Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu PAVUČINA ZÁPIS DĚTÍ DO 1.TŘÍDY - DUBEN 2018 Milí budoucí prvňáčci, vítejte v naší škole. Naše škola je místo, kam budete chodit několik dlouhých let. Ale ty utečou jako voda. Škola nebude pro vás jen místem, kde budete získávat znalosti, ale také prostředím, kde najdete nové kamarády, kamarádky, podniknete spoustu výletů, navštívíte divadlo, budete pouštět draky, smát se s ostatními dětmi při hrách v družině a dělat tak radost nejenom sobě, ale i svým rodičům. Protože to nejkrásnější pro ně bude vaše spokojenost a váš úsměv. Tak ať se z vašich tváří nevytratí po celou dobu školní docházky. Vítejte do naší - vaší nové školní rodiny.
RODIČE TI POMOHOU DOPLNIT TAJENKU
Pes není kůň Nevím kolik mi mohlo v tu dobu být, ale asi 3 nebo 4 roky. Já vám tento příběh celý převyprávím. To byla veliká zima, padal sníh a hlavně foukalo. Dělali jsme ve sněhu samé blbosti, stavěli jsme sněhuláky. Já jsem jezdila na saních. Vozil mě někdo velmi výjimečný. Byl to pejsek Reček, který byl stejně starý jako já. My totiž bydlíme v rodinném domku u pole a před zahradou je kousek trávníku, ale na trávníku samozřejmě byl sníh. Já jsem si vždycky vzala sáňky a připravila jsem si pejska. Zapřáhla jsem ho za sáňky a jen jsem držela opratě, neboli vodítka. A už to jen svištělo. Sníh létal na všechny strany. Nejhorší bylo, když jsem se to učila. Jen jsem si sedla, tak jsem okamžitě spadla a křičela:,,au, tatínku, pomoz mi. Tatínku!. Samozřejmě mi ujely sáňky i se psem. Tatínek ho pak musel chytit a pomoct mi. Samozřejmě se mu jelo velmi dobře, když neměl žádný náklad na vozíku za sebou. Když o tom někomu vyprávím, chtěla bych to ještě několikrát zažít. Velechovská Adéla Co jsem říkala jako malá V dětství jsem říkala spoustu slovíček, která se zrovna takto nevyslovovala. Některá jsem si pouze upravovala a některá si i vymýšlela. Nemněla jsem moc volnosti v tom, jak mluvit, protože moje mamka je logopedka, a tak se starala jen o to, jak budu mluvit. A že s tím měla hodně práce! MŮJ SLOVNÍK Všechna zvířata = Aďa (podle našeho papouška) Strejda = teja Traktor = tator Krtek = t tek Králík = zaji Kočka = cici Reklama = rekrama
Zdarec prvňáčkové!! Tak jak se těšíte do školy? Já jsem z toho měla strach, co vy? No, ale když jsem zjistila, jak je to tu super, tak mě strach opustil. Já jsem za paní učitelku třídní dostala Věru Haaseovou. Ta vám panečku byla ale super. Ale nejenom tato paní učitelka, máme tu i další výborné učitelky! Teď jsem již na druhém stupni, lépe řečeno v posledním devátém ročníku. A už teď se mi stýská Po vyučování jsem se vždycky těšila do družiny. Tam jsem si hrála, skotačila, malovala atd Nebo když bylo teplo, tak jsme chodili ven. Kousek od školy je nové hřiště - pyramida. Tam potkávám mnoho dětiček. No a když se jich zeptám, jak se jim na této škole líbí, tak mi odpoví No jak asi? Suprově!!! Ptáte se, co obědy? No v jídelně paní kuchařky vaří víc než skvěle Dostáváme tam samé mňamky, a když se poštěstí, tak dostaneme i něco na zub... To je asi vše o naší škole. START CÍL
Pouze pro prvňáky a jejich rodiče Taky se těšíte do školy? Já se tedy těšila, jestli si dobře vzpomínám. Jsem už v osmičce, to je pěkná řada let. Když jsem byla v první třídě, to jste ještě nebyli na tomto světě. Ale asi nejdůležitější okamžik v první třídě, tedy kromě prvního dne ve škole, je pasování na čtenáře. To jdete do budovy, kde s vámi proběhne takový rytířský proces. Nemusíte být šlechtického původu, ale jedinou podmínkou je, že musíte umět číst. Samé ty háčky, čárky a různé klikyháky, občas to leze krkem. Ale stojí to za to! Díky písmenkům, slovíčkům a větičkám se dozvíte mnoho příběhů. Při pasování vás provází pan král, princezna a poddaní pana krále. Pokleknete a mečem vás pasují na čtenáře. Někdy se stává, že tam potkáte kamarády ze školky, kteří šli do jiné školy. Dál vám to vyprávět nebudu, přece vám nebudu kazit překvapení! Pozdrav od kamaráda z devítky Ahoj budoucí žáčci prvních tříd. Teď vám pomalu končí hraní ve školce a usazujete se do školních lavic. Nyní se budete učit číst, psát, počítat a tohle vše vás naučí a pomohou vám s učením naši hodní učitelé. Najdete si zde spoustu kamarádů a kamarádek. Všichni si myslí, že základní škola je nezajímavá a že druhý stupeň je otrava. Ale to si myslí špatně, první i druhý stupeň je zajímavý a po ukončení základní školy se můžete věnovat svému vysněnému dalšímu studiu. A nakonec vám chceme jménem všech žáků i učitelů popřát hodně štěstí ve školním roce a ať se vám v Základní škole Chrudim, U Stadionu líbí. Petr (žurnalista)
Hádanky Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. Co je to? Každé ráno vesele tahá spáče z postele. Za tu službu nevděčníci hned ho klepou po palici. Co je to? Všechny barvy duhy mají jejich tuhy. Co je to? Heboučké je jako z vaty, kožíšek má mourovatý. Co je to? Truhláři mě nejlíp znají, dobré dřevo ze mne mají.co je to? Kabátek má pichlavý, schovává se do trávy. Co je to? Mám dvě očka, pozor kočka. Ouška šedivá. Co je to? Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku. Co je to? Sedí pán na blátě v zeleném kabátě. Co je to? Kdo má v předu dvě oči a vzadu spoustu dalších? Co je to? Pomaličku si to leze, domeček si s sebou veze. Co je to? Obrovský je. No to teda! Nadzvednout se vůbec nedá. Nos má jako hadici. Šedou, dlouhou, troubící. Co je to? Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu chodívá, ponocný není. Co je to? Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? Je to bílé a když to spadne, je to žluté. Co je to? Řešení: sníh, budík, pastelky, kotě, strom, ježek, myš, houba, žába, páv, šnek, slon, kohout, ani jeden, protože nechodí, ale skáče, vajíčko
Básnička pro děti Třída plná kamarádů: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět nám se líbí celý svět. Máme se tu všichni rádi, jsme tu všichni kamarádi. Nenažraná kůzlátka Žila byla v jednom chlívku tři obrovská kůzlátka, která měla pořád hlad. Jejich maminka musela chodit stále častěji pro jídlo. Jednoho dne se kůzlátka probudila a dala se do nářku, že mají obrovský hlad. Maminka jim povídá: Vždyť jsem byla ještě večer pro travičku, nechala jsem ji vedle chlívku. Největší z kůzlátek se hned přihlásilo o slovo: Ale maminko, já jsem byl hladový a v noci jsem vše snědl! Musíš pro novou travičku, sic zemřeme hlady! Maminka poslechla a vydala se na cestu. Kůzlátka se mezitím stihla pohádat i poprat, když najednou slyší někoho klepat. Kdo je? To jsem já, maminka! Nesu vám jídlo! Otevřete! Kůzlátka otevřela a najedla se. Bohužel měla takový hlad, že snědla i maminku. Poté si uvědomila, že jim nikdo nebude moci chodit pro čerstvou travičku. Ale bylo již pozdě. Musela si travičku již opatřovat sama. Jednoho dne se rozhodla, že nebudou vegetariáni, ale že začnou jíst maso. A tak se taky stalo. Vloupala se k jednomu slabému vlkovi, který je uvítal s náležitou poctou. Kůzlátka si jeho pohostinnosti nevšímala a vrhla se na něj. Než se stačil vzpamatovat, kůzlátka ho snědla. A co z toho plyne? Nebuďte vybíraví a žerte všechno! KONEC Naty Haase
Hádanky pro děti (dětem přečtou rodiče ) Kdo bez štětce a bez barev obarví nám pestře les? (podzim) Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (kocour) Atletika královna sportu Atletický oddíl ŠAK Chrudim nabízí rodičům všech chrudimských škol od 1. do 5. třídy možnost přihlásit své ratolesti do atletické přípravky v ZŠ Chrudim, U Stadionu. Dotazy vyřídí trenér Karel Fiedler.
Naše škola Areál základní školy tvoří dvě budovy, dva školní dvory, školní hřiště a zahrada. V první budově se nachází školní jídelna, šatny, družina a třídy prvních ročníků. Školní dvůr je o velkých přestávkách (během teplých dnů) využíván žáky prvního stupně. Děti se mohou vyřádit také na dvou pingpongových stolech. Druhý školní dvůr slouží druhému stupni. Sportovní hřiště je žáky druhého stupně využíváno k odpočinku v době velkých přestávek. Během tělocviku slouží k míčovým hrám. Hraje se zde fotbal, basketbal, vybíjená atd. V blízkosti hřiště se nachází dráha s pískovým doskočištěm. Po vstupu do druhé budovy uvidíme šatny. Nejsou vybavené drátěnými klecemi, ale moderními dřevěnými a plechovými barevnými skříňkami. Poblíž šaten se nachází kantýna, která je hojně využívána žáky i učiteli. Součástí školy je rovněž japexová běžecká dráha. Nabízí možnost kvalitního tréninku atletických tříd. V areálu nechybí ani dvě tělocvičny, které jsou nově opravené. V té větší je navíc možné postavit florbalové hřiště se skládacími mantinely. K vybavení školy patří také automaty na kávu, čokoládu a na studené nápoje. Žáci mohou během výuky (nejen v hodinách výpočetní techniky) využívat dvě počítačové učebny. Škola má i svou hudební místnost, která slouží též k promítání. Promítat lze dnes již i v dalších učebnách. Některé třídy jsou vybaveny novým nábytkem, což se nám moc líbí. Nevíme, zda novota kolem nás má vliv na naše školní úspěchy, ale jsme tu alespoň jako doma. V areálu školy je zubní ordinace, kterou mají možnost děti navštěvovat, aniž by se oblékaly do bund a nazouvaly obuv. Na druhém stupni se na začátku každého školního roku novopečení šesťáčci řadí do tří typů tříd třídy atletické, třídy s fotbalovou skupinou a třídy bez zaměření. Slangově třídy normální. Školní družina V rámci zájmových činností mohou děti navštěvovat v družině i různé kroužky např. kroužek dovedných rukou, anglického jazyka, flétny, Na podzim a na jaře využíváme plavecký bazén, kde se děti zdokonalují v plavání. V zimě navštěvujeme zimní stadion, na kterém se děti učí základy bruslení. V říjnu každoročně probíhá nocování ve školní družině na oslavu Halloweenu. Další zajímavé akce máme naplánované i na příští rok. Nabídka zájmových kroužků: sportovní kroužky atletické kroužky
dovedné ruce dramatický kroužek angličtina hrou veselé pískání Bližší informace o kroužcích v příštím roce se dozvíte od paní učitelky, která se stane třídní učitelkou Vašeho dítěte. Spousta zajímavých informací je k nalezení i na http://www.zsustadionu.chrudim.cz/ Doufáme, že si některý z uvedených kroužků vybere i Vaše dítě. Jistě si ho oblíbí stejně tak, jako si je oblíbilo mnoho jiných žáků, kteří již naše kroužky navštěvují. Třešničkou na dortu je například vystoupení o Vánocích před rodiči malí zpěváčci, hudebníci I letošní vystoupení bylo nádherné a účinkující sklidili velký potlesk. Cvičení na owerbalech Overbaly jsou malé míče využívané k dynamickým cvikům, kompenzaci vadného držení těla. Cvičení je zařazováno do vyučovacích hodin na 1. stupni v rámci projektu 21 (pod záštitou zdravého města Chrudim v programu Učíme se zdravě sedět a cvičit). Jednotlivé cviky lze přizpůsobit možnostem dětí, které tak hravou formou získávají návyky správného držení těla. Stonožkový týden Jako každý rok je jeden týden věnován pomoci postiženým dětem. V tomto stonožkovém týdnu se zdravé děti z celého světa snaží různým způsobem pomoci postiženým dětem. I naše škola se této pomoci účastní. Jedná se o malý peněžní dar, který získáváme od lidí námi oslovených. Ti za svou šlechetnost dostanou námi malovaný malý obrázek. My se tak učíme solidaritě.
Proč na naši školu? Proč zrovna na naši školu? Důvodů je hned několik Jestli vy, budoucí prvňáčci, máte radši sport než celodenní vysedávání u počítače nebo televize, tak je naše škola pro vás to pravé. Jako jedni z mála v republice máme krytou tartanovou halu, která je dlouhá 72,5 metrů, na které se běhá samo. To ani nemluvím o dvou nově zateplených tělocvičnách. Ty ke sportu úplně vybízí. V počítačových učebnách, které jsou na škole hned dvě, se zase naučíte základy informatiky a práce s počítačem. Jelikož není ani na škodu si něco vyrobit, na naší škole v šestém a sedmém ročníku budete chodit do dílen a zkoušet, jestli nemáte obě ruce levé. Je toho dost a dost, co budete dělat bez mamky a táty. Tak vzhůru za vzděláním. Hmmm, ještě se naučit číst, abyste si těch pár řádků, co tu smolím, mohli přečíst už sami Pohádkové dvojice Ahoj děcka, dneska se přeneseme do světa pohádkových bytostí. Znáte pohádkovou dvojici, která tu chybí? Jeníček a.. Princ a.. Král a Křemílek a Mach a.. Jája a. Káťa a. Pejsek a Pat a. Bob a Štaflík a Rumcajs a. Maková panenka a motýl. Hodně štěstí s doplňováním a luštěním přeje: Petr
SMOLÍČKOVI V JEDNÉ DALEKO ZA HORAMI ŽIL BYL JEDEN A JMENOVAL SE SMOLÍČEK. MĚL VELMI ZVLÁŠTNÍ ZVÍŘÁTKO. NE, ANI, MĚL SE ZLATÝMI PAROHY. JELEN SE O SMOLÍČKA DOBŘE STARAL A POKAŽDÉ, KDYŽ ŠEL NA PASTVU, VŽDY VAROVAL, ABY NIKOMU NEOTEVÍRAL. JEDNOU ZRÁNA ŠEL JELEN JAKO KAŽDÝ DEN NA LOUKU. PO CHVÍLI NA CHALUPY NĚKDO ZAKLEPAL A SMOLÍČEK SLYŠEL TENKÉ HLÁSKY. SMOLÍČKU, OTEVŘI NÁM. JEN DVA PRSTÍČKY TAM STRČÍME, OHŘEJEME SE A ZASE PŮJDEME. SMOLÍČEK ALE NEOTEVŘEL. VEČER, KDYŽ SE VRÁTIL, MU VŠECHNO VYPRÁVĚL. JELEN HO POCHVÁLIL. TO BYLY ZLÉ JESKYŇKY A ONY BY TĚ VZALY DO SVÉ DNE ZASE PŘIŠLY JESKYŇKY. ZAKLEPALY NA. DALŠÍHO A ŘEKLY:
,, SMOLÍČKU, OTEVŘI. JEN DVA PRSTÍČKY TAM STRČÍME A HNED ZASE PŮJDEME. OHŘEJEME SE U, JE TU ZIMA. PŘES VŠECHNA VAROVÁNÍ OTEVŘEL. JESKYŇKY VBĚHLY DO A SMOLÍČKA UNESLY. VOLAL NA JELENA. ZA HORY ZA DOLY, MÉ ZLATÉ, KDE SE PASOU. SMOLÍČKA PACHOLÍČKA JESKYŇKY PRYČ NESOU. ALE NIKDE. JESKYŇKY UNESLY SMOLÍČKA DO SVÉ. TAM MU DÁVALY SPOUSTU A PITÍ. AŽ HO JESKYŇKY DOSTATEČNĚ VYKRMILY, ROZDĚLALY A... CHTĚLY SNÍST! SMOLÍČEK ZNOVU VOLAL. ZA HORY ZA DOLY, MÉ ZLATÉ, KDE SE PASOU. SMOLÍČKA PACHOLÍČKA JESKIŇKY PRYČ NESOU. JELEN TO USLYŠEL, VELKÝM SKOKEM SKOČIL DO A SMOLÍČKA ZACHRÁNIL. KDYŽ DOJELI DO, JELEN MU PĚKNĚ VYČINIL. SMOLÍČEK UŽ OD TÉ DOBY NIKDY NEZLOBIL A VŽDY HO VE VŠEM POSLECHL.
Když mi řekli, že moc fantazíruju, málem jsem smíchy spadla ze svého jednorožce Často si kladu otázku, proč neexistují jednorožci, Pegasové, upíři, vlkodlaci a jiné nadpřirozené bytosti. Hodně spisovatelů píše knížky, kde je až moc fantazie a potom přijdou lidé jako já, kteří to čtou a než usnou, přemýšlejí o tom, jaké by to bylo vrátit se do minulosti, zabíjet démony a podobně. Vědci pořád zkoumají Mars, a jestli se někde neobjevilo UFO, ale že by se pokoušeli třeba vymyslet oživující lektvar, to už je nezajímá. Třeba jsem nikdy žádného upíra ani vlkodlaka neviděla, ale určitě něco takového existuje. Jenže kdyby o nich svět věděl, tak už by to nebyly nadpřirozené bytosti, ale turistická atrakce. Možná chodí každý den mezi námi převlečení jako normální lidé nebo taky cestují mezi světy a skrývají se před námi. Jo, možná mi hrabe. Ale co když ne? Lidi by se o to měli zajímat víc. Někdo by třeba mohl vymyslet časostroj, který by nás přenesl do minulosti, jenže to má jeden háček. Svět je takový, že kdyby se o tom dozvěděl, zneužil by toho. Kdyby nic z toho, co jsem napsala, neexistovalo, kde by brali spisovatelé svoje nápady? Jasně, mohli si to vymyslet, ale stejně na tom něco je. Šestidílná knížka o Harrym Potterovi určitě měla své knižní předchůdce, kde byl kouzelnický svět tak dobře ukrytý, že o něm nikdo nevěděl. Sem tam se v nějakém časopisu objeví něco záhadného, něco, co není dílem člověka, jenže občas přijde všemi nesnášená fyzika a bude se snažit vysvětlit danou událost. Fyzika se šťourá i tam, kde bychom nechtěli, aby se šťourala. Vědci se vždycky všechno snaží vysvětlit logicky, i když někdy by byli někteří raději, aby vše zůstalo pod rouškou tajemství. Vůbec nechápu, proč by nemohl mít každý vlastní fantazii bez toho, aby na něj všichni ukazovali prstem, že je divný. Člověk, který nemá žádnou fantazii, není člověk. Každý přece může mít sen, i když nereálný. Občas si říkám, že jsem se narodila ve špatném světě.
NAJDI 10 ROZDÍLŮ
Pohádka naruby Tři oříšky pro Popelku Byla jednou jedna dívka jménem Popelka. Ta žila společně se zvířecím kamarádem Juráškem na zámku. Nedaleko mohutného zámku se nacházel zpustlý statek. V něm žil král a královna se svým synem - princem. Nebyli zrovna bohatí jako Popelka, ale měly malé zisky z provozu statku. Protože se princ chtěl podívat na zámek, jelikož nikdy předtím v tak čarovné stavbě nebyl, teď pro něj přišla pravá příležitost. Ze zámku se na statek totiž doneslo, že si Popelka co nevidět vybere ženicha právě na plese, na který je pozvaný i princ se svými rodiči. Jakmile se však dozvěděli král a královna zprávu o plese, okamžitě princi zakázali účast, prý by dělal ostudu. Na statku ihned začaly přípravy na ples, preceptor jel do města, aby nakoupil potřebné látky na šaty. A jen princ dumal, vzlykal a byl smutný z toho, že se nemůže zúčastnit plesu. Konečně nastal osudný den, kdy se měl ples uspořádat. Komorná Rozárka už vítala na zámku první hosty, když na nádvoří u zámecké zahrady zastavil chudě ozdobený kočár. Z něj vystoupili král s královnou. V hlavním sále se usazovali kromě ostatních hostů také vznešené dámy a hraběnky. V době nepřítomnosti krále si královna příležitostně zatančila s Juráškem, který se jí zalíbil. Stejně tak to dělal i král, avšak ten si radši zatančil s Popelkou nebo Rozárkou. Starý Vincek rádce Popelky vesele přihlížel k dějícím se událostem. Princ na statku smutněl, ale potom ho napadla skvělá příležitost. Vzpomněl si totiž, že má od preceptora z města ještě jeden oříšek (předcházející dva už snědl). Nemohl uvěřit vlastním očím před ním se objevil krásný mužský šat. Přesně takový se mu hodí na ples. Oblékl si ho a na loveckém koni vyrazil na nedaleký zámek. Jakmile se před ním rozevřely dveře do sálu, všichni včetně hudby ztichli. Nikdo ho nemohl poznat, jelikož si vzal masku, aby ho rodiče nepoznali. Celý večer tančil jen s Popelkou, která se do něj zamilovala. Po krátkém rozhovoru Popelka poznala, o koho se jedná. A byla svatba. KONEC Vítek Lupoměský
Pohádka naruby - O perníkové chaloupce Jeníček a Mařenka žili v obrovském paláci na konci města. Byli velmi bohatí. Vlastnili několik polí, rybníků a lesů. Bohužel však měli až moc jídla, a proto museli vyhnat své rodiče do lesa. Maminka i tatínek byli velmi rádi, že si konečně vyrazí na procházku. Les byl celý z perníku. Místo listů lízátka, místo jehličí žvýkačky a místo bylin a rostlin perník, bonbony a kyselé žížalky. Celý les voněl citrónem. Když tu nádheru viděli maminka a tatínek, otočili se a utíkali pryč. Maminka byla alergická na cukr a tatínek nenáviděl brambory. Tudíž v lese neměli co dělat. Šli dál a dál vůkol hlubinám lesu. Došli až na konec. Zde uviděli velkou budovu. Utrhli si střešní krytinu v domnění, že se konečně nají. Naneštěstí byla střešní taška z brambor, které jak už víme, tatínek nenáviděl. Z domu vyběhla mladá krásná žena a vlídně se pousmála. Jen tak dál, pravila mamince, která právě okusovala bramborovou tašku. Pozvala je na sklenku nealkoholického kakaa. V hlavách rodičů se zrodil šílený nápad. Vyhodíme ji z okna, řekla maminka. Nebude lepší vhodit ji do pece? otázal se tatínek. Nakonec se rozhodli uskutečnit nápad maminky. Počkali, až se ohne přes okraj a vší silou do ní strčili. Naštěstí se pod okno zrovna zatoulal obrovský žužu medvídek z lesa. Slečna se do něj probořila. Jediný způsob, jak se z medvídka dostat, byl prokousat se až ven. Tak se i stalo. Rodiče si pak nechali obrovský dům. Na Mařenku a Jeníčka si ani nevzpomněli. Ti zatím zchudli a živili se jako právníci, sice z toho moc peněz nebylo, ale alespoň něco. A měli se špatně až na věky. Konec Můj první školní den Natálie Lupoměská Byla středa 1. září 2010, venku si prozpěvovali ptáčci. Maminka mě zrovna vedla do školy, u které stála moje třídní paní učitelka. Prošli jsme dveřmi, za nimi se táhla dlouhá temná chodba do školní jídelny. Byly tam také schody, po kterých jsme vycházeli do prvního patra. Maminka mě zavedla do mé třídy, kde jsem potkal své spolužáky a kamarády. Dostali jsme za úkol si sednout s někým do lavice, sedl jsem si s nejlepším kamarádem a sedíme spolu dodnes.
O třech prasátkách