III. Návrh věcného záměru zákona o rehabilitaci osob se zdravotním postižením a o změně a doplnění některých dalších zákonů A. Přehled dosavadní právní úpravy Jednotný systém poskytování komplexní rehabilitace osobám se zdravotním postižením (dále jen osoby se ZP ) právní předpisy České republiky neupravují. Existují však právní úpravy jednotlivých oblastí této rehabilitace. Ačkoli se činnosti spadající do rehabilitace osob se ZP (dále jen rehabilitace ) provádějí v České republice fakticky ve všech jejích základních oblastech (léčebná, sociální, pedagogická a pracovní), nenalezneme v právních předpisech pro jejich komplexní poskytování dostatečnou oporu. Léčebná rehabilitace se v souladu s příslušnými právními předpisy považuje za součást zdravotní péče hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Bližší podmínky poskytování léčebné rehabilitace upravují právní předpisy vydané v působnosti resortu Ministerstva zdravotnictví. Oblast sociální rehabilitace osob se ZP upravuje jako jeden z druhů sociálních služeb zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Právní předpisy upravující oblast vzdělávání dětí, žáků nebo studentů se zdravotním postižením neznají sice pojem pedagogická rehabilitace, avšak upravují celou uvedenou oblast velmi podrobně. Oblast pracovní rehabilitace osob se ZP vymezují předpisy upravující zaměstnanost, zejména pak zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivé, výše uvedené oblasti rehabilitace upravují, byť okrajově, v České republice zejména následující právní předpisy : zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, 1
zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MZ č. 58/1997 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro lázeňskou péči o dospělé, děti a dorost, vyhláška MZ č. 59/1997 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro zdravotní péči v odborných dětských léčebnách, vyhláška MZ č. 493/2005 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MZ č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, vyhláška MZ č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, vyhláška MZ č. 49/1993 Sb., kterou se stanoví věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, nařízení vlády č. 469/2002 Sb. kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MZ a MŠMT č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 47/2004 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem, vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů, 2
vyhláška MŠMT č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích a školských účelových zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti organizace přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŠMT č. 492/2005 Sb., o krajských normativech Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb. K vnitřním předpisům upravujícím některou z oblastí rehabilitace patří zejména: metodické opatření MZ 21581/04/VVO Koncepce ošetřovatelství, závazné opatření MZ ZD07/2005 výsledky dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro1. pololetí 2006 mezi zástupci všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů zdravotní péče, metodické opatření MZ 13171/98/OZP/4-116 Podmínky zřizování Center pro diagnostiku a léčbu demyelinizačních onemocnění a návrh koncepce péče o pacienty s demyelinizačními onemocněními centrální nervové soustavy, metodické opatření MZ 611-200-27.5.97 (90/10) Standardy diagnostických a léčebných postupů k zajištění jednotného postupu při poskytování ošetřovatelské péče ve zdravotnických zařízeních lůžkové nebo ambulantní péče, v sociálních zařízeních a ve vlastním sociálním prostředí jednotlivců, rodin a skupin osob, Koncepce následné péče (Věstník MZ částka 9 z roku 1998), metodický návod MZ ČR z roku 1991 k provádění léčebné rehabilitace a zajištění její návaznosti na pedagogicko-výchovnou a sociální rehabilitaci a na pracovní rehabilitaci, Směrnice č. 49/1967 (Věstník MZ), o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, Oznámení MPSV č. 15/2006 Postup úřadů práce při zabezpečování pracovní rehabilitace, Oznámení MPSV č. 28/2006 Zadávání zakázek při zabezpečování rekvalifikace, poradenských činností a pracovní rehabilitace. Vedle shora uvedených stávajících právních předpisů upravujících některou z oblastí rehabilitace existují ještě tyto právní úpravy nacházející se v různém stádiu legislativního zpracování, které souvisejí s poskytováním rehabilitace: návrh zákona o zdravotních službách, návrh zákona o zdravotnických zařízeních, návrh změny zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, věcný záměr zákona o zřízení Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu. 3
B. Zhodnocení dosavadní právní úpravy V právním řádu České republiky není systém komplexní rehabilitace dosud nijak zakotven. Existují však jednotlivé právní úpravy některých jejích složek. Podle charakteru využívaných prostředků a rehabilitačních opatření je možné rehabilitaci rozdělit do následujících čtyř základních složek: 1 léčebná rehabilitace 2 sociální rehabilitace 3 vzdělávání 4 pracovní rehabilitace 1. Léčebná rehabilitace 1.1. Popis současného stavu Léčebná rehabilitace je nedílnou součástí zdravotní péče a zahrnuje soubor rehabilitačních, diagnostických, terapeutických a organizačních opatření směřujících k maximální funkční zdatnosti jedince a vytvoření podmínek pro její dosažení. Léčebná rehabilitace je zajišťována v rámci ambulantní (včetně stacionární) a lůžkové péče (nemocnice, odborné léčebné ústavy, včetně lázeňských). Měla by být zahajována již v období poskytování akutní zdravotní péče na všech odděleních klinických oborů, a to včetně zahájení možných a potřebných rehabilitačních opatření i na oddělení ARO. Je-li léčebná rehabilitace zahájena a poskytnuta včas, až jedna třetina osob po těžkém úrazu nebo těžkém onemocnění se vrací zpět do původního prostředí a zaměstnání, tedy do původní kvality života. Tvoří-li, ato s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu jedince, rehabilitační postupy převážnou část poskytované zdravotní péče, je pacient v nemocnicích akutní péče, kde je lůžkové oddělení včasné léčebné rehabilitace, přeložen na lůžko tohoto oddělení. Lůžkové oddělení včasné léčebné rehabilitace umožňuje hospitalizovaným pacientům absolvovat další potřebnou terapii, kterou jim původní oddělení nemůže poskytnout, tj. léčebnou rehabilitaci s vazbou na další složky rehabilitace. Rehabilitaci a její výstupy (krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán) zde za ideálních podmínek zabezpečuje tým zaměstnanců - rehabilitační lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeutové, ergoterapeutové, psycholog, speciální pedagog, ale i logoped a sociální pracovník. Počet lůžek včasné léčebné rehabilitace v nemocnicích akutní péče byl k 31. prosinci 2005 celkem 1487 (45 rehabilitačních oddělení), avšak jejich skutečná potřeba je podle požadavků praxe a zahraničních doporučení nejméně cca 3000 lůžek. Lze konstatovat, že počet tzv. lůžek následné péče je v České republice v nepoměru k nedostatku lůžek včasné léčebné rehabilitace v nemocnicích (k tomu viz výše). Následná lůžková léčebná rehabilitace je v současné době poskytována pro stejné indikace jak v odborných léčebných ústavech a odborných lázeňských léčebných ústavech, tak i v některých léčebnách dlouhodobě nemocných. 4
V roce 2005 zajišťovalo rehabilitaci (ambulantní i ústavní) cca 525 lékařů, 232 ergoterapeutů, 586 všeobecných sester a 5 tisíc fyzioterapeutů. Celkem bylo provedeno 47 214 716 výkonů (3 252 754 vyšetření). Na jednoho lékaře připadalo cca 4 499 pacientů a na jednoho fyzioterapeuta cca 463 pacientů. V průměru se v České republice na rehabilitaci léčilo 2 306 pacientů na 10 000 obyvatel. Nejvíce pacientů na 10 000 obyvatel se léčilo v hl. m. Praze (2 915), nejméně pak v Olomouckém kraji (1 793). Většina pacientů (81 %) byla léčena ambulantně. Podle údajů ÚZIS bylo k 31. prosinci 2005 v nemocnicích v České republice celkem 58 000 akutních lůžek a 6 700 lůžek tzv. následné péče (péče ošetřovatelská a léčebně rehabilitační). V odborných léčebných ústavech bylo celkem 48 000 lůžek (z toho 7 000 v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, 9 500 v psychiatrických léčebnách, 1 000 v léčebnách TBC a respiračních nemocí, 1 000 v rehabilitačních ústavech a 24 000 v lázeňských léčebnách). Na všech těchto typech lůžek je též poskytována léčebná rehabilitace, avšak ne v plném rozsahu a pouze asi na polovině jejich počtu. Většina výkonů potřebných v léčebné rehabilitaci je hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Cílem je hradit rehabilitaci podle funkčních vyšetřovacích metod, a to tak dlouho, dokud se pacient v objektivních funkčních hodnoceních bude zlepšovat. Kvalifikovaným odhadem lze konstatovat, že v letech 2003/2004 bylo na zdravotní péči související s léčebnou rehabilitací osob se ZP, hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, vynaloženo celkem 10,3/10,7 miliardy Kč, z toho 6,1/6,25 miliardy Kč přímo na poskytování zdravotní péče (z nich pouze 4,5 % na lůžka včasné léčebné rehabilitace v nemocnicích akutní zdravotní péče) a 4,2/4,45 miliardy Kč na prostředky zdravotnické techniky předepisované na poukaz (z toho skoro 1 miliarda Kč na pomůcky při inkontinenci). 1.2. Nedostatky V oblasti léčebné rehabilitace se vyskytují následující nedostatky, které je třeba řešit: často úzké zaměření (přetrvávající zaměření především na fyziatrii), při stejné indikaci je poskytovaná rozdílná úroveň léčebné rehabilitace - je nutné definovat obecné standardy, a to jak pro samotnou léčebnou rehabilitaci, tak i pro personální vybavení a věcné a technické zabezpečení provádění této rehabilitace, v návaznosti na vypracování standardů je třeba dosáhnout i odpovídajícího ekonomického ohodnocení této činnosti, mnohdy nedostatečné zajištění rozsahu léčebné rehabilitace, stejně jako provázanosti jejích nedílných součástí (včasná lůžková léčebná rehabilitace je tak velmi často zahajována pozdě a z důvodu nedostatku lůžkových oddělení včasné léčebné rehabilitace je prováděna většinou pouze fyzioterapie na akutních lůžkách klinických oborů, bez stanovení dlouhodobého rehabilitačního plánu multidisciplinárním týmem), nedostatečná koordinace poskytování rehabilitačních postupů, a to již od počátku rehabilitace, není dostatečně zajištěno, aby byla pacientovi poskytnuta navazující péče po skončení hospitalizace na akutním lůžku, vázne také kontinuální 5
poskytování léčebné rehabilitace, a to jak ambulantní, tak ústavní (lůžka následné péče), nejsou k dispozici kompletní statistické údaje, ale pouze dílčí statistiky o nákladech souvisejících s léčebnou rehabilitací, přes částečný úspěch s ustavením spinálních jednotek ještě stále chybí statut a podmínky dalších potřebných specializovaných center, zejména pro pacienty s poškozením mozku, neexistuje právní vymezení povinnosti ošetřujícího lékaře informovat osoby se ZP o možnostech nejen léčebné, ale komplexní rehabilitace (předpokládá se zařazení do připravovaného zákona o zdravotních službách). 2. Sociální rehabilitace 2.1. Popis současného stavu Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. V posledních deseti letech došlo v České republice k výraznému rozvoji sociální rehabilitace. Přispěly k tomu zejména nestátní neziskové organizace, a to především občanská sdružení osob se ZP, některá zdravotnická zařízení (odborné léčebné ústavy), nadace aj., které začaly provozovat střediska, kde mají osoby se ZP možnost naučit se základním dovednostem v oblasti sebeobsluhy, soběstačnosti, nácviku orientace apod. Výrazné zlepšení právního stavu v oblasti sociální rehabilitace představuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, účinný od 1.ledna 2007, ve kterém je jako jeden z druhů sociálních služeb upravena i sociální rehabilitace. Zákon upravuje základní činnosti, které je poskytovatel sociální rehabilitace povinen zajistit a jejichž obsah je v podobě úkonů uveden v prováděcím předpise. Mezi základní činnosti sociální rehabilitace patří: nácvik dovedností pro zvládnutí péče o vlastní osobu, nácvik soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, výchovné vzdělávací a aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, základní sociální poradenství, v centrech sociálně rehabilitačních služeb je navíc poskytováno ubytování, strava a osobní hygiena. 6
Zákon přináší i zlepšení situace v oblasti informovanosti o sociální rehabilitaci, neboť všichni poskytovatelé sociálních služeb, tedy i ti, kteří mezi svou nabídku služeb zahrnou sociální rehabilitaci, jsou evidováni v částečně veřejném Registru poskytovatelů sociálních služeb. Rovněž spolupráce poskytovatelů jednotlivých složek rehabilitace by se měla zlepšit, neboť jedním ze standardů kvality sociálních služeb je i zajištění návaznosti služeb podle potřeb a osobního cíle uživatele. Spolupráci, výměnu informací a zajištění koordinované péče mezi poskytovateli rehabilitace léčebné, sociální, pedagogické a pracovní zákon sice neuvádí explicitně, nicméně tyto zásady rehabilitace jsou samozřejmým principem sociální práce a sociálních služeb a jsou zahrnuty v obsahu standardů kvality sociálních služeb, které má každý poskytovatel povinnost plnit a jejichž konkrétní obsah uvádí prováděcí předpis. V neposlední řadě zákon přispěje i k aktivní účasti osob na zajištění sociálních služeb a ke zohledňování nejen jejich zdravotního stavu, ale i sociální situace a míry jejich závislosti na pomoci druhé osoby při rozhodování o zajištění služby vedoucí k jejich sociálnímu začlenění nebo prevenci před sociálním vyloučením. Sociální rehabilitace je hrazena především z dotací MPSV a krajských úřadů poskytovaných nestátním subjektům, a to na základě Zásad vlády ČR pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy. 2.2. Nedostatky V oblasti sociální rehabilitace se vyskytují následující nedostatky, které je třeba řešit: osoby se ZP nemají právo na poskytování sociální rehabilitace (nicméně mají právo na poskytování některých dalších složek rehabilitace právo na pracovní rehabilitaci, právo na vzdělání), není zajištěna provázanost a včasná návaznost na léčebnou rehabilitaci, chybí provázanost a koordinovanost s ostatními složkami rehabilitace, poskytování sociální rehabilitace není komplexní (poskytovatelé si sami své klienty vyhledávají a jejich činnost je často zaměřena jen na konkrétní, velmi úzce vymezenou činnost), nedostačující je předávání informací mezi jednotlivými poskytovateli sociálních služeb, poskytovateli ostatních složek rehabilitace a jejich klienty osobami se ZP, chybí souhrnné statistické údaje dokládající stav v oblasti poskytování sociální rehabilitace. 7
3. Vzdělávání 3.1. Popis současného stavu Stávající právní úpravou jsou vytvořeny podmínky pro uspokojování vzdělávacích potřeb dětí předškolního věku, žáků ve věku plnění povinné školní docházky, žáků středních škol a studentů vyšších odborných škol se zdravotním postižením, resp. se speciálními vzdělávacími potřebami. Nové pojetí kurikulárních dokumentů umožňuje diferencovat a individualizovat proces vzdělávání s ohledem na vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením. Do procesu institucionalizovaného vzdělávání v rámci působnosti resortu školství zpravidla vstupují děti nejdříve ve věku 3 let. Systém vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením (dále jen žáků ) doplňuje vytvořený systém poradenských zařízení, který poskytuje nezbytnou odbornou pomoc školám při zajišťování podmínek pro vzdělávání žáků, zejména při jejich vzdělávání formou individuální integrace v hlavním proudu vzdělávání. Možnost zabezpečování rehabilitace ve školství upravují právní předpisy: vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů podle 11 odst. 4 Ředitel speciální školy (legislativní zkratka pro označení školy samostatně zřízené pro děti, žáky nebo studenty se zdravotním postižením) může pro žáky se zdravotním postižením zajistit léčebně preventivní a rehabilitační péči. V praxi to znamená, že ředitel příslušné školy má možnost ve prospěch svých žáků vytvářet podmínky pro činnost poskytovatelů jiných složek rehabilitace, která je prováděna na základě konkrétní zjištěné indikace a podmínek stanovených příslušnými právními předpisy pro danou složku rehabilitace. zákon č. 306/1999 Sb., o dotacích soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů - 1 odst. 2 Dotace se poskytuje k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním ve školách a se službami a vzděláváním, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisí, nebo zajišťováním ústavní nebo ochranné výchovy nebo preventivně výchovné péče ve školských zařízeních (dále jen školské služby ) a s běžným provozem školy nebo školského zařízení s výjimkou nájemného... a u právnických osob, které poskytují vzdělávání a školské služby pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením i s rehabilitací. 3.2. Nedostatky V oblasti vzdělávání se v zajištění rehabilitace vyskytují následující nedostatky, které je třeba řešit: 8
chybí systémová koordinace provádění rehabilitace v indikovaných oblastech, chybí právní opora pro koordinované zabezpečování rehabilitace, není systémově vyřešen způsob předávání informací mezi poskytovateli jednotlivých složek rehabilitace, není vyřešeno poskytování informací o poskytovatelích jednotlivých složek rehabilitace pro osoby se ZP, popř. pro jejich rodiče (zákonné zástupce), značným problémem je pracovní uplatnění zdravotně postižených absolventů škol a aktivace osob, které jsou z důvodu těžkého zdravotního postižení po absolvování školy obtížně uplatnitelné nejen na otevřeném trhu práce, ale i v chráněných dílnách či pracovištích. 4. Pracovní rehabilitace 4.1. Popis současného stavu Pracovní rehabilitaci upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se ZP, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce. Pracovní rehabilitace je opatřením aktivní politiky zaměstnanosti, k vyrovnání příležitostí osoby se ZP na trhu práce a součást komplexu činností a opatření vedoucích k její plné integraci. Zařazení osoby se ZP do procesu pracovní rehabilitace vychází z posouzení jejího zdravotního stavu, její pracovní způsobilosti, jí dosaženého vzdělání a získaných dovedností a situace na trhu práce. Pracovní rehabilitaci úřad práce poskytuje osobě se ZP, která vyplní Žádost o pracovní rehabilitaci, předloží doklad osvědčující skutečnost, že je osobou se ZP a splňuje podmínky stanovené v 67 cit. zákona. Přitom není rozhodující, zda je žadatel o pracovní rehabilitaci veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Osobě se ZP, která nepobírá dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu), náleží po dobu přípravy k práci a konání specializovaných rekvalifikačních kurzů na základě rozhodnutí úřadu práce podpora při rekvalifikaci. Na každém úřadu práce je ustanovena odborná pracovní skupina ( 7 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb.), která na základě doloženého zdravotního stavu zájemce, zachovaných schopností pracovat, doporučení např. z ergodiagnostického vyšetření atd. posoudí a navrhne vhodné formy pracovní rehabilitace. Se zájemcem o pracovní rehabilitaci je uzavřena Žádost o pracovní rehabilitaci a dále je s ním sestaven Individuální plán pracovní rehabilitace, který je ve své podstatě harmonogramem naplňování dohodnutého postupu vedoucího k pracovnímu uplatnění. V odborné skupině nejsou pouze zaměstnanci úřadu práce, ale také např. lékař, zástupce sociálních agentur, zástupce neziskových organizací zabývajících se problematikou osob se ZP, zástupce zaměstnavatelů, zaměstnávajících osoby se ZP. 9
Formy pracovní rehabilitace, které odborná skupina pro konkrétního zájemce stanoví, je úřad práce povinen plně uhradit, a to především z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti. Přesné údaje o druzích nákladů hrazených úřadem práce a způsobu jejich úhrady stanoví vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004, a to v ust. 2 5. V roce 2005 byly roční náklady úřadů práce na poskytování pracovní rehabilitace všem osobám se ZP pouze 53 000 Kč. Za rok 2006 nejsou žádné údaje k dispozici vzhledem k tomu, že tyto výdaje již nejsou samostatně sledovány. Formy pracovní rehabilitace jsou: poradenská činnost (bilanční diagnostika, pracovní diagnostika, ergodiagnostika poradenství pro volbu povolání, poradenství pro volbu a změnu zaměstnání, poradenství pro volbu rekvalifikace, poradenství pro volbu přípravy k práci, poradenství při výběru vhodných nástrojů APZ), příprava na budoucí povolání (nástup na soustavnou přípravu na povolání - návrat do školské soustavy), příprava k práci (příprava k práci na pracovištích zaměstnavatele osoby se ZP, příprava k práci prováděná u právnické nebo fyzické osoby), specializované rekvalifikační kurzy (profesní rekvalifikace - pro D a THP, rozšíření kvalifikace, příprava k podnikání), zprostředkování zaměstnání (poradenství pro zprostředkování vhodného zaměstnání, poradenství k jiné výdělečné činnosti - SVČ, agenturní zprostředkování zaměstnání), udržení a změna zaměstnání, změna povolání (aktivizační a motivační programy), vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání (asistované zaměstnání, příspěvek zaměstnavateli na vytvoření chráněného pracoviště pro osobu se ZP), vytváření vhodných podmínek pro výkon jiné výdělečné činnosti SVČ (příspěvek osobě se ZP na zřízení SÚPM za účelem výkonu SVČ). V rámci pracovní rehabilitace mohou úřady práce poskytovat rovněž služby, a to poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti a dále teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a mohou pomoci vytvářet vhodné podmínky pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. U zaměstnavatele, u něhož lze přizpůsobit pracovní místo pro potřeby osoby se ZP, může v rámci pracovní rehabilitace úřad práce pro zájemce smluvně zajistit přípravu k práci osoby se ZP. Pracovní rehabilitaci lze z hlediska právní úpravy považovat za nejuceleněji propracovanou oblast rehabilitace. Všechny potřebné dokumenty a smlouvy sloužící k zajištění pracovní rehabilitace jsou v jednotné podobě k dispozici všem úřadům práce v OK systému. V roce 2007 se opět obnovila diskuse o zřízení tzv. rehabilitačního fondu, ve kterém by byly shromažďovány finanční prostředky získané formou odvodů do státního rozpočtu od zaměstnavatelů s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru, kteří nezaměstnávají osoby se ZP a ani nevyužívají náhradního plnění. Takto získané prostředky by byly využity na vzdělávání a rekvalifikaci osob se ZP a na podporu jejich pracovní rehabilitace. Rehabilitační fond by byl transparentním 10
zdrojem financování pracovní rehabilitace, jeho zřízení však nezávisí pouze na MPSV, ale především na MF. Vzhledem k značně rozdílným regionálním možnostem jednotlivých úřadů práce pro poskytování pracovní rehabilitace nebyla statisticky zjišťována fakta o poskytování (množstevním i forem) pracovní rehabilitace nad rámec běžně prováděné statistiky o počtu osob se ZP v evidenci úřadů práce. Nebyla by objektivní a neposkytovala by skutečný stav činnosti úřadů práce s osobami se ZP. 4.2. Nedostatky V oblasti pracovní rehabilitace se vyskytují následující nedostatky, které je třeba řešit: zákon o zaměstnanosti zaručuje poskytování pracovní rehabilitace osobám se ZP bez jakýchkoliv vazeb a respektování ostatních oblastí rehabilitace a také bez možnosti různé druhy rehabilitace propojit (chybějící provázanost jednotlivých oblastí rehabilitace), u některých skupin osob se ZP (osoby plně a částečně invalidní tzv. automatický okruh) nemají úřady práce k dispozici údaje o pozitivní pracovní rekomandaci, byť obecné, ve věcech zdravotní způsobilosti k práci, síť rehabilitačních center, v nichž by mohlo dojít k ověření zachovaného pracovního potenciálu osoby se ZP, je nedostatečná, není právně zakotvena povinnost objektivního vyhodnocení zachovaných pracovních schopností osoby se ZP. Je pouze na zvážení úřadu práce, zda požádá o toto vyhodnocení nebo vyjde z posudku (bez ohledu na časový odstup) orgánů sociálního zabezpečení, administrativně i časově (v řadě případů i finančně) je zajištění a uskutečnění pracovní rehabilitace náročné, úřad práce proto raději (a pokud je to možné) volí zařazení osoby se ZP do běžných rekvalifikačních kurzů, vytvořením chráněného pracovního místa nebo zařazením do chráněné pracovní dílny, eventuálně finančními dotacemi na samostatně výdělečnou činnost osoby se ZP, není dořešen postih osoby se ZP zařazené do pracovní rehabilitace v případě její velké nebo absolutní nespolupráce při jednání s úřadem práce a neplnění navržené formy pracovní rehabilitace, problémem je také postupné zavádění pracovní rehabilitace osob se ZP jako nového nástroje aktivní politiky zaměstnanosti (zaměstnanci služeb zaměstnanosti získávají první zkušenosti, což se projevuje mj. ve velmi nízkém počtu osob se ZP, kterým byla pracovní rehabilitace poskytnuta), z výsledků výzkumu Analýza příčin nízké zaměstnanosti zdravotně postižených žen vyplývá, že situace zdravotně postižených žen na trhu práce je horší než zdravotně postižených mužů. 5. Souhrnné zhodnocení V právním řádu České republiky není systém komplexní rehabilitace dosud nijak zakotven. Existují však právní úpravy jednotlivých složek rehabilitace. 11
Z výše uvedeného popisu jednoznačně vyplývá, že základním problémem současného stavu na úseku rehabilitace je aktuálním požadavkům již nevyhovující právní úprava některých jejích složek a dále pak nedostatečné zajištění potřebné součinnosti. Důsledkem této situace je velmi nízká úroveň koordinace, provázanosti, popř. efektivnosti postupů a činností jednotlivých subjektů působících v dané oblasti. Uvedené nedostatky a omezení přitom představují riziko opožděné realizace nutných intervenčních rehabilitačních postupů, což ve svém důsledku znamená snížení schopností osoby se ZP dosáhnout maximálně možného sociálního začlenění. Opožděný nebo nedostatečný intervenční rehabilitační zásah přitom vede ke zvýšeným nárokům na dávky a služby podmíněné nepříznivým zdravotním stavem. Účinné a hospodárné provádění rehabilitace jako souvislé činnosti se ve všech jejích složkách musí řídit základními zásadami, kterými jsou: Včasnost Včasné zahájení rehabilitace je základním předpokladem pro úspěšné naplnění jejího účelu a vede k potřebné aktivizaci a motivaci osoby se ZP při řešení její nepříznivé situace. Komplexnost, návaznost a koordinovanost Komplexnost, návaznost a koordinovanost jsou základními atributy efektivního fungování rehabilitace. Absence kteréhokoli z nich může vést k nefunkčnosti jejího působení a neúčelnému, popř. až duplicitnímu vynakládání finančních prostředků. Dostupnost Systém rehabilitace musí nejen zajistit co nejširší dostupnost informací o rehabilitaci, nýbrž také musí přiblížit její zprostředkování a poskytování potřebným osobám. Přitom je třeba určit instituci, která bude plnit úkoly v této oblasti, zejména pokud jde o specializované poradenství poskytované osobám se ZP. Individuální přístup Poskytování rehabilitace, tj. realizovaná rehabilitační opatření, musí odpovídat konkrétním podmínkám a potřebám osoby se ZP, což odůvodňuje nutnost adresnosti v systému rehabilitace. Multidisciplinární posouzení V odůvodněných případech musí individuální přístup, a to zejména u osob s těžším zdravotním postižením, vycházet z výsledků multidisciplinárního posouzení, které je významným podkladem pro stanovení, resp. doporučení odpovídajících rehabilitačních opatření. Součinnost V rámci poskytování rehabilitace musí velmi úzce spolupracovat všechny zúčastněné strany, tj. osoby se ZP, příslušné orgány i poskytovatelé, je-li to potřebné a účelné. 12
Předpokladem vytvoření fungujícího a účelného systému rehabilitace osob se ZP je zakotvení právní úpravy vymezující zejména právo osoby se ZP na koordinaci jednotlivých složek rehabilitace, základní pojmy, instituce zajišťující podporu a koordinaci tohoto systému a jejich působnost. Novou právní úpravou je třeba vytvořit podmínky a stanovit způsob koordinace přispívající k interdisciplinárnímu poskytování rehabilitace a podpořitprovázanost a dostupnost této péče, resp. služeb a spolupráci jednotlivých resortů, resp. poskytovatelů rehabilitace. 13
C. Návrh věcného řešení Při zavádění a vytváření podmínek dalšího rozvoje systému komplexní rehabilitace v České republice bude v souvislosti s úkoly stanovenými v Národním plánu podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 2009 a v souvislosti s úkoly uvedenými v usnesení vlády České republiky ze dne 31. května 2006 č. 651 třeba řešit především následující okruhy problémů: zakotvení právního rámce rehabilitace Jedním z významných předpokladů vytvoření fungujícího systému rehabilitace je dostatečné zakotvení právní úpravy vymezující zejména právo osoby se ZP na koordinaci jednotlivých složek rehabilitace, základní pojmy a institucionální zajištění podpory a koordinace tohoto systému. institucionální zajištění rehabilitace Jde o stanovení (určení) instituce, která bude v rámci své činnosti poskytovat vysoce specializované poradenství a informace o možnostech rehabilitace osobám se ZP, podporovat a sledovat provázanost a účinnost provádění rehabilitace. rozvoj jednotlivých složek rehabilitace Jednou z příčin nežádoucího stavu je právní úprava některých složek rehabilitace, nevyhovující aktuálním požadavkům, zejména pak základním zásadám rehabilitace a požadavku stanovení součinnosti všech zainteresovaných subjektů. Prvořadým cílem návrhu řešení je zakotvení podmínek pro koordinované provádění rehabilitace, které je základem pro vznik vzájemně provázaného, účinného a dostupného systému poskytování rehabilitace osobám se ZP. Jedině takto nastavený systém má potenciál přispět výrazným způsobem ke zvýšení kvality života těchto osob a jejich sociálnímu začlenění. Po přijetí navrhované právní úpravy a po zefektivnění fungování systému komplexní rehabilitace lze do budoucna uvažovat i o zavedení institutu povinné účasti na rehabilitaci pro určitý okruh žadatelů o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem v některém ze sociálních podsystémů (princip přednosti rehabilitace před dávkou). To by umožnilo udržet více osob se ZP ekonomicky aktivních s cílem zachování jejich samostatnosti a finanční nezávislosti po co nejdelší dobu. Mohlo by jít např. o stanovení přednosti povinného absolvování komplexní rehabilitace před přiznáním částečného nebo plného invalidního důchodu v rámci důchodového pojištění. Vyhodnocení výsledků rehabilitace by pak mimo jiné mohlo přispět k objektivnějšímu posouzení poklesu míry výdělečné schopnosti dané osoby se ZP. Dobře fungující systém komplexní rehabilitace bude ve svém důsledku znamenat také snížení finančních výdajů na výplatu náhrad za ztrátu na výdělku u pracovních úrazů a jiných pojistných plnění v rámci odškodňování míry poškození zdraví v úrazovém pojištění. 14
1. Předmět právní úpravy 1.1. Účel rehabilitace Účelem této právní úpravy je zakotvení podmínek pro koordinaci poskytování jednotlivých složek rehabilitace (komplexní rehabilitace) osobám se ZP a její institucionální zajištění. Odůvodnění: Cílem navrhované právní úpravy je vymezit právní rámec a zefektivnit koordinaci provádění celého komplexu služeb a opatření rehabilitace - rehabilitační péče. Výsledkem zavedení dobře fungující a efektivní koordinace rehabilitace bude co nejrychlejší a co nejširší zapojení osob se ZP osob poškozených úrazem, nemocí, nebo vrozenou či získanou vadou do všech obvyklých společenských i ekonomických aktivit (sociální začlenění). Přitom se klade maximální důraz na pracovní uplatnění těchto osob. 1.2. Vztah rehabilitace k jiným právním úpravám práv osob se ZP Stávající sociální podsystémy řešící konkrétní situace osob se ZP jsou zaměřeny na řešení problémů osob se ZP pouze pro určitou dílčí oblast. Na rozdíl od těchto relativně autonomních systémů se rehabilitace ze své podstaty může najednou dotýkat více oblastí života osob se ZP (zdravotní péče, vzdělávání a pracovní uplatnění). Účelem rehabilitace je propojit působení těchto systémů vůči osobám se ZP. Z této skutečnosti vyplývá nutnost zavedení takových speciálních kompetencí, které umožní efektivní propojení těchto systémů při řešení situace osob se ZP. Přínosem rehabilitace je komplexní poskytování péče napříč jejími různými složkami, nabízející osobám se ZP nástroje umožňující jejich aktivizaci. Úkolem rehabilitace je na jedné straně poskytnout osobám se ZP náležité poradenství a podporu při řešení jejich nastalé nepříznivé životní situace zapřičiněné vznikem zdravotního postižení, a na straně druhé vyjádřit zájem státu na maximálním zhodnocení a účelném vynakládání finančních prostředků a na zmírnění dopadu důsledků zdravotního postižení na sociální systémy nutnost výplaty dávek podmíněných zdravotním postižením. 1.3. Kompenzační pomůcky Součástí navrhovaného věcného řešení není problematika rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, které s rehabilitací jinak velmi úzce souvisejí. Poskytování těchto pomůcek upravují zvláštní právní předpisy zejména v resortu MZ a MPSV (vyhláška č. 182/1991 Sb. a zákon č. 48/1997 Sb.). Přitom se předpokládá, že doporučení typu pomůcek kompenzujících ztrátu nebo omezení určitých funkcí v důsledku zdravotního postižení dané osoby a nácvik jejich využívání je úkolem jednotlivých složek rehabilitace. 2. Vymezení základních pojmů 2.1. Rehabilitace je souvislá a komplexní činnost uskutečňovaná prostřednictvím rehabilitačních opatření, jejíž základním úkolem je co nejvíce minimalizovat přímé i nepřímé negativní důsledky dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které 15
významným způsobem omezují nebo zcela znemožňují sociální začlenění osoby se ZP. Odůvodnění: Účelem rehabilitace je vytvoření optimálních podmínek pro začlenění osoby se ZP do běžného sociálního i ekonomického života. Jejím obsahem je realizace různorodých opatření směřujících k,odstraňování, zmírňování nebo překonávání překážek způsobujících vyloučení dané osoby ze společnosti. Rehabilitace je uceleným procesem umožňujícím včasné a návazné provádění rehabilitačních opatření v rámci jejích jednotlivých složek (léčebné, sociální, pedagogické a pracovní). 2.2. Komplexní rehabilitací se rozumí koordinované poskytování rehabilitačních opatření alespoň ve dvou složkách rehabilitace. Odůvodnění: Komplexní poskytování rehabilitace je důležité nejen pro samotnou osobu se ZP, ale je výhodné i pro celou společnost. Efektivním využitím všech dostupných prostředků rehabilitace a nácvikem potřebných dovedností se osoba se ZP stává méně závislou na pomoci jiných a v mnoha případech je schopna se odpovídajícím způsobem zapojit do pracovního procesu, což pro ni znamená nejen větší míru ekonomické nezávislosti, ale také posílení její občanské suverenity. Nezanedbatelný není ani finanční přínos poskytování rehabilitace spočívající v podstatném snížení objemu poskytovaných dávek nebo služeb sociálního zabezpečení, a to v mnoha případech i dlouhodobě. 2.3. Rehabilitační opatření jsou činnosti prováděné v rámci poskytování jednotlivých složek rehabilitace, které spočívají v záměrném a cílevědomém působení na osobu se ZP. Účelem těchto činností je maximální podpora a mobilizace schopností dané osoby. Odůvodnění: Poskytování rehabilitace osobám se ZP spočívá v realizaci celé řady různorodých aktivizujících činností využívajících rozmanité formy a metody práce. Jde o tzv. rehabilitační opatření, jejichž charakter a počet závisí na potřebách konkrétní osoby se ZP. V rámci jednotlivých složek rehabilitace pomáhají rehabilitační opatření osobám se ZP překonávat nebo zmírnňovat příčiny způsobující omezení nebo znemožnění jejich schopnosti sociálního začlenění. 2.4. Koordinace jednotlivých složek rehabilitace je činnost spočívající: v poskytování specializovaného poradenství jak osobám se ZP, tak poskytovatelům jednotlivých slože, rehabilitace, ve stanovování cílů, ve vytváření podmínek pro nezbytnou vzájemnou provázanost a návaznost jednotlivých složek rehabilitace ve sledování a vyhodnocování účinnosti poskytnuté rehabilitace. 16
Odůvodnění: Koordinace je rovněž účinným prostředkem jak napomoci naplnění cílů a základních zásad komplexní rehabilitace. 2.5. Okruh oprávněných osob Do systému komplexní rehabilitace budou na základě rozhodnutí příslušného úřadu zařazeny ty osoby se ZP, u nichž řešení jejich situace vyžaduje zapojení alespoň do dvou složek rehabilitace. Za osoby se ZP se pro účely rehabilitace považují ty osoby, jejichž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezuje nebo znemožňuje jejich schopnost sociálního začlenění zejména pak pracovního uplatnění a aktivní účasti na životě společnosti. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než jeden rok. Odůvodnění: Vymezuje se okruh oprávněných osob a pojmy osoba se ZP a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jež jsou základními kategoriemi stanovení osobního rozsahu předkládané právní úpravy. V systému rehabilitace se klade důraz na déletrvající, popř. trvalý nepříznivý zdravotní stav, jehož negativní dopad na schopnost sociálního začlenění osoby je zcela zřejmý, zároveň se ale nebudou zohledňovat krátkodobé nebo přechodné nepříznivé zdravotní stavy, které nemají zpravidla významný, resp. déletrvající vliv na omezení či znemožnění schopnosti sociálního začlenění jedince. Při posuzování toho, zda jde o oprávněnou osobu se ZP, může příslušný úřad (viz. dále) využít zřízenou odbornou pracovní skupinu (k tomu viz dále). 2.6. Poskytovateli rehabilitace jsou fyzické nebo právnické osoby, které jsou v souladu s příslušnými právními předpisy oprávněny poskytovat rehabilitaci v rámci některé z jejích složek, popř. ve více z nich (dále jen poskytovatel ). Odůvodnění: Jednotlivá konkrétní rehabilitační opatření budou v rámci rehabilitační péče provádět fyzické nebo právnické osoby poskytovatelé. Některá specifická práva a povinnosti těchto poskytovatelů obsahuje navrhovaná právní úprava. Ostatní podmínky jejich postavení budou i nadále upravovat právní předpisy upravující jednotlivé složky rehabilitace. Jde zejména o naplnění a dodržování určitých podmínek, za kterých může poskytovatel v dané oblasti rehabilitace působit (např. licence nebo registrace aj.). 3. Specializované poradenství 3.1. Osoba se ZP, je-li oprávněnou osobou podle 2.5, má právo na koordinaci jednotlivých složek rehabilitace, jejíž podstatnou a nedílnou součástí je poskytování specializovaného rehabilitačního poradenství. V součinnosti s touto osobou a na její žádost navrhne v rámci tohoto poradenství příslušný úřad odpovídající řešení, které musí vycházet z dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dané osoby a z její sociální situace. 17
3.2. V rámci specializovaného rehabilitačního poradenství provádí příslušný úřad: a) zhodnocení situace osoby se ZP a zjištění jejích potřeb, b) stanovení cílů, c) informování o všech možnostech rehabilitace d) doporučení rehabilitačních opatření, e) vyhodnocení účinnosti realizovaných rehabilitačních opatření. 3.3. Při své činnosti přihlíží příslušný úřad k tomu, aby osobě se ZP doporučil pouze ta rehabilitační opatření, která vedou nebo mohou vést k dosažení stanovených cílů, tj. optimální úrovně jejího zdravotního stavu, k maximální možné nezávislosti v osobním životě, a je-li to možné, k realizaci vhodného pracovního uplatnění. Odůvodnění: Základem činnosti příslušného úřadu v rámci koordinace jednotlivých složek rehabilitace je poskytovat osobám se ZP specializované poradenství v dané oblasti. Posláním úřadu je na jedné straně poskytnout osobám se ZP náležité poradenství a podporu při řešení jejich nastalé nepříznivé životní situace zapřičiněné vznikem zdravotního postižení, a na straně druhé prosazovat zájem státu na maximálním zhodnocení a účelném vynakládání finančních prostředků a na zmírnění dopadu důsledků zdravotního postižení na sociální systémy nutnost výplaty dávek podmíněných zdravotním postižením. Je snahou, aby v rámci specializovaného poradenství úřad předcházel takovému poskytování rehabilitace, které by bylo neúčelné a nehospodárné. Rehabilitaci tak lze osobám se ZP poskytovat pouze tehdy, vedou-li prováděná opatření k dosažení individuálních rehabilitačních záměrů. Zpravidla půjde o jednoznačně vymezený okruh rehabilitačních opatření, která lze zmapovat, vyhodnotit, popř. ekonomicky vyčíslit. 4. Práva a povinnosti subjektů 4.1. Osoby se ZP mají právo na: a) koordinaci jednotlivých složek rehabilitace, b) poskytování specializovaného poradenství ze strany příslušného úřadu. 4.2. Osoby se ZP mají povinnost: a) aktivní spolupráce s příslušným úřadem směřující k co nejrychlejšímu dosažení cílů rehabilitace, b) poskytovat rehabilitačnímu úřadu pravdivé informace o všech skutečnostech potřebných pro poskytnutí poradenství, c) v odůvodněných případech se podrobit posouzení situace odbornou pracovní skupinou příslušného úřadu potřebnému pro účely rehabilitace. 18
Odůvodnění: Stanoví se některá práva a povinnosti osob se ZP, které mají přispět k hospodárnějšímu a účinnějšímu poskytování rehabilitace. Zvláštní právní předpisy v rámci jednotlivých složek rehabilitace sice upravují určitá práva a povinnosti osob se ZP, avšak pouze v souvislosti s tou kterou složkou, nikoli tedy s ohledem na komplexní rehabilitaci jako takovou. Zakotvení práv a povinnosti osob se ZP povede k žádoucímu posílení osobní odpovědnosti těchto osob za řešení jejich nepříznivé situace. 4.3. Sankce Poruší-li osoba se ZP některou z povinností uvedených v bodě 4.2, zastaví příslušný úřad poskytování koordinace jednotlivých složek rehabilitace včetně specializovaného poradenství, pokud úřad na tuto skutečnost osobu se ZP předtím upozornil. Odůvodnění: Rehabilitace jako nástroj intervence předpokládá a vyžaduje úzkou součinnost osoby se ZP při řešení její nepříznivé situace. Pouze za součinnosti této osoby lze v rámci rehabilitace dosáhnout maximálních výsledků. Nespolupracuje-li osoba se ZP s úřadem, ztěžuje mu nebo dokonce znemožňuje plnění úkolů stanovených úřadu zákonem tj. koordinaci jednotlivých složek rehabilitace, resp. poskytování specializovaného poradenství. V případech zjevné nespolupráce bude neúčelné., aby úřad vyvíjel za těchto okolností jakoukoli aktivitu ve prospěch dané osoby. 4.4. Poskytovatel má právo na poskytování poradenství v oblasti komplexní rehabilitace ze strany příslušného úřadu. 4.5. Poskytovatel má povinnost na žádost OŘ NÚZSS vypracovat písemné vyhodnocení realizovaných rehabilitačních opatření dané osoby se ZP a předat je OŘ. Odůvodnění: Z důvodu zajištění sledování účinnosti poskytnutých rehabilitačních opatření náležejícího do kompetence OŘ je třeba vymezit povinnost poskytovatelů jednotlivých složek rehabilitace vypracovat na žádost OŘ písemné vyhodnocení realizovaných rehabilitačních opatření a předat je OŘ. Takovéto vyhodnocení poskytne OŘ dostatečné informace o výsledcích dosažených osobou se ZP v rámci dané složky rehabilitace. Uvedené vyhodnocení může mít přitom různou podobu např. závěrečná lékařská zpráva u léčebné rehabilitace, zhodnocení plnění individuálního plánu pracovní rehabilitace. Vyhodnocení se vypracovává pouze na žádost OŘ a to z toho důvodu,, aby nevznikla nadměrná administrativní zátěž poskytovatelů, kde se nejedná o komplexní rehabilitaci. 5. Institucionální zajištění 5.1. Úkoly v oblasti koordinace jednotlivých složek rehabilitace budou zajišťovat úřady, jejichž kompetence a postavení vymezuje navrhovaná právní úprava (dále jen rehabilitační úřady ). 19
Odůvodnění: Jedním ze základních cílů navrhované právní úpravy je zakotvení koordinace jednotlivých složek rehabilitace a poskytování specializovaného poradenství v dané oblasti, což je vzhledem ke značnému rozsahu dané problematiky a jejímu meziresortnímu charakteru (prolínání kompetencí jednotlivých resortů) za stávajících právních podmínek téměř nemožné. Z důvodů zajištění efektivního, vzájemně provázaného a koordinovaného postupu je při poskytování jednotlivých složek rehabilitace bezpodmínečně nutné určit úřad, jenž bude na úseku rehabilitace plnit některé specifické úkoly, a to jak na místní úrovni, tak i na úrovni celorepublikové. 5.2. Úkoly spojené s koordinací jednotlivých složek rehabilitace plní: a) Ministerstvo práce a sociálních věcí, b) Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu. Odůvodnění: Pro plnění specifických úkolů v oblasti rehabilitace se navrhuje využít nově vytvářeného, institucionálně dvoustupňově uspořádaného, jednotného systému specializované státní správy pro oblast zaměstnanosti a sociální správu. Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu tvoří Ústřední ředitelství (dále jen ÚŘ NÚZSS ) a 77 Okresních ředitelství (dále jen OŘ NÚZSS ). Toto řešení nejlépe odpovídá potřebám a požadavkům na zajištění koordinace jednotlivých složek rehabilitace, neboť do působnosti uvedené specializované státní správy náleží jak sociální, tak i pracovní rehabilitace. Z tohoto důvodu také disponuje resort práce a sociálních věcí řadou odborníků na obě uvedené oblasti a rozšíření jeho kompetence i na oblast koordinace rehabilitace na celostátní úrovni by nemusela činit žádné větší potíže. 5.2.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen ministerstvo ): a) zpracovává koncepci podpory a dalšího rozvoje rehabilitace a zajišťuje přípravu opatření vlády, která se týkají dané problematiky, a to ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, b) sleduje a vyhodnocuje slučitelnost a soulad navrhovaných právních předpisů se základními zásadami rehabilitace a podle potřeby dává podněty na jejich změny či doplnění, c) sleduje tendence a vývoj v oblasti rehabilitace v jednotlivých členských zemích EU a jejich promítnutí v mezinárodních dokumentech. Odůvodnění: Do působnosti ministerstva se v oblasti rehabilitace navrhuje svěřit především odpovědnost za tvorbu koncepce a normotvornou činnost v dané oblasti. Ministerstvu se tak vymezují úkoly především v oblasti koncepční a iniciační. Předpokládá se, že uvedené úkoly bude ministerstvo v oblasti rehabilitace plnit v úzké součinnosti s dalšími zainteresovanými resorty. 20