Den učitelů Studijní opora k akci č. 2.2 Den učitelů ve dnech 22. 23. 6. 2012 v rámci projektu č. CZ.1.07/1.3.05/03.0030 Název projektu: Zeměpis v nové perspektivě aneb tudy cesta vede Celkový počet stran: 89 Autoři: RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D, prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc., Mgr. Tomáš Hoch, Ph.D., RNDr. Tomáš Drobík, Ph.D., Mgr. Kateřina Rudincová, prof. RNDr. Robert Ištok, CSc., Irena Eibenová, Mgr. Jan Ženka, Ph.D., Mgr. Daniel Šumbera, Mgr. Antonín Vajda, Martin Vaculík, RNDr. Petr Rumpel, Ph.D. Plzeň, červen 2012 1
OBSAH: Workshop č. 1 Praktické ukázky přírodní rozmanitosti v různých podnebných pásmech 3 Workshop č. 2 Izrael versus Palestina věčný konflikt 20 Workshop č. 3 Rozvojová spolupráce ve výuce na ZŠ a SŠ 26 Workshop č. 4 Oceánie zblízka 54 Workshop č. 5 Islám ve výuce na základních a středních školách 62 Den učitelů s workshopy umožňuje učitelům z praxe vybrat si některá z atraktivních nabízených témat podle svého zájmu a odborného zaměření. Oproti přednášce má tu výhodu, že si učitelé mohou prakticky osahat ve školách méně dostupné učební pomůcky nebo díky menšímu počtu účastníků se může vedoucí workshopu zaměřit hlouběji směrem podle požadavků účastníků a věnovat se jim de facto individuálně. Tento studijní text shrnuje poznatky z pěti workshopů, které se konaly ve dvou dnech v rámci vzdělávací akce Den učitelů na konci června 2012. Těchto pět workshopů bylo doplněno ještě praktickými ukázkami práce s interaktivními učebnicemi. 2
Workshop č. 1 Praktické ukázky přírodní rozmanitosti v různých podnebných pásmech Úvod 1. Užitkové rostliny 1.1 Káva, 1.2 Čaj, 1.3 Kakao, 1.4 Čajot, 1.5 Maniok, 1.6 Batáty, 1.7 Bambusy, 1.8 Rýže, 1.9 Kokos, 1.10 Kešu, 1.11 Kapary, 1.12 Tamarind, 1.13 Avokádo, 1.14 Caimito, 1.15 Durio, 1.16 Karambola, 1.17 Anona, 1.18, 1.19 Mučenka, 1.20 Kaki 2. Degustace jablek 3. Literatura Úvod Workshop s ukázkami rozmanitosti přírody v různých podnebných pásmech byl zaměřen na ukázky exotického ovoce, což mělo tu výhodu, že zde lze spojit výklad s degustací. Tato praktická zkušenost je nepřenosná a nelze nahradit jakoukoli jinou formou výuky. 1. Užitkové rostliny 1.1 Káva Rubiaceae (mořenovité) několik druhů: Coffea arabica (65%) kávovník arabský C. canephora (= robusta, 30%) k. robusta C. liberica, C. excelsa a C. stenophylla keře až stromy s neopadavými listy původ: Afrika, Arabský poloostrov, Asie pražené peckovice obsah kofeinu až 2,5 %, dále tzv. kafeol 3
1.2 Čaj Theaceae (čajovníkovité) Camelia sinensis (syn.: Thea sinensis) čajovník čínský keře až stromy (v přírodě až 15 m!) původ: jižní Čína a jihovýchodní Asie listy a nejmladší části větévek (tzv. flash): spařené horkou vodou a sušené zelený čaj fermentované a sušené černý čaj polofermentované žlutý čaj obsah kofeinu až 4,5 %, dále tanin, silice, flavonoidy 1.3 Kakao Sterculiaceae Theobroma cacao kakaovník stromy plodící na kmenech (kauliflorie) pochází ze Střední Ameriky sklízejí se bobule, v nich tzv. kakaové boby použití jako zelenina nezralé boule jako ovoce míšek kolem semen ze zralých bobulí pochutina fermentované boby se suší a melou výroba kakaa, čokolády, kakaového másla až 4 % theobrominu, < 0,3 % kofeinu 4
1.4Čajot Cucurbitaceae (dýňovité) Sechiumedule původvestřední Americe jednoletáliána plodsepoužívá jakosamostatný pokrmnebo příloha,syrovýi vařený 1.5Maniok Euphorbiaceae (pryšcovité) Manihotesculenta maniok,kasava pocházíztropické Ameriky,ale pěstujesevšudev tropech až5mvysokýkeřs latexem( obsah HCN!) podzemí5 10 kořenovýchhlíz(asi 1kgtěžké) pobramborách2. místovesvětové produkcimezi škrobnatými plodinami nutnáúprava vaříse,melese, sušíse, 5
6
1.6BatátyConvolvulaceae(svlačcovité) Ipomeabatatas pocházízestředníameriky liánaskořenovýmihlízami(obvykle6 12,váhakolem0,5kg) doevropysedostalydřívenežbrambory výživnějšínežbrambory vaříse,pečouse,nakládajíse,sušíse mladévýhonkyjakozelenina 1.7Bambusy Poaceae (lipnicovité) vícenež70 rodů (Bambusa, Sassa, ) největší: 7
Dendrocalamusgiganteus původnívtropechceléhosvěta,nejvícezjvasie trávysdřevnatějícímistébly až35mnavýškua25cmvprůměru rychlýrůst až50cmzaden využitíjakostavebnímateriál výhonkyjakozelenina(nutnovařit obsahhcn!) 1.8Rýže Poaceae (lipnicovité) Oryzasativa rýžesetá pocházízindie druhá nejdůležitější obilovinasvěta vlhkomilné trávy1 1,8ms okoralými obilkami 3poddruhy podletvaru obilek: japonská:obilkydelšínež4mmaširoké;nízkástébla indická:obilkydelšínež4mmaúzké;vyššístébla javanská:maléobilkydo4mm;vysokérostliny pěstování(nutnáregulacehaldinyvody): výsevamladérostlinyvevodě dozrávánasuchu 8
1.9KokosArecaceae (arekovité) Cocosnucifera palma kokosová původnejasný pravděpodobnějvasie výskytvevšech tropickýchoblastech palmaaž25mvysoká, seširokoubází podletradicemá999 použití: plody (peckovice): nápoj,potrava, vláknapro technické použití, skořápky mízaz květenství ( toddy ) až 50litrů sirup,víno,arak listyjakostavebnímateriál 9
1.10Kešu Anacardiaceae (ledvinovníkovité) Anacardiumoccidentale ledvinovníkzápadní pocházízvenezuelyabrazílie pěstujesevšudevtropech až18mvysokéstromystvrdýmbílýmdřevem využití:pochutinaaovoce,technicképoužití kešuořechy: veskořápcejedovatýolej(kardol) semenose47%tuku syrovénejedlé! kešujablka: zdužnatělástopkabohatánavitaminy pojídajísejakoovoce 1.11KaparyCapparidaceae(kaparovité) Capparisspinosa kaparatrnitá původemnasuchýchstránívestředozemí poléhavýkeřdo15cmvýškystrny(palistovýpůvod) nápadnékvěty jakopochutinasepoužívajípoupata: nakládajísedosoli,octanebovína majínahořkléaromaavysokýobsahflavonoidů(rutin) 10
1.12 Tamarind Caesalpiniaceae (sapanovité) Tamarindus indica tamarind indický pochází pravděpodobně z Afriky strom až 20 m vysoký se sudozpeřenými listy využívá se asi 10 cm dlouhý nepukavý lusk semena obalena ve sladkokyselé dužnině slouží k přípravě jídel, nápojů, zavařenin nebo se užívá čerstvá vlastní semena se loupou a vaří slouží též pro získávání gumy pro textilní průmysl 11
1.13 Avokádo Lauraceae (vavřínovité) Persea americana pochází ze Střední Ameriky, pěstováno všude v tropech stálezelený strom do výšky 20 m plod peckovice různého tvaru (násada plodů jen 0,1 %) dužnina máslovité konzistence s vysokou nutriční hodnotou (až 16 % tuků) a množstvím vitaminů jí se syrová (na slano!!!) nebo se přidává do pokrmů 1.14 Caimito, zlatolist Sapotaceae (zapotovité) 12
Chrysophyllum cainito Nízké až středně vysoké stromy. Pojídá se čerstvá dužnina bobulí obsahující 7 10 jedlých černých semen. Původ: Střední Amerika, sever Jižní Ameriky a Afrika. 1.15 Durio, durian Bombacaceae (baobabovité) Durio zibethinus Strom až 20 m vysoký. Konzumuje se čerstvý míšek plodu (tobolky), který obaluje semena. Dužnina zapáchá. Míchá se i do salátů na sladko nebo naopak spolu s cibulí a solí. Původ: JV Asie. 13
1.16 Karambola Oxalidaceae (šťavelovité) Averrhoa carambola Nízký keř nebo stálezelený strom. Původní v tropických nížinách Indonésie. Podává se čerstvá nebo do salátů, příčně nakrájené hvězdičky se používají na ozdobu. 14
1.17 Anona, láhevník Annonaceae (láhevníkovité) Stálezelené nebo opadavé stromy a keře. 120 druhů, pěstují se jako ovoce, souplodí jednosemenných měchýřků. Původní z J. a Stř. Ameriky. Annona reticulata (anona síťovaná) stálezelený strom plody mají lesklou slupku, dužnina při naříznutí rychle zhnědne jádra semen jsou velmi jedovatá původní v Karibiku 15
16
1.18 Mango Anacardiaceae (ledvinovníkovité) Mangifera indica (mangovník indický) Pochází z Himaláje, pěstován po celých tropech. Mohutný vždyzelený strom. Pojídají se velmi chutné šťavnaté plody. 1.19 Mučenka Passifloraceae (mučenkovité) Pojídají se plody bobule se silnou kožovitou pokožkou, uvnitř jsou semena obalená gelovitým míškem. Lžičkou se vyjídají vnitřky bobule. Používá se i do nápojů. 17
1.20 Kaki, tomel, churma, ovoce bohů Ebenaceae (ebenovité) Diospyros kaki (tomel japonský) Stromy. Původ Himaláj. Pěstuje se v subtropech. Pojídá se dužnina bobule, které jsou dobře dozrálé. Nezralé plody jsou trpké. 2 Degustace jablek Vhodné jsou výpěstky ze školní zahrady a zahrad rodin žáků. Vzhledem k četnosti jsou nejvhodnější jablka a hrušky. Měsíc říjen, či listopad, avšak lze zpestřit i předvánoční hodiny. Vhodnější je polovina třídy cca 15 lidí Počet vzorků (odrůd jablek) nejlépe okolo 12 ks. Je dobré sehnat i vlastní a nespoléhat na žáky. Odrůdy je dobré určit! Další pomůcky nerez nože, papírové misky. Žáci tužku, sešit aj. Teoretická příprava: 18
Při dvouhodinovce stačí před vlastní ochutnávkou, jinak lépe předem, ovšem ne příliš dlouho. Hodnotíme dvě základní skupiny vlastnosti KVANTITATIVNÍ a KVALITATIVNÍ. Degustace musí být co nejobjektivnější, proto se jí účastní více lidí, je anonymní, nesmíme před ní pít alkohol, kouřit, jíst ostrá jídla atd. U jablek hodnotíme za 1. Celkový vzhled (0 až 5 bodů) 2. Vůni (0 až 3 b.) 3. Dužinu (zda je moučná, chřuplavá, tuhá 0 až 3 b) 4. Slupku (zda nevadí při jídle či je tuhá a nepříjemná 0 až 3 b) 5. Chuť jablka (0 až 7 b). Body zapíšeme do tabulky. Číslo vzorku Vzhled (0 5 bodů) Vůně (0 3 body) Dužina (0 3 body) Slupka (0 3 body) Chuť (0 7 bodů) Body celkem pořadí Odrůda Příklad: 1. 3 1 2 1 6 13 3. Jablka seřazená v daném pořadí na táccích necháme z blízka prohlédnout a obodovat vzhled Poznámky: První vzorek dáváme zkušební bez čísla a mimo soutěž a naznačíme, jak asi bychom bodovali. Pak necháme jablka postupně kolovat s táckem a ostrým nerez nožem (normál nůž reaguje s kyselinou jablečnou a ovlivňuje chuť). Větší žáci, studenti si sami ukrajují ukázat kolik. Menší školáky obcházíme a postupně jim ukrajujeme a zdůrazníme napřed čichni, pak vnímej slupku a dužinu a nakonec chuť. Nechat dost času na zápis. Nakonec každý ochutnávač napíše na tabuli číslo jablka (vzorku), které u něho vyhrálo. Větší žáci mohou i druhé a třetí pořadí. Učitel napíše k číslům vzorků, jak se ta jablka jmenovala, sečteme a vyhlásíme vítěze. 19
3 Literatura Nowak, B. et Schulzová B. Tropické plody. Praha: Knižní klub. 2002. 239 s. Valíček, P.a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia. 2002. 486 s. 20
Workshop č. 2 Izrael versus Palestina věčný konflikt OBSAH: Úvod 1 Palestinské požadavky 2 Mezinárodněprávní status Západního břehu (Předjordánska) a Gazy 3 Tzv. okupovaná území 4 Tzv. ilegální osady Závěr Úvod Cílem workshopu nazvaného Izrael versus Palestina není podrobné hodnocení vývoje konfliktu, ale zaměření na mezinárodněprávní problémy, které dlouhodobý konflikt vyvolává. Hlavní těžiště tedy spočívá v prezentaci různých názorů na právní dokumenty, které byly v průběhu dlouhodobého konfliktu přijaty, a které izraelská a palestinská strana často vnímají velmi rozdílně. 1 Palestinské požadavky Palestinští představitelé v OSN připravili návrh rezoluce datované 21. prosince 2010, která prohlašuje izraelské osady za nezákonné a označuje je jako zásadní překážku k dosažení míru. Toto tvrzení není nové. Otázka zákonnosti izraelských osad a izraelský přístup k nim už léta přitahují pozornost mezinárodního společenství. Je to zřejmé z bezpočtu zpráv různých orgánů OSN a zpravodajů, rezolucí, politických deklarací i výroků vlád a vládnoucích představitelů. Izraelské osady podle nich představují různý stupeň porušení mezinárodních zákonů, konkrétně Článku 49 čtvrté Ženevské úmluvy o ochraně obětí války z 12. dubna 1949. Stále se tak znovu setkáváme s obecně přijímaným klišé o nezákonnosti izraelských osad nebo křiklavém porušování Ženevské úmluvy, které dokonce opakuje i Mezinárodní soudní dvůr, aniž by se někdo doopravdy pokusil vypracovat právní zdůvodnění takového názoru. Pokud však někdo vůči Izraeli vznáší tak závažná obvinění, je nutné vzít do úvahy i množství dalších relevantních faktorů, jako jsou např. text šestého odstavce Článku 49 čtvrté Ženevské úmluvy a okolnosti a důvody, proč byl do Úmluvy v prosinci 1949 zařazen; jedinečnost situace na dotčeném území a kontext izraelsko palestinských vztahů v rámci vzájemných 21
dohod uzavřených od roku 1993. Tyto dohody vytvářejí rámec sui generis, který nezbytně ovlivňuje a dokonce anuluje jakákoliv obecná rozhodnutí, která z něho vybočují. Palestinci mají dobře zorganizovanou lobby, která dosáhla již řadu úspěchů na mezinárodním poli. V otázce osad dokonce získali podporu i v USA Abbás cítil z Washingtonu tak silnou podporu, že přidal ke své podmínce zrušení osad ještě jednu: Izrael musí předem souhlasit s návratem palestinských uprchlíků na izraelské území tedy s požadavkem, který Izrael vždycky zásadně odmítal a který patří k nejobtížnějším problémům izraelsko palestinského urovnání. Palestinci mají podporu i v Evropské unii, která stále posiluje svůj propalestinský postoj. Evropská komise vyslovila bezprecedentně ostrou kritiku izraelské politiky vůči osadám, která podle ní "dusí" palestinskou ekonomiku a zvyšuje závislost Palestinců na zahraniční pomoci; jinými slovy, Izrael, a nikoli Palestinci, plýtvá penězi evropských daňových poplatníků. Komise své prohlášení vydala právě v době, kdy izraelská vláda restrikce výrazně uvolnila. Po důrazném izraelském protestu vzala svou kritiku zpět, ale ještě si nedokázala přiznat, že většina ze skoro čtyř miliard dolarů, které samosprávě v posledních osmi letech darovala, plynula na soukromá konta palestinského vedení a na podporu terorismu. Ještě větší aroganci předvedl vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie Javier Solana. Přišel s nehorázným návrhem, aby se Izraeli a Palestincům dalo časové ultimátum k završení mírových jednání, a pokud se do stanovené doby nedohodnou, měla by OSN jednostranně vyhlásit nezávislý palestinský stát tedy bez souhlasu obou stran a podle vlastní představy o izraelsko palestinských hranicích, statusu Jeruzaléma, izraelské bezpečnosti a řešení situace palestinských uprchlíků. Když k tomu přičteme i jeho setkání se zástupcem Hizballáhu vedeného na seznamu teroristických organizací Evropské unie, která Solanu ve funkci platí, je zjevné, že v Evropské unii dále zesílily protiizraelské tendence. Izraeli se v otázce osad zatím nepodařilo dojednat kompromis s Američany, kteří odmítají uznat dřívější dohody a nadále trvají na úplném zmrazení výstavby. Spojené státy a Evropská unie i její jednotlivé země jako Francie nebo Británie udělaly z přirozeného růstu osad zásadní překážku mírového procesu. Do pozadí se tak dostal rozkol mezi Hamasem a Fatahem, palestinská neústupnost a stále velmi nebezpečný terorismus. Lze si položit otázku, zda když Izrael zakáže další rozvoj osad, zda se vzdají Palestinci terorismu nebo, ještě absurdněji, zda zastaví Írán svůj jaderný program, nebo zda změní Hamas svou chartu a přestane požadovat zničení Izraele. Zásadním problémem izraelsko arabského konfliktu totiž nejsou dle izraelské strany osady, ale fakt, že Arabové se dodnes nesmířili s existencí židovského státu na Blízkém východě. Palestinci svůj stát mohli mít už dávno, kdyby se přestali upínat k revolučnímu snu o národním osvobození. A problémem světa není Izrael, ale Írán, Severní Korea, Hamas, Hizballáh a islámský terorismus. Vytvářením zástupných problémů se problém nevyřeší. A lze si jen připomenout výrok izraelského 22
premiéra Benjamina Netanjahua: "Pokud by Arabové složili zbraně dnes, neexistovalo by žádné další násilí. Pokud by Židé odložili své zbraně dnes, neexistoval by už Izrael." V souvislosti s izraelsko arabským konfliktem se v různých prohlášeních politiků i médií často operuje s pojmy mezinárodní právo, okupovaná území, ilegální osady, aniž se zpravidla považuje za nutné tyto pojmy analyzovat: častým opakováním se z nich staly floskule, nad nimiž už ani nepřemýšlíme. Následný text se opírá o studii Elliota A. Greena, publikovanou v Midstreamu (New York) v březnu 1999, a o články Eugene W. Rostowa (děkan Yale Law School a náměstek tajemníka Státního departementu USA 1966 69, jeden z hlavních autorů rezoluce č. 242 Rady bezpečnosti OSN), publikované v New Republic 23. dubna 1990 a 21. října 1991 2 Mezinárodněprávní status Západního břehu (Předjordánska) a Gazy Do první světové války byl celý Střední východ součástí turecké osmanské říše. Po pádu této říše vítězné mocnosti v rámci poválečných mírových jednání na konferenci v San Remu v dubnu 1920 rozhodly, že území mezi Jordánem a Středozemním mořem, včetně Jeruzaléma, se má stát součástí národního domova Židů, a to na základě jejich historických práv. Poručenská správa tohoto území byla Společností národů svěřena Velké Británii, čímž vzniklo Mandátní území Palestina, zahrnující i Golany a Transjordánsko (území východně od Jordánu). Britská vláda se zavázala umožnit vstup židovským přistěhovalcům a jejich usídlení na svěřeném poručenském území. Rozhodnutí konference v San Remu bylo schváleno Společností národů v r. 1922, akceptováno Kongresem USA téhož roku, a potvrzeno mezinárodní britsko americkou dohodou o Palestině r. 1925. Velká Británie se v r. 1939, v předvečer holocaustu, tzv. Bílou knihou o Palestině pokusila rozhodnutí Společnosti národů revokovat a sílící proud židovských uprchlíků z Evropy zastavit. Stálým mandátním výborem Společnosti národů byl však tento pokus v červnu 1939 odmítnut jako nezákonný. (Už předtím r. 1922 vyčlenila V. Británie 76 % svého mandátního území východně od Jordánu jako arabské Transjordánsko a r. 1923 odstoupila Golany francouzské mandátní správě Sýrii; Sionistické osídlovací organizace jako představitelky Židů se pochopitelně nikdo neptal.) OSN, která po II. světové válce nahradila v r. 1945 Společnost národů, potvrdila ve své Chartě územní práva národů v jejich předválečné podobě (čl. 80), tedy i územní práva Židů v Palestině. Dnes se má většinou zato, že hranici Izraele závazně stanovila rezoluce Valného shromáždění OSN z r. 1947 o rozdělení Palestiny, ale to je omyl. Rezoluce VS podle čl. 11 Charty mají v politických záležitostech pouze povahu nezávazných doporučení (na rozdíl od usnesení Rady bezpečnosti, která jsou závazná). Přestože plán rozdělení ještě dále zmenšoval už tak silně okleštěné území vymezené Židům a vyjímal Jeruzalém z jejich svrchovanosti (vzdor tomu, že zde židovské obyvatelstvo bylo ve většině nejméně 23
od r. 1870), židovské vedení jej přijalo, zatímco arabské státy i místní arabské vedení jej odmítly.v následující arabské agresi proti Izraeli nepodnikla OSN ani nejmenší pokus zabránit invazi arabských států do Izraele, překazit útoky arabských bojůvek na židovské cíle uvnitř země či obležení Jeruzaléma arabskými agresory. Proto ani Izrael není vázán jejím návrhem, který arabská válka 1947 49 tak jako tak smetla se stolu. Válka skončila podepsáním dohody o příměří. V této dohodě se výslovně prohlašuje, že demarkační čára (tzv. zelená linie ) nepředstavuje žádnou politickou hranici mezi Izraelem a sousedními státy, a tuto klauzuli si vynutily arabské státy! Jen několik dnů před vypuknutím Šestidenní války, 31. května 1967, prohlašoval jordánský delegát v Radě bezpečnosti: Žádná pevná hranice neexistuje. Existuje pouze čára příměří. V dohodě o příměří není žádná řeč o právech politických, vojenských ani žádných jiných. Protože žádná politická hranice mezi Jordánskem a Izraelem nebyla příměřím vymezena, platí stav předchozí, daný dohodou mocností z r. 1920 v San Remu: jak Jeruzalém, tak celý tzv. Západní břeh je stále součástí židovského národního domova, a nepřestaly jí být ani v době jordánské okupace. Na tom nic nemohou změnit ani (doporučující) rezoluce VS č. 194, 303 atd., stejně jako slavná rezoluce RB č. 242 po Šestidenní válce nezměnila status Jeruzaléma. Rezoluce RB jsou sice závazné, tato rezoluce však nespecifikuje, co míní okupovanými územími. Podle závazného mezinárodního rozhodnutí ze San Rema je celý Jeruzalém i Západní břeh legitimní součástí židovského národního území, které bylo nelegálně okupováno Jordánskem. Návrh VS OSN na rozdělení byl pouhým doporučením, Araby ostatně odmítnutým, kdežto rozhodnutí ze San Rema má povahu zákona. Navíc, podle renomovaného znalce mezinárodního práva profesora Eugena Rostowa, poručenství jakožto mezinárodní garance nezaniklo automaticky tím, že poručník (V. Británie) se svého mandátu vzdal. Odpovědnost se tím pouze přenesla zpět na pověřovatele, tj. Společnost národů. Je mimo veškerou pochybnost, že dohoda vítězných mocností v San Remu, potvrzená Společností národů 1922, přiznala izraelskému národu celý Jeruzalém, a celé území západně od Jordánu. Je to ostatně jenom logické: judaismus (židovství) pochází geograficky i etymologicky z Judeje. 3 tzv.: Okupovaná území Z předešlého vyplývá, že území, označovaná dnes jako okupovaná Izraelem, nepatřila po rozpadu osmanské říše žádnému svrchovanému, mezinárodní pospolitostí uznanému státu. Anexi Západního břehu Jordánskem neuznal kromě V. Británie a Pákistánu žádný jiný stát, dokonce ani státy arabské. Samostatný arabský stát, navržený rezolucí VS o rozdělení Palestiny r. 1947, sami Arabové odmítli. Nevyhlásili ho ani během 19leté okupace Západního břehu Jordánskem a Gazy Egyptem, ačkoli jim v tom Izrael nemohl nijak zabránit, kdyby se k tomu byli rozhodli. Čí území tedy Izrael okupuje? Jaksi samozřejmě se mluví o území palestinském. Ale stát jménem Palestina nikdy neexistoval. Jeho vznik se sice předpokládal, navrhoval, ale nikdy k němu nedošlo. Sporná území nejsou ve smyslu geografickém o nic víc palestinská než Izrael a Jordánsko. Palestinu jako útvar politický či národní si 24
každá ze zúčastněných stran představuje jinak (na mapách OOP např. zahrnuje celý Izrael) a dohoda o její budoucí podobě je stále v nedohlednu. Z hlediska mezinárodně právního žádná Palestina neexistuje, nemůže tudíž být ani okupovaným územím. 4 tzv.: Ilegální osady Obyvatelstvo Izraele je smíšené. Existují osady čistě židovské nebo čistě arabské, existují města, kde obě etnika žijí vedle sebe více nebo méně promíchána. Existují území neobydlená, neobdělávaná, pouštního charakteru. Podle izraelských zákonů půda, která nemá soukromého majitele, náleží státu. Většinou jde o půdu hospodářsky nevyužívanou. Se souhlasem státu může kterýkoli občan, ať Žid nebo Arab, takovou půdu začít obdělávat a využívat a po čase získat do svého vlastnictví. Židé jsou v tomto směru daleko aktivnější, proto vznikají stále nové židovské osady. Některé vznikly bez úřední registrace, jsou tedy z hlediska platného zákona ilegální. Není však pravda, že všechny židovské osady v Judeji, Samařsku a Gaze vznikly ilegálně. Neexistuje žádný zákon ani mezinárodní dohoda, která by Židům zakazovala usazovat se na těchto územích. Naopak, toto právo jim dohoda ze San Rema, usnesení SN z r. 1922 i Charta OSN (viz výše) garantují. Judenrein neboli Židů prostý byl Západní břeh v celé historii pouze za Jordándské okupace 1948 1967, kdy byl jordánskou vládou etnicky vyčištěn. Právo Židů usazovat se na tomto území má tentýž legální podklad ve zřízení britského Mandátu, jaký mělo jejich usazování v Haifě, Tel Avivu a Jeruzalémě před vznikem izraelského státu. Jediným omezením tohoto práva bylo ustanovení, že nesmí být dotčena vlastnická a náboženská práva dosavadních nežidovských obyvatel Palestiny, ani práva židovských komunit v žádné jiné zemi, a že britská vláda a Rada SN mohou v případě nutnosti pozastavit usídlování na území Transjordánska, což také v r. 1922 skutečně učinily. Zřízení Mandátu však nedalo možnost ani dočasného omezení přistěhovaleckého práva západně od Jordánu. Dohoda o příměří z r. 1948 výslovně prohlašuje, že demarkační čára nepředstavuje politickou hranici, jelikož ta musí být stanovena vzájemnou mírovou smlouvou. Území Izraele a Jordánska přestala podléhat mandátnímu režimu utvořením a mezinárodním uznáním těchto samostatných států, zatímco Západní břeh a Gaza mu i nadále podléhají, protože ani žádný samostatný stát nevytvořily, ani nebyly k jinému státu oficiálně přičleněny. Často bývá citován čl. 49 Ženevské konvence z r. 1949 na ochranu civilního obyvatelstva v době války, zakazující masové deportace z okupovaného území nebo přesuny vlastního obyvatelstva na takové území za účelem etnického čištění, otrocké práce nebo násilného osidlování. Židovští osadníci na Západním břehu ani v Gaze tam však nebyli přesunuti izraelskou vládou, migrovali tam dobrovolně a někteří dokonce bez vědomí vlády. Nesledovali žádný z cílů touto konvencí zakázaných, nepoužívali násilných prostředků. Navíc tato konvence hovoří o nepřípustných aktech prováděných jedním ze signatářů na území jiného signatáře. Západní břeh žádnému ze signatářů nepatří, tudíž na něj nelze dotyčnou konvenci vůbec vztahovat. 25
Přesto ji izraelské soudy aplikují v mnoha případech dobrovolně a v řadě sporů rozhodly v neprospěch vlády. (Jasným porušením konvence by bylo, kdyby zde izraelská vláda usazovala cizince bez izraelského občanství, např. Američany). Charta OSN v čl. 80 zajišťuje Židům na území Mandátu stejná práva, jaká zde měli před válkou, tedy i právo osidlovací za stejných podmínek, jaké zde mají dosavadní usedlíci. Rezoluce RB č. 242, přijatá po Šestidenní válce v r. 1967, stanovila kritéria pro mírová jednání mezi zúčastněnými stranami. Vyzvala je k uzavření mírové smlouvy a ponechala Izraeli správu nad dobytým územím až do dosažení spravedlivého a trvalého míru na Středním východě. Po dosažení tohoto stavu se má Izrael z území obsazených v Šestidenní válce stáhnout. Ten stav dodnes dosažen nebyl, protože s výjimkou Egypta a Jordánska arabské státy mírovou dohodu s Izraelem vytrvale odmítají, válečný stav tedy de facto stále trvá. Pro budoucí hranice Izraele stanovila rezoluce 242, že musí být bezpečné a uznávané ; tuto podmínku demarkační čára příměří z r. 1948, tzv. zelená linie evidentně nesplňuje. Rezoluce také výslovně stanoví, že tato linie v žádném případě nepředjímá budoucí politickou nebo územní hranici a nepřiznává žádné územní nároky a pozice pro budoucí konečné mírové řešení palestinského problému. (Takové řešení ovšem, jak zkušenost ukázala, nepředstavuje v žádném případě další nezávislý arabský stát pod správou Organizace pro osvobození Palestiny, která se pokoušela uchvátit vládu v Jordánsku a za svůj cíl nepokrytě prohlašuje likvidaci Izraele.) Ať už bude konečné uspořádání jakékoli, právo Židů usídlovat se kdekoli na území bývalého Mandátu je nezpochybnitelné. Ostatně ani tzv. cestovní mapa je nepopírá. Že se to Arabům (přesněji radikálním muslimům) nelíbí a židovské osady na jejich území jsou jim trnem v oku, je věc jiná. Žádné etnické čištění ovšem dnes už nepřichází v úvahu. Přijatelné je pouze takové politické uspořádání, které zaručí arabskému i židovskému obyvatelstvu rovná práva a trvalou bezpečnost v národnostně i nábožensky smíšeném státě. Která z palestinských organizací to však může být je těžko zodpověditelná otázka. Problém osad je na mnoha místech považován za ústřední a jedinou překážku mírového řešení konfliktu na Blízkém východě, přičemž se zcela pomíjejí všechny další problémy terorismus, vyvolávání nepokojů, Jeruzalém, uprchlíci, íránské nebezpečí apod. Problém osad pak už mnoho let rozdmýchává hlavně palestinské vedení, které se ho rozhodlo oddělit a učinit z něj nezávislou cause célebre, a to bez ohledu na fakt, že jde o už dohodnutý bod jednání o trvalém statusu mezi Izraelem a Palestinci. Palestinci se rozhodli k tomuto postupu s plným vědomím, že se Izrael ve vzájemných smlouvách v žádném případě nezavázal k ukončení nebo zmrazení výstavby v osadách. Palestinci vytrhli otázku osad z dohodnutých smluv se záměrem zahájit organizovanou mezinárodní kampaň a Izrael kvůli osadám izolovat. Dnes jsme svědky toho, jak se z osad stal mezinárodní problém, který úspěšně zablokoval jakýkoliv pokrok v jednáních. Palestinské vedení dokonce v současnosti zmrazením výstavby osad podmiňuje byť jen návrat k samotným jednáním. 26
Mezinárodní společenství čelí trvalým pokusům palestinského vedení vyjednávací proces obcházet, mezinárodní společenství ovlivňovat a usilovat o intervence Rady bezpečnosti OSN, jejichž cílem je dosáhnout formálnější, více institucionalizovaný a jednotnější názor ohledně nezákonnosti izraelských osad. Mezinárodní společenství nemůže ignorovat ani výše uvedená fakta, ani důsledky, které by mohla nějaká nová rezoluce nebo nařízení mít na dosud dohodnutou, křehkou strukturu mírového procesu. Závěr Text sylabu je doplněn o rozsáhlou powerpointovou prezentaci, která je k dispozici účastníkům kurzu. Prezentace obsahuje nejen text zabývající se izraelsko palestinskou problematikou z hlediska mezinárodního práva, ale také obrázky a mapy, které dokumentují současný stav na tzv. okupovaných územích. Literatura: ČEJKA, M. (2008): Izrael a Palestina. Praha: Společnost pro odbornou literaturu, o.s. 2. aktualizované vydání, 324 s. ISBN 978 80 7367 503 5. GVIRTZMAN, H. (2010): Maps of Israeli Interests in Judea and Samaria. Dostupné na: http://www.biu.ac.il/soc/besa/publications/maps/index.htm MENDEL, M. (1992): Židé a Arabové. Dialog idejí a zbraní. Prachatice: Nakladatelství Rovina. 281 s. 27
Workshop č. 3 Rozvojová spolupráce ve výuce na ZŠ a SŠ Obsah Úvod... 28 1 Nerovnoměrnost světového vývoje a aktuální situace ve světě... 29 2 Smysl poskytování humanitární pomoci a rozvojové spolupráce... 33 2.1 Dopady humanitární pomoci a rozvojové spolupráce na rozvoj zemí globálního Jihu... 34 2.2 Názory o odmítnutí idey zahraniční rozvojové spolupráce... 35 2.3 Motivy pro podporu zahraniční rozvojové spolupráce... 37 3 Informační zdroje využitelné k výuce zahraniční rozvojové spolupráce na ZŠ a SŠ... 39 4 Vizuální materiály, komiksy a hry pro zpestření výuky... 40 Literatura... 42 Přílohy... 44 Úvod Při psaní tohoto studijního textu a při následné výuce jsem si kladl za cíl seznámit účastníky akce a čtenáře s vybranými aspekty nerovnosti v současném světě a jejich aplikací na Rozvojové cíle tisíciletí, jež jsou od roku 2000 v médiích velmi často diskutovány. Druhou kapitolou bude otázka po smyslu rozvojové pomoci. V tisku, televizi i mezi odbornou veřejností totiž v posledních letech zcela převládla debata o technikách a procesech k nastavení koherentního, transparentního, efektivního a funkčního systému poskytování rozvojové pomoci. Jinými slovy, diskutováno je jak nastavit parametry a instituce rozvojové pomoci, komu ji poskytovat a kolik financí na ni věnovat. Z diskuse se však zcela vytratila otázka, proč by se rozvojová pomoc vůbec měla poskytovat. Jelikož otázku, proč by na rozvojovou pomoc vůbec měly být prostředky ze státního rozpočtu ČR věnovány, považuji za velmi důležitou, není ji věnována téměř žádná pozornost a z vlastní zkušenosti výuky na SŠ vím, že je pro studenty tato diskuse mnohem zajímavější než institucionální nastavení pomoci a manuál projektového cyklu, věnuji tomuto tématu třetí kapitolu. Následně vás seznámím s informačními zdroji k oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, z nichž můžete čerpat informace pro vaši 28