METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY METEOROLOGICAL BULLETIN

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV CZECH HYDROMETEOROLOGICAL INSTITUTE METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY METEOROLOGICAL BULLETIN Rozhovor s Mgr. Markem Riederem ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu........................................ 97 Vít Voženílek Alena Vondráková Radim Tolasz: Návrh konceptu kartografického stylu ČHMÚ......................................... 99 Lucie Pokorná Monika Kučerová: Roční chod trendů maximální a minimální teploty v ČR v období 1975 2014.......................... 105 Jana Minářová: Silné srážky ve Vogézách a Krušných horách............... 113 Stanislava Kliegrová Martin Hynčica: Měření vybraných meteorologických prvků na Labské boudě a Luční boudě v chladné části roku................ 122 ROČNÍK 71 2018 ČÍSLO 4

An interview with Mr. Mark Rieder, Director of the Czech Hydrometeorological Institute................ 97 Vít Voženílek Alena Vondráková Radim Tolasz: Draft of CHMI cartographic style concept............. 99 Lucie Pokorná Monika Kučerová: Annual cycle of trends of maximum and minimum temperature in the Czech Republic in the 1975 2014 period................................................. 105 Jana Minářová: Extreme precipitation in the Vosges Mountains and the Ore Mountains................. 113 Stanislava Kliegrová Martin Hynčica: Measurement of some meteorological elements at Labská bouda and Luční bouda in cold season of the year....................................... 122 Abstracting and Indexing: Meteorological and Geoastrophysical Abstracts Meteorologické Zprávy, odborný recenzovaný časopis se zaměřením na meteorologii, klimatologii, kvalitu ovzduší a hydrologii. Dvouměsíčník Meteorological Bulletin, reviewed journal specialized in meteorology, climatology, air quality and hydrology. Bi-monthly Vedoucí redaktor Chief Editor R. Tolasz, Český hydrometeorologický ústav, Ostrava, Česká republika Redaktoři Assistant Editors O. Šuvarinová, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika H. Stehlíková, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika Redakční rada Editorial Board J. Bednář, Univerzita Karlova, Praha, Česká republika R. Brožková, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika R. Čekal, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika Z. Horký, Praha, Česká republika F. Hudec, Univerzita obrany, Brno, Česká republika I. Hůnová, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika P. Huszár, Univerzita Karlova, Praha, Česká republika M. Kučerová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Praha, Česká republika K. Krška, Brno, Česká republika M. Lapin, Univerzita Komenského, Bratislava, Slovenská republika F. Neuwirth, Zentralanstalt für Meteorologie und Geodynamik, Wien, Austria L. Němec, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika V. Pastirčák, Bratislava, Slovenská republika D. Řezáčová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Praha, Česká republika M. Setvák, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika J. Strachota, Praha, Česká republika J. Sulan, Český hydrometeorologický ústav, Plzeň, Česká republika F. Šopko, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika A. Vizina, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., Praha, Česká republika H. Vondráčková, Český hydrometeorologický ústav, Praha, Česká republika V. Voženílek, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, Česká republika Vydavatel (redakce) Publishers Český hydrometeorologický ústav, Na Šabatce 2050/17, 143 06 Praha 4-Komořany, telefon 244 032 722, 244 032 725, e-mail: suvarinova@chmi.cz. Sazba a tisk: Ing. Jiří Šilar DTP. Rozšiřuje a informace o předplatném podává a objednávky přijímá Český hydrometeorologický ústav, SIS, Na Šabatce 2050/17, 143 06 Praha 4-Komořany, iva.sieglerova@chmi.cz. Cena jednotlivého čísla 35, Kč, roční předplatné 300, Kč, včetně poštovného. Registrační číslo MK ČR E 5107. Meteorologické Zprávy, Český hydrometeorologický ústav Czech Hydrometeorological Institute, Na Šabatce 2050/17, 143 06 Praha 4-Komořany, Phones: (+420) 244 032 722, (+420) 244 032 725, e-mail: suvarinova@chmi.cz. Printed in the Ing. Jiří Šilar DTP. Orders and enquiries: Please contact Czech Hydrometeorological Institute, SIS, Na Šabatce 2050/17, 143 06 Praha 4-Komořany, Czech Republic, iva.sieglerova@chmi.cz. Annual subscription: 48, EUR (6 issues) ISSN 0026-1173

METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY Meteorological Bulletin ROČNÍK 71 (2018) V PRAZE DNE 31. SRPNA 2018 ČÍSLO 4 ROZHOVOR S MGR. MARKEM RIEDEREM ŘEDITELEM ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU An interview with Mr. Mark Rieder, Director of the Czech Hydrometeorological Institute. Mr. Mark Rieder became the Director of the Czech Hydrometeorological Institute on October 1, 2017. After graduation from the Faculty of Natural Sciences of the Charles University, he started his professional career at the Czech Hydrometeorological Institute in the field of monitoring of surface and ground water quality. Besides of his long and extensive managerial experience as a director of VÚV (T. G. Masaryk Water Research Institute) for 10 years, he chairs the Czech Scientific and Technical Water Management Society and the Inter-Ministerial Water-Drought Commission. KLÍČOVÁ SLOVA: Český hydrometeorologický ústav činnost ústavu spolupráce mezinárodní KEYWORDS: Czech Hydrometeorological Institute activity of the Institute international co-operation 1. Jak se změnil Český hydrometeorologický ústav v období, které jste trávil pracovně ve Výzkumném ústavu vodohospodářském? Český hydrometeorologický ústav musí být ze své podstaty a náplně práce dlouhodobých měření a pozorování, konzervativní. Takže z hlediska toho, co ústav musí zajišťovat dle zřizovací listiny, se toho příliš nezměnilo. Co se ale v této oblasti změnilo, jsou způsoby a metody sledování a vyhodnocování dat, přístrojové vybavení a především odborná úroveň zaměstnanců. Změnila se míra poznání přírodních fenoménů a stejně, jako se v čase proměňuje naše společnost, proměna probíhá i v ústavu. A tím nemám na mysli jen prostou generační obměnu, ale především změnu způsobu myšlení, kterou do značné míry do ústavu vnášejí právě mladé kolegyně a kolegové. 2. ČHMÚ, to jsou vlastně tři ústavy v jednom a my, co už něco pamatujeme, jsme vždy považovali mezioborovou spolupráci za příliš těžkopádnou. Vidíte to jako problém a je možné to zlepšit? Vnímám tyto tři izolované světy jako problém, protože dnešní poptávka po výsledcích naší práce, výsledcích výzkumu a produktech je především na pomezí jednotlivých oborů. Navíc jsem přesvědčen, že impulzy z jiného prostředí mohou vnést minimálně jiný náhled a jiné vnímání specifických odborných problémů každého z oborů ČHMÚ. Na druhou stranu se nám s řediteli všech úseků a poboček daří tento letitý handicap postupně zmenšovat, snažíme se některé problémy řešit pomocí projektových týmů napříč celým ústavem, např. nové webové stránky, mobilní aplikace, rozšiřování a zavádění nových sítí sledování. Teď je jen otázka, zda se nám naše snaha a cíl podaří přenést na všechny zaměstnance ústavu. Doufám, že ano. 3. Nepřetržité sledování atmosféry, hydrosféry i kvality ovzduší je odborně, časově, ale i finančně nákladné. Měření na stovkách až tisících měřicích bodů v Česku a následné zpracování dat vyžaduje expertní přístup, techniku na úrovni a vysokou personální odbornost. Je to dlouhodobě udržitelné? Jsem přesvědčený, že ano a beru to jako jedno ze svých Meteorologické Zprávy, 71, 2018 97

základních poslání ve funkci ředitele ČHMÚ. Vedle problémů, které jsem popsal v předcházející odpovědi, a vytvoření dobrých pracovních podmínek pro zaměstnance, naplnění jejich odborných snů a vizí, podpory vzdělávání a odborného růstu, spolupráce a prezentace výsledků naší práce veřejnosti, je mým cílem udržet a ještě navíc rozšiřovat sítě sledování, které zabezpečuje náš ústav. A to jak v dobách relativní hojnosti, pak především v letech hubenějších. V současnosti se nám daří ve velké míře modernizovat veškeré přístrojové vybavení, včetně nejnákladnějších přístrojů, jakými jsou nový superpočítač, nové radary apod. z dotací OPŽP. 4. Naši odborníci jsou žádanými spolupracovníky na univerzitách, v Akademii věd, ale i v zahraničí. Podílíme se na řešení různých projektů, grantů a výzkumných záměrů. Je možné a žádoucí tuto spolupráci dále rozšiřovat? Samozřejmě, musíme. Vede to k odbornému růstu našich zaměstnanců a k odbornému a technologickému posunu v činnostech, které musíme standardně zajišťovat. Nebudemeli se do těchto projektů zapojovat my, jistě se najde někdo jiný, kdo se rád zapojí. To by ve svém důsledku mohlo vést, a v některých oblastech se tak již stalo, že tyto činnosti by mohl začít zajišťovat někdo jiný, a ústav by se tak mohl stát v některých oblastech nadbytečným. V neposlední řadě si musíme na svou existenci částečně vydělat, a proto nevidím důvod, proč bychom se měli bránit dalším z možných zdrojů financování. 5. ČHMÚ je historicky významnou státní provozní organizací a relativně nově se stala i výzkumnou organizací v našich oborech činnosti. Jak si představujete účelné propojení provozních a výzkumných činností? ČHMÚ byl zařazen na seznam výzkumných institucí a je to velký úspěch především proto, že se na základě tohoto faktu můžeme ucházet o účelové financování v grantových soutěžích různých poskytovatelů (GA ČR, TA ČR, rezortní a evropské programy výzkumu apod.). Navíc jsme se i díky tomu, že se MŽP opět stalo poskytovatelem prostředků na výzkum a vývoj, stali příjemcem institucionálních prostředků, určených především na podporu rozvoje infrastruktury výzkumu v ČHMÚ. Myslím si, že se provozní činnosti bez výzkumu nerozvíjí a jedna činnost se bez druhé neobejde. Jistě, nejsou všichni zaměstnanci výzkumníci a není to náplní práce všech zaměstnanců. Na druhou stranu máme velké množství zaměstnanců, kteří se chtějí na výzkumu podílet a mým cílem je vytvořit jim takové administrativně-technické a finanční podmínky, aby se odborně posouvali dopředu a díky tomu se posouvaly a zlepšovaly i naše provozní činnosti. 6. Česká republika je členem nebo partnerem několika významných mezinárodních organizací na evropské i celosvětové úrovni (WMO, EUMETSAT, ECMWF, IPCC, EUMETNET, ), kde je ČHMÚ kontaktním místem. Mezinárodní spolupráci v našich oborech určitě potřebujeme. Jaké možnosti vidíte v jejím zlepšení? Podpoře těchto aktivit byla v ČHMÚ vždy věnována velká pozornost a naši pracovníci se intenzivně v rámci svých odborností zapojovali do činností těchto organizací. Chtěl bych, abychom se aktivně zapojovali především tam, kde vidíme smysl ve vztahu k naší práci. U organizací, které nefungují z našeho pohledu úplně efektivně, bychom se naopak měli snažit ovlivnit jejich chod a navrhovat a podporovat takové kroky, které by vedly ke zlepšení jejich fungování. A to nejen z důvodů pocitu seberealizace zaměstnanců, ale také z finančních důvodů, protože prostředky, které platíme za členství v těchto organizacích, jsou velmi vysoké. 7. V historii ČHMÚ vydával nebo se podílel na vydání některých významných publikací. Například Hydro logické poměry ČSSR, Podnebí ČSSR nebo Atlas podnebí Česka. Bude mít i každodenní publikační činnost Vaši podporu? Jak jsem již zmínil v úvodu, jedním z našich hlavních cílů je zlepšení prezentace výsledků práce ústavu veřejnosti, a to jak laické, tak odborné. A mezi prezentaci našich výsledků jednoznačně patří i každodenní publikační činnost, takže tyto aktivity budu jednoznačně podporovat. Rád bych na tomto místě také řekl, že periodikum Meteorologické zprávy bude mít a má moji velkou podporu a rád se budu intenzivně podílet na jeho dalším rozvoji. 8. Dnes se ústav prezentuje nejen v odborných publikacích, ale i v médiích nebo na sociálních sítích. Naše data jsou v různých mobilních aplikacích, ale využívají je i významné instituce, jako například ŘLP, ŘSD nebo ČT. S publikací výsledků naší práce úzce souvisí i problematika otevřených dat. Těšíte se na ně, a jaké výhody či problémy může jejich aplikování ústavu přinést? To je složitá otázka, na níž úplná odpověď je nad rozsah prostoru vymezeného tomuto rozhovoru. Principiálně jsem osobně zastáncem otevřených dat (nikoliv služeb), problém v tuto chvíli vidím především v kultuře naší společnosti, podnikatelském prostředí a dodržování licenčních podmínek a autorských práv. Myslím si, že ústav je na problematiku otevřených dat připraven diametrálně lépe než naše společnost, kde je národním zvykem nerespektování jakýchkoliv pravidel, licencí, smluv, předpisů a obecně dobrých mravů. Právě v těchto dnech probíhá na téma otevřených dat ve vztahu k modelu financování státní příspěvkové organizace soud mezi Ministerstvem životního prostředí a panem Cibulkou a celou problematikou se nyní zabývá Nejvyšší správní soud, jehož právní názor bude závazný nejen pro všechny správní soudy nižších instancí, ale především pro náš ústav. Jsem zvědavý na výsledek. 9. Jaký bude ústav za 5 nebo za 10 let? Chtěl bych být u toho, až budeme mít podrobnější a přesnější předpovědi počasí, kvality ovzduší a hydrologických jevů a naše produkty budeme aktivně poskytovat celé veřejnosti. Věřím, že bude dokončena výstavba nového předpovědního pracoviště a budou zmodernizovaná všechna pracoviště a pobočky tak, aby to odpovídalo standardům na pracovní prostředí 21. století. Věřím, že budeme moderní služba, nejdůvěryhodnější odborná organizace v naší republice a místo, kde si zaměstnanci budou moci plnit dvé odborné sny a všichni budeme pyšní na značku ČHMÚ! Radim Tolasz 98 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

NÁVRH KONCEPTU KARTOGRAFICKÉHO STYLU ČHMÚ Vít Voženílek, Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geoinformatiky, 17. listopadu 50, 771 46 Olomouc, vit.vozenilek@upol.cz Alena Vondráková, Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geoinformatiky, 17. listopadu 50, 771 46 Olomouc, alena.vondrakova@upol.cz Radim Tolasz, Český hydrometeorologický ústav, Pobočka Ostrava, K Myslivně 3/2182, 708 00 Ostrava-Poruba, tolasz@chmi.cz Draft of CHMI cartographic style concept. The aim of the paper is to stimulate a debate on the formation of a uniform cartographic expression of the results for the Czech Hydrometeorological Institute activities by presenting a concept of its particular cartographic style. The Czech Hydrometeorological Institute operates in three basic fields of activities, meteorology and climatology, hydrology and air quality. The paper focuses only on meteorology and climatology, where the mapping is very diverse and limited by international methodologies and practices in many areas. For the first practical verification of the concept of the cartographic style of the Czech Hydrometeorological Institute, the paper presents the standardized map symbols for the rainfall maps in the map scales from 1:1,000,000 to 3,000,000. The Map Data Visualization Record is applied for the formal notation of the cartographic style of the Czech Hydrometeorological Institute. KLÍČOVÁ SLOVA: kartografie tematická mapa klimatická styl kartografický klíč znakový KEYWORDS: thematic cartography climate maps cartographic style map symbols 1. ÚVOD Mapu lze podle zadání sestavit ve více řešeních. Neplatí, že pro jedno zadání existuje pouze jediná správná mapa. Kartograf pracuje v mezích určenými kartografickými pravidly formovanými již více než 2 000 let, kdy základy tvorby map položili antičtí filozofové v čele s Klaudiem Ptolemaiem. Platí, že dostane-li sto kartografů jedno konkrétní zadání sestavit tematickou mapu, mohou vzniknout desítky kartograficky zcela správných map. Odlišnosti mají pouze v kartografickém stylu. Toto platí v celé tematické kartografii, tedy i při tvorbě map s meteorologickou a klimatickou tematikou. Různorodost a šíře datových zdrojů v meteorologii a klimatologii, a stejně tak rozmanitost cílových skupin, pro které jsou mapy vytvářeny, předurčuje nejen kartografický styl výsledné mapy, ale i představu tvůrce mapy o důležitosti jednotlivých mapových prvků, které se mohou lišit od představ kartografů. V meteorologii a klimatologii jsou mapy nejčastěji vytvářeny jako další zdroj informace pro odborníky, kteří připravují meteorologické předpovědi nebo klimatické studie. Jiné mapy jsou určeny pro prezentaci na webových portálech, na so ciálních sítích nebo pro prezentaci v médiích, nejčastěji v televizi, případně pro denní tisk a časopisy. Pro expertní použití mohou být mapy komplexní a na první pohled příliš složité, avšak pro laickou i poučenou veřejnost musejí být mapy jednoduché a přehledné, aby neumožňovaly mylné pochopení a nesprávnou interpretaci. Mapami jsou zobrazovány výsledky dálkové detekce (výsledky měření radarů a družic, blesková aktivita i výsledky sondážních měření), stav a analýza aktuální i budoucí situace (tzv. synoptické mapy), výstupy meteorologických modelů, naměřené hodnoty automatických meteorologických stanic a případně jejich analýza, rozložení staniční sítě a kombinace různých zdrojů. Na cestě ke správnému geografickému zobrazení (geovizualizaci) je na prvním místě sestavení znakového klíče a následně zavedení kartografického stylu s jeho záznamem pro standardizaci. Cílem příspěvku je vyvolat diskusi o formování jednotného kartografického znázorňování výsledků práce ČHMÚ formou standardizace kartografického stylu. ČHMÚ pracuje ve třech základních oblastech, v meteorologii a klimatologii, v hydrologii a v kvalitě ovzduší. Příspěvek se zaměřuje jen na oblast meteorologie a klimatologie, kde je mapová prezentace značně různorodá a v mnoha oblastech omezena mezinárodními metodikami a zvyklostmi. 2. KARTOGRAFICKÝ STYL KLIMATICKÝCH MAP Kartografický styl je definován jako ustálený způsob výběru kartografických metod (Voženílek, Kaňok a kol. 2011), který významně ovlivňuje výslednou podobu mapového díla, a to jak z hlediska znakového klíče, tak z hlediska provedení základních kompozičních prvků mapy a uspořádání výsledné mapové kompozice. Na kartografickém stylu mapy se svými vlastnostmi podílí každý grafický prvek v mapovém poli i v jeho okolí, který je uplatňován v souladu s tématem, relevantními funkcemi a konkrétním účelem mapy. Problematikou se v teoretickém pojetí zabývala řada kartografů, v poslední dekádě to jsou například studie Kenta (2009), Beconyte (2011), Christophe (2012) a dalších. Kartografický styl může být popsán jako souhrn parametrů, přičemž základními jsou měřítko, téma a účel mapy. Důležitou roli zde hraje mapová stylistika, kterou se zabýval Pravda (2001). Účelem dobře zvoleného kartografického stylu je zajistit správné pochopení map uživatelem, což vede ke správnému a efektivnímu přenosu informací z mapy k jejímu čtenáři. Mnozí kartografové a producenti map vlastní kartografický styl nedefinují, čímž však dochází k nutné rozkolísanosti v tvorbě mapových výstupů. Doposud je tvorba map ČHMÚ v podstatě nekoordinovaná a bez důsledného kartografického dohledu. Přitom obrovské množství map, které ČHMÚ produkuje, si jednotný kartografický styl žádá. Jsou to mapy na webu ČHMÚ, v ročenkách, ústavním časopise, výzkumných zprávách, studiích a další. Příklad mapové prezentace z portálu ČHMÚ je uveden na obr. 1, kde je viditelný nesoulad v použitých podkladových mapách, odlišná znázornění administrativních hranic, nesrovnatelné stupnice pro stejný meteorologický prvek či nestejné ikony v kartogramech. Toto je názorná ukázka špatné kartografické tvorby vyplývající z absence kartografického stylu. I pro tradičního uživatele tematických (např. klimatických) map je takové provedení matoucí a v případě nejednotného použití znakového klíče i zavádějící. Absencí jednotného kartografického stylu Meteorologické Zprávy, 71, 2018 99

Existence sofistikovaného kartografického stylu je významným atributem v procesu sdělování prostorových informací, protože usnadňuje, a tím zrychluje získávání informací z mapy. Při osvojení si kartografického stylu čte uživatel mapy každou další mapu stejného stylu snadněji, protože je pro něj srozumitelnější osvojil si kompozici, znaky, popis, nadstavbové prvky atd. Například při čtení map srážkových úhrnů je uživatel schopen z časové řady map provádět vlastní prostorovou informační syntézu, protože použité barevné stupnice jsou shodné a stejné barvy znázorňují stejný jev i stejné hodnoty. Jsou-li klimatické mapy sestaveny v jednotném stylu, jsou snadno rozpoznatelné a čtenář je snadno vyhledává a preferuje. Stejný benefit může mít ČHMÚ, pokud si vytvoří vlastní kartografický styl a bude v něm produkovat všechny své mapové výstupy. Pokud uživatel mapu čte a snadno rozumí jejímu obsahu, získává informaci mnohem rychleji a úspěšněji, než když vnímá mapu jako složitý zdroj grafických informací. Jednoznačně lze přitom vysledovat proces učení, proto když se uživatel se stejně vytvořenou mapou setká opětovně, pracuje s ní mnohem rychleji. Pokud je soubor map vytvořen ve stejném nebo podobném kartografickém stylu, uživatelé se naučí poměrně rychle v mapách orientovat a tuto znalost si uchovávají. Prokazuje to řada provedených studií s využitím technologie eye-tracking na Katedře geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci (Popelka 2018). Velký podíl na unikátnosti kartografického stylu má kompozice mapy, protože ji čtenář vnímá při čtení mapy jako první. Kompozicí mapy se rozumí rozmístění jejích základních částí (kompozičních prvků) na mapovém listu, přičemž závisí především na cíli, účelu a měřítku mapy, kartografickém zobrazení, tvaru a velikosti znázorňovaného území a formátu mapového listu. Není vhodné kompozici mapy podcenit, protože se významně podílí na rychlém a snadném sdělování informací z mapy. Tematické mapy mohou mít kompozici velice pestrou a různorodou, musí však vždy obsahovat název, mapové pole, měřítko, legendu a tiráž. Zavedení kartografického stylu neznamená unifikaci výstupů, nýbrž cestu ke standardizaci jejich tvorby a užití. Sestavení kartografického stylu je komplexní záležitostí, která si žádá multidisciplinární přístup a řadu odborných diskusí. Začíná standardizací znakového klíče vedoucí k vyšší kvalitě produkovaných map z hlediska jejich dlouhodobého používání a směřující k vytvoření korporátní mapové identity ČHMÚ. Obr. 1 Ukázky map z produkce ČHMÚ z roku 2018 bez jednotného kartografického stylu. Fig. 1. Samples of maps produced by the CHMI without the unified cartographic style. ČHMÚ přichází o určitou formu korporátní identity, která by napomohla jednoznačné identifikaci ČHMÚ jako tvůrce kvalitních map a současně by byla pro uživatele známkou provázanosti a dlouhodobé tradice mapové tvorby na ČHMÚ. 3. STANDARDIZACE ZNAKOVÝCH KLÍČŮ Standardizace je nástrojem k dosažení všeobecně přijatého souhlasu při vytváření metod, technických specifikací, postupů a jednotně srozumitelných odborných termínů. V kartografii jsou standardy vyvíjeny skupinami zainteresovaných subjektů a následně buď zakotveny v legislativních aparátech, nebo dobrovolně respektovány ostatními zainteresovanými subjekty na trhu kartografických služeb. Pokud je standard vydán určenými standardizačními organizacemi, např. Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO), Evropským výborem pro normalizaci (CEN) anebo standardizačními organizacemi určenými na národní úrovni (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Ministerstvo vnitra ČR, Armáda ČR aj.), je v české odborné terminologii označován jako technická norma. Technická norma poskytuje ve svém stanoveném rozsahu odbornou terminologii, pravidla, pokyny a odvozené postupy, včetně výpočetních, a to pro jednotné a násobné užití. Pojem znakový klíč vychází z konceptu jazyka mapy, což 100 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

je obecný formalizovaný znakový systém, kterým je realizován proces kartografického sdělování informací o prostorových jevech v území. Znakový klíč je konkrétní aplikací jazyka mapy na konkrétní úlohu tvorby mapového díla (Voženílek, Kaňok a kol. 2011). Znakový klíč klimatických map je souborem všech kartografických znaků použitých v klimatické mapě s jejich úplným syntaktickým a sémantickým popisem. Jednoduchý uspořádaný přehled znaků znakového klíče, někdy jen znaků tematického obsahu, se označuje jako legenda a je jedním ze základních kompozičních prvků mapy. V české kartografii mají standardizovány znakové klíče topografické mapy, katastrální mapy, geologické mapy či mapy pro orientační běh. V meteorologii a klimatologii se běžně standardizují metody, přístroje, časy, rovnice aj., avšak mapové výstupy zatím nikoli. V meteorologii je možné najít příklady mapových standardů, které však vznikly v počátcích jejich používání a dnes zcela jistě nevyhovují požadavkům na moderní kartografickou produkci. Dokud však vyhovují meteorologům i veřejnosti a dokud nebude existovat jiná závazná standardizace, je a bude těžké tento styl změnit. Jedná se například o mapu radarových odhadů srážek na obr. 2, ve které barevná stupnice nezohledňuje hned několik základních pravidel, a to především že větší intenzita barvy vyjadřuje větší intenzitu jevu. Tato chyba se v kartografii nazývá propadání barev (Voženílek, Kaňok a kol. 2011). Intenzita barvy prvních intervalů stupnice map Česka a Evropy nejprve klesá od tmavě modré po světlejší modrou, následně se mění tón barev z modré přes zelenou, žlutou k červené a v intervalech s nejvyššími hodnotami dochází k propadu, protože po intenzivní červené barvě následuje bílá barva, tedy barva s nejmenší intenzitou, pro interval s nejvyššími hodnotami. Stupnice v mapě USA se odlišuje volbou a posloupností tónů barev a několika propadáváními barev. Porovnání mezi mapami se stejnými barvami, které ale znázorňují různé intenzity znázorňovaného jevu, je velmi obtížné, ne- -li nemožné. V mapách je také nesprávně vyřešen sigmatický aspekt znaku (plošné barvy), podle kterého jsou barva a další parametry znaku aplikovány tak, aby se znak co nejvěrněji přiblížil znázorňovanému jevu. Pro ilustraci obtížnosti vyhovění základním kartografickým pravidlům při tvorbě znakového klíče v klimatické praxi lze uvést například téma srážkových úhrnů. ČHMÚ sestavuje mapy srážkových úhrnů v hodinových, denních, měsíčních, sezonních či ročních intervalech. Pro jedno téma srážkové úhrny pochopitelně nelze vytvořit jedinou stupnici, a to zejména díky extrémnímu rozmezí hodnot, ve kterých se hodinové až roční srážkové úhrny pohybují. U vizualizací hodinových srážkových úhrnů je v mapách ČMHÚ používaná stupnice s intervaly 0 1 5 10 20 25 mm atd. U map srážkových úhrnů za 24 hodin, týden, měsíc a rok se hodnoty a rozpětí intervalů pohybují o řády výše. Pro mapu ročních úhrnů srážek jsou intervaly v rozpětí cca 50 100 mm, podle účelu a měřítka mapy. Podrobnost v nižších hodnotách odpovídající intervalům hodinových úhrnů není potřeba, byla by naopak komplikací. Nelze proto vytvořit ve znakovém klíči jednu stupnici, kde by hodnoty intervalů odpovídaly potřebám vizualizace všech druhů srážkových úhrnů, zvolená barva by tematicky odpovídala znázorňovanému jevu a odstupňovaná intenzita barvy by byla přiřazena daným intervalům hodnot. Lze však zvolit různé tóny barev pro různá podrobnější témata (například srážkové úhrny hodinové, srážkové úhrny 24hodinové apod.), kde by byly barevné stupnice mezi sebou jasně rozlišitelné a současně by byly rozlišitelné odstíny barev jednotlivých intervalů Obr. 2 Ukázky prezentace radarových odhadů srážek a) ČR, b) Evropa, c) USA. Fig. 2. Presentation of radar precipitation intensity a) Czech Republic, b) Europe, c) USA. (obr. 3). Mapy by vypadaly odlišně a současně by bylo možné jejich snadné srovnávání bez omylu v tom, za jaké období srážky jsou počítány (obr. 4). Je však zřejmé, že témat týkajících se srážkových charakteristik a jevů souvisejících je tolik, že není možné vytvořit pro kartografický styl ČHMÚ v rámci standardizovaného znakového klíče odpovídající počet od sebe odlišitelných barevných stupnic. Kolik barevných stupnic je potřeba a zda budou rozlišeny tónem, změnou jiného parametru areálového znaku, nebo je není potřeba odlišovat, bude předmětem široké odborné diskuse klimatologů a kartografů. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 101

Obr. 3 Ukázka stupnic lišících se tónem barvy a hraničními hodnotami intervalů. Fig. 3. Example of scales differing in colour hue and boundary interval values. Obr. 4 Dvojice map s na první pohled stejnou barevnou stupnicí (vlevo) a různou barevnou stupnicí (vpravo). Fig. 4. A pair of maps at a glance at the same colour scheme (left) and a different colour scheme (right). Je vhodné sestavovat MDVR při tvorbě každé mapy i při realizaci tiskových výstupů, tedy při předtiskové přípravě map. V MDVR konkrétní mapy jsou specifikovány všechny podrobnosti o použitých datových vrstvách, přičemž v doprovodném textu mohou být uloženy i další informace, zejména způsob generalizace datové vrstvy, její úpravy (např. zjednodušení průběhu hranic nebo agregace malých ploch), využití konkrétních nástrojů k úpravám datové vrstvy apod. V MDVR je dále konkrétně specifikován každý geoprvek, který je vizualizován, a to jak v podobě výpisu charakteristik, tak v podobě výpisu atributů v použité datové vrstvě. První způsob je využitelný při zpracování mapy z nových datových vrstev, druhý způsob při využití původních dat. Při tvorbě meteorologických a klimatických map je důležité uchovat klíčové informace nejenom jako součást mapy, ale i odděleně od datových podkladů, které mohou být vlivem času poškozené, ztracené nebo jinak znehodnocené. Jasné vymezení použitých znaků, metod a prostředků umožňuje opětovné sestavení mapy. Takové informace jsou vhodné například i pro nové sestavení již 4. FORMALIZOVANÝ ZÁPIS KARTOGRAFICKÉHO STYLU V roce 2013 zavedli Voženílek, Vondráková a Brychtová (2013) do kartografie pojem Map Data Visualization Record (MDVR), kterým označují formalizovaný zápis použitých datových vrstev a jejich parametrů při sestavení mapy a specifikace parametrů všech použitých metod kartografického vyjádření (konkretizace bodových, liniových i plošných znaků a jejich popisu). MDVR jednoznačně odpovídá na otázku, jak byla použitá data vizualizovaná do podoby výsledné mapy. MDVR je vhodným řešením pro formalizovaný zápis kartografického stylu a jeho standardizaci. Strukturu MDVR tvoří datové položky a kartografické položky. K datovým položkám patří charakteristika datové vrstvy, zdroj dat, úroveň a způsob generalizace (pokud byla na originálních prostorových datech provedena), konkretizace využitých geoprvků a rozlišovací atributy pro kartografické znázornění. Mezi kartografické položky patří především vymezení znaků, jejich parametrů a taktéž parametry popisu těchto znaků. MDVR obsahuje informace pouze o mapovém poli. Ostatní základní ani nadstavbové kompoziční prvky nejsou v MDVR popsány, stejně jako informace o kompozici, technologii tisku, autorství mapy ani o výrobních a ekonomických aspektech, protože toto nejsou údaje nezbytné pro opětovné sestavení mapy. Nicméně tyto informace lze zapisovat podobným způsobem jako položky datového modelu mapy a část těchto dat může tvořit součást metadatového záznamu mapy (autorství, licence, aktuálnost dat apod.). Tab. 1 Položky MDVR (Voženílek a kol. 2013). Table 1. MDVR items (Voženílek et al. 2013). Datové položky Kartografické položky Položka Vrstva Zdroj dat Geoprvek Rozlišovací atributy Znak Parametry znaku Parametry popisu Charakteristika položky Název tématu formulace, která je použita v legendě pro označení kartografického znaku. Označení vrstvy geografických dat přesné označení datového zdroje obsahující geometrickou a atributovou (tematickou) složku. Název zdroje dat místo, kde jsou data uložena nebo odkud je lze stáhnout (nutno dbát na přesné označení i verze dat; při externím uložení dat, např. na DVD, je nezbytné zapsat úplné cesty k datům). Charakteristiky použité datové sady např. datový formát, měřítko, souřadnicový systém, formát komprimace dat aj. Generalizace konkrétní postup a nastavení při provedení generalizace dat. Geometrická specifikace prvků vrstvy určení typu geoprvků ve vrstvě (bod, linie, polygon, grid, nepravidelná trojúhelníková síť TIN, popis, anotace aj.) popisující vizualizovaný objekt. Vlastnosti objektu pro parametrickou vizualizaci objektu označení odpovídajících parametrů z atributové tabulky geografických dat, na základě kterých je provedena vizualizace vrstvy. Grafické vyobrazení znaku ve finální podobě. Specifikace vizuálních proměnných všech grafémů (jednotka psaného jazyka) uvádějí se všechny parametry ve stanoveném pořadí (odlišné pro bodové, liniové a plošné znaky). Specifikace vizuálních proměnných použitého popisu uvádějí se všechny parametry ve stanoveném pořadí. 102 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

existujících map. Výše popsaný koncept MDVR byl vytvořen na základě zkušeností s tvorbou mapy klimatických oblastí podle E. Quitta za období 1961 až 2000 v edici M A P S na Univerzitě Palackého v Olomouci (Voženílek, Květoň 2011). Snahou bylo znázornit klimatické oblasti stejnými barvami, jako při vydání mapy Klimatické oblasti Československa za roky 1901 1950 E. Quittem v roce 1971 (Quitt 1971). Z dochovaných výtisků mapy z roku 1971 nebylo možné získat kódy barev 23 klimatických jednotek ani hodnoty dílčích elementů ostatních znaků, především tloušťky čar. Důvodem bylo především ovlivnění kvalitativními změnami papíru (změna barev, rozpíjení v dřevnatém a savém materiálu papíru, srážka papíru apod.). Tomuto by se dalo předejít zdokumentováním v době tvorby mapy, protože pokud by existoval záznam o tehdy použitém znakovém klíči ve formě MDVR, měli by v roce 2011 autoři nové mapy klimatických oblastí mnohem jednodušší práci a výsledkem by mohla být mapa ve stejném kartografickém stylu. 5. KARTOGRAFICKÝ STYL ČHMÚ Po dlouhém vývoji kartografie založeném na vědeckém bádání a empirickém testování sestavují současní profesionální kartografové mapy, které rychle a přesně sdělují informace obsažené v mapě přesně vymezenému okruhu uživatelů. Ačkoli se může zdát být snadné sestavit mapu do výroční zprávy či odborného článku, jedná se o odbornou činnost respektující kartografická pravidla a standardy, jejichž porušení má za důsledek poskytnutí nepřesných nebo dokonce mylných informací. Na druhou stranu pro zkušeného tvůrce mapy není její sestavení neřešitelným problémem. Proto tvorba tematických klimatických map vyžaduje součinnost dvou rolí, a to tematika-klimatologa zodpovědného za obsah klimatické mapy a kartografa zodpovědného za vizualizaci tohoto obsahu. Z toho vyplývá, že mapy by měl sestavovat tematik-klimatolog buď s dostatečnou kartografickou dovedností, nebo s přizváním kartografa ke společné práci. Založit si vlastní kartografický styl je vhodné i výhodné. Vhodnost spočívá v koordinované produkci map konkrétní instituce. Všichni pracovníci vytvářející mapy pod hla vičkou ČHMÚ budou mít k dispozici jednotnou metodiku a podpůrné nástroje (soubory, aplikace, knihovny), kterými budou volit znakový klíč a sestavovat klimatické mapy. Mapy s konkrétním tématem a z konkrétních dat, vytvořené dvěma na sobě nezávislými pracovníky, kteří vůbec nemusejí být v kontaktu, budou provedeny v jednotném kartografickém stylu ČHMÚ a budou odpovídat mapové identitě ČHMÚ. Současně závazný znakový klíč svým způsobem nahradí určitý objem kartografického vzdělání, protože tvůrce mapy nemusí nutně znát pravidla pro tvorbu hodnotových stupnic nebo pro volbu kartografických znaků, protože tyto jsou pro konkrétní mapová díla závazně předepsány. Mapy vytvářené s použitím standardizovaných znakových klíčů vykazují minimální množství chyb, které vznikají z neznalosti základních kartografických pravidel. Výhodnost produkce v kartografickém stylu spočívá v podílu takto sestavených map na korporátní identitě. Uživatelé, kteří si takové mapy oblíbí, je následně preferují v širším výběru dalších map. Příkladem vlastních kartografických stylů jsou například jedny z nejlépe hodnocených map světa topografické mapy Švýcarska nebo mapy National Geographic. Kartografický styl ČHMÚ by měl být založen na čtyřech základních aspektech kartografické vizualizace: okruhu témat, cíli, účelu a měřítku mapy: Okruh témat klimatických map ČHMÚ vychází z rolí jednotlivých oddělení, jež si vypracují seznam mapových výstupů, které již vytvořila, vytvářejí nebo budou vytvářet, a z těchto podkladů sestaví seznam všech typů map, pro které bude zpracován standardizovaný znakový klíč. Pro tento seznam budou v databázi dostupná data pro zvolené metody kartografického vyjádření vycházející z jednotného cíle a účelu klimatických map ČHMÚ. Cílem klimatických map ČHMÚ je přesně, srozumitelně a koordinovaně sdělovat výsledky odborného zpracování vlastních výsledků pozorování, měření a monitorování stavu atmosféry, včetně dosažených poznatků z vědecké a výzkumné činnosti ústavu. Toto je v souladu s předmětem činnosti ČHMÚ vymezeným v jeho zřizovací listině v Opatření MŽP ČR 17/17 z října 2017. Každá mapa z produkce ČHMÚ naplňuje i povinnost zpřístupňování informací odborné i laické veřejnosti. Existuje široké spektrum účelů klimatických map ČHMÚ, od podpory přírodovědných a společenských výzkumných Obr. 5 Návrh standardizovaného znakového klíče pro tři barevné stupnice map ročních srážkových úhrnů Česka (pro 5, 7 a 9 intervalů) v měřítcích 1:1 000 000 až 1:3 000 000, jejich mapové provedení a zápis ve formě MDVR. Fig. 5. Design of map symbols for three colour scales of annual rainfall maps of the Czech Republic (for 5, 7, and 9 intervals) in scales of 1:1,000,000 to 1:3,000,000, mapping in the form of MDVR. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 103

projektů, přes zkvalitnění rozhodovacích procesů ve společnosti a informování široké veřejnosti prostřednictvím médií až po poskytování dat pro vzdělávací a osvětové činnosti. Měřítka klimatických map ČHMÚ, která významně ovlivňují tvorbu či volbu znakových klíčů, se liší podle cíle a účelu. Podle měřítka připravované mapy si pracovník volí příslušný soubor pokynů v digitální aplikaci kompletního kartografického stylu ČHMÚ, čímž získá vhodnou kompozici mapy, přípustné vyjadřovací metody a standardizovaný znakový klíč. Navržený kartografický styl ČHMÚ je postaven na konceptech a konvencích současné kartografie a s ohledem na okruh uživatelů map. Východisky navrhovaného kartografického stylu ČHMÚ jsou dvě atlasová díla z produkce ČHMÚ a Univerzity Palackého v Olomouci bohatá na tematické mapy, a to Atlas podnebí Česka (Tolasz a kol. 2007) a Atlas fenologických poměrů Česka (Hájková a kol. 2012). Oba atlasy dodržují jednotný kartografický styl a jsou využitelné hlavně pro tematické mapy ČHMÚ, ačkoli je jejich použitelnost pro modelové výstupy nebo pro prezentaci distančních měření omezena hlavně mezinárodními zvyklostmi. 6. KONCEPT ZNAKOVÉHO KLÍČE MAP ROČNÍCH SRÁŽKOVÝCH ÚHRNŮ Pro názornou ukázku konceptu kartografického stylu ČHMÚ byl vytvořen příklad znakového klíče pro mapy ročních srážkových úhrnů v měřítcích 1:1 000 000 až 1:3 000 000 pro mapy ČR. Znakový klíč vychází ze čtyř základních aspektů kartografické vizualizace uvedených v kapitole 5: Téma: roční srážkové úhrny; Cíl: sdělit čtenáři (široké veřejnosti) informace o rozložení ročních srážkových úhrnů na území Česka; Účel: používat sestavenou mapu ročních srážkových úhrnů Česka jako analogový (tištěný) dokument pro vlastní interpretaci čtenáře; Měřítko: rozsah měřítek mapy od 1:1 000 000 do 1:3 000 000. 7. DISKUSE Definovat kartografický styl pro mapové prezentace v ČHMÚ není jednoduchý úkol. Existence kartografického stylu by umožňovala ČHMÚ řešit řadu úloh, například jednotné sestavování map srážkových úhrnů v Česku. Je však takto sestavený kartografický styl použitelný i pro modelové a radarové odhady srážek, které jsou zatíženy zvyklostmi mezinárodní odborné komunity a dnes i čtenářů těchto mapových výstupů? Autoři předloženého článku mají zkušenosti získané při přípravě citovaných Atlasů (Tolasz a kol. 2007, Hájková a kol. 2012), kde absolvovali mnoho hodin diskusí mezi klimatology, kartografy a grafiky o tom, jak mají mapy různých charakteristik vypadat. V případě vytváření kartografického stylu ČHMÚ se do podobné diskuse zapojí i odborníci z dalších oborů ČHMÚ. Téma srážkových úhrnů není pro koncept kartografického stylu vybráno náhodně. Srážkové úhrny se běžně prezentují v mapách nejen klimatologicky, ale i jako předpověď z meteorologických modelů, informace o aktuálním rozložení srážkového pole detekovaného radarem, součást hydrologické bilance nebo doplněk měření znečištění srážek. Ve všech těchto případech by mělo být čtenáři mapy zřejmé, že je mapa součástí korporátní identity ČHMÚ, stejně jako jí jsou dopisní papíry nebo tabulky na měřicích objektech v terénu. 8. ZÁVĚR Kartografický styl se liší nejenom u různých autorů, ale i u celých kartografických škol. Mnozí kartografové a producenti map se kartografickému stylu vůbec nevěnují, vlastní styl si nedefinují a vůči stávajícím kartografickým stylům se nevymezují. Autoři považují předložený článek za zahájení diskuse o kartografickém stylu ČHMÚ. Očekávaným výsledkem diskuse a následného zpracování získaných poznatků by měl být úplný kartografický styl ČHMÚ, zohledňující specifika jednotlivých oborů, který výrazně zlepší a zpřehlední produkci map nejen na portále ČHMÚ, kde je nejednotnost hodně viditelná, ale i v posudcích a studiích, které ústav běžně zpracovává. Poděkování: Příspěvek byl zpracován za podpory projektu Grantové agentury ČR 18-05432S Prostorová syntéza založená na pokročilých metodách geocomputation. Literatura: BECONYTE, G., 2011. Cartographic styles: Criteria and parameters. In: Proc. 25th International Cartographic Conference (ICC 11). Paris, France, 3-5 July 2011. HÁJKOVÁ, L., VOŽENÍLEK, V., TOLASZ, R. a kol., 2012. Atlas fenologických poměrů Česka, Atlas of the phenological conditions in Czechia. Praha, Olomouc: ČHMU, Univerzita Palackého v Olomouci, 312 s. ISBN 978-80-86690-98-8 (ČHMÚ), ISBN 978-80-244-3005-8 (UP). CHRISTOPHE, S., 2012. Cartographic styles between traditional and original (towards a cartographic style model). In: Proceedings of AutoCarto Conference 2012. Columbus, Ohio, USA, 16-18 September 2012. KENT, A., 2009. Topographic maps: methodological approaches for analyzing cartographic style. Journal of map & Geography Libraries. Vol. 5(2), s. 131 156. KVĚTOŇ, V., VOŽENÍLEK, V., 2011. Klimatické oblasti Česka klasifikace podle Quitta za období 1961 2000. M.A.P.S., Num. 3, Olomouc, Praha: Univerzita Palackého v Olomouci, ČHMÚ. 20 s. + 1 mapa. ISBN 978-80-244-2813-0 (UP), 978-80-86690-89-6 (ČHMÚ). POPELKA, S., 2018. Eye-tracking (nejen) v kognitivní kartografii. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geoinformatiky. 247 s. ISBN 978-80-244-5313-2. PRAVDA, J., 2001. Stručný lexikón kartografie. Bratislava: VEDA, vydavatelstvo SAV. 325 s. QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. Studia Geographica, sv. 16, Praha: Academia. s. 1 73. + barevná mapa Klimatické oblasti ČSSR 1:500 000. TOLASZ, R., MÍKOVÁ, T., VALERIÁNOVÁ, A., VOŽENÍLEK, V. a kol., 2007. Atlas podnebí Česka, Climate Atlas of Czechia. Praha, Olomouc: ČHMÚ, Univerzita Palackého v Olomouci, 256 s. ISBN 978-80-86690-26-1 (ČHMÚ), ISBN 978-80-244-1626-7 (UP). VONDRÁKOVÁ, A., VÁVRA, A., VOŽENÍLEK, V., 2013. Climatic Regions of the Czech Republic. Journal of Maps, Vol. 9, Issue 3, s. 425 430. VOŽENÍLEK, V., KAŇOK, J. a kol., 2011. Metody tematické kartografie vizualizace prostorových jevů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 216 s. VOŽENÍLEK, V., VONDRÁKOVÁ, A., BRYCHTOVÁ, A., 2013. Koncept formalizovaného způsobu zápisu vizualizace dat GIS při tvorbě mapy. Geodetický a kartografický obzor, roč. 59(101), č. 8, s. 182 186. ISSN 1805-7446. Lektor (Reviewer): Ing. Petr Šercl, Ph.D. 104 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

ROČNÍ CHOD TRENDŮ MAXIMÁLNÍ A MINIMÁLNÍ TEPLOTY V ČR V OBDOBÍ 1975 2014 Lucie Pokorná, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Albertov 6, 128 43 Praha 2; Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., Boční II 1401, 141 31 Praha 4-Spořilov; pokorna@ufa.cas.cz Monika Kučerová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., Boční II 1401, 141 31 Praha 4-Spořilov Annual cycle of trends of maximum and minimum temperature in the Czech Republic in the 1975 2014 period. The paper demonstrates a detailed analysis of temperature trends during the calendar year. The research is based on minimum and maximum daily temperature (T min, T max ) series at 37 stations evenly distributed over the Czech Republic. Trends were detected using a method of moving trends based on means of sliding seasons with a length of 10 to 90 days shifting within the calendar year with one-day step. The study period was 1975 2014. Trends for short sliding seasons are useful to locate episodes of sharp increase or decrease of temperature and fast sudden breaks of trends. Trends of longer sliding seasons (30 and 90 days) complete the information based on monthly and seasonal trends. The largest warming of both T max and T min (most frequently around 0.7 C per decade) in 1975 2014 has been detected in the second half of April, in July and in November. Three short episodes of non-warming were uncovered: at the end of January, at the turn of September/October, and in the second half of December. Comparing two 40-year periods 1961 2000 and 1975 2014 we show that the significant winter warming typical for the last four decades of the 20 th century has weakened in the period starting in 1975. Also the autumn warming hole (stagnation of temperature) detected over almost the whole of Europe has since 1975 nearly disappeared. On the other hand, the stagnation of temperature in late January/early February and a continuous warming lasting all summer persist throughout the whole 54 years. KLÍČOVÁ SLOVA: Česká republika chod roční teplota maximální teplota minimální trend KEYWORDS: Czech Republic annual cycle maximum temperature minimum temperature trend 1. ÚVOD Změna globální teploty je často používaným a jasným ukazatelem změn klimatu, které probíhají v celosvětovém i regionálním měřítku. Počátek současné změny klimatu je spojený s nástupem průmyslové revoluce a datuje se zhruba do poloviny 19. století (Solomon et al. 2007). Zahuštění sítě přístrojových měření umožnilo relativně spolehlivý odhad globální teploty a ukázalo, že v různých úsecích 20. století docházelo k rychlejšímu i pomalejšímu nárůstu, ale také ke stagnaci, nebo dokonce mírnému poklesu, globální i evropské teploty (Beniston 2015; Hartmann et al. 2013; Liebmann et al. 2010). Výrazný nárůst teploty vzduchu zejména v posledních dekádách 20. století byl z velké části způsoben rostoucími koncentracemi skleníkových plynů a také tzv. global brightening, tedy zvýšením úhrnů globálního záření v důsledku menšího množství oblačnosti a snižování koncentrací aerosolů v atmosféře (Philipona et al. 2009; van den Besselaar et al. 2015; Wild 2009). Na úplném závěru tisíciletí byl ještě umocněn výraznou teplou fází El Niño/Jižní oscilace (ENSO) v letech 1997 a 1998. Oteplování pokračovalo i na začátku nového tisíciletí, i když přechodně poněkud mírnějším tempem (Yan et al. 2015; Beniston 2015). Poslední teplá fáze El Niño trvající podle NOAA Climate Prediction Center celých 19 měsíců od prosince 2015 do června 2017 však opět nastartovala růst teploty. Podle WMO byly poslední tři roky (2015 2017) nejteplejší od započetí měření v roce 1880. I v České republice dosahovaly v minulých třech letech průměrné měsíční teploty rekordně vysokých hodnot, jak uvádí Tolasz et al. (2016, 2017, 2018). Změna klimatu v jednotlivých regionech se nemusí vždy shodovat se změnami globálních charakteristik, změny teploty můžou být v sezonách různé. Wang et al. (2009) zavádějí pojem warming hole pro stagnaci čí mírný pokles teploty v létě a na podzim v centrálních oblastech a na jihovýchodě USA v období 1950 2000; na podobné chování podzimních teplot v Evropě v letech 1961 2005 poukazují Klein Tank et al. (2005). Na lokální úrovni je nerovnoměrné rozložení teplotních trendů ještě markantnější (např. de Luis et al. 2014; del Río et al. 2007; Domonkos, Tar 2003; Dumitrescu et al. 2015; Feidas et al. 2004; Gocic et al. 2013; Scherrer et al. 2012; Wibig, Glowicki 2002). Z uvedených prací vyplývá, že v Evropě bylo zimní a jarní oteplování do roku 2005 uniformní, zatímco letní a podzimní teplota v některých regionech rostla a v jiných stagnovala či dokonce klesala (např. listopadové ochlazení ve východní Evropě). Mezi regiony, kde v druhé polovině minulého století na podzim teplota stagnovala, patří také Česká republika (Huth, Pokorná 2004a; Brázdil et al. 2009). Naopak k nejvýraznějšímu oteplování zde docházelo po roce 1960 v lednu a v srpnu, téměř o 0,6 C za desetiletí. Doposud studovaná období však končí rokem 2005. Cílem této práce je prodloužit sledované období do roku 2014 a na periodě 1975 2014 demonstrovat metodu klouzavých trendů, která umožňuje popis trendů spojitě během celého kalendářního roku, čímž doplňuje informaci o měsíčních a sezonních trendech teploty. Jako každá detekce trendů pomocí lineární regrese je i tato metoda klouzavých období citlivá na volbu počátečního roku, což je patrné z porovnání dvou 40letých period začínajících roky 1961 a 1975. 2. DATA A METODY Pro analýzu trendů byly použity denní maximální a minimální teploty vzduchu (T max a T min ) z 37 stanic v České republice za období 1961 2014 (obr. 1, tab. 1). Stanice rovnoměrně pokrývají území a reprezentují jak nížiny, tak i horské oblasti. Data prošla základní kontrolou u poskytovatele, tedy v ČHMÚ. Z dat byl odstraněn 29. únor, aby byly všechny roky stejně dlouhé. Metoda klouzavých trendů je rozpracováním myšlenky publikované v práci Moliby et al. (2006) a podrobněji popsané u Cahynové a Pokorné (2013). Je založena na výpočtu průměrných hodnot T max a T min pro vícedenní periody, zde označované jako x-denní období, které se posunují vždy o jeden den během kalendářního roku. Přitom délku období je možné volit libovolně. Jako nejkratší rozumná se jeví 10denní období, jejichž trendy nejsou příliš rozkolísané, přitom však zobrazují prudké změny trendů teploty a lokalizují přesněji extrémní hodnoty trendů. Období o délce 30 a 90 dní lze použít jako alternativu pro měsíční a sezonní trendy. 30denní období, která začínají Meteorologické Zprávy, 71, 2018 105

Tab. 1 Seznam stanic. Table 1. List of stations. Obr. 1 Mapa stanic. Nadmořská výška stanic je odlišena barevně, příslušnost stanic k jednotlivým regionům je vyznačena symboly. Fig. 1. Map of stations. Elevation is indicated by colour scale, regions are differentiated by symbols. vždy první den v měsíci, a 90denní období začínající 1. prosince, 1. března, 1. června a 1. září, jsou v podstatě klasické trendy průměrné měsíční a sezonní teploty. V grafech jsou ovšem trendy zobrazeny pro dny předcházející středu období (při sudém počtu dní nepřipadá střed na konkrétní den), a tak je potřeba hodnoty těchto klasických trendů hledat vždy u 15. dne v příslušném měsíci. Při výpočtu sezonních a klouzavých trendů je nutné řešit způsob výpočtu na přelomu kalendářního roku. Pokud do výpočtu vstupují údaje z prosinec z jednoho roku a lednové a únorové z následujícího, nejsou počty roků pro výpočet trendů pro všechny dny stejné (na přelomu roku o 1 až 2 roky kratší). Jak se ukazuje, toto zkrácení má výrazný vliv na velikost trendů a v ročním chodu vede ke skokovým změnám trendů v prosinci a lednu. Proto jsou na přelomu kalendářního roku pro výpočet průměrné teploty v daném x-denním období použity hodnoty ze začátku a konce stejného kalendářního roku. Tento postup je aplikován na všechny roky. Např. pro výpočet průměru 10denního období přiřazeného ke dni 1. ledna 1961 jsou použity denní teploty z 1. 6. ledna a 28. 31. prosince 1961, pro 1. leden 1962 denní teploty z 1. 6. ledna a 28. 31. prosince Severovýchod Jižní Morava Vysočina Jihozápadní Čechy Severní Čechy Střed Čech Region Číslo Název Indikativ Nadm. výška [m n. m.] 1 Borkovice C2BORK01 419 2 Černovice C2CERN01 600 3 Hradec Králové H3HRAD01 278 4 Kralovice L2KRAL01 468 5 Nadějkov, Větrov C2NADV 615 6 Praha-Kbely P1PKBE01 282 7 Praha-Klementinum P1PKLM01 191 8 Bedřichov U2BEDR01 778 9 Desná-Souš P2DESN01 772 10 Doksany U1DOKS01 158 11 Liberec U2LIBC01 398 12 Nová Ves v Horách U1NOVE01 725 13 Milešovka U1MILE01 833 14 České Budějovice C2CBUD01 388 15 Cheb L3CHEB01 471 16 Churáňov C1CHUR01 1118 17 Husinec C1HUSI01 536 18 Klatovy L1KLAT01 430 19 Přimda L2PRIM01 742 20 Vyšší Brod C2VBRO01 559 21 Kostelní Myslová B2KMYS01 569 22 Nedvězí B2NEDV01 722 23 Protivanov B1PROT01 670 24 Přibyslav P3PRIB01 530 25 Velké Meziříčí B2VMEZ01 452 26 Brno-Tuřany B2BTUR01 241 27 Holešov B1HOLE01 224 28 Kuchařovice B2KUCH01 334 29 Strání B1STRN01 385 30 Vsetín O3VSET01 388 31 Červená O1CERV01 750 32 Krnov O1KRNO01 331 33 Lysá hora O1LYSA01 1322 34 Ostrava-Mošnov O1MOSN01 251 35 Rokytnice v Orlických horách H2ROKY01 572 36 Šumperk O2SUMP01 330 37 Ústí nad Orlicí H2USTI01 399 Tab. 2 Charakteristiky měsíčních trendů: medián trendů ze všech stanic, počet stanic s kladným/statisticky významným kladným trendem, počet stanic se záporným trendem (statisticky významné záporné trendy nebyly detekovány), nejvyšší/nejnižší hodnota 30denního trendu ze všech stanic pro střed daného měsíce. Table 2. Characteristics of monthly temperature trends: median trend from all stations, number of stations with positive/statistically significant positive trend, number of stations with negative trend (statistically significant negative trends were not uncovered), the highest and the lowest 30-day trend of all stations in individual months at the middle day of the month. Medián měsíčních Kladné trendy/ Minimální/maximální Záporné trendy Měsíc trendů statisticky významné trend T min T max T min T max T min T max T min T max Leden 0,3 0,2 36/0 36/0 1 1 0/0,5 0,1/0,5 Únor 0,3 0,3 37/0 35/0 0 2 0,1/0,6 0,1/0,8 Březen 0 0,3 20/0 37/0 17 0 0,3/0,5 0/0,6 Duben 0,7 1,1 37/35 37/37 0 0 0,3/1,5 0,9/1,5 Květen 0,5 0,4 37/30 37/3 0 0 0,2/0,7 0,1/0,7 Červen 0,5 0,5 37/30 37/23 0 0 0,2/0,9 0,2/0,9 Červenec 0,7 0,8 37/36 37/33 0 0 0,3/1,2 0,5/1,1 Srpen 0,5 0,6 37/36 37/35 0 0 0,2/0,9 0,2/0,9 Září 0,2 0,2 33/1 31/0 4 6 0,3/0,4 0,1/0,6 Říjen 0,1 0 33/0 19/2 4 18 0,2/0,4 0,1/0,5 Listopad 0,6 0,6 37/29 37/29 0 0 0,2/0,8 0,3/0,9 Prosinec 0,1 0,1 35/0 32/0 2 5 0,1/0,3 0,2/0,3 1962, atd. Algoritmus spočítá pro jednotlivé délky období pro každý den v roce 54 hodnot z jednotlivých let a v těchto řadách lze detekovat trend. Je zřejmé, že získané řady průměrů nemusí splňovat podmínku normálního rozdělení potřebnou pro aplikaci parametrické detekce trendu. Z toho důvodu byla přítomnost trendu testována neparametricky pomocí Mannova-Kendallova testu (Mann 1945; Kendall 1975), s 5% hladinou statistické významnosti. Pro odhad velikosti trendů byla použita jednak neparametrická metoda mediánu sklonů mezi dvojicemi bodů ( median of pairwise slopes, Sen s slope ) vysvětlená např. v práci Hutha a Pokorné (2004b) a také parametrická metoda nejmenších čtverců, jinak také li neár ní trend. Hodnoty trendů zís- 106 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

kané oběma způsoby se liší velmi málo, což je ukázáno mimo jiné i v práci Gocice et al. (2013), proto jsou v dalším textu uváděny pouze hodnoty lineárních trendů. 3. TRENDY MAXIMÁLNÍ A MINIMÁLNÍ TEPLOTY V ČR 3.1 Měsíční trendy teploty v období 1975 2014 Tab. 2 shrnuje základní charakteristiky měsíčních trendů, mapy (obr. 2 a 3) zobrazují jejich plošné rozložení. Největší kladné trendy, a tedy nárůst teplot nejčastěji okolo 0,7 C za 10 let pro T min a 1,1 C za 10 let pro T max, byly ve sledované pe riodě v dubnu. Záporné trendy teploty, až 0,3 C za 10 let, byly detekovány pro T max v říjnu v jižní a východní části republiky a pro T min v březnu téměř na polovině stanic rozložených po celém území. Měsíční trendy jsou statisticky významné na většině stanic od dubna do srpna a v listopadu, s výjimkou trendů maximální teploty v květnu (tab. 2). V červenci a v listopadu bylo oteplování markantnější ve východní polovině republiky, v ostatních měsících rozdíly mezi regiony nejsou. Obr. 2 Měsíční trendy T min na nížinných (kolečka) a horských (trojúhelníky) stanicích v období 1975 2014. Velikost trendů je uvedena ve C za 10 let, stanice se statisticky významnými trendy jsou zvýrazněné. Fig. 2. Monthly trends of T min at lowland (circles) and mountain (triangles) stations in the period 1975 2014. Magnitude of trends is in C per decade, stations with statistically significant trends are highlighted. Obr. 3 Jako obr. 2, ale pro T max. Fig. 3. As in Fig. 2 but for T max. 3.2 Roční chod trendů v období 1975 2014 Trendy teploty spočítané pro standardní měsíce ukazují nárůst teploty po většinu roku. Tato kapitola ukazuje jejich reprezentativnost. Na obr. 4 je zobrazen roční chod trendů extrémních teplot pro klouzavá období o délce 10, 30 a 90 dní souhrnně pro všechny stanice. Jsou zakresleny krabicové grafy pro jednotlivé dny, které ukazují jednak medián trendů a také míru rozptylu trendů v průběhu roku. Grafy pro 30denní období, prostřední řada grafů na obr. 4, rozšiřují informaci o měsíčních trendech. Je zřejmé, že výrazný kladný trend, a tedy nárůst teploty, se omezuje na druhou polovinu dubna, zatímco trendy v první polovině jsou nižší; rozsah trendu postupně narůstá od hodnot blízkých nule v polovině března. Během května velikost trendů klesá a v závěru měsíce jsou trendy opět relativně malé zejména v případě T max. Další výrazné kladné trendy se objevují v teplé části roku, od druhé poloviny června do konce srpna, a v listopadu. Roční chod trendů odhalil také tři úseky s velmi slabými nebo zápornými trendy pro T min i T max (tedy úseky neoteplování): na přelomu ledna a února, na přelomu září a října a v druhé polovině prosince. Na většině stanic navíc stagnovala T min na začátku března a T max na konci května. Tyto pauzy v oteplování nelze s ohledem na jejich umístění mimo středy měsíců v klasických trendech měsíční průměrné teploty odhalit, přitom je z obr. 4 zřejmé, že nulové či záporné trendy se objevují na více než polovině stanic (celý tmavě šedý pruh pod nulovou hodnotou) a na ostatních je hodnota kladných trendů výrazně snížená. Grafy pro 10denní období (horní grafy na obr. 4) uka- Meteorologické Zprávy, 71, 2018 107

Obr. 4 Roční chod trendů T min a T max v období 1975 2014 pro různé délky subsezon zobrazený jako boxploty pro jednotlivé dny. Boxploty reprezentují trendy ze všech stanic pro danou délku období a jsou přiřazené dni, který předchází středu konkrétního období (pro 10denní 5. dni, pro 30denní 15. dni a pro 90denní 45. dni od začátku období). Černé body uprostřed, resp. čára jimi tvořená, značí medián trendů pro každý den v roce. Tmavě šedý pruh zobrazuje hodnoty uvnitř mezikvartilového rozpětí a světle šedé pruhy obsahují ostatní trendy, pokud se neliší od horního nebo dolního kvartilu o více než 1,5násobek mezikvartilového rozpětí. Body vně šedých pruhů znázorňují odlehlé hodnoty trendů (místy se sdružují do křivky). Svislé čáry vyznačují středy měsíců. Fig. 4. Annual cycle of trends of T min and T max during the period 1975 2014 for different lengths of sliding seasons displayed as box-and-whisker plots in individual days. Box-and-whisker plots represent trends at all stations for individual sliding season length and are assigned to the day that precedes the middle of the sliding season. Black dots in the middle sometimes forming a line show the median. Dark grey belt shows the interquartile range. Light grey belt shows all other values that are within 1.5 times interquartile range from the upper or lower quartile. Black dots outside the belts are outliers (sometimes they form a line). Vertical lines indicate the centre of each calendar month. zují zejména velmi rychlé střídání vysokých kladných a nízkých, nebo záporných trendů například na konci ledna a v říjnu, u maximální teploty i na začátku června. Hodnoty trendů dosahují vyšších kladných, resp. nižších záporných hodnot ve srovnání s 30denními obdobími (např. trend na většině stanic v dubnu až 2 C za 10 let pro T max a v lednu i méně než 0,5 C za 10 let pro obě extrémní teploty). Použití kratších období ukázalo, že záporné znaménko trendů na konci ledna a po polovině prosince v případě T min se vyskytuje na všech stanicích a dále že záporný trend teploty byl v březnu především na začátku a koncem měsíce. Trendy krátkých období dále ukázaly kolísání trendů v letních měsících, kdy se střídají úseky s větším a menším nárůstem teploty. Naopak výrazný kladný trend v listopadu trvá po většinu měsíce. Roční chod trendů pro 90denní období (grafy na obr. 4 dole) zobrazuje hladkou křivku kladných trendů s nárůstem od ledna do konce března a poklesem během srpna, krátké zvýšení trendů se objevuje na začátku prosince. Po celý rok jsou sezonní trendy kladné na všech stanicích. Graf demonstruje, že delší období poskytují pouze velmi hrubou informaci o chování teplotních trendů a nelze je použít k detekci kratších úseků během roku, kdy se neotepluje. Trendy sezonních průměrných teplot nebo i 90denních klouzavých průměrů mohou vést k mylnému dojmu, že oteplování probíhá v průběhu celého roku srovnatelným tempem; neodhalí riziko výrazného oteplování na začátku vegetačního období ani stagnaci teploty na přelomu května a června a na konci září. 3.3 Roční chod trendů na jednotlivých stanicích v období 1975 2014 Doposud jsme popisovali chování trendů v průběhu kalendářního roku hromadně pro všechny stanice nebo jejich většinu. Metoda ovšem také umožňuje vykreslit roční chod trendů na jednotlivých stanicích, včetně statistické významnosti trendů. Ukazuje se, že trendy jsou si podobné na stanicích ležících blízko u sebe, určitou roli však hraje nadmořská výška. Proto jsou stanice rozdělené do 6 skupin podle regionů: severní Čechy, střed Čech (zahrnuje i stanici Hradec Králové), jihozápadní Čechy, Vysočina, jižní Morava a severovýchod (viz různé symboly na obr. 1). Roční chod trendů na jednotlivých stanicích v regionech je popsaný pro trendy 30denních období. Na ukázku prezentujeme grafy pro jižní Moravu (obr. 5). Ukázalo se, že v některých regionech jsou trendy na jednotlivých stanicích velmi podobné (např. na Vysočině), v jiných regionech se liší. V oblastech severní a jihozápadní Čechy a severovýchod jsou rozdíly do určité míry způsobeny rozdílnou nadmořskou výškou stanic, jinde hrají roli pravděpodobně lokální procesy spojené se změnou vegetace či aktivního povrchu v blízkém okolí stanice. Nejvíc se trendy na jednotlivých stanicích liší okolo 1. března pro T max, kdy na některých stanicích dosahuje kladný trend až 0,8 C za 10 let (Husinec, Doksany), zatímco na jiných jsou trendy i slabě záporné (Lysá hora, Černovice). Stagnace T max na Lysé hoře v únoru a březnu, na rozdíl od ostatních stanic v regionu severovýchod, by mohla být důsledkem přítomnosti sněhové pokrývky v jarních měsících i po roce 2000. Rozdíl mezi trendy na jednotlivých stanicích je markantní také v polovině března u T min. Hodnoty se pohybují od 0,2 C za 10 let (např. Strání, Holešov, Černovice a Šumperk), přes nulové trendy (mezi ně patří stanice Bedřichov, Krnov, Brno, Kuchařovice, Kostelní Myslová, Velké Meziříčí a Lysá hora), až po +0,5 C za 10 let (výše položené stanice Churáňov, Přimda, Milešovka, Nová Ves v Horách, Protivanov, Nedvězí). Zde by mohl být příčinou jarní úbytek sněhové pokrývky v posledních letech sledovaného období a s ním spojená změna albeda. Na stanicích v západní polovině ČR se liší zejména letní a podzimní trendy, např. na přelomu září a října záporný trend ( 0,3 C za 10 let) zejména pro T min na stanicích Husinec a Liberec, pro T max na stanicích Nová Ves v Horách, Churáňov a Cheb. Jiné stanice se ve stejném úseku roku znatelně oteplují, kladný trend dosahuje hodnot 0,2 až 0,4 C za 10 let na stanicích Borkovice, Nedvězí, Protivanov a Nová Ves v Horách pro T min a Doksany pro T max. V teplých měsících se výrazně od okolních stanic liší trendy T min na Milešovce a trendy T max v Nové 108 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

Obr. 5 Roční chod trendů T min a T max pro 30denní období během let 1975 2014 na jednotlivých stanicích v regionu jižní Morava. Svislé značky na křivkách označují statisticky významný trend. Fig. 5. Annual cycle of 30-day sliding season trends of T min and T max during the 1975 2014 period at individual stations in South Moravia. Vertical lines denote statistically significant trends. Obr. 6 Jako obr. 5, ale souhrnně pro T min a T max na stanici Strání v regionu jižní Morava. Fig. 6. As in Fig. 5, but for station Strání in South Moravia, both T min and T max are shown in one graph. Vsi v Horách. Protože ale odchylky existují jen v určitých úsecích roku, těžko můžeme rozdíly odůvodnit nehomogenitou dat. V dubnu dosahují trendy T min nejvyšších hodnot na stanicích s vyšší nadmořskou výškou (Lysá hora, Červená, Rokytnice v Orlickýchc horách, Milešovka, Nová Ves v Horách, Churáňov a Přimda) a také ve středu Čech (až 1 C za 10 let, na ostatních nízko položených stanicích o 0,2 až 0,5 C za 10 let méně. Nadmořská výška se projevuje i v trendech T max : výraznější záporné trendy na konci ledna (až 0,3 C za 10 let) pozorujeme na stanicích Churáňov, Vyšší Brod, Desná, Lysá hora, Šumperk, Rokytnice v Orlických horách, Nedvězí. Záporné trendy ve stejném úseku roku nacházíme ovšem i u stanic nízko položených (Vsetín, Strání, Černovice, Borkovice). Roční chod trendů odhalil také skutečnost, že v některých úsecích roku jsou trendy maximální a minimální teploty odlišné. Na přelomu září a října stagnovala T min, zatímco T max slabě rostla kromě stanic Rokytnice v Orlických horách, Nedvězí, Churáňov a Vyšší Brod. Na dvou stanicích ve zmíněném úseku roku lze pozorovat jev opačný, tedy kladné trendy T min a záporné trendy T max. Obdobná situace je zřejmá na většině stanic také v druhé polovině března (stagnace T min a kladné trendy T max ), naopak na konci května jsou vyšší kladné trendy T min než T max, s výjimkou stanic na západě Čech (Husinec, Cheb). Příčinou by mohla být změna cirkulace a s ní spojené změny v množství oblačnosti, což je předmětem dalšího výzkumu. Příklad trendů pro T max a T min na stanici Strání pro klouzavá 30denní období je na obr. 6. Graf umožňuje popis trendů obou teplot i změny denní amplitudy teploty vzduchu (DTR). Největší rozdíl v nárůstu obou teplot je v druhé polovině dubna. Křivky také ukazují, že trend T min je v některých úsecích roku záporný (až 0,4 C za 10 let, přesto statisticky nevýznamný), zatímco trend T max je blízký nule. DTR po většinu roku roste z důvodu rychleji se zvyšující maximální teploty, což může mít spojitost s nárůstem globálního záření nad Evropou, zřejmým od 80. let 20. století (Philipona et al. 2009; Stjern et al. 2009). 3.4 Změny trendů mezi obdobími 1961 2000 a 1975 2014 Kapitola je zaměřena na porovnání trendů teploty detekovaných pro dvě čtyřicetileté periody (1961 2000 a 1975 až 2014). Záměrem bylo porovnat klouzavé trendy s dosud publikovanými měsíčními trendy, které jsou odhadovány z řad 1961 až 1998 (Huth, Pokorná 2004), případně 1961 až 2004 (Brázdil et al. 2009), a také ukázat, jak se trendy při změně počátečního roku mění. Na obr. 7 jsou zobrazeny klouzavé trendy 30denních období pro dvě čtyřicetileté periody s různými počátečními roky 1961 a 1975. Během let 1961 2000 se objevily největší kladné trendy teploty na většině stanic v prosinci a v lednu (nejčastěji okolo 0,9 C za 10 let) a jen o něco slabší na přelomu února a března, pro maximální teplotu také celý květen a na začátku srpna. Naopak záporný trend teploty je pro více než 75 % stanic jasně vyjádřený začátkem dubna a v listopadu. Velmi slabé trendy T max, a tedy stagnace teploty, se vyskytly na většině stanic v průběhu září a října, koncem května a během června. Trendy v letech 1975 2014 jsou v některých úsecích roku odlišné v porovnání s první periodou. Výrazně kladné trendy teploty byly detekovány v druhé polovině dubna (pro T max nejčastěji okolo 1,2 C za 10 let), zimní nárůst teplot již nebyl v tomto období tak výrazný. Vysoké hodnoty kladných trendů okolo 0,7 C za 10 let byly detekovány i v letních měsících. V některých úsecích roku byla stagnace teplot nebo záporné teplotní trendy zaznamenané do roku 2000 vystřídány kladnými trendy, např. v dubnu, červnu a v listopadu. Naopak v určitých úsecích roku, kdy teploty do roku 2000 výrazně rostly (např. březen a pro T min i září), pozorujeme v letech 1975 2014 stagnaci teploty. Jen v některých částech roku se trendy v obou sledovaných obdobích shodují: oteplování v srpnu, stagnace T min koncem ledna a T max na konci září. Obr. 7 Jako obr. 4, ale pro dvě různé periody: 1961 2000 (nahoře) a 1975 2014 (dole). Zobrazeny jsou trendy pro 30denní období. Fig. 7. As in Fig. 4, but for two different periods: 1961 2000 (top) and 1975 2014 (bottom). Only trends for 30-day sliding seasons are displayed. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 109

4. DISKUSE V této práci jsou prezentovány změny teploty v posledních dekádách pomocí zcela nové metody klouzavých trendů. Roční chod trendů ukazuje nerovnoměrné tempo oteplování v jednotlivých měsících. Jednotné chování trendů na většině stanic přitom poukazuje spíš na společnou příčinu teplotních trendů než na lokální efekty. Spojité zobrazení trendů v průběhu kalendářního roku ukazuje, že v průběhu některého měsíce se může velikost trendu značně měnit, tedy že v části daného měsíce teplota rostla a ve zbytku stagnovala nebo klesala. Například v období 1975 až 2014 byl v první polovině ledna detekován trend okolo 0,4 C za 10 let a koncem ledna blízký nule, celkový lednový trend se tedy pohybuje nejčastěji jen kolem 0,3 a 0,2 C za 10 let pro T min, resp. T max. Obdobnou situaci pozorujeme v prosinci, tj. kladné trendy teploty na počátku prosince a stagnaci teplot po jeho polovině. Chování zimních trendů celkem dobře vystihuje skutečnost, že v posledních letech nejsou vánoční oblevy tak časté, jak tomu bylo v 70. a 80. letech 20. století (Škáchová, Žák 2009). Roční chod trendů teploty na jednotlivých stanicích ukazuje na rozdílné chování trendů v některých úsecích roku. Společné zobrazení trendů ze stanic v jednotlivých regionech umožňuje identifikovat společné vzorce chování trendů, a naopak odhalit stanice, které se svými trendy obecnému charakteru vymykají. Také lze porovnat trendy ze stanic ležících blízko sebe ovšem v různé nadmořské výšce, i když v případě ČR nejsou tyto rozdíly velké v porovnání např. s Alpami. Porovnání trendů ve dvou 40letých periodách ukázalo, že velké kladné trendy pozorované v období 1961 až 1998, resp. 2005 (Huth, Pokorná 2004a; Brázdil et al. 2009) se v období 1975 2014 snížily, nebo byly nahrazeny stagnací teploty, např. v prosinci a březnu, naopak podzimní stagnace teploty výrazná v posledních čtyřech dekádách minulého století se v periodě 1975 2014 zkrátila a omezila na přelom září a října. Oproti tomu nízké trendy teploty na konci ledna přetrvávají i v posledních dekádách, zřejmě v důsledku vpádů chladného a suchého arktického vzduchu od východu způsobených blokujícími anticyklonami nad střední Evropou, které se touto dobou vyskytují (Tolasz 2012, 2013, 2014, 2015). Výše uvedené porovnání trendů ze dvou 40letých období demonstruje, jak důležitá je při detekci trendů volba začátku a délky studovaného období. Posunem období se mění nejen velikost, ale někdy i znaménko trendu. Liebmann et al. (2010) dále ukazují, že prodloužením sledovaného období se velikost trendů zmenšuje a je prostorově homogennější. Při analýze trendů je tedy důležité zvolit vhodně začátek a délku sledovaného období a správně interpretovat výsledky. Trendy detekované pro určitou periodu jsou platné jen pro ni a nelze je zobecňovat ani do minulosti, ani z nich odhadovat vývoj teploty do budoucna. Z možných příčin změn teploty na prvním místě uvádíme změny cirkulace. Jejich vliv na teplotní trendy v České republice a Evropě ve druhé polovině 20. století důkladně studovali Cahynová a Huth (2009, 2010, 2016). Rostoucí četnost západních a severozápadních cirkulačních typů ovlivnila teplotu v zimě, zatímco v podzimních měsících není efekt změn cirkulace přímý, uplatňují se víc změny oblačnosti a četnosti srážek, které jsou řízeny cirkulací. Na jaře a v létě je vliv cirkulace slabý, dochází pravděpodobně ke změnám charakteru jednotlivých cirkulačních typů spíš než ke změnám jejich četnosti. Podle Hoy et al. (2013), kteří studovali změny v četnosti synoptických typů na základě německého subjektivního katalogu synoptických typů ( Grosswetterlagen ), došlo v letních měsících k výraznému nárůstu situací s prouděním z jižních směrů na úkor západního a severního kvadrantu, což by mohlo přispívat k nárůstu letní teploty. Oteplování během zimy a koncem října pravděpodobně souvisí s větší frekvencí západních typů a menší frekvencí východních typů v posledních třiceti letech v porovnání s obdobím 1901 2010 (Hoy et al. 2013). Vzhledem ke značné variabilitě trendů v průběhu kalendářního roku však není možné vliv změn cirkulace uspokojivě kvantifikovat. Mezi další faktory ovlivňující teplotu patří změna aktivního povrchu a schopnost krajiny a půdy zadržovat vodu. Přítomnost vody v půdě totiž prostřednictvím výparu výrazně ovlivňuje tepelnou bilanci aktivního povrchu a tedy i teplotu vzduchu. Na radiační bilanci má vliv přítomnost sněhové pokrývky, změny v množství oblačnosti, změny ve využití půdy a urbanizace, významnou roli hrají také zpětné vazby. K nárůstu teploty v podzimních měsících by podle Scherrer, Appenzeller (2014) a Ruckstuhl et al. (2008) mohla přispívat klesající koncentrace aerosolů v důsledku snižování emisí jak z průmyslových objektů, tak z lokálního vytápění a s tím spojená menší četnost mlh nebo jejich rozpuštění už v dopoledních hodinách. 5. ZÁVĚR V předloženém příspěvku, který analyzuje teplotní trendy na stanicích v České republice, byla představena nová metoda výpočtu trendů pomocí klouzavých období. Metoda slouží k výpočtu a zobrazení teplotních trendů spojitě v průběhu kalendářního roku. Namísto průměrných měsíčních a sezonních teplot pracuje s průměry z období různých délek, od 10 po 90 dní, přitom 30denní období odpovídá měsíčnímu trendu a 90denní období odpovídá sezonnímu trendu, je-li jejich střed shodný se středem daného měsíce nebo sezony. Metoda tedy podává informaci o trendech nejen v rámci fixně daných měsíců či sezon, ale i na jejich přelomu. Vývoj maximálních a minimálních denních teplot během let 1975 2014 lze shrnout do několika bodů: i) nejrychleji rostla teplota v druhé polovině dubna, maximální denní teplota nejčastěji okolo 1,2 C za 10 let, ii) výrazné kladné trendy teploty byly detekovány v letních měsících i během celého listopadu, typicky 0,6 C za 10 let, iii) teplota v letních měsících, od června do srpna, nerostla rovnoměrně, střídala se období s výraznějšími a méně výraznými trendy, iv) v zimních měsících se trendy teploty pohybovaly nejčastěji jen okolo 0,3 C za 10 let, v) maximální i minimální teplota stagnovala na většině stanic na přelomu září a října, v druhé polovině prosince a na přelomu ledna a února, trendy T max byly velmi malé také na konci května. Výpočet trendů 30denních období byl proveden i pro pe - riodu 1961 2000. Porovnání výsledků s trendy v letech 1975 až 2014 ukazuje, že zatímco před rokem 2000 byl růst ročních teplot způsobený zejména zimním oteplováním, po roce 1975 dominují kladné trendy v jarních a letních měsících. Dále se ukázalo, že v určitých částech roku se trendy změnily (listopadové vysoké trendy a stagnace teploty v březnu od roku 1975). Přesto zůstávají úseky během roku, kdy jsou trendy v sledovaných 54 letech stabilní: patří sem růst teploty v první polovině května a v srpnu a také stagnace T min na přelomu měsíců leden únor a T max na přelomu září říjen. Prezentované výsledky ukazují, že změna klimatu na našem území se projevuje v některých měsících výrazným 110 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

nárůstem teploty (duben), zatímco v jiných měsících se teplota tolik nemění (např. v květnu). Přitom dubnové oteplování vede k dřívějšímu nástupu vegetačního období, a zvyšuje tak riziko výskytu sucha a poškození rostlin jarními mrazy. Oteplování v létě vede u některých hospodářských plodin ke zkrácení vegetační doby (např. u chmelu, viz Možný et al. 2009) a zvyšuje pravděpodobnost výskytu vln veder a dlouhodobého sucha. Obojí pak vede ke značným ekonomickým ztrátám. Mezi příčiny oteplování patří kromě emisí skleníkových plynů i změny cirkulace, lokálně také úbytek sněhové pokrývky, způsoby využití půdy a urbanizace. Významnou roli hrají i zpětné vazby. Jak se však ukazuje, pro pochopení těchto mechanizmů je důležité analyzovat změny teploty a dalších klimatických prvků v podrobnějším měřítku, než je roční nebo sezonní škála. Poděkování: Tento příspěvek vznikl za podpory projektu GA ČR GA16-04676S. V práci byla použita data ze stanic v ČR poskytnutá ČHMÚ. Literatura: BENISTON, M., 2015. Ratios of record high to record low temperatures in Europe exhibit sharp increases since 2000 despite a slowdown in the rise of mean temperatures. Climatic Change, Vol. 129, s. 225 237. ISSN 0165-0009. BRÁZDIL, R., CHROMÁ, K., DOBROVOLNÝ, P., TOLASZ, R., 2009. Climate fluctuations in the Czech Republic during the period 1961 2005. International Journal of Climatology, Vol. 29, s. 223 242. ISSN 1097-0088. CAHYNOVÁ, M., HUTH, R., 2009. Changes of atmospheric circulation in central Europe and their influence on climatic trends in the Czech Republic. Theoretical and Applied Climatology, Vol. 96, s. 57 68. ISSN 1434-4483. CAHYNOVÁ, M., HUTH, R., 2010. Circulation vs. climatic changes over the Czech Republic: A comprehensive study based on the COST733 database of atmospheric circulation classifications. Physics and Chemistry of the Earth, Vol. 35, s. 422 428. ISSN 1474-7065. CAHYNOVÁ, M., HUTH, R., 2016. Atmospheric circulation influence on climatic trends in Europe: an analysis of circulation type classifications from the COST733 catalogue. International Journal of Climatology, Vol. 36, s. 2743 2760. ISSN 1097-0088. CAHYNOVÁ, M., POKORNÁ, L., 2013. Subseasonal temperature trends in Europe (1961 2000) and their links to atmospheric circulation. Global Change and Resilience: From Impacts to Responses: Proceedings of the 3rd annual Global Change and Resilience Conference. Brno: Global change research centre, Academy of Sciences of the Czech Republic, v. v. i., (Stojanov, R.; Žalud, Z.; Cudlín, P.; Farda, A.; Urban, O.; Trnka, M.), s. 100 104. ISBN 978-80-904351-8-6. DE LUIS, M., ČUFAR, K., SAZ, M. A., LONGARES, L. A., CEGLAR, A. et al., 2014. Trends in seasonal precipitation and temperature in Slovenia during 1951 2007. Regional Environmental Change, Vol. 14, s. 1801 1810. ISSN 1436-378X. DEL RÍO, S., FRAILE, R., HERRERO, L., PENAS, A., 2007. Analysis of recent trends in mean maximum and minimum temperatures in a region of the NW of Spain (Castilla y Leon). Theoretical and Applied Climatology, Vol. 90, s. 1 12. ISSN 1434-4483. DOMONKOS, P., TAR, K., 2003. Long-term changes in observed temperature and precipitation series 1901 1998 from Hungary and their relations to large scale changes. Theoretical and Applied Climatology, Vol. 75, s. 131 147. ISSN 1434-4483. DUMITRESCU, A., BOJARIU, R., BIRSAN, M.-V., MARIN, L., MANEA, A., 2015. Recent climatic changes in Romania from observational data (1961 2013). Theoretical and Applied Climatology, Vol. 122, s. 111 119. ISSN 1434-4483. FEIDAS, H., MAKROGIANNIS, T., BORA-SENTA, E., 2004. Trend analysis of air temperature time series in Greece and their relationship with circulation using surface and satellite data: 1955 2001. Theoretical and Applied Climatology, Vol. 79, s. 185 208. ISSN 1434-4483. GOCIC, M., TRAJKOVIC, S., 2013. Analysis of changes in meteorological variables using Mann-Kendall and Sen s slope estimator statistical tests in Serbia. Global and Planetary Change, Vol. 100, s. 172 182. ISSN 0921-8181. HARTMANN, D. L., KLEIN TANK, A. M. G., RUSTICUCCI, M., ALEXANDER, L. V., BRÖNNIMANN, S. et al., 2013. Ob - servations: Atmosphere and Surface. In: Climate Chan ge 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. [Stocker, T. F., Qin, D., Plattner, G.-K., Tignor, M., Allen, S. K., et al.]. Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA. ISBN 978-1107661820. HOY, A., SEPP, M., MATSCHULLAT, J., 2013. Atmospheric circulation variability in Europe and northern Asia (1901 2010). Theoretical and Applied Climatology, Vol. 113, s. 105 126. ISSN 1434-4483. HUTH, R., POKORNÁ, L., 2004a. Trendy jedenácti klimatických prvků v období 1961 1998 v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 57, č. 6, s. 136 146. ISSN 0026-1173. HUTH, R., POKORNÁ, L., 2004b. Parametric versus non-parametric estimates of climatic trends. Theoretical and Applied Climatology, Vol. 77, s. 107 112. ISSN 1434-4483. KENDALL, M. G., 1975. Rank Correlation Methods. Londýn: Griffin. ISBN 0852641990. KLEIN TANK, A. M. G., KÖNNEN, G. P., SELTEN, F. M., 2005. Signals of anthropogenic influence on European warming as seen in the trend patterns of daily temperature variance. International Journal of Climatology, Vol. 25, s. 1 16. ISSN 1097-0088. LIEBMANN, B., DOLE, R. M., JONES, C., BLADÉ, I., ALLU- RED, D., 2010. Influence of choice of time period on global surface temperature trend estimates. Bulletin of the American Meteorological Society, Vol. 91, s. 1485 1491. ISSN 1520-0477. MANN, H. B., 1945. Nonparametric tests against trend. Econometrica, Vol. 13, s. 245 259. ISSN 1468-0262. MOLIBA J., HUTH, R., BERANOVÁ, R., 2006. Roční chod trendů klimatických prvků v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 59, č. 1, s. 129 134. ISSN 0026-1173. MOŽNÝ, M., TOLASZ, R., NEKOVÁŘ, J., SPARKS, T., TRNKA, M., ŽALUD, Z., 2009. The impact of climate change on the yield and quality of Saaz hops in the Czech Republic. Agricultural and Forest Meteorology, Vol. 149, s. 913 919. ISSN 0168-1923. PHILIPONA, R., BEHRENS, K., RUCKSTUHL, C., 2009. How declining aerosols and rising greenhouse gases forced rapid warming in Europe since the 1980s. Geophysical Research Letters, Vol. 36, L02806. ISSN 1944-8007. POKORNÁ, L., KUČEROVÁ, M., HUTH, R., 2017. Annual cycle of temperature trends in Europe, 1961 2000. Global and Planetary Change, ISSN 0921-8181, submitted. RUCKSTUHL, C., PHILIPONA, R., BEHRENS, K., COEN, M. C., DÜRR, B. et al., 2008. Aerosol and cloud effects on solar brightening and the recent rapid warming. Geophysical Research Letters, Vol. 35, L12708. ISSN 1944-8007. SCHERRER, S. C., CEPPI, P., CROCI-MASPOLI, M., APPEN- Meteorologické Zprávy, 71, 2018 111

ZELLER, C., 2012. Snow-albedo feedback and Swiss spring temperature trends. Theoretical and Applied Climatology, Vol. 110, s. 509 516. ISSN 1434-4483. SCHERRER, S. C., APPENZELLER C., 2014. Fog and low stratus over the Swiss Plateau a climatological study. International Journal of Climatology, Vol. 34, s. 678 686. ISSN 1097-0088. SOLOMON, S., QIN, D., MANNING, M., CHEN, Z., MARQUIS, M., AVERYT, K. B., TIGNOR, M., MILLER H. L. (eds.), 2007. The Scientific Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA. ISBN 978 0521 88009-1. ŠKÁCHOVÁ, H., ŽÁK, M., 2009. Vánoční obleva v Česku fakt nebo mýtus? Meteorologické zprávy, roč. 62, č. 6, s. 188 199. ISSN 0026-1173.1 STJERN, C. W, KRISTJANSSON, J. E, HANSEN, A. W., 2009. Global dimming and global brightening an analysis of surface radiation and cloud cover data in northern Europe. International Journal of Climatology, Vol. 29, s. 643 653. ISSN 1097-0088. TOLASZ, R., 2012. Počasí v České republice v roce 2011. Meteorologické zprávy, roč. 65, č. 2, s. 33 35. ISSN 0026-1173. TOLASZ, R., 2013. Počasí v České republice v roce 2012. Meteorologické zprávy, roč. 66, č. 1, s. 1 5. ISSN 0026-1173. TOLASZ, R., 2014. Počasí v České republice v roce 2013. Meteorologické zprávy, roč. 67, č. 1, s. 1 5. ISSN 0026-1173. TOLASZ, R., 2015. Počasí v České republice v roce 2014. Meteorologické zprávy, roč. 68, č. 1, s. 1 7. ISSN 0026-1173. TOLASZ, R., ČEKAL, R., KOLÁŘOVÁ, L., ŠKÁCHOVÁ, H., 2016. Rok 2015 v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 69, č. 1, s. 1 9. ISSN 0026-1173. TOLASZ, R., ČEKAL, R., ŠKÁCHOVÁ, H., ŠKOLOUDOVÁ, L., 2017. Rok 2016 v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 69, č. 1, s. 1 7. ISSN 0026-1173. TOLASZ, R., BALÁKOVÁ, L., ČEKAL, R., ŠKÁCHOVÁ, H., 2018. Rok 2017 v České republice. Meteorologické zprávy, roč. 70, č. 1, s. 1 9. ISSN 0026-1173. VAN DEN BESSELAAR, E. J. M., SANCHEZ-LORENZO, A., WILD, M., KLEIN TANK, A. M. G., DE LAAT, A. T. J., 2015. Relationship between sunshine duration and temperature trends across Europe since the second half of the twentieth century. Journal of Geophysical Research: Atmospheres, Vol. 120, s. 10 823 10 836. ISSN 2169-8996. WANG, H., SCHUBERT, S., SUAREZ, M., CHEN, J., HOERLING, M., KUMAR, A., PEGION, P., 2009. Attribution of the seasonality and regionality in climate trends over the United States during 1950 2000. Journal of Climate, Vol. 22, s. 2571 2590. ISSN 0894-8755. WIBIG, J., GLOWICKI, B., 2002. Trends of minimum and maximum temperature in Poland. Climate Research, Vol. 20, s. 123 133. ISSN 1616-1572. WILD, M., 2009. Global dimming and brightening: a review. Journal of Geophysical Research: Atmospheres, Vol. 114, D00D16. ISSN 2156-2202. YAN, X.-H., BOYER, T., TRENBERTH, K., KARL, T. R., XIE, S.-P., et al., 2015. The global warming hiatus: Slowdown or redistribution? Earth s Future, Vol. 4, s. 472 482. ISSN 2328-4277. Lektoři (Reviewers): RNDr. Lenka Crhová, Mgr. Pavel Zahradníček, Ph.D. Novinky v geoinformatice Konference GIS Esri v ČR 7. a 8. li stop adu 2018 Konference GIS Esri je největší konferencí věnovanou geoinformatice v České republice. Vedle využití GIS v inženýrských sítích a veřejné správě patří mezi významná probíraná témata také dálkový průzkum Země, ochrana přírody a ovzduší, monitoring změny klimatu i hlukové znečištění. Přijďte se podívat na možnosti současných geoinformačních technologií jak ve výzkumu, tak při jejich praktických aplikacích. Více informací o konferenci a přihlášku naleznete na stránkách www.arcdata.cz. Partner konference: Mediální partneři: portal.cz 112 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

SILNÉ SRÁŽKY VE VOGÉZÁCH A KRUŠNÝCH HORÁCH Jana Minářová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., Boční II 1401, 141 31 Praha 4-Spořilov, jana.minarova@ufa.cas.cz Extreme precipitation in the Vosges Mountains and the Ore Mountains. The study focuses on extreme precipitation in the Vosges Mountains (VG) and the Ore Mountains (KH), two low mountain ranges in central part of Europe. The Weather Extremity Index (WEI) was employed for daily precipitation totals from 168 meteorological stations in VG and 167 stations in KH. The WEI enabled to select 54 most intense extreme precipitation events (EPEs) in KH and VG. Several characteristics of the EPEs were investigated in the paper. The results demonstrated that the EPEs lasted mostly 1 2 days in both regions, whereas they affected a smaller part of VG as compared to KH. Stationary fronts occurred most frequently during EPEs in VG, while cyclones in KH. Most of the cyclones in KH during EPEs originated from cold air cut-off process and they often had Vb track from Mediterranean towards the north-east. Even during the fifth strongest EPE in VG, the extreme precipitation was related to Vb low, this time strongly deflected westwards. KLÍČOVÁ SLOVA: srážky extrémní srážky silné Index extremity počasí Krušné hory Vogézy KEYWORDS: extreme precipitation heavy rainfall Weather Extremity Index Ore Mountains Vosges Mountains 1. ÚVOD Silné srážky jsou jedním z nejdůležitějších faktorů způsobujících povodně, jedno z nejčastějších přírodních nebezpečí uprostřed Evropy, které stále přináší mnoho obětí a vysoké socio-ekonomické škody, jako např. v srpnu 2002 (Thieken et al. 2005; Ulbrich et al. 2003). Záplavy i jiné nepřímé dopady extrémních srážek, jako sesuvy půdy či eroze, mohou být dokonce rizikovější než přímé dopady silných srážek, protože mohou ovlivnit mnohem větší oblasti, a to i území za hranicemi vlastní oblasti výskytu silné srážky. Aby bylo možné zajistit efektivní krizové řízení v období zvětšeného výskytu rizikových faktorů, je nezbytné rozšířit znalosti o extrémních srážkových událostech, neboť středoevropská společnost i nadále zůstává vůči takovýmto událostem zranitelná. Např. v roce 2013 byly zaznamenány velké ztráty způsobené červnovými silnými srážkami (Merz et al. 2014; Van der Schrier et al. 2013). Navíc je podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Pachauri et al. 2014) pravděpodobný nárůst frekvence a intenzity extrémních srážek v Evropě i v budoucnosti, z čehož plyne, že detailní porozumění vzniku a působení extrémních srážek je stěžejní i pro jejich přesnější budoucí modelování. Předpokládané změny ve výskytu extrémních srážek nejsou však na regionální úrovni zcela jasné a známé (Pfahl et al. 2017), což motivuje k regionálním analýzám silných srážek. Silné srážky se navíc vyznačují časovým a prostorovým rozložením, které je ještě komplikovanější v orograficky výrazných oblastech (Barry 2008). Tato studie tak zkoumá silné srážky na regionální úrovni v oblastech s členitým reliéfem, konkrétně ve Vogézách (severovýchodní Francie) a Krušných horách. Výběr těchto území souvisí s jejich morfologickou podobností a silným orografickým vlivem na srážky, který v obou oblastech způsobuje velké rozdíly v ročním úhrnu mezi návětrnou a závětrnou stranou. Závětrná strana jak v Krušných horách (Podkrušnohorské pánve), tak ve Vogézách (Hornorýnská nížina) patří mezi nejsušší oblasti v České republice, kde je dokonce zcela nejsušší (Tolasz et al. 2007), resp. Francii (Sell 1998). Ve Vogézách bylo studium silných srážek dosud omezeno hlavně na starší literární zdroje popisující případy velkých srážkových nebo povodňových událostí (Baulig 1950; Hirsch 1972; Maire 1979; Fink et al. 1996; van Meijgaard a Jilderda 1996) vyjma kampaně COPS (Convective and Orographicallyinduced Precipitation Study), která se zabývala závětrnou konvekcí ve Vogézách (Labbouz et al. 2013; Planche et al. 2013). Jiné novější studie se zabývaly očekávanými změnami v četnosti a výskytu silných srážek zejména v Porýní (Bosshard et al. 2013; Pelt et al. 2014) a jižním Německu (Söder et al. 2009). Až studie Minářové et al. (2017a) poskytla analýzu většího souboru silných srážek, ta však byla založena na bodovém přístupu, takže neposkytla žádnou prostorovou informaci o oblasti zasažené silnou srážkou, která je pro krizové řízení stěžejní. V Krušných horách (české části) pojednávaly starší literární zdroje o jednotlivých silných srážkových a povodňových událostech (Hladný a Barbořík 1967; Kakos 1975, 1977; Kynčil a Lůžek 1979; Kynčil 1983; Chamas a Kakos 1988). Brázdil et al. (2005) zkoumali dvou a víceleté povodňové události za období 1500 2002 a Štekl et al. (2001) silné srážky s denním úhrnem nad 150 mm za období 1879 2000; obě studie byly provedeny pro území celé České republiky. V Německu zkoumala Zolina (2014) denní úhrny přesahující 1 mm za období 1950 2008. Variabilita srážek v Krušných horách byla analyzována v české části (Tolasz et al. 2007) a v saské části (Franke et al. 2004; Küchler a Sommer 2005) také zvlášť. Srážkami v kraji Drážďany se podrobněji zabýval projekt REGKLAM Regionales Klimaanpassungs-programm für die Modellregion Dresden (Bernhofer et al. 2009; Heidenreich a Bernhofer 2011), který porovnával normál 1961 1990 s obdobím 1991 až 2005. Změnami silných srážek, včetně jejich předpokládaného budoucího vývoje (1901 až 2100), se pak zabývali Hänsel et al. (2015). Pouze projekt česko-saské klimatologické spolupráce INTERKLIM (2014), který se věnoval variabilitě a modelování srážek včetně těch silných (nad 95. a 99. percentil), zkoumal území Krušných hor přeshraničně, avšak nevěnoval se ani příčinám ani charakteristikám silných srážek. Článek vychází z dizertační práce autorky (Minářová 2017), včetně dalších autorských citací, a shrnuje její hlavní výsledky, které se týkají rozboru a srovnání charakteristik silných srážkových událostí ve Vogézách a Krušných horách. Text článku je členěn následovně: druhá část popisuje studovaná území, třetí část použitá staniční srážková data, čtvrtá část metody, pátá část základní rysy silných srážek ve Vogézách a Krušných horách, šestá část popisuje signifikantně závislé charakteristiky silných srážek ve Vogézách a Krušných horách, sedmá část tři nejvýznamnější události v každém území a poslední osmá část shrnuje studii a naznačuje, jaké jsou možnosti rozšíření výzkumu v budoucnosti. 2. OBLAST VOGÉZ A KRUŠNÝCH HOR Vogézy (VG) v severovýchodní Francii a Krušné hory (KH) na česko-německé hranici představují dvě středně vysoká pohoří střední Evropy (obr. 1). Vzhledem k jejich takřka kolmé orientaci k převažujícímu proudění vzduchu od západu dochází v obou pohořích k orografickému ovlivnění srážek, Meteorologické Zprávy, 71, 2018 113

Obr. 1 Zájmové území (a) Vogézy (VG) a (b) Krušné hory (KH), včetně rozmístění srážkoměrných stanic. Fig. 1. Study area of (a) the Vosges Mountains (VG) and (b) the Ore Mountains (KH), and the distribution of rain gauges in it. kdy zaznamenáváme nejvyšší roční úhrny na návětrné straně a ve vrcholových partiích v důsledku orografického zesílení srážek, zatímco nejnižší v závětří, v důsledku srážkového stínu (REKLIP 1995; Pechala a Böhme 1975). VG vrcholí na Grand Ballon (1 424 m n. m.) a průměrné roční srážkové úhrny jsou nejvyšší v blízkosti horského hřebene a nejnižší v jeho závětří, tj. Hornorýnské nížině. Hlavní srážkovou sezonou je na horách zima, zatímco v oblasti Hornorýnské nížiny léto (Sell 1998). KH vrcholí na Klínovci (1 244 m n. m.) a hlavní srážkovou sezonou je léto, i když ve vyšších polohách najdeme i sekundární zimní maximum. Orografický vliv na srážky zde, podobně jako ve VG, způsobuje nejčastěji rozdíly v průměrných úhrnech srážek mezi vlhčí návětrnou (německou Erzgebirge) stranou spolu s vyššími nadmořskými výškami, a sušší závětrnou (českou) stranou (DWD DDR a HMÚ ČSSR 1975). 3. SRÁŽKOVÁ DATA A DALŠÍ DATOVÉ VSTUPY Ve studii jsou analyzovány denní srážkové úhrny za období 1960 2013, které byly spolu s metadaty poskytnuty Météo- France, Německou meteorologickou službou DWD a Českým hydrometeorologickým ústavem. Ve VG se jednalo o data ze 168 stanic a v KH ze 167 stanic, z nichž většina pokrývala saskou část KH (viz obr. 1), přičemž, jak uvádí např. Barry (2008), jsou v závětří, tj. na české straně KH, srážkové procesy mnohem homogennější, a řidší pokrytí tohoto území daty, tedy výsledky zásadně neovlivní. Vzhledem k tomu, že některé časové řady neměly souvislé měření nebo některé stanice začaly s měřením ve studovaném období až později, byla další analýza omezena pouze na data z těch stanic, které měřily alespoň 27 let, tzn. polovinu 54letého studovaného období. Zbylá data sloužila k doplnění a průběžné verifikaci výsledků. Kritérium 27 let měření sice snížilo počet stanic ve Vogézách na 84, avšak výrazně zlepšilo kvalitu výsledků. Dalšími datovými vstupy byly odvozené komponenty rychlosti proudění vzduchu a toku vlhkosti na hladině 500 a 850 hpa ve 12:00 UTC z NCEP/NCAR (National Centers for Environmental Prediction/National Center for Atmospheric Research) reanalýz (Kalnay et al. 1996) v horizontálním rozlišení 2,5 zeměpisné šířky a délky za období 1960 2010 (Uppala et al. 2005). Hodnoty ze šesti gridových bodů pokrývajících každé zájmové území (v KH 10 15 v. d. a 50,0 až 52,5 s. š., ve VG 5 10 v. d. a 47,5 50,0 s. š.) byly zprůměrovány a přiřazeny k silným srážkovým událostem. Pokud událost trvala déle než jeden den, byla k ní přidělena hodnota odpovídající dnu s nejvyšší extremitou E ta (viz níže). Digitální model terénu (DMT) o rozlišení 100 m, zahrnující obě území, pocházel z GeoMapApp (http://www.marine-geo.org/tools/ maps_grids.php), Globální topografie s multirozlišením. Ma po - vé výstupy, ve kterých byl DMT použit jako podkladová mapa, byly vyprodukovány v softwaru Esri ArcGIS 10.5. 4. METODY A INDEX EXTREMITY POČASÍ (WEI) Nejprve byla testována homogenita časových řad denních úhrnů pomocí RHtests_dlyPrcp, package do R statistického softwaru, navrženého ETCCDI (Expert Team on Climate Change Detection and Indices) přímo pro testování homogenity denních srážkových úhrnů (Wang et al. 2010; Wang a Feng 2013). Test při výpočtu zohledňuje metadata a v této studii nenašel žádné významné nehomogenity v datech, až na řady ze dvou stanic ve Vogézách (Aillevillers a Faucogny), které byly tudíž homogenizovány. Nicméně rozdíl mezi homogenizovanými a nehomogenizovanými ročními úhrny byl zanedbatelný, a to v řádu do maximálně 10 3 mm. Analýza silných srážek zohlednila variabilní délku jejich trvání, tj. byly zkoumány jedno až 10denní (souvislé) srážkové úhrny. Deset dnů byla nejdelší stanovená doba silné srážky, což vycházelo z práce Pelta et al. 2014, kde právě 10denní srážkové události byly rozhodující pro výskyt povodní v Hornorýnském povodí. Tyto jedno až 10denní srážkové úhrny byly použity jako vstupní data ke stanovení silných srážkových událostí EPEs (Extreme Precipitation Events). EPEs byly vybrány podle Indexu extremity počasí WEI (Weather Extremity Index), který při výpočtu zohledňuje jak variabilní délku trvání události, tak její plošný rozsah (Müller, Kaspar 2014). Index udává odhad extremity silné srážkové události, což umožňuje jednoduché objektivní srovnání událostí. Metoda je následují- 114 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

cí: začne se odhadem doby opakování x-denního úhrnu na jednotlivých stanicích. Následně jsou logaritmické hodnoty těchto odhadů interpolovány do pravidelné mřížky bodů (v této práci 2 2 km) pomocí standardní geostatistické interpolační metody (zde Ordinary Kriging). Tyto logaritmické hodnoty v gridových bodech jsou poté převedeny zpět na doby opakování a seřazeny sestupně podle jejich hodnoty. Na takto seřazené gridové body se pak použije vzorec (1) počítající extremitu E ta od gridového bodu s nejčastější dobou opakování, ke kterému se postupně přidávají další a další gridové body s čím dál kratší dobou opakování. ( ) E = log G R = ta ta n i= 1 ( ) log N n Extremita E ta [log(rok)km] z (1) odpovídá součinu hodnoty poloměru kružnice R [km] nad územím a [km 2 ], které se sestává z i gridových bodů, a přirozeného logaritmu geometrického průměru G ta dob opakování N ti [rok] pro danou délku trvání t [den] (Müller, Kaspar 2014). Maximální hodnota extremity E ta udává hodnotu WEI a vymezuje oblast zasaženou danou událostí. Doba trvání události je pak dána první nejvyšší hodnotou extremity E ta spočítanou postupně pro jeden den, dva dny až 10 dnů dlouhé události s tím, že všechny různě dlouhé události se musí překrývat a hodnota extremity pro každý den události musí být vyšší než nula, tzn., že jednodenní srážky po celou dobu trvání události jsou dostatečně signifikantní. Takto se sestaví seznam srážkových událostí, který může být seřazen podle hodnoty WEI od nejsilnější srážkové události (s největší extremitou). Následně je nutno rozhodnout, kolik událostí bude analyzováno. V této práci bylo vybráno 54 nejsilnějších událostí v každém studovaném území (VG a KH), které jsou dále označeny EPEs. Celkem 54 EPEs odpovídá průměrně jedné EPE za rok studovaného období. Vybrané charakteristiky 54 nejsilnějších EPEs byly v KH a VG analyzovány zvlášť a následně porovnány. Pro porovnání jednotlivých charakteristik byla testována jejich závislost, resp. nezávislost Pearsonovým χ 2 (chí-kvadrát) testem (Greenwood a Nikulin 1996); pokud byly charakteristiky shledány závislé, tak se z χ 2 reziduí zjistilo, zda jsou korelovány kladně nebo záporně, a spočítal se Cramérův koeficient V (Cramér 1946), který udává, jak silná je vazba mezi dvěma charakteristikami. Pro Pearsonův χ 2 test nezávislosti bylo nezbytné kategorizovat jednotlivé charakteristiky EPEs (Minářová et al. 2017b). Časově byly EPEs rozděleny na krátké (1 2 dny) a dlouhé (3 10 dnů), tato kategorizace souvisí s frekvenčním rozdělením jedno až 10denních EPEs, podle kterého v souboru EPEs v obou zájmových oblastech výrazně převažují jedno až dvoudenní události. EPEs byly také rozděleny na SHY (summer half-year) a WHY (winter half-year) EPEs podle toho, zda se vyskytly v letní (duben září), resp. zimní (říjen březen) polovině roku, a také podle výskytu v meteorologické sezoně (jarní spring EPEs až zimní winter EPEs). Prostorově byly EPEs rozčleněny podle procenta zasaženého území na local (zasahující do 20 % území), district ti a (1) a) b) (20 49 %), regional (50 79 %) a large (80 a více procent území zasaženého událostí). Reliéf byl v kategorizaci také zohledněn, a to podle polohy gravitačního centra spočítaného z gridových hodnot doby opakování následovně: EPEs nejvíce zasahující hory (od hlavního horského hřbetu směrem dolů, až po nadmořskou výšku 450 m v KH a 400 m na návětrné straně a 300 m na závětrné straně ve VG) byly označeny MT (mountain), EPEs zasahující hlavně předpolí F (foreland; západně až severozápadně od hřbetu) a zápolí L (lee; Podkrušnohorské pánve v KH a Hornorýnská nížina ve VG). Stanovená nadmořská výška vymezující MT v KH a VG nemohla být stejná vzhledem k vyšší průměrné nadmořské výšce v KH ve srovnání s VG (obr. 1). Čtvrtá dodatečná kategorie T (total) byla přidána, aby byl zohledněn případ, kdy byly gridové body s dlouhou dobou opakování rozprostřeny po celém území bez zřejmého těžiště. EPEs byly rovněž kategorizovány podle synoptické situace určené na základě synoptických map, dostupných na http:// www.wetterzentrale.de/. Událost, při které bylo zájmové území pod vlivem tlakové níže, byla označena low, zatímco událost pod vlivem brázdy nízkého tlaku vzduchu trough. Do kategorie zonal byly řazeny události, během nichž v oblasti převažovalo zonální západní proudění vzduchu, zatímco do kategorie meridional pokud se jednalo o proudění meridionální. Vzhledem k tomu, že ve VG nebylo při žádné z EPEs pozorováno čistě meridionální proudění, nýbrž pouze severozápadní, byly takové události kategorizovány jako NW. Tato kategorizace byla osobně diskutována se specialistou na synoptiku nad Evropou Dr. Hoyem, autorem publikací (např. Hoy et al. 2012a, 2012b). Synoptická situace během EPEs byla také kategorizována podle synoptických odvozených veličin tak, že vznikly kategorie EPEs s jihovýchodním (JV), jihozápadním (JZ), severozápadním (SZ) a severovýchodním (SV) prouděním vzduchu, resp. tokem vlhkosti na hladině 500 a 850 hpa. 5. CHARAKTERISTICKÉ RYSY SILNÝCH SRÁŽEK VE VG A KH 5.1 Doba trvání EPEs Doba trvání EPEs ve VG (obr. 2) dokládá, že EPEs trvaly v obou oblastech nejčastěji 1 až 2 dny. Události s delší dobou trvání se vyskytly v KH jen řídce, a ještě méně často ve VG, kde dokonce nejdelší událost oproti 10dennímu maximálnímu stanovenému limitu trvala pouze 5 dnů. To může souviset s větší rychlostí a střídáním vzduchových hmot blíže k oceánu, a hlavně v daném území se souvisejícími rychlými změnami v aktivitě srážkové události. WEI totiž umožňuje vymezit nejsilněj- Obr. 2 Četnost doby trvání 54 EPEs v (a) VG a (b) KH krátké události jsou znázorněny oranžově a dlouhé zeleně. Fig. 2. Frequency of duration of 54 EPEs in (a) VG and (b) KH short EPEs are represented in orange and long EPEs in green. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 115

ší jedno až desetidenní událost/i v rámci kontinuálnějšího (delšího) srážkového období, tzn. že epizody silných srážek, oddělené obdobím s malými nebo žádnými úhrny, budou považovány za samostatné v důsledku snížení extremity E ta při nízkém úhrnu. a) b) 5.2 Sezonalita EPEs Sezonní rozložení EPEs (obr. 3) ukazuje, že se EPEs v obou oblastech vyskytovaly během celého roku a nebyly soustředěny pouze do jednoho ročního období. To platí i pro silné události (WEI větší než 50). Ve VG byly EPEs rozloženy rovnoměrněji během roku než v KH, nejvíce se jich vyskytlo na podzim (21 EPEs), včetně tří nejsilnějších, zatímco v KH hlavně v létě (35 EPEs). V KH se nejsilnější událost vyskytla na přelomu jara a léta a další dvě nejsilnější v létě. Tedy v KH se EPEs nejčastěji vyskytovaly v hlavní sezoně srážek, zatímco ve VG nikoliv; tam je hlavní srážkovou sezonou zima, popř. léto (v Hornorýnské nížině). Ve VG se tedy jeví, že sezonnost extrémních srážek neodpovídá sezonnosti srážek průměrných, což bylo rovněž naznačeno v bodové analýze silných srážek (Minářová et al. 2017a). 5.3 Synoptická situace během EPEs Co se týče synoptické situace během EPEs, 26 EPEs ve VG souviselo s brázdou nízkého tlaku vzduchu a 17 s očekávaným zonálním prouděním. Při brázdě nízkého tlaku vzduchu byla oblast VG často ovlivněna zvlněnou studenou frontou, se kterou souvisely i dvě nejsilnější události ve VG. Šest EPEs ve VG souviselo s SZ prouděním (kategorie NW) a zbylých pět s tlakovou níží. Při EPEs souvisejících s tlakovou níží byly zaznamenány dokonce dva případy, během nichž se událost vyskytla v návaznosti na tlakovou níži pohybující se po dráze Vb z oblasti severní Itálie směrem na severovýchod (Bebber 1891), tentokrát silně západně vychýlené. To byl případ i páté nejsilnější události ve VG, která začala 23. května 1983, trvala čtyři dny a zasáhla největší část VG (Minářová et al. 2017c). Podobná dráha cyklony byla stručně zmíněna i ve studii týkající se této květnové události v Alsasku a Lotrinsku (Paul a Roussel 1985). Oproti tomu většina EPEs (33) v KH souvisela dle očekávání s tlakovou níží a často s níží typu cut-off, tedy níží, která vzniká izolováním zatečeného studeného vzduchu. Tomu odpovídá také výskyt události z přelomu května/června 2013, která vedla k rozsáhlým povodním ve střední Evropě (Grams et al. 2014). Dle naší analýzy se v KH jednalo o nejsilnější událost, Obr. 3 Sezonní rozdělení a WEI 54 EPEs v (a) VG a (b) KH jarní EPEs jsou znázorněny kosočtvercem, letní čtvercem, podzimní trojúhelníkem a zimní kroužkem; tři nejsilnější události jsou očíslovány. Fig. 3. Seasonal distribution and the WEI of 54 EPEs in (a) VG and (b) KH the diamonds represent the spring EPEs, squares the summer EPEs, triangles the autumn EPEs, and circles the winter EPEs; the three strongest EPEs are numbered. a) b) Obr. 4 Signifikantně závislé charakteristiky EPEs na jednoprocentní hladině významnosti v (a) VG a (b) KH tři nejsilnější události (viz tab. 1) jsou očíslovány počínaje tou nejsilnější (č. 1); nejsilnější událost v KH není znázorněna, protože byla mimo vstupní soubor synoptických dat (upraveno podle Minářové et al. 2017b). Pozn.: hodnoty proudění vzduchu a toku vlhkosti jsou znázorněny s opačným znaménkem, aby graf odpovídal světovým stranám. Fig. 4. Significantly dependent characteristics of EPEs at 1% significance level in (a) VG and (b) KH three strongest EPEs from VG and KH (Tab. 1) are numbered starting from the strongest (No. 1), except the first in KH where it was beyond the available synoptic dataset (adapted from Minářová et al. 2017b). Note that the reversed values of the components of airflow and flux of specific humidity are displayed to match the cardinal points. 116 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

Obr. 5 Srážkové pole a zasažená oblast při třech nejsilnějších EPEs ve VG (upraveno podle Minářová et al. 2017c). Fig. 5. Precipitation total and the affected area during three most intense EPEs in VG (adapted from Minářová et al. 2017c). jež zasáhla celé studované území KH (Minářová et al. 2017a). Ve 35 % EPEs souvisejících s tlakovou níží, se níže pohybovaly po dráze Vb. To byl případ i druhé nejsilnější události v KH, spjaté s rozsáhlými povodněmi ve střední Evropě v roce 2002 (Rudolf a Rapp 2002). Tato událost byla velmi významná právě v KH, protože zde, ve východní části KH na stanici Zinnwald- Georgenfeld (877 m n. m.), naměřili 12. srpna 2002 ve střední Evropě mimo alpský region třetí nejvyšší denní úhrn srážek 312 mm od začátku souvislého měření (Munzar et al. 2011). Druhou nejčastější synoptickou situací během EPEs v KH (8 EPEs) bylo silné zonální proudění ze západu. Se silným zonálním prouděním souvisela i šestá nejsilnější událost v KH z 27. prosince 1986, která trvala 7 dnů a zasáhla více než 80 % KH. Zbytek EPEs byl spjat s brázdou nízkého tlaku vzduchu (7 EPEs) nebo silným meridionálním prouděním. 6. ZÁVISLÉ CHARAKTERISTIKY EPES VE VG A KH Charakteristiky EPEs ve VG a KH závislé na hladině významnosti 1 % (obr. 4) jsou znázorněny pro hodnoty rychlosti proudění vzduchu ve VG na hladině 500 hpa a toku vlhkosti v KH na hladině 850 hpa. Zde je nutno poznamenat, že tok vlhkosti na hladině 850 hpa byl v KH vybrán vzhledem k jeho nejsilnější závislosti na polovině roku s tím, že také ostatní synoptické veličiny (tok vlhkosti na hladině 500 hpa a proudění vzduchu na 500 a 850 hpa) na ní byly signifikantně závislé a vykazovaly stejnou (kladnou/zápornou) korelaci s dalšími charakteristikami, jako tok vlhkosti na hladině 850 hpa. Totéž platí i ve VG, kde byla znázorněna rychlost proudění vzduchu na hladině 500 hpa rovněž z důvodu nejsilnější závislosti na ročním období oproti jiným synoptickým veličinám. Ve VG byla prokázána signifikantní závislost charakteristik EPEs na sezoně, na polovině roku byla závislost nevýznamná. To může souviset s definicí SHY / WHY, neboť když byl výpočet proveden pro SHY březen srpen (místo duben září), vyšla závislost signifikantní. Důvodem může být rozdílné rozložení srážek během roku mezi VG a KH, s maximem ve VG v prosinci (horské lokality) a červnu (Hornorýnská nížina) oproti červenci v KH. V KH byly charakteristiky EPEs významně závislé jak na sezoně, tak na polovině roku, silněji však na polovině roku. Dle obr. 4 je patrné, že převažující krátké EPEs mají tendenci výskytu ve VG v létě a na podzim při Z až JZ proudění, kdy je oblast často pod vlivem brázdy nízkého tlaku vzduchu. Tyto události zasahují nejčastěji předpolí VG (F). V KH mají krátké události také tendenci výskytu v letní polovině roku, avšak při S až SV toku vlhkosti, a nejčastěji souvisejí s tlakovou níží. Tyto události zasahují většinou 20 50 % KH. Oproti tomu dlouhé události se v KH převážně vyskytují v zimní polovině roku při toku vlhkosti ze SZ, souvisejí se zonální cirkulací a obvykle zasahují širší část území (kolem 80 %). Ve VG jsou dlouhé události rovněž spjaty se zonální cirkulací, tedy se západním prouděním vzduchu, a vyskytují se od podzimu do jara. Tyto události zasahují převážně nejvyšší (horské MT) lokality VG. Výsledky závislých charakteristik EPEs se jeví reálné a platné dle všeobecných poznatků o srážkách, na druhou stranu však neexistuje žádná podobná analýza, která by umožnila jejich přímou validaci. 7. TŘI NEJSILNĚJŠÍ SRÁŽKOVÉ UDÁLOSTI VE VG A KH Základní charakteristiky tří nejsilnějších událostí ve VG a KH jsou uvedeny v tab. 1. Ve VG byly události podobně silné a celkově spíše silnější než v KH. Vzhledem k tomu, že území VG nemá stejnou rozlohu jako území KH a WEI není na území lineárně závislý, spočítané WEI hodnoty nemohly být jednoduše porovnány mezi územími a musely být nejprve převedeny z jednoho území na druhé. Hodnoty WEI z VG byly převedeny na hodnoty odpovídající těm z KH následovně: spočítala se maximální teoreticky možná hodnota WEI ve VG a KH tak, že se uvažovala doba opakování maximálních 1 000 let v kaž- Obr. 6 Srážkové pole a zasažená oblast při třech nejsilnějších EPEs v KH. Fig. 6. Precipitation total and the affected area during three most intense EPEs in KH. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 117

dém uzlovém bodě. Poté byly hodnoty WEI ve VG vynásobeny podílem maximální teoretické hodnoty v KH a VG. 7.1 Tři nejsilnější EPEs ve VG Všechny tři nejsilnější srážkové události ve VG se vyskytly na podzim. Nejsilnější dvoudenní událost ve VG z listopadu 1996 (tab. 1) vykazovala nejvyšší úhrny srážek západně od Jižních Vogéz, např. 12. listopadu bylo naměřeno 68,6 mm na stanici Terre-Natale. Oblast ovlivňovala po celou dobu události zvlněná studená fronta oddělující vlhký a teplý vzduch nad Středomořím a střední Evropou od chladného vzduchu nad západním pobřežím Evropy. Výše ležící brázda nízkého tlaku vzduchu a především silný termický gradient v nižších hladinách zapříčinily silné srážky, které nejvíce zasáhly JZ VG (obr. 5). Tato událost vedla ke zvýšení průtoku vodních toků a rozvodnění bylo zaznamenáno jak na řece Saôně 13. 11. (EPTB nedatováno) tak později dne 14. 15. 11. i na Mosele (průměrný denní průtok 1 350 m 3 s 1 na stanici Cochem dle dat z GRDC Koblenz Global Runoff Data Centre). Druhá událost byla zároveň nejdéle trvající (5 dnů) v celém souboru EPEs ve VG. Vyskytla se v září 1986, a právě kvůli jejímu dlouhému trvání zasáhla větší část VG než událost z listopadu 1996 (68 % oproti 47 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 61,2 mm naměřili 14. 9. na stanici Badonvillers západoseverozápadně od Středních Vogéz. Podobně jako u předchozí události byla oblast VG pod vlivem zvlněné studené fronty, od níž se západně ve vyšších hladinách nacházela brázda nízkého tlaku vzduchu. Přes území tak během 5 dnů přecházely mělké tlakové níže tvořící se na frontálním rozhraní, což vyústilo v silné srážky. Tato událost opět vedla ke zvýšení průtoku zejména na řece Mosele (20násobné zvýšení průměrné denní hodnoty na stanici Perl), dále na Máze a Sáru (GRDC). Třetí událost je ze 17. září 2006. Jakožto jednodenní událost zasáhla i nejmenší část VG (35 %). Nejvyšší úhrn 142,0 mm byl naměřen na stanici Padoux severně od města Épinal. Oblast byla toho dne pod vlivem východního proudění a mělké tlakové níže situované mezi severní Itálií a jižním Německem, která se během dne odklonila na JV. Konvekce hrála při události zřejmě významnou roli (Tolasz et al. 2007). Událost vedla k menšímu nárůstu průtoku oproti dvěma předchozím událostem, avšak o to rychlejšímu (nárůst průměrného denního průtoku na stanici Perl byl dle GCDR z 27 m 3.s 1 17. září na 426 m 3.s 1 19. září). Tab. 1 Tři nejsilnější EPEs ve VG a KH a jejich základní charakteristiky. Table 1. Three strongest EPEs in VG and KH, and their characteristics; from left to right: EPE, study area, starting date, duration [day], affected area [km 2 ], extremity expressed by WEI [log(yr)km], and synoptic situation during EPEs. Zvlněná studená fronta stands for stationary cold front and Tlaková níže for owl cyclone low ( konvekce stands for convection). EPE Oblast Počáteční datum Doba trvání [den] Zasažené území [km 2 ] Index extremity WEI [log(rok)km] 7.2 Tři nejsilnější EPEs v KH Tři nejsilnější srážkové události v KH se vyskytly v letní polovině roku. Nejsilnější srážková a zároveň nedávná událost zasahující 100 % území KH (obr. 6) z r. 2013 (tab. 1) souvisela, jak už bylo zmíněno výše, s odříznutím zatečeného studeného vzduchu. Během této události došlo k dlouhotrvajícím silným srážkám ve střední Evropě. V KH byl naměřen nejvyšší denní úhrn srážek 107,5 mm ve východní části na stanici Rechenberg-Bienenmühle-Holzhau, nedaleko státní hranice s ČR. Tato událost, často zmiňovaná v literatuře, měla za následek rozsáhlé povodně v povodí řek Labe a Dunaj (Stein a Malitz 2013), které způsobily významné škody socio-ekonomického charakteru i ztráty na životech (Merz et al. 2014; Schröter et al. 2015). Druhá událost ze srpna 2002 souvisela s cyklonou pohybující se po dráze Vb a byla rovněž významná ve středoevropském kontextu, hlavně kvůli zničujícím rozsáhlým povodním, které po ní následovaly (Ulbrich et al. 2003). Jak už bylo zmíněno výše, nejvyšší denní úhrn v KH i celkově ve sledovaných oblastech byl při události naměřen na stanici Zinnwald- Georgenfeld a 24hodinový úhrn na této stanici počínaje 03:00 UTC 12. 8. dosáhl dokonce 354,0 mm. Takovýto úhrn nesouvisel pouze s teplou a vlhkou cyklonou, která se pohybovala po dráze Vb, nad střední Evropou se stala stacionární a je často zmiňována v souvislosti se silnými srážkami ve střední Evropě (Hofstätter et al. 2016). Významnou roli také sehrály jak orografické zesílení srážek na severních svazích KH při severním proudění, tak vnořená konvekce (James et al. 2004). To vedlo i k bleskovým povodním v KH (Goldberg a Bernhofer 2003). Třetí událost v KH byla 6denní, začala 1. srpna 1983 a zasáhla 92 % území KH. Tato událost souvisela podobně jako ta srážkově nejsilnější s izolováním zatečeného studeného vzduchu a Müller et al. (2015) ji popsali jako čtvrtou nejsilnější srážkovou událost v ČR za období 1961 2010. Tato událost podle autorů však díky předcházející velké nenasycenosti půdy a převažujícímu suchu nevedla k podstatnému zvýšení průtoku vodních toků. Synoptická situace 1 VG 11.11.1996 5 14 840 137 zvlněná studená fronta 2 VG 12.09.1986 5 21 312 135 zvlněná studená fronta 3 VG 17.09.2006 1 11 108 132 tlaková níže (konvekce) 1 KH 28.05.2013 7 16 060 135 tlaková níže (cut-off) 2 KH 11.08.2002 2 14 132 121 tlaková níže (Vb) 3 KH 01.08.1983 6 14 740 116 tlaková níže (cut-off) 8. ZÁVĚR A VÝHLED DO BUDOUCNA Silné srážky (EPEs) byly ve Vogézách (VG) a Krušných horách (KH) definovány pomocí Indexu extremity počasí (WEI), který byl prvně aplikován na regionální úrovni a jehož hodnoty byly prvně převedeny do podoby porovnatelné mezi územími pomocí maximální možné hodnoty WEI. Studie ukázala, že existují určité podobné charakteristiky mezi srážkami v obou oblastech, jako je např. jejich časté krátké trvání (1 2 dny), i to, že se vyskytují během celého roku. Zároveň však ze studie vyplývá, že sezonní rozložení srážek ve VG neodpovídá rozložení ročních průměrů, zatímco v KH spíše ano, a to s největší četností EPEs v letní polovině roku. V KH zasahovaly EPEs větší část území (až 100 %) než ve VG a souvisely nejčastěji s tlakovou níží nad střední Evropou, zatímco ve VG byly často vázány na zvlněnou studenou frontu a nejvíce postihovaly návětrnou stranu pohoří. Tlakové níže související s EPEs v KH vznikaly převážně izolováním zatečeného studeného vzduchu a/nebo byly spojeny s cyklonami pohybujícími se po dráze Vb (ze Středomoří na severovýchod), která je často zmiňována v souvislosti s velkoplošnými srážkami a povodněmi ve 118 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

střední Evropě. Dokonce i dvě EPEs ve VG (z 10 srážkově nejsilnějších) souvisely s vlivem cyklony pohybující se po dráze Vb, která byla však výrazně západně vychýlena. Možností, jak rozšířit tento výzkum, který zatím dále neprobíhá, existuje celá řada. Jednou z cest je rozvést analýzu synoptických podmínek během EPEs a povodní následujících po EPEs. K tomu lze doporučit použití Indexu cirkulační extremity, navrženého Kašparem a Müllerem (2014), a Indexu extremity povodní (Müller et al. 2015), protože tyto indexy jsou snadno porovnatelné s hodnotami WEI vzhledem k jejich podobnému způsobu definování. Dalším a velkým přínosem by byla analýza hodinových úhrnů srážek, která by vedla k vytvoření nového souboru silných srážkových událostí a poskytla tak podrobnější informace o převažujících jedno až dvoudenních událostech jak ve VG, tak v KH. Podstatné poznatky by rovněž přinesly obdobné analýzy v jiných středně vysokých pohořích střední části Evropy, neboť jedině více regionálních analogických analýz může vést k objektivnímu porovnávání výsledků mezi jednotlivými územími, a tím ke všeobecnějším závěrům o silných srážkách v tomto typu reliéfu. Poděkování: Autorka děkuje Météo-France, Deutsche Wetterdienst a Českému hydrometeorologickému ústavu za poskytnutá data. Další poděkování patří projektu CRREAT reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_0 03/0000481 financovaného z EFRR (OP VVV) a projektu OPPK CZ.2.16/3.1.00/24512 za podporu během poslední části výzkumu. Literatura: BARRY, R. G., 2008. Mountain Weather and Climate Third Edition [online]. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press [vid. 2016-07-11]. ISBN 978-0-511-75475-3. Dostupné z WWW: http://ebooks.cambridge.org/ref/id/ CBO9780511754753. BAULIG, H., 1950. Les inondations de décembre 1947. Publications du Comité consultatif météorologique du Bas- Rhin. BEBBER VAN, W. J., 1891. Die Zugstrassen der barometrischen Minima nach den Bahnenkarten der deutschen Seewarte für den Zeitraum 1875 1890. BERNHOFER, CH., SURKE, M., LEIBNIZ-INSTITUT FÜR ÖKOLOGISCHE RAUMENTWICKLUNG (ed.), 2009. Das Klima in der REGKLAM-Modellregion Dresden. Berlin: Rhombos-Verl. Publikationsreihe des BMBF-geförderten Projektes REGKLAM Regionales Klimaanpassungsprogramm für die Modellregion Dresden, 1. ISBN 978-3-941216-22-8. BOSSHARD, T., KOTLARSKI, S., ZAPPA, M., SCHÄR, CH., 2013. Hydrological Climate-Impact Projections for the Rhine River: GCM RCM Uncertainty and Separate Temperature and Precipitation Effects. Journal of Hydrometeorology [online]. Vol. 15(2), s. 697 713. ISSN 1525-755X. Dostupné z: doi:10.1175/jhm-d-12-098.1. BRÁZDIL, R. et al. 2005. Historické a současné povodně v České republice [online]. Brno: Masarykova univerzita, Praha: Český hydrometeorologický ústav [vid. 2017-04-27]. ISBN 978-80-210-3864-6. Dostupné z WWW: https://www.muni.cz/ vyzkum/publikace/636476. CRAMÉR, H., 1946. Mathematical methods of statistics [online]. Princeton: Princeton University Press [vid. 2017-03-06]. ISBN 978-1-4008-8386-8. Dostupné z: http://public.eblib.com/ choice/publicfullrecord.aspx?p=4510778. DWD DDR a HMÚ ČSSR, 1975. Podnebí a počasí v Krušných horách. Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury. EPTB, nedatováno. Reperes de crue Saône / Programme d Actions de Prévention des Inondations EPTB Saône Doubs [online] [vid. 2016-08-05]. Dostupné z: http://www.eptb-saone-doubs.fr/reperes-de-crue. FINK, A., ULBRICH, U., ENGEL, H.,1996. Aspects of the January 1995 flood in Germany. Weather [online]. Vol. 51(2), s. 34 39. ISSN 1477-8696. Dostupné z: doi:10.1002/j.1477-8696.1996. tb06182.x. FRANKE, J., GOLDBERG, V., EICHELMANN, U., FREY- DANK, E., BERNHOFER, CH., 2004. Statistical analysis of regional climate trends in Saxony, Germany. Climate Research [online]. Vol. 27(2), s. 145 150. Dostupné z: doi:10.3354/ cr027145. GOLDBERG, V., BERNHOFER, CH., 2003. The flash flood event in the catchment of the river Weisseritz (eastern Erzgebirge, Saxony) from 12. 14. August 2002 meteorological and hydrological reasons, damage assesment and disaster management. In: EGS AGU EUG Joint Assembly [online]. 5134 [vid. 2016-07-20]. Dostupné z: http://adsabs.harvard.edu/ abs/2003eaeja...5134g. GRAMS, C. M., BINDER, H., PFAHL, S., PIAGET, N., WERNLI, H., 2014. Atmospheric processes triggering the central European floods in June 2013. Nat. Hazards Earth Syst. Sci. [online]. Vol. 14(7), s. 1691 1702. ISSN 1684-9981. Dostupné z: doi:10.5194/nhess-14-1691-2014. GREENWOOD, P. E., NIKULIN, M. S., 1996. A guide to chi- -squared testing. New York: Wiley. Wiley series in probability and statistics. ISBN 978-0-471-55779-1. HÄNSEL, S., SCHUCKNECHT, A., BÖTTCHER, F., BERN- HOFER, CH., MATSCHULLAT, J., 2015. Nieder schlagsveränderungen in Sachsen von 1901 bis 2100 Starkniederschlags und Trockenheitstrends [online]. Offenbach am Main: Selbstverlag des Deutchen Wetterdienstes [vid. 2017-04-27]. ISBN 978-3-88148-487-9. Dostupné z: http://nbn-resolving. de/urn:nbn:de:101:1-201510028198. HEIDENREICH, M., BERNHOFER, CH. (ed.), 2011. Klimaprojektionen für die REGKLAM-Modellregion Dresden. Berlin: Rhombos Verl. Publikationsreihe des BMBF-geförderten Projektes REGKLAM Regionales Klimaanpassungsprogramm für die Modellregion Dresden, 2. ISBN 978-3-941216-71-6. HIRSCH, F., 1972. Bassin représentatif de la Bruche: Intensité des pluies dans le bassin, une méthode d analyse. Société Météorologique de France. Bulletin, s. 443 456. HLADNÝ, J., BARBOŘÍK, J., 1967. Studie krátkodobých hydrologických předpovědí v povodí Ohře. Sborník HMÚ. Vol. 1, s. 1 38. HOFSTÄTTER, M., CHIMANI, B., LEXER, A., BLÖSCHL, G., 2016. A new classification scheme of European cyclone tracks with relevance to precipitation. Water Resources Research [online]. n/a-n/a. ISSN 1944-7973. Dostupné z: doi:10.1002/2016wr019146. HOY, A., JAAGUS, J., SEPP, M., MATSCHULLAT, J., 2012a. Spatial response of two European atmospheric circulation classifications (data 1901 2010). Theoretical and Applied Climatology [online]. Vol. 112(1 2), s. 73 88. ISSN 0177-798X, 1434-4483. Dostupné z: doi:10.1007/s00704-012- 0707-x. HOY, A., SEPP, M., MATSCHULLAT, J., 2012b. Atmospheric circulation variability in Europe and northern Asia (1901 to 2010). Theoretical and Applied Climatology [online]. Vol. 113(1 2), s. 105 126. ISSN 0177-798X, 1434-4483. Dostupné z: doi:10.1007/s00704-012-0770-3. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 119

CHAMAS, V., KAKOS, V., 1988. Mimořádná průtrž mračen a povodeň na Jílovském potoce dne 1. 7. 1987. Sborník Československé geografické společnosti. Vol. 93(4), s. 265 278. INTERKLIM, 2014. Der Klimawandel im böhmisch-sächsischen Grenzraum. Změna klimatu v česko-saském pohraničí. Dresden: Sächsisches Landesamt für Umwelt. JAMES, P., STOHL, A., SPICHTINGER, N., ECKHARDT, S., FORSTER, C., 2004. Climatological aspects of the extreme European rainfall of August 2002 and a trajectory method for estimating the associated evaporative source regions. Natural Hazards and Earth System Science. Vol. 4(5/6), s. 733 746. KAKOS, V., 1975. Meteorologické příčiny povodní v první polovině prosince 1974. VTEI. č. 3 4. KAKOS, V., 1977. Meteorologické příčiny povodní v oblasti Krušných hor. VTEI. č. 9. KALNAY, E. et al., 1996. The NCEP/NCAR 40-Year Reanalysis Project. Bulletin of the American Meteorological Society [online]. Vol. 77(3), s. 437 471. ISSN 0003-0007. Dostupné z: doi:10.1175/1520-0477(1996)077<0437:tnyrp>2.0.co;2 KAŠPAR, M., MÜLLER, M., 2014. Combinations of large-scale circulation anomalies conducive to precipitation extremes in the Czech Republic. Atmospheric Research [online]. Vol. 138, s. 205 212. ISSN 0169-8095. Dostupné z: doi:10.1016/j. atmosres.2013.11.014 KÜCHLER, W., SOMMER, W., 2005. Klimawandel in Sachsen: Sachstand und Ausblick [online]. Dresden: Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft [vid. 2017-04-27]. Dostupné z: http://www.umwelt.sachsen.de/umwelt/ download/klima/klimawandel_ges(1).pdf KYNČIL, J., 1983. Povodně v Krušných horách a jejich podhůří v letech 1784-1981: Příspěvek k dějinám čes. hydrologie. B.m.: Povodí Ohře, podnik pro provoz a využití vodních toků. KYNČIL, J., LŮŽEK, B., 1979. Historické povodně v povodí Bíliny a Ohře. B.m.: Povodí Ohře. LABBOUZ, L., VAN BAELEN, J., TRIDON, F., REVERDY, M., HAGEN, M. et al., 2013. Precipitation on the lee side of the Vosges Mountains: Multi-instrumental study of one case from the COPS campaign. Meteorologische Zeitschrift [online]. Vol. 22(4), s. 413 432. Dostupné z: doi:10.1127/0941-2948/2013/0413 MAIRE, G., 1979. Analyse des fortes pluies de 1h à 48h: Bassin de l Ill, région Alsace. Strasbourg: Ministère de l agriculture, Université Louis Pasteur. MERZ, B., ELMER, F., KUNZ, M., MÜHR, B., SCHRÖTER, K., UHLEMANN-ELMER, S., 2014. The extreme flood in June 2013 in Germany. La Houille Blanche [online]. č 1, s. 5 10. ISSN 0018-6368, 1958-5551. Dostupné z: doi:10.1051/ lhb/2014001. MINÁŘOVÁ, J., MÜLLER, M., CLAPPIER, A., 2017a. Seasonality of mean and heavy precipitation in the area of the Vosges Mountains: dependence on the selection criterion. International Journal of Climatology [online]. Vol. 37(5), s. 2654 2666. ISSN 1097-0088. Dostupné z: doi:10.1002/ joc.4871. MINÁŘOVÁ, J., MÜLLER, M., CLAPPIER, A., KAŠPAR, M., 2017b. Comparison of extreme precipitation characteristics between the Ore Mountains and the Vosges Mountains (Europe). Theoretical and Applied Climatology [online]. [vid. 2017-08- 28]. ISSN 0177-798X, 1434 4483. Dostupné z: doi:10.1007/ s00704-017-2247-x. MINÁŘOVÁ, J., MÜLLER, M., CLAPPIER, A., KAŠPAR, M., 2017c. Characteristics of Extreme Precipitation in the Vosges Mountains region (North-Eastern France). [in press] [online]. Dostupné z: doi:10.1002/joc.5102. MINÁŘOVÁ, J., 2017. Heavy precipitation in mid-elevation mountain systems in Central Europe: a comparative study between the Vosges (France) and the Krušné hory (Czech Republic). Disertační práce (Ph.D.). Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, 12. 9. 2017. 142 s. Vedoucí práce Miloslav MÜLLER. MÜLLER, M., KASPAR, M., 2014. Event-adjusted evaluation of weather and climate extremes. Natural Hazards and Earth System Science [online]. Vol. 14(2), s. 473 483. ISSN 1684-9981. Dostupné z: doi:10.5194/nhess-14-473-2014. MÜLLER, M., KAŠPAR, M., VALERIÁNOVÁ, A., CRHOVÁ, L., HOLTANOVÁ, E., GVOŽDÍKOVÁ, B., 2015. Novel indices for the comparison of precipitation extremes and floods: an example from the Czech territory. Hydrology and Earth System Sciences [online]. Vol. 19(11), s. 4641 4652. ISSN 1607-7938. Dostupné z: doi:10.5194/hess-19-4641-2015. MUNZAR, J., AUER, I., ONDRÁČEK, S., 2011. Central European one-day precipitation record. Vol. 64(4), s. 107 112. PACHAURI, R. K. et al., 2014. Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Geneva, Switzerland: IPCC [vid. 2016-08- 08]. ISBN 978-92-9169-143-2. Dostupné z: http://epic.awi. de/37530/. PAUL, P., ROUSSEL, I., 1985. Les précipitations exceptionnelles d avril et mai 1983 à l origine des fortes crues en Alsace et en Lorraine. PECHALA, F., BÖHME, W. (ed.), 1975. Podnebí a počasí v Krušných horách. 1. vyd. Praha: SNTL. PELT VAN, S. C., JBEERSMA, J. J., BUISHAND, T. A., VAN DEN HURK, B. J. J. M., SCHELLEKENS, J., 2014. Uncertainty in the future change of extreme precipitation over the Rhine basin: the role of internal climate variability. Climate Dynamics [online]. Vol. 44(7 8), s. 1789 1800 [vid. 2015-04- 09]. ISSN 0930-7575, 1432-0894. Dostupné z: doi:10.1007/ s00382-014-2312-4. PFAHL, S., O GORMAN, P. A., FISCHER, E. M., 2017. Understanding the regional pattern of projected future changes in extreme precipitation. Nature Climate Change [online]. [vid. 2017-05-22]. ISSN 1758-678X. Dostupné z: doi:10.1038/ nclimate3287. PLANCHE, C., WOBROCK, W., FLOSSMANN, A. I., TRIDON, F., LABBOUZ, L., VAN BAELEN, J., 2013. Small scale topography influence on the formation of three convective systems observed during COPS over the Vosges Mountains. Meteorologische Zeitschrift [online]. Vol. 22(4), s. 395 411. Dostupné z: doi:10.1127/0941-2948/2013/0402. REKLIP, 1995. Klimaatlas Oberhein Mitte-Süd: REKLIP, Regio- Klima-Projeckt. Zürich, Suisse: Vdf Hochschulverl. ISBN 978-3-7281-2105-9. RUDOLF, B., RAPP, J., 2002. Das Jahrhunderthochwasser der Elbe: Synoptische Wetterentwicklung und klimatologische Aspekte. DWD Klimastatusbericht. s. 172 187. SELL, Y., 1998. L Alsace et les Vosges. Lausanne (Suisse): Delachaux et Niestlé. ISBN 9782603011003. SCHRÖTER, K., KUNZ, M., ELMER, F., MÜHR, B., MERZ, B., 2015. What made the June 2013 flood in Germany an exceptional event? A hydro-meteorological evaluation. Hydrol. Earth Syst. Sci. [online]. Vol. 19(1), s. 309 327. ISSN 1607-7938. Dostupné z: doi:10.5194/hess-19-309-2015. SÖDER, M., CONRAD, M., GÖNNER, T., KUSCH, W., 2009. Les changements climatiques en Allemagne du Sud: Ampleur Conséquences Stratégies [online]. Brochure. Mainz: Klimaveränderung und Konsequenzen für die Wasserwirtschaft 120 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

(KLIWA) [vid. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.kliwa.de/ download/changements_climatique_en_allemagne_du_sud. pdf. STEIN, CH., MALITZ, G., 2013. Das Hochwasser an Elbe und Donau im Juni 2013 [online] [vid. 2016-07-27]. ISBN 978-3- 88148-470-1. Dostupné z: http://www.diss.fu-berlin.de/docs/ receive/fudocs_document_000000019277. ŠTEKL, J., BRÁZDIL, R., KAKOS, V., JEŽ, J., TOLASZ, R., SOKOL, Z., 2001. Extrémní denní srážkové úhrny na území ČR v období 1879 2000 a jejich synoptické příčiny. 1. vyd. Praha: Národní klimatický program České republiky. ISBN 80-85813- 92-0. THIEKEN, A. H., MULLER, M., KREIBICH, H., MERZ, B., 2005. Flood damage and influencing factors: New insights from the August 2002 flood in Germany. Water Resources Research [online]. Vol. 41(12), W12430. ISSN 0043-1397. Dostupné z WWW: doi:10.1029/2005wr004177. TOLASZ, R., 2007. Altas podnebí Česka / Climate Atlas of Czechia [online]. 1. vyd. B.m.: Český hydrometeorologický ústav, Universita Palackého [vid. 2016-09-27]. ISBN 978-80-86690-26-1. Dostupné z WWW: http://www.muni.cz/iba/ research/publications/728305?lang=cs. ULBRICH, U., BRÜCHER, T., FINK, A. H., LECKEBUSCH, G. C., KRÜGER, A., PINTO, J. G. 2003. The central European floods of August 2002: Part 1 Rainfall periods and flood development. Weather [online]. Vol. 58(10), s. 371 377. ISSN 1477-8696. Dostupné z: doi:10.1256/wea.61.03a. UPPALA, S. M. et al., 2005. The ERA-40 re-analysis. Quarterly Journal of the Royal Meteorological Society [online]. Vol. 131(612), s. 2961 3012. ISSN 1477-870X. Dostupné z: doi:10.1256/qj.04.176. VAN DER SCHRIER, G. et al., 2013. Central European flooding 2013 Euro4m CIB [online]. [vid. 2014-02-10]. Dostupné z WWW: http://cib.knmi.nl/mediawiki/index.php/central_ European_flooding_2013. VAN MEIJGAARD, E., JILDERDA, R., 1996. The Meuse flood in January 1995. Weather [online]. Vol. 51(2), s. 39 45. ISSN 1477-8696. Dostupné z: doi:10.1002/j.1477-8696.1996. tb06183.x. WANG, X. L., FENG, Y., 2013. RHtests_dlyPrcp User Manual. Climate Research Division, Atmospheric Science and Technology Directorate, Science and Technology Branch, Environment Canada, Toronto, Ontario, Canada, Retrieved February. Vol. 25, 2014. WANG, X. L., CHEN, H., WU, Y., FENG, Y., PU, Q., 2010. New Techniques for the Detection and Adjustment of Shifts in Daily Precipitation Data Series. Journal of Applied Meteorology and Climatology [online]. Vol. 49(12), s. 2416 2436 [vid. 2015-05- 04]. ISSN 1558-8424. Dostupné z WWW: doi:10.1175/2010j AMC2376.1. ZOLINA, O., 2014. Multidecadal trends in the duration of wet spells and associated intensity of precipitation as revealed by a very dense observational German network. Environmental Research Letters [online]. Vol. 9(2), 025003. ISSN 1748-9326. Dostupné z WWW: doi:10.1088/1748-9326/9/2/025003. Lektoři (Reviewers): doc. RNDr. Daniela Řezáčová, CSc., Mgr. Michal Žák, Ph.D. INFORMACE RECENZE ZEMŘEL PhDr. ŠTĚPÁN ULBRICH (10. 1. 1929 24. 5. 2018) V 89 letech zemřel PhDr. Štěpán Ulbrich působící v Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) dvacet let ve funkci vedoucího oddělení vědeckotechnických informací a také jako vedoucí redaktor časopisu Meteorologické zprávy po dobu patnácti let (1969 1983). Štěpán Ulbrich se narodil na východním Slovensku a byl vychován v láskyplném prostředí adoptivní rodiny v Bratislavě, kde studoval na reálném gymnáziu (1941 1945) s dokončením po válce v Praze. I když si své soukromí pečlivě chránil, často se zmiňoval o nezpochybnitelném charakteru otce a jeho vlivu na svou výchovu. V roce 1957 absolvoval Filozofickou fakultu UK, obor knihovnictví, čeština. Přehled pracovní kariéry PhDr. Štěpána Ulbricha je stručný a svým způsobem příznačný pro dříve narozenou generaci: zaměstnanecké poměry bývaly dlouhodobé. Do roku 1962 pracoval v Ústřední zemědělské a lesnické knihovně jako vedoucí oddělení a posléze jako zástupce ředitele knihovny, v letech 1963 1983 v ČHMÚ a od roku 1984 až do důchodu ve Výzkumném ústavu potravinářském. Oddělení vědeckotechnických informací, jehož vedoucím v ČHMÚ byl, sestávalo z odborné knihovny, dokumentace, edičního oddělení (neperiodické publikace, Meteorologické zprávy), kreslírny a tiskárny spojené s expedicí. Pro bytostného intelektuála bylo velmi obtížné a stresující řídit svou skladbou nesourodé pracoviště. Do náplně oddělení patřilo např. i psaní předloh (matric) odborných bulletinů Denní přehled počasí, Měsíční přehled počasí, Zemědělská meteorologická zpráva a také Věstník Ministerstva lesního a vodního hospodářství. Provozní zajišťování bulletinů dávalo zabrat, zejména, pokud se týkalo dodržování termínů vydání Věstníku MLVH. Z vlastní zkušenosti vím, jaké trápení jsme měli také s externím zajišťováním tisku neperiodických publikací včetně Meteorologických zpráv. Především zásluhou Štěpána Ulbricha získaly Meteorologické zprávy opět status pravidelně vycházejícího časopisu. Nejbližší spolupracovníci, členové redakční rady i autoři vždy oceňovali jeho profesionální přístup a korektní vystupování. Základní faktografický význam mají jeho práce bibliografické. Dvousvazková Československá meteorologická bibliografie 1918 až 1968 (spoluautorka K. Kadulová), vydaná v roce 1970, zahrnuje na 787 stranách celkem 2 980 neanotovaných záznamů excerpovaných z knižních publikací i 208 časopisů domácí i zahraniční provenience. Druhou publikací, vydanou v roce 1979, je Bibliografie časopisu Meteorologické zprávy 1947 1977 (spoluautor Z. Horký). Štěpán Ulbrich byl vzdělaný, citlivý a sociálně vnímavý, vždy ochotný pomáhat bližním v těžkých životních situacích. Měl rád přírodu a lidi. Nevím, zda se setkal s dílem alžbětinského básníka Johna Donna, ale odkazová sentence Pokud je to možné, vycházej dobře se všemi lidmi, aniž by ses vzdal sám sebe přesně odpovídá jeho přesvědčení. Snad mohu na závěr parafrázovat, že v duchu svého oblíbeného rčení Den jako korálek by si jistě přál, aby se z korálkových dnů radovalo co nejvíce lidí. Zdeněk Horký Meteorologické Zprávy, 71, 2018 121

MĚŘENÍ VYBRANÝCH METEOROLOGICKÝCH PRVKŮ NA LABSKÉ BOUDĚ A LUČNÍ BOUDĚ V CHLADNÉ ČÁSTI ROKU Stanislava Kliegrová, Český hydrometeorologický ústav, pobočka Hradec Králové, Dvorská 410, 503 11 Hradec Králové, stanislava.kliegrova@chmi.cz Martin Hynčica, Český hydrometeorologický ústav, pobočka Ústí nad Labem, Kočkovská 18/2699, 400 11 Ústí nad Labem, martin.hyncica@chmi.cz Measurement of some meteorological elements at Labská bouda and Luční bouda in cold season of the year. Results of measurements of some meteorological elements at nearby mountain climatological stations (Labská bouda and Luční bouda) are compared in the study. The comparison is made of results from cold season of the year (November to May), when the greatest differences were observed, especially in the precipitation total and the amount of snow. First, there are briefly described problems related to climatological measurements at mountain stations with emphasis on precipitation. In the next sections, differences in average air temperature, average wind velocity, snow cover and its water content in the cold part of the year (November to May) are compared between these two stations from the beginning of the parallel measurements (cold season 2009/2010). The influence of wind velocity on precipitation totals and depths of snow cover is discussed. The difference in wind velocities between the locations can be attributed to varying landscape around the stations. While the Luční bouda station is situated on a plain without any vegetation, there is the vegetation in the vicinity of the Labská bouda station. The results of the measurement of the depth of the snow cover are also compared, which depends not only on the selection of a characteristic site but also on the careful measurements by well trained observers. KLÍČOVÁ SLOVA: efekt srážkoměru aerodynamický klimatologická stanice horská Labská bouda Luční bouda úhrn srážek výška sněhové pokrývky vodní hodnota sněhu KEYWORDS: wind-induced rain gauge error mountain climatological station Labská bouda Luční bouda precipitation total depth of snow cover water content of snow cover 1. ÚVOD Klimatologická data z horských stanic patří k velmi ceněným a užitečným údajům, ale měření a pozorování zde mají svá specifická úskalí spojená s extrémním prostředím hor. I v České republice, kde pohoří nedosahují nadmořských výšek nejvyšších evropských hor, lze zaznamenat mnoho problémů spojených s pozorováním v horských lokalitách. Značnou chybou je zatíženo měření srážek, přičemž tato chyba souvisí nejvíce s vlivem větru na srážkové úhrny (aerodynamický efekt srážkoměru). Na horských stanicích jsou dlouhodobě měřeny větší rychlosti větru, jeho působení na srážkové úhrny je zde větší než na níže položených stanicích. Větší rychlosti větru způsobují vyšší míru vyvanutí srážek ze srážkoměru; anglicky se tento jev nazývá undercatch. Srážkoměr, který vytváří překážku v proudění, ovlivňuje tvar proudnic, což za vhodných podmínek vede ke strhávání srážek mimo záchytnou plochu srážkoměru. Výsledkem je snížení naměřených srážkových úhrnů. Vyvanutí se projevuje u tuhých, smíšených i kapalných srážek, přičemž u kapalných srážek dochází k podhodnocení srážek přibližně o 2 15 %, u tuhých pak o 10 50 % (Sevruk 2004). Ptáček (2012) popsal chyby měření srážek na několika manuálních srážkoměrných stanicích a zjistil, že na horských stanicích může vítr snižovat úhrn tuhých srážek v zimních měsících až o 30 %. Tyto procentuální ztráty jsou závislé na rychlosti větru, s rostoucí rychlostí větru je ztráta srážek větší, intenzitě srážek, typu srážkové částice a typu srážkoměru, popřípadě použití protivětrných štítů. Obecně platí, že pro tuhé srážky se největší ztráty vyskytují při velmi nízké teplotě, kdy padají lehké sněhové částice, které jsou náchylné k vyvanutí ze srážkoměru (Lapin, Priadka 1987). Opačným procesem vyvanutí srážek je navívání sněhu do srážkoměru, které naopak zvyšuje srážkové úhrny. Ve srovnání se ztrátou srážek vyvanutím je však dopad tohoto procesu považován za méně významný. Například Sevruk (1982) udá- Obr. 1 Klimatologická stanice ČHMÚ Luční bouda. Fig. 1. Climatological station CHMI Luční bouda. Obr. 2 Klimatologická stanice ČHMÚ Labská bouda. Fig. 2. Climatological station CHMI Labská bouda. 122 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

vá, že maximální přírůstek navanutím sněhu do srážkoměru se pohybuje v rámci desetin milimetru. Na vysokohorských stanicích jsou značné problémy také s měřením sněhové pokrývky. Obecně lze říci, že na měření výšky nového sněhu i celkové výšky sněhové pokrývky má velký vliv zvolené místo měření, tedy umístění sněhoměrné tyče a prkénka. Vyšší průměrná rychlost větru na horských stanicích ztěžuje výběr místa pozorování sněhové pokrývky, neboť je důležité, aby bylo měření prováděno na místech co nejméně ovlivněných větrem, a aby tak byla zachována co možná nejlepší reprezentativnost pro danou lokalitu. Tato místa by se neměla nacházet na návětrných či závětrných místech, ale ani na rovinách, kde vítr dosahuje velké rychlosti, a snižuje tak výšku nového sněhu i celkovou výšku sněhové pokrývky. Nevhodně zvolené místo pozorování vede k narušení časových řad naměřené výšky nového sněhu, celkové výšky sněhové pokrývky i vodní hodnoty sněhu. Dalším z mnoha úskalí provozu vysokohorských stanic je například usazování silné námrazy na měřících přístrojích nebo přikrytí čidla přízemní teploty sněhovou pokrývkou. Nakonec zmiňme důležitý aspekt měření a pozorování na sta - nicích (nejenom horských), a tím je lidský faktor. Ten se mnohdy stává tím, co činí například měření sněhu komplikovaným, neboť časté střídání pozorovatelů může vést ke snižování kvality naměřených údajů a jejich nehomogenitám, proto se musí noví pozorovatelé neustále školit a zaučovat. K nejvýše položeným klimatologickým stanicím v České republice patří krkonošské stanice Luční bouda (1 413 m n. m., obr. 1) a Labská bouda (1 315 m n. m., obr. 2). Hlavním cílem předloženého článku je porovnání vybraných meteorologických prvků, s důrazem na úhrn srážek, výšku sněhové pokrývky a vodní hodnotu sněhu, mezi těmito blízkými horskými stanicemi, vzdušnou čarou vzdálenými 11,3 km, v období souběžného měření v chladném období (listopad až květen, 2009 až 2017), a analýza poměrně velkých rozdílů mezi těmito vybranými meteorologickými prvky, které jsou sledovány a komentovány laickou i odbornou veřejností. 2. HISTORIE MĚŘENÍ A VÝSLEDKY MĚŘENÍ VYBRANÝCH METEOROLOGICKÝCH PRVKŮ 2.1 Historie měření Historie měření na Labské boudě je poměrně dlouhá a bohatá. Pravidelné měření a pozorování srážek zde začalo 1. 1. 1961, klimatologické měření bylo započato 1. 1. 1979. Pozorovatelskou činnost zajišťovala nejprve horská služba (HS), po jejím odstěhování bylo měření od konce roku 1999 přerušeno až do roku 2002. Dne 4. 10. 2002 zde byla uvedena do provozu automatická klimatologická stanice, která byla obsluhována pracovníky přepravní firmy PUMR & RYBA, a to až do roku 2012 (s výjimkou období od podzimu 2004 do roku 2005, kdy přechodně opět pozorovali členové HS). Od podzimu 2012 byla uzavřena smlouva na zajištění pozorovatelské činnosti se soukromou společností AEZZ, a. s., a pozorovatelská činnost přešla na její zaměstnance, tedy personál chaty Labská bouda. Tab. 1 Průměrná denní teplota vzduchu T [ C], průměrná rychlost větru F [m.s 1 ], úhrn srážek SRA [mm], kumulativní výška nové sněhové pokrývky SNO [cm] a průměrná výška sněhové pokrývky SCE [cm] na stanicích Luční bouda (1 413 m n. m.) a Labská bouda (1 315 m n. m.) pro jednotlivá chladná období (listopad květen) od sezony 2009/2010 do sezony 2016/2017. Table 1. Average air temperature (T; C), average air velocity (F, m/s), precipitation total (SRA; mm), cumulative depth of new snow cover (SNO; cm) and average depth of snow cover (SCE; cm) at stations Luční bouda (1 413 m a. s. l.) and Labská bouda (1 315 m a. s. l.) for cold seasons (November May) from 2009/2010 to 2016/2017. Sezona T [ C] F [m.s 1 ] Luční bouda SRA [mm] SNO [cm] SCE [cm] T [ C] F [m.s 1 ] Labská bouda SRA [mm] SNO [cm] 2009/2010 2,0 6,3 356,4 307 48 2,4 4,0 660,4 303 58 2010/2011 2,6 6,1 364,3 322 47 1,5 4,3 682,1 326 59 2011/2012 1,9 6,7 321,8 490 94 0,8 4,9 784,0 313 118 2012/2013 3,1 6,0 461,7 370 64 2,5 3,5 779,8 454 72 2013/2014 0,2 6,2 424,1 223 17 0,4 3,7 727,4 166 41 2014/2015 1,4 6,5 307,5 170 42 0,8 3,9 784,9 399 73 2015/2016 0,8 6,3 426,0 275 28 0,2 3,5 920,5 424 54 2016/2017 2,6 5,6 333,0 252 42 2,1 3,3 777,5 324 86 SCE [cm] Tab. 2 Tabulka rozdílů (_R) a podílů (_P) mezi hodnotami z Luční boudy a Labské boudy z tab. 1. Table 2. Table of differences (_R) and ratios (_P) between values from Luční bouda and Labská bouda from Table 1. Sezona Rozdíly a podíly hodnot mezi Luční a Labskou boudou T_R [ C] F_R [m.s 1 ] SRA_P [mm] SNO_P [cm] SNO_R [cm] SCE_R [cm] 2009/2010 0,4 2,3 0,54 1,01 4 10 2010/2011 1,1 1,8 0,53 0,99 4 12 2011/2012 1,1 1,8 0,41 1,57 177 24 2012/2013 0,6 2,5 0,59 0,82 84 8 2013/2014 0,6 2,5 0,58 1,34 57 24 2014/2015 0,6 2,6 0,39 0,43 229 31 2015/2016 0,6 2,8 0,46 0,65 149 26 2016/2017 0,5 2,3 0,43 0,78 72 44 Měření na Luční boudě probíhalo od 1. 11. 1964 do 31. 10. 1986, kdy se jednalo o stanici srážkoměrnou a pozorování zajišťovali členové HS. Od 20. 1. 2009 zde byla ve spolupráci s HS zřízena automatická klimatologická stanice. Členové HS zajišťovali i pozorovatelskou činnost, a to až do přelomu let 2013 a 2014, kdy byla Luční bouda prodána soukromé společnosti AEZZ, a. s. a pozorovatelská činnost přešla na její zaměstnance (oficiálně od dubna 2014), tedy personál chaty Luční bouda. Přístroje obou stanic jsou umístěny na třímetrových kovových konstrukcích, které byly instalovány kvůli v zimě často zaznamenávané velké výšce sněhové pokrývky (obr. 1 a obr. 2). Co se týče přístrojového vybavení, obě stanice jsou od začátku automatizovaného měření vybaveny teplotně-vlhkostním čidlem HMP 45D a váhovým srážkoměrem MRW500, měření probíhají 4 metry nad zemí. Na Luční boudě byl v létě 2012 nainstalován na srážkoměr protivětrný štít firmy Meteoservis. Na obou stanicích se používá k měření rychlosti větru ultrazvukové čidlo (ve výšce 7 metrů nad zemí). 2.2 Výsledky měření vybraných meteorologických prvků V tab. 1 a v tab. 2 je uvedeno srovnání výsledků měření základních meteorologických prvků obou stanic pro nepřerušovaná období listopad až květen od počátku souběžného měření v roce 2009 do roku 2017. Lze vidět, že průměrná teplota vzduchu je na Luční boudě v souladu s vyšší nadmořskou Meteorologické Zprávy, 71, 2018 123

výškou nižší. Výjimkou je sezona 2009/2010, což se nepodařilo zatím uspokojivě vysvětlit, a data budou předmětem dalších analýz. Ve výsledcích měření ostatních meteorologických prvků se vliv nadmořské výšky neprojevuje a spíše než nadmořská výška ovlivňuje měření mikroklima stanice nebo okolní terén. Právě okolí stanice je zde důležitým faktorem. Zatímco stanice Luční bouda je umístěna na vysokohorské pláni bez vegetace, v blízkém okolí stanice Labská bouda vegetace je, zejména kleč. Některé stromy v blízkém okolí kovové konstrukce, na které jsou umístěna čidla na stanici na Labské boudě, dosahují výšky až kolem 5 metrů (obr. 2). Konfigurace okolního terénu ovlivňuje rychlost a směr větru, což pak může značně modifikovat srážkové úhrny na obou stanicích. Jelikož je průměrná rychlost větru vyšší na Luční boudě, lze předpokládat, že jeho účinek na srážky, zejména na jejich vyvanutí, tu bude větší. Rozdíly mezi srážkovými úhrny (SRA, tab. 2) jsou velké, na Luční boudě bylo v jednotlivých sledovaných obdobích naměřeno mezi 39 % a 59 % sum srážek na Labské boudě. Podíly a rozdíly ve výšce nového sněhu (SNO, tab. 2) jsou velmi rozmanité a těžko vysvětlitelné, liší se v jednotlivých sezonách velikostí i znaménkem. Podíl ve SNO ve většině sezon neodpovídá podílu SRA a je zřejmě ovlivněný zejména výběrem míst pro měření SNO na obou stanicích. SNO by se měla měřit, pokud možno na místě neovlivněném větrem, což je v horských podmínkách obzvlášť těžké zabezpečit. Celková výška sněhové pokrývky (SCE) je v průměru vyšší na Labské boudě, což je opět připisováno rozdílnému okolí obou stanic. Na Luční boudě je okolní terén rovinatý, a tím pádem náchylný k odvátí sněhové pokrývky a také k jejímu rychlejšímu odtávání v případě oteplení a slunného počasí, zatímco na Labské boudě měření probíhá na místě u paty stanice, která je obklopena rostoucí okolní vegetací. Dále je třeba si uvědomit, že do výsledků měření SNO a SCE vstupuje velmi výrazně i osoba pozorovatele, na jejíž pečlivosti a informovanosti velmi záleží. V případě Labské boudy a Luční boudy se vždy jednalo o spolupráci s více pozorovateli, ať už s pracovníky HS nebo soukromých firem, kteří se v některých obdobích střídali i poměrně často. Největší rozdíly v měření SCE byly zaznamenány v sezoně 2014/2015, a potom v poslední sezoně 2016/2017, kdy se řešil náhlý odchod pozorovatele na Labské boudě (podrobnosti rozebrány v Závěru). Zarážející je i velký rozdíl (zejména v SNO) a také nesoulad mezi SNO a SCE u sezony 2011/2012, který se autorům z metadat jednoduše vysvětlit nepodařilo. Tato sezona byla zároveň na sníh nejbohatší z celého v této stati sledovaného období a zároveň byly naměřeny největší hodnoty průměrných rychlostí větru. 3. ANALÝZA DENNÍCH DAT 3.1 Analýza rozdílu SRA a SNO Hypotézu, že největší podíl na rozdílu úhrnu srážek na obou stanicích mají v průměru větší rychlosti větru na Luční boudě, jsme se pokusili dokázat na analýze statistických vazeb mezi denními hodnotami daných meteorologických prvků. Nejprve byly spočteny rozdíly denních úhrnů srážek a průměrných denních rychlostí větru mezi oběma lokalitami, z analýzy byly vyloučeny dny beze srážek. Po jednotlivých sezonách byla na data aplikována metoda lineární regrese, kdy se vycházelo z předpokladu lineární závislosti rozdílů denních úhrnů srážek na rozdílech průměrných denních rychlostí větru. Ve všech sledovaných sezonách byla prokázána statisticky významná lineární závislost (v 7 případech na menší než 1% hladině významnosti, v jednom případě na menší než 2% hladině významnosti) rozdílu denních srážkových úhrnů na rozdílu Celková výška sněhové pokrývky [cm] Vodní hodnota sněhu [mm] 300 250 200 150 100 50 0 1 400 1 200 1 000 XI/2009 XII/2009 II/2010 III/2010 800 600 400 200 0 XI/2010 XII/2010 II/2011 III/2011 XI/2011 XII/2011 II/2012 IV/2012 V/2012 I/2013 Labská b. SCE IV/2013 V/2013 průměrných denních rychlostí větru, kdy rozdíly ve srážkových úhrnech jsou větší při větších rozdílech rychlosti větru. Jedná se o cca 0,4 až 1,6 mm na 1 m.s 1. Rozdíly v denních hodnotách SNO jsou na rozdílu průměrných denních rychlostí větru statisticky významně lineárně závislé (na menší než 5% hladině významnosti) jen ve dvou ze 7 analyzovaných sezon. Jednalo se o sezony 2013/2014 a 2014/2015. Závěr, že důvody rozdílů mezi sněhovou pokrývkou na obou lokalitách se musí hledat někde jinde než v rozdílech rychlostí větru, odpovídá metodice měření. Podle té by sněhová pokrývka měla být měřena na místech co nejméně ovlivňovaných větrem. 3.2 Analýza rozdílu v SCE a SVH Výška celkové sněhové pokrývky patří z hlediska měření k nejproblematičtějším meteorologickým prvkům, neboť je velmi lokálně proměnlivá. Horské prostředí, které je často ovlivňováno větrem, navíc tyto problémy ještě prohlubuje. Proto tedy záleží nejenom na výběru lokality pro sněhoměrnou tyč, ale také na pečlivé práci pozorovatele. Jak je vidět na obr. 3, kde jsou srovnány výšky sněhové pokrývky na obou stanicích, do konce roku 2013 byly rozdíly mezi oběma stanicemi v porovnání s následujícím obdobím nižší. Začátek období s velkými rozdíly v SCE do značné míry koresponduje se změnou pozorovatele (pozorovatelů) na Luční boudě v průběhu sezony 2013/2014. Bohužel ani v poslední hodnocené sezoně 2016/2017 se nepodařilo výrazně zkvalitnit měření výšky sněhové pokrývky na Labské boudě, kde I/2014 IV/2014 V/2014 I/2015 Luční b. SCE IV/2015 V/2015 I/2016 III/2016 XI/2016 XII/2016 II/2017 III/2017 Obr. 3 Celková výška sněhové pokrývky (SCE) na Luční boudě a Labské boudě pro chladná období (listopad až květen) sezon 2009/2010 až 2016/2017. Fig. 3. Depth of snow cover (SCE) for cold seasons (November May) from 2009/2010 to 2016/2017 at Luční bouda and Labská bouda. XI/2009 I/2010 III/2010 V/2010 XI/2010 I/2011 III/2011 V/2011 XI/2011 I/2012 III/2012 V/2012 XI/2012 I/2013 III/2013 V/2013 XI/2013 I/2014 III/2014 V/2014 I/2015 III/2015 V/2015 XI/2015 I/2016 III/2016 V/2016 XI/2016 I/2017 III/2017 V/2017 Labská b. SVH Luční b. SVH Obr. 4 Vodní hodnota sněhu (SVH) na Luční boudě a Labské boudě pro chladná období (listopad až květen) sezon 2009/2010 až 2016/2017, pro pondělky. Fig. 4. Water content of snow cover (SVH) for cold seasons (November May) from 2009/2010 to 2016/2017 at Luční bouda and Labská bouda, for Mondays. 124 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

a) b) Vodní hodnota sněhu [mm] 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 XI/2009 I/2010 III/2010 V/2010 XI/2010 I/2011 III/2011 V/2011 XI/2011 I/2012 III/2012 V/2012 XI/2012 I/2013 III/2013 V/2013 XI/2013 I/2014 III/2014 V/2014 I/2015 III/2015 V/2015 XI/2015 I/2016 III/2016 V/2016 XI/2016 I/2017 III/2017 V/2017 Vodní hodnota sněhu [mm] 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 XI/2009 I/2010 III/2010 V/2010 XI/2010 I/2011 III/2011 V/2011 XI/2011 I/2012 III/2012 V/2012 XI/2012 I/2013 III/2013 V/2013 XI/2013 I/2014 III/2014 V/2014 I/2015 III/2015 V/2015 XI/2015 I/2016 III/2016 V/2016 XI/2016 I/2017 III/2017 V/2017 Labská b. SVH Labská b. SVHV Luční b. SVH Luční b. SVHV Obr. 5 Vodní hodnota sněhu naměřená (SVH) a vodní hodnota sněhu vypočtená (SVHV) na Labské boudě (vlevo) a na Luční boudě (vpravo) pro chladná období (listopad až květen) sezon 2009/2010 až 2016/2017, pro pondělky. Fig. 5. Water content of snow cover measured (SVH) and water content of snow cover calculated (SVH) at Labská bouda (left) and Luční bouda (right) for cold seasons (November May) from 2009/2010 to 2016/2017, for Mondays. byly výpadky v měření dobrovolného pozorovatele nahrazovány odečtem ze sněhoměrné tyče pomocí webkamery, neboť nevhodné umístění tyče se projevovalo čím dál tím větším rozdílem v SCE mezi oběma lokalitami. Podobný průběh lze vypozorovat i u porovnání výsledků měření vodní hodnoty sněhu (měření probíhá jen jednou týdně, v pondělí) na uvedených stanicích (obr. 4), neboť tato hodnota je závislá na výšce sněhové pokrývky. Pro srovnání byla analyzována i empiricky vypočtená vodní hodnota sněhu (SVHV), která vychází z několika základních meteorologických prvků: denního úhrnu srážek, výšky nového a celkového sněhu a průměrného denního tlaku páry (Řičicová et al. 2006). Právě srovnání naměřené vodní hodnoty sněhové pokrývky a vypočítané vodní hodnoty sněhové pokrývky pro všechny pondělky od počátku souběžného měření obou stanic ukazuje, že měření SVH bylo prováděno spíše správně, neboť na obr. 5 křivka SVHV relativně dobře kopíruje křivku SVH téměř ve všech chladných sezonách (s výjimkou zimy 2011/2012, která se vyznačovala vysokými hodnotami celkové výšky sněhové pokrývky) na obou lokalitách. Porovnání SVHV a SVH vypovídá především o tom, jestli je SVH měřená správně. Pokud je nevhodně zvolené měřicí stanoviště, a tedy i nereprezentativní vstupy do výpočtu SVHV (např. právě SCE), tak ani hodnota SVHV nebude reprezentativní. 4. ZÁVĚR Rozdíly ve srážkových úhrnech měřených váhovými automatickými srážkoměry jsou mezi Luční boudou a Labskou boudou značné, ve sledovaných chladných sezonách (listopad až květen, 2009 až 2017) se sumy srážek na Luční boudě pohybovaly mezi 39 % a 59 % sum srážek na Labské boudě. Tyto rozdíly jsou do značné míry vysvětlitelné rozdílnými terény v okolí stanic, což souvisí i s vyššími průměrnými rychlostmi větru na Luční boudě, Obr. 6 Protivětrný štít na srážkoměru od firmy Meteoservis na Luční boudě (2012 2017). Fig. 6. Wind shield of the Meteoservis company rain gauge at Luční bouda (2012 2017). Obr. 7 Protivětrný štít na srážkoměr Treťjakov MWS 500 od firmy Meteoservis na Luční boudě (od května 2017). Fig. 7. Wind shield of the Meteoservis company Treťjakov MWS 500 rain gauge at Luční bouda (since May 20217). a tedy i s větší chybou měření srážek způsobenou vyvanutím ze srážkoměru na této lokalitě. Ve všech sledovaných sezonách byla prokázána statisticky významná lineární závislost rozdílu denních srážkových úhrnů na rozdílu průměrných denních rychlostí větru. Instalace protivětrného štítu od firmy Meteoservis na srážkoměr na Luční boudě (obr. 6), která proběhla v létě 2012, nepřinesla zásadní zmenšení průměrných rozdílů úhrnu srážek ve sledovaných obdobích. V květnu 2017 byl nainstalován na Luční boudě dokonalejší protivětrný štít (Treťjakov MWS 500 od firmy Meteoservis, obr. 7), jehož účinky budou sledované a vyhodnocené v následujících měsících. Problém s reprezentativním místem pro měření sněhové pokrývky je nejzřetelnější při měření celkové výšky sněhové pokrývky, a tím i stanovení vodní hodnoty sněhu. Nesrovnalosti v měření sněhové pokrývky, ať už se jedná o nový sníh nebo celkovou sněhovou pokrývku, mají zřejmě v různých obdobích různé kombinace příčin, ale podstatnou měrou do toho vstupuje lidský faktor (pozorovatelé). Situace se zhoršila po odchodu horské služby z Luční boudy na přelomu let 2013 a 2014. Pro dobrou úroveň měření sněhu je nutné vybrat vhodné místo pro umístění sněhoměrné tyče (tyčí), stálá spolupráce s pozorovateli a důsledná kontrola dat. Jako vhodný doplňující údaj lze v současné době využít i záběry z webových kamer, které jsou na obou stanicích instalovány. Na podzim 2016 byla po dohodě s pracovníky oddělení aplikované hydrologie ČHMÚ vytipována místa pro umístění sněhoměrných latí na Luční boudě, což mělo vliv na zlepšení kvality měření sněhové pokrývky na této lokalitě. V roce 2018 by měl být v rámci projektu Operačního programu Životní prostředí umístěn na Luční boudě automatický sněhoměr. Problematická situace vznikla v sezoně 2016/2017 na Labské boudě, kde byl po Meteorologické Zprávy, 71, 2018 125

nenadálém odchodu dobrovolného pozorovatele několikatýdenní výpadek v pozorování, a tedy i v měření výšky sněhové pokrývky, na přelomu kalendářního roku. Tou dobou jako jediné reálné řešení bylo zvoleno využití již instalované mobilní kamery, která je schopna snímat čidla i sněhoměrnou tyč na meteostožáru, a pracovník na pobočce ČHMÚ v Hradci Králové v případě příznivého počasí odečítal výšku sněhu z kamerových snímků. Bohužel umístění této tyče nebylo příliš reprezentativní vzhledem ke stále rostoucí vegetaci kolem stanice, takže se údaje s postupující zimní sezonou stále více rozcházely s údaji naměřenými na Luční boudě. Při kontrolním měření na lokalitě Labská bouda dne 10. 4. 2017 byly vytipovány některé další lokality pro umístění sněhoměrné tyče, což bylo dále posuzováno i během následujících návštěv v teplé části roku. Výsledkem je nové umístění sněhoměrné tyče cca 5 metrů od konstrukce stanice, směrem od Labské boudy. Na novém stanovišti bylo nutné dořešit odečet výšky sněhu pomocí kamery, to se ukazuje vzhledem k častému střídání personálu, a tedy i pozorovatelů, jako klíčové. Na podzim 2017 byla nově instalována sněhoměrná lať u Vrbatovy boudy, která slouží za pomoci kamery ke kontrole měření výšky sněhové pokrývky na stanici Labská bouda. Dále bylo jednáno se zástupci KRNAP o možnosti úpravy nejbližšího okolí stanice Labská bouda, které by mělo proběhnout na jaře 2018. Celkově je snaha spoluprací pracovníků ČHMÚ s pozorovateli i majitelem na Labské boudě a Luční boudě měření a pozorování na těchto unikátních lokalitách zkvalitnit, protože si všichni uvědomují výjimečnost obou horských lokalit. Literatura: LAPIN, M., PRIADKA, O., 1987. Korekcie systematických chýb merania atmosférických zrážok. Meteorologické zprávy, roč. 40, č. 1, s. 9 19. PTÁČEK, T., 2012. Chyby a opravy měření atmosférických srážek. Diplomová práce, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 123 s. ŘIČICOVÁ, P., BERCHA, Š., NĚMEC, L., SKALÁK, P., 2006. Zhodnocení spolehlivosti a účinnosti systému měření výšky sněhové pokrývky a její vodní hodnoty. In: Meteorologické a hydrologické vyhodnocení jarní povodně 2006 na území ČR, Praha: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Ma saryka, s. A35 A53. SEVRUK, B., 1982. Methods of correction for systematic error in point precipitation measurement for operational use. WMO Oparational Hydrology Report No. 21, Secretariat of the World Meteorological Organisation, WMO-No. 589, 91 s. SEVRUK, B., 2004. Niederschlag als Wasserkreislaufelement. Theorie und Praxis der Niederschlagsmessung. Zurich-Nitra: Eigenverlag ETH Zurich, 200 s. Lektoři (Reviewers): RNDr. Radim Tolasz, Ph.D., RNDr. Luboš Němec INFORMACE RECENZE RNDR. MARTIN SETVÁK, CSC. ŠEDESÁTNÍKEM Nechce se mi tomu ani věřit, ale je tomu snad již 37 let, co jsem se s Martinem Setvákem poprvé setkal na observatoři ČHMÚ v Praze-Libuši v průběhu jeho praxe, coby studenta MFF UK, obor meteorologie. Mladík jiskrného pohledu, který dával najevo výrazný zájem o práci na využití družic v meteorologii. Další léta jeho pracovní dráhy ukázala, že tento zájem nejenže nebyl předstíraný, ale byl skutečně hluboký a trvalý. S tím bezprostředně souvisejí některé osobní vlastnosti, které bych zde chtěl vyzdvihnout. Vytrvalá pracovitost, systematičnost, poctivost a věrnost, která se projevuje jak ve vztahu k osobním zásadám, pracovišti a zaměstnavateli, tak i v osobním životě. Staré přísloví říká člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže. K výše zmíněným vlastnostem měl Martin ještě ve dvou důležitých věcech i to často velmi potřebné štěstí. Procházíme letos tak zvaným osmičkovým rokem. Někdy se zapomíná, že rok 1968 umožnil mnohým československým vědcům vycestovat často i s rodinami do zahraničí na pracovně studijní pobyty. Na prahu dospívání tak Martin strávil delší čas ve Spojených státech, což mu dalo důležitý základ znalosti angličtiny, který neprohospodařil, a v dnešní době je tato znalost neocenitelná, zvláště v oboru, jímž je meteorologie. Druhou šťastnou okolností byl fakt, že nedlouho před ukončením jeho studia na univerzitě byl na observatoři v Libuši instalován nový systém pro příjem digitálních dat z amerických meteorologických družic vybavených tehdy špičkovými radiometry AVHRR, které měly do té doby nevídanou rozlišovací schopnost. Možnost práce s tímto systémem a daty byl Martin univerzitním studiem plně připraven využít. Na takto malé ploše je velmi obtížné přehlédnout Mar ti novu práci a její výsledky v plné šíři. Není to na štěstí ani nutné v době, kdy stačí do webového vyhledávače zadat heslo setvák a řádově v sekundách získáme na Martinových webových stránkách náhled na jeho osobnost v úplné šíři. Navíc mohu odkázat na výše zdůrazněné vlastnosti jubilanta, a tedy máme jistotu správnosti i přesnosti informací takto získaných. V přehledu téměř sedmdesáti publikací vzniklých v pracovním vztahu k hydrometeorologickému ústavu se nám rozsah jeho práce v oblasti využití družic v meteorologii ukáže v plné šíři, a není k ní vlastně co dodat. Zvláště se zaměřuje na využití družicových dat k monitorování a studiu konvektivních bouří. Tématu se věnoval i ve své dizertační práci, kterou obhájil a titul CSc. získal v roce 1994. Zde zdůrazňuji význam jeho výsledků při využití dat radiometrů v pásmu 3,7 μm pro bližší klasifikaci oblačnosti. Martin se aktivně podílel na zahraničních aktivitách ústavu nejen prezentacemi na mezinárodních konferencích, ale i podílem na jejich organizaci. Zvláště zdůrazňuji výroční konferenci 2004 organizace EUMETSAT v Praze v roce 2004, kdy byl za českou stranu hlavním spoluorganizátorem. Měl též aktivní podíl na zajištění vstupu ČR do této organizace v roce 2010. Příležitostně přednáší na zahraničních vzdělávacích workshopech a kurzech pořádaných touto důležitou mezinárodní organizací. Podílí se též na výuce meteorologie externími přednáškami i prací v komisích pro obhajoby dizertačních prací, státní závěrečné zkoušky i členstvím v Radě doktorského studijního oboru Meteorologie a klimatologie na MFF UK. Přirozeně ovšem spolupracuje i s řadou institucí a ústavů, zvláště zdůrazňuji ÚFA AV ČR. V neposlední řadě si laskaví čtenáři jsou jistě vědomi jeho členství v redakční radě tohoto periodika. Co říci závěrem: v současnosti šedesátka ztratila onen mnohaletý punc jednotného roku odchodu mužů do důchodu. Všem šedesátníkům se tím vlastně otvírá volná cesta k dalším desítkám let aktivního života a práce. Přeji k tomu Martinovi hodně zdraví a štěstí. Petr Havránek 126 Meteorologické Zprávy, 71, 2018

MCXVIII 900 LET OD PRVNÍ ZNÁMÉ POVODNĚ NA VLTAVĚ Povodeň na Vltavě z roku 1118 je nejstarší spolehlivě doložená povodeň na našem území. Zmínku o ní uvádí Kosmas v čtyřicáté čtvrté kapitole své Kroniky české v následujícím latinském znění: Anno dominice incarnationis MCXVIII. Mense Septembri tanta fuit inundatio aquarum [note], quantam non reor fuisse post diluvium in orbe terrarum. Nam noster iste fluvius Wlitaua repente preceps erumpens de alveo, ah quot villas, quot in hoc suburbio domus, casas et ecclesias suo impetu rapuit! Aliis namque temporibus tametsi hoc raro evenit, ut unda alluens vix tabulata pontis tangeret, hec autem inundatio altius quam X ulnis super pontem excrevit. V moderním překladu tedy záznam zní: V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loktů nad most. Uvedený text je v podstatě jediným svědectvím o této povodni, zato je svědectvím nesmírně cenným. Kosmas byl totiž téměř jistě očitým svědkem povodně (zemřel v roce 1125) a poskytuje první kvantitativní záznam, byť samozřejmě málo spolehlivý (viz dále) o parametrech povodně vztažený k úrovni mostu. Další informace o výskytu povodně v létě 1118 pocházejí z několika kronik vzniklých v širším prostoru střední Evropy, omezují se však většinou jen na konstatování, že povodeň byla (např. kronikář Saxo píše: maximo inundatio aquarum in omni Europa fuit, tedy veliká povodeň byla po celé Evropě ) a je možné, že vycházejí právě z Kosmova záznamu, který mladší kronikáři zkráceně převzali. Poněkud diskutabilní je rovněž relikt povodňové značky na Děčínské skále, jehož věrohodnosti se budeme krátce věnovat dále. Poznámky k dataci povodně 1118 Kosmas píše o povodni v Septembri tedy v září. To by znamenalo, že se povodeň vyskytla mezi 8. 9. 7. 10. v dnešním kalendáři (po přechodu na gregoriánský kalendář 1)). Z hydrologického hlediska se jedná o poměrně pozdní období pro výskyt extrémní povodně. Nicméně právě známá stoletá povodeň v roce 1890 kulminovala 4. září a v roce 1899 typově stejná povodeň na sousedním Dunaji kulminovala v Pasově dokonce až 15. září. V tomto kontextu je třeba zmínit, že u Kosmy chybí zmínky o hladomoru, či nouzi v důsledku povodně, což by podporovalo dataci jejího výskytu do pozdního léta tedy na dobu po sklizni. Víme však, že Kosmas nebyl v datování nijak důsledný a záznam o povodni učinil až s odstupem několika let při psaní třetí knihy své kroniky, nelze proto vyloučit nepřesnost i v tomto případě. Zajímavé je, že v překladu V. V. Tomka z roku 1874 2) se bez vysvětlení objevuje jako měsíc výskytu 1) 2) Posun mezi juliánským a gregoriánským kalendářem tehdy odpovídal sedmi dnům. Léta od narození páně 1118 w měsíci Srpnu byla jest takowá powodeň, jaké myslím nebylo na zemi od potopy swěta. Nebo řeka tato naše Wltawa, náhle wyraziwši překotem ze swého koryta, ach, kolik to dědin, kolik we podhradí tomto domů, chýší a kostelů úprkem swým pobrala! Nebo w jiných časích, ačkoliw se to málokdy stáwá, aby woda dorážející leda podlahy mostu dosahowala, ale tato powodeň wystaupila až wýše desíti loket přes most. Meteorologické Zprávy, 71, 2018 povodně srpen, a to přesto, že obě jazykové verze textu, latinská a česká, jsou vytištěny souběžně na jedné straně. Je otázkou, zda PE QSWOÓ [OÈNÏ QPWPEOĔ OB 7MUBWĔ šlo o záměr či chybu. o Navíc rozdíl v dataci nalezneme i pro následující záznam o výskytu tornáda v roce 1119. Kosmas udává středu 3. srpna, což však byla ve skutečnosti neděle. Tomek opravuje údaj na 30. července, tedy předchozí středu. Přesná datace tedy není stoprocentně jistá, ale je zřejmé, že se jednalo o povodeň v pozdním létě, nejspíše na začátku září. MFU Poznámky k velikosti povodně Kosmas uvádí výšku povodně, která vystoupila 10 loktů přes most. Na první pohled velmi exaktní údaj však přináší řadu otázek. Brázdil a kol. (2005) uvádějí na základě Kosmy odhad výšky hladiny Vltavy za povodně na cca 8 9 m nad normální úrovní hladiny (10 loktů odpovídá 593 cm a výška mostu nad hladinou je odhadnuta na dva až tři m), a dále předpokládají, že Kosmas při odhadu jen vizuálně promítl úroveň hladiny z některé z blízkých budov nad most. Tento odhad je však problematický z celé řady důvodů. Prvním je otázka, kde byl most situován a zda vůbec vedl přes celou Vltavu, nebo třeba jen přes malostranské boční rameno jako nástup k pražskému brodu. Vybudování dřevěného mostu zcela jistě bylo v tehdejších technických možnostech, avšak chybí jednoznačné důkazy o jeho existenci. Poněkud zarážející je totiž fakt, že Kosmas neuvádí zničení mostu, které by v případě, že by vedl přes Vltavu, bylo událostí velmi podstatnou a při přelití v podstavě nevyhnutelnou. Další otevřenou otázkou zůstává, k čemu přesně vztahoval a jakým způsobem Kosmas myslel výšku 10 loktů nad mostem. Předně, pokud by most vedl přes Vltavu, byla by jeho výška okolo dvou metrů nad hladinou pravděpodobně velmi vhodným kompromisem mezi konstrukční náročností (vyšší most je složitější) a odolností vůči menším, častěji se opakujícím povodním; v pozdější době byla výška dvou metrů nad normálem Staroměstského jezu úrovní, při níž začínalo zaplavování pravobřežní zástavby přibližně na úrovni mezi Q5 až Q10. Z dnešního pohledu se Kosmův údaj zdá jednoznačný, neboť velikost povodně udáváme ve výšce dosaženého vodního stavu. Je však nepravděpodobné, že by Kosmas odhadoval výšku nad mostem, který musel být téměř celý zničen, v jeho trase nad řečištěm. Lze se spíše domnívat, že výšku vztáhl k nějaké dochované značce hladiny ve vztahu k malostranskému konci mostu, kde je v dané době pravděpodobnější existence hradeb a případných budov použitelných pro takové srovnání. Hypoteticky lze spekulovat, že údaj nemusel nutně vyjadřovat vertikální vzdálenost, ale mohl být například určením, jak daleko voda dosáhla na nájezdovou rampu od okraje mostu, nebo na jinou šikmou konstrukci u okraje mostu. Nakonec uveďme, že v té době příčný profil koryta Vltavy byl jistě jiný než dnes. Jednalo se o dobu před výstavbou jezů a zvýšením dna sedimentací štěrku o více než tři metry (Hrdlička 2001), na staroměstské straně v té době tvořila břeh přirozená hrana nejnižší pleistocénní terasy VIIa-c. Na 127

malostranské straně pak byl v oblasti Klárova ostrov oddělený ramenem, na němž stála obec Rybáře, kde jsou archeologicky dokumentovány minimálně tři vrstvy povodňových sedimentů z 10. až 13. století, (Hrdlička 1972), z nichž jedna může patřit právě povodni 1118. Při uváděné vertikální výšce hladiny povodně by tak plocha průtočného profilu byla oproti stávající situaci výrazně větší, a výrazně větší by musel být rovněž kulminační průtok. Nezodpovězených otázek ve vztahu k velikosti povodně tedy zůstává mnoho a lze nalézt několik různých vysvětlení, z nichž však nejsme schopni jedno či druhé potvrdit, či zamítnout. Existuje však ještě jedna indicie možná svědčící o zařazení povodně 1118 jako jedné z největších (spolu s povodněmi z let 1432 a 2002), ne-li vůbec největší povodně v historii Prahy. Je jím relikt povodňové značky 1118 na zámecké skále v Děčíně, která je výše nežli všechny ostatní značky. Problematice značek na děčínské skále se podrobněji věnují Brázdil a kol. (2005), kteří upozorňují na skutečnost, že nemůže jít o značku autentickou, neboť v době povodně nebyly ještě používány arabské číslice, ale vznikla zřejmě až v šestnáctém století. Současně konstatují, že lze obtížně najít důvod pro vznik falza. Naopak proti věrohodnosti vypovídá chybějící doklad o zvyku vytváření značek povodní v Evropě ve 12. století. Závěr Z Kosmovy kroniky, i z geografického rozšíření zmínek o povodni v jiných kronikách (např. Melk) lze usuzovat, že povodeň roku 1118 byla jednou z velkých povodní vznikajících v letních měsících (pravděpodobně v důsledku tlakové níže zasahující srážkami obvykle současně povodí horního Dunaje a Vltavy, analogicky k případům let 2013, 2002, 1890, 1501 či 1432). Vzhledem k pozdnímu výskytu povodně šlo sice o období po vrcholné fázi rozvoje vegetace, což mohlo zvýšit relativní velikost odtoku ze zemědělsky využívaných ploch, avšak v té době ještě rozsah plochy lesa, zejména v horských a podhorských oblastech, byl výrazně větší než dnes. Přesto došlo zřejmě k naprosto extrémní povodni je tedy pravděpodobné, že povodni samotné musela předcházet vlhká perioda, která nasytila krajinu a zapůsobila na zvýšení odtokového koeficientu i z přirozené krajiny. Hydrologicky podrobně rekonstruovat povodeň 1118 se nám stěží kdy podaří, nicméně jistě existují možnosti dalších objevů pro zpřesnění, potvrzení, či zamítnutí našich dnešních interpretací Kosmova textu. Zajímavými indiciemi by mohly pro budoucnost být archeologické průzkumy zejména na území Prahy a nalezení datovatelných vrstev povodňových sedimentů nebo zmínky o průběhu počasí z jiných částí Evropy. Literatura: BRÁZDIL, R., DOBROVOLNÝ, P., ELLEDER, L., KAKOS, V., KOTYZA, O. et al., 2005. Historické a současné povodně v České republice. Brno, Praha: Masarykova univerzita, Český hydrometeorologický ústav. 370 s. ISBN 80-210-3864-0. HRDLIČKA, L., 1972. Předběžné výsledky výzkumu v Praze 1 na Klárově. Archeologické rozhledy, Vol. 24, s. 644 663. HRDLIČKA, L., 2001. Jak se měnila a rostla středověká Praha. In: Kovanda, J. et al. 2001: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha: Academia, ČGÚ, 215 s. Jan Daňhelka ZA ING. VÁCLAVEM VLASÁKEM Dne 20. května 2018 zemřel po dlouhé nemoci v Domě se niorů v Modřicích u Brna zasloužilý český hydrolog a dlouholetý vedoucí pracovišť Českého hydrometeorologického ústavu inženýr Václav Vlasák. Narodil se 3. září 1931 v malé vesnici Nedaničky, která je v této době součástí města Měčín v okrese Klatovy. Po absolvování Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT v Praze působil v odboru vodního hospodářství západočeského KNV v Plzni, odkud v roce 1962 přešel do hydrometeorologické služby, v níž setrval až do důchodu. Z předchozího zaměstnání byl uvolněn za účelem vybudování detašovaného pracoviště HMÚ v Plzni, které mělo být zřízeno, podobně jako v dalších krajských městech v českých zemích, především na ochranu před povodněmi. Vlasákovým přičiněním hydrologické prognózní středisko v Plzni vzniklo již 1. května 1962 a inženýr Vlasák se stal prvním a zakládajícím pracovníkem HMÚ v Západočeském kraji. Rozený Západočech v roce 1969 přechází do Brna, kde právě probíhá přestavba Hydrologického střediska na komplexní hydrometeorologické pracoviště, které pod názvem Středisko HMÚ Brno zahájilo provoz 8. října 1970. Václav Vlasák a s ním také Ing. B. Schneider z ostravského pracoviště byli pověřeni vypracováním koncepce Hydrofondu jakožto střediska pro shromažďování, třídění, hodnocení a bilancování hydrologických údajů o přírodních a využitelných zásobách podzemních a povrchových vod a pramenů. Od roku 1980 až do odchodu na odpočinek Václav Vlasák vedl na brněnském pracovišti nejprve oddělení režimových informací, posléze oddělení hydrologie a trvale zastupoval vedoucího střediska a ředitele brněnské pobočky ČHMÚ. Až v důchodu, s mimořádnou pečlivostí, vytrvalostí a precizností uložil své hluboké profesní znalosti a celoživotní zkušenosti do rozsáhlého knižního spisu o historii hydrologické a hydrometeorologické služby na území jižní Moravy, který vyšel tiskem v roce 2008 (Krška, Vlasák 2008). Je velká škoda, že ještě za jeho života nezačaly alespoň přípravy na dějinách české hydrologie, o kterých dlouhé roky snil Ing. Josef Hladný, protože Václav Vlasák by byl jistě díky skvělé paměti, smyslu pro systematickou práci a pořádek velmi prospěšným spolutvůrcem zamýšleného stěžejního hydrologického díla. Byl mimo jiné nedostižným znalcem zákonů, předpisů a nařízení, které souvisely s vodou a s vodním hospodářstvím. Uměl jednat s lidmi, byl trpělivý a laskavý a měl smysl pro humor. S obdivuhodnou obětavostí již ve vysokém věku pečoval o svou choť, Olgu Vlasákovou, úspěšnou grafičku, etnografku a spisovatelku, která byla dlouhodobě upoutána na lůžko. Bohužel, z tohoto světa odcházejí i lidé slušní a dobří. K nim pan inženýr Vlasák rozhodně patřil. Literatura: KRŠKA, K., VLASÁK, V., 2008. Historie a současnost hydrometeo rologické služby na jižní Moravě. Praha: ČHMÚ. 1. vydání. 256 s. ISBN 978-80-86690-52-O. ROUBAL, Z. a kol., 2012. 50 let plzeňského pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Praha: ČHMÚ. 92 s. ISBN 978-80-86690-96-4. Karel Krška 128 Meteorologické Zprávy, 71, 2018