ZPRÁVA Z NÁVŠTĚVY ZAŘÍZENÍ

ZPRÁVA Z NÁVŠTĚVY ZAŘÍZENÍ Zařízení pro děti-cizince, diagnostický ústav, dětský domov se školou, výchovný ústav, středisko výchovné péče, základní škola a praktická škola, navštívené pracoviště dětský domov se školou a výchovný ústav, Hříměždice - Vestec č. 20, Areál Permon, 263 00 Dobříš Název zařízení: Kontakt: tel: 251 555 501 Zařízení pro děti-cizince, diagnostický ústav, dětský domov se školou, výchovný ústav, středisko výchovné péče, základní škola a praktická škola, se sídlem Radlická 30, 150 00 Praha 5 Zřizovatel: Vedoucí zařízení: Typ zařízení 1 : Kapacita: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. Luboš Hudec dětský domov se školou a výchovný ústav 24 + 24 dětí Datum návštěvy: 8. září, 11. - 12. října 2011 Druh návštěvy: neohlášená Datum vydání zprávy: 30. listopadu 2011 Návštěvu provedli: Mgr. A. H., JUDr. P. P., Mgr. M. J., Mgr. O. V. a Mgr. T. Š., psycholožka 1 Ve smyslu ustanovení 2 zákona č. 109/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 1

OBSAH ČÁST Strana ÚVOD 3-4 Právní podklad pro provedení návštěvy a její cíl 3-4 Informace o zařízení 4 Informace o dětech 4 Průběh návštěvy 4 ČÁST 1 Umístění dítěte v zařízení 5-10 Zjištění z návštěvy 5 Doporučení ochránce 9 Opatření doporučená ke zvýšení standardu poskytované péče 10 ČÁST 2 Individuální přístup, vzdělávání 11-16 Zjištění z návštěvy 11 Doporučení ochránce 15 ČÁST 3 Životní podmínky 17-20 Zjištění z návštěvy 17 Doporučení ochránce 19 Opatření doporučená ke zvýšení standardu poskytované péče 19 ČÁST 4 Zacházení 20-27 Zjištění z návštěvy 20 Doporučení ochránce 26 Opatření doporučená ke zvýšení standardu poskytované péče 27 ČÁST 5 Opatření ve výchově 28 Zjištění z návštěvy 28 Doporučení ochránce 28 ČÁST 6 Personál zařízení 29-30 Zjištění z návštěvy 29 Doporučení ochránce 30 Opatření doporučená ke zvýšení standardu poskytované péče 30 ZÁVĚR 31 2

ÚVOD Právní podklad pro provedení návštěvy a její cíl Veřejný ochránce práv na základě ustanovení 1 odst. 3 a 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále ZVOP), provádí systematické návštěvy míst (zařízení), v nichž se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě. Příčinou omezení na svobodě může být jak rozhodnutí orgánu veřejné moci, tak může být důsledkem závislosti na poskytované péči. Cílem systematických návštěv je posílit ochranu osob před všemi formami tzv. špatného zacházení. Špatným zacházením je třeba rozumět jednání, které obecně řečeno nerespektuje lidskou důstojnost. V extrémní poloze může mít podobu mučení, krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, v nižší intenzitě formu neúcty k člověku a jeho právům, nerespektování jeho sociální autonomie, soukromí nebo práva na spoluúčast v procesu rozhodování o jeho vlastním životě, zneužívání závislosti na poskytované péči, nebo její prohlubování. Formálně může špatné zacházení spočívat jak v porušování práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, 2 mezinárodními úmluvami, zákony a podzákonnými právními předpisy, tak v neplnění více či méně závazných instrukcí, pokynů, standardů péče, principů dobré praxe či postupů. V případě věznic, policejních cel či zařízení pro cizince špatné zacházení spočívá zejména v nerespektování práva na soukromí, v ponižujícím zacházení (např. při osobních prohlídkách), nebo trestání, či v nevyhovujících materiálních a hygienických podmínkách. Naopak ve školských či zdravotnických zařízeních nebo v zařízeních sociálních služeb může mít špatné zacházení podobu nerespektování práva na soukromí, práva na rodinný život, posilování závislosti na poskytované péči, nerespektování sociální autonomie a práva na spoluúčast při rozhodování o vlastním životě. Veřejný ochránce práv provádí systematické návštěvy od roku 2006. Zveřejňuje informace se zevšeobecněnými poznatky o situaci v jednotlivých typech zařízení. Jsou dálkově dostupné, 3 aby mohly sloužit jak veřejnosti, tak i nenavštíveným zařízením jako zdroj informací o doporučeních ochránce. Dětské domovy se školou a výchovné ústavy jsou jako místa, kde se vykonává ústavní výchova, zařízeními, kde jsou osoby omezeny na osobní svobodě ve smyslu ustanovení 1 odst. 4 písm. a) ZVOP. Základní právní úprava těchto zařízení, zacházení s dětmi a vzájemných práv a povinností je obsažena v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZÚOV). Nutno však podotknout, že zacházení s dětmi a respektování jejich práv je nutno posuzovat předně a zejména prismatem Úmluvy o právech dítěte 4 a Listiny základních práv a svobod. Při hodnocení navštívených zařízení vycházím rovněž z poznatků získaných během systematických návštěv výchovných ústavů provedených v roce 2006, z prošetřování individuálních stížností na poměry ve školských zařízeních, nebo i ze standardů, které 2 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen Listina). 3 http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/. 4 Sdělení č.104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte (dále jen Úmluva o právech dítěte). 3

formuloval Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), který Českou republiku v pravidelných intervalech navštěvuje a hodnotí podmínky, ve kterých žijí osoby omezené na svobodě včetně respektování jejich práv. V oblasti sanace rodiny je třeba rovněž přihlédnout k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Informace o zařízení Zařízení pro děti-cizince (dále jen ZDC či zařízení), stejně jako jiná školská zařízení tohoto typu, zajišťuje náhradní výchovnou péči pro děti na základě předběžného opatření soudu či rozhodnutí soudu o nařízené ústavní či uložené ochranné výchově. 5 Samotnou koncepci umisťování, vzdělávání a výchovy nezletilých dětí s jazykovou bariérou, včetně nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu, schválila vláda svým usnesením 6 již v roce 2002. Následně vzniklo ZDC, které dnes tvoří diagnostický ústav, dětský domov se školou, výchovný ústav, středisko výchovné péče, základní školu a praktickou školu. Právní rámec je dán ZÚOV a vyhláškou č. 438/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních (dále jen vyhláška), přičemž část šestá vyhlášky pojednává přímo o dětech-cizincích. Místem systematické návštěvy byl dětský domov se školou (dále DDŠ) s kapacitou 24 dětí a výchovný ústav (dále VÚ) s kapacitou rovněž 24 dětí umístěný v areálu Permon v obci Hříměždice, části Vestec (dále Permon). Informace o dětech Zařízení je určeno dětem-cizinců, přičemž současná právní úprava pojem dítě-cizinec blíže nespecifikuje. Z původní koncepce je však zřejmé, že má sloužit zejména dětem-žadatelům o azyl bez doprovodu, popř. jiným dětem, které nehovoří česky, pochází z odlišného kulturního prostředí a jejich výchova není zabezpečena. Průběh návštěvy Návštěva proběhla neohlášeně s vědomím ředitele, a to ve dvou termínech - 8. září 2011 a 11. až 12. října 2011. Po celou dobu návštěv (s výjimkou počátku návštěvy druhé) byla přítomna vedoucí Permonu Mgr. Rohrbachová. Návštěva zahrnovala prohlídku prostor zařízení, rozhovory s vedením, sociální pracovnicí, vychovateli a náhodně vybranými dětmi. Byla také prostudována dokumentace dětí, vnitřní předpisy a pedagogické materiály zařízení. Zaměstnancům Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jen zaměstnanci Kanceláře) byla poskytnuta veškerá požadovaná součinnost. Dále jsem zjišťoval a ověřoval potřebná fakta u orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále OSPOD) Městské části Praha 5, bývalých zaměstnanců a klientů zařízení. 5 1 odst. 2 ZÚOV. 6 Usnesení vlády č. 395 ze dne 17. dubna 2002 o Koncepci umisťování, vzdělávání a výchovy dětí s jazykovou bariérou včetně nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu; schválený materiál č. j. 403/02. 4

ČÁST 1 UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE V ZAŘÍZENÍ Zjištění z návštěvy Jak jsem již uvedl výše, ZDC zajišťuje náhradní výchovnou péči pro děti-cizince, a to na základě rozhodnutí soudu. Zařízení je povinno realizovat soudní rozhodnutí (předběžné opatření, rozsudek) a převzít dítě do péče. ZDC tak de iure nemá možnost ovlivnit skladbu primárně přijímaných dětí. OSPOD totiž při podání návrhu na vydání předběžného opatření, 7 navrhuje umístit všechny nezletilé cizince bez doprovodu (tedy všechny děti, které nejsou občany ČR) do péče ZDC. K tomuto jsou také tyto orgány metodicky vedeny. 8 Zařízení se tak stává sběrným místem pro děti-cizince, přičemž se liší zejména důvody jejich přijetí. Vytrácí se tak prapůvodní idea zařízení, dle které mělo ZDC poskytnout péči dětemcizincům, zejména žadatelům o azyl bez doprovodu, jež pochází z kulturně odlišného prostředí, nehovoří česky a jsou mnohdy traumatizováni minulostí. Změna ve struktuře přijímaných dětí nutně souvisí se změnou migrace a je při současné ekonomické a politické situaci předvídatelným jevem. ZDC se tak v současnosti sice plní cizinci, tito však již nejsou žadateli o azyl. 9 Jedná se především o státní příslušníky Slovenska, či zemí bývalého východního bloku. Tím se mění i škála dovedností a potřeb těchto dětí. Převažuje skupina integrovaných dětí se znalostí češtiny, resp. slovenštiny, které pobývají na území České republiky dlouhodobě, a do sítě zařízení pro děti se dostaly ze sociálních důvodů (nezajištěny základní životní potřeby, 10 rodiče ve vězení), nebo důvodů výchovných (vlastní trestná činnost; nerespektování autority dospělých). Vyvstává tedy otázka nad současným účelem, modelem fungování a směřováním ZDC (viz doporučení 1.1). V době druhé návštěvy bylo na Permonu 42 přítomných dětí (procentuální podíl viz tabulka), 4 děti byly na útěku a jedna ukrajinská dívka se nacházela na rediagnostice. Slovenskou státní příslušnost mělo 18 dětí, přičemž se připravoval příjem šestičlenné sourozenecké skupiny, rovněž ze Slovenska (podíl dětí ze Slovenska by se tak zvýšil na 50 %). Dále Permon pečoval o 3 polské děti, 3 ukrajinské (z toho 1 na útěku), 4 ruské, 2 makedonské, 2 bulharské, 1 gruzínské, 1 moldavské, 1 rumunské, 3 konžské (z toho 2 na útěku), 2 somálské (z toho 1 na útěku), 2 čínské, 1 etiopské a 1 dítě z Nigérie. O kulturní a jazykové integrovanosti dětí ze Slovenska, či dětí z původního východního bloku, které již několik let žijí se svými rodiči na našem území, nelze pochybovat. Otázku sociální integrovanosti, resp. sociálního 7 76a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 8 Metodické doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí k práci s nezletilými cizinci bez doprovodu, č. j. 2009/9396-214, určené všem krajským úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, viz také http://www.mpsv.cz/files/clanky/7291/nezletily_cizinec.pdf. 9 Za rok 2010 bylo ze 49 nově přijatých dětí pouze 7 žadatelů o azyl, jak vyplývá ze statistické zprávy DDÚ za rok 2010. 10 Co do důvodu nařízení ústavní výchovy či vydání předběžného opatření však poukazuji na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallová a Walla proti České republice ze dne 26. 10. 2006, a dále na nálezy Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 2244/09 ze dne 20. července 2010 a II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011. 5

zanedbání těchto dětí nechme stranou, jelikož v tomto ohledu si, bohužel, jsou tyto děti mnohdy rovny s dětmi českými. Jsem přesvědčen, že péči o většinu současné klientely Permonu by mohlo převzít i běžné školské zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy. Děti by tak mohly být blízko své rodině, svým příbuzným. Argumentace složitou administrativou související s pobytovým statusem dětí (zejm. v souvislosti s vyřizováním trvalého pobytu), kterou zpracovává jediná sociální pracovnice na Permonu, zde jistě neobstojí. 11 V případě azylového řízení je opatrovníkem pro řízení většinou ustanoven pracovník Organizace pro pomoc uprchlíkům (dále OPU), v dalších věcech je třeba počítat se součinností správních orgánů, či metodickou pomocí jednotlivých zainteresovaných resortů. Pokud by exkluzivita ZDC spočívala pouze ve znalosti administrativní práce, nikoliv v práci s dětmi, jde o špatný model. Je tedy zapotřebí změnit systém umisťování dětí-cizinců. Hlavním kritériem nemá být státní příslušnost, ale kulturní odlišnost. V tomto ohledu ZDC již dávno mělo upozornit zřizovatele a dotčená ministerstva na problém spočívající ve změně spektra a potřeb přijímaných cizinců. Samo zařízení má možnost, ať už formální či neformální cestou, ovlivnit místo výkonu předběžného opatření soudu (před nařízením i v jeho průběhu). Rovněž po nařízení ústavní výchovy může diagnostický ústav, který je jednou ze složek ZDC, rozhodnou o přemístění dítěte do jiného školského zařízení po souhlasu územně příslušného diagnostického ústavu. Ze statistiky diagnostického ústavu plyne, že tato praxe není ojedinělá, 12 nicméně s ohledem na složení dětí na Permonu se jeví jako nedostatečná (viz doporučení 1.2). Existenci ZDC jako specializovaného pracoviště se složkou diagnostickou a složkou poskytující dlouhodobé ubytování a odbornou péči považuji v současném systému ústavní péče o děti za důležitou. Nutno však zvolit jiný model fungování a péče, jelikož současný koncept zařízení, kde se mísí jedinci s poruchami chování (byť cizinci) s dalšími cizinci, kteří potřebují zcela jinou péči, není akceptovatelný. Návrhů řešení existuje celá řada a spočívají zejména v rovině organizační a odborné. V tomto ohledu je na vedení ZDC (potažmo zainteresovaných ministerstev), aby optimální koncept pro futuro nalezlo. Základním posláním ZDC, potažmo Permonu, kde je dětem poskytována dlouhodobá péče, je integrace do české společnosti 13 spojená s plněním úkolů diagnostických, výchovně vzdělávacích, terapeutických a sociálních dle 13 vyhlášky. Slovo integrace tak lze nahradit pojmy jako život v běžné komunitě, zvládnutí každodenních potřeb, schopnost tvořit sociální vazby apod. Svým účelem se ZDC vlastně neliší od jiného školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Po spektru přijímaných dětí, které tvoří současný Permon, je integrace do společnosti dalším problematickým bodem, který se bude prolínat celou touto zprávou. V souvislosti s terapeutickými a sociálními úkoly uvádím hodnocení stavu na Permonu externí psycholožkou: U dětí-cizinců jsou v současné době zajišťovány především fyziologické potřeby a potřeba bezpečí. U většiny dětí z DDŠ jsou tak patrné známky citového strádání na hranici citové deprivace. Zejména mladší děti mají tendenci se citově fixovat na všechny starší a dospělé osoby ve svém okolí. U dětí i mladistvých je patrné nenaplnění potřeby životní jistoty, smysluplnosti a srozumitelnosti okolního světa. U dětí 11 Jak se tomu stalo v případě J. H. Rozhodnutí Diagnostické ústavu Hradec Králové, ze dne 29. října 2009, o přemístění chlapce z Dětského domova se školou Horní Maršov do ZDC, bylo odůvodněno nevyřízením státního občanství ČR, což způsobuje potíže v zabezpečování odpovídající péče. 12 Za rok 2010 bylo ze 49 nově přijatých dětí 12 vráceno do péče rodičů, 8 umístěno na Permon, 5 do jiného zařízení, 16 bylo stále ve stavu, 4 na útěku, 2 předány do péče jiné osoby a 2 děti byly umístěny na studentské oddělení Háje. O umístění dětí rozhoduje ředitel ZDC na základě doporučení pedagogické rady. 13 Pomiňme skutečnost, že některé děti mají Českou republiku pouze jako tranzitní zemi a o integraci nestojí, resp. ze zařízení utečou dříve, než je možné s ní započít; existuje rovněž skupina dětí, které se po ukončení pobytu v ZDC vrací do svých národnostních komunit. 6

mladších 8 let, zejména pak u dětí mladších 5 let, jsou patrné známky narušení základního pocitu bezpečí a důvěry v okolní svět ústící ve vysokou míru příchylnosti k dospělým osobám a hledání náhradní mateřské postavy. Život v domově se školou navíc podporuje u většiny z nich závislost na tomto známém prostředí a omezuje jejich dovednosti v kontaktu s okolní společností. U dětí z VÚ jsou patrny známky sociální deprivace. Režim, izolace a neutěšené životní podmínky mohou mít velmi neblahé důsledky pro budoucí nastavení dětí k majoritní společnosti a na jejich začlenění se do ní. Stávající stav a procesy v zařízení tak nevedou ke zmírnění vlivu zátěžové situace na formování osobnosti dospívajících. Většina dětí z VÚ také nenavštěvuje školu mimo zařízení. Těmto dětem zjevně chybí kontakt s okolní společností, což má neblahý vliv na formování jejich osobnosti a schopnosti začlenit se do společnosti mimo Permon. U všech dětí bez rozdílu jsou patrné velké nedostatky v oblasti výchovy k samostatnosti v okolním prostředí a společnosti zacházení s penězi, používání veřejné dopravy, pošta, banka apod., včetně komplexní reálné představy a zkušenosti s chodem a zabezpečením domácnosti, běžná domácí logistika a provozní záležitosti. Hlavně mladším dětem schází realistická představa o fungování rodiny, respektive domácnosti docházka dětí do vzdělávacích zařízení, nákupy, zajištění chodu domácnosti, práce s rodinným rozpočtem. Pojmovým znakem výše uvedeného je sousloví ústavní výchova, nicméně v případě Permonu jsou eskalujícími problematickými faktory nevhodná lokace objektu, práce s dětmi, aktivity dětí, motivace dětí, situace personálu zařízení a vize vlastní budoucnosti dětí. Všem těmto okruhům se budu ve své zprávě věnovat. Významnou úlohu při realizaci ústavní výchovy má též OSPOD. V souvislosti s provedenou systematickou návštěvou jsem vstoupil v komunikaci s OSPOD Praha 5, který je místně příslušným pro většinu dětí z Permonu. 14 Z vyžádané dokumentace vyplynul názorový střet zejména v souvislosti s případem tehdy nezl. M. B. M. a F. M., tedy dívek, které utekly z Permonu do Francie. Poznatky příslušného OSPOD související s uvedeným případem se zabývalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále MPSV) i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT). Uskutečnilo se též pracovní jednání mezi těmito zainteresovanými složkami. Jeho závěry směřují spíše do obecné roviny komunikace mezi ZDC a OSPOD Praha 5, jelikož je patrné, že stranou zůstával zájem dítěte, který musí vždy převážit. Následně došlo k částečné nápravě stavu (např. možnost nahlížení OSPOD do spisů dětí, která byla z rozhodnutí ředitele odepřena apod.). Samotné příčiny útěku dívek, jejich výpovědi v zařízení pro děti ve Francii, komunikace mezi OSPOD Praha 5, Velvyslanectvím ČR ve Francii a nepravdivé informace 15 sdělované ředitelem zařízení těmto orgánům jsou tak jen dokladem situace na Permonu a aktivit ředitele ZDC. Mohu uzavřít, že bez vzájemné kooperace, korektnosti vztahů a otevřenosti není možné nejlepšího zájmu dítěte dosáhnout. Příkladem dobré praxe a jedním ze způsobů nalézání nejlepšího zájmu dítěte a sdílení poznatků je však pořádání případových konferencí, na kterých participují jak zaměstnanci ZDC, tak OSPOD Praha 5. Práce s rodinou dítěte je primárně úlohou OSPOD, nicméně bez iniciativy a spolupráce všech zainteresovaných institucí není možné tento úkol úspěšně splnit. Cílem je v ideálním případě nedopustit vzájemné odcizení a uspíšit návrat dítěte do rodiny. Již diagnostický ústav kontaktuje rodiče, zjišťuje příčiny umístění dětí do systému zařízení ústavní výchovy a snaží se o návrat dítěte do rodiny, pokud sám důvod umístění není v rozporu s uvedeným cílem (týraní, zneužívání dětí). V závěrečných zprávách je téměř vždy doporučována další 14 Místem trvalého pobytu většiny dětí-cizinců je sídlo ZDC. 15 Informace o tom, že dívky jsou již zletilé a jsou pravděpodobně zapleteny do závažné trestné činnosti, která se nyní v ČR vyšetřuje. 7

práce s rodinou. V některých případech výše uvedené neplatí, jelikož se jedná o nezletilé bez doprovodu, či děti, které se z faktických důvodů k rodině v dané době vrátit nemohou (např. pobyt rodičů ve vězení). V současnosti však klientela Permonu povětšinou rodinné zázemí má. Rodinným vazbám, či přímo sanaci rodiny tak není nikterak bráněno, nutno však říci, že ani aktivně napomáháno. Chápu, že úlohou Permonu není primárně pracovat s rodinou, nicméně bez tohoto elementu by v řadě případů byla ústavní výchova pouze dlouhodobý pobyt mimo domov s výchovným záměrem, přičemž se neřeší sama příčina umístění dítěte, a také budoucí osud dítěte po skončení ústavní výchovy či opuštění zařízení. Obecně platí, aby tam, kde zájem rodiče o děti přetrvává, nebyl ze strany žádného zařízení umenšován, byť optikou společnosti matka či otec ve své rodičovské roli selhali. Naopak je nutné vzít v potaz skutečnost, že rodič život dítěte výrazně ovlivnil a bude jej ovlivňovat i do budoucna (ať už pasivně v mysli dítěte, či aktivně svým jednáním). Proto je vhodné též prohloubit iniciativu zařízení v tom směru, že rodiče budou pravidelně informováni o svém dítěti v obdobné formě, jako je informován soud. Za dobrou praxi lze označit postup, kdy je rodič kontaktován pracovníky školského zařízení pro výkon ústavní výchovy již před samým přijetím dítěte do zařízení, poté participuje na úkonech spojených s přijetím dítěte do domova a dalších pozdějších výchovných aktivitách. 16 Žádoucí je rovněž napomáhat dětem udržovat kontakt se sourozenci, pokud jsou umístěni v jiném zařízení, případně v pěstounské péči. 17 (viz doporučení 1.3) Rodinným vazbám rovněž nepřeje skutečnost, že ZDC má celorepublikovou působnost a jediné mimopražské pracoviště Permon se nachází v málo dostupné lokalitě se špatnou dopravní obslužností. Opět poukazuji na chybnou koncepci zařízení, kdy se integrované dítě (či tak malé, že je lepší, kdyby bylo nablízku matce) odebrané ze sociálních či výchovných problémů dostane do péče ZDC jen z důvodů jiné státní příslušnosti, přičemž by jak sociální, tak výchovnou práci mnohdy usnadnilo umístění v běžné síti školských zařízení blízko původního domova (viz doporučení 1.4). Zejména v případě malých dětí totiž nevidím rozdíl v poskytování základní výchovné či vzdělávací péče v jiném zařízení než je Permon, pokud navíc rodiče projevují o dítě zájem. 18 Udržení vazby mezi rodičem a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje dítěte a je též právem dítěte i rodiče. 19 Zaměstnanci Kanceláře se rovněž setkali se situací, kdy děti sice byly informovány o tom, že budou přesunuty do zařízení Permon, ovšem nebyly informovány do jaké skupiny (VÚ x DDŠ) budou zařazeny, ani o důvodech tohoto umístění. To souvisí s kvalitou rozhodnutí o umístění či přemístění dítěte do školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, která vydává ředitel ZDC, jakožto správní orgán na základě ustanovení 24 odst. 3 ZÚOV. Ředitel tak má postupovat v intencích zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Výrok však není dostatečně konkrétní (rozhodnutí o umístění do ZDC na základě předběžného opatření soudu) a rozhodnutí také nejsou vždy dostatečně odůvodněna, a jsou tak nepřezkoumatelná. 16 Práce s rodiči, jejichž dítě je umístěno v dětském domově. In JANDOVÁ, Tereza; BOŤOVÁ, Antonie. Aktuální otázky péče o děti separované od rodičů: Sborník z X. celostátního semináře Brno, 29. 9. - 30. 9. 2010. Brno: TRIADA Poradenské centrum, o. s., 2010. s. 87. ISBN 978-80-254-8745-7. 17 Příkladem je D. K., která spontánně při svačině začala mluvit o starších sourozencích, které již delší dobu neviděla, jelikož už májí jiné rodiče (pěstounská péče, či adopce). 18 Např. Sestry K., S. T. a P., syn R. M. M. 19 Čl. 9 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte; čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 10 odst. 2 Listiny. 8

Rovněž není dostatečně reflektována skutečnost, že účastníkem řízení o umístění či přemístění dítěte do školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy je vždy samo dítě. 20 Procesní způsobilost 21 dítěte je však navázána na způsobilost k právním úkonům, která se nabývá postupně v závislosti na rozumové a volní vyspělosti. Plnou způsobilost k právním úkonům pak zákon přiznává zletilcům. 22 Pokud dítě nemá procesní způsobilost, musí mu být ustanoven zástupce; i přes ustanovení zástupce je nutné zjistit jeho postoj k věci. 23 V odůvodnění rozhodnutí je pak třeba nejen poukázat na názor dítěte, ale také sdělit, jak a proč k němu bylo či nebylo přihlédnuto (viz doporučení 1.5). V tomto ohledu chci poukázat i na jazyk, v němž je správní řízení vedeno. Ze závěrů poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu 24 vyplývá, že v řízeních z moci úřední, zejména v těch případech, kdy se účastníku řízení ukládá povinnost, má ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka, a to na náklady správního orgánu. Nejen s dětmi, ale i se samotnými vychovateli je pak třeba také prokonzultovat přemísťování dětí ze skupiny na skupinu v rámci Permonu, a informovat zúčastněné osoby o potřebě a účelu takového opatření, zvážit dopady na interpersonální stránku věci a celkový výchovný proces (viz doporučení 1.6). Doporučení ochránce Číslo Doporučené opatření: Termín naplnění: 1.1 1.2 1.3 1.4 Zahájit jednání MŠMT, MPSV, Ministerstvem vnitra (dále MV) a neziskovými organizacemi o nové koncepci a organizaci fungování ZDC. Umisťovat děti, které dlouhodobě pobývají na území České republiky nebo pochází z podobného kulturního či sociálního prostředí (zejména děti ze Slovenska) do sítě běžných školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Aktivně a systematiky napomáhat dětem s udržováním kontaktů se sourozenci a členy rodiny (a to i s rodiči zbavenými rodičovské zodpovědnosti, pokud jim nebyl soudem stanoven zákaz styku a kontakt dítěte s nimi dítě nepoškozuje), včetně kontaktů se sourozenci, kteří jsou umístěni v jiném zařízení či pěstounské péči. Umisťovat děti, zejména ty, které ještě nejsou školou povinné, do sítě školských zařízení pro výkon ústavní výchovy tak, aby byly co nejblíže rodině. 20 Ustanovení 27 odst. 1 písm. b) správního řádu. Dítě je tak oprávněno využívat všechny práva (odvolání apod.), které cit. zákon účastníkovi řízení umožňuje. 21 Ustanovení 29 správního řádu. 22 Ustanovení 8 a 9 zákona č. 40/1960 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále občanský zákoník). 23 Ustanovení 29 odst. 4 správního řádu, čl. 12 Úmluvy o právech dítěte apod. 24 Závěr č. 46 ze dne 6. 11. 2006 o realizaci práva na tlumočníka v řízení zahajovaném z moci úřední a o nákladech na tlumočení. 9

1.5 1.6 Při vydávání rozhodnutí respektovat všechny zásady správního řízení a skutečnost, že dítě je účastníkem správního řízení. Pokud dítě nemá plnou procesní způsobilost, je nutné zjistit jeho názor, postoj k věci, a v rozhodnutí se s ním vypořádat. Informovat děti a vychovatele o důvodech a změnách umístění na skupinách. Konzultovat tyto změny s vychovateli i dětmi. Opatření doporučená ke zvýšení standardu poskytované péče Spolupracovat s OSPOD a respektovat jejich zákonná oprávnění. Zajistit participaci rodičů na příjmu dítěte do zařízení a na dalších výchovných procesech. 10

ČÁST 2 INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP, VZDĚLÁVÁNÍ Zjištění z návštěvy Do navštíveného zařízení jsou děti umisťovány diagnostickým ústavem, který je součástí ZDC. Před umístěním, vyjma malých dětí, proběhne diagnostika a její výsledky najdou své místo v závěrečné zprávě, kterou obdrží Permon. Závěrečné zprávy jsou velmi kvalitně zpracované, otázkou však je, jak je s jejich závěry posléze nakládáno, resp. jak je s dítětem dále pracováno. Existují plány rozvoje osobnosti, které tvoří a reviduje etopedka zařízení. Zařízení využívá též program Foster. Po formální ( papírové ) stránce je tedy požadavek zákona na vedení dokumentace naplněn. Problémem se však ukázala faktická stránka práce s dítětem, jak vyplývá ze závěrů externí psycholožky: Je třeba upozornit na skutečnost, že děti jsou ponechány bez trvalé, soustavné a systematické odborné péče, která by jim pomohla vyrovnat se s obtížnou životní situací pobyt v ústavu, oddělení od rodičů, jejich nárazové návštěvy i sliby a izolace od okolní společnosti. Systém péče o děti lze považovat spíše za udržovací a zaopatřovací než za podpůrný, stimulující a rozvojový. U celé řady mladších dětí jsou patrné neblahé dopady ústavní výchovy, a to nedostatky v oblasti pojmového myšlení, ulpívání na konkrétním myšlení, nedostatek přirozeného útlumu. To vše má za následek těkavost, hyperaktivitu, efektivitu. Patrný je hlad po lásce, agresivita, hostilita, absence pocitů viny, emoční nezralost (plochost emocí) a opožděný sociální vývoj. Na základě výpovědí adolescentů výchovného ústavu dále vyplývá, že celá řada z nich trpí ztrátou smyslu vlastního života, smysluplnosti okolního světa a důvěry v něj. Z dokumentace, výpovědí zaměstnanců i svěřenců výchovného ústavu je patrná absence koncepční, systematické, terapeutické a hlavně funkční práce zaměřené na zvládnutí této i dalších náročných životních situací, podporu úspěšného začlenění do společnosti a osobnostní rozvoj. Odborné zázemí je zajištěno psychologem, který do zařízení dojíždí 1x za měsíc, příp. dle akutní potřeby z diagnostického ústavu. Hovoří většinou s dětmi předvybranými vedením Permonu či dle vlastního plánu. V rozmezí cca duben až září letošního roku však psycholog pracoval pouze s devíti dětmi. Dle informací diagnostického ústavu vývoj dětí sleduje i etopedka diagnostického ústavu, která vyhodnocuje změny v chování klienta v šestiměsíčních lhůtách. Etopedickou péči zajišťuje přímo na Permonu kvalifikovaná etopedka, nicméně tato je jediná, která se kontinuálně v přímé péči věnuje odborné péči o dítě. Lze též konstatovat, že i další aktivity pod odborným vedením nejsou zdaleka dostačující s ohledem na závažnost situace, ve které se svěřenci VÚ či DDŠ nachází a jakými zkušenostmi v minulosti prošli (viz doporučení 2.1). Klientela Permonu, bez ohledu na proklamovanou specifičnost a ujišťování o odborné saturaci dětí, je tak ponechána svému osudu, což se poté promítá do široké škály problémů, které se činností Permonu prolínají. Příprava na život po opuštění zařízení je značně limitována mnohými faktory. Tento středobod účelu nařízení ústavní výchovy, totiž převzetí odpovědnosti za výchovu dítěte státem, naráží na organizační a výchovné možnosti Permonu. Opět je nutno jinak nahlížet na cizince, kteří opravdu potřebují integrovat, a cizince, kteří jsou v zařízení umístěni jen díky svému cizineckému statusu. Míra přípravy na život po skončení ústavní výchovy je ovlivněna i zařazením do DDŠ či VÚ. V současnosti existují podpůrné nástroje přípravy na život po opuštění zařízení, kterými jsou plány rozvoje osobnosti, individuální plány dítěte před ukončením pobytu, 25 činnosti neziskových organizací atd. Přípravě však neprospívá nastavení režimu a systému péče na Permonu, který lze označit za udržovací, zajišťující 25 Dokument ze spisu J. E. ze dne 8. 5. 2010. 11

uspokojování pouze základních životních potřeb a plnění školní docházky. Zejména izolace od okolního světa způsobuje prohlubování sociální propasti a možnost zapojit se do běžné společnosti či respektovat běžný řád se dětem vzdaluje. Těmto dovednostem se děti neučí. Aktivita vychovatelů se smrskla na zájem nabídnout dítěti alespoň nějakou smysluplnou aktivitu (pokud možno outdoorovou a víkendovou). Avšak se zvyšováním počtu dětí na skupinách, snižováním finančních prostředků určených na tyto aktivity a občasnými výchovnými výstřelky mladých, se i toto stává nedostižnou metou. Děti se tak ve výsledku nejsou schopny začlenit do běžného kolektivu (problémy na táborech, ve školách). Samy svoji přípravu na život po opuštění zařízení nevidí smysluplnou, škola při zařízení s oborem kuchařské práce není rovněž v jejich očích perspektivní. Zařízení obecně proklamuje, že s dětmi chce ve výše uvedeném smyslu pracovat, vychovatelé mají zájem na jejich rozvoji, nicméně současný systém přípravy na život mimo zařízení se dle mých zjištění konzervuje a není efektivním. Situaci nepomáhá ani triáda faktorů, a to umístění Permonu, spektrum přijímaných dětí a na to navázané výchovné problémy. S chodem zařízení a pravidly v něm (vnitřním řádem) jsou děti seznamovány při příchodu do zařízení. Tu a tam visí na nástěnkách seznam práv a povinností (česky a anglicky) či kritéria pro dosažení volné vycházky (pouze česky). Komplexní řád není dětem k dispozici stejně jako jeho jazykové mutace, resp. alespoň jeho důležité části ovlivňující každodenní život v zařízení. S překlady těchto dokumentů jsem se však běžně v azylových zařízeních či zařízeních pro zajištění cizinců setkával. Není nutné vytvářet celkový překlad vnitřního řádu, nýbrž jen komunitní pravidla v nejfrekventovanějších jazykových verzích. Pro menší děti je rovněž vhodné vytvořit obdobný dokument formou piktogramů, s čímž jsem se při návštěvě jiných dětských domovů rovněž setkal a vyzdvihl jako dobrou praxi (viz doporučení 2.3). Právo stěžovat si je možné realizovat prostřednictvím schránky důvěry, pohovorů se zaměstnanci či na pravidelných komunitách. Děti ovšem možnost stěžovat si - dosáhnout svojí aktivitou změny čehokoliv, považují za nereálnou. Vychovatelé nemají žádnou přímou moc řešit jejich potřeby (pokud se nejedná o banality), požadavek tedy postupují dále vedoucí Permonu, případně řediteli ZDC. Děti však nemají žádnou zpětnou vazbu. Nedostatečným vymezením kompetencí je systém znefunkčněn a má za následek neschopnost vychovatelů či vedoucí Permonu autoritativně rozhodnout o všem důležitějším. Děti tak nabývají dojmu, že na nich nikomu nezáleží, zvyšuje se bezradnost a skepse. Možnost stěžovat si na ožehavější věci (nerovný přístup k dětem, pes v zařízení) děti ve svých výpovědích vylučují - bojí se negativního dopadu na jejich běžný život v zařízení, případně jejich pobytový status. Popsaný stav je realitou. Po formální stránce právo stěžovat si děti mají, rozhodně jim nikdo nebrání toto právo realizovat, systém je však zcela nefunkční (viz doporučení 2.4). Jako příklad děti uváděly časté krádeže, řešení vycházek, debatu o systému výchovy na Permonu apod. Z reakcí dětí, což souvisí s výše uvedeným, rovněž vyplývá, že nemají dostatečný kontakt s ředitelem ZDC. S tou osobou, ke které směřují veškeré pravomoci spjaté nejen s běžným životem dítěte, a na kterou se všichni zaměstnanci Permonu odvolávají. Není třeba polemizovat nad skutečností, že ředitel ZDC na skupiny nechodí a problémy všeho druhu s dětmi neřeší. Některé děti vůbec nevěděly, jak vypadá. Vícekrát zaznělo tvrzení, že není reálně možné se s ředitelem setkat, pokud jej náhodou dítě na Permonu nepotká (povětšinou v jídelně či cestou k automobilu), což je vzhledem ke skutečnosti, že je zde pouze jedenkrát týdně, šance velice malá. Kontakt s vedoucí Permonu je častější, ale její odkazy na budoucí finální rozhodnutí ředitele, či v očích dětí jiné nepostačující odpovědi, děti neuspokojují (viz doporučení 2.5). 12

V souvislosti s právem dítěte obrátit se s žádostmi a stížnostmi také na jiné organizace, považuji za vhodné, aby dětem byly poskytnuty kontaktní údaje na různé instituce mimo ZDC, které se zabývají ochranou práv dětí (např. státní zástupce, Česká školní inspekce, veřejný ochránce práv) s vysvětlením, jaké záležitosti dané instituce řeší, jak by svojí činností mohly dítěti pomoci apod. Na centrální nástěnce visí kontakt na sociální a právní poradenství OPU, nicméně výčet institucí je nutné rozšířit a s ohledem na charakter zařízení rovněž zajistit jejich patřičné jazykové mutace (viz doporučení 2.6). Součástí Permonu je základní škola a praktická škola se zaměřením na ruční práce a přípravu pokrmů. Prioritou ZDC je dle vyjádření vedoucích pracovníků poskytnout dětem vzdělání, což kvituji, nicméně způsob (škola v zařízení) a realizace (zejména v případě praktické školy) tohoto cíle není příliš šťastná. Zařízení proklamuje logičnost posloupnosti práce s dětmi-cizinci a jejich vzdělávání. Nejprve diagnostika, poté stabilizace v bezpečném prostředí s výukou jazyka (Permon) a následně vzdělávání v jiném zařízení (škole) mimo Permon. 26 V praxi však takto systém díky již zmiňovaným skutečnostem (děti s/bez etopedických problémů, integrované děti se znalostí jazyka kontra děti bez znalosti češtiny apod.) nefunguje, je kontraproduktivní, demotivující a bez žádoucích výsledků. Zejména u dětí na základní škole zůstává otázkou, podle jakého klíče bylo zvoleno vzdělávání uvnitř zařízení namísto podpory integrace do majoritní společnosti. Segregaci dětí v interním vzdělávacím zařízení považuji obecně za škodlivou pro jejich rozvoj a schopnost zařadit se do společnosti. ZDC argumentuje neschopností dětí zvládnout výuku na běžných školách, jejich specifickými potřebami a potřebou individuálního přístupu. Nedomnívám se však, že tyto okolnosti nastaly u většiny dětí-cizinců, kteří v současnosti navštěvují základní školu na Permonu, 27 nota bene u dětí, které ještě v loňském roce navštěvovaly ZŠ mimo zařízení. 28 S ohledem na faktický stav je třeba konstatovat, že jejich proklamovaným specifickým potřebám se stejně nedostává (viz doporučení 2.7). Na základní škole je v jedné třídě spojeno několik ročníků, což je s ohledem na charakter dětí i adolescentů velmi náročné pro ně i vyučujícího, o čemž se zaměstnanci Kanceláře přesvědčili na vlastní oči. Nevýhoda tohoto malotřídního systému je málo intenzivní práce s konkrétními dětmi, roztříštěnost hodiny i šíře učiva. Pozornost učitelky se navíc nutně soustředí na projevy neposedných dětí. Rovněž potřebuje-li některé z dětí na toaletu (první stupeň), musí s ním jít učitelka i všechny ostatní děti, což výrazně naruší průběh vyučování. Lze shrnout, že ve třídách chybí asistenti pedagogů (viz doporučení 2.8). Studenti praktické školy jsou s ohledem na izolaci od okolí málo motivováni ke studiu. Navíc považují většinu znalostí získaných na praktické škole za obtížně využitelné v životě za zdí. Sami opakovaně poukazují na záměrnou segregaci od okolní společnosti a nízkou podporu dovedností potřebných pro úspěšné začlenění do společnosti a absenci znalostí potřebných pro úspěšný, samostatný život po opuštění zařízení. Segregace, neatraktivnost a nízká využitelnost jsou hlavními příčinami nízké motivace studentů praktické školy ke studiu. Ať už těch s výchovnými problémy, či těch s problémy jazykovými, přičemž se obě skupiny vzdělávají ve stejné třídě. Studenti tedy nejsou schopni vidět smysl a užitek v investici svého času a úsilí do studia. Dle sdělení Mgr. Chramostové, vedoucí školy při 26 Jako v případě N. D. O., která přišla 5/2010 na Permon a byla zařazena do 9. třídy. Od 9/2010 studovala na praktické škole a od 9/2011 byla přijata ke studiu na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Příbrami. 27 Pouze 2 z 16 dětí školou povinných navštěvují ZŠ mimo areál Permon. 28 Zejm. D. K., D. K., L. K.. 13

zařízení, je dvouletá forma středního vzdělávání tou nejlepší pro většinu dětí na Permonu z důvodu krátkodobosti pobytu (blízké dovršení 18 let), neochoty dále se vzdělávat a náročnosti studia (obavy ze zvládnutí běžných výučních oborů). Je však třeba nalézt jiný model vzdělávání, který by lépe vyhovoval klientele Permonu. Předně je třeba zajistit vzdělávání formou intenzivních jazykových kurzů pro děti, které potřebují ovládnout jazyk. Pro děti, které již splnily povinnou školní docházku a naopak nejsou ochotny vzdělávat se, vytvořit např. pracovně-výchovné skupiny 29 s akreditovaným rekvalifikačním kurzem. Práci s patologickými jevy a integraci, jako schopnost zapojit se do fungování běžné společnosti, považuji totiž mnohdy za přínosnější. V tomto ohledu jistě záleží na budoucím směřování ZDC, klientele, umístění zařízení atd., proto vhodnou cestu musí objevit samo zařízení, resp. zainteresované resorty (viz doporučení 2.9). Není snad sporu o tom, že jazyk se lze nejlépe naučit mezi běžnou populací, nikoliv v kolektivu dětí s jazykovým handicapem. Důsledky opačného přístupu jsou zřejmé u dvou čínských dospělců na Permonu. 30 Finální rozhodnutí o vzdělávání dětí (žádosti o přijetí do škol či sdělení o ukončení školní docházky) má na Permonu ředitel ZDC. Ve spisech byly ojediněle zjištěny 31 rodiči podepsané dokumenty související se vzděláváním svých dětí, nicméně obecná praxe, jak potvrdila i vedoucí Permonu, taková není. ZÚOV nestanoví právo ředitele rozhodnout o vzdělání dětí. Tato praxe tak není v souladu se zákonem a vzhledem ke skutečnosti, že statutární orgán je pro DDŠ, VÚ a školu totožný (ředitel ZDC), ji lze považovat i za střet zájmů (viz doporučení 2.10). Zákonné zástupce či opatrovníky je třeba podrobně informovat o důvodech, proč je ten který typ školy pro konkrétní dítě vhodný, a poučit je o tom, jakou jinou školu by dítě mohlo navštěvovat. Jen tak lze zcela vyloučit eventualitu, že tím, kdo skutečně rozhoduje o konkrétním typu školy pro dítě, je ředitel, a nikoli zákonní zástupci či opatrovník. V případě dětí, které mají rodiče-cizince v ČR, je třeba vzít v potaz i skutečnost, že nejsou znalí prostředí. Přihlížet je třeba i názoru OSPOD. Na to navazuje moje zjištění, že velké množství zainteresovaných osob (dětí, zaměstnanců a dalších institucí) má za to, že ne ve všech případech je zohledňován nejlepší zájem dítěte, jeho přání, případně názor zákonného zástupce, opatrovníka, zaměstnance zařízení či úloha OSPOD. Pozitivně však hodnotím skutečnost, že zařízení takto postupovalo v případě např. V. K., kdy byl učiněn alespoň pokus o jeho vzdělávání mimo Permon, který však neskončil úspěchem. Slibně naopak vypadají studia H. A. B. a N. D. O.. Nemohu se též však ubránit dojmu, že Permon zanedbává svoji komunikaci stran vzdělávání směrem k OSPOD, jelikož za situace, kdy s OSPOD nebylo projednáno odhlášení dětí ze ZŠ mimo zařízení a posléze až na urgence OSPOD sděleno, kam děti na základní školu nastoupily, nelze hovořit o spolupráci v zájmu dítěte (viz doporučení 2.11). 32 Vedení zařízení vzdělávání dětí ve škole při Permonu hodnotí kladně a klade důraz zejména na potřebu výuky českého jazyka. S ohledem na skutečnost, že na Permonu se nachází v současné době přibližně polovina Slováků a další velká část dětí je jazykově alespoň základně vybavena, se k pozitivnímu hodnocení nemohu připojit. Idea výuky jazyka ve škole při zařízení má bezesporu svoji logiku. Nastávají tak ale paradoxní situace, že děti Slováci se přeučují češtině, učí se gramatice a literatuře (od šestiletých až po studenty 29 Ustanovení 2 odst. 7 vyhlášky. Dobrá praxe zjištěná při systematické návštěvě Výchovného ústavu Kutná Hora. 30 P. H. a J. L. (oba nástup jaro 2008), kteří ani po 2,5 letech v péči ZDC neovládají obstojně češtinu. Rozumím tomu, že v době jejich přijetí se jednalo o již starší hochy a míra schopnosti naučit se cizí jazyk je u každého jiná, nicméně tito dnes již dospělci mohou sloužit jako příklad efektivity systému jazykové průpravy. 31 Např. R. A. či L. K.. 32 Žádosti OSPOD Praha 5 ze dne 18. 7. 2011 a 2. 9. 2011. 14

praktické školy). Nechci podceňovat význam znalosti jazyka země, kde osoba žije, nicméně od určitého věku není prioritou školy či školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy naučit dítě perfektní gramatickou znalost češtiny na úkor dovedností, motivace, praktických dovedností a běžného sociálního kontaktu, kterým si jazyk osvojí lépe. Na druhou stranu jsou v zařízení děti, které mají s češtinou velký problém a je pro ně mimořádně náročné chápat vyučování zejména odborných předmětů na Permonu. Dvojnásobná hodinová dotace (tj. osm hodin/týden) českého jazyka (nikoliv však češtiny pro cizince) je tak v některých případech spíše na obtíž, v jiných se jeví jako naprosto nedostatečná. Neopomenu ani skutečnost, že v zařízení se nachází ještě třetí kategorie dětí-cizinců, kteří se vzdělávají na klasických českých školách mimo Permon, a těm s výukou českého jazyka nikdo nepomáhá. 33 Současný stav tedy považuji za nevyhovující (viz doporučení 2.12). Přes do jisté míry nepřehlednou právní úpravu 34 lze uzavřít, že výuku češtiny pro cizince je povinné zajistit ZDC. Doporučení ochránce Číslo Doporučené opatření: Termín naplnění: 2.1 2.3 2.4 2.5 Do péče o děti zařadit systematickou psychoterapii zaměřenou na zpracování náročné životní situace, omezení vlivu separace od rodičů a dopadů ústavní výchovy s ohledem na rozvoj osobnosti a sociální dovednosti dětí. Zveřejnit základní pravidla domova ve více jazykových mutacích. Vhodné je též vytvořit je ve formě piktogramů (zejména pro menší děti). Zabývat se důsledně stížnostmi dětí a jejich stížnosti s nimi řešit. Respektovat pravidlo, že stížnost nikdy nesmí jít ke škodě stěžovatele a o této skutečnosti děti ujistit. Zlepšit komunikaci mezi ředitelem ZDC a dětmi. Stanovit jasná pravidla a termíny, kdy je možné se s ředitelem setkat. 33 Dříve tuto oblast vykrývalo svojí činností OPU, které zajišťovalo lektorku pro pravidelnou výuku češtiny. Na poradě vychovatelů dne 11. 10. 2011 se hovořilo o odpoledním doučování češtiny, kterou má zajišťovat učitelka ze ZŠ při zařízení. 34 Výuka českého jazyka pro cizince je upravena v několika předpisech. Chci poukázat zejména na zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen školský zákon), v 20 odst. 5 obecně stanoví, že pro žáky, kteří jsou dětmi osoby se státní příslušnosti jiného členského státu EU a které na území České republiky dlouhodobě pobývají a plní povinnou školní docházku, zajistí krajský úřad příslušný podle místa pobytu žáka ve spolupráci se zřizovatelem školy a) bezplatnou přípravu k jejich začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka. V současné době Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila novelu školského zákona (sněmovní tisk 340), která zajistí výuku českého jazyka ve smyslu citovaného ustanovení i pro ostatní cizince (nejen občany EU). Text návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou byl doručen Senátu Parlamentu ČR dne 18. 11. 2011. V případě osob, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, je výuka češtiny upravena v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Podle 68 a násl. cit. zákona je součástí státního integračního programu (dále SIP) také vytvoření předpokladů pro získání znalostí českého jazyka. V kurzech SIP však nejsou vyučovány děti mladší 16 let (BAČÁKOVÁ, M. Analýza stavu výuky českého jazyka v rámci SIP v období 2007-2010. Praha: UNHCR, 2010). Na nezletilé cizince, kteří vykonávají ústavní výchovu v zařízení pro děti-cizince, se však vztahuje také ustanovení vyhlášky. Ta v části šesté věnované umisťování a pobytu dětí-cizinců mj. stanoví, že Výuku směřující k prohloubení znalostí českého jazyka zajišťuje vždy zařízení pro děti-cizince. 15

2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 Poskytnout dětem kontaktní údaje na instituce, které se zabývají ochranou práv dětí, a zajistit jazykové mutace těchto informací. Zamezit segregaci dětí od společnosti a maximálně podpořit jejich vzdělávání v běžných školách v okolí. Zajistit do tříd asistenty, a podpořit tak úsilí pedagogů o vzdělávání dětí. Zatraktivnit a zefektivnit vzdělávání tak, aby bylo přínosné pro děti-cizince. Přihlédnout k doporučení 2.12, tak aby děti mohly co nejdřív začít navštěvovat školy mimo ZDC. Potřebné souhlasy při vzdělávání dětí získávat od zákonných zástupců či opatrovníků. Řádně informovat osoby rozhodující o dalším vzdělávání dětí a nabídnout jim vždy alternativy. Respektovat preference dětí, osob rozhodujících o dalším vzdělávání a úlohu OSPOD v procesu rozhodování o dalším vzdělávání dětí. Zajistit intenzivní a pravidelnou výuku češtiny pro cizince všem dětem, které mají potíže s porozuměním v českém jazyce. bezodkladně 16

ČÁST 3 ŽIVOTNÍ PODMÍNKY Zjištění z návštěvy Stěžejním problémem Permonu, vedle spektra přijímaných cizinců, je jeho umístění. Toto kritizoval již můj předchůdce a tehdejší ministr školství Ondřej Liška přislíbil přemístění Permonu do jiné lokality. 35 Důvody není třeba příliš rozvádět. Umístění v lesích mimo aglomeraci kritizuji kontinuálně nejen v případě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, ale také v oblasti sociálních služeb. Alarmující však je přetrvávající lokace objektu právě v případě Permonu jako zařízení určeného pro integraci dětí-cizinců (viz doporučení 3.1). Ačkoliv je nevyhovující stav vedení ZDC znám a vedení proklamuje jeho vadnost, stav přetrvává. Žádám tedy vedení o výčet kroků, které ke změně místa učinilo (viz doporučení 3.2). Já sám budu při komunikaci s odpovědnými orgány trvat na přemístění DDŠ a VÚ i změně koncepce ZDC, jelikož demotivace, výchovné problémy (nota bene násilná trestná činnost uvnitř zařízení) mají své kořeny i zde. O integraci dětí-cizinců nemluvě. Životní podmínky v zařízení, zejména na výchovném ústavu, jsou tristní. Rozbitý nábytek, nedostatečně zařízené pokoje, alarmující stav koberců a špína obecně jsou realitou všedního dne skupin výchovného ústavu. Neutěšené životní podmínky v této části zařízení jsou vedením omlouvány chováním mladistvých (demolování, ztráta vybavení). Tyto postoje se pak odráží v rezignovanosti vedení, které vedou k zacyklení problému a ulpění na myšlence bezvýchodnosti dané situace. Nastolená restriktivně-preventivní opatření ve smyslu ponechání minima věcí na výchovné skupině (osobní věci, vybavení kuchyně) jsou tak jediným prostředkem ke korekci stavu. Současné životní podmínky jsou dle názoru psycholožky minimálně na hranici senzorické deprivace a nemohou nějak přispět ani ke zlepšení chování a životních výhledů mladistvých. Krom celkového znepokojivého konstatování chci znovu upozornit na katastrofální stav koberců na výchovných skupinách. Rovněž strop v koupelně na 1. skupině (dříve výchovná, nyní z kapacitních důvodů rodinná skupina), kde jsou malé děti, je celý pokryt plísní (viz doporučení 3.3). Poškozování nábytku či věcí a další jednání dětí (ztráta nádobí, krádeže vybavení) není ojedinělým jevem ve výchovných ústavech. Permon v tomto ohledu doplácí na špatně nastavený motivační systém a vůbec odbornou poddimenzovanost personální. Při svých návštěvách různých VÚ (a tajemstvím rozhodně není, že není výchovný ústav jako výchovný ústav) jsem se však s takto špatnými životními podmínkami nesetkal. Sám však nejsem schopen, a ani k tomu povolán, předložit recept na řešení těchto problémů. Tím je vedení ZDC (viz doporučení 3.4). Permon rovněž neposkytuje dětem takovou míru soukromí, jakou považuji za standard. Co se týče sociálního zázemí DDŠ, neshledal jsem žádný problém. Ve VÚ je situace odlišná a týká se zejména existence/funkčnosti závěsů či zástěn ve sprchových koutech (viz doporučení 3.5). Děti také nemají k dispozici uzamykatelné skříňky či stolky, kam si mohou uschovat své osobní věci. Všem starším dětem by mělo být rovněž umožněno uzamykat si svůj pokoj. Zvláště v prostředí Permonu, kde se vyskytují enormní potíže se ztrátami osobních věcí (nejen cenností, ale i věcí osobní povahy), je třeba dětem poskytnou možnost mít takovou skříňku. Praktické problémy se ztrátami klíčů či pokusy o vypáčení skříněk jistě vyváží pocit bezpečí a přirozeně potřebný pocit výlučného vlastnictví alespoň 35 Dopisem ze dne 18. 12. 2008. 17

některých předmětů v tak kolektivním (ústavním) prostředí. Přímo na místě moji zaměstnanci možnost existence uzamykatelných skříněk konzultovali se zaměstnanci Permonu. Ti zvláště v prostředí VÚ argumentovali téměř 100% jistotou okamžitého vypáčení. Z tohoto požadavku však neslevím, jelikož existence uzamykatelných skříněk byla zjištěna i v jiných VÚ a shledána jako prospěšná. Praktické problémy s provozem takových skříněk presumuji, nicméně pozitivní přínos tento deficit převýší. Musím též upozornit na skutečnost, že děti napříč Permonem po této možnosti, zvyšující soukromí a bezpečí, dlouhodobě volají. Obdobně v případě uzamykání pokojů (viz doporučení 3.6). Za nestandardní považuji existenci průzorů do pokojů na VÚ. Mnohde jsou průzory zalepeny plakáty, jinde jsou tyto již strhány. Nevím, kdo byl iniciátorem zaclonění průzorů či jejich následnému odclonění, nicméně volný průzor do pokojů považuji za neopodstatněný zásah do soukromí (viz doporučení 3.7). K vybavení pokojů mohu podotknout, že děti převážně neměly (na VÚ vůbec) k dispozici lampičky (viz doporučení 3.8). Jinak byly pokoje na DDŠ prostorné a děti si je mohly upravit k obrazu svému. Jiná situace je v prostorách VÚ (viz výše). Za nepřípustnou považuji též kontinuální přítomnost psa vedoucí Permonu v zařízení. Při druhé návštěvě se uvnitř Permonu pohyboval i pes vedoucí školy. Jelikož se ani v jednom případě nejedná o tzv. asistenčního psa, 36 ale o psa, který doprovází zaměstnance zařízení v průběhu výkonu práce vždy a všude (jídelna, spol. místnosti, pokoje dětí), nemohu s tímto souhlasit, jelikož se nejedná o dobrovolný kontakt dětí se psem. Nadto zaměstnanci Kanceláře zjistili, že většina dětí s pohybem psa vedoucí Permonu, který ji po zařízení doprovází, nesouhlasí. Nejsou tak akceptována kulturní ani náboženská specifika dětí 37 a pes může být vnímán jako prvek zastrašování (viz doporučení 3.9). Děti se dle zjištění též bojí kriticky vyjádřit k pohybu psa, jelikož se obávají skutečnosti, že kdo nemá rád onoho psa (Badyho), upadne do nemilosti. Tuto obavu dětí nehodnotím, pouze na ni upozorňuji. Argumentace canisterapií či zvykáním si na kulturní podmínky země je v kontextu známých skutečností úsměvná. V areálu Permonu jsou instalovány kamery a tabulky s nápisem: Zařízení je monitorováno kamerovým systémem se záznamem. Kamery jsou nastaveny tak, aby monitorovaly objekt (vjezd, okolí budovy) a také prostory uvnitř zařízení (chodba ve škole, chodba vedoucí do kanceláře vedení). Kamera byla dříve rovněž instalována na výchovné skupině č. 3. Zde se v současné době však již ani fakticky nenachází. Primárně musím upozornit na rozpor s ustanovením 15 ZÚOV, který existenci kamerového systému připouští pouze v zařízeních, kde jsou fakticky umístěny děti s uloženou ochrannou výchovou. Takové však v Permonu nejsou. Náhledem do registru Úřadu pro ochranu osobních údajů 38 nebyla zjištěna ani registrace kamerového sytému u tohoto úřadu. Vedoucí školy i Permonu shodně tvrdily, že kamerový systém je vypnut, nepoužíván, 39 slouží pouze k fabulaci dětí a je prostředkem prevence. Není v možnostech pověřených zaměstnanců Kanceláře fakticky funkčnost kamerového sytému ověřit (vyhledat a ověřit funkčnost příslušné audiovizuální centrály), nicméně subjektivně byla funkčnost kamer uvnitř zařízení (chodba škola a chodba vedoucí k vedoucí Permonu) shledána minimálně v oblasti aktivity LED diod jako 36 Doporučení ochránce pro přístup vodicích a asistenčních psů do veřejných prostor je dostupné na http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/diskriminace/doporuceni/31-10-dis-jkv_doporuceni-psi.pdf 37 Zejména muslimů, jelikož v tradičním pojetí islámu je pes nečistým zvířetem. 38 Údaj ze dne 7. 11. 2011; registr dostupný na www.uoou.cz. 39 Na základě příkazu státního zástupce k vyřazení z provozu audiovizuálního systému ze dne 13. 10. 2009. 18

infračervených osvětlovačů (viz doporučení 3.10). Existenci monitorovacího zařízení, ač nepoužívaného, ve školském zařízení pro výkon ústavní výchov považuji za zásah do soukromí dětí, poskytující teoretickou možnost jeho excesivního zneužití a způsobující negativní dopad na psychiku dětí. Nota bene ani v jiných navštívených výchovných ústavech, kde nejsou děti s uloženou ochranou výchovou, kamerový systém nebyl instalován. Existence kamerového systému je tak protizákonná. Přístup do areálu je ztížen nejen špatnou dopravní obslužností, nýbrž i samou možností vstupu do areálu Permon. Z dostupné dokumentace a rozhovorů bylo zjištěno, že je mnohdy problémem dozvonit se do zařízení, a to zejména ve večerních hodinách či o víkendech, kdy stabilní personál (zejména etopedka a soc. pracovnice) není přítomen a vychovatelé jsou vázáni na činnosti skupin (viz doporučení 3.11). Zaměstnanci Kanceláře rovněž zaznamenali technický problém s dodávkou teplé vody do kuchyně rodinné skupiny č. 4. Ta ani po delší době nezačala téci (viz doporučení 3.12). Doporučení ochránce Číslo Doporučené opatření: Termín naplnění: 3.1 3.2 3.3 3.4 Ve spolupráci se zřizovatelem hledat jinou vhodnou lokalitu pro umístění DDŠ a VÚ jako součásti ZDC. Zaslat ochránci výčet kroků, které učinilo vedení ZDC k přemístění Permonu. Vyměnit zničené koberce za jinou vhodnou podlahovou krytinu. Odstranit plíseň z koupelny rodinné skupiny č. 1. Pedagogickými metodami a aktivitami čelit průjevům vandalizmu a kriminalitě. spolu s vyjádřením ke zprávě bezodkladně 3.5 Dovybavit sprchy závěsy či opravit zástěny. 3.6 3.7 Dovybavit pokoje (popř. jiný systém na VÚ) uzamykatelnými skříňkami tak, aby je mohly využívat všechny děti, které toho jsou schopny a projeví o to zájem. Umožnit starším dětem uzamykat si svůj pokoj. Zneprůhlednit průzory na dveřích do pokojů nátěrem či jiným způsobem. bezodkladně 3.8 Vybavit pokoje lampičkami. 3.9 Zamezit pohybu psa uvnitř Permonu. 3.10 Odstranit kamery z Permonu. 3.11 3.12 Organizačně zajistit řešení zajištění přístupu do areálu tak, aby příchozí osoby nemusely nepřiměřeně dlouho čekat na (následný možný) vstup do areálu. Zajistit nepřetržitou dodávku teplé vody na rodinnou skupinu č. 4. bezodkladně Opatření doporučená ke zvýšení standardu poskytované péče Zvýšit podnětnost prostředí. Omezit vlivy přispívající k senzorické, sociální a citové deprivaci svěřených osob. 19

ČÁST 4 ZACHÁZENÍ Zjištění z návštěvy K faktickému oddělení výchovných skupin (VÚ) a rodinných skupin (DDŠ) na Permonu došlo až na jaře 2011. 40 Do té doby byly obě skupiny dětí de facto promíchány, což nebylo v souladu se zákonem. Rozdělení přineslo zklidnění situace na DDŠ, ovšem následovala eskalace problémů na VÚ. V době před oddělením se pravděpodobně udála i celá škála incidentů, které jdou za hranu zákona (viz dále). Dětský domov se školou tak plní spíše úlohu dětského domova (děti bez závažných poruch chování), má volnější režim, panuje zde příjemnější atmosféra. Výchovný ústav pak pečuje o děti s poruchami chování. Proto se liší i problematické oblasti jednotlivých částí domova. Společným jmenovatelem je však (krom umístění Permonu a struktury přijímaných dětí) také motivace dětí. Nedostatečná motivace dětí (vnímaná jak subjektivně dětmi, tak objektivně daná možnostmi zařízení) se přitom odráží v celém systému péče o děti a v nastavení výchovných pravidel na Permonu. Lze shrnout, že nefunkčnost výchovných procesů a neúspěch při naplňování cílů ústavní výchovy pro děti-cizince vede pouze k represivnímu stylu výchovy a minimalizaci možných rizik jako jediné jistoty maximální prevence (např. požadavek minima věcí na pokoji jako prevence krádežím, nenakupování s vyslanci skupin jako prevence krádeže peněz a útěku). To platí zejména o situaci na VÚ. Na všech skupinách děti a vychovatelé téměř jednohlasně upozorňovali na nedodržování daných příslibů, dohod a pravidel (např. zákaz výhod po útěku). Dále na časté střídání vychovatelů a na to navázanou nutnost budování stále nových vztahů, celkového sžívání se. Také děti jsou často posouvány ze skupiny na skupinu zejména v části DDŠ, a to bez konzultací se samotnými dětmi či vychovateli. Chápu potřebu vedení Permonu aktuálně reagovat na nově příchozí děti a další okolnosti zapříčiňující potřebu změny složení rodinné skupiny, nicméně vyzývám vedení ke konzultacím se zainteresovanými osobami a k co nejcitlivějším zásahům do rodinné skupiny, potažmo vztahové oblasti. Eliminuje se tak jeden z nejhorších průvodních jevů institucionální výchovy, totiž proměnlivost (viz doporučení 4.1). Výše uvedené souvisí také s nedostatečným vtažením vychovatelů do rozhodovacích procesů. Nabyl jsem dojmu, že děti rychle vysledovaly, že vychovatel nemá možnost fakticky rozhodnout a věci více ovlivnit (vycházky, dovolenky apod.). Děti chápou proces rozhodování vychovatel etoped vedoucí Permonu ředitel ZDC, nicméně ten je příliš dlouhý a jim vzdálený. Přičemž role vychovatele je v ní zanedbatelná (viz doporučení 4.2). Základním pilířem hodnotící škály (motivací) na Permonu je bodový systém. Bodový systém má však sloužit dle mého názoru pouze jako podpůrný prvek při výchově. Dětem umožňuje orientovat se a je určitým korektivem chování. Řada zařízení jej užívá v různých podobách. Bodovací systém může také představovat absolutně nefunkční soustavu zpodobněných norem či fungovat jako zástěrka (schovávání se za body) osob přímo pečujících o dítě. V případě déle trvajícího problémového chování je dokonce kontraproduktivní, protože sám o sobě neřeší příčinu, ale následek chování dětí. Spíše nejsem příznivcem bodového systému, neboť hodnota výchovy leží v oblastech vztahových a sociálního učení vůbec. 41 Na Permonu děti bodově hodnotí denní vychovatel, noční vychovatel a učitel ve škole při zařízení. Každý ve škále 0-4 body, přičemž 0 je špatným 40 Odlišný charakter DDŠ a VÚ je přitom dán zejména věkem dítěte. Je třeba vzít v potaz i skutečnost, že v prostředí Permonu většina dětí netrpí závažnými poruchami chování. 41 Viz také bod 76 souhrnné zprávy z návštěv zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy z roku 2007 dostupné na http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2007/2007_vychovne-ustavy.pdf. 20