Elektrofyzikální odvlhčovací přístroje vyzařují přesně definované elektromagnetické impulsy, do zdi a objektů, které mají vliv na narušení krystalické mřížky vody, kde následně dochází k rozevření úhlu mezi molekulami, což vede ke snížení kapilární vzlínající síly. Gravitace následně dominuje a voda proudí zpátky kapilárami do země, případně se cestou odpařuje na vnitřích, nebo vnějších stěnách. KAPILÁRNÍ VZLÍNAJÍCÍ VLHKOST Kapilární vzlínající vlhkost nás trápí u mnoha staveb, ať už se převážně jedná o památky, nebo o jiné a modernější rozsáhlé budovy a domy. Kapilární vzlínající vlhkost se většinou projevuje u starých budov a památek, které proti této kapilární vzlínající vlhkosti nemají žádné horizontální izolace. Bohužel se však v posledních letech objevuje tento problém stále více i u mnohem mladších staveb a domů. Jsou zaznamenány i připady, kde byla u nových domů špatně odvedena práce při jejich zakládání, ať už špatným postupem kladení izolace, ale i mnohdy dodatečným i nepatrným porušením při práci dalších řemesel. Tato sktečnost následně zapříčinila, že se problém ohledně nefunkční horizontální izolace objevil již po pár letech. Kapilární vzlínající vlhkost se rozšiřuje pomalu, ale po několika letech dokáže vytrvale zasáhnout i podstatnou část stavby, nebo objektu. Může to trvat roky, ale i desítky let. Mnohdy stačí i centimetrové porušení horizontální izolace, a problem je na světě. V každé zemi je vlhkost, a proto při výstavbě památek, budov i domů, se každá zeď stává potencionální transportní cestou pro kapilární vzlínající vlhkost. Tento problém je však ještě více komplikován výskytem rozpustné soli. Protože každá půda i každý porézní stavební materiál v sobě tyto soli váže. Vlhkost, neboli voda tyto soli rozpouští a pomocí kapilár vytvořených ve zdivu je transportuje do zdi i na povrch zdiva. Na povrchu zdiva pak následně dochází k odpařování vlhkosti, ale sůl v podobě krystalického solného květu na tomto povrchu zdí zůstává. Odvlhčení zdiva je vlastně zastavení kapilární vzlínající vlhkosti a s ní také zastavení transportu rozpustných solí. Každý stavební materiál, ať už je to cihla, pískovec, nebo jakýkoli jiný porezní materiál, má svou vlastní kapilární strukturu s malými, nebo velkými póry. Proto je nutné vždy zastavit kapilární vzlínající vlhkost pomocí kvalitní horizontální izolace. To lze však řešit jen u nových staveb a to při zahájení samotné stavby. U již stávajících staveb je nutné provést tzv. dodatečnou horizontální izolaci, ať už v podobě podřezávání domů, chemických injektáží a nebo kombinaci podobných stavebních zásahů. Bohužel to často funguje jen v malém množství případů, protože často pak dochází k vedlejšímu poškození statiky, popraskání mnohdy zdravých zdí a tedy i k ohrožení lidí.
Kapilární vzlínající vlhkost je možné zastavit i jinak, pomocí elektrofyzikálních odvlhčovacích systémů, šetrně a trvale, bez poškození staveb a zásahu do statiky, bez okolního znečištění a ekologicky, bez škodlivých dopadů na lidi, zvířata a přírodu. Na níže uvedeném obrázku je znázorněno, jak tato kapilární vlhkost stoupá v porézních materiálech a budovách. Viz.levá část domu!!!!!! Naopak obrázek na pravé straně ukazuje, jak probíhá samotné elektro-fyzikální odvlhčování. Je patrné, že vlhkost jde zpět kapilárami pod úroveň stavby až do místa, kde dojde vyrovnání energíí, ale částečně jak je voda tlačena směrem pod úroveň stavby, tak část vlhkosti se odpařuje na vnitřní stěně objektu ( kde se vytváří viditelné solné květy a mnohdy neestetické fleky s následným oddělením barvy, nebo omítky od samotné zdi ), Vlhkost se zároveň odvlhčuje pokud má k tomu prostor ( nadzemní podlaží, nopová folii, odkopání atd. ) i na vnější straně budovy. Mnohé budovy trpí kapilární vlhkostí, ale ta se neprojevuje v takové míře. Až následně dojde například k výměně oken za nová plastová, kovová, dřevěná a k tomu například k odizolování vnějších stěn domu polystyrenem, dům přestane dýchat a veškerá vlhkost následně začne ve stěnách stoupat až se časem začne odpařovat na vnitřních stěnách budov, kde následně dochází až k nepříjemnému výskytu plísní. Tento jev většinou podpoří i nesystémové řešení tepelných mostů na starých stavbách, které je mnohdy jen velice těžko technicky řešit, tak aby se dostavil očekávaný výsledek. Totéž platí například obložením vnější fasády například dlaždičkami, Vlhkost během nějako doby vystoupá až nad toto obložení a tam se začne projevovat a odpařovat, což opět způsobí prosolení povrchu a následných neestetických skvrn. Navíc takto prosolená vlhká omítka na sebe začne vázat i atmosférickou vlhkost, což způsobuje vždy další obtíže. Následně při odvlhčování elektro-fyzikálními přístroji může dokonce dojít k tomu, že při samotném začátku procesu se například u země objeví vlhké fleky a to z důvodu, že vlhkost, která je tlačena směrem dolu, nemůže dostatečně rychle přes její velké množství kapilárami jít pod základy domu a tak se začne odpařovat právě nad zemí, kde většinou bývá i větší rozdíl teplot. Obecně platí, že vlhká zeď tepelně neizoluje a je tedy i studenější. Současně vzhledem k tomu, že
kapilární vlhkost obsahuje minerály a soli, tak se voda stává polarizovaná a má tedy následně svůj kladný a záporný potenciál. ( Například destilovaná voda tento potenciál nemá a nebylo by možné ji odstranit elektro-fyzikálními přístroji na odvlhčování dokud by nedošlo k prosycení minerály a solemi) Na otázku jak je to s dešťovou vodou je odpověď následující, dešťová voda jde většinou do půdy, kde se promísí s vlhkostí z půdy která obsahuje minerály a soli. Proto se dá tato vlhkost již odstraňovat. To samé je například i s odvlhčováním domů a objektů po povodních. Ale toto je velice zdlouhavé téma na samostatnou kapitolu, protože při povodních se musí dodržovat spoustu pravidel, jak při vzestupu vody, tak ale i při poklesu a následným řešením, když se vše dostane do normálu a přesto domy zůstanou vlhké. Tyto skutečnosti dlouhodobě testujeme na domech v Polabí v záplavové oblasti. Časová náročnost odvlhčování zhruba odpovídá údajům uvedeným v níže přiložené tabulce: https://www.stream.cz/stream-archiv/10002230-setreni-teplem-vs-zdravy-zivot https://www.stream.cz/stream-archiv/10002269-voda-v-prizemi-a-ve-sklepe Otázky a odpovědi FAQ Otázky a odpovědi FAQ na téma vzlínání vlhkosti, izolace proti vlhkosti, vysoušení zdiva a odvlhčení zdiva najdete na našem e- shopu Atmosan.cz. JAK SYSTÉM FUNGUJE? Systémy Atmosan R 26 a R 33 fungují na základě elektro-fyzikálního procesu, kde znemožňují vodě se udržet ve zdech nemovistosti. Průběh vysoušení probíhá bez chemických látek a bez zásahu do statiky budovy. Celý průběh odvlhčení můžeme rozdělit na 2 období. 1. ODVLHČOVÁNÍ - postupně se odstraňuje množství vody z kapilár vlhkého zdiva a část této vlhkosti se odpaří na povrchu stěn. 2. OCHRANA A PREVENCE - trvale zabraňuje vzlínání kapilrní vlhkosti do zdiva. Po vysušení zmizí i plísně a nepříjemný zatuchlý vzduch. PRO JAKOU VLHKOST JE SYSTÉM ATMOSAN URČEN? Systémy ATMOSAN odstraňují vzlínající kapilární vlhkost. Tyto systémy odvlhčování nejsou vhodné pro tekoucí nebo tlakově vnikající vody do objektu. Např. prasklá střešní krytina, netěsnost, špatné svedení okapu, zatékání u oken, nebo viditelné praskliny ve zdivu. Náš technik při prohlídce objektu zjistí, zdali náš systém je vhodný k odstranění kapilární vlhkosti.
JAK ZJISTÍM, ŽE SYSTÉM FUNGUJE? Během odvlhčování dochází k optickým změnám povrchových ploch stěn v objektu. Můžete pozorovat vystupování tzv. solných květů, což jsou bílé krystalky, které se začnou objevovat ve větší míře právě na stěnách odvlhčovaného zdiva. Důkaz účinnosti lze snadno zjistit kontrolním měřením vlhkosti ve stěnách. První měření provádíme při instalaci systému ATMOSAN a poté při kontrolním měření po 2 letech funkce přístroje v objektu (na vyžádání). Z naměřených hodnot zjistíme procentuální snížení vlhkosti ve stěnách. K měření se používají certifikované laboratorní přístroje KERN DARR, které zároveň tisknou i soudně uznávaný protokol měření. JAK DLOUHO TRVÁ ODVLHČENÍ ZDIVA? Systém ATMOSAN automaticky odvlhčuje zdivo až do tzv. úrovně přirozené vlhkosti, která obvykle bývá u suchých objektů kolem 3 5 %. Doba odvlhčení a vysušení zdiva trvá zpravidla kolem 1 roku. V některých případech může být prodloužena do 2 až maximálně 3 let. U památek se doba vysoušení záměrně reguluje (zpomaluje a prodlužuje), aby nedošlo k poničení památek samotných nebo vzácných předmětů uvnitř. Zařízení neodpojujte ani v případě, když dojde k vysušení objektu. Systém dále pracuje jako prevence. POMÁHÁ SYSTÉM KE ZLEPŠENÍ ZDRAVÍ? ANO. Se snižující se vlhkostí, se snižuje i riziko výskytu plísní, infekcí a virů. Prospívá hlavně astmatikům, revmatikům a lidem postiženým alergiemi nebo záněty dýchacích cest. OVLIVNÍ SYSTÉM ATMOSAN VZDUŠNOU/ATMOSFÉRICKOU VLHKOST? Ano vzdušná vlhkost se během několika týdnů začne snižovat!