MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD MINERALOGICKÉ A GEOCHEMICKÉ ZHODNOCENÍ KOROZIVNÍCH PRODUKTŮ POZINKOVANÝCH ŽELEZNÝCH TRUBEK Bakalářská práce Jana Krejčí Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. Brno 2012

Bibliografický záznam Autor: Jana Krejčí Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd Název práce: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Mineralogické a geochemické zhodnocení korozivních produktů pozinkovaných železných trubek Geologie Geologie doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. Akademický rok: 2012 Počet stran: 30 Klíčová slova: Koroze, korozivní produkty, druhy korozního napadení, žárové zinkování

Bibliographic Entry Author: Jana Krejčí Faculty of Science, Masaryk University Department of Geological Sciences Title of Thesis: Degree programme: Field of Study: Supervisor: Mineralogical and geochemical characteristic of the corrosive product of the Zn-coated iron pipes Geology Geology doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. Academic Year: 2012 Number of Pages: 30 Keywords: corrosion, corrosive product, kinds of corrosive degradation, hot dip galvanizing

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřená na korozi vodovodního potrubí a s ní související korozivní produkty. Zvýšená pozornost je věnována korozivnímu postižení u čtyř vybraných vodovodních potrubí. Ke studiu byla využita elektronová mikroskopie. Abstrakt The thesis is focused on corrosion water pipes and corrosion products. Main attention is paid to a corrosion of disability in four selected water pipes. The method of electron microscopy was used in this study.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce panu doc. RNDr. Jaromíru Leichmannovi, Dr za podnětné rady, podporu i čas, který mi věnoval. Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. V Brně 27. dubna 2012.. Jméno příjmení

Obsah: I. Úvod... 9 II. Teoretická část... 10 1 Koroze kovů... 10 1.1 Definice koroze... 10 1.2 Vznik koroze... 10 1.2.1 Koroze ve vodním prostředí... 11 1.2.2 Závislost teploty a koroze... 12 2 Druhy korozního napadení... 13 3 Použité materiály... 15 4 Žárové zinkování... 16 4.1 Žárové zinkování ponorem... 16 5 Korozivní produkty... 16 6 Situace korozivního postižení v Kampusu v Brně-Bohunicích... 17 III. Praktická část... 19 7 Použité metody... 19 7.1 Mikrofotodokumentace... 19 7.1.1 Elektronová mikroskopie... 20 8 Výsledky... 20 8.1 Makroskopický popis... 20 8.1.1 Vzorek BVS1 studená, přívodní... 20 8.1.2 Vzorek BVS2 teplá, přívodní... 21 8.1.3 Vzorek BVS3 studená, rozváděcí... 22 8.1.4 Vzorek BVS4 teplá, rozváděcí... 22 8.2 Minerální charakteristika povlaku... 23 8.2.1 Vzorek BVS1 studená, přívodní... 23 8.2.2 Vzorek BVS2 teplá, přívodní... 24 8.2.3 Vzorek BVS3 studená, rozváděcí... 24 8.2.4 Vzorek BVS4 teplá, rozváděcí... 25 8.3 Tloušťka a charakteristika Zn vrstvy... 26 8.3.1 Vzorek BVS1 studená, přívodní... 26 7

8.3.2 Vzorek BVS2 teplá, přívodní... 26 8.3.3 Vzorek BVS3 studená, rozváděcí... 26 8.3.4 Vzorek BVS4 teplá, rozváděcí... 27 IV. Diskuze... 27 V. Závěr... 29 9 Seznam literatury... 29 8

I. Úvod Předměty zhotovené ze železa podléhají působení kyslíku a plynů ve vzduchu a vodě. Tyto vlivy působí především na povrch materiálu. Mění jeho vzhled a při větší korozi dochází k mechanickým změnám. Proto se výrobky ze železa podrobují povrchovým úpravám a tím se mohou stát odolnější. Koroze je děj, který znehodnocuje předměty a způsobuje tak značné škody. Tato práce je zaměřená na korozí postižené pozinkované železné potrubí. Jedna z možností protikorozní ochrany se získá pomocí zinku. Zinek je neušlechtilý kov, jehož korozní rychlost je ovlivněna hodnotou ph prostředí. Ve většině typů kyslíkatých atmosfér vznikají na zinku bílé korozní produkty. Ve vlhkých teplých prostředích s četnými kondenzacemi a pomalým vysycháním vznikají objemné korozní zplodiny a korozní rychlost se zvyšuje. Urychlení koroze na potrubí může ovlivnit i vlastní materiál, jeho úprava a také kvalita vody. 9

II. Teoretická část 1 Koroze kovů 1.1 Definice koroze Korozi lze definovat jako znehodnocení materiálu způsobené chemickým nebo fyzikálně chemickým působením prostředí. Prostředí, které způsobuje korozi je velmi rozmanité, nejrozšířenějším je však působení zemské atmosféry. Korozí rozumíme samovolné a postupné rozrušování kovového materiálu, způsobené reakcí mezi daným povrchem a okolním prostředím. Tento proces je nežádoucí, znehodnocující a trvalý. Dochází k úbytku kovové hmoty a z kovového materiálu se stává nekovový. (Bartoníček 1966) Podle Černého (1984) korozivní procesy vedou k rozrušování materiálu a chemickým změnám, kterými se mění povrch kovů. Nejčastěji se u vodovodního potrubí vyskytují tyto typy koroze: plošná, bodová, selektivní a bimetalická. Koroze železa je jedním z nejkomplikovanějších a nákladných problémů týkajících se pitné vody. Řada parametrů má vliv na korozi, a to včetně kvality vody, její složení, proudění, biologické aktivity a korozivních inhibitorů. 1.2 Vznik koroze V každém konkrétním případě je třeba provést úplný rozbor systému kov-korozní prostředí se zahrnutím všech faktorů, které mohou děj kvalitativně a kvantitativně ovlivnit. Jsou to především: Samotný materiál ze kterého je předmět zhotoven (složení, čistota a struktura kovů, vnitřní pnutí) 10

Prostředí ve kterém se předmět nachází (působení a kvalita vody, působení agresivních plynů, teploty a vlhkost, tlak, abrazivní vlivy, mechanické namáhání) Úprava materiálu 1.2.1 Koroze ve vodním prostředí Jedním z faktorů, který podporuje korozi je voda. V případě, že ochranný film není kompletně vyvinutý, dochází k rychlé korozi zinku vodou. Kapitola 1.2.1 zpracovaná podle Bartoníčka (1966) definuje korozní produkty vznikající při korozi v kapalinách, které se vyznačují mnohem složitějšími vlastnostmi. Vznik vrstvy korozních zplodin na rozhraní kovu a kapalného prostředí ovlivňuje korozní chování kovů. Pokud je zinek vystaven destilované vodě, jako ochranný film vzniká na vrstvě oxidů vrstva hydroxidů zinku, tzv. bílá koroze. V prostředí přírodních vod obvykle vykazuje menší hodnoty koroze. To je způsobeno jednak tím, že destilovaná voda má větší korozivní potenciál, ale i tím, že přírodní vody obsahují množství rozpuštěných látek, jako například karbonátů, které mají tendenci vytvářet minerální nárůsty. Korozi ovlivňují především tyto faktory: ph, teplota vody, celkový obsah kationtů hořčíku a vápníku Mg₂+ a Ca₂+, kyselost ph menší než 4.2, zásaditost ph vyšší než 8.2, obsah rozpuštěného kyslíku a celkový obsah organického uhlíku. Aby voda neměla korozivní účinky a sklon k tvoření nárůstů, musí být ve vápenato-uhličitanové rovnováze. V potrubních vodách má podstatný vliv na korozi prokysličení vody CO₂ a HCO₃. Ve studené vodě v nichž se netvoří ochranné vrstvy CaCO₃, je průměrná koroze 0.06 mm za rok. V tvrdých vodách je koroze řádově nižší. Kyselé uhličitany vápenaté i hořečnaté rozpuštěné v přírodních vodách snižují korozi, protože se tvoří ochranné vrstvy obsahující zásaditý uhličitan zinečnatý, hořečnatý a vápenatý. Koroze se urychluje v kombinaci s teplou vodou. 11

1.2.2 Závislost teploty a koroze Podle Bartoníčka (1966) teplota vody ovlivňuje korozní děj přímo tím, že mění rychlost chemických reakcí a nepřímo změnou rozpustnosti plynů ve vodě a ovlivněním rovnovážných stavů rozpustných látek. Dále mění vlastnosti ochranných vrstev. Se zvyšující se teplotou koroze oceli ve vodě nejdříve stoupá, převládá vliv urychlení chemických reakcí. Složení vody ovlivňuje rychlost koroze i oblast napadení. V teplých vodách prokazujeme závislost koroze na ph menší než ve studené a nad 60 C již neexistuje. (Obr.1). O rychlosti koroze přitom stále rozhoduje přítomnost kyslíku, takže např. v měkké vodovodní vodě dochází při ohřívání k silné korozi. Zinková ochranná vrstva vykazuje specifické chování při teplotách okolo 60 C, kde vlivem změny polarity zinkové ochranné vrstvy vůči podkladovému železu dochází k intenzivní jamkové korozi. Korozivní účinky se zmenšují s růstem obsahu hydrouhličitanových a vápenatých iontů, obsahu křemičitanů, uhličitanů a fosforečnanů (tvrdá voda) a naopak koroze se zvyšuje s obsahem síranů, dusičnanů a chloridů (měkká voda). (Černý 1984) Obr. 1. Závislost rychlosti koroze na ph a teplotě. 12

Obr. 2. Závislost korozní rychlosti na množství O₂ a teplotě. 2 Druhy korozního napadení Druhy korozního napadení se rozlišují podle intenzity a charakteru pronikání prostředí do kovu a porušování jeho struktury. Napadení rozlišujeme následující: rovnoměrné, nerovnoměrné, skvrnité, důlkové, bodové, nitkovité, selektivní, mezikrystalové. (Bartoníček 1966) 13

Obr. 3 Druhy korozivního napadení podle Bartoníčka (1966). A rovnoměrné napadení; B nerovnoměrné napadení; C skvrnité napadení; D důlkové napadení; E bodové napadení; G povrchové napadení; H selektivní napadení 14

Obr. 4. Druhy korozního napadení. (Bartoníček 1966) J mezikrystalové napadení; K transkrystalové napadení; L extrakční napadení; M korozní trhliny a lomy 3 Použité materiály Norma ČSN EN 10255 stanovuje požadavky na trubky z nelegované oceli vhodné pro svařování a řezání závitů a také několik volitelných požadavků pro konečnou úpravu konců trubek a ochranných povlaků. Platí pro trubky vnějšího průměru 10,2 mm až 165,1 mm. Kvalita zinkové ochranné vrstvy se stanovuje v normě ČSN EN 10240. Podle této normy se používají trubky se souvislou vrstvou pozinkování s nejmenší tloušťkou 55 µm. 15

4 Žárové zinkování Povrchová úprava žárovým zinkováním poskytuje dlouhodobou antikorozní ochranu železným výrobkům. Pro zinkování se užívá hutního zinku, který se leguje hliníkem v množství 2 4 %, čímž se dosahuje vysokého lesku povlaku, zlepšení plastických vlastností a snížení jeho hmotnosti. Zinková vrstva slouží jako anodová část a ocelovému materiálu tak dává katodovou ochranu. Nevýhodou zinkových vrstev je, že při kondenzaci vodních par nebo orosení se na povrchu vytvoří bílá koroze. (Bartoníček 1966). Ta je dobře vidět na některých trubkách z Univerzitního kampusu. 4.1 Žárové zinkování ponorem Zinkování se provádí ponořením výrobků do zinkové lázně o teplotě cca 450 C. V lázni se nechají po dobu 30 60 s, závisí na tloušťce a konstrukci materiálu. Poté se předměty vytahují rychlostí 0.6 1.0 m/min, po vytažení se v peci očistí na řadu přichází chlazení. Lázeň pro žárové zinkování musí obsahovat především roztavený zinek. Celkový obsah ostatních prvků v roztaveném zinku nesmí překročit 1.5 hmot. %. Hlavním účelem povlaků žárového zinku je chránit ocelový výrobek před korozí, estetické vlastnosti jsou méně významné. (ČSN ISO 1461) Životnost vzrůstá s tloušťkou povlaku, nicméně tlustší povlaky jsou náchylnější k mechanickému poškození. Trubky, které mají být zinkovány, musí mít hladký povrch odpovídající způsobu výroby. 5 Korozivní produkty Podle Bartoníčka (1966) rozmístění korozivních produktů na povrchu kovu závisí více než na čistotě kovu na stavu jeho povrchu a na vnějších podmínkách. V čisté 16

vodě se korozivní produkty tvoří jen na určitých místech, kde je porušen přirozený ochranný kysličníkový film vzniklý na vzduchu. To obvykle vede k nerovnoměrnému napadení. Při vyšším obsahu aniontů poskytujících rozpustné soli se v neutrálních prostředích plocha pokrytá korozními produkty rozšiřuje a napadení je rovnoměrnější. Obr. 5. Korozní produkty v ocelové trubce rozvodu pitné vody 6 Situace korozivního postižení v Kampusu v Brně- Bohunicích V univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích bylo po provedených rozborech zjištěno, že voda nevyhovuje hygienickým požadavkům, a proto musela být označena za nepitnou. V objektu došlo k výraznému korozivnímu napadení u obou teplovodních potrubí, které je intenzivnější na spodní části trubky. Trubky vedoucí teplou vodu vykazují podstatně vyvinutější a mocnější minerální nárůsty. (Obr. 6, 7) Zinková vrstva se na trubkách vyskytuje reliktně, pokrývá méně než 10 % studovaného materiálu. (Leichmann 2011) Přívodní potrubí pro teplou vodu je silně korozně napadené ve všech studovaných vzorcích odebraných napříč Kampusem, zatímco rozváděcí potrubí vykázalo napadení přibližně u poloviny vzorků. Stav potrubí pro studenou vodu se ukazuje jako výrazně lepší. (Obr. 8, 9), (Belko 2010) 17

Korozi ve větším měřítku tvoří minerální nárůsty, které mohou být utvářeny karbonáty s proměnlivým obsahem Ca komponenty (kalcit) a Zn komponenty (smithsonit). (Leichmann 2011). Karbonáty se mohou vyskytovat v několika morfologických typech jako klence, jehličkovité krystaly, polštářovité agregáty. Podle Leichmanna (2011) vznik těchto nárůstů je možno vysvětlit jako reakci z potrubí uvolněného Zn s CO₂ rozpuštěným ve vodě za spoluúčasti Ca. Povrch minerálních nárůstů je ideálním prostředím pro výskyt bakterií. Obr. 6., 7. Situace vodovodního potrubí pro teplou vodu. (Leichmann 2011) 18

Obr. 8., 9. Korozivní produkty ve vodovodním potrubí pro studenou vodu. (Leichmann 2011) III. Praktická část Práce je zaměřena na pozorování korozivních produktů vytvořených na vodovodním potrubí. K rozboru byly dodány vzorky potrubí odebrané z Univerzitního kampusu v Brně Bohunicích. Trubky jsou jednak většího průměru, používané jako přívodní potrubí a trubky menších průměrů, tzv. rozváděcí potrubí. 7 Použité metody 7.1 Mikrofotodokumentace Tímto pojmem se rozumí zachycení snímků za použití mikroskopu, tedy snímání obrazu při velkém zvětšení. 19

7.1.1 Elektronová mikroskopie Elektronová mikroskopie využívá magnetické pole usměrňující proud rychlých elektronů tak, že při dopadu na stínítko se vytvoří mnohonásobně zvětšený geometrický obraz pozorovaného objektu. Pro studium morfologie povrchu trubek byl použit skenovací elektronový mikroskop, v tomto případě přístroj JEOL 6490 LV určený k pozorování povrchu různých objektů. Předností mikroskopu je jeho vyšší rozlišovací schopnost a velká hloubka ostrosti. Na přístroji byly také provedeny EDX analýzy, které umožňují zobrazit prvkové složení vzorku. Tloušťka Zn ochranného povlaku byla měřena při 200x zvětšení. 8 Výsledky 8.1 Makroskopický popis 8.1.1 Vzorek BVS1 studená, přívodní Dobře zřetelné nepravidelné minerální nárůsty. Na vnitřním povrchu trubky je zbytková zinková vrstva. Bílé korozní produkty zinku jsou převrstveny úsadami korozních produktů železa. 20

8.1.2 Vzorek BVS2 teplá, přívodní Obr. 10 Makrofotografie, minerální nárůsty Silné, ale nestejnoměrně vyvinuté minerální nárůsty. Na spodní části profilu trubky ulpívá souvislá vrstva korozních produktů podkladového železa. Zinková ochranná vrstva je prakticky odkorodovaná. Ve střední části profilu trubky se zvyšuje podíl ploch se zbytkovým zinkovým povlakem. Obr. 11 Makrofotografie, minerální nárůsty 21

8.1.3 Vzorek BVS3 studená, rozváděcí Nepravidelné světle hnědé minerální nárůsty, místy se vyskytuje bílá koroze, která tvoří chomáčkovité útvary. Jedná se o smithsonit. Obr. 12 Makrofotografie, minerální nárůsty 8.1.4 Vzorek BVS4 teplá, rozváděcí Vnitřní povrch trubky pokrývá nepravidelná vrstva světle hnědých korozních produktů železa a ve spodní vrstvě jsou patrné bílé objemné korozní produkty zinku. Ojediněle pod vrstvou bílých korozních produktů vidíme i zinkovou vrstvu (horní polovina trubky). 22

Obr. 13 Makrofotografie, minerální nárůsty 8.2 Minerální charakteristika povlaku 8.2.1 Vzorek BVS1 studená, přívodní Tenký lem zinku, projevující se světlejším odstínem Složení světlejší části 1: Zn 56,8 %hm, Fe 42,5 %hm, 0,7 Cl % hm. Složení tmavší částí 2: Fe 91,8 % hm, Zn 7,6 % hm, Mn 0,6 % hm 1 2 Obr. 14 Řez vnitřní stěnou trubky u vzorku BVS 23

8.2.2 Vzorek BVS2 teplá, přívodní Minerální nárůsty tvoří karbonáty v podobě klence a jehličkovitých krystalů. Podíl Zn komponenty (Smithsonit). - Minerální složení povlaku (%): klenec jehlička CO2 53,1 39.09 Al2O3 0,7 0,7 SiO2 0,46 CaO 33,57 53.76 FeO 1,06 1,59 ZnO 9,74 3,88 klenec jehličkovitý krystal Obr. 15 Mikrostruktura povlaku na vnitřní straně trubky - vzorek BVS2 8.2.3 Vzorek BVS3 studená, rozváděcí - Podle chemického složení se jedná o smithsonit - 1 CO2 31,1 Al2O3 SiO2 0,7 CaO 1,1 FeO ZnO 67,2 24

Obr. 16 Mikrostruktura povlaku na vnitřní straně trubky - vzorek BVS3 8.2.4 Vzorek BVS4 teplá, rozváděcí - Vyšší podíl Zn komponenty (Smithsonit) - polštářek CO2 38.4 Al2O3 SiO2 1.1 CaO FeO 1,7 ZnO 58,2 polštářkovitý agregát Obr. 17 Mikrostruktura povlaku na vnitřní straně trubky vzorek BVS4 25

8.3 Tloušťka a charakteristika Zn vrstvy 8.3.1 Vzorek BVS1 studená, přívodní Potrubí zcela bez zinkové vrstvy 8.3.2 Vzorek BVS2 teplá, přívodní Obr. 18 Mikrofotografie řezu stěnou trubky Zcela bez vrstvy Zn, známky atmosférické koroze Obr. 19 Mikrofotografie řezu stěnou trubky 8.3.3 Vzorek BVS3 studená, rozváděcí Na potrubí se vyskytují relikty Zn vrstvy. 26

zinek 8.3.4 Vzorek BVS4 teplá, rozváděcí Relikty Zn vrstvy. Obr. 20 Mikrofotografie řezu stěnou trubky zinek Obr. 21 Mikrofotografie řezu stěnou trubky IV. Diskuze Je zjevné, že u obou teplovodních potrubí došlo k výraznému korozivnímu napadení, které je intenzivnější na spodní straně, ve které protékala voda. Potrubí pro studenou vodu (obr. 10,12) vykazuje menší minerální nárůsty korozivních produktů. Zn vrstva (původní antikorozní vrstva) však pokrývá méně než 30 % materiálu. (obr. 20) Trubky na teplou vodu (obr. 11,13) ukazují mnohem vyvinutější minerální nárůsty. Zn vrstva se vyskytuje pouze reliktně, pokrývá 10% studovaného 27

materiálu. (obr. 21) Koroze teplé vody je tedy intenzivnější, to odpovídá teoretickým předpokladům zmíněných v kapitole 1.2.2. Životnost Zn ochranné vrstvy závisí na korozní agresivitě prostředí. Zn vrstva by se neměla používat pro rozvody teplé vody, ta může způsobit velice krátkou životnost povlaku a následně bodovou korozi. Žárový zinkový povlak o tloušťce 55 μm, tj. minimální tloušťka zinkového povlaku na vnitřním povrchu trubek podle ČSN EN 10240 Vnitřní a/nebo vnější ochranné povlaky na trubkách by měl zajistit dostatečnou ochranu železných trubek v pitné vodě. Ovšem zinkový povlak musí mít takovou strukturu, že vnější vrstva tvořená čistým zinkem, má tloušťku cca 30 % z celkové tloušťky povlaku, tj. cca 17 μm. Na hodnocených trubkách bylo zjištěno, že tloušťka vnější vrstvy byla cca 10 μm a byla velmi nerovnoměrná. Koroze na vnitřním povrchu trubek způsobuje zabarvení vody a její zápach. Korozi ovlivňují především tyto faktory: ph a teplota vody. Při vyšších hodnotách ph budou vznikat nárůsty karbonátů a železa, ale pod nimi bude dále probíhat koroze. Naopak při nízkých hodnotách ph často vzniká červená voda rozpouštěním produktů koroze na malé části. Korozivní produkty na potrubí jsou tvořeny karbonáty s obsahem Ca komponenty (kalcit CaCO₃) a Zn komponenty (Smithsonit ZnCO₃). Působením kyslíku se na zinku tvoří vrstva oxidů zinku ZnO (zinkit) a přímou reakcí zinkitu a CO₂ vzniká smithsonit. Vznik korozivních produktů je možno vysvětlit jako reakci Zn, uvolněného z potrubí a CO₂ rozpuštěného ve vodě za spoluúčasti Ca obsaženým v dodávané vodě. CO₂ je důležitou složkou ovlivňující agresivitu vody, způsobuje především změnu ph. Karbonáty zinku se vyskytují v několika morfologických typech, jako klenec, (obr.15) polštářkovité, ledvinité agregáty nebo jehličkovité krystaly. Na základě porovnání s obrázkem 3, 4 bylo stanoveno, že se korozní napadení nejvíce podobá rovnoměrnému, nerovnoměrnému a skvrnitému napadení. Rovnoměrná koroze je na první pohled viditelná, ovšem není tak nebezpečná jako koroze nerovnoměrná a to hlavně z důvodu malé hloubky. Možnosti snížení koroze v systémech pitné vody jsou např.: vhodná tvrdost a ph vody nebo použití vhodnějšího materiálu než jsou pozinkované železné trubky. 28

V. Závěr V této práci byly shrnuty základní znalosti o korozi kovů a problematika korozního postižení potrubních systémů. Korozi materiálů lze klasifikovat podle toho, jak se navenek projevuje. V další řadě podle následků jejího působení. Z těchto hledisek rozeznáváme korozi rovnoměrnou, důlkovou, bodovou, selektivní, strukturní. Korozi urychluje vyšší teplota vody, kdy plyny přestávají být rozpuštěné a vyskytují se ve formě malých bublinek. Ve studené vodě jsou plyny přirozeně lépe solubilní a z tohoto důvodu se ve studené vodě koroze objevuje mnohem později. Koroze v distribučních systémech pitné vody souvisí s chemickými a fyzikálněchemickými procesy, které probíhají v potrubí. Způsobuje tak změny jakosti pitné vody. Minerální produkty korozivních produktů vznikají jako důsledek interakce kovu s prostředím. Jsou tvořeny karbonáty, které se mohou vyskytovat v několika morfologických typech. Výskyt těchto nárůstů se zintenzivňuje u potrubí pro teplou vodu. Z fotodokumentace je patrné, že vyšší výskyt silného korozního napadení je u potrubí přívodního, tak rozvodního s teplou vodou. U potrubí pro studenou vodu se koroze prokázala v menší míře. 9 Seznam literatury Leichmann J. (2011), Zpráva o výzkumu vnitřního potrubí vodovodních trubek použitých v kampusu Bohunice s pomocí elektronové mikroskopie, Brno Belko J. (2011), Posouzení stavu pozinkovaného vodovodního potrubí na pavilonech zelené etapy faze E a F v UKB, 13 s. Bartoníček R. (1966), Koroze a protikorozní ochrana kovů, 1. Vyd. Praha: Academia, nakladatelství Československá akademie věd, 720 s. Černý M. (1984), Korozní vlastnosti kovových konstrukčních material, 264 s. Praha 29

ČSN ISO 1461. (2010) Zinkové povlaky nanašené žárově ponorem na ocelové a litinové výrobky Specifické a zkušební metody, 20 s. ČSN EN 10240. (2001) Vnitřní a/nebo vnější ochranné povlaky na ocelových trubkách Požadavky na povlaky nanášené žárovým zinkováním ponorem v automatizovaných provozech, 16 s. ČSN EN 10255. (2007). rubky z nelegované oceli vhodné ke svařování a řezání závitů. Technické dodací podmínky, 28 s. Halbrštátová R. Knotková Čermáková D. (1968), Atmosferická koroze kovů a možnosti zvýšení jejich životnosti zéjména se zaměřením na ocelové výrobky, 86 s. Praha Chmela J. (1979), Koroze a ochrana material, 25 s., Praha Shreir, L.L. Jarman, R.A. Burstein, G.T. (1994): Corrosion,3 ed. A division of Reed Educational and Professional Publishing Ltd. Oxford. 30