Fajsal b. al- Husajní b. Alí al- Hášimí, ( )

Sýrie

Francouzská mandátní správa britsko-arabská vojska 1918 v Damašku Sykes-Picotovy dohody 8.10. vylodění Francouzů v Bejrútu, v listopadu odcházejí Britové z Damašku březen 1920 národní kongres deklaruje nezávislost Arabské syrské království, král Fajsal odpor Francie válka, bitva u Majsalúnu, vstup do Damašku 24.7.1920, do 1923 konsolidace moci rozdělení mandátu do šesti států (Damašek, Halab, Dawla al-alawíjín, Džabal ad-drúz, Alexandretský sandžak, Velký Libanon) Fajsal b. al- Husajní b. Alí al- Hášimí, (1883-1933)

1924 spojení Damašku a Halabu Syrský stát 1925 povstání, počátek v Džabal ad-drúz Sultán Paša al-atraš (1890-1982) 14.5.1930 vyhlášena republika 1936 francouzsko-syrská dohoda o nezávislosti - Hášim al-atásí (Národní blok) prezidentem - uznání nezávislosti, postupné stahování vojsk, začlenění států kromě Libanonu do Sýrie 1938 změna kurzu Alexandretta republikou 29.6.1939 anexe Tureckem, znovu pevná kontrola = praxe mandátní správy vytvořila podhoubí pro budoucí nestabilitu za II. války pod vládou ve Vichy do 1941 pod mezinárodním tlakem stažení fr. vojsk 17.4.1946

1943-1949 (1955-1958) prezidentem Šukrí al-quwatlí v Libanonu 1943 Národní pakt Libanon jako zvláštní (nezávislá) entita, arabská identita, konfesní klíč pro ústavní funkce období převratů militarizace politiky 1949 3x, Adíb al-šišaklí prezidentem 1953-54 mezi lety 1946-1956 na dvacet vlád 1948 účast syrského vojska ve válce proti Izraeli volby 1954 úspěch Komunistické strany (Chálid Bakdaš) i Bath 1956 podpis dohod se SSSR

z popudu syrských politiků (strana Ba c th) 1.2.1958 vznik Spojené arabské republiky s Egyptem - prezidentem Násir - rychlá dominance Egypta (politika, armáda, obchod) - konec unie v září 1961 Syrská arabská republika strana Bath Arabská socialistická strana obrody (Hizb al-ba c th al-arabí al-ištirákí) - založena 1940, Mišíl Aflaq, Saláh al-bitár - ideologie: nacionalismus, panarabismus, socialismus, sekularismus - motto: jednota, svoboda, socialismus - k moci vojenským převratem 8.3.1963 Národní rada revolučního vedení

1963-1966 prezidentem Amín Háfiz - vnitrostranický puč 23.2.1966, zrušení prozatímní ústavy, prezidentem Núreddín al- Atásí konflikt mezi vojenským a civilním křídlem neúspěch v červnové válce 1967 posílil vojenské křídlo 13.11.1970 vojenský převrat ministra obrany Háfize al-asada nápravné hnutí - prezidentem od 1971 2000 opuštění představy Velké Sýrie i panarabských ambic 6.10.1973 neúspěšná válka Jom Kippur po roce 1975 zapojení do libanonské občanské války

Asadovská Sýrie autoritativní prezidentský režim, klientelismus, vliv armády a bezpečnostních složek podstatná role menšiny alawitů (12%) prezident generálním tajemníkem strany, vrchním velitelem armády masová podpora režimu odbory, rolnický svaz, mládežnické organizace čtyři úrovně moci: Prezident volen lidovým referendem, kandidát vybírán stranou koncentrace klíčového rozhodování politika, obrana zásadní role zpravodajských služeb prvky kultu osobnosti

Bezpečnostní složky a elitní jednotky na vrcholu několik desítek vysokých důstojníků rodinné vazby elitní jednotky: - Roty obrany (sarájá ad-difá c ), od 1971 bratr Rif c at al-asad - Republikánská garda (Haras al-džumhúríja) - Speciální jednotky (wahadát chássa) - Bojové roty (sarájá as-sirá c ) - Třetí a první obrněná divize zpravodajské organizace armádní, politické, všeobecné - spolupráce s teroristy armáda privilegovaná v hospodářském systému, obohacování nejvyšších pater oslabování s liberalizací ekonomiky, stabilizací vztahů v regionu, demokratizací

Strana Ba c th vedoucí úloha rozšiřování členské základny snížení vlivu strany, legitimizace vlády a rozhodnutí prezidenta Vláda, parlament, masové organizace ministři spíše úředníky hospodářství, plnění příkazů prezidenta parlament (madžlis aš-ša c b), od 1990 250 křesel, hlavní silou Pokroková národní fronta - omezená působnost Federace obchodních komor reprezentace syrské střední třídy

Zahraniční politika po uzavření dohod v Camp Davidu osamocení v boji proti Izraeli politika ani mír, ani válka - úsilí nedopustit mírová jednání Palestinců, Libanonu, Jordánska - protiamerický postoj, styky s Alžírskem, Libyí - vazba na SSSR, velký počet poradců v zemi, ochlazení po nástupu Gorbačova složité vztahy s OOP angažování v libanonské občanské válce zhoršení vztahů s Irákem po nástupu Saddáma Husajna (1979), po vypuknutí irácko-íránské války přerušení diplomatických styků

syrsko-íránské spojenectví - základ ve vztazích s libanonskými šíity - šíitské hnutí Amal spojencem Sýrie v Libanonu (1974 Músá as-sadr) - syrsko-íránská ropná a obchodní smlouva 1982 - komplikace koncem 80. let Hizbulláh v Libanonu po konci studené války oživení kontaktů s USA - během války v Zálivu na straně spojenců proti Iráku - v Káhiře 9.8. odsouzení irácké okupace Kuvajtu, 21 tis. vojáků do Saúdské Arábie Sýrie a Libanon 1988 dvojvládí generál Michel c Awn (podpora Saddáma Husajna) vs Salím al-huss 30.9.1989 setkání libanonských politiků v Tá ifu přehodnocení rozdělení moci, posílení pravidelné armády

generál c Awn odmítl novou prezidentskou volbu, útoky jeho armády 13.10.1990 bombardování prezidentského paláce syrským letectvem Awn 1991 do emigrace konec občanské války - 22.5.1991 v Damašku podepsána Smlouva o bratrství, spolupráci a koordinaci (usměrňování vnitřní politiky) 24.5.2000 stažení izraelského vojska z jižního Libanonu po atentátu na Rafíqa Harírího 2005 stažení syrské armády

10.6.2000 umírá Háfiz al-asad zvolením syna Baššára (1965) potvrzen klientelistický charakter mocenského systému (11.6. Baššár povýšen na divizního generála, změna ústavy, 10.7. referendum 97,29%) původním nástupcem Básil ( 1994) Baššár lékař, studia na vojenské akademii v Homsu, 1995 majorem, 1999 plukovníkem Rif c at 1998 vyloučen ze strany, exil - preventivní eliminace staré gardy Baššár kontinuita (mírný trend k otevřenosti ekonomiky, amnestie politických vězňů) - nevyřešené Golany - odpor vůči invazi do Iráku 2003 - rétorická podpora Hizballáhu v červencové válce 2006

Sýrie a MB od I. války v boji o moc sekularismus proti islámu (sekulárnější forma nacionalismu) v ideologii panarabismu islám jako jeden z nástrojů sjednocení Arabů v 50. letech islámská karta více využívána, umírněné MB (Mustafá as-sibá í 1959 kniha Socialismus islámu) součástí politické scény v 60. letech změna myšlení v čele MB Issám Attár po 1963 vězněn - radikalizace, odštěpení rad. křídla (Abdulfattáh Abú Ghudd a Marwán Hadíd) - centrem Halab a Hamá, po znárodňování 1964 ozbrojené násilí, 1964 revolta v Hamá spor o legitimitu moci (nesouhlas Attára rozdělení hnutí) porážka 1967 jako Boží trest, čím dál silnější vliv Sajjida Qutba

MB v 70. letech významným opozičním hlasem přelom s říjnovou válkou 1973 + s intervencí v Libanonu - boj o ústavu, kritika světských škol, koedukace - růst konfesijního napětí islamizace Asada tři konkurenční křídla: Attár (Damašek), Marwán Hadíd (Hamá, 1976) cílem násilné svržení moci a nastolení Boží vlády, Abú Ghudda (Halab) trpělivější příprava Hadídem vyhlášen džihád cílem atentátů vlivní členové strany, zejm. Alawité, radikalizace Halabu 1976 novým vůdcem MB v exilu Adnán Sa d ad-dín snaha o radikalizaci Damašku v Hamá Abdussatár az-za ím a ideolog Saíd Hawwa sílící represe Rot obrany 1979 zavraždění 83 kadetů v halabské akademii - útoky na všechny strany vylučování sunnitských důstojníků z armády, povraždění internovaných MB

8.7.1980 zákon č.49 trest smrti za členství v zakázaných organizacích vytvoření Islámské fronty výzvy ke svržení alawitského režimu rozšíření násilí na Damašek 3.2.1982 Sa d ad-dínovo vedení vyhlašuje lidové povstání, obsazení Hamá - lynčování elit, část obyvatel jako rukojmí systematická likvidace centra města armádou - fundamentalisté v ilegalitě, pokles významu Ideologický rámec hnutí Saíd Hawwa Qutbův koncept džáhilíje cestou k nápravě rozchod s nacionalismem (neislámský sekulární program) druhá islámská revoluce - člověk je nejdříve muslim, poté Arab

tři fronty: bezvěrecký režim (materialismus, ateismus), sionismus, křižácké spiknutí alawité jasnou herezí (přidružování) usurpace moci využití fatwy Ahmada b. Tajmíji (1328) O nusajrovcích zbožštění Alího, víra v převtělování, uctívání Krista a Panny Marie, kolaborace s křižáky a Mongoly - analogie s kolaborací mezi válkami, pomoc maronitům v 70. letech - požadavek zákazu služby alawitů v armádě džihád jako komplex (agitace i ozbrojený boj) snaha vyvinit sunnity z negativního vývoje kritika ztráty politických svobod, znárodňování

c Alawíja (nusajríja) 12%? 2,6 milionu? Menšina v severozápadní Sýrii Vznik v 9. století Ibn Nusajr (z. 873), učedník jedenáctého imáma Hasana al-askarího Božská moc jako trojice Alí (podstata), Muhammad (projev), Salmán al-fárisí (poznání) = hypostaze tří stránek božství Vliv ismáílíje Alawitská eschatologie učí o návratu zbožných duší mezi hvězdy (nebo převtělení do zvířat) Dogma o prvotním pádu člověka (vyloučení z astrální říše) Křesťanské prvky v náboženském životě

Ústava 1973 - Syrská arabská republika je demokratickým, lidovým, socialistickým a suverénním státem - Lid je součástí arabského národa - Vedoucí úloha strany Ba c th - Lidové shromáždění nominuje prezidenta (Baath parlament referendum), uděluje důvěru kabinetu - Prezidentem arabský Syřan přes 40 let, jeho náboženstvím musí být islám, na 7 let bez omezení, kabinet je mu podřízen Národní pokroková fronta Ba c th, Strana socialistických unionistů, Strana arabské socialistické unie, Syrská komunistická strana, Demokratická socialistická unionistická strana, Hnutí arabských socialistů Syrská sociálně nacionalistická strana, Strana demokratické arabské unie Armáda součástí vládnoucí elity

Volby 2007 169 NPF (134 Ba c th) 81 nezávislí 56% účast Ústava 2012 - Syrská arabská republika je demokratickým státem, suverénním, nedělitelným - Suverenita patří lidu, nemůže si ji přivlastňovat jednotlivec či skupina - Politický systém je založen na principu politického pluralismu a realizován demokraticky skrze volby - 35 podpisů členů parlamentu pro nominaci na prezidenta (ten by neměl mít nesyrskou manželku ) - Prezident na 7 let, jedno možné znovuzvolení

Volby 2012, 7. května 168 NPF (134 Ba c th) 6 Lidová fronta za změnu a osvobození 77 Nezávislí 51%

Konflikt 2011-? Damašské jaro 2000-2001 sociálně-politické debaty, hnutí - Riad Seif Forum (fórum pro národní dialog), Rijád Sajf viceprezident Národní koalice opozičních a revolučních sil (od 2012), prezident 2017-2018 - Jamal al-atassi forum aj. Centrum moci prezident, bezpečnostní složky alawitský rámec Odpor zejména sunnitů, i Kurdů Zvyšující se ceny, porušování lidských práv, trvající výjimečný stav, korupce, nesvoboda Německá židle

První nepokoje v lednu 2011 15.3. významné povstání v Dar c á zatýkání, mučení teroristů Pátek důstojnosti 18.3. Damašek, Hamá 25.3. masové protesty napříč zemí Asad označuje opozici za teroristickou, nábožensky motivovanou prezident jako záruka sekularismu V dubnu nabídka politických reforem (např. zkrácení vojenské služby, sesazení guvernéra Dar c á), slib propuštění politických, snížení daní, zvýšení platů, svoboda tisku - zrušení zákazu niqábu pro učitelky, uzavření kasina, příslib občanství pro Kurdy (otázka guvernorátu al-hasaka) - dekretem z 21.4. zrušen výjimečný stav 25.4. obležení Dar c á, 5.5. pod kontrolou, akce také v Damašku, Homsu do konce května 1000 mrtvých Počínající dezerce z armády První ozbrojený odpor 4.6. v Džisr aš-šughúr

Těsná cenzura médií, mizení žurnalistů, omezení mobilních sítí, internetu Postupně množství přeběhlíků např. Manáf Tlás (brigádní generál Republikánské gardy), Rijád Faríd Hidžáb (ministr zemědělství, premiér) 29.7. oznámen vznik Svobodné syrské armády (FSA) 2013 asi 50 tis., velitel Salím Idrís (od 2014 Abdulláh al-bašír), jednotné velení od konce 2012 začátek systematického ozbrojeného odporu 23.8. vznik Syrské národní rady (prezident George Sabra) 11.11.2012 v Dauhá vznik Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil

Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil (11.11.2012) Ústředí v Istanbulu, generální tajemník M. Nazír Hakim, prezident Abdurrahmán Mustafá (2018), rada o 63 křeslech 2013 částečné uznání Arabskou ligou (s výjimkou Alžírska, Iráku a Libanonu), 2012 USA, Francie, Turecko Konkurence (od 2015) v podobě Syrské demokratické rady (voj. Křídlo Syrské demokratické síly), vzniknuvší v kontextu Federace severní Sýrie (Rodžava, NSR, vyhlášení 17.3.2016) program konfederalismu, sekularismu, přímé demokracie, rovnosti pohlaví, udržitelnosti - multietnický útvar (Kurdové, Arabové, Asyřané, Turkmeni, Arméni, Čerkesové) - premiéry Hedíja Júsuf, Mansúr Selúm od 2016

Skupiny v rámci FSA (situace 2012-2013?)

Přelom září a října 2011 bitva o Homs, začátek podpory FSA z Turecka Eskalace konfliktu listopad 2011 březen 2012 (boje u Homsu, Idlíbu) Pokus o příměří Kofi Annan (speciální pověřenec pro Sýrii, OSN, LAS), Annan rezignuje 2.8.2012 al-achdar al-bráhímí (do 2014 Staffan de Mistura) 22.6. sestřelena turecká stíhačka zhoršení turecko-syrských vztahů V létě 2012 konflikt zasahuje Halab i Damašek Vstup radikálních sunnitských skupin Eskalace, humanitární katastrofa 21.8. 2013 chemický útok v Ghútě Za c tarí kemp, Jordánsko

Ofenziva vládních sil na konci roku 2013 (Aleppo) Složitá situace mezi rebelskými skupinami boje FSA s Islámskou frontou proti ISILu 3.6.2014 prezidentské volby z více kandidátů (na vládou držených územích) účast 73%, Bašár Asad zvolen 89% - GCC, EU a USA odmítnutí voleb jako nelegitimních Červen 2014 začátek roku 2015 posílený ISIL ofenziva v Sýrii - US bombardování ISILu (spolupráce s Bahrajnem, Saúdskou Arábií, Emiráty, Katarem a Jordánskem) - YPG vytlačuje ISIL z Kobani (Ajn al-arab) 30.9.2015 vstup Ruska do konfliktu (na oficiální žádost), zejména úsilí o ovládnutí severu (Aleppo) Léto 2015 aktivní vstup Turecka do konfliktu 24.11.2015 sestřelení ruského letounu Tureckem 24.8.2016 Turecká invaze v oblasti Džarábulusu (operace Štít Eufratu) proti ISILu i Kurdům, pak k Manbidži, střety s YPG 12.9.2016 příměří (USA-Rusko), selhání 22.9. nová ofenziva v Aleppu

Provládní síly (sledovat vývoj!) Syrská armáda dříve přes 300 tis., alawitské velení, sunnitští vojáci, v pozdních fázích konfliktu spíše milice a dobrovolníci Národní obranné síly (2012), 100 tis. milice, role Íránu Džajš aš-ša c bí od 2012 Šabíha provládní alawitská milice, začátek konfliktu Hizballáh aktivní v distriktu Al-Qusajr, Homs (3 tis.?) - 25.5. 2012 Hasan Nasralláh oznamuje účast Hizballáhu v bojích Ruská armáda od října 2015 Írán, podpora od počátku 15 tis.? Brigády Baath 7 tis. Brigáda al-abbás, od 2012, 10 tis. Křesťanské milice? a další

Protivládní opoziční síly Syrská národní rada 23.8.2011, Istanbul, George Sabra Syrská národní koalice revolučních a opozičních sil 11.11.2012, Istanbul, Káhira, Ahmad Jarba od 6.6.2013 (7-2014 Hádí al-bahra, 1-2015 Khaled Khoja, 2017 Riad Seif) Svobodná syrská armáda (FSA) červenec 2011, 80. tis. (dnes 50 tis.?), podpora USA, Tur. Qat. SA Jižní fronta přes 50 opozičních frakcí, 2014, 25 tis. Fath Halab, 2015, 8 tis. --------- Rodžava kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), (Strana demokratické unie), součást SDF Syrských demokratických sil, 50 tis.

---------- NUTNÁ AKTUALIZACE! Al-Džabha al-islámíja (Islámská fronta), 2013, financ. SA, 50 tis.? Al-Ittihád al-islámí al-adžnád aš-šám, 2013 (Islámský svaz vojáků Levanty), 10. tis.? Džajš al-mudžáhidín, 2014, 10 tis.? Džabha al-asála wa at-tanmíja (Domácí pokroková fronta), vazba na USA, 13. tis.? ----------- Koalice Džajš al-fatah Džabhat an-nusra li ahl aš-šám 23.1.2012, Abú Muhammad al-džúlání vazba na al- Qá c idu, vize chalífátu, 15 tis.? od 2016 Džabhat fath aš-šám Tuhálif al-muhádžirín wa al-ansár, 7 tis.? Harakat Ahrár aš-šám al-islámíja, 2011, 15 tis.? Fajlaq aš- šám (Legie Levanty), 2014

------------- Džabhat ansár ad-dín, 2014, ------------- Ad-dawla al-islámíja fí al- c iráq wa aššám 15.10.2006, Abú Bakr al- Baghdádí, původně vazba na al-qá c idu

Syrská národní koalice 11.11.2012 v Dauhá, ústředí v Istanbulu, rada o 114 členech Koalice sekulárních a demokratických Syřanů, Muslimské bratrstvo, Damašská deklarace, Syrská demokratická lidová strana, Nejvyšší rada syrské revoluce, Asyrská demokratická organizace, Syrské turkmenské shromáždění, Místní syrské koordinační výbory

Problematika menšin sektářský rozměr Konflikt sunna vs šía Konflikt vlády + islámských radikálů s Kurdy ti dlouhodobě diskriminovanou skupinou (9%, 2 miliony), 26.10.2011 vytvoření Kurdské národní rady Rozpolcená palestinská komunita (0,5 milionu) Islámští radikálové vs křesťanská menšina (10%) Ekonomika Pokles o 45%, měna na šestině hodnoty, nezaměstnanost Kriminalita, škody na kulturním dědictví

Humanitární katastrofa Až 520 000 mrtvých (2018), 1,9 milionu vážně zraněných 2015 podle OSN 7,6 milionu lidí vnitřně vysídlených, 5 mil. uprchlíků v zahraničí 36% nemocnic zničených (57% poškozených), 50% doktorů uprchlo 1,2 mil. domovů zničených (3 mil. zasažených) 9 tis. průmyslových zařízení zničených 4 tis. zničených škol, 2.8 mil. Syřanů mimo školu 1,5 tis. zničených modliteben 290 památek poškozených nebo zničených 50% ze syrských velkých měst zničených

Geopolitická rovina Podpora Syrské koalice od Turecka, Kataru, Saúdské Arábie + omezená politická podpora ze strany USA, UK a Francie Podpora Kurdů z Iráckého Kurdistánu Islamisty podporují soukromníci ze Zálivu, al-qá c ida Podpora syrské vlády Ruskem, Íránem, Hizballáhem LAS 26.3.2013 uznává Syrskou národní koalici jako legitimního reprezentanta syrského lidu 1.11.2011 NATO odmítá vojenskou akci v Sýrii 22.4.2013 EU ruší embargo na syrskou ropu Přelom srpna a září 2013 Barack Obama žádá kongres o souhlas s vojenskou intervencí Rezoluce OSN 2118 27.9.2013 rámec pro likvidaci syrských chemických zbraní Od 2014 Ženeva II. (Ženeva I. 30.6.2012) snaha o politické řešení, zastavení bojů, výchozí Annanův plán - problém s nejednotnou syrskou opozicí

Mírové iniciativy Arabské ligy 2011-2012 2012 veto Ruska a Číny rezoluce Rady bezpečnosti, která nutila Bašára al- Asada přijmout mírový plán Arabské ligy Snaha Ruska o zprostředkování rozhovorů mezi vládou a opozicí (2012-2013) Mírový plán Kofiho Annana Ženeva I., červen 2012 (Kofi Annan) 16. summit hnutí nezúčastněných, srpen 2012 Teherán nebyl konsenzus v otázce mírového plánu 2012 Lachdar Bráhimí jako nový představitel OSN-AL pro Sýrii Ženeva II. 2014 žádná dohoda Staffan de Mistura, nový představitel OSN-Al pro Sýrii od 2014 Vídeňské rozhovory od října 2015 (MZ USA, Ruska, SA, Turecka), ISSG mezinárodní skupina pro pomoc Sýrii - Rada bezpečnosti rezoluce 2254 19.12.2015 volá po příměří a politickém urovnání Ženeva III. leden 2016

Dohody o příměří únor 2016, září 2016 Říjen 2016 rozhovory v Lausanne - Rusko, SA, Turecko, Katar, Írán Prosinec 2016 rozhovory v Astaně Únor březen 2017 Ženeva IV 2017 rozhovory v Astaně (Rusko, Turecko, Írán) Země podílející se na aktivitách Combined Joint Task Force - primárně boj proti ISILu a podpora opozice -

2013

Hlavní politicko-vojenské entity 2018 Syrská arabská republika (Syrské ozbrojené síly, milice), Írán, Rusko, Hizballáh Syrská opozice (FSA, Národní fronta pro osvobození), Turecko Islamisté: Džajš al-islám, Tahrír aš-šám (Džabhat an-nusra Džabhat Fath aš-šám) ISIS Demokratická federace severní Sýrie YPG, SDF Combined Joint Task Force

2014

2015

Říjen 2016

Říjen 2017

Srpen 2018