. Pro obchodování mimo Společenství byl přijat jednotný celní sazebník. Společný vnitřní trh však vyžaduje také volný pohyb ostatních hospodářských faktorů. Tento proces byl komplikován postupným přistupováním nových členských zemí Dánska, Velké Británie a Irska a dalších států. Z tohoto důvodu byl v roce 1985 konferencí vlád členských států v Miláně, na základě návrhu lorda Cockfielda, přijat soubor přibližně 300 návrhů na opatření k dokončení vnitřního trhu s názvem Bílá kniha. Bílá kniha sice není právně závazným předpisem, ale i přesto je velmi důležitá a přináší seznam jednotlivých potřebných úkolů. Úkoly Bílé knihy dostaly právní podobu v Jednotném právním aktu, který byl v únoru 1986 schválen. Od konce 70. let 20. století vyvinulo Společenství v tomto ohledu značné úsilí. Bylo přijato více než 250 směrnic, které se týkají celé řady oblastí vztahujících se k vnitřnímu trhu. Přijetí harmonizačních předpisů Společenství umožnilo, aby překážky vytvořené vnitrostátními ustanoveními byly odstraněny jako nepoužitelné, a byly zavedeny společné předpisy, jejichž cílem bylo zajistit jak volný pohyb zboží, tak dodržování dalších cílů stanovených Smlouvou o založení Evropského společenství (dále jen SES ) týkajících se např. životního prostředí, spotřebitelů, hospodářské soutěže atd. Harmonizace byla často zpočátku velmi obtížná, jelikož přijímání směrnic bylo znesnadněno množstvím technických specifikací a požadavkem jednomyslnosti v Radě. Dopad těchto směrnic byl však pozitivní. Harmonizace pak byla usnadněna zavedením pravidla hlasování kvalifikovanou většinou, které je vyžadováno při přijímání většiny směrnic týkajících se jednotného vnitřního trhu (článek 95 SES, který byl změněn Maastrichtskou smlouvou), a zvolením nového přístupu, jehož cílem bylo vyhnout se nákladné a podrobné harmonizaci navrhované Komisí v Bílé knize z června roku 1985. 8
Postupně byly odstraněny nepřímé daně a administrativní procedury spojené se zbožím, které by mohly působit jako překážky volného pohybu zboží. Členské státy musí uzpůsobit státní monopoly obchodní povahy tak, aby byla vyloučena diskriminace mezi příslušníky členských států v případě, že jde o podmínky nákupu nebo odbytu zboží 1. Také byla stanovena pravidla pro činnost podniků a poskytování výhradních práv a zavádí pravidla pro poskytování státních podpor podnikům. 2 1.2 Volný pohyb zboží v rámci EU Volný pohyb zboží je jednou ze základních svobod garantovaných na vnitřním trhu Evropské unie (dále jen EU ). Odbourávání překážek komunitárního obchodu začalo již v na sklonku 50. let minulého století po podpisu Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (dnes Evropské společenství, dále jen ES ). Po počátečních přechodných obdobích byla již v roce 1968 v ES završena celní unie, tj. uvnitř Společenství byla odbourána cla a kvantitativní omezení a pro obchod se třetími zeměmi začal fungovat společný celní sazebník. V 70. letech 20. století prohlubování integračního procesu v souvislosti s ropnými krizemi zastavilo. Členské státy se v této době často uchylovaly k protekcionistickým opatřením, které znevýhodňovaly zahraniční poskytovatele. K obnovení integračního procesu došlo v polovině 80. let 20. století, kdy došlo k publikování Bílé knihy Dokončení vnitřního trhu. V této době došlo také ke změně přístupu Společenství k technickým požadavkům kladeným na výrobky. Nastává odklon od tzv. směrnic starého přístupu, které určovaly detailní požadavky na parametry produktů. Přistoupila se k tzv. směrnicím nového přístupu, které obsahují obecné požadavky kladené na bezpečnost a ekologičnost produktů. Vnitřní trh se čtyřmi svobodami pohybu byl po odstranění fyzických, technických a daňových překážek oficiálně završen k 1. lednu 1993. Volný pohyb zboží je zajištěn odstraněním cel a množstevních omezení a celkovým zákazem opatření majících podobný účinek jako cla nebo množstevní omezení. K dokončení vnitřního trhu přispívá zásada vzájemného uznávání, odstraňování fyzických a technických překážek a normalizace. 1 Za státní monopol je považována instituce, kterou některý členský stát ovládá, řídí nebo jejímž prostřednictvím výrazně ovlivňuje dovoz či vývoz mezi členskými státy. 2 POMAHAČ, R. Evropské právo. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Karolinum, str. 143-144 9
Dnešní volný pohyb zboží v sobě zahrnuje mnoho různých politik a hladce zapadá do koncepce spolehlivého vnitřního trhu, který zaručuje snadný přístup ke kvalitním produktům, v kombinaci s vysokým stupněm ochrany dalších veřejných zájmů. 3 Volný pohyb zboží v ES by se dal vyložit jako jistá forma liberalizovaného obchodu se zbožím mezi členskými státy EU v rámci celní unie. S pojmem volný pohyb zboží je spjata celá řada dalších pojmů. Mezi ně patří např. zóna volného obchodu, celní unie, společný trh, vnitřní trh, hospodářská a měnová unie. 1.2.1 Zóna volného obchodu Zóna volného obchodu je uskupení suverénních států, které mezi sebou zrušily všechna tarifní i kvantitativní omezení za předpokladu, že si ponechají a zachovají celní předpisy a kvóty vůči jiným zemím. 4 Zóna volného obchodu je většinou tvořena nějaké regionálním uskupením, např. APEC 5, EFTA 6, aj. V rámci tohoto uskupení pak probíhá volný obchod s veškerým zbožím. Je taky možné, aby probíhal obchod se zbožím, které je méně citlivé, např. obchod s průmyslovým zbožím. V takové zóně bývá v praxi často vyňat obchod se zemědělskými produkty, textilem nebo finančními službami. Nevýhodou zóny volného obchodu je skutečnost, že často chybí jednotný celní sazebník. Navíc jednotná společná obchodní politika s sebou ve vztahu ke třetím zemím nese riziko a je často chápána jako nevýhoda zóny volného obchodu. V takovém případě obchodníci mohou vstupovat do zóny volného obchodu přes hranice toho členského státu, který na jejich zboží uvaluje nejnižší clo. Taková situace je částečně eliminována tzv. pravidlem původu zboží. 7 Pravidlo původu zboží vede často k omezení volného obchodu v rámci zóny jen na zboží, které pochází z členských států. 3 KOL. AUTORŮ. Volný pohyb zboží. Příručka k uplatňování Smlouvy upravující volný pohyb zboží. Lucemburk: Generální ředitelství pro podniky a průmysl, 2010. str. 13 4 SVOBODA, P. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie, 1.vyd. Praha, C.H.Beck, 2003, str. 2 5 Rada pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (Asia-Pacific Economic Cooperation) 6 Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association) 7 SVOBODA, P. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie, 1.vyd. Praha, C.H.Beck, 2003, str. 2 10
1.2.2 Celní unie Celní unie je jednotnou obchodní zónou, ve které se volně pohybuje veškeré zboží, bez ohledu na to, zda bylo vyrobeno v EU, nebo dovezeno z jiných zemí. Celní unie posiluje zónu volného obchodu o společný celní sazebník vůči třetím státům. Protože dohoda o stejné úrovni cel a jejich vymáhání je jistým omezením suverenity členského státu, tato pravomoc se zpravidla svěřuje ústřednímu orgánu složenému ze zástupců členských států. Celní unie pokrývá veškerý obchod zbožím a zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu k třetím zemím. Tento zákaz se vztahuje i na cla fiskální povahy. Jsou zakázána kvantitativní omezení dovozu a vývozu a veškerá opatření s rovnocenným účinkem. Tyto zákazy nebo omezení nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo skrytého omezování obchodu mezi členskými státy. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek je jedna ze dvou druhů překážek, kterým musí čelit volný pohyb zboží. Existuje několik fiskálních překážek, které se týkají omezení svobody volného pohybu zboží a které jsou zakázány bez dalšího, tj. ze zákazu fiskálních překážek neexistují žádné výjimky, například: opatření mající rovnocenný účinek jako cla, diskriminační zdanění. 8 1.2.3 Společný trh Společný trh je vysokým stupněm ekonomické integrace. Členské státy v rámci společného trhu odbouraly veškerá cla, používají společný celní sazebník vůči třetím zemím a je mezi nimi zabezpečen volný pohyb zboží, služeb, pracovní síly a kapitálu. Volný pohyb kapitálu tedy s sebou nutně nese určitou míru nákladů, které jsou spjaty s bankovními operacemi, rozdílnými přístupy k hospodářské politice v jednotlivých státech. Tyto faktory se podílejí a způsobují určitou míru nestability měn a pohyb kurzů. 9 8 TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Linde, str. 471-474 9 SVOBODA, P.: Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie, 1.vyd. Praha, C.H.Beck, 2003, str. 2-3 11
1.2.4 Vnitřní trh Jednotný vnitřní trh je vyšším stádiem společného trhu. Spočívá ve zdokonalení společného trhu. Toto zdokonalení je způsobeno odstraněním fyzických překážek. Mezi takto odstraněné překážky patří např. zrušení daňových kontrol na vnitřních hranicích, otevření národních trhů veřejných zakázek, zavedení volného pohybu osob všech kategorií osob, liberalizace služeb a liberalizace pohybu kapitálu. Díky těmto opatřením je pak možné úplné odstranit hranice a celý trh se pak chová stejně jako trh vnitrostátní. Je však nutné říci, že náklady spojené s pohybem kapitálu tímto opatřením nemizí. Platí zde to samé, co u společného trhu. 1.2.5 Hospodářská a měnová unie Jedná se o stav, kdy jsou ekonomiky zemí v hospodářské unii plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu. Navíc dochází k přenosu pravomocí těchto zemí na nadnárodní instituce. Jedná se např. o spolurozhodování o obchodní politice, sociální sféře nebo rozpočtových deficitech členských zemí. Měnová unie znamená, že členské státy kromě toho používají společnou měnu, která je zákonným platidlem. EU je aktuálně ve fázi hospodářské a měnové unie. Je třeba si uvědomit, že utváření hospodářské unie je složitým procesem, a to jak ekonomicky, tak politicky. Je podmíněna dohodou o přenosu hospodářské suverenity na nové nadnárodní instituce. Z toho je tedy nanejvýš zřejmé, že dosažení tohoto stupně je cílem evropské integrace. 10 1.2.6 Zásada volného pohybu zboží Obecně platí zásada, že zboží vyrobené v EU v souladu s legislativou či legálně dovezené do EU požívá svobody pohybu. Ekonomické výhody ES závisejí na účinnosti volného pohybu zboží daleko méně než na volném pohybu služeb. Volný pohyb zboží na vnitřním trhu ES se opírá o celní unii, tedy zákaz cel a rovnocenných opatření mezi členskými státy a společná celní politika, včetně společného celního sazebníku vůči nečlenským státům. Toto opírání se 10 SVOBODA, P. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie, 1.vyd. Praha, C.H.Beck, 2003, str. 4 12
o celní unii musí být podporováno společnou obchodní politikou (čl. 206 SFEU, dříve čl. 131 SES). 1.3 Vnitřní trh jako předpoklad volného pohybu zboží Předpokladem pro volný pohyb je odstranění překážek. Mezi prvotní překážky členských států pro volný pohyb zboží, které bylo nutné odstranit, patří: tarifní překážky cla exportní i importní, opatření s jim rovnocenným účinkem a vnitřní diskriminační zdanění; kvantitativní omezení kvóty dovozní i vývozní, opatření s rovnocenným účinkem. Tato podmínka byla splněna již v roce 1968. V Bílé knize vydané Komisí v červnu 1985 byly uvedeny další fyzické a technické překážky, jež bylo třeba odstranit, a opatření, která měla být za tímto účelem přijata. Většina z těchto opatření již byla přijata. S přechodem na vnitřní trh v roce 1993 byla přijata další - druhotná - opatření, která měla volný pohyb vylepšit. Především odstranění fyzických překážek (zrušení kontrol na vnitřních hranicích), odstranění technických překážek, normalizace. V následujícím se zmíním o některých překážkách 1.3.1 Tarifní překážky Čl. 28 SFEU (bývalý čl. 23 SES), cit.: Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím. 11 Tarifní překážky volného pohybu zboží jsou spojeny s pravomocemi členských států k ukládání závazných peněžních dávek. Překážkou této pravomoci jsou 11 EU. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. In Úřední věstník Evropské unie, 2010, C 83, s. 53. Dostupné také z WWW:<http://eurlex.europa.eu/JOHtml.do?uri=OJ:C:2010:083:SOM:CS:HTML>. ISSN 1725-5163 13
tři překážky tři zákazy vyplývající ze Smlouvy. Jedná se o zákaz cel v rámci celní unie, zákaz zavádění dávek s rovnocenným účinkem a zákaz vnitrostátních daní s diskriminačním nebo ochranářským účinkem. Cla nemohla být mezi členskými státy zrušena okamžitě. Členské státy se nejprve zavázaly nezvyšovat stávající cla a nezavádět nová a postupně byla stávající cla odbourávána. Toto přechodné období skončilo v roce 1968. 12 Tarifní překážky vycházejí především z přímé nebo nepřímé pomoci členských států v rámci prodeje tuzemských výrobků. Jejich význam je tedy možné spatřit v pomoci podpory domácí výroby. Na druhé straně však finančně zatěžují dovoz výrobků z jiných států. 1.3.2 Kvantitativní překážky K posílení vnitřního významu celní unie byla zakázána nejen cla a opatření s jim rovnocenným účinkem, ale také kvantitativní omezení. Důvody těchto omezení mohou být nejen hospodářské, ale i politické. Jedná se o kvóty a opatření s účinkem rovnocenným kvótám. Tato forma je v určitém smyslu účinnější než cla, neboť rozsah omezení je možno stanovit přímo a přesně podle potřeby. 13 To platilo jak pro dovozní operace (čl. 28 SES, nyní čl. 34 SFEU), tak pro operace vývozní (čl. 29 SES, nyní čl. 35 SFEU). Tento zákaz byl však prolomen z řady důvodů výjimkami: kvóty přímá množstevní omezení - jsou založeny na jednostranném právním aktu státu, mohou být také součástí mezinárodní smlouvy, v případě, že jsou součástí právních dokumentů, tak je můžeme velmi dobře rozeznat a tudíž i použít; opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením ORUKO pojem ORUKO není nijak vymezen, a to i přestože se jedná o původní pojem SES, který nebyl použitý v žádné předcházející mezinárodní 12 TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a akt. vyd. Praha : Leges, 2010, str. 163 13 TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a akt. vyd. Praha : Leges, 2010, str. 165 14
smlouvě, jednotná definice tohoto pojmu není ani v judikatuře - ESD zatím pouze odděleně definoval pojem ORUKO dovozu a ORUKO vývozu. 1.3.3 Zrušení kontrol na vnitřních hranicích I. Celní formality V letech 1985 1992 byly tyto formality zjednodušeny (byl zaveden jednotný správní doklad a společná stanoviště hraniční kontroly a byl zjednodušen tranzitní režim Společenství) a poté dne 1. ledna 1993 byly zrušeny. II. Hraniční kontroly Hraniční kontroly byly zrušeny dne 1. ledna 1993. Uvnitř členského státu mohou být stále prováděny kontroly za účelem ochrany zvířat a rostlin, a to za stejných podmínek, za jakých jsou tyto kontroly prováděny u domácích výrobků, tj. bez diskriminace založené na původu zboží nebo druhu dopravy. 1.3.4 Odstranění technických překážek Po odstranění celních formalit a hraničních kontrol představovaly hlavní překážku zcela volnému pohybu, kterou ještě zbývalo odstranit, technické překážky. Tyto překážky jsou početné, značně rozmanité a neustále se vyvíjejí. Existují dva hlavní způsoby, jak je odstranit, a to kontrola dodržování zásady vzájemného uznávání vnitrostátních předpisů, harmonizace právních předpisů. Na základě usnesení Rady ze dne 7. května 1985 potvrzeného usnesením Rady ze dne 21. prosince 1989 a rozhodnutím Rady 93/465/EHS byl zaveden tzv. nový přístup a globální přístup. Podle tohoto přístupu je základní zásadou vzájemné uznávání vnitrostátních předpisů. Harmonizace Společenství musí být omezena na základní požadavky a je opodstatněná pouze tehdy, když tyto vnitrostátní předpisy nemohou být považovány za rovnocenné a vytvářejí omezení. Základními ustanoveními SFEU týkajícími se harmonizace práva upravujícího vnitřní trh jsou články 114 a 115. 15
Článek 114 (odst. 4), cit.: Pokládá-li členský stát poté, co Evropský parlament a Rada, Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů uvedených v článku 36 nebo vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody pro jejich ponechání. (jde o žádost Komisi o výjimku z harmonizační směrnice.). 14 Účelem směrnic přijatých na základě nového přístupu je jednak zajistit volný pohyb zboží prostřednictvím harmonizace celých odvětví, a jednak zajistit vysokou úroveň ochrany cílů obecného zájmu. Předmětem těchto směrnic byly např. jednoduché tlakové nádoby, hračky, stavební materiály, stroje, spotřebiče plynných paliv a telekomunikační zařízení. 1.3.5 Normalizace Vyvstala potřeba evropských norem, což bylo důsledkem nového přístupu. Normalizace je dobrovolným postupem založeným na dohodě mezi různými hospodářskými subjekty a vykonávaným nezávislými orgány pro normalizaci, které působí na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni. Evropský systém normalizace původně zahrnoval dva orgány: Evropský výbor pro normalizaci (CEN), založený v roce 1961, a Evropský výbor pro normalizaci v elektronice (CENELEC), založený v roce 1962. Systém byl poměrně málo výkonný a byl oživen na počátku 80. let 20. století směrnicí 83/189. 15 V současné době existují tři organizace: CEN 16, CENELEC 17 a ETSI 18. Harmonizační směrnice zpočátku odkazovaly na průmyslové normy, které nejsou závazné, neboť nebyly stanoveny vnitrostátními úřady. Proto bylo třeba zavést evropské normy. Tento proces byl však značně nedokonalý jednak kvůli své pomalosti a jednak kvůli dosavadní praxi převádět evropské normy do norem vnitrostátních. 14 TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a akt. vyd. Praha : Leges, 2010, str. 200 15 Nahrazena směrnicí 98/34 16 Evropský výbor pro normalizaci 17 Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci 18 Evropský institut pro technické standardy (European Technical Standarts Institute) 16
V průběhu 90. let 20. století probíhaly další diskuse, které zvýšily kvalitu a výkonnost evropské normalizace, a to zejména nahrazením postupu souhlasu při přijímání norem hlasováním kvalifikovanou většinou (není třeba je provádět ve vnitrostátním právu). V současnosti se výrobci řídí evropskými normami stanovenými evropskými orgány pro normalizaci. Platnost zbývajících vnitrostátních norem je zaručena zásadou o vzájemném uznávání. 17
2 Pojem volného pohybu zboží Volný pohyb zboží je základním předpokladem pro fungování vnitřního trhu EU. Vnitřní trh Evropské Unie tvoří území všech členských států EU. Cílem vytvoření tohoto trhu bylo a je dát vzniknout prostoru, ve kterém platí tzv. čtyři základní svobody, a to volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Z fungujícího vnitřního trhu těží především občané a podnikatelé z členských států EU. Prohlubování čtyř svobod také významně napomáhá dosažení vyššího ekonomického růstu, vyšší životní úrovně a významnějšího postavení Evropy na mezinárodním poli. 19 2.1 Pojem zboží Zboží je definováno v judikatuře Evropského soudního dvora, ale není definováno ve Smlouvě o založení ES. Rozsudkem 7/68 (Komise v. Itálie) je zboží přesně vymezeno takto: zboží jsou výrobky, které mají hodnotu vyjádřitelnou v penězích a které jsou právně způsobilé být předmětem obchodních transakcí. Jinými slovy, zboží je hmotný předmět (na rozdíl od služeb), ocenitelný v penězích a jako takový - schopen být předmětem obchodní transakce. Na základě dalších rozsudků Evropského soudního dvora se za zboží mimo jiné považují i zemědělské výrobky, předměty duševního vlastnictví (například zvukové nahrávky na discích a kazetách, PC programy), výrobky dodávané spolu s poskytovanou službou (například voda, energie i elektřina), umělecké předměty. Za zboží se považují také věci s negativní hodnotou jako například odpadky, jelikož kladná peněžní hodnota není definičním znakem zboží. 20 V praxi nastávají situace, kdy na základě rozsudků je nutno definovat to, co nemůže být za zboží označeno, tedy takové věci, se kterými je zakázáno obchodovat. Jako zboží nemůžeme označit: věci, s nimiž nelze obchodovat například drogy, některé zbraně, lidské orgány; práva duševního vlastnictví; věci osvědčující práva například lístky z loterie, rybolovné certifikáty. 19 MPO[online].c2005[cit.2012-05-01].DostupnézWWW: <http://www.mpo.cz/dokument3363.html> 20 POMAHAČ, R. Evropské právo. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Karolinum, str. 143-144 18
Zboží je možno prodávat ve všech státech EU a zboží z ostatních členských zemí nemůže být znevýhodňováno oproti domácímu výrobku clem či speciální daní. Zboží, které podléhá režimu ES, musí pocházet: z členských zemí, pokud se jedná o výrobky, které mají původ v tzv. třetích zemích, musí být již v některém ze členských států ve volném oběhu po provedeném celním řízení, kdy clo již bylo uhrazeno). Značného uvolnění pohybu zboží bylo dosaženo již odstraněním tzv. tarifních překážek (tj. cla a omezení s jim rovnocenným účinkem), které zabraňovaly dalšímu rozvoji kooperace a specializace mezi podniky v různých členských státech. Samotné odstranění těchto tarifních překážek již přineslo, pro každodenní dodávky komponentů přes hranice, znatelný nárůst vzájemné obchodní výměny. Záhy se však ukázalo, že zrušení tarifních překážek nestačí pro uvolnění pohybu zboží v širším měřítku, protože běžné výrobky narážely i nadále na různé (většinou technické) požadavky stanovené v národních předpisech jednotlivých členských států, které se od sebe samozřejmě lišily. Podrobné informace k těmto tzv. netarifním překážkám obchodu a principům volného pohybu zboží jsou uvedeny v podkapitole 1.3 Vnitřní trh jako předpoklad volného pohybu zboží. 2.2 Právní rámec volného pohybu zboží Za účelem stanovení právních předpisů pro volný pohyb zboží rozlišujeme dvě skupiny zboží: I. Zboží, na které se vztahuje princip vzájemného uznávání - jedná se o zboží, na které se nevztahují předpisy technické harmonizace. Platí, že zboží vyrobené podle práva jedné členské země je obchodovatelné v celé Unii, existuje zde tedy princip vzájemného uznávání. Výrobky zároveň musí splnit požadavky na obecnou bezpečnost podle směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků. II. Produkty pokryté tzv. směrnicemi starého a nového přístupu, tzv. harmonizovaná oblast jedná se o skupinu produktů, u kterých přistoupila EU k technické harmonizaci. Zpočátku aplikovala tzv. starý přístup, který spočíval v detailním určení technické a zdravotní specifikace výrobků. Detailní normy se dodnes týkají hlavně automobilů, 19
vybraných potravin, léků, chemikálií, nebezpečných látek či hnojiv. V polovině 80. let 20. století však došlo k přechodu na tzv. nový přístup charakteristický prokazováním shody s technickými požadavky, které nemají tak detailní charakter jako u tzv. starého přístupu. Harmonizace na evropské úrovni stanoví pouze minimální požadavky nutné k vysoké ochraně spotřebitele. Výrobce, dovozce či akreditovaný zkušební ústav vydává tzv. prohlášení o shodě s požadavky příslušné směrnice nového přístupu. Předepisuje-li směrnice pro daný produkt přezkoušení zkušebním ústavem, je výsledek přezkoušení platný v celé EU. Pro obchodování v jiných členských státech již není třeba nechat produkt znovu testovat. Směrnicemi nového přístupu jsou pokryty například výtahy, dětské hračky, stavební výrobky, tlaková či strojní zařízení, měřící přístroje, aj. 21 2.2.1 Primární právo Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu tvoří základ hospodářské ústavy Společenství a je nutné přihlížet k nim i tehdy, stanoví-li se účel společné právní úpravy ke zdůraznění sociálního rozměru trhu a k podpoře aktivní hospodářské soutěže. Hospodářsko-právní, správně-právní a trestněprávní úprava chrání veřejné zájmy, sdílené všemi členskými státy. Patří k nim: bezpečnost a postih nedovoleného obchodování a podnikání, ochrana veřejného zdraví, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitelů i zachování důvěry veřejnosti v sektor finančních služeb. Volný pohyb zboží upravovala Smlouva o založení ES. Poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, byla Smlouva o založení ES pozměněna a přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie. Ustanovení o volném pohybu zboží (bývalé články 23 31 SES) byla přečíslována na články 28-32 a 34-36 SFEU. Také další články byly přečíslovány. 21 ENTERPRISE EUROPA NETWORK.CZ [online]. c2012 [cit. 2012-01-07]. Dostupné z WWW: <http://www.enterprise-europe-network.cz/poradenstvi/podnikani-v-eu/volny-pohyb-zbozi/> 20
V bakalářské práci bude použito nové číslování SFEU. Pokud bude v textu odkazováno na rozsudky Soudního dvora vynesené podle SES, bude použito staré číslování (např. články 23 až 31 SES, nyní články 28 až 32 a 34 až 36 SFEU). Výjimky ze zákazu uplatnění kvantitativních omezení a opatření s obdobným účinkem stanovuje článek 36 SFEU, který připouští kvantitativní omezení dovozu, vývozu či tranzitu zboží odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národních kulturních statků, které mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Volný pohyb se tedy netýká všech produktů, jsou z něj vyjmuty například některé zbraně či jaderný materiál. Vzhledem k tématu práce se v dalším ve stručnosti vyjádřím k jednotlivým článkům SFEU, které upravují volný pohyb zboží: článek 34 SFEU, který se týká dovozu uvnitř EU a zakazuje množstevní omezení, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, mezi členskými státy, článek 35 SFEU, který se týká vývozu z jednoho členského státu do jiného a podobně jako článek předchozí zakazuje množstevní omezení, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, a článek 36 SFEU, který stanoví odchylky od svobod vnitřního trhu vymezených články 34 a 35 SFEU, jež jsou na základě určitých zvláštních důvodů ospravedlněny. 22 Vztah článku 34 a 36 podle prof. Týče, cit.: Posuzujeme-li určité opatření omezující obchod mezi členskými státy z hlediska jeho dovolenosti, začínáme vždy čl. 34 a zjišťujeme, zda jde skutečně o kvantitativní omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem. Musí jít vždy o opatření nerozlišující mezi dováženým a domácím zbožím. Dojdeme-li k závěru, že podle čl. 34 je opatření nedovolené, zkoumáme dále, zda nespadá pod některou z výjimek stanovených článkem 36 s respektováním obecné klauzule (zákaz svévolného omezování obchodu a skryté diskriminace). Výjimky čl. 36 22 KOL. AUTORŮ. Volný pohyb zboží. Příručka k uplatňování Smlouvy upravující volný pohyb zboží. Lucemburk: Generální ředitelství pro podniky a průmysl, 2010. s. 16-17 21
se mohou vztahovat i na opatření rozlišující dovážené a domácí zboží. Nevztahuje-li se na zkoumaný případ výjimka podle č. 36, je opatření definitivně nedovolené. 23 Je zřejmé, že ochrana protichůdných zájmů vyvolává vznik úprav. Z tohoto důvodu využívá právo EU nástroje, které vedou k harmonizaci právních norem a vyvážení liberálních a ochranných prvků právní regulace. Jednotný vnitřní trh zaručuje, že zboží na trhu jednoho členského státu Společenství se může volně pohybovat i ve druhých členských státech ES. 2.2.2 Sekundární právo Evropská unie usilovala a nadále usiluje o to, aby se členské státy vyrovnaly se společnými požadavky na kvalitu výrobků a služeb. Byl vytvořen princip, podle něhož je třeba uznat národní právní a správní standard za přijatelný. Cílem této snahy je překonat překážky vyplývající z různorodých národních předpisů. Je třeba zdůraznit, že nemá nevývratnou povahu, přijatý standard nesnižuje význam ochrany důležitého veřejného zájmu a že respektuje základní práva spotřebitele a nedeformuje konkurenční prostředí. Evropský soudní dvůr uznává překážky, které pramení z rozdílných technických a obchodních norem, a to pokud jsou tyto normy nezbytné pro zajištění oprávněných požadavků (veřejné zdraví, ochrana spotřebitele nebo životní prostředí, řádný obchodní styk); cílem těchto norem je zabezpečení veřejného zájmu, který je natolik významný, že odůvodňuje výjimku; jsou tyto normy prostředkem, který je současně nejvhodnější a zároveň nejméně brání obchodu. Kvantitativně nejrozsáhlejší část sekundárních právních předpisů, které se týkají vnitřního trhu, se zabývá výrobou zboží a jeho odbytem. Tyto předpisy se vztahují na oblasti, kde nelze užít zásady vzájemného uznávání národních standardů, protože rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami jsou příliš velké a měly by proto rovnocenný účinek jako překážky obchodu, tedy jako cla nebo kvantitativní omezení. Směrnice se zpočátku snažily vytvořit podrobný soubor pravidel nahrazujících vnitrostátní pravidla. 23 TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a akt. vyd. Praha : Leges, 2010, str. 176 22
Princip vzájemného uznávání pomáhá odstraňovat neoprávněné překážky ve volném pohybu zboží na vnitřním trhu. Členský stát nemůže bez naléhavého důvodu zakázat na svém území prodej výrobku, který je v souladu s právem vyroben a obchodován v jiném členském státě, i když je vyroben podle technických norem, které se liší od norem uplatňovaných na domácí výrobky. Předpisy, které se týkají jen prodeje, však mohou být volně aplikovány, pokud se týkají domácího a zahraničního zboží bez rozdílu. 24 Mezi nejvýznamnější prameny sekundárního práva v oblasti základních svobod, konkrétně v oblasti volného pohybu zboží, patřila směrnice Komise č. 70/50/EHS z 22. 12. 1970, o zrušení opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu, na která se nevztahují jiné předpisy přijaté na základě Smlouvy o EHS 25. Směrnice se formálně používala během přechodného období a vyjadřovala záměr Komise postihovat nejen opatření, která jasně připouští rozdílný postup vůči domácímu a dováženému zboží, ale i ta opatření, která se vztahují na obě tyto kategorie zboží stejně. Jinými slovy, předmětem směrnice bylo zrušení opatření uvedených v článcích 2 a 3, která existovala v době počátku platnosti smlouvy o EHS. 2.3 Judikatura V dalším uvedu několik právních případů z minulosti, které se týkaly vymezení pojmu zboží, vymezení pojmu volný pohyb zboží a některých omezení a výjimek. 2.3.1 Vymezení pojmu zboží - Rozsudek CINÉTHEQUE Je rozsudek soudního dvora ve věci 60 a 61/84 Cinétheque SA aj. v. Fédération nationale des cinémas Francais z 11. 7. 1985, SbSD 1985, 2605. Podle Tichého a kol. tento rozsudek vymezuje pojem zboží ve vztahu k pojmu služba. Služba se konzumuje do zboží, jestliže určité úkony jsou spojeny s jeho výrobou. V tomto smyslu je třeba zboží vymezit v širším slova smyslu právě ve vztahu k pojmu služba. Jak již bylo zmíněno výše, smlouva sama neobsahuje definici pojmu 24 POMAHAČ, R. Evropské právo. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Karolinum, str. 145 25 EU. Komise č. 70/50/EHS z 22. 12. 1970, o zrušení opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu, na která se nevztahují jiné předpisy přijaté na základě Smlouvy o EHS. In Úřední věstník Evropské unie, 1970, L 13, s. 29. 23
zboží. Tichý zdůrazňuje, že podle Evropského soudního dvora je tomuto pojmu rozumět tak, že se jím chápou výrobky, které jsou schopny se stát předmětem obchodní transakce (viz 2/90 Komise v. Belgie). Dříve byl tento pojem rozšířen ve srovnání s předchozím chápáním soudu, která vyžadovala, aby zboží mělo hodnotu vyjádřitelnou v penězích (7/68 Komise v. Itálie). 26 Odůvodnění překážky volného pohybu zboží představuje ochrana kultury. Skutkový stav: Právní úprava Francouzské republiky z roku 1982 a 1983 stanovila lhůtu a určitou posloupnost v užívání filmů tak, že nejprve se film může promítat v kinech, pak užívat na videokazetách a videodiscích a nakonec v televizi. Toto pravidlo však mohlo být modifikováno rozhodnutím ministra kultury, který mohl prominout i výše uvedenou lhůtu jednoho roku po konzultaci s poradním výborem, v němž byli zastoupeni i zástupci výrobců videokazet a videodisků. Předmětem sporu před soudem první instance v Paříži byla problematika týkající se distribuce filmu Furyo, která poskytovala výlučná práva k distribuci francouzské společnosti, ale film byl vyroben společností se sídlem v Londýně. Anglická i francouzská společnost podaly žalobu u soudu první instance v Paříži, který se obrátil na Soudní dvůr se čtyřmi předběžnými otázkami. Dále uvádím některé detaily z rozsudku 27. 8. Především je třeba zkoumat, zda předpisy Smlouvy o volném pohybu služeb, zejména článek 59 [49] mají význam pro posouzení slučitelnosti takových národních právních předpisů s komunitárním právem. 9. Filmové dílo patří do skupiny uměleckých děl, která jsou přístupná veřejnosti buď bezprostředně v televizi anebo v kině anebo nepřímo ve formě nosičů jako jsou videokazety. V jiném případě se rozlišuje mezi rozšířením na veřejnosti a uvedením nosiče do obchodního styku. Předpisy francouzského zákona, který dal podnět k oběma řízením před národními soudy, zakazuje zhodnocení filmového díla ve formě nosičů, zejména videokazet. Mohla by se tedy klást otázka, zda tento zákaz, i když neplatí pro pouhé vymezení licence, se týká nepřímo výroby dotčených videokazet, a vztahuje se též na pokyn 26 TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Linde, str. 468 27 Judikatura je citována ze zdroje TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva, nikoliv z Rozsudku Soudního dvora ve věci Cinetheque SA, 60-61/84, Recueil 1985, s. 2605. 24
k výrobě těchto výrobků. Zde je třeba konstatovat, že práce při výrobě videokazet nemohou být kvalifikovány jako služby ve smyslu Smlouvy, protože úkony provádí výrobce přímo již výrobou výrobku, který je zařazen ve společném řádném tarifu (číslo 37.07). Podle článku 60 Smlouvy [50] za služby se považují výkony, které jsou poskytovány za úplatu odměně, pokud nepodléhají předpisům o volném pohybu zboží. Z těchto úvah vyplynulo, že otázky předložené národním soudem je třeba zkoumat výlučně z hlediska článků 30 a 36 SEHS [28 a 30 ES]. 28 2.3.2 Vymezení pojmu volný pohyb zboží - Rozsudek BORDESSA Je rozsudek Evropského soudního dvora ve věcech 358 a 416/93 trestní řízení proti Alde Bordessa a dalším z 23. 2. 1995, SbSD 1995, 361. Podle Tichého a kol. v tomto rozsudku, který svědčí o dalším vývoji judikatury, provedl Soudní dvůr omezující definici pojmu zboží, tentokrát ve vztahu ke kategorii plateb a kapitálu. Do tohoto pojmu nelze zařazovat prostředky, které slouží či jsou zamýšleny na jeho nákup či na jeho pořízení. Peněžní prostředky podléhají režimu pohybu plateb a kapitálu a nepatří do režimu volného pohybu zboží. Skutkový stav: Vývoz bankovek a mincí, resp. šeků znějících na španělskou měnu přesahující hodnotu jeden milion španělských peset na osobu byl dovolen podle královského nařízení z roku 1991 pouze na základě úředního povolení. V roce 1992 byl na španělsko-francouzské hranici kontrolován italský občan Bordessa, který cestoval z Francie osobním automobilem. V jeho automobilu byly na různých místech nalezeny bankovky v hodnotě 50 milionů peset. Bordessa neměl jakékoliv povolení k jejich vývozu. Byl zatčen a jeho peníze byly konfiskovány. V trestním řízení, které pak probíhalo u národního vrchního soudu, položil španělský soud Evropskému soudnímu dvoru předběžné otázky, které se týkaly určení platnosti a účinků uvedené španělské úpravy ve světle komunitárního práva. V dalším opět uvedu některé detaily z rozsudku. 29 28 TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Linde, str. 469 29 Judikatura je citována ze zdroje TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva, nikoliv z Rozsudku Soudního dvora ve věci Bordessa a další, C-358/93, Recueil 1995, s. I-361. 25
(11) Těmito otázkami žádá národní soud informaci o tom, zda s články 30 a 59 Smlouvy [čl. 28 a 49] není v rozporu právní úprava - v daném případě, která činní vývoz mincí, bankovek anebo šeků na majitele závislým na předchozím povolení správního úřadu anebo předchozím ohlášení, a pro případ nesplnění tohoto předpokladu obsahuje pohrůžku trestem. (12) K článku 30 [28] je třeba konstatovat, že podle judikatury Soudního dvora nejsou peněžní prostředky v systému Smlouvy považovány za zboží, které by spadalo pod články 3-37 [28-31] Smlouvy. (13) Ze systematiky Smlouvy dále plyne, že materiální převod majetkových hodnot nespadá pod články 30 a 59 [28 a 49], nýbrž pod článek 67 30 a směrnici k provedení tohoto článku. (14) I kdyby bylo prokázáno, že takový převod je platbou související s oběhem zboží či služeb, nespadala by tato transakce přesto pod úpravu článku 30 a 59 [28 a 49], nýbrž pod úpravu článku 106 Smlouvy [107 a další]. (15) Proto je třeba na obě otázky odpovědět tak, že úprava, která činí vývoz mincí, bankovek a šeků na majitele závislým na předchozím povolení úřadu nebo na předchozím ohlášení, a pro případ nesplnění tohoto požadavku obsahuje pohrůžku trestem, nespadá do působnosti článku 30 a 59 Smlouvy [28 a 49]. 31 2.3.3 Prokázání práva k duševnímu vlastnictví Rozsudek SILHOUETTE Je rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-355/96 Silhouette International Schmidt GmbH & CO. KG v. Hartlauer Handelsgesellschaft GmbH z 16. 7. 1998, SbSD 1998, I-4799. Práva k duševnímu vlastnictví jsou jedním z důvodů, pro něž může být členskými státy omezen volný pohyb zboží uvnitř společného trhu (čl. 36 SFEU, dříve čl. 30 SES). Existence práv duševního vlastnictví je ponechána na úvaze členských států. Pokud ale existují práva k duševnímu vlastnictví (např. práva k ochranné známce), pak výkon těchto práv včetně jejich vyčerpání je předmětem komunitární harmonizace. Paralelní dovozy anebo reimporty ze třetích zemí poškozují výrobce a jeho autorizované obchodníky tím, neparalelní dovozci mohou prodávat za nižší ceny buď 30 Byl zrušen Niceskou smlouvou. 31 TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Linde, str. 470 26
proto, že v zahraničí opatřili zboží za levnější cenu, anebo už z toho pouhého důvodu, že nenesou náklady na reklamu, kterou platí výrobce a jeho autorizavaní obchodníci. Paralelní dovozy uvnitř Společenství jsou považovány za pozitivní a aprobovaný postup ve prospěch spotřebitele. Paralelním dovozům uvnitř Společenství nebrání ani výlučná práva k ochranné známce za předpokladu, že její majitel dal souhlas k obchodování s dotyčným zbožím pod touto známkou. Skutkový stav a výsledek řízení: Rakouská společnost Silhouette vyrábí brýle ve vyšší cenové kategorii a pod stejnojmennou ochrannou známkou s nimi obchoduje. Ochranná známka je zaregistrovaná v Rakousku a ve většině zemí světa. Rakouským optikům dodává své brýle přímo, optikům v jiných státech prostřednictvím distributorů. Jiná rakouská společnost prodává mimo jiné také brýle, avšak v nižších cenových relacích. Silhouette se pokládá za špičkového a módního výrobce brýlí a nízké ceny konkurenční rakouské společnosti považuje za škodlivé. V roce 1995 prodal Silhouette brýlové obroučky, které jsou vyšlé z módy do Bulharska a do jiných států bývalého SSSR s podmínkou, že export do jiných zemí je zakázán. Konkurenční rakouská firma tyto obroučky nakoupila, dovezla do Rakouska a zahájila reklamní kampaň s tím, že prodává obroučky Silhouette, nakoupené v zahraničí. Tichý a kol. uvedli ve svém komentáři k tomuto rozsudku, že práva k ochranné známce se nevyčerpávají druhově, ale vždy ve vztahu k jednotlivému výrobku. Proto individuální obroučka brýlí, u níž její majitel příslušné ochranné známky souhlasil s jejím prodejem v Bulharsku a zemích bývalého Sovětského svazu, nemůže být obchodována uvnitř společného trhu. To umožňuje, aby výrobce praktikoval jiné ceny na společném trhu a jiné vůči třetím zemím. Evropský soudní dvůr potvrdil využití práv k ochranné známce za účelem ochrany před paralelními dovozy a reimporty ze států mimo společný trh, jakkoliv by z těchto praktik mohli těžit spotřebitelé díky nižším cenám. Evropský soudní dvůr potvrdil využití práv k ochranné známce za účelem ochrany před paralelními dovozy a reimportem ze států mimo společný trh, i když nižší cena byla ve prospěch spotřebitele. Soud judikoval, cit.: 32 3232 Judikatura je citována ze zdroje TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva, nikoliv z Rozsudku Soudního dvora ve věci Silhouette, C-355/96, Recueil 1998, s. I-04799. 27
Dle čl. 5 odst. 1 směrnice uděluje registrovaná známka jejímu vlastníku výlučná práva v ní obsažená, navíc stanoví, že taková práva opravňují vlastníka bránit třetím osobám bez jeho souhlasu používat při obchodování jakékoli označení totožné s ochrannou známkou ve vztahu ke zboží nebo službám, které jsou identické s těmi, pro něž ochranná známka byla registrována. Článek 5/3 stanoví demonstrativní výčet druhů praktik, které může majitel zakázat podle odst. 1 včetně, zejména dovozu vývozu zboží pod dotčenou ochrannou známkou. Článek 7 stanoví, že za stanovených okolností výlučné právo k ochranné známce je vyčerpáno s výsledkem, že majitel nemůže zakázat její používání. Podle textu směrnice samotné vyčerpání nastane pouze tam, kde výrobky byly dány na trh ve společenství (od účinnosti dohody EHP v Evropském hospodářském prostoru. 25. Směrnice musí být vykládána tak, že obsahuje úplnou úpravu pravidel týkajících se práv udělených ochrannou známkou. 26. Směrnice tudíž nemůže být vykládána tak, že by ponechávala na členských státech upravit jejich domácím zákonodárstvím vyčerpání práv udělených ochrannou známkou ve vztahu k výrobkům daným na trh v nečlenském státu. 31. Ve světle předcházejícího je třeba na první otázku odpovědět tak, že národní pravidla o vyčerpání práv k ochranné známce ve vztahu k výrobkům daným na trh vně Evropského hospodářského prostoru pod touto známkou majitelem nebo s jeho souhlasem jsou v rozporu s čl. 7 odst. 1 směrnice ve znění dohody o EHP. 33 2.3.4 Prokázání práva k duševnímu vlastnictví Rozsudek DAVIDOFF Zatímco Evropský soudní dvůr ve výše uvedené věci Silhouette řešil otázky vztahu územního (mezinárodní v. komunitární) a věcného (druhové v. individuální rozsahu vyčerpání výlučných práv majitele ochranné známky, ve věci Davidoff šlo o to, kdy je souhlas majitele ochranné známky implikován, tj. dán jinou než výslovnou formou. Tichý a kol. konstatují, že nejdůležitějším aspektem tohoto sporu je vztah mezi právem vlastnickým, zahrnujícím mimo jiné i dispoziční právo dalšího prodeje třetím osobám bez omezení, na jedné straně, a výlučným právem k ochranné známce, které dovoluje, aby majitel ochranné známky bránil dovozu zboží pod ochrannou známkou na území, na něž se jeho souhlas k obchodování daným zbožím pod ochrannou známkou 33 TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Linde, str. 481-483 28
nevztahuje. Evropský soudní dvůr završil předchozí judikaturu, která za tzv. specifický předmět ochrany ochranné známky nepovažuje pouhý vztah mezi výrobcem a výrobkem, zaručujícím kvalitu zboží, ale i právo parcelovat jinak jednotný trh z jiných důvodů, byť jde o identické a pravé zboží. Skutkový stav: Zino Davidoff má ochranné známky na kosmetické výrobky Cool Water a Davidoff Cool Water, na základě výlučné distribuční smlouvy je prodával pouze pro území Singapour, přičemž distributor smlouvy byl vázám zakázat svým zákazníkům další prodej mimo toto území. A&G Imports Ltd však dané výrobky nakoupil a prodával ve Velké Británii. Levi Strauss má m. j. ochranné známky LEVI S a 501. Prodává své výrobky prostřednictvím selektivní distribuční sítě. Trvale odmítá prodávat své zboží hypermarketovým sítím Tesco a Costco. Tyto hypermarkety však nakoupily zboží firmy Levi Strauss v Mexiku, USA a Kanadě a prodávaly je i ve Velké Británii. Výše uvedené spory (Davidoff, Strauss a Silhouette) byly u Evropského soudního dvora spojeny za účelem společného vyřešení otázek, které se týkaly aplikovatelnosti zásady komunitárního vyčerpání na celý prostor Evropského hospodářského prostoru, dovozování nepřímého implikovaného souhlasu majitele ochranné známky k obchodování se zbožím na území Evropského hospodářského prostoru z některých skutkových okolností. Z rozsudku: 34 2. Implikovaný souhlas nelze dovolit ze skutečnosti, že majitel ochranné známky nesdělil všem následným kupcům zboží, daného na trh mimo Evropský hospodářský prostor, svůj nesouhlas s jeho obchodováním uvnitř Evropského hospodářského prostoru; zboží na sobě nemá upozornění na zákaz jeho umístění na trh uvnitř Evropského hospodářského prostoru; majitel ochranné známky převedl vlastnické právo ke zboží pod ochrannou známkou, aniž by stanovil smluvně jakékoliv výhrady, i když podle práva rozhodného pro danou smlouvu převedené vlastnické právo zahrnuje při absenci takových výhrad neomezené právo dalšího prodeje, anebo konečné právo následně obchodovat zbožím uvnitř Evropského hospodářského prostoru. 34 Judikatura je citována ze zdroje TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva, nikoliv z Rozsudků Soudního dvora. 29
že 3. Ve vztahu k vyčerpání výlučného práva majitele ochranné známky není rozhodné, - dovozce zboží pod ochrannou známkou si není vědom, že její majitel nesouhlasí s umísťováním zboží na trh uvnitř Evropského hospodářského prostoru nebo s jeho prodejem tam, jinými než autorizovanými prodejci, nebo - autorizování malo- nebo velkoobchodníci nestanovili svým kupujícím smluvní výhrady obsahující takový nesouhlas, i když o něm byli majitelem ochranné známky informováni. 35 35 TICHÝ, L.; A KOL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Linde, str. 484-485 30
3 Omezení volného pohybu zboží Jak vyplývá z výše uvedeného, je možno konstatovat, že velká část z hlavních omezení volného pohybu zboží jsou dnes již odstraněna. Základy byly položeny současně se zavedením jednotného evropského trhu v roce 1993, avšak nepřetržitý proud stížností od občanů a podniků adresovaných Komisi zdůrazňuje skutečnost, že ani maximální dosavadní úsilí neodstranilo všechny překážky obchodu. Dosud na ně narážejí zejména malé a střední podniky. Proto se tyto společnosti často ve své činnosti raději soustředí na několik málo jednotlivých členských států nežli na celý vnitřní trh, protože se jen s obtížemi umí vypořádat s nejrůznějšími vnitrostátními předpisy o technických požadavcích na výrobky, které dosud nejsou harmonizovány. Kromě toho může být přístup na trh komplikován rozdíly v předpisech upravujících maloobchodní prodej nebo v cenových předpisech, s nimiž nejsou podniky v jiných členských státech obeznámeny. Navíc nové inovativní výrobky a technická zdokonalení s sebou zároveň přinášejí i nové výzvy, na které je třeba reagovat. Vnitrostátní právní prostředí, které nedokáže držet krok s tímto vývojem, se může brzy stát překážkou přeshraničního obchodu. V nakupování jsou dnes užívány moderní informační technologie typu internetu, což usnadňuje nakupování, zvyšuje poptávku po rychlém a snadném převodu zboží z jednoho členského státu do druhého, aj. Z tohoto důvodu se nyní v určitých oblastech vynořují omezení obchodu, která nebyla v minulosti patrná. Volný pohyb zboží však není absolutní hodnotou. Za zvláštních okolností mohou určité nadřazené politické cíle vyžadovat omezení či dokonce zákazy, které, i když brání volnému obchodu, slouží důležitým účelům, jako je ochrana životního prostředí nebo lidského zdraví. V posledních letech tedy v oblasti volného pohybu zboží dochází ke zvyšování důrazu na otázky životního prostředí, což potvrzuje skutečnost, že určité ospravedlňující důvody mohou být časem posuzovány odlišně. Proto je při uplatňování evropského práva neustále nutno slaďovat různé, někdy i protichůdné cíle a zajistit přijetí vyváženého přístupu. 3.1 Omezení volného pohybu zboží Překážky obchodu mají velmi rozdílné formy a podoby. Někdy jsou to velmi přímočará opatření zvlášť zaměřená na dovoz nebo umožňující preferenční zacházení 31