ANTITUSIKA = látky tlumící kašel tlumí suchý úporný dráždivý kašel A) Antitusika kodeinového typu kodein tlumí centrum pro kašel (vysoké dávky mohou tlumit i dechové centrum) analgetický účinek (=tlumí bolest). Kodein (=slabě až středně účinné analgetikum) bývá součástí analgetických směsí (=kombinovaná léčiva) Nežádoucí účinky: známé efekty opiátů např. zácpa, nauzea, zvracení, útlum dechového centra (ve vysokých dávkách), retence (=zadržování) moči, mióza, závislost. Pozor!! kombinace s inhibitory MAO (=enzym rozkládající katecholaminy typu adrenalinu atp.) vede k závažným NÚ
Antitusika - pokračování B) Antitusika nekodeinová působí centrálně, periferně (=především v dýchacím ústrojí) nebo kombinací obou účinků prakticky netlumí dech, nepůsobí analgeticky a nenavozují závislost butamirát - (např. v kombinaci STOPTUSSINU) málo NÚ, i u dětí clobutinol v perorální i injekční formě (s.c., i.m. nebo i.v.), k potlačení kašlacího reflexu např. po pneumothoraxu, při pleurální punkci, u plicního vyšetření, u kuřáků a jako antitusikum.
EXPEKTORANCIA =látky zlepšující vykašlávání usnadňují odstraňování hustého hlenu z dýchacích cest A) mukolytika - snižují viskozitu hlenu B) sekretolytika - stimulují činnost bronchiálních žlázek, a tak zvyšují produkci hlenu v dýchacích cestách a snižují jeho viskozitu (=hustotu, vazkost), což usnadňuje vykašlávání.
Expektorancia - pokračování C) sekretomotorika - usnadňují transport hlenu a jeho vykašlávání - zvyšují aktivitu řasinkového epitelu v bronších (=řasinkový bronchiální epitel je vrstva vysokých buněk, která pokrývá zevnitř dýchací trubici a pohyby těchto buněk pomáhají čistit trubici tak, že posunují nežádoucí částice se hlenem směrem nahoru k hrtanu a k hltanu). Často mají expektorancia účinek komplexní (=kombinovaný; např. ambroxol a bromhexin mají mukolytické, sekretomotorické i sekretolytické účinky).
Expektorancia - pokračování Acetylcystein (v přípravku ACC) mukolytikum (především perorálně, plný účinek zde nastává většinou až za několik dní (nejméně 2-3dny). injekčně nebo inhalačně nastoupí efekt rychle do 10 min. masivní hlen je často nutno odsávat! nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, bolest hlavy, alergie (pozor u astmatiků může vyvolat bronchospasmus, proto se podává společně s bronchodilatans) intravenózně jako antidotum při intoxikaci paracetamolem (působí jako donátor nedostatkových SH- skupin).
Expektorancia - pokračování Mesna účinné mukolytikum inhalačně (eventuálně intratracheálně, intrasinusálně), působí do 10-15min k uvolnění průduchů horních cest dýchacích k usnadnění odsávání hlenů z bronchů v intenzivní anesteziologické péči. masivní hlen je často nutno odsávat! Pozor! inhalace může opět vyvolat bronchospasmy, proto se neužívá u astmatických projevů
TERAPEUTICKÉ PLYNY Terapeutické plyny se užívají u hypoxických stavů (=při nedostatečném zásobení tkání kyslíkem) kyslík, oxid uhličitý a oxid dusnatý všechny dýchací plyny a směsi se podávají vždy zvlhčené, nejčastěji probuláním nádobou s vodou.
Terapeutické plyny - pokračování Kyslík (= O2) při léčbě onemocnění a stavů spojených s hypoxií je také součástí anestetických plynných směsí Při užívání kyslíku je nutná jeho správná koncentrace a je vhodné ji kontrolovat (Inhalace kyslíku při tlaku O2 do 1 atmosféry zvyšuje okysličení =oxygenace krve, ale přechodně se na několik minut sníží respirace =zpomalí se dýchání; po nahromadění CO2 ve tkáních opět respirace stoupne.) Nadměrné koncentrace O2 vedou k intoxikaci! Dlouhodobé podávání kyslíku může vést např. k plicnímu edému, bronchitidě, u kojenců k poškození zraku (rohovky) Aplikuje se pomocí masky nebo nosního katétru. Často se ventilace (=frekvence dýchání) stimuluje (=zabraňuje se snížení, zvyšuje se) příměsí oxidu uhličitého (CO2).
Terapeutické plyny - pokračování Oxid uhličitý (= CO2) v koncentracích do 10% stimuluje dýchání, ve vyšších koncentracích naopak dýchání tlumí a působí narkoticky jako příměs pro stimulování ventilace (asi 5% koncentrace) není vhodný u hyperkapnie (=zvýšená ventilace).
Terapeutické plyny - pokračování Oxid dusnatý (= NO) volný radikálový plyn NO je velmi nestabilní tvoří se v atmosféře při bouřce, je tvořen v těle savců prakticky ve všech tkáních jako důležitá součást informačních mechanismů v kardiovaskulárním a nervovém systému, je důležitý pro obranyschopnost organismu atp. inhalačně ve velmi malých koncentracích (25-100 ppm pars per million) působí vazodilatačně (zejména v plicích) a mírně bronchodilatačně. NO je rychle vázán hemoglobinem předpokládá se účinek omezený jen na plíce (biologický poločas je 2-6s). (NO je kontraindikován u methemoglobinémie, v těhotenství, při kojení). s kyslíkem se z NO tvoří toxický oxid dusičitý (NO2), při běžném způsobu aplikace ale dochází k této přeměně pomalu, vždy v závislosti na koncentraci NO při akutním plicním selhání, plicní hypertenzi a některých formách cor pulmonale.
Dechová stimulancia dnes mají omezené využití v terapii dechové nedostatečnosti u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (=CHOPN), kde mohou působit podpůrně příznivě, ale ke zvládnutí těžkých stavů nestačí a je nutná řízená ventilace. z dechových stimulancií se u nás užívá v klinické praxi aminophyllin další látky se užívají jako dechová stimulancia již pouze ve veterinární medicíně (doxapram, kofein), nebo se užívají v jiných indikacích např. kofein (v lékových kombinacích při léčbě bolesti a horečky atp.)
Dechová stimulancia - pokračování Aminophyllin je vodě rozpustnější komplex theophyllinu s ethylendiaminem, vhodný pro přípravu roztoků a injekcí; účinkuje v těle uvolněný theophyllin (přípravek SYNTOPHYLIN). intravenózně (s následnou i dlouhodobou infuzí) se užívá při těžkých astmatických stavech (i status asthmaticus), u těžkých akutních stavů CHOPN, u idiopatické apnoe novorozenců (=přerušované dýchání). U CHOPN se užívá velmi často dlouhodobě i perorálně. Oba způsoby aplikace i.v. i p.o. lze kombinovat s čípkovou lékovou formou. Řada NÚ: má relativně nízký terapeutický index (=TI; nutné monitorovat krevní hladiny) řadu kontraindikací oběhových (= NE! u infarktu myokardu, těžké hypertenze atp.) nebo gastrointestinálních (=oblast trávicího traktu), nepodává se u úzkostných stavů, glaukomu, v těhotenství a při kojení, u epileptiků a dětí do 6 měsíců při předávkování - zvracení a nespavost, srdeční tachyarytmie, křeče atp.
Imunitní systém Úkolem imunitního systému organismu je přiměřená reakce na škodlivý podnět a jeho odstranění z těla. škodlivý podnět (=noxa, antigen např. chemikálii, patogen vir, bakterie atp., UV záření, ale i pozměněné nádorové buňky atd.) vyvolá zánětlivou a imunitní reakcí.
Zánětlivá a imunitní reakce je obranná reakce proti tělu cizím antigenům má chránit organismus před poškozením a onemocněním a může být spuštěna prakticky ve všech tkáních organismu součástí reakce jsou jednak vrozené mechanismy a jednak mechanismy získané (=adaptační), které jsou cílenější a účinnější (=využívá rozpoznávací mechanismy, které umožňují účinnou eliminaci patogenů, tvoří se při ní specifické protilátky atp.) zánětlivá a imunitní reakce probíhá často ve dvou fázích.
Zánětlivá a imunitní reakce a) akutní (=okamžitá) reakce vyplavení důležitých mediátorů a působků (např. histamin, prostaglandiny, leukotrieny, NO, neuropeptidy, cytokiny aj.) zvyšuje se permeabilita cévních kapilár - tvorba otoků vyplavení enzymů, aktivace fagocytujících buněk (=buňky pohlcující noxu, patogen, lymfocyty atp.) atd. všechny tyto mechanismy mohou již vést k úplnému zhojení poškozené tkáně (ložiska) nebo ke zhojení s následky jizev apod. b) chronické formy. pokud škodlivý vliv přetrvává, přechází akutní reakce do chronické chronická reakce probíhá pomalu, může přetrvávat měsíce i roky a mívá za následek poškození funkční tkáně, zmnožení (=proliferaci) vaziva. Ve všech stupních zánětlivé a imunitní reakce může dojít k selhání mechanismů a přechodu do patologického procesu (např. autoimunitní choroby, následná přecitlivělost organismu - alergické projevy atp.)
IMUNOFARMAKA látky které ovlivňují funkci a aktivitu imunitního systému = imunomodulátory cíleně za tímto účelem podávané látky = imunofarmaka Imunostimulancia - látky podporující imunitní systém a zvyšující obranyschopnost organismu vůči patogenům atp. Imunosupresiva - k potlačení nežádoucích, nevhodných, neadekvátních, přehnaných zánětlivých a imunitních reakcí (např. antialergika, látky k léčba autoimunitních nemocí třeba revmatických chorob, u orgánových transplantací atp.) glukokortikoidy, některé nespecifické cytotoxické látky, některé protilátky, interferon atd.
ALERGIE je přecitlivělá, příliš silná nebo zbytečná, neadekvátní obranná imunitní reakce na podnět (noxu, patogen atp.), která může organismus poškodit je vyvolána podnětem, se kterým se již organismus v minulosti setkal a vyvinul vůči němu přecitlivělost, může tedy jít o podnět, který je pro ostatní populaci neškodný a inertní. (V případě anafylaktické reakce např. na podání některých léků, jde již o prvotní přecitlivělou reakci, bez nutnosti předchozí zkušenosti.) Alergická reakce má rysy mohutnější, znásobené, se zrychlenými projevy akutní zánětlivé a imunitní reakce, které mohou mít i velmi dramatický, život ohrožující průběh Příslušných procesů se opět účastní celá řada mediátorů a působků (histamin, leukotrieny, již vytvořené protilátky imunoglobuliny atp.) i buněk (např. leukocyty, lymfocyty).
Alergie - pokračování Alergická reakce se navenek projeví vazodilatací (=uvolnění hladkého svalstva cév; je patrné např. zduření spojivek oka) poklesem krevního tlaku (může dojít až k anafylaktickému šoku) zvýší se permeabilita cév (=objeví se otoky spojivek a sliznic horních cest dýchacích, rýma) kožní vyrážky kontrakce bronchů (= bronchospasmus, bronchiální astma) stimuluje se hladká svalovina střev (=průjem) Antialergika jsou látky tlumící různými mechanismy alergickou reakci nebo její projevy.
Antialergika A) stabilizátory žírných buněk (=látky blokující uvolňování histaminu a jiných mediátorů z žírných buněk tkání) např. kromolyn (užívá se dlouhodobě, preventivně, nejčastěji lokálně, k profylaxi senné rýmy, u alergického astma, alergií na potraviny). B) Antagonisté histaminových H1-receptorů mají spíše úlohu pomocných látek (viz níže Antihistaminika).
Antialergika - pokračování C) Funkční antagonisté mediátorů alergických reakcí a) α-sympatomimetika užívají se lokálně na spojivky nebo nosní sliznici k místní vazokonstrikci a dekongesci (=splasknutí) sliznic. Podávají se pouze krátkodobě! Jinak mohou poškodit sliznice. Např. nafazolin, oxymetazolin atp. (sympatomimetika). b) Adrenalin při i.v. aplikaci je nejdůležitějším léčivem při léčbě anafylaktické reakce, anafylaktického šoku, velmi účinnou pomocí u bodnutí hmyzem atp. (sympatomimetika). c) β2-sympatomimetika užívají se u bronchiálního astmatu akutně i dlouhodobě, u anafylakrické reakce atp. - např. fenoterol, salbutamol, terbutalin (sympatomimetika, bronchodilatancia, antiastmatika). d) Methylxantiny theophyllin, aminophyllin užívají se u bronchiálního astmatu a jiných typů bronchokonstrikce akutně i dlouhodobě, preventivně (bronchodilatancia, antiastmatika). e) Parasympatolytika ipratropium - užívá se u bronchiálního astmatu akutně i dlouhodobě, preventivně (bronchodilatancia, antiastmatika). f) Glukokortikoidy jsou výrazná imunosupresiva, antialergika, mají široké využití v různých indikacích. Jako antialergika se uplatní např. u senné rýmy, bronchiálního astma, ale i u anafylaktického šoku atp. Pokud je to vhodné, dává se přednost lokální aplikaci, která snižuje výskyt četných a často závažných nežádoucích účinků (antiastmatika).
Antialergika - pokračování Soli vápníku (Ca2+; soli kalcia) pro injekční aplikaci (calcii chloridum CaCl2, kalcii gluconas glukonan vápenatý) se užívají u akutních alergických stavů, chronických zánětů, svědění, u zánětlivých otoků v oblasti jícnu a hrtanu. Pozor! je nutno aplikovat je přísně nitrožilně!!, jinak dochází k nekrózám (=poškození) okolních tkání nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, arytmie, u vyšších dávek se objevují bolesti kloubů a svalů, žízeň, polyurie (=nadměrné močení). Kalcium zvyšuje účinek a toxicitu srdečních glykosidů!! (Pozn.: Soli vápníku pro perorální aplikaci se užívají u alergií pouze doplňkově; slouží především k doplnění vápníku do těla.)
ANTIHISTAMINIKA H1-antihistaminika antagonisté H1 receptorů pro histamin (=mediátor zánětu, imunitní odpovědi) H2-antihistaminika antiulcerika, proti žaludečním vředům) antialergika (ale nedostačují ke samostatnému zvládnutí bronchiálního astmatu ani anafylaktického šoku) tlumí zvýšenou permeabilitu cév (= účinkují proti edémům a kožním pupenům) tlumí svědění a místně i bolest, lokálně anestetický účinek řada látek má centrální tlumivé účinky - lze jako hypnotika (zejména prometazin, sedativní je i diphenhydramin; Pozor! u dětí je naopak možná paradoxní reakce = stimulace CNS, excitace). novější látky centrální účinky nemají (= např. terfenadin, astemizol, cetirizin atp.) některé látky- antiemetické účinky (=proti zvracení, proti kinetózám = cestovatelská nevolnost a zvracení; např. moxastin
Antihistaminika Bisulepin (=přípravek DITHIADEN) u všech typů alergických reakcí, anafylaktického šoku. Aplikuje se pomalu i.v., nebo i.m.; je k dispozici i v tabletách. NÚ: mírná ospalost, sucho v ústech. Promethazin - u všech typů alergických reakcí, u astma bronchiale. Výrazně tlumí CNS - i k sedaci a usnadnění spánku; u kinetóz (=proti zvracení u cestovatelských nevolností). Podává se i.v., i.m., p.o..nú: ospalost a sucho v ústech. // Pozn: Látky které blokují vyplavení histaminu ze zásob v žírných buňkách se užívají preventivně dlouhodobě jako antiastmatika viz výše (např. kromolyn, nedokromil inhalačně, dlouhodobě).//