Occurrence and breeding of the Egyptian Goose (Alopochen aegyptiacus) in the Czech Republic in the years 1979 2009

SYLVIA 47 / 2011 Výskyt a hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiacus) v České republice v letech 1979 až 2009 Occurrence and breeding of the Egyptian Goose (Alopochen aegyptiacus) in the Czech Republic in the years 1979 2009 Libor Schröpfer 1, Zdeněk Vermouzek 2, Jiří Šírek 3, Jiří Stolarczyk 4 1 Holýšovský ornitologický klub, Husova 302, CZ-345 62 Holýšov; e-mail: schropfer@oaplzen.cz 2 Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 34, CZ-150 00 Praha-Smíchov; e-mail: verm@birdlife.cz 3 Tržní nám. 63, CZ-752 01 Kojetín; e-mail: jirka.sirek@seznam.cz 4 Svatoplukova 13, CZ-700 30 Ostrava-Zábřeh; e-mail: georgus.s@seznam.cz Schröpfer L., Vermouzek Z., Šírek J. & Stolarczyk J. 2011: Výskyt a hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiacus) v České republice v letech 1979 až 2009. Sylvia 47: 67 75. Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) byla poprvé pozorována v České republice v roce 1979. Od 90. let minulého století jsou husice pozorovány na našem území pravidelněji, od roku 2006 pak dochází k výraznému vzestupu počtu pozorování i pozorovaných ptáků. Předpokládané hnízdění bylo hlášeno v roce 2006 z Ostravy. První dvě prokázaná hnízdění proběhla v jihozápadních Čechách v roce 2008. Jedno z nich proběhlo v budce pro kachny. V roce 2009 pak přibylo hnízdění na severní Moravě (husice hnízdily v hnízdě na zemi) a také na Teplicku, kde byla pozorována 3 mláďata. Celkem byla do roku 2009 včetně prokázána 4 hnízdění tohoto druhu v ČR. Husice nilské se objevují nejčastěji samostatně nebo ve dvojicích, více ptáků bylo pozorováno jen výjimečně. Z hlediska frekvence pozorování jich bylo nejvíce prokázáno v dubnu a květnu, pak až v říjnu. Na hnízdišti v jihozápadních Čechách se ptáci chovali agresivně k ostatním vodním ptákům. Je velmi pravděpodobné, že se zatím malá česká populace bude dále zvětšovat a že budou hnízdními páry obsazovány i další části České republiky. In the Czech Republic, the Egyptian Goose (Alopochen aegyptiacus) was first recorded in 1979. Since the 1990s, Egyptian Geese have been observed in the country more regularly, and since 2006 the numbers of records and recorded individuals have been increasing significantly. Probable breeding was reported from Ostrava in 2006. The first two confirmed breeding events occurred in southwestern Bohemia in 2008, one of them in a duck nest box. Two more breeding events were reported in 2009 one in northern Moravia, where the geese nested on the ground, and one in the Teplice region, where three juveniles were observed. Altogether four breeding events were confirmed in the Czech Republic by 2009. Egyptian Geese occur mostly solitarily or in pairs, larger numbers of individuals were observed only exceptionally. Most observations come from April and May, also from October. The breeding Egyptian Geese in southwestern Bohemia were aggressive towards other water birds. It is very likely that the small Czech population will grow further and that breeding pairs will appear also in other parts of the country. Keywords: alien species, distribution, breeding, Czech Republic, neozoa, non-indigenous species 67

Schröpfer L. et al. / Husice nilská v České republice ÚVOD Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je středně velká husa s velkým areálem přirozeného rozšíření, který pokrývá obrovskou část Afriky jižně od Sahary. Osidluje také údolí řeky Nilu až do Egypta, po nichž dostala své druhové jméno ve více jazycích (Egyptian Goose anglicky, Nilgans německy, Nijlgans holandsky, Ouette d Égypte francouzsky Kolbe 1984, Madge & Burn 1988). Do konce 17. století snad hnízdila dokonce i v jižní Evropě až po Podunají (Hudec 1994). V 17. století byla husice nilská introdukována z Afriky do Velké Británie, kde se poté šířila, ale po posledních zhruba 150 let (1850 2000) byla početnost tohoto druhu stabilně okolo 400 párů. V posledních letech dochází k nárůstu početnosti i k zvětšování areálu (Sutherland & Allport 1991, Kestenholz et al. 2005). V Nizozemsku hnízdí od roku 1967 a počty prokázaných hnízdících párů stoupaly poměrně rychle až na 750 1350 v letech 1992 1994 (Lensink 1999). Místy byla v Nizozemsku prokázána pohnízdní shromaždiště, kde se soustřeďovalo i více jak 1 000 husic nilských (Gerritsen 2001). Ještě evropský hnízdní atlas (Venema 1997) udává hnízdní výskyt tohoto druhu pouze z východní Anglie, Nizozemska a Belgie. Husice však brzy obsadila i další sousední státy (Německo, Francie, Švýcarsko) a její vítězné tažení Evropou se nezastavilo ani na našich hranicích. V Německu hnízdí divocí ptáci od roku 1981 a současná německá populace 2 200 až 2 600 párů je hodnocena stále jako rostoucí a s rozšiřujícím se areálem (Bauer & Woog 2008), takže bylo jen otázkou času, kdy začnou pozorování přibývat i u nás a objeví se první hnízdní pokusy i úspěšná hnízdění. V Polsku hnízdí husice nilské od roku 2007 (Kampe-Persson 2010), přičemž min. 2 páry hnízdí od roku 2008 na štěrkovnách v blízkosti našich hranic u Racibórze (Stolarczyk J., Vavřík M. in litt.). Pro hnízdění potřebují husice nilské blízkost nízké trávy, na které se pasou mláďata, vodní plochu jako bezpečné útočiště a vhodné místo ke hnízdění. Husice jsou striktně teritoriální, což limituje hnízdní početnost. V zimě a na jaře se často pasou na polích, po zbytek roku hlavně na trávě (Sutherland & Allport 1991). V posledních několika letech bylo zaznamenáno několik možných, pravděpodobných i prokázaných hnízdění i v Česku. Cílem tohoto článku je shromáždit informace zejména o hnízdním výskytu husice nilské a zdokumentovat počátek jejího hnízdění u nás. MATERIÁL A METODIKA V listopadu 2008 jsme poslali emailem výzvu faunisticky aktivním ornitologům v celé České republice. Od nich jsme dostali celou řadu pozorování i dalších zajímavostí z biologie tohoto druhu u nás. Dále byly prohlédnuty faunistické databáze České společnosti ornitologické a Faunistické komise ČSO. Dalším zdrojem byla v poslední době hojně vydávaná díla věnující se avifauně některých území ČR (např. Fiala et al. 2008, Macháček 2009) a časopisy z poslední doby. Díky osobním kontaktům bylo možno přímo oslovit některé ornitology a získat od nich pozorování a také fotografie husic nilských. Celkem bylo k dispozici 71 pozorování min. 117 starých ptáků a 9 mláďat z let 1979 až 2008. Je téměř jisté, že se některá pozorování týkají stejných ptáků. V případě, že pozorování pocházela z kratšího časového úseku (max. 2 měsíce) ze stejných lokalit nebo jejich blízkého okolí, pak byla do obr. 1 zahr- 68

SYLVIA 47 / 2011 nuta sice všechna pozorování, do počtu pozorovaných ptáků pak příslušná hodnota pouze jednou. Proto je také možné, že v letech 1995, 2002, 2003 a 2006 je počet pozorování vyšší než počet pozorovaných ptáků. Do obr. 2 však byl zahrnut počet pozorovaných husic do každého měsíce intervalu, který udávali pozorovatelé (i když třeba z příslušného měsíce žádné pozorování neměli) jako časové rozpětí výskytu určitého počtu husic na dané lokalitě nebo v její blízkosti. Všechna data o husicích byla zařazena do kvadrátové sítě pro mapování hnízdního rozšíření ptáků, přičemž bylo rozlišeno, zda se jedná o pouhá pozorování nebo o prokázané hnízdění (obr. 3). Tmavě jsou vybarveny kvadráty s prokázaným hnízděním. Zatímco počty pozorovaných ptáků končí rokem 2008, u hnízdění jsme do našeho článku zahrnuli údaje i z roku 2009. VÝSLEDKY Pozorování Do roku 2009 včetně bylo shromážděno 71 pozorování s celkem 117 husicemi nilskými (nejsou zde započtena mláďata v rodinách). První dva exempláře byly na území České republiky pozorovány dne 1. 5. 1979 na rybníku Matná (Matenský ryb.) u Jindřichova Hradce (kv. 6855, Jihočeský kraj). Ptáci se zde zdrželi nejméně do 10. 5. 1979. Je více než pravděpodobné, že se jednalo o ptáky uprchlé ze zajetí (Hudec, Matoušek, Mošanský, Šťastný in Hudec 1994). Trvalo celých 14 let, než byla pozorována další husice. Dne 7. 5. 1993 se zdržoval 1 plachý ex. na Jaroslavickém rybníku na Znojemsku (Fiala et al. 2008). Na stejném rybníku byla 10. 4. 1995 pozorována další husice, která se zde zdržela patrně do 5. 6., kdy zde byla pozorována naposled (Horal 1995, Fiala et al. 2008). Chytil (1997) uvádí chybně pozorování do 15. 6. 1995. Téhož roku byla 8. 8. 1995 zjištěna další husice na Lenešickém rybníku na Lounsku (H. Tichý in litt.). Další pozorování je až z roku 2000, kdy byl 1 ex. pozorován 13. 3. 2000 na Šumvaldském rybníku u Šumvaldu (M. Vavřík in litt.). Od roku 2002, s výjimkou roku 2005, byla přítomnost husice na území České republiky potvrzena každoročně (obr. 1). Rok 2008 byl poté rokem s absolutně nejvyššími pozorovanými počty a i rokem, kdy husice nilské u nás poprvé počty / numbers 40 35 30 25 20 15 10 5 pozorování / observations jedinci / individuals 0 1979 1993 1995 1996 2000 2002 2003 2004 2006 2007 2008 rok / year Obr. 1. Počty pozorování a redukované počty pozorovaných husic nilských (Alopochen aegyptiacus) na území České republiky v letech 1979 2008 (viz Metodika). Fig. 1. Numbers of records and recorded individuals of the Egyptian Goose (Alopochen aegyptiacus) in the Czech Republic in 1979 2008. 69

počet pozorovaných ptáků / no. of observed birds Schröpfer L. et al. / Husice nilská v České republice 35 30 25 20 15 10 5 0 I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc / month Obr. 2. Výskyt husice nilské v průběhu roku na území ČR v letech 1979 2008 (n = 117). Fig. 2. Intra-seasonal occurrence of the Egyptian Goose in the Czech Republic in 1979 2008 (n = 117). Obr. 3. Rozložení jednotlivých pozorování husice nilské v kvadrátové síti na území ČR v letech 1979 2008. Ve čtyřech tmavě vybarvených kvadrátech bylo v letech 2008 a 2009 prokázáno hnízdění (orig. R. Doležal). Fig. 3. Distribution of observations of the Egyptian Goose in the grid map of the Czech Republic in 1979 2008. Four shaded squares indicate confirmed breeding in 2008 and 2009 (map by R. Doležal). 70

SYLVIA 47 / 2011 prokazatelně zahnízdily. Nejčastěji byly pozorováni jednotliví ptáci (37 ), pozorování více jedinců najednou bylo méně obvyklé (dva jedinci 26, tři jedinci 4, čtyři jedinci 4 ). Do roku 2009 včetně u nás nebylo zastiženo 5 a více husic. Z hlediska ročního průběhu je nejvíce pozorování i jedinců husic z pravých hnízdních měsíců duben a květen, dále pak z podzimních měsíců říjen a listopad (obr. 2). Spolu s obr. 3, kde jsou obsazeny kvadráty prakticky rovnoměrně po celém území naší republiky, tak vzniká dojem, že pravděpodobně většina ptáků zde byla připravena k hnízdění nebo hledá nová hnízdiště. Pohlaví a zbarvení pozorovaných ptáků, chování, sdružování s jinými druhy O pohlaví pozorovaných ptáků u nás je málo informací. Protože jsou si obě pohlaví velmi podobná (Kolbe 1984, Madge & Burn 1988), rozhoduje při odlišení hlavně velikost pozorovaných ptáků. Pouze husice pozorovaná v květnu 1995 na Znojemsku byla určena jako ad. samec (Horal 1995), všichni ostatní pozorovaní jedinci jsou bez určení pohlaví. Ve dnech 16. 10. a 25. 10. 2007 byly zjištěny 3, resp. 4 husice nilské u Opatova na rybníka Vidlák (Moutelík P., Janoušek M. a Novák L. in litt.) a mezi nimi byl pozorován jeden albín. Je otázkou, zda se nejednalo o tzv. šedý typ zbarvení ( grey type Madge & Burn 1988), který je relativně světlý. Velmi často se u pozorovaných jedinců objevuje poznámka, že se jednalo o exempláře velmi plaché. To je pravděpodobně známka toho, že to jsou volně žijící ptáci a nikoliv uprchlíci ze zajetí. Na druhé straně se objevují i jedinci s velmi krátkou útěkovou vzdáleností, u nichž by se naopak mohlo jednat o ulétlé ptáky např. ze zoologických zahrad (Schröpfer 2006, viz poznámka tam). Husice byly pozorovány ve společnosti lysek černých (Fulica atra), hus velkých (Anser anser), kachen divokých (Anas platyrhynchos), labutí velkých (Cygnus olor) a kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo). Existuje ale také zjištění z června 2008 z Tachovska z rybníku u Hlinného (kv. 6242), kdy byly husice pozorovány dokonce mezi uměle odchovanými kachnami. Zde se nabízí otázka, zda se spíše nejednalo u všech těchto pozorování o náhodné přimísení husic k jiným druhům, protože druh je známý, zejména v době hnízdění, zvýšenou agresivitou vůči jiným druhům ptáků (Kolbe 1984, Berndt 2009). Hnízdění Více pozorování z posledních let má charakter pravděpodobného hnízdění. První z nich pochází z roku 2006, kdy se v období 3. 6. až 6. 11. 2006 zdržoval nepříliš plachý pár husic na štěrkopískovně v Ostravě-Koblově, okres Ostrava, kvadrát 6175. Byly zaznamenány i pokusy o páření, pár byl agresivní k dalším druhům vodního ptactva (Šuhaj & Mandák 2006). Od roku 2007 jsou hlášeny opakované výskyty s charakterem možného hnízdění na rybnících u Opatova, okres Svitavy. Hnízdění zde ale doposud nebylo prokázáno. V roce 2008 bylo prokázáno hnízdění 2 párů husic nilských v jihozápadních a jižních Čechách. Jedná se o první prokázaná hnízdění tohoto druhu v České republice. První hnízdění bylo prokázáno na Tachovsku, u obce Nový Dvůr na rybníku Vlčí jámy (Šibeniční), kvadrát 6342. Dva ptáci (pár?) zde byli pozorováni již 25. 3., dne 27. 4. to už byli 3 ex. Třetí jedinec se stal cílem útoků obou hnízdících partnerů. Ještě 1. 5. zde byly 3 husice, další pozorování se týkají již pouze hnízdícího páru. Pár odháněl z rybníka všechny ostatní druhy vodního ptactva (kachny, lysky i labutě vel- 71

Schröpfer L. et al. / Husice nilská v České republice ké). Labutě nakonec tuto svoji tradiční hnízdní lokalitu v tomto roce opustily. Ke hnízdění si pár vybral mysliveckou budku pro divoké kachny. Samice snášela a seděla v budce, samec hlídal na hladině rybníka a při vyrušení samici vždy varoval. Dne 29. 6. byla v budce násada 6 vajec, hnízdo bylo jen mírně vystláno peřím z hnízdící husice (obr. 4). Po konzultaci s odborem životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje byla samice v noci odchycena, vejce vybrána a předána k preparaci do Západočeského muzea v Plzni. Vejce byla oplozená a obsahovala již zárodky. Druhá husice byla křídlována a předána do Záchranné stanice ve Spáleném Poříčí, kde se později ztratila (K. Makoň, K. Machač, Z. Mára in litt.). Druhé hnízdění bylo prokázáno na Prostředním rybníku u Putimi, kvadrát 6750, Jihočeský kraj, kde byla dne 16. 7. 2008 pozorována rodina husic s 9 vyspělými mláďaty. Pozorovatel nevylučuje možnost, že byla mláďata již vzletná a že se tedy mohla vylíhnout i někde v okolí (M. Frencl in litt.). Dalším místem, kde byly pozorovány husice nilské s hnízdním chováním, je rybník Malý Karlov u Nové Vsi u Chocně, kvadrát 5962, Pardubický kraj. Ptáci byli pozorováni od 5. 4. 2008, kdy samec intenzivně tokal po způsobu kachen divokých, dne 22. 4. byl opět pozorován tokající samec, který také tvrdě vyhnal kachnu divokou z rybníka. Poslední pozorování pochází z 23. 4., poté již nebyli ptáci pozorováni (J. Hlaváček, T. Bělka in litt.). V roce 2009 zahnízdily husice nilské na ostrůvku v pískovně u Dolního Benešova u Opavy, kvadrát 6074, Moravskoslezský kraj. Ptáci byli pozorováni po celé jaro a 16. 4. 2009 nalezli J. Stolarczyk a D. Boucný hnízdo se 7 vejci (obr. 5). Po zhruba týdnu pozorování sedící husice zmizela, je možné, že se přesunula (s mláďaty?) na řeku, která protéká v blíz- Obr. 4. Násada husic nilských v budce na hnízdišti na Tachovsku, jihozápadní Čechy, 29. 6. 2008 (foto K. Makoň). Fig. 4. Egyptian Goose clutch in a nest box in the Tachov region, southwestern Bohemia, 29 June 2008 (photo by K. Makoň). 72

SYLVIA 47 / 2011 Obr. 5. Násada husic nilských na hnízdišti u Dolního Benešova, severní Morava, 16. 4. 2009 (foto D. Boucný). Fig. 5. Egyptian Goose clutch at the breeding site near Dolní Benešov, northern Moravia, 16 April 2009 (photo by D. Boucný). kosti. Hnízdo bylo každopádně opuštěno a nebylo již osobně na ostrůvku kontrolováno (J. Stolarczyk in verb.). Další místem s prokázaným hnízděním v roce 2009 je lokalita Válenka, bývalá cihelna Vřetenická, část Teplic, kvadrát 5348. Dva ptáci (pár?) zde byli pozorován již v roce 2008 bez dalších podrobností. V roce 2009 zde bylo prokázáno hnízdění pozorováním 3 mláďat dne 16. 8., byla provedena i fotodokumentace (F. Postič, P. Lumpe in litt.). Od roku 2009 se zdržoval jeden pár husic na Tovačovských rybnících (Tovačov, kvadrát 6569, okres Přerov), kde L. Doupal pozoroval 27. 6. 2009 páření. Přestože byla samice v dubnu a květnu pozorována zřídka, jakoby seděla na vejcích, hnízdo ani mláďata nebyly nalezeny. DISKUSE První zaznamenaný výskyt v roce 1979 souvisí zcela nepochybně s úletem ze zajetí. Od 90. let však pozorování na našem území pozvolna přibývá (obr. 1), což zcela určitě souvisí s kolonizací dalších území v Evropě (Lensink 1999) a je zcela v souladu např. s daty ve ŠlesvickuHolštýnsku (Berndt 2009). Podobný průběh má kolonizace i ostatních území v našem sousedství (Kampe-Persson 2010). Směr rozšiřování jde zcela jasně od západu na východ, centrem rozšíření jsou Nizozemsko a následně Belgie, resp. Německo (Bauer & Woog 2008). První prokázaná hnízdění v dalších evropských zemích proběhla v těchto letech: Dánsko 2000, Švýcarsko 2003, Švédsko 2004, Lucembursko a Polsko 2007, naopak v Rakousku, Slovensku, Maďarsku a pobaltských státech nebylo hnízdění prozatím prokázáno. Celková velikost populace v Evropě je v současné době odhadována na 8 800 až 9 900 párů (Kampe-Persson 2010). Na rozdíl od kachničky mandarinské (Jasso 2009), kdy bylo nejvíce ptáků pozorováno v zimních měsících, je tomu u husic přesně naopak. Spolu s rovnoměrným pokrytím po celé České repub73

Schröpfer L. et al. / Husice nilská v České republice lice (obr. 3) je zcela zřejmé, že husice se snaží u nás nacházet nová hnízdiště. Populační dynamika v Německu a ostatních evropských zemích je jednoznačně pozitivní (Kestenholz et al. 2005, Bauer & Woog 2008, Konter & Lorgé 2009), takže je možné počítat i u nás s dalším nárůstem pozorování a přibývajícími počty hnízdění. Ve světle těchto faktů se rozhodnutí odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje hnízdění na Tachovsku v roce 2008 přerušit jeví jako nesmyslné a zbytečné. Husice nilské jsou oproti ostatním druhům vodního ptactva agresivní (Kolbe 1984, Arens & Rebling 2005, Berndt 2009), zejména v době hnízdění. V posledních letech byla jejich agresivita prokázána ale i např. proti dravcům, kdy bylo v Sasku-Anhaltsku zjištěno odhánění luňáků červených (Milvus milvus) i hnědých (M. migrans) husicemi od jejich hnízd (výška hnízd více než 20 metrů nad zemí!) a následné zabrání hnízda luňáka červeného pro vlastní hnízdění (Nicolai 2006). Agresivita husic byla potvrzena i z našeho území, zejména v hnízdní době (viz Hnízdění). Zajímavostí, která byla prokázána i v České republice, je velká přizpůsobivost při výběru místa pro hnízdění, u nás budka a úplně volně ležící násada (Kolbe 1984, Bauer & Woog 2008). V oblasti přirozeného rozšíření je husice nilská konfliktním druhem. V Jihoafrické republice ji statkáři považují za vážného škůdce, celkové škody na statcích jedné oblasti odhadli Mangnall & Crowe (2002) na 2,5 až 7 % ročního výnosu z pšenice a ječmene. Přijmout opatření k zamezení škodám doporučují tito autoři v případě, že se na komerčně hodnotných porostech zdržuje více než 150 husic déle než týden. Za potenciálně problematickou je považována husice nilská i ve Velké Británii, její vliv na ekosystémy a hospodářské plodiny je ale povětšině hypotetický. Husice mají stejné nároky na prostředí jako kachny divoké a lysky, které pak mohou vytlačovat. V Británii bylo zaznamenáno křížení s berneškou velkou (Branta canadensis), v Africe se kříží s několika druhy a potenciální křížení s evropskými druhy hus může přispět k jejich ohrožení. Sutherland & Allport (1991) výslovně uvádějí, že (tehdejší) britská populace je příliš malá, než aby měla signifikantní efekt na zemědělské výnosy. U nás však zatím žádné podobné problémy, podobně jako na britských ostrovech, hlášeny nejsou. Zcela nepochybně se bude velikost populace i areál rozšíření husice nilské u nás v dalších letech měnit. Předkládaná práce tak bude dle našeho názoru určitým zachycením počátku osidlování České republiky a bude moci sloužit dalším badatelům jako odrazový můstek pro další studia tohoto šířícího se druhu. PODĚKOVÁNÍ Naše poděkování patří všem, kteří nám zaslali svá pozorování. Dále upřímně děkujeme Z. Musilové a M. Podhrazskému za motivaci k sepsání tohoto příspěvku. Za nejnovější evropská data jsme díkem zavázáni H. Kampe-Perssonovi. Velký dík patří také Robertu Doležalovi za grafickou výpomoc při tvorbě obr. 3. Děkujeme i dvěma anonymním recenzentům za cenné poznámky k naší práci. LITERATURA Arens H. & Rebling H. 2005: Verbreitung, Habitatwahl und Bruterfolg der Nilgans Alopochen aegyptiacus im mittleren und südlichen Emsland/Niedersachsen in 2005. Vogelkdl. Ber. Niedersachs. 37: 69 77. Bauer H.-G. & Woog F. 2008: Nichtheimische Vogelarten (Neozonen) in Deutschland, Teil I: Auftreten, Bestände und Status. Vogelwarte 46: 157 194. 74

SYLVIA 47 / 2011 Berndt R. K. 2009: Zur Ansiedlung der Nilgans Alopochen aegyptiacus in Schleswig- Holstein ein Situationsbericht nach dem Stand bis 2008. Ornithol. Mitt. 61: 226 232. Fiala L., Klejdus J. & Vymazalová H. 2006: Ptáci Znojemska, příspěvek k poznání avifauny za posledních 35 let. Sursum, Tišnov. Gerritsen G. J. 2001: Zomerconcentraties van ruim 1000 Nijlganzen Alopochen aegyptiacus in Zwolle. Limosa 74: 27 28. Horal D. 1995: Husice egyptská (Alopochen aegyptiacus) pozorována na jižní Moravě. Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 5: 44 45. Hudec K. (ed) 1994: Fauna ČR a SR. Ptáci I. Academia, Praha. Chytil J. 1997: Zpráva Faunistické komise ČSO za období 1995 1996. Zprávy ČSO 45: 18 21. Jasso L. 2009: Výskyt kachničky mandarinské (Aix galericulata) v České republice (1978 2008). Sylvia 45: 115 119. Kampe-Persson H. 2010: Occurence of Egyptian Goose Alopochen aegyptiacus in Europe. Goose Bull. 10: 34 37. Kestenholz M., Heer L. & Keller V. 2005: Etablierte Neozonen in der europäischen Vogelwelt eine Übersicht. Ornithol. Beob. 102: 153 180. Kolbe H. 1984: Die Entenvögel der Welt. Neumann Verlag, Leipzig, Radebeul. Konter A. & Lorgé P. 2009: Vorkommen und Brut von Kanada- Branta canadensis (Linné 1758) und Nilgans Alopochen aegyptiacus (Linné 1766) in Luxemburg. Regulus wissenschaftliche Berichte 24: 49 54. Lensink R. 1999: Aspects of the biology of Egyptian Goose Alopochen aegyptiacus colonizing The Netherlands. Bird Study 46: 195 204. Madge S. & Burn H. 1988: Wildfowl. An identification guide to the ducks, geese and swans of the world. Christopher Helm, London. Macháček P. 2009: Ptáci Lednických rybníků. Regionální muzeum v Mikulově, Mikulov. Mangnall M. J. & Crowe T. M. 2002: Population dynamics and the physical and financial impacts to cereal crops of the Egyptian Goose Alopochen aegyptiacus on the Agulhas Plain, Western Cape, South Africa. Agric., Ecosyst. Environ. 90: 231 246. Nicolai B. 2006: Rotmilan Milvus milvus und andere Greifvögel (Accipitridae) im nordöstlichen Harzvorland Situation 2006. Ornithol. Jber. Mus. Heineanum 24: 1 34. Schröpfer L. 2006: Pozorování husice egyptské (Alopochen aegyptiacus) na Plzeňsku v roce 2006. Sluka 3: 61 62. Sutherland W. J. & Allport G. 1991: The distribution and ecology of naturalized Egyptian Geese Alopochen aegyptiacus in Britain. Bird Study 38: 128 134. Šuhaj J. & Mandák M. 2006: Výskyt husice egyptské (Alopochen aegyptiacus) v Ostravské pánvi v roce 2006. Acrocephalus (Ostrava) 22: 76 78. Venema P. 1997: Alopochen aegyptiacus Egyptian Goose. In: Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J.: The EBCC Atlas of European Breeding Birds. Their Distribution and Abundance. T & AD Poyser, London: 79. Došlo 18. července 2011, přijato 19. září 2011. Received 18 July 2011; accepted 19 September 2011. Editor: P. Adamík 75