Literární postava a její funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ ESTETIKY Literární postava a její funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Viola Kučerová Vedoucí práce: prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D. Brno, 2011

Bibliografický záznam KUČEROVÁ, Viola. Literární postava a její funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2011. 142 s. Vedoucì diplomové práce prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D. Anotace Diplomová práce Literárnì postava a jejì funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena se zabývá rozborem charakterů postav, které nacházìme v Tolkienově dìle a hlavně pak v knize Pán prstenů. Prvnì část je zaměřena na zasazenì postav do kontextu s celkovou podobou Tolkienova světa. Druhá část se poté zabývá objasněnìm pojmu literárnì postava. Dále pak nabìzì popis charakteristických vlastnostì typických pro určenì kladného a záporného jednánì postav. Zabývá se také determinacì postav z hlediska přìslušnosti k rasám Tolkienova světa a ukazuje, čìm jsou postavy v dìle tohoto autora typické. Poslednì část je věnována podrobnému rozboru jednotlivých osob vystupujìcìch v přìběhu a funkci, jìţ v něm hrajì. Annotation Diploma Thesis Literary Character and Its Function in Selected Works of J.R.R. Tolkien is dealing with the analysis of personality of characters that appear in Tolkien s works especially in The Lord of The Rings. First part focuses on putting characters into context with Tolkien s world as such. In the second part the term literary character is explained. Further, it contains description of personal traits typical for determination of positive and negative actions of characters. The thesis also deals with determination of characters from the point of view of race classification of Tolkien s world and shows traits that are typical for each character. The last part is dedicated to the detailed description of each character that appears in the story and the function that it has. Klíčová slova J. R. R. Tolkien, literárnì postava, charakter, povaha, Aristotelés, Sv. Augustin, Pán prstenů, Hobit, Silmarillion, ctnost, morálka. Keywords J. R. R. Tolkien, literary character, character, personality, Aristotle, St. Augustine, The Lord of The Rings, The Hobbit, The Silmarillion, virtue, morality.. i

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolenì k tomu, aby tato diplomová práce byla umìstěna v Ústřednì knihovně FF MU a pouţìvána ke studijnìm účelům. Brně dne 16. 12. 2010 Viola Kučerová ii

Poděkování Na tomto mìstě bych ráda poděkovala panu prof. PhDr. Petrovi Osolsobě, Ph.D. za odborné rady a pomoc při psanì mé práce a svému přìteli Bc. Jiřìmu Kremserovi za zprostředkovánì přìstupu do univerzitnì knihovny v Nottinghamu, která se mi stala nepostradatelným zdrojem sekundárnì literatury. iii

Osnova 1. ÚVOD... 1 2. HOBIT, PÁN PRSTENŮ, SILMARILLION... 4 2.1. INSPIRAČNÍ ZDROJE... 5 2.2. POVAHA TOLKIENOVA SVĚTA... 9 2.2.1. Proměny Tolkienova světa... 10 2.3. HOBIT... 12 2.4. PÁN PRSTENŮ... 14 2.5. SILMARILLION... 15 3. LITERÁRNÍ POSTAVA V TOLKIENOVÝCH PRÓZÁCH... 17 3.1. LITERÁRNÍ POSTAVA A CTNOST... 18 3.1.1. Aristotelés... 18 3.1.2. Křesťanský pohled na ctnost... 21 3.1.2.1. Vìra, naděje a láska... 21 3.1.2.2. Praktická moudrost... 22 3.1.2.3. Spravedlnost... 23 3.1.2.4. Statečnost... 24 3.1.2.5. Uměřenost... 26 3.2. POVAHA ZLA... 27 3.3. CHARAKTERY Z POHLEDU PŘÍSLUŠNOSTI K RASÁM STŘEDOZEMĚ... 28 3.3.1. Božské mocnosti, Ainur... 29 3.3.2. Elfové... 32 3.3.3. Lidé... 35 3.3.4. Hobiti... 38 3.3.5. Trpaslíci... 41 3.3.6. Skřeti... 44 4. CHARAKTERY STĚŽEJNÍCH POSTAV V PÁNOVI PRSTENŮ... 48 4.1. STRANA DOBRA... 49 4.1.1 Ústřední trojice hrdinů Frogo, Aragorn, Gandalf... 49 4.1.2. Frodo... 50 4.1.2.1. Postava Froda a analogie v dalšìch Tolkienových prózách... 50 4.1.2.2. Frodo a Prsten... 52 4.1.2.3. Frodo a proměna charakteru... 60 4.1.3. Sam... 64 4.1.3.1. Původ Sama... 64 4.1.3.2. Vlastnosti postavy... 66 4.1.3.3. Vztah Froda a Sama... 69 iv

4.1.3.4. Sam a Prsten... 71 4.1.4. Aragorn... 74 4.1.4.1. Původ Aragorna... 74 4.1.4.2. Aragorn - vlastnosti postavy... 75 4.1.4.3. Aragornova zkouška... 78 4.1.4.4. Aragorn a Prsten... 79 4.1.5. Gandalf... 80 4.1.5.1. Původ Gandalfa... 81 4.1.5.2. Gandalfova zkouška... 82 4.1.5.3. Gandalf a Prsten... 87 4.1.6. Boromir a Faramir... 88 4.1.6.1. Vlastnosti a společné rysy... 88 4.1.6.2. Boromir a Prsten... 90 4.1.6.3. Faramir a Prsten... 93 4.1.7. Galadriel... 96 4.1.7.1. Galadriel a kouzla... 96 4.1.7.2. Galadriel a Prsten... 99 4.2. GLUM... 100 4.2.1. Původ Gluma... 100 4.2.2. Glum vlastnosti postavy... 102 4.2.3. Glum a Prsten... 105 4.3. STRANA ZLA... 108 4.3.1. Temný pán... 108 4.3.1.1. Původ Saurona... 109 4.3.1.2. Proměny podoby Saurona... 112 4.3.1.3. Hra na boha... 115 4.3.2. Jeden Prsten... 117 4.3.2.1 Původ Prstenu... 117 4.3.2.2 Moc prstenů na obyvatele Středozemě... 119 4.3.2.3 Prsten jako postava... 123 4.3.2.4 Morálnì otázka pouţitì Prstenu... 124 4.3.2.5 Tom Bombadil a Prsten... 125 4.3.3. Saruman... 127 4.3.3.1. Původ a vlastnosti Sarumana... 127 4.3.3.2. Saruman a Prsten... 130 5. ZÁVĚR... 133 6. POUŽITÁ LITERATURA... 137 7. SUMMARY... 141 v

1. Úvod Ve své práci Literárnì postava a jejì funkce ve vybraných prózách J. R. R. Tolkiena se pokusìm zaměřit hlouběji na dìlo tohoto autora. Jako cìl svého zájmu jsem zvolila téma literárnì postavy. V přìpadě knih J. R. R. Tolkiena se zpravidla setkáváme se značně propracovanými charaktery hlavnìch i vedlejšìch postav a můţeme tak na nich velmi dobře prezentovat etické motivy přìtomné v jejich jednánì. Tolkienovy texty jsou do značné mìry ovlivněny mytologiì a křesťanským náboţenstvìm, proto z těchto zdrojů vycházì i podoba literárnìch postav. Autor ve svém dìle dbal na to, aby se postavy staly pro čtenáře uvěřitelnými a aby jejich jednánì nebylo v rozporu s charakterem dané postavy, coţ souvisì s Tolkienovým konceptem uvěřitelného druhotného světa, kterým se zabývá ponejvìce v eseji O pohádkách. V popisu termìnu literárnì postavy budu vycházet předevšìm z Aristotelovy Poetiky a pokusìm se ukázat, jaké vlastnosti jsou pro jednánì důleţité. Vzhledem k provázanosti knih s křesťanstvìm jsem se rozhodla povahu postav charakterizovat na jejich vztahu k ctnostem, jak je podává Aristotelés a posléze křesťanštì myslitelé jako Sv. Augustin nebo Tomáš Akvinský. Při popisu Aristotelova pojetì morálnìho chovánì jedince ponejvìce vycházìm ze spisu Magna Moralia a pro pochopenì křesťanského pojetì ctnostì jsem zvolila knihu Josefa Piepera Ctnosti. Funkcì literárnì postavy, která je zmìněná v názvu práce, mám na mysli jejì funkci v konkrétnìm přìběhu a to, jakým způsobem svým jednánìm ovlivňuje děj. V práci se budu zabývat rozborem konkrétnìch postav z knihy Pán prstenů, která je nejucelenějšìm Tolkienovým vydaným dìlem. Tvořì komplexnějšì celek neţ napřìklad Silmarillion a jejì přìběh je sloţitějšì neţ v přìpadě Hobita. Pro pochopenì obecné povahy literárnì postavy v autorově dìle však budu často vycházet i z dalšìch děl, kterými jsou výše zmìněný Hobit, Silmarillion a také Nedokončené příběhy. Na tato dìla se budu v popisu postav Pána prstenů často odkazovat, neboť jsou do značné mìry propojená a tvořì dohromady společný mytologický celek. Postavy jednoho dìla pak často inspiračně vycházejì z dìla druhého a jejich chovánì a chyby se mnohdy opakujì. 1

Pro výběr konkrétnìch postav, kterými se budu zabývat, bylo třeba stanovit určitý spojovacì prvek, který by umoţnil vzájemné srovnávánì jejich funkcì, neboť rozsah diplomové práce by neumoţnil zabývat se všemi. V tomto ohledu se mi jako nejlepšì moţné pojìtko jevilo pouţìt ústřednì předmět Pána prstenů: Sauronův Prsten. Na konfrontaci s nìm se dajì prezentovat jednotlivé motivace postav a mìra jejich morálnìch kvalit. Prsten pro ně znamená výzvu, která u mnohých vzbuzuje pokušenì. Prsten je prostředkem k dosaţenì moci a Tolkien ukazuje, ţe tato touha po moci se pro některé postavy stává osudovou. Pokusìm se ukázat, do jaké mìry ovlivňujì morálnì předpoklady rozhodovánì v otázce pouţitì Prstenu. Práci jsem se rozhodla rozdělit do třì hlavnìch částì. V prvnì z nich se budu zabývat základnìm popisem Tolkienova světa a pokusìm se ukázat, co mělo vliv na jeho utvářenì. Druhá část bude věnována vymezenì literárnì postavy a výčtu vlastnostì, které jsou pro jednánì postav určujìcì. V této části se budu také věnovat podrobnějšìmu popisu ras v Tolkienově světě a pokusìm se ukázat, do jaké mìry původ postavy determinuje jejì chovánì. Poslednì část pak bude věnována popisu jednotlivých literárnìch postav Pána prstenů, přičemţ se zaměřìm se na funkci, kterou v přìběhu majì. Jak jsem jiţ naznačila, věnovat se výčtu všech postav by bylo nemoţné. Vybrala jsem tedy ty, jejichţ charakter se musì v přìběhu vypořádat s působenìm Prstenu. Těmito postavami jsou Frodo, Sam, Aragorn, Gandalf, Galadriel, Boromir a Faramir, Glum, Sauron, Saruman. Také jsem se rozhodla do výčtu zařadit Prsten jako takový. Ve své práci pouţìvám slovo prsten v několika významech. Pokud mluvìm o konkrétnìm (Sauronově) Prstenu, pouţìvám v názvu velké pìsmeno. Pokud o něm pìši v kontextu, ze kterého v přìběhu knihy nenì patrné, o jaký prsten se jedná, pouţìvám malé pìsmeno. Několikrát se také zmìnìm o dalšìch konkrétnìch prstenech, jmenovitě se jedná o prsteny, které byly dány elfům. Ty nazývám buď pravými názvy, nebo pouţìvám označenì Tři prsteny. Pro mnohé postavy Tolkienova dìla je typické, ţe jsou nazývány několika jmény v závislosti na jazyku, který pro jejich popis autor v danou chvìli pouţìvá. Daná postava bude v práci nazývána stále jednìm jménem, které se v dìle objevuje 2

nejčastěji a pouze v poznámkách pod čarou uvádìm dalšì moţné varinaty, neboť ty se často vyskytujì v konkrétnìch citacìch z knih. Ve své práci ponejvìce vycházìm z primárnì literatury, kterou jsou knihy Pán prstenů, Silmarillion, Hobit a Nedokončené příběhy, všechny v překladu Stanislavy Pošustové. Dále čerpám z ostatnìch Tolkienových esejů publikovaných v knize Netvoři a kritikové a jiné eseje, které vyšly v překladu Jana Čermáka. Pro popis literárnì postavy jsou z tohoto souboru nejpodstatnějšì texty O pohádkách a Béowulf: Netvoři a kritikové. Co se týče sekundárnì literarury, v českém vydánì bohuţel dosud nevyšlo přìliš mnoho knih, které by byly dostatečně odborné a nespadaly do kategorie populárně naučných knih. Oproti tomu v zahraničì vyšlo mnoho publikacì, jejichţ kvalita je mnohonásobně vyššì. Proto se mi také významným zdrojem informacì stal soubor esejů různých autorů, který vyšel pod názvem The Lord of the Rings and Philosophy, kde nalezneme velmi vydařené zpracovánì různých témat týkajìcìch se Tolkienova světa. Soubor esejů s tématikou Tolkiena představujì i Tolkien Studies, které se zaměřujì na rozličná témata tvorby tohoto autora. Z nich se mi asi nejpřìnosnějšìm stal článek Marka T. Hookera Frodo s Batman, který se zaměřuje na postavu Sama a jeho pojetì z pohledu vojenského sluhy. Dalšì knihou je Chesterton and Tolkien as Theologians britské autorky Alison Milbankové zabývajìcì se převáţně náboţenskými otázkami dìla a představuje také jeden z významných zdrojů této práce. Za zmìnku stojì také kniha One Ring to Bind Them All: Tolkien s Mythology Anne C. Pettyové, která se zaměřuje předevšìm na morfologický rozbor Pána prstenů, ale poskytuje také uţitečné informace ohledně jednánì některých hrdinů a mytologických prvků, které se v dìle objevujì. 3

2. Hobit, Pán Prstenů, Silmarillion Vzhledem k tomu, ţe se ve své práci hodlám podrobně zabývat rozborem charakterů postav, které J. R. R. Tolkien vytvořil, bude tato kapitola věnována úvodu do třì stěţejnìch děl, ze kterých má práce vycházì. Jedná se o knihy Hobit aneb cesta tam a zase zpátky (The Hobbit or There and Back Again), Pán prstenů (The Lord of the Rings) a Silmarillion (The Silmarillion). V práci se budu věnovat převáţně rozboru postav z Pána prstenů, ale přesto se domnìvám, ţe by bylo vhodné zmìnit i souvislosti vzniku ostatnìch děl, neboť na ně bude často v průběhu práce odkazováno. Okolnosti vzniku Pána prstenů a Silmarillionu se lišì. Pán prstenů vznikl v touze po pokračovánì úspěšné knihy, kterou byl Hobit. Oproti svému předchůdci se však stal Pán prstenů něčìm daleko významnějšìm. Tolkienovi se v něm podařilo zachytit velmi komplexnì obraz světa, který se stal v pozdějšìch letech inspiracì mnohým dalšìm autorům. Silmarillion je oproti tomu dìlem, které mělo jiţ od svého počátku poněkud zvláštnì osud. Tolkien na něm pracoval v podstatě celý svůj ţivot a psal jej průběţně se svými ostatnìmi texty. Jeho touhou bylo vydat jej, avšak současně neustále pracoval na zdokonalovánì všech prvků, jak jazykových, tak obsahových, a dìky neustálému opravovánì, přepisovánì a snaze po dokonalosti, se stal vyjádřenìm celoţivotnì touhy autora tvořit. Největšì šanci na úspěšné vydánì měl Silmarillion pravděpodobně v době, kdy byl vydán Pán prstenů 1. Tehdy by mělo společné vydánì obou děl své opodstatněnì, neboť autor by čtenáři nabìdl prohloubenì znalostì o světě, v němţ se přìběhy odehrávajì. Z pohledu autora to bylo logické. Přesto však Silmarillion stále nebyl v té době dokončen k autorově spokojenosti a čekal ho ještě mnohaletý vývoj. Tolkien se nakonec jeho vydánì nedoţil. Zemřel roku 1973 a o vydánì tohoto dìla se zaslouţil jeho syn Christopher Tolkien, který dal pečlivě dohromady texty svého otce. Christopher pìše v předmluvě k Silmarillionu o těţké práci, která vydánì předcházela. Texty byly mnohokrát přepisované 2 a pozdějšì verze se lišily od těch původnìch v mnoha ohledech. Christopher Tolkien uvádì, ţe v textech bylo jasně 1 Mezi lety 1954 a 1955. 2 Jednalo se jak o strojopisy, tak o ručně psaný text bez jasného chronologického uspořádánì. 4

moţné zaregistrovat ţivotnì cesty jeho otce. Dokazuje to napřìklad tvrzenì uvedené v předmluvě k Silmarillionu, ţe v jeho pozdějšìch spisech ustupovaly mytologie a poezie jeho teologickým a mytologickým zájmům. 1 Zatìmco na počátku převaţovaly básně, pìsně a méně závaţná témata, dostával se v pozdějšìch verzìch do popředì většì duchovnì rozměr, který korespondoval s Tolkienovým náboţenským přesvědčenìm. Stejně jako Pán prstenů by nemohl vzniknout bez Hobita, tak ani jedno z těchto děl by nejspìš nevzniklo nebýt Silmarillionu. Tolkien sám se o Pánovi prstenů vyjadřoval jako o pokračovánì Silmarillionu a nikoli Hobita, jak se obecně uvádì. Carpenter pìše v Životopise: Nový přìběh se pevně sepjal se Silmarillionem a měl zìskat důstojnost záměru a vznešený styl staršì knihy. 2 Nebudu v této kapitole dopodrobna vykládat obsahy těchto děl, ale chci se zaměřit předevšìm na okolnosti vzniku a jejich korespondenci s mytologickými tématy, souvislost s křesťanským nazìránìm světa a v neposlednì řadě na motivaci hlavnìch postav, které v knihách vystupujì. Uvedu zde také základnì informace o jednotlivých dìlech a jejich struktuře. 2.1. Inspiračnì zdroje Tolkien se nijak zvláště netajil tìm, ţe jeho dìlo je do značné mìry inspirováno jinými, a to převáţně dìly mytologického charakteru. Kromě ság a pověstì nesmìme opomenout významný vliv jazyka jako takového, který se stal pro vznik Tolkienova světa zcela nezbytným. Celé dìlo vyrostlo na lásce k jazykům a touze po vytvořenì světa, kde vlastnì vytvořené jazyky oţijì a posunou se tak z úrovně osobnì záliby jednotlivce do kontextu, který můţe oslovit i dalšì. Přesto se v této části zaměřìm převáţně na literárnì vzory, které zapůsobily na Tolkienovu představivost a jejichţ odkazy můţeme nalézt ve světě Pána prstenů, Hobita a Silmarillionu. Mohlo by se zdát celkem jednoduché napadnout originalitu Tolkienovy mytologie, právě dìky některým zjevným inspiračnìm zdrojům. Přesto však vţdy do svých děl autor přidal mnoho nového, co odlišuje původnì mýty a Tolkienův svět. 1 TOLKIEN, Christopher. Silmarillion. 1. Praha : Mladá fronta, 1992. Předmluva, s. 5-17. ISBN 23-077-92. s. 5. 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. Praha: Mladá fronta, 1993. 264 s. ISBN 80-204-0409-0. s. 168. 5

Kromě pramenů v severských ságách můţeme nalézt mnohé odkazy, zvláště ve formě myšlenì a morálnìch úvah, i u dalšìch autorů, kteřì ovlivnili předevšìm Tolkienovo filozofické nazìránì světa. Můţeme mezi ně řadit z antických filozofů napřìklad Platóna nebo Aristotela, dále také z křesťanských autorů Sv. Augustina nebo Tomáše Akvinského, na jejichţ dìla a myšlenky Tolkien přìmo ve svých dìlech navazuje nebo odkazuje. Co se týče Tolkienova platonismu, odráţì se předevšìm v otázkách morálky a ve svém eseji The Rings of Tolkien and Plato: Lessons in Power, Choice, and Morality se jìm zabývá autor Eric Katz. Ten porovnává předevšìm funkce prstenů, které se vyskytujì v Pánovi prstenů a v Platónově Ústavě, a pohlìţì na jejich uţitì z hlediska etiky a morálky. Určitě však nenì Platónův zdroj pro zvolenì prstenu jako ústřednìho objektu děje jediný, který předurčil, ţe Tolkien zvolì právě prsten. S podobným motivem se setkáme i v severských mýtech a eposech, o kterých bude řeč dále. Dalšìm odkazem na Platóna je pověst o Númenoru zařazená do Silmarillionu. Ta pojednává o zániku ostrova, který Bůh daroval lidem a následně jim byl odebrán z důvodu porušenì stanovených pravidel. Tato pověst můţe přìmo souviset s Platónovou Atlantidou 1. Nepopiratelný vliv na vznik Tolkienova světa měla určitě severská mytologie. Co se týče konkrétnìch přìkladů, jednìm z prvnìch takových děl, se kterými se měl Tolkien moţnost setkat jiţ v dětstvì, byla Pověst o Sigurdovi 2. Ta pojednává o hrdinovi a jeho boji s drakem Fafnirem, z čehoţ vzešla pozdějšì Tolkienova láska k drakům souvisejìcì se vztahem k řìši pohádek jako takové. V eseji O pohádkách pìše: Drak na sobě měl zřetelně napsáno ze země Faerie, ať uţ tato bytost přebývala v jakémkoli světě, byl to Jiný svět. 3 Motiv cesty hlavnìho hrdiny a boje s drakem nalezneme asi nejlépe v knize Hobit. Mezi dalšì nejvýznamnějšì inspiračnì zdroje můţeme řadit staroanglickou báseň Béowulf, které věnoval dva ze svých esejů Béowulf: Netvoři a kritikové a O překládánì Béowulfa. Tolkien na této básni obdivoval nejen formu a umělecký význam, ale zabýval se i povahou hrdiny a netvorů, kteřì se v dìle vyskytujì. Hrdina 1 Jedna z variant názvu Númenoru po jeho pádu znì dokonce Atalantë. 2 Mimo jiné byla zpracována jako součást Červené knihy povídek A. Langa. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. 1. Praha : Argo, 2006. O pohádkách, s. 131-182. ISBN 80-7203-788-9. s. 154. 6

Béowulf postupně poráţì netvora Grendela, posléze jeho matku, a na konci přìběhu umìrá v souboji s drakem. Jak pìše Carpenter v Životopise: [...] je to jedna z nejpozoruhodnějšìch básnì všech dob [...] 1 Tolkien v nì mimo jiné spatřuje propojenì pohanského chápánì světa s křesťanstvìm, a to nacházì i v motivech jednánì samotného hrdiny, Béowulfa. Inspirace, kterou z básně načerpal, nebyla pouze na úrovni děje, ale důleţitou sloţku představoval také jazyk. V Pánovi prstenů nebo Hobitovi můţeme poměrně často nalézt jména, která přìmo čerpajì ze staršìho základu. V Béowulfovi se také mimo jiné setkáme i s motivem prstenů. Dalšì zdroj nacházìme v dìle, které je hlavnì pokladnicì mytologie Finska 2. Jedná se o Kalevalu. Finština do značné mìry Tolkiena ovlivnila v tvorbě vlastnìch jazyků a nepřìmo z nì vycházì jazyk vznešených elfů, quenijština. Jeden z přìkladů, který je tématicky podobný s Kalevalou, nalezneme v Silmarillionu a jedná se o tragický přìběh o Túrinovi 3. Ten se nevědomky dopustì krvesmilstva a poté si bere ţivot nalehnutìm na vlastnì meč. Za dalšì dìlo, které se podepsalo na podobě Středozemě 4 můţeme povaţovat Starší Eddu, severský soubor básnì. Některé jsou hrdinské, popisujì svět lidì, kdeţto jiné jsou mytologické a mluvì o činech bohů. 5 Podobně jako v Béowulfovi zde nalézáme střet staršìho pohanského chápánì světa s vlivy nastupujìcìho křesťanstvì. Jedna z básnì Eddy pojednává o vzniku světa, a Tolkien podobný také zařadil do své mytologie v Silmarillionu 6. Z Eddy také přìmo vycházì inspirace některých jmen, napřìklad trpaslìků z Hobita. Pokud se zabýváme dìly, jeţ ovlivnila Tolkienovu tvorbu, je na snadě uvést cyklus artušovských legend. Pohled autora na tento zdroj jako celek však nenì zcela jednoznačný. Jak uvádì Carpenter: legendy artušovského cyklu se mu uţ od dětstvì 1 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 38. 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 50. 3 Hrdina v přìběhu přemůţe draka Glaurunga, ale je stìhán rodovým prokletìm, nejprve omylem zabije svého přìtele, poté se nevědomky dopustì krvesmilstva s vlastnì sestrou. Následkem tohoto zjištěnì si hrdina bere ţivot, stejně jako jeho sestra Nienor. Pověst čerpá z Kalevaly z přìběhu o Kullervovi. Pověst o Túrinovi je také součástì knihy Húrinovy děti. 4 Správnějšì by asi bylo řìci z Ardy (označenì pro celý Tolkienův svět), Středozemě (Middle-earth) tvořì pouze malou součást celého Tolkienova světa a o jejìch osudech pojednává předevšìm Pán prstenů a Hobit. V přìbězìch Silmarillionu se část přìběhů taktéţ odehrává ve Středozemi, která však má odlišný tvar od pozdějšìch přìběhů, teprve na konci druhého věku byl tvar světa změněn do podoby, kterou známe z Pána prstenů. V Silmarillionu zahrnuje svět kromě Středozemě také Země neumìrajìcìch (Valinor), a ostrov Númenor. 5 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 63. 6 Zde je umìstěn pod názvem Ainulindalë. 7

lìbily, ale připadaly mu přìliš vyšperkované, fantastické, nesouvislé a opakujìcì se. Přìběhy pro něj byly neuspokojivé i jako mýtus, protoţe explicitně obsahovaly křesťanské náboţenstvì. 1 To do značné mìry souvisì s jeho odporem k alegorii, který se mnohokrát v jeho tvorbě projevil. Co se týče konkrétnìch děl souvisejìcìch s tìmto cyklem, upřel Tolkien pozornost předevšìm na báseň Pan Gawain a zelený rytíř, kterou povaţoval za [...] jedno z mistrovských uměleckých děl anglického 14. stoletì i celé anglické literatury. 2 V eseji věnovaném Gawainovi nalezneme mnohé, co koresponduje s autorovým výkladem pohádky. Dalšìm tvůrčìm počinem byla báseň Pád Artušův 3, kterou však nikdy nedokončil. Co se týče pohledu na artušovské legendy coby inspiračnìho zdroje pro Tokienovu mytologii, rozvedl toto téma ve svém eseji i současný polský autor fantasy literatury Andrzej Sapkowski. Ten ve svém textu V šedých horách zlato nenì aneb hrst úvah o literatuře fantasy pokládá legendy artušovského cyklu za základnì stavebnì kámen fantasy literatury a podobnost nacházì i v Tolkienových dìlech. Sapkowski pìše: Nelze si však nepovšimnout podobenstvì v hlubšì vrstvě obou děl a faktu, ţe celá fantasy těţì z artušovského mýtu v jednom základnìm kánonu, v leitmotivu boje Sil Dobra a Pokroku představovaných Artušem, Merlinem, Excaliburem a Kulatým stolem, a Silami temnot zosobněných Morganou, Mordredem a jejich společnìky. 4 Přesto však můţeme řìci, ţe daleko většì vliv na Tolkienovu mytologii měly, spìše neţ samotné artušovské legendy, výše zmìněné severské ságy, které nepovaţoval za tak alegorické a nacházel v nich uspokojivé sloučenì pohanských a křesťanských motivů. Přesto můţeme jistě i artušovský cyklus prohlásit za jeden z inspiračnìch zdrojů. Bylo by asi nemoţné vyjmenovat zde všechna dìla, která se mohla na konečné podobě Středozemě podepsat, přesto si z těch výše zmìněných můţeme udělat alespoň přibliţný obrázek o tom, na jakých základech Tolkienův svět vyrůstal. 1 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 151. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. Pan Gawain a Zelený rytìř. s. 8. 3 The Fall of Arthur. 4 SAPKOWSKI, Andrzej. V šedých horách zlato nenì aneb hrst úvah o literatuře fantasy. Ikarie. 1994, 06, s. 43-63. 8

2.2. Povaha Tolkienova světa Pro chápánì Tolkienova dìla je nutné si v prvnì řadě uvědomit, ţe autor byl předevšìm lingvistou ovládajìcìm obdivuhodné mnoţstvì jazyků 1, křesťanem, člověkem, jehoţ literárnì zájem se upìral převáţně na středověkou literaturu a také velkým milovnìkem mytologie. To vše je potřeba brát v potaz, máme-li proniknout do podstaty jeho děl. Jak se můţeme dočìst v Životopise od H. Carpentera, Tolkienův postoj k vlastnìm dìlům se podobal spìše pohledu historika, neţ spisovatele. Nemluvì o své knize jako o literárnìm dìle, ale jako o kronice skutečných událostì. 2 O faktu, ţe Tolkien nechápal své dìlo jako fikci, nýbrţ jako přìběh do značné mìry pravdivý, svědčì obhajoba vnitřnì pravdivosti mytologie, kterou nacházìme v eseji O pohádkách. Tolkien zde pìše: Snad kaţdý spisovatel, který vytvářì druhotný svět, fantazii, kaţdý lidský stvořitel touţì být do jisté mìry skutečným tvůrcem anebo doufá, ţe ze skutečnosti vycházì [...] 3 Toto pojetì také souvisì s touhou autora po vytvořenì vlastnì mytologie pro Anglii. 4 Tolkien obdivoval severské i řecké báje a touţil po tom, aby něco takového existovalo i pro Anglii, která podobné vlastnì mytologické základy nemá. Jak bylo zmìněno výše, cyklus artušovských legend jej v tomto smyslu neuspokojoval. Jak uvádì Carpenter, Tolkien po mnoha letech vzpomìnal na tuto svou touhu: [...] kdy [...] jsem měl v úmyslu dát dohromady útvar vìceméně propojených pověstì, od velkých kosmogonických po romantické pohádkové přìběhy aby ty většì stály na menšìch, které se dotýkajì země, a menšì aby čerpaly nádheru z obrovitého pozadì jeţ bych mohl prostě věnovat Anglii, mé vlasti. 5 Mohli bychom řìci, ţe se nakonec v jeho prózách opravdu něco podobného povedlo. Pohlédneme-li na soubor jeho děl, najdeme v něm obraz komplexnì mytologie. Ta je sloţena z menšìch přìběhů nebo básnì, které stavì na tématech staršìch a váţnějšìch a všechna témata jsou vzájemně propojena, čìmţ tvořì výsledný 1 Informace se různì v tom jaký počet jazyků Tolkien ovládal. Pravdou je, ţe kromě těch, které ovládal plynně (mezi které patřila napřìklad latina, řečtina, islandština atd.), existovala také spousta, které poznal jen rámcově (finština), a opomìjet bychom neměli ani jazyky, které sám vytvořil (qenijština, sindarština, jazyk trpaslìků a dalšì). 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s.12. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. O pohádkách. s. 172. 4 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 85. 5 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 85. 9

celek. Mimo jiné ve svém dìle Tolkien nalezl vhodné uplatněnì pro vlastnì vytvořené jazyky. O chápánì světa jako skutečného svědčì i Tolkienův postoj k tvorbě postav vystupujìcìch v přìbězìch. Bylo by obvyklé hovořit o procesu tvorby postavy fiktivnìho přìběhu jako o vymýšlenì. Pokud však autor chápe své dìlo v určitém smyslu jako pravdivé, je logické, ţe i při vytvářenì svých postav mluvì spìše o objevovánì nebo poznávánì. V jednom z dopisů, adresovaných svému synovi Christopherovi, Tolkien napřìklad pìše o nové postavě, která se v Pánovi Prstenů objevila. Jedná se o postavu Faramira. Nová postava se objevila na scéně (Jsem si jist, ţe jsem ji nevymyslel, a dokonce ani nechtěl, ačkoli ji mám rád, objevila se kráčejìcì do Ithilienských lesů): Faramir, bratr Boromira. [...] 1 Stejně tak nenì vhodné mluvit o Tolkienově světě jako o světě fiktivnìm. Tolkien chápal svět svých knih jako mìsto, které se neodehrává v ţádné alternativnì realitě, na jiné planetě apod. Středozemi umìstil do našeho reálného světa 2. V jednom z dopisů reaguje na kritiku Návratu krále od W. H. Audena uvedenou v New York Times. Snaţì se v něm uvést informaci o lokalizaci svého světa na pravou mìru. Uvádì zde: Středozemě nenì imaginárnìm světem. Jméno je modernì podobou (poprvé pouţitou ve 13. stoletì a stále pouţìvanou) spojenì Midden-erd > Middel-erd, antického označenì pro oikumené [...] jevištěm pro můj přìběh je tato Země, ta ve které nynì ţijeme, pouze historické obdobì je fiktivnì. 3 2.2.1. Proměny Tolkienova světa Tolkienův svět jako takový prošel během svého vývoje mnoha změnami a jak v Silmarillionu, tak v Pánovi prstenů a Hobitovi, nalezneme doprovodné mapy, které čtenáři pomáhajì utvářet správnou představu o povaze a tvaru světa. Tvar 1 A new character has come on the scene (I am sure I did not invent him, I did not even want him, though I like him, but there he came walking into the woods of Ithilien): Faramir, the brother of Boromir [...] TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien: A Selection. s. 90. 2 Coţ mimo jiné jistě souvisì se snahou vytvořit mytologii pro Anglii, o které jsem se zmiňovala výše. 3 Middle-earth is not an imaginary world. The name is modern form (appearing in 13th century and still is use) of Midden-erd > Middel-erd, an ancient name for the oikumené [...] The theatre of my tale is this earth, the one in which we now live, but the historical period is imaginary. TOLKIEN, John Ronald Reuel. The Letters of J.R.R. Tolkien: A Selection. s. 25. 10

Středozemě se pod vlivem různých okolnostì zaloţených na dějìch přìběhů měnil. Pokud se podìváme na jeho vývoj chronologicky, prvnìm obrazem byly dvě země. Byla to Středozemě na západě a Valinor na východě. Valinor Tolkien určil jako prvotnì sìdlo andělských bytostì, Valar. Středozemě proti tomu byla mìstem, kde byli probuzeni prvorozenì elfové a později také lidé. Tuto dobu vykreslil Tolkien tak, ţe bylo moţné se na lodìch plavit přes moře a Valinor byl hmotnou součástì světa. Značná část událostì prvnìho věku se odehrává v zemi Beleriand, která leţela na východě Středozemě. Na konci prvnìho věku byla tato oblast pod vlivem velkých bitev zaplavena mořem. V Silmarillionu je zánik Beleriandu popisován následovně: Ve velké bitvě a při bouřlivém pádu Thangorodrim se země zuřivě rozbouřila a Beleriand byl rozbit a zpustošen; na severu a na západě kleslo mnoho zemì pod hladinu Velkého moře. Na východě, v Ossiriandu, byly rozbity valy Ered Luin a vznikla v nich směrem k jihu velká průrva, do nìţ se vevalilo moře a vytvořilo záliv. Do toho zálivu tekla novým korytem řeka Lhûn, proto dostal jméno Lhûnský záliv. 1 Dalšì změnou, kterou prošel vývoj tvaru Středozemě, bylo nejprve darovánì a posléze ztráta ostrova Númenor 2. V této legendě, jeţ je součástì Silmarillionu pod názvem Akallabêth, se objevuje motiv, který můţe být spojován s legendou o Atlantidě. Carpenter pìše: Přìběh o Númenoru spojuje platónskou pověst o Atlantidě s obraznostì Silmarillionu. 3 Na jiném mìstě uvádì, ţe zájem na pouţitì motivu Atlantidy v Tolkienovi vyvolal jeho po dlouhou dobu se opakujìcì sen: tyčìcì se velká vlna neúprosně postupujìcì přes stromy a zelená pole, připravená pohltit ho se všìm okolo. 4 Ostrov, který byl umìstěn na půli cesty mezi Valinorem a Středozemì, byl boţským darem lidem, kteřì bojovali proti Melkorovi. Númenorejcům se v pozdějšìch přìbězìch řìkalo také Dúnadani 5. Kromě samotného ostrova byl dán těmto lidem dar delšìho ţivota a většì moudrosti neţ ostatnìm, zůstali stále smrtelnì, ale trochu se přiblìţili elfům. V této legendě se objevuje motiv porušenì boţského 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. 320 s. ISBN 23-077-92. s. 245. In the Great Battle and the tumults of the fall of Thangorodrim there were mighty convulsions in the earth, and Beleriand was broken and laid waste; and northward and westward many lands sank beneath the waters of the Great Sea. In the east, in Ossiriand, the walls of Ered Luin were broken, and a great gap was made in them towards the south, and a gulf of the sea flowed in. Into that gulf the River Lhûn fell by a new course, and it was called therefore the Gulf of Lhûn. TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 358. 2 Númenorë dále také Anadûnê, Andor, Elenna, Země hvězdy, po svém pádu také Akallabêth, Atalantë a Mar-nu- Falmar. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 294. 3 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 153. 4 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 29. 5 Z tohoto rodu lidì pocházì Aragorn, jedna z ústřednìch postav Pána prstenů. 11

přikázánì, který opět koresponduje s křesťanským pozadìm celé mytologie. Lidem, kterým je zapovězeno plout na západ do Valinoru a tento závazek pod vlivem lţivého našeptávánì Saurona porušì, je ostrov opět odňat, zaplaven velkou vlnou a mnoho obyvatel zahyne. Zkázu přeţije pouze několik věrných, kteřì nepodlehli Sauronovu vlivu, neporušì slib a neobrátì se proti Bohu. Osudná hodina přišla, kdyţ to lidé nečekali, devětatřicátý den po odplutì lodì. Tu náhle z Meneltarmy vytryskl oheň, přihnal se vichr, země se zazmìtala a obloha zavìřila, kopce se řìtily a Númenor se potopil do moře [...]. 1 S pádem Númenoru souvisì také poslednì změna ve tvaru Tolkienova světa. Pro rasu lidì představuje vidina Blaţené řìše nedosaţitelnou touhu, a proto se dále v přìběhu setkáváme s tìm, ţe lidé se snaţili plavit po moři do Zemì neumìrajìcìch. Tvar světa byl tedy naposledy změněn a Valinor byl navţdy odňat z hmotného světa a tento tvar v podstatě představuje definitivnì podobu, jak je popsána v Pánovi prstenů. Nadále existovala cesta po moři, jeţ umoţňovala elfìm lodìm do této země dále proplouvat. Na konci třetìho věku, jeţ je popisován v Pánovi prstenů pak bylo dovoleno odplout i postavám, které se podìlely na zničenì Prstenu. Alison Milbanková pìše: Většina hlavnìch postav románu Gandalf, Galadriel, Bilbo a Frodo (a později také Legolas a Gimli) odplouvajì do Zemì neumìrajìcìch [...] 2 2.3. Hobit Jak jiţ bylo řečeno, prvnì vydanou z Tolkienových knih, na kterou se tato práce odkazuje, je Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Kniha spatřila světlo světa roku 1937 a od dalšìch dvou, které budu zkoumat podrobněji, se lišì předevšìm tìm, ţe vznikla primárně jako dìlo určené dětským čtenářům. Přesto i v tomto románu můţeme nalézt zjevnou inspiraci mytologiì. Nejvìce paralel bychom našli hlavně s 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. s. 239. In an hour unlocked for by Men this doom befell, on the nine and thirtieth day since the passing of the fleets. Then suddenly fire burst from the Meneltarma, and there came a mighty wind and a tumult of the earth, and the sky reeled, and the hills slid, and Númenor went down into the sea [...] TOLKIEN, John R. R. The Silmarillion. s. 353. 2 The majority of the major characters of the novel Gandalf, Galadriel, Elrond, Bilbo and Frodo (and later also Legolas and Gimli) sail for the Blessed Realm [...] MILBANK, Alison. Chesterton and Tolkien as Theologians. London : T&T Clark, 2009. 200 s. s. 109. 12

Béowulfem. Vzhledem k tomu, ţe však hledánì společných rysů nenì hlavnìm smyslem této práce, nebudu se zde jimi dopodrobna zabývat a zaměřìm se spìše na samotné charaktery postav v Hobitovi. Kniha popisuje cestu hobita Bilba v doprovodu trpaslìků k Osamělé hoře, kde drak Šmak střeţì poklad. Po cestě se Bilbo dostává do situacì, ve kterých si musì poradit. Hned v prvnì kapitole knihy je zdůrazňován negativnì postoj hobitů k dobrodruţstvì, a stejně tak vykresluje Tolkien Bilbovu nevoli k vytrţenì ze stereotypu. Vliv na Bilbovo začleněnì do dobrodruţstvì má postava Gandalfova. V knize si můţeme všimnout vývoje, kdy se z hobita, který je ze začátku poměrně velký strašpytel, stává vlivem okolnostì děje hrdina. Bilbo se musì vypořádat s mnoha překáţkami, jakými je napřìklad setkánì se zlobry, boj s pavouky v Temném hvozdu a střet tvářì v tvář s drakem. Významné je také setkánì s postavou Gluma v jeskynìch pod Mlţnými horami a zìskánì Prstenu, který je stěţejnì pro děj Pána prstenů a kterému se bude věnovat samostatná kapitola této práce. Co se týče hlavnìho hrdiny, Tolkien se snaţil, aby se hobit choval v rámci své povahy. Můţeme si toho povšimnout napřìklad v konfrontaci s drakem. Jednou z původnìch variant přìběhu bylo, ţe Bilbo sám draka usmrtì. Bilbo do něj vráţì svůj kouzelný mečìk [...] Drak se zmìtá. Rozbije stěny a vchod do tunelu. 1 Carpenter v Životopise dodává: Ale tato myšlenka přìliš neladila s povahou hobita ani neposkytovala Šmakovi dostatečně velkolepou smrt, byla zavrţena a nahrazena publikovanou verzì, podle nìţ draka zabije lučištnìk Bard. 2 Přìběh prošel ve svém vývoji mnohými změnami a dokonce se prvotnì vydaná podoba románu lišì od podoby současné, neboť vzhledem k vydánì Pána prstenů, které následovalo, bylo nutné upravit některé podrobnosti, aby na sebe dìla navazovala. Tolkien v prvnì řadě vypustil oslovenì k malým čtenářům, které se mu vìceméně zprotivilo 3. Co je však pro nás důleţitějšì, jsou úpravy postavy Gluma a okolnostì, které se týkajì zìskánì Bilbova prstenu. Vzhledem k tomu, ţe postava Gluma je i jednou z hlavnìch postav přìběhu Pána prstenů, budu se jì podrobněji zabývat ve zvláštnì kapitole. 1 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 161. 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 161. 3 Jak uvádì v eseji O pohádkách v kapitole věnované problematice cìlové skupiny čtenářů. 13

Přìběh Bilba můţeme také chápat tak, ţe Gandalf si chtěl touto cestou prověřit schopnosti hobitì rasy, a proto se v přìběhu Pána prstenů nebál svěřit úkol nést Prsten Frodovi. 2.4. Pán prstenů Hobit původně vznikl bez předpokladu, ţe bude někdy napsáno pokračovánì. To si vyţádaly předevšìm pozitivnì ohlasy čtenářů. Tolkien tedy vyšel vstřìc ţádosti nakladatele a začal pomalu přemýšlet, jakým směrem by se mělo přìpadné pokračovánì ubìrat. Nakonec trvala práce na dokončenì románu dvanáct let a vydánì se kniha dočkala aţ v letech 1954-1955. Proti původnìmu záměru autora, který touţil vydat Pána prstenů jako celek se postavily přìliš vysoké náklady na tisk tak objemného dìla, a proto byl Pán prstenů nakonec rozdělen do třì knih 1. Stěţejnìm motivem se měl stát prsten, který Bilbo zìskal v Hobitovi. Jako hlavnì postavu nového románu nakonec zvolil postavu Bilbova synovce Froda 2, tedy opět hobita. Původ jména Frodo pocházì z Béowulfa, kde můţeme najìt zmìnku o postavě tohoto jména: [...] Freawaru name, when fretted gold she proffered the warriors. Promised is she, gold-decked maid, to the glad son of Froda [...] 3 Děj románu je v podstatě rozdělen do třì liniì, sledujìcìch osudy třì hlavnìch postav. Těmi jsou Frodo, Aragorn a Gandalf. Všichni procházì v dìle podobným procesem, jejich úkolem je uspět v osobnìm testu a tìm dojìt naplněnì poslánì své postavy. Hlavnìm úkolem Froda je nést Prsten do Mordoru a následně jej zničit. Aragorn musì naplnit své poslánì vydobytìm si své královské pozice a Gandalfovým cìlem je boj proti Sauronovi obecně. 1 Kniha jako taková je rozdělena celkem do šesti knih. Prvnì dvě byly vydány jako Společenstvo prstenu, dalšì dvě jako Dvě věže a poslednì dvojice vyšla pod názvem Návrat krále. 2 Dle původnìch návrhů se mělo jednat o syna Binga, avšak s postupem přìběhu se jiţ toto jméno nezdálo jako nejvhodnějšì, protoţe se dìlo ubìralo směrem k většì váţnosti. 3 Beowulf in Hypertext [online]. 2008 [cit. 2010-10-15]. Modern Text - Chapters (XXVIII - XXX). Dostupné z WWW: <http://www.humanities.mcmaster.ca/~beowulf/main.html>. 14

Jednotlivým postavám, jeţ byly výše zmìněny, se budu věnovat podrobně v dalšìch kapitolách své práce, kde se zaměřìm na jejich konkrétnì povahy, vlastnosti, motivace a pokusìm se ukázat, jakou majì funkci v přìběhu. 2.5. Silmarillion Jak jiţ bylo řečeno, Silmarillion byl vydán aţ po Tolkienově smrti a to roku 1977. Silmarillion je moţné povaţovat za nejpozoruhodnějšì dìlo ze všech výše jmenovaných. Nejedná se formou o román jako takový, ale tvořì jej soubor mnoha pověstì a mytologických přìběhů, na nichţ Tolkien postupně pracoval v průběhu celého svého ţivota. Kniha se skládá z pěti ústřednìch částì. Jedná se Ainulindalë, popisujìcì stvořenìm světa. Valaquentu, která se zabývá andělskými mocnostmi Valar, jeţ se podìlely na konečné podobě světa. Dále se jedná o Quentu Silmarillion zabývajìcì se přìběhem klenotů silmarilů skládajìcì se z nejvìce kratšìch přìběhů, popisujìcìch události okolo elfů, lidì a trpaslìků. Mimo jiné také obsahuje asi nejslavnějšì součást, přìběh o Berenovi a Lúthien. Do Silmarillionu je dále zařazena Akallabêth, lìčìcì vznik a pád ostrova Númenor, o kterém byla řeč v kapitole zabývajìcì se geografickými proměnami Tolkienova světa. Poslednì částì je vyprávěnì o událostech třetìho věku. Zaměřuje se hlavně na téma prstenů moci a najdeme v něm shrnutì a doplněnì některých událostì, jeţ jsou popisovány v Hobitovi a Pánovi prstenů. Dalo by se také řìci, ţe v Silmarillionu se nejzřetelněji odráţì křesťanské myšlenky Tolkiena a jsou nejlépe postřehnutelné. Ty samozřejmě nalezneme ve značné mìře i v Pánovi prstenů, ale Silmarillion se v tomto ohledu chová vìce spirituálněji. Přesto ani jedno z těchto děl nenì moţno povaţovat za křesťanskou alegorii. Tolkien činil rozdìl mezi alegoriì a aplikacì 1. Svá dìla povaţoval za aplikaci a nikoli za alegorii. Proto se mohlo mnohým čtenářům zdát nepochopitelné, srovnávánì Tolkienova světa s křesťanstvìm, protoţe zde nenì Bůh na prvnì pohled uctìván 2. Jak pìše Carpenter v Životopise: Silmarillion je dìlem hluboce náboţného člověka. Neprotiřečì křesťanstvì, ale doplňuje je. V legendách nenì uctìvánì Boha, 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové : a jiné eseje. s. 143. 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 86. 15

ale Bůh tam rozhodně je, v Silmarillionu výslovněji neţ v dìle, které z něj vyrostlo, v Pánovi prstenů. 1 1 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. s. 87. 16

3. Literární postava v Tolkienových prózách Jako cìl své práce jsem si vytyčila charakterizovat povahu literárnìch postav v Tolkienově dìle. V této kapitole se pokusìm určit obecné vlastnosti postav a nastìnit, co mělo na jejich podobu vliv. Tolkienovo dìlo se můţe čtenáři na prvnì pohled jevit jako fantastický nebo pohádkový přìběh, do značné mìry zaloţený na prvcìch mytologie, a to převáţně severské. Při bliţšìm zkoumánì je však patrné, ţe Tolkienovo dìlo je v prvnì řadě křesťanské, neboť obojì, křesťanstvì i mytologie, je jeho neodmyslitelnou součástì. Tolkien byl ve své tvorbě i v ţivotě nejvìce ovlivněn křesťanskou filosofiì a, jak se pokusìm později ukázat, jeho tvorba v mnohých ohledech navazuje na myšlenky svatého Augustina nebo Tomáše Akvinského. V pokusu o popis charakterů postav v jeho dìlech je však třeba se odkazovat i k myšlenkám antických autorů, a to hlavně Aristotela a Platóna, jejichţ vlivy jsou v Tolkienově dìle taktéţ nepopiratelné. O některých platónských motivech jsem se zmiňovala v prvnì kapitole své práce. Postavy v Tolkienových románech jsou aţ na výjimky velmi hluboce propracované. Jejich jednánì vţdy vycházì z konkrétnìho přesvědčenì a nikdy nenì samoúčelné. Pokud jedná v románu postava nějakým konkrétnìm způsobem, můţeme si být jisti tìm, ţe tak jedná z důvodu, kterého si byl Tolkien velmi dobře vědom, a jedná tak proto, ţe k tomu má určité předpoklady. V návaznosti na Augustinovo pojetì chápánì zla jako nedostatku dobra, pak můţeme nahlìţet i na charaktery Tolkienových postav. Ve svém principu jsou všechny Tolkienovy postavy dobré nebo, lépe řečeno, majì prvotnì předpoklad pro to být dobrými. Postavy jsou schopny svobodného rozhodovánì, které Tolkien chápe jako dar od Jediného boha, kterého v přìpadě Středozemě nazývá Ilúvatar nebo Eru. Pokusìm se tedy nynì stručně zaměřit na vliv etických teoriì na podobu Tolkienových literárnìch postav a také na význam ctnostì a neřestì pro jejich jednánì. Tato kapitola představuje úvod do tohoto tématu a v dalšìch kapitolách věnovaných vybraným postavám z Tolkienových románů se je budu snaţit ukázat na konkrétnìch přìkladech. 17

3.1. Literárnì postava a ctnost V této kapitole se budu zabývat otázkou ctnostì a jejich vlivem na literárnì postavy. Hrdiny Tolkienových románů nemůţeme chápat jako černobìlé. Dalo by se řìci, ţe všechny postavy majì předpoklad disponovat dobrými charakterovými vlastnostmi, ale záleţì na jejich svobodné vůli, jak s tìmto předpokladem vynaloţì. Uvedu zde nynì základnì druhy vlastnostì a nastìnit, jaký majì vliv na jednotlivé postavy. Pohlìţìme-li na ctnosti, je dobré si uvědomit jejich základnì rozdělenì, jaké známe z antické a křesťanské literatury. Mnozì z autorů antiky se zabývali touto problematikou v závislosti na morálnìm jednánì jedince. Ve své práci budu vycházet hlavně z myšlenek Aristotela, který je autorem nejvýznamnějšìch pojednánì o ctnostech, kterými jsou Etika Nikomachova nebo Magna Moralia. Jak jiţ bylo řečeno, Tolkien je však ponejvìce křesťansky uvaţujìcìm autorem, proto ve svých prózách stavì na prvnì mìsto tři ctnosti theologálnì pravdu, vìru a naději. Tolkienovi hrdinové samozřejmě disponujì oběma druhy ctnostì, ale pokusìm se ukázat, proč jsou theologálnì stavěny výše. Pro charaktery literárnìch postav a úspěch jejich úkolů, jsou totiţ zásadnì. Jak uvádì Tomáš Akvinský: Ctnost nenì nic jiného neţ správné uţìvánì svobodné vůle 1. Prvnìm typem ctnostì jsou tzv. ctnosti zìskané, které člověk rozvìjì v průběhu svého ţivota, těmi základnìmi jsou: moudrost, spravedlnost, statečnost a mìrnost (uměřenost, kázeň), druhým typem jsou ctnosti darované Bohem. Tolkienovým literárnìm postavám jsou ctnosti jako moudrost, statečnost, spravedlnost a uměřenost vlastnì a podle nich v daných okolnostech rozhodujì, jak jednat. Je však potřeba si uvědomit, ţe právě to, co odlišuje Tolkienovy postavy od hrdinů, které známe z antické mytologie, je důraz na jejich křesťanské cìtěnì. 3.1.1. Aristotelés Aristotelés v Poetice ukazuje, jaká by měly být povaha dramatické postavy. Tu určuje na základě čtyř předpokladů. Prvnìm z nich je řádnost: Jedna a prvnì jest, aby povahy byly řádné. Osoba bude mìti povahu, jestliţe, jak jsme řekli, řeč nebo 1 Římskokatolická farnost Děkanství Postoloprty [online]. 2010 [cit. 2010-10-13]. Křesťanské ctnosti. Dostupné z WWW: <http://postoloprty.farnost.cz/duchovni-slovo/katecheze-mravoucne/krestanske-ctnosti/>. 18

jednánì bude výrazem určitého úmyslu; řádnou povahu, bude-li úmysl řádný. 1 Dalšì nezbytnou součástì postavy je přiměřenost, která zajišťuje, aby vlastnosti odpovìdaly své přirozenosti. Aristotelés dále řìká, ţe je nutné: [...] aby povahy byly podobné povahám skutečným. 2 Za poslednì předpoklad určuje v procesu vytvářenì postav důslednost. Aristotelés také řìká, ţe [...] povaha a uvaţovánì jsou přìčinou činů [...] a ţe podle nich posuzujeme lidi. 3 Co se týče Aristotelova rozdělenì ctnostì, dělì je na etické a dianoetické. Jak pìše Karel Svoboda, prvnì druh se zakládá u člověka na postupném procesu zvykánì a nenì závislý na rozumové části lidské duše. Řadì mezi ně statečnost, spravedlnost nebo zdrţenlivost. Druhý druh je na rozumové sloţce závislý a sem řadì Aristotelés rozumnost a moudrost. 4 Aristotelés také zakládá svůj výklad o etických vlastnostech na jakési střednì mìře. Kaţdá vlastnost můţe být přìtomna ve většìm nebo menšìm mnoţstvì, ale tou správnou je střednì mìra dané vlastnosti. Podle toho, zda je vlastnost přìtomna vìce či méně, se můţe přednost měnit v nedostatek a naopak. V Magna Moralia Aristotelés pìše: Etická zdatnost se však ničì nedostatkem (endeia) a nadbytkem (hyperbolé). 5 Tento fakt poté prezentuje na přìkladech jednotlivých vlastnostì. Krásně lze vidět tyto rozdìly v mìře napřìklad na vlastnosti, kterou je statečnost, jeţ hraje i v Tolkienově popisu postav důleţitou roli. Aristotelés pìše: Učinìš-li někoho přìliš nebojácným, ţe se ani bohů nebojì, nenì statečný nýbrţ šìlený, bojì-li se však všeho, je zbabělý; statečný tedy bude ten, kdo se ani všeho nebojì, ani ten, kdo ničeho. [...] Statečnost se však týká projevu strachu; strachem s mìrou proto roste statečnost. Je to tedy táţ věc, kterou se statečnost i zvětšuje i zmenšuje; je to totiţ strach, jehoţ působenì lidé podléhajì, stejně pak je tomu i u ostatnìch zdatnostì. 6 Vidìme tedy, ţe snadno můţe u postav přecházet kladná vlastnost postupně do vlastnosti záporné. U Tolkienových postav je tento rys poměrně častý, neboť u často ze začátku kladných postav dojde postupem k proměně charakteru, kdy se 1 ARISTOTELÉS. Poetika. Přeloţil Antonìn Křìţ. 1. Praha : Laichterova filosofická knihovna v Praze, 1948. 123 s. s. 46. 2 ARISTOTELÉS. Poetika. s. 46. 3 SVOBODA, Karel. Aristotelovo učení o povahách v tragédii. In: Listy filologické. Praha : [Česká Akademie věd a uměnì], 1917. Roč. 44. s. 175-179. et 324-332. s. 175. 4 SVOBODA, Karel. Aristotelovo učení o povahách v tragédii. In: Listy filologické. s. 175. 5 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. 1. Praha : Petr Rezek, 2005. 178 s. s. 22. 6 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. 1. Praha : Petr Rezek, 2005. 178 s. s. 23. 19

jedna jejich vlastnost postupně měnì v jinou, nebo je jedna z vlastnostì teprve postupem času rozvìjena. Napřìklad co se týče postav hobitů, projevujì zpočátku menšì mìru statečnosti neţ na konci přìběhu a tato vlastnost je v nich tedy postupně posilována. Roli v tom hraje také dobrovolnost, kdy se postava svobodně rozhodne pro nějakou variantu a podle té se pak řìdì a tomu přizpůsobuje prostředky, kterými jì hodlá dosáhnout. Aristotelés pìše: Počátkem však či východiskem jak řádného tak špatného jednánì je rozhodovánì (proairesis) a přánì (búlésis). 1 Podle Aristotela by ideálnì postava tragédie neměla být ani ctnostnou, ale ani zkaţenou. Svoboda uvádì: Kdyţ zmìnil hrdinu zcela bezúhonného i podlého, hledá ho uprostřed mezi oběma krajnostmi: nemá býti ani ctnostný ani ničemný, ale spìše lepšì neţ horšì. 2 Ani v Pánovi prstenů často nepředstavujì Tolkienovy postavy ryze ctnostný ideál. Všechny majì předpoklady jak pro kladné jednánì, tak i pro záporné. Postavy jsou schopné chybovat, coţ by absolutně kladná postava nemohla, a tìm se podobajì do značné mìry skutečným lidským povahám. Dalšì z vlastnostì, která hraje v Aristotelově výčtu významnou roli a do značné mìry souvisì i s Tolkienovými postavami, je přátelstvì. To je nejlépe prezentováno v přìběhu Pána prstenů na postavách Legolase a Gimliho, ale také na ústřednì dvojici hobitů, kterými jsou Sam a Frodo. Aristotelés o přátelstvì řìká: [...] přátelstvì řádných lidì spočìvá v jejich vzájemném milovánì; milujì se však navzájem potud, pokud jsou hodni lásky; hodni lásky jsou však potud, pokud jsou dobřì. 3 Sam slouţì Frodovi, protoţe v něm rozeznává kladné vlastnosti a vì, ţe je dobrý. Aristotelés také odsuzuje druh přátelstvì, jehoţ cìlem je prospěch. Takový přìklad bychom v Tolkienově knize našli mezi postavami Froda a Gluma. Tento vztah sice, moţná zcela oprávněně, nemůţeme skutečným přátelstvìm nazvat, ale mezi těmito postavami vzniká vztah, který se přátelstvì podobá. Hlavnì rozdìl mezi vztahy Frodo a Sam a Frodo a Glum nacházìme v tom, ţe přátelstvì mezi Frodem a Glumem vzniká z vidiny vlastnìho prospěchu. Glum vì, ţe Frodo má u sebe Prsten, který představuje jeho miláčka, a jeho cìl je v jistém ohledu stejný jako Frodův. Oba usilujì o to, aby Prsten nedostal Sauron. To je však hlavnì záminkou, proč Glum 1 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. s. 29. 2 SVOBODA, Karel. Aristotelovo učení o povahách v tragédii. In: Listy filologické. s. 326. 3 ARISTOTELÉS. Magna Moralia. s. 98. 20