CARITAS-Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Transkript

1 CARITAS-Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Možnosti spolupráce sociálních pracovníků OSPOD, PMS a činných orgánů Kristýna Horáčková Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D Olomouc 2014

2 Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne Kristýna Horáčková

3

4 Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D, za uţitečné a cenné rady, které mi během tvorby této práce poskytovala. Poděkování patří i všem sociálním pracovníkům, kteří mi poskytli pro výzkumnou část rozhovor. Děkuji taktéţ své rodině a přátelům za povzbuzující přístup, kterým ke mně při psaní absolventské práce přistupovali.

5

6 Obsah Úvod Kriminalita mladistvých Osobnostní charakteristiky mladistvých delikventů Trestní řízení ve věcech mladistvých Proces trestního řízení s mladistvým Subjekty trestního řízení s mladistvým Činné orgány Orgán sociálně- právní ochrany dětí, kurátor pro mládeţ Probační a mediační sluţba Kooperace OSPOD, PMS a činných orgánů v trestním řízení Zjištění poměrů mladistvého Povinnost vzájemného ohlášení Alternativní způsoby trestního řízení Design empirického šetření Cíle výzkumu Výzkumná strategie Volba metody Výběr výzkumného souboru Realizace a postup sběru dat Realizace a postup zpracování dat Zajištění etických aspektů Interpretace dat Spolupráce kurátora pro mládeţ s činnými orgány v trestním řízení s mladistvým Vypracování zprávy o poměrech mladistvého, informování o úkonech s mladistvým a výslech mladistvého... 34

7 5.1.2 Trestní odklony Spolupráce kurátora pro mládeţ s PMS v trestním řízení s mladistvým Shrnutí Závěr Bibliografický seznam Anotace Annotation... 50

8 Úvod Protiprávní jednání mladistvých je v dnešní době velmi diskutovanou problematikou. Přestoţe se na tuto početnou cílovou skupinu, kterou jsou mladiství delikventi, zaměřuje stále více institucí a vznikají neustále nové a modernizující se sítě pomoci, jedná se o globální problém, jehoţ výskyt je stále častější. Protoţe značnou část pracovníků, kteří s mladistvými delikventy pracují, jsou právě sociální pracovníci, kteří mladistvého doprovázejí také v celém průběhu trestního řízení, vnímám mezi sociální prací a protiprávním jednáním mladistvých znatelnou spojitost. S touto problematikou jsem se poprvé setkala na povinné praxi na OSPODu Rýmařov a Bruntál, kde jsem měla moţnost absolvovat část praxe také u kurátora pro mládeţ. Právě práce s touto cílovou skupinou mě zaujala natolik, ţe jsem se rozhodla se jí blíţe věnovat v mé absolventské práci. Na téma kriminality mladistvých a působnosti OSPOD, PMS a činných orgánů v trestním řízení s mladistvým byla napsána spousta publikací a diplomových prací. Většina těchto prací se však soustřeďuje spíše na jeden konkrétní subjekt v trestním řízení. Proto si myslím, ţe propojení všech tří subjektů, na které jsem se v absolventské práci zaměřila, bude do této problematiky přínosem. Hlavním cílem mé práce je zjistit, jaký pohled mají na vzájemnou spolupráci s činnými orgány a Probační a mediační sluţbou, v průběhu trestního řízení s mladistvým, jednotliví sociální pracovníci orgánů sociálně- právní ochrany dětí, tj. kurátoři pro mládeţ. Úkolem této absolventské práce je také prozkoumat, jaké úkony kurátoři pro mládeţ v rámci spolupráce s těmito subjekty vykonávají a jak konkrétní úkony hodnotí. Přestoţe mým původním cílem bylo zjistit, jak na tuto vzájemnou spolupráci nahlíţejí nejen sociální pracovníci OSPOD, ale také sociální pracovníci PMS, bohuţel jsem z důvodu velké časové vytíţenosti sociálních pracovníků PMS byla nucena cíl mé práce pozměnit. Stejně tak jsem svůj výzkum rozšířila z města Bruntál také na další města Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Důvodem byla taktéţ časová vytíţenost sociálních pracovníků v tomto městě. Pro získání dat jsem pouţila metodu polostrukturovaného rozhovoru, který je nejpouţívanější metodou kvalitativního výzkumu. Pro zpracování získaných dat jsem zvolila otevřené kódování. Absolventská práce je rozčleněna do dvou částí- teoretické a výzkumné. V teoretické části nejprve přibliţuji samotnou problematiku kriminality mladistvých, 8

9 následně se zabývám procesem trestního řízení s mladistvým a subjekty tohoto řízení, kterými jsou OSPOD, PMS a činné orgány. Druhou část teoretického rámce věnuji moţnostem vzájemné spolupráce těchto subjektů. V metodologickém rámci je obsaţena jak příprava, tak realizace samotného výzkumu. Výsledky této práce by dle mého názoru mohly slouţit jako podnět k odstranění slabých stránek a naopak posílení silných stránek této vzájemné spolupráce. Mohli by je tedy vyuţít nejen sociální pracovníci dalších OSPODů, ale také sociální pracovníci PMS či pracovníci v činných orgánech. 9

10 1 Kriminalita mladistvých Neboť objektem trestního řízení s mladistvým, které je stěţejním tématem mé absolventské práce, je mladistvý jednající kriminálně, tj. páchající trestnou činnost, povaţuji za vhodné se nejprve zaměřit právě na problematiku kriminality těchto mladistvých. Pro efektivnost trestního řízení či samotného uloţeného opatření je nutné přihlíţet také na faktory, které mladistvého k takovému chování mohly vést a vzít v potaz specifické osobnostní charakteristiky, se kterými většina mladistvých obţalovaných disponuje. Právě tyto oblasti v následující kapitole přiblíţím. Pro snadnější pochopení celé práce nejprve rozeberu a vydefinuji pojmosloví kriminalita mladistvých. Fischer a Škoda termín kriminalita definují jako chování, které se v dané společnosti vyskytuje a které je svou povahou trestné. Toho chování je potom společností sankciováno, zejména na základě trestního zákoníku (Fischer, Škoda, 2009, s. 156). Kriminalitu je moţné dělit na latentní a zjevnou. O latentní můţeme hovořit v případě, kdy je tato kriminalita neregistrována, zatímco zjevná kriminalita je zjištěná a registrovaná. Zjevnou kriminalitou se potom zabývají orgány činné v trestním řízení (Matoušek, 2003, s ). Kriminalitu lze řadit mezi sociálně patologické jevy společnosti. Svým charakterem porušuje základní pravidla společenského řádu, můţe být zdrojem psychických, fyzických nebo společenských škod a ve společnosti vyvolává pocity nejistoty a strachu. Přestoţe se můţe zdát, ţe kriminalita je ve vztahu ke společnosti pouze dysfunkční, jsou s ní spojeny také určité výnosy. Kriminalita s sebou můţe přinášet například větší respekt ke společenským normám, podnět k sociálním změnám nebo posilování solidarity majority společnosti (Novotný, Zapletal a kol., 2008, s. 22). Jedlička a kol. (2004, s. 147) obecnou kriminalitu dále dělí na násilnou, mravnostní, majetkovou a kriminalitu ostatního charakteru. 10

11 Mladistvý je jedinec ve věku od 15 do 18 let, který je jiţ trestně zodpovědný, avšak při ukládání sankce se přihlíţí na jeho věk. V případě uloţení trestu odnětí svobody, jsou trestní sazby poloviční (Matoušek, 2003, s ). Hlavní definici mladistvého ukotvuje v 2 zákon č. 218/ 2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe. Dle tohoto zákona je mladistvý,,ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Při posouzení věkového ukotvení mladistvého je nutné přihlíţet na podrobnější popis věkového rozmezí mladistvého, které zákon poskytuje, tj. jedinec se stává mladistvým aţ dnem následujícím po dni, kdy dovršil věku patnácti let, avšak v den dovršení osmnácti let, je stále povaţován za mladistvého (Šámal, Válková, Sotolář, Hrušáková, 2004, s. 7-10). Kuchta, Válková a kol. (2005, s. 267) potom konečné pojmosloví kriminalita mládeže definují jako,poruchu v chování, projevující se v porušování trestněprávních norem. Dle Statistické ročenky České republiky 2012 jsou nejčastějšími trestnými činy páchanými mladistvými krádeţe, zpronevěry společně s podvody, porušování domovní svobody a v neposlední řadě výtrţnictví a loupeţe. Mühlpachr (2008, s ) přichází s myšlenkou, ţe rozvoj a vývoj kriminálního jednání mladistvých je závislý na stavu společnosti, jíţ je trvalou součástí. Z toho důvodu tato kriminalita reaguje na změny a problémy společnosti a poukazuje na její kvalitu. Zvyšující se míra kriminality, tudíţ můţe být způsobena nestabilitou a nedokonalostí společenského systému. S kriminalitou mladistvých Mühlpachr spojuje také delikvenci. Delikvencí je myšleno veškeré jednání, které svou povahou porušuje společenské normy chráněné zákony. Pod delikvenci můţeme zakotvit trestné činy, přestupky či trestnou činnost páchanou jedinci, kteří ještě nedosáhli trestní odpovědnosti (Matoušek, 2003, s. 46). Širší pojetí delikvence v sobě zahrnuje také jednání, které sice neporušuje právní předpisy, ale samo o sobě je závadné. Jedná se například o toxikomanii, alkoholismus, agresivitu, útěky z domova či suicidální jednání (Urban, Dubský a kol., 2011). Pachatele delikventního jednání potom označujeme jako delikventa. Já se ve své absolventské práci však zaměřím pouze na delikvenci váţnějšího charakteru, tj. porušující právní normy. 11

12 Situaci delikvence mládeţe Mühlpachr (2008, s ) povaţuje za společenský problém, který by měl být primárně odstraňován prostředky společnosti a v dalším vývoji omezován aplikací efektivních preventivních programů. Jak pro tvorbu těchto programů, tak pro další nástroje řešící tuto problematiku je nutné se primárně zaměřit na aspekty, které mladistvého ke kriminálnímu chování vedly. Jedním ze zásadních aspektů je právě osobnost delikventa. Vágnerová (2004, s. 810) povaţuje zjištění osobnostních charakteristik mladistvého delikventa pro pochopení trestněprávního jednání za nutnost. Z tohoto důvodu osobnostní charakteristiky mladistvých delikventů přiblíţím v následující podkapitole. 1.1 Osobnostní charakteristiky mladistvých delikventů Jak uţ jsem zmínila výše, aby v průběhu trestního řízení s mladistvým došlo k výchovnému působení a co nejsilnější motivaci ke konformnímu jednání, je potřeba k mladistvému přistupovat s přihlédnutím na jeho osobnostní charakteristiky, které se velmi často liší od osobností dospělých pachatelů trestných činů. Na tyto charakteristiky by se ve svém výchovném působení na mladistvého měli zaměřovat také instituce, které s mladistvým pachatelem pracují, tj. OSPOD, PMS a činné orgány. Z toho důvodu povaţuji za přínosné se jim v následující podkapitole věnovat. Přestoţe uţ v historii došlo k mnoha pokusům nalézt specifické charakteristiky předurčující delikventní povahu jedince, jednotný model osobnosti delikventa se dosud stanovit nepodařilo. Při popisu psychických a sociálních povah delikventních osob tudíţ vycházíme z obecnějších znaků, které lze v této subkultuře nalézt a které se u jejích členů četně vyskytují (Vágnerová, 2004, s. 810). Značným problémem je také u mladistvých delikventů rozpoznat povahové znaky vycházející pouze ze sloţitějšího procesu dospívání od povahových rysů, které jsou stálé (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 32). 12

13 V následující části textu se tedy budu podrobněji věnovat popisu častých povahových vlastností mladistvých delikventů. Dle Fischera a Škody (2009, s. 164) mladiství delikventi postrádají schopnost spojit si své jednání s možnými následky. Pro mladistvé delikventy je charakteristická také zvýšená míra impulzivity a reaktivity, tudíţ je jednání těchto osob často afektivní a neadekvátní. Značné mnoţství mladistvých delikventů je také emočně oploštělé, nestabilní a má sníženou empatii. Tyto aspekty způsobují potíţe při sociálních interakcích a brání zvládání společenských rolí. Nedostatečné pochopení významů společenských poţadavků a nezvládnuté sociální interakce potom mohou vést k nepřátelskému a negativnímu postoji vůči společnosti a neschopnosti vcítit se do ostatních. Postrádají pocity viny, naopak, za své delikventní jednání často obviňují své okolí. Charakteristickým znakem myšlení mladistvých delikventů je rigidita. Znamená to, ţe jim činí potíţe přemýšlet a plánovat svou budoucnost. Tento způsob myšlení je značně ovlivněn absencí dlouhotrvajících názorů, neboť jsou názory těchto jedinců často měněny na základě aktuálního podnětu (Fischer, Škoda, 2009, s ). 13

14 2 Trestní řízení ve věcech mladistvých Neboť kriminalita mladistvých z důvodu nízkého věku pachatele vykazuje určité zvláštnosti, je nutné také v průběhu trestního řízení k mladistvému přistupovat odlišným způsobem neţ k dospělému pachateli. Z tohoto důvodu byl v roce 2003 přijat zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který upravuje právě trestní řízení s mladistvým (Prokeš, 2005, s ). Účel tohoto zákona je stručně nastíněn v 1 (Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe), kde je uvedeno: Projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel, a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů. Dle Prokeše (2005, s ) tento specializovaný zákon usiluje zejména o preventivní působení na mladistvé pachatele a tím zabraňuje dalšímu protiprávnímu jednání. Vznik zákona č. 218/2003 Sb., s sebou přinesl také vznik nového systému specializovaných soudů pro mládeţ, kterými se budu podrobněji zabývat níţe. Další zásadní změnou, kterou tato legislativa přinesla je v případě mladistvých, změna termínu z trestného činu na provinění. Zákon 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe popisuje v 6 provinění jako trestný čin, který byl spáchán mladistvým. Jedná se pouze o jiné terminologické označení pro trestný čin. v případě, ţe tento zákon nestanoví jinak, platí pro posouzení provinění spáchaného mladistvým trestní zákoník. Mladiství však není za provinění odpovědný v případě, kdy v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby rozpoznal jeho protiprávnost nebo ovládal své jednání (Šámal, Válková, Sotolář, Hrušáková, 2007, s. 8-10). 14

15 2.1 Proces trestního řízení s mladistvým Trestním řízením je označen zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení a jiných osob zúčastněných na trestním řízení. Úkolem tohoto procesu je náleţitě zjistit, zda došlo ke spáchání trestného činu, případně nalézt jeho pachatele a na základě zákona mu uloţit trest nebo ochranné opatření. Další činností trestního řízení je vykonat nebo zařídit výkon učiněného rozhodnutí. Součástí je také působení na upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti a směřování k výchově občanů (Jelínek a kol., 2013, s. 17). Průběh trestního řízení s mladistvým je členěn do několika určitých časových období. V jednotlivých obdobích orgány činné v trestním řízení, další orgány a osoby zúčastněné na řízení plní činnosti, jejichţ cílem je dosáhnout účelu trestního řízení. Tato období jsou označována jako stadia trestního řízení. Tato stadia lze dělit následovně: Přípravné řízení Předběţné projednání ţaloby Hlavní líčení Opravné řízení (řádné a mimořádné) Řízení vykonávací (Jelínek a kol., 2013) Přípravné řízení je tzv. předsoudním stádiem trestního procesu. Hlavním úkolem přípravného řízení je, jak jiţ vyplývá z názvu, připravit samotné řízení před soudem. V praxi to znamená přípravu podkladů pro potvrzení, ţe je podezření proti obţalovanému odůvodněno nebo zda je důvod k jinému neţ soudnímu postupu. Z důvodu objasnění případu a zajištění důkazů je toto stadium v trestním řízení neopomenutelné. Aby nedošlo ke zmaření důkazů, probíhá vyšetřování v přípravném řízení neveřejně. O postupu v přípravném řízení a podání obţaloby rozhoduje státní zástupce (Jelínek a kol., 2013, s ). Následujícím stadiem trestního řízení je předběžné projednání obžaloby. Zde dochází k přezkoumání podané obţaloby předsedou senátu, který na základě jejího obsahu určí, zda bude obţaloba předběţně projednána v zasedání senátu nebo bude nařízeno hlavní líčení (Jelínek a kol., 2013, s ). 15

16 K dokazování a rozhodování o vině obţalovaného a trestu dochází v hlavním líčení. Jedná se tedy o nejdůleţitější stadium trestního řízení. Rozhodujícím orgánem v tomto stádiu je soud, v případě mladistvých soud pro mládeţ, který je vázán pouze zákonem. Soud zde přezkoumává obvinění obsaţená v obţalobě podané státním zástupcem a hodnotí poskytnuté důkazy. Součástí tohoto procesu je součinnost zúčastěných stran. Obţaloba, obhajoba a rozhodnutí věci probíhají v samostatných procesech. Důkazy, jak v neprospěch, tak v prospěch obviněného přinášejí strany bez vyzvání, soud rozhoduje pouze o jejich mezích. Hlavní líčení je většinou ukončeno rozsudkem, který pojednává buď o vině, nebo nevině obviněného. Můţe však skončit také podmíněným zastavením trestního stíhání, narovnáním nebo v případě mladistvých odstoupením od trestního stíhání (Jelínek a kol., 2013, s ). Úkolem opravného řízení je na podnět opravných prostředků přezkoumat předchozích řízení nebo rozhodnutí orgánu prvního stupně. Opravnými prostředky je zde myšleno odvolání nebo stíţnost. Kaţdé odvolání potom musí být odůvodněno, aby bylo zřetelné, na jaké vady se zaměřuje (Císařová, Fenyk, Gřivná, Kloučková, Mandák, Púry, Repík, Růţek, 2006, s ). Relativně samostatným stadiem trestního řízení je vykonávací řízení, o kterém píše Císařová a kol. (2006, s ). Cílem tohoto stádia je zajistit realizaci rozhodnutí určitého orgánu činného v trestním řízení. Jedná se zejména o uskutečnění odsuzujícího rozsudku, jímţ byl obviněnému uloţen trest nebo ochranné opatření. 2.2 Subjekty trestního řízení s mladistvým Hlavními subjekty v trestním řízení s mladistvým jsou orgány činné v trestním řízení (soud pro mládeţ, státní zástupce a policejní orgán). Dále se jedná o osobu, proti níţ je trestní řízení vedeno, tedy mladistvý, poškozený a osoby s tzv. obhajovacími právy. Mezi osoby s tzv. obhajovacími právy lze zařadit některé osoby blízké- příbuzní v přímém pokolení, sourozenci, opatrovník, osvojitel, apod. Patří sem však také probační úředník a orgán sociálně- právní ochrany dětí. Jedná se o osoby, poskytující obhajující práva ve prospěch obviněného vlastním jménem (Šámal, Musil, Kuchta a kol., 2013, s. 133). Ve své práci se budu podrobněji zabývat orgány činnými v trestním řízení, Probační a mediační sluţbou, pod níţ výše zmíněný probační úředník spadá a orgánem 16

17 sociálně- právní ochrany dětí, jejichţ role povaţuji v trestním řízení s mladistvým za neopomenutelné. Z důvodu omezené kapacity této práce se zaměřím na jejich kooperaci pouze ve stadiích přípravného řízení, předběţného projednání ţaloby a hlavního líčení Činné orgány Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe činnými orgány označuje policejní orgány, státního zástupce a soudy pro mládeţ. Nejčastěji vystupujícím policejním orgánem jsou útvary Policie ČR. Jejím hlavním úkolem v trestním řízení je aktivní pomoc státnímu zástupci při uskutečňování trestního stíhání. Znamená to, ţe při provádění úkonů v trestním řízení jsou vázáni pokyny státního zástupce (Šámal, Musil, Kuchta, 2013, s ). I přes tuto zavázanost však vykonává Policie ČR některé úkony samostatně. Souhlas státního zástupce či soudu k provedení činnosti je potřeba zejména při úkonech, kterými policie zasahuje do lidských práv a svobod (Císařová a kol., 2006, s. 161). Šámal, Musil a Kuchta (2013, s ) označují státní zastupitelství za státní úřad, který slouţí k uskutečnění trestního stíhání. Státní zástupce potom v řízení před soudem vystupuje jako orgán veřejné obţaloby. Jeho základní činností je zastupování veřejné ţaloby v trestním řízení a plnění dalších úkolů stanovených zákonem (Kuchta, Schelle, 1991). Soudy slouţí zejména k zákonem stanovenému poskytování ochrany práv. Úkoly soudů přibliţuje zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Soustavu soudů tvoří okresní, krajské a vrchní soudy. Vrcholem soudní soustavy v ČR je potom Nejvyšší soud se sídlem v Brně. Přijetím zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe vznikly tzv. soudy pro mládež, které se zabývají protiprávními činy, kterých se dopustili mladistvý a děti mladší patnácti let. K výkonu soudnictví ve věcech mladistvých se předpokládá, ţe okresní, krajské a vrchní soudy mají vytvořen zvláštní senát mládeţe, který případy mladistvých řeší (Šámal, Musil, Kuchta a kol., 2013, s ). 17

18 Dle 37 zákona č. 218/2003 Sb., je trestní řízení s mladistvým konáno v obvodu, v němţ mladistvý ţije, v případě, ţe nemá stálé bydliště, v obvodu v němţ se právě zdrţuje nebo pracuje Orgán sociálně- právní ochrany dětí, kurátor pro mládež Matoušek a kol. sociálně právní ochranu dětí (dále SPOD) definují jako,,soubor zákonem upravených činností směřujících k ochraně a zajištění práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Činnosti SPOD upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně- právní ochraně dětí. Zákon ve svém pojetí za dítě povaţuje nezletilou osobu mladší 18 let. Znamená to, ţe termínem dítě, který je v tomto zákoně pouţíván, je myšlen také mladistvý ve věku od 15 do 18 let (Matoušek a kol., 2013, s. 459). Výkon SPOD v ČR vykonávají orgány sociálně- právní ochrany dětí (dále OSPOD). Přestoţe je sociálně- právní ochrana dětí garantována státem prostřednictvím státní správy, je vykonávána na místní úrovni konkrétními sociálními pracovníky. Důvodem pro výkon sociálně- právní ochrany dětí na lokální úrovni je hlubší znalost dítěte, rodiny a komunity s moţností intenzivního kontaktu, jak s klienty, tak s návaznými sociálními sluţbami (Pemová, Ptáček, 2012, s. 27). Orgány sociálně- právní ochrany dětí tudíţ spadají pod městské úřady a obce s rozšířenou působností, na které přešly v roce 2002 z okresních úřadů. Ve svých činnostech se zabývají výkonem správní činnosti státu v oblasti sociální péče (Matoušek, 2010, s. 270). Konkrétně se mladistvými delikventy zabývá kurátor pro mládež, který je doprovází také v trestním řízení. Jedná se o státního úředníka, který se zaměřuje zejména na mladistvé: z nefunkčních rodin vedoucí nemravný či zahálčivý ţivot zanedbávající povinnou školní docházku, poţívající alkohol a jiné návykové látky páchající trestnou činnost (Matoušek, 2010, s. 270). 18

19 Jednoduše řečeno se kurátor pro mládeţ zaměřuje na obtíţně vychovatelné mladistvé jedince a mladistvé páchající trestnou činnost, u kterých bylo zároveň zahájeno trestní stíhání. Těmto mladistvým, ale taktéţ jejich rodinám, kurátor pro mládeţ můţe poskytovat poradenskou a socioterapeutickoou pomoc (Matoušek a kol., 2007, s. 86). Slovník sociální práce (2008, s. 92) definuje pojem kurátor pro děti a mládeţ takto:,,v ČR odborný pracovník státní sociální pomoci, který se zabývá dětmi a mladistvými obtížně vychovatelnými, mladistvými pachateli trestné činnosti i jejich rodinami. V další publikaci se Matoušek (2010, s. 270) zabývá cíli kurátora pro mládeţ. Za hlavní cíl povaţuje poskytování výše uvedeným mladistvým pomoc při překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů, aby mladiství mohli být začleněni zpět do společnosti. Jedná se o specifický druh sociální práce zaměřený na terciální prevenci, tj. resocializaci a reintegraci patologicky jednajících osob. Mezi nejvyuţívanější metody sociálního kurátora můţeme řadit terénní sociální práci, krizovou intervenci, odborné poradenství, rozhovor nebo případovou práci (Davidová, 2010, s. 9). Součástí pracovní náplně kurátora pro mládeţ je spolupráce s dalšími subjekty v trestním řízení a účast na soudním projednání trestného činu mladistvého. V nutných případech u mladistvých navrhuje výchovu v náhradní rodině či ústavní a ochrannou výchovu. Vedle toho se kurátor pro mládeţ věnuje mladistvým propuštěným z ústavní výchovy. Nezbytnou součástí je také organizace a realizace preventivních programů (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 150). Zvýšenou pozornost by sociální kurátoři měli věnovat zejména prvopachatelům trestného činu, kteří dosud nemají zkušenost s procesem trestního řízení a postupem činných orgánů. V této situaci je velmi efektivní poskytnutí poradenství, pomocí kterého by měl sociální kurátor mladistvého na proces trestního řízení připravit. Zároveň by se měl kurátor u mladistvého zaměřit na faktory, které jej ke spáchání trestného činu vedly a v rámci zamezení opakované trestné činnosti mladistvého, by měl vzájemnou pomocí usilovat o odstranění těchto aspektů (Davidová, 2010, s ). 19

20 Přestoţe sociální kurátoři mohou vykonávat svou činnost na oddělení sociální prevence, oddělení hmotné nouze, oddělení péče o seniory a zdravotně postiţené a dalších podobných, nejčastěji působí na oddělení sociálně- právní ochrany dětí (Davidová, 2010, s. 10) Probační a mediační služba Abychom se mohli blíţe věnovat Probační a mediační sluţbě jako celku, povaţuji za nezbytné nejprve vydefinovat pojmy probace a mediace. Zákon č. 257/ 2000 Sb., o probační a mediační sluţbě definuje probaci jako,,organizaci a výkon dohledu nad obviněným, kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, individuální pomoc obviněnému, jeho pozitivní motivování, působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. Štern (2005, s. 5) popisuje probaci jako alternativní formu trestu, kdy je pachateli místo trestu odnětí svobody stanovena probace, tj. probační dohled. Úkolem probačního dohledu je kontrolovat plnění soudem uloţených povinností a zároveň pachatele motivovat ke konformnímu jednání. Na rozdíl od níţe uvedené mediace, je výkon probace povinný. Mediaci lze v obecném smyslu chápat jako alternativní metodu řešení konfliktů, jejímţ cílem je nalézt oboustranně přijatelné řešení daného konfliktu a tím dosáhnout urovnání mezi znepřátelenými stranami. Výsledek mediace vţdy musí být v souladu se zákonem. Proces mediace je řízen prostředníkem, tzv. mediátorem, coţ je osoba, jeţ zaujímá vyváţené postavení ke všem zúčastněným stranám. V trestní justici se mediace snaţí o řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a urovnání konfliktní situace mezi nimi. Výsledky mediace mohou být nápomocny při rozhodování o stanovení alternativní formy trestního řízení, případně o druhu sankce (Kroftová, Ouředníčková, 2010, s. 283). Zásadním prvkem mediace je dobrovolný vstup do mediačního procesu, a to jak ze strany obviněného, tak ze strany poškozeného. Mediace je klientům (poškozený, 20

21 pachatel) nabízena zejména v přípravném řízení, můţe však být uskutečněna také po rozhodnutí soudu. Mediace je tedy jako metoda vyuţívána nejen v trestní justici, ale také v justici civilní (Štern, 2005, s. 5). Probační a mediační služba (dále PMS) je sociální sluţbou, která zastává v trestním řízení s mladistvým význačnou roli. Oproti orgánu sociálně- právní ochrany dětí a orgánů činných v trestním řízení, můţe průběh trestního řízení a druh uloţené sankce ovlivnit svými činnostmi, které většinou provádí ještě před samotným zahájením trestního řízení s mladistvým. Nezaměnitelnou funkci plní také po jeho ukončení (Kroftová, Ouředníčková, 2010, s ). PMS si ve svých činnostech klade tři hlavní cíle (Matoušek, Matoušková 2011, s. 193): 1. Integrace pachatele zpět do běţného ţivota společnosti, kde se pachatel seberealizuje a přijímá respekt k právním normám. 2. Úsilí o podporu oběti trestné činnosti formou většího zapojení pachatele do řešení následků trestné činnosti a jejich odškodnění. Výsledkem tohoto zapojení je zejména rychlejší řešení vzniklých následků u oběti. 3. Úsilí o ochranu společnosti před opakováním trestné činnosti formou prevence před další kriminalitou. Této prevence PMS dosahuje zejména účinným řešením konfliktních situací vzniklých na základě trestné činnosti. PMS společnosti poskytuje ochranu před dalším pácháním trestné činnosti také zajištěním uloţených alternativních trestů a opatření. Dle Šámala, Musila a Kuchty (2013, s ) se PMS ve svých činnostech zaměřuje na principy tzv. restorativní justice. Tato forma justice nepojímá provinění mladistvého pouze jako protiprávní čin, ale jako sociální událost, která svou povahou ovlivňuje, jak ţivot mladistvého a poškozeného, tak jejich okolí. Za účelem nalezení přijatelného řešení konfliktní situace a zamezení dalšímu protiprávnímu jednání, PMS mladistvému poskytuje zejména odbornou pomoc a vedení, sleduje a kontroluje jeho chování a spolupracuje s jeho rodinou a dalším sociálním prostředím, které na mladistvého působí. Lze říci, ţe PMS je v trestním řízení neopomenutelná, také z důvodu přínosu specifických přístupů v trestním řízení s mladistvým. Matoušek 21

22 a Matoušková (2011, s. 193) uvádí, ţe PMS se snaţí uplatňovat také heslo, ţe je efektivnější pachatele motivovat ke spolupráci, neţ si ji vynucovat zákonem danou mocí Sluţby probačních a mediačních středisek vykonávají probační úředníci a probační asistenti. Úředníci PMS jsou pověřeni výkonem mediace, na kterou jsou v rámci kvalifikačních kursů předem připravováni. Obecně prospěšnými pracemi a dalšími aktivitami spojenými s probačním dohledem se potom zabývají asistenti PMS. Mladistvými pachateli se zabývají zaměstnanci PMS, působící v agendě mladistvých, která tvoří jednu z pěti základních agend PMS (Štern, 2005, s. 6). Klíčovými oblastmi pro zapojení Probační a mediační sluţby jsou přípravné řízení a řízení před soudem. Právě v těchto oblastech zde mohou, jak obviněný, tak poškozený vyuţít sluţeb pro urovnání nepříznivého stavu vyvolaného spáchaným činem (Kracík, 2010, s ). Aby bylo dosáhnuto efektivního účelu trestního řízení a došlo nejen k výchovnému působení na mladistvého, ale také k jeho nápravě, je v průběhu trestního řízení nutná vzájemná kooperace výše zmíněných subjektů, tj. činných orgánů, kurátorů pro mládeţ a PMS. Touto kooperací se budu v následující části zabývat. 22

23 3 Kooperace OSPOD, PMS a činných orgánů v trestním řízení Z důvodu vytvoření podmínek pro individuální přístup ve zjišťování informací potřebných pro trestní řízení, včasné reagování na zájmy a potřeby mladistvého, zamezování a předcházení trestné činnosti a zároveň posílení řízení ve věcech mladistvých, zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, nařizuje spolupráci činných orgánů s kurátory pro mládeţ a PMS (Šámal a kol., 2007, s. 460). Taktéţ Nerudová (2010, s. 139) povaţuje vzájemnou spolupráci zúčastněných subjektů za podstatnou. Důvodem je, ţe ji pojímá jako hlavní klíč k uţití alternativních způsobů trestního řízení, případně alternativních sankcí, které jsou v dnešní době četně vyuţívány. První podstatnou oblastí, ve které činné orgány, kurátor pro mládeţ a PMS v trestním řízení spolupracují, je zjištění poměrů mladistvého a vypracování zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální ţivotní situaci mladistvého. 3.1 Zjištění poměrů mladistvého,,v řízení je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost podle zákona č. 218/2003 Sb. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom spolupracují s příslušným orgánem sociálně- právní ochrany dětí. Z tohoto důvodu mají činné orgány povinnost zajistit v trestním řízení zjištění poměrů mladistvého (Jelínek a kol., 2012, s ). Co nejkomplexnější informace o mladistvém slouţí potom k navrţení a uplatnění nejvhodnějšího postupu řešení (Nerudová, 2010, s. 139). Za nutné povaţuji rozlišit zjištění poměrů mladistvého podle 55, které se provádí v kaţdé trestní věci mladistvého a zadavatelem můţe být kterýkoli z činných 23

24 orgánů stanovených zákonem č. 218/2003 Sb. a zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého podle 56, která se zpracovává pouze v případě nezbytnosti ke zjištění podrobnějších informací pro další postup řízení a uloţení nejvhodnějšího opatření, kdy zadavatelem můţe být pouze samosoudce soudu pro mládeţ nebo v přípravném řízení státní zástupce. Stejně jako zjištěním poměrů mladistvého, tak i zprávou o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální ţivotní situaci mladistvého je primárně pověřen příslušný OSPOD, konkrétně kurátor pro mládeţ. Tímto úkonem však můţe být pověřen také probační úředník příslušné Probační a mediační sluţby (Šámal a kol., 2007, s ). Dle Císařové a kol. (2004, s ) je během zjišťování poměrů mladistvého velmi podstatné zachycení rozumového a mravního vývoje mladistvého. Rozumový vývoj lze charakterizovat jako postupné individuální nabývání schopnosti pojmového myšlení, přičemţ stupeň takového vývoje je určován dosaţenou úrovní tohoto myšlení. Mravní vývoj osobnosti je potom proces, kdy si mladistvý osvojuje normy chování, které platí v dané společnosti a následně je přeměňuje na osobní kvality. Součástí je také zjištění povahy mladistvého. Dalším zjišťovaným prvkem je prostředí, v němţ mladiství ţil a byl vychován. V rámci této zjišťované oblasti se posuzuje rodina mladistvého a to v širším slova smyslu, kde je potřeba zjistit úroveň rodinného prostředí. Znamená to například zjištění skutečností, zda rodiče mladistvého ţijí ve společné domácnosti, zda má mladistvý sourozence či jaké jsou vzájemné vztahy v rodině. Dále se posuzuje komunita mladistvého, ve které tráví svůj čas a škola, kterou mladistvý navštěvuje (Šámal a kol., 2007, s ). Kurátor se snaţí zaměřit také na vztahy mladistvého s rodinou a to včetně té širší. Následně se soustředí na to, zda rodina neměla v minulosti nějaké problémy či období, které by negativně mohlo ovlivnit vývoj mladistvého 1. Následnou zjišťovanou oblastí jedince je jeho dosavadní chování ve škole popř. ve výchovném zařízení, jeho prospěch, nadání, zařazení, postoje k ostatním spoluţákům či učitelům. Součástí je i zjištění spolupráce rodiny se školou (Šámal a kol., 2007, s. 538). Kurátor by měl zjistit, jaké vzdělávací zařízení mladistvý navštěvuje, zda má ve škole nějaké nedostatky, spolupráce rodiny či ve kterých předmětech vyniká a naopak. 1 MPSV. Komentář - průvodce k vyhodnocení situace dítěte. Dostupné z: [posl. akt. neuvedeno] [cit ]. 24

25 Kurátor by se měl zaměřit i na neomluvené hodiny nebo případné kázeňské přestupky ve škole. 2 Důleţité je i zjištění chování mladistvého před spácháním provinění a po něm. Kurátor by měl tedy vědět, zda si mladistvý uvědomil protispolečenskou povahu svého chování, případně se snaţil odstranit škodlivé následky svého provinění a učinil kroky k náhradě způsobené škody, zda k nějaké došlo (Šámal a kol., 2007, s. 584). Dle Šámala (2007, s. 586) se v zásadě ve zprávě o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého jedná o podobné vyhodnocení jako u zjištění poměrů mladistvého. Tato dokumentace je však vymezena podrobněji. V tomto typu vyhodnocení musí být obsaţen věk mladistvého, stupeň jeho zralosti, postoj mladistvého k provinění a ochota se podílet na nápravě důsledků provinění. Obdobně jako u zjištění poměrů mladistvého i zde je potřeba zjistit rodinné poměry mladistvého, stupeň vlivu rodičů na mladistvého a vztah mladistvého s jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím. Zjištění o školní docházce, chování a prospěchu mladistvého ve škole je samozřejmostí. V případě, ţe je mladistvý zaměstnán, je podstatné se soustředit na skutečnosti významné pro posouzení jeho chování v zaměstnání. Součástí je také zmapování předchozích provinění mladistvého a opatření, která byla vůči němu pouţita, včetně popisu jejich výkonu. Kurátor by se měl soustředit potom zejména na efektivitu těchto uloţených opatření, pouţité programy a na to, zda přes tyto opatření bylo následné spáchané provinění závaţnější či nikoli (Šámal, 2007, s ). 3.2 Povinnost vzájemného ohlášení Další oblastí kooperace činných orgánů s OSPOD a PMS se zabývá Šámal, Musil, Kuchta a kol. (2013, s. 647). Jedná se o povinnost činných orgánů informovat, v co nejkratší časové době, příslušný OSPOD a PMS o zahájení trestního stíhání mladistvého, o jeho výslechu, zatčení, zadrţení nebo vzetí do vazby. Výše zmíněné příslušné orgány musí být činnými orgány informovány také o hlavním líčení případu 2 MPSV. Komentář - průvodce k vyhodnocení situace dítěte. Dostupné z: [posl. akt. neuvedeno] [cit ]. 25

26 a veřejném zasedání. Stejně jako předchozí formy spolupráce je i tato nařízena zákonem č. 218/2003 Sb., tudíţ je její dodrţování povinné. Zatímco vstup a účast kurátora pro mládeţ v trestním řízení s mladistvým je po zahájení trestního stíhání povinná, pracovník PMS specializovaný na práci s mládeţí, na základě individuálního posouzení zváţí, zda do trestního řízení vstoupí nebo nikoli (Nerudová, 2010, s. 132). 3.3 Alternativní způsoby trestního řízení V rámci předběţného projednání obţaloby můţe předseda senátu poţádat probačního úředníka příslušné Probační a mediační sluţby, aby mladistvému mimosoudně umoţnil zprostředkování kontaktu s poškozeným. Tato forma kooperace se vyuţívá v případech, kdy je zvaţována moţnost rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, narovnání mezi mladistvým pachatelem a poškozeným či odstoupení od trestního stíhání (Šámal, Musil, Kuchta a kol., 2013, s. 647). Jedná se tedy o moţnost rozhodnutí o tzv. alternativních způsobech trestního řízení. Dle 68 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, lze alternativní způsoby trestního řízení pouţít v případech, kdy je podezření ze spáchání provinění zcela odůvodněné, mladistvý je ochoten nést za spáchaný čin odpovědnost a jeví zájem o nápravu či odstranění vzniklých následků. Jedná se o tzv. odklony od standardního trestního řízení. Pokud to povaha případu povoluje, usiluje OSPOD a PMS o jejich aplikaci. Cílem těchto odklonů je spíše neţ potrestat, posílit výchovné působení a zabránit tak u mladistvého opakované trestné činnosti (Nerudová, 2010, s. 131). Alternativními způsoby trestního řízení definovanými v 69 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe, jsou: podmíněné zastavení trestního řízení, narovnání a odstoupení od trestního stíhání. Podmíněným zastavením trestního stíhání je dočasně zastaveno probíhající trestní řízení. Podmínkou pro úplné zastavení trestního stíhání je zde splnění stanovených podmínek, které jsou mladistvému uloţeny společně se zkušební dobou. 26

27 Tento postup je vyuţit u mladistvých, kterým by byl s největší pravděpodobností udělen podmíněný trest a předpokládá se, ţe by se mladistvý ve zkušební době osvědčil. Z tohoto důvodu je volen tento způsob řešení, aby nemusel být zahájen celý proces trestního řízení. Podmíněné zastavení můţe navrhnout jakákoli ze stran trestního řízení nebo jiná osoba, kterou můţe být právě probační úředník nebo kurátor pro mládeţ. Stejně tak tento způsob řízení můţe navrhnout soudce nebo státní zástupce bez podnětu 3. Jak PMS, tak příslušný OSPOD se mohou zapojit jiţ před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání, ale také v průběhu zkušební doby a po jejím uplynutí. Zejména PMS do tohoto procesu zasahuje jiţ před zahájením podmínečného zastavení aţ po ukončení zkušební doby. Konkrétně se jedná zejména o vytipování případů, které jsou vhodné k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Dále se pak jedná o aplikaci mediačního procesu, která slouţí k mimosoudnímu řešení vzniklé konfliktní situace a zároveň můţe být jednou z podmínek pro úplné ukončení trestního řízení. Během tohoto mediačního procesu je prostřednictvím PMS zprostředkován kontakt mezi obviněným a poškozeným, kteří společně směřují k uzavření dohody o výši a způsobu náhrady vzniklé škody. Výsledek mediace, který je PMS poskytnut soudu nebo státnímu zástupci, můţe slouţit k zastavení trestního řízení nebo k uloţení alternativního trestu (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s ). Dle Kracíka (2010, s ) PMS pomáhá činným orgánům v rozhodování případu také poskytnutím zprávy o spolupráci s klienty. Tato forma kooperace se vyuţívá v případě, ţe není moţné z určitého důvodu provést mezi obviněným a poškozeným mediaci. PMS i kurátor pro mládeţ také zjišťují, jak se mladistvý v průběhu zkušební doby chová a zda se mu daří naplňovat stanovené podmínky a povinnosti. Zároveň mají mladistvému nabízet spolupráci při plnění těchto podmínek. Jednou z forem této spolupráce můţe být zprostředkování kontaktu obviněného s určitým zařízením, které má svými programy mladistvému dopomoci k jeho nápravě (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s ). 3 Nejvyšší státní zastupitelství- odklony v trestním řízení. Dostupné z: [posl. akt. neuvedeno] [cit ]. 27

28 Hlavní oblastí spolupráce mezi činnými orgány, případně PMS s příslušným OSPOD je uloţení povinnosti vypracovat zjištění poměrů mladistvého. Na základě těchto zjištěných informací o mladistvém, následně činné orgány volí nejvhodnější způsob nápravy (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s. 66). Další z forem alternativních způsobů trestního řízení s mladistvým je narovnání. Jejím hlavním účelem je odstranění všech následků, které mladistvý poškozenému způsobil. Na urovnání škody je tedy kladen větší důraz neţ na potrestání obviněného. Povinnost uhradit náklady, jejichţ částka je vyšší neţ skutečná škoda potom slouţí jako sankce. Tyto náklady jsou následně vyuţity na obecně prospěšné účely. 4 Poţadavkem pro schválení narovnání je přiznání mladistvého ke spáchanému provinění. Dále je obviněný povinen uhradit škody způsobené trestnou činností, vydat bezdůvodné obohacení a poskytnout soudu nebo státnímu zástupci peněţitou částku určenou na obecně prospěšné účely. Nutností pro schválení narovnání je také souhlas mladistvého i poškozeného (Jelínek a kol., 2012, s ). PMS a OSPOD se v tomto typu řízení uplatňují zejména před samotným rozhodnutím o schválení narovnání. Důvodem je ukončení celého trestního řízení po naplnění právní moci tohoto rozhodnutí. Kooperace zde spočívá v moţnosti navrhnout činným orgánům řešení ve formě narovnání, dále ve vypracovávání a poskytování zpráv a posudků pro vykonání rozhodnutí či pomoc všem zúčastněným stranám při naplnění podmínek nutných k narovnání. Nejpodstatnější funkcí těchto institucí je však zprostředkování kontaktu mezi obviněným a poškozeným, pomoc při vyjednání a sepsání dohody o náhradě nebo odčinění způsobené škody a při její realizaci. Cílem tohoto procesu je urovnání konfliktní situace mezi mladistvým a poškozeným. Tyto jednotlivé činnosti jsou realizovány prostřednictvím mediačního procesu, který organizuje a poskytuje PMS (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s ). Posledním a nejnovějším typem alternativního způsobu řízení je odstoupení od trestního stíhání. V případě, ţe je tato alternativa vyuţita ještě ve stadiu před hlavním líčením, rozhoduje o ní státní zástupce a provinění k soudu ani nepostoupí (Prokeš, 2005, s. 66). 4 Nejvyšší státní zastupitelství- odklony v trestním řízení. Dostupné z: [posl. akt. neuvedeno] [cit ]. 28

29 S přihlédnutím k závaţnosti a povaze provinění, můţe dle 70 zákona ve věcech mladistvých (Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe) státní zástupce nebo soud odstoupit od trestního stíhání mladistvého. Musí se však jednat o takové provinění, jehoţ horní hranice odnětí svobody nepřesahuje tři roky. Dále můţe být od trestního stíhání odstoupeno v pouze případech, kdy jiţ pro další stíhání chybí veřejný zájem, kdy není trestní stíhání účelné nebo aby došlo k nápravě mladistvého, není jiţ potrestání nutné. Součástí rozhodnutí o odstoupení je také rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro téţe provinění. Podnětem pro odstoupení od trestního stíhání je zejména fakt, ţe mladistvý úspěšně vykonal navrţený probační program, a alespoň částečně napravil způsobenou škodu. Podmínkou je však souhlas poškozeného s tímto způsobem napravení. Rozhodující je také to, zda bylo mladistvému uloţeno napomenutí s výstrahou, kdy lze předpokládat, ţe toto uloţení je dostatečné. 5 Základní funkcí PMS v tomto stádiu je zprostředkování kontaktu a pomoc při tvorbě dohody mezi obviněným a poškozeným. Vzniklá dohoda o vyrovnání alespoň části způsobené škody mezi zúčastněnými stranami, potom vede ke splnění jedné z podmínek pro odstoupení (Klimentová, 2013, s. 53). Dále je PMS pověřena 17 zákona č. 218/2003 Sb., dohlíţet na výkon stanoveného probačního programu a následně o jeho ukončení a výsledku informovat co nejdříve soud pro mládeţ nebo státního zástupce. Kooperace mezi kurátorem pro mládeţ a PMS či činnými orgány spočívá ve stejných úkonech jako ve formě narovnání. Kurátor pro mládeţ můţe činným orgánům podat návrh na rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání, dále je povinen na ţádost činných orgánů nebo PMS vypracovat a poskytovat zprávy a posudky o mladistvém (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s ). 5 Nejvyšší státní zastupitelství- odklony v trestním řízení. Dostupné z: [posl. akt. neuvedeno] [cit ]. 29

30 4 Design empirického šetření 4.1 Cíle výzkumu Hlavním cílem mé absolventské práce je zjistit, jaký pohled mají na vzájemnou spolupráci s činnými orgány a Probační a mediační sluţbou, v průběhu trestního řízení s mladistvým, jednotliví sociální pracovníci orgánů sociálně- právní ochrany dětí, tj. kurátoři pro mládeţ. Pomocí tohoto výzkumu chci také zjistit, jaké úkony kurátoři pro mládeţ v rámci spolupráce s těmito subjekty vykonávají a jak konkrétní úkony hodnotí. 4.2 Výzkumná strategie Vzhledem k tématu a cílu mé absolventské práce, jsem si zvolila kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum definuje Disman (2008, s ) jako,,numerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem tu je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. Za následný cíl kvalitativního výzkumu Disman povaţuje vytvoření nových hypotéz, tj. vytvoření nové teorie, nikoli testování jiţ existujících hypotéz. Miovský (2006, s. 18) spojuje kvalitativní přístup s principy jedinečnosti, neopakovatelnosti a kontextuálnosti, kterých ve svém zkoumání tento přístup vyuţívá. Pro následný popis, analýzu a interpretaci nekvantifikovaných nebo nekvantifikovatelných vlastností zjišťovaných jevů vnější a vnitřní reality vyuţívá kvalitativní metody. Dle Reichela (2009, s. 40) kvalitativní přístup nahlíţí na zjišťovaný jev v jeho přirozeném prostředí, aby si vytvořil jeho obraz v co nejkomplexnější podobě. Součástí je také zjištění vztahů tohoto jevu s dalšími významnými aspekty. Kvalitativní výzkumná strategie směřuje k odhalení pravého významu zkoumaných jevů, které daným jevům přiřadili účastníci výzkumu. Sociální teorie, které jsou kvalitativním přístupem tvořeny, vznikají ze zjištěných empirických dat vycházejících ze sociálních zkušeností. Lze také říci, ţe kvalitativní výzkum neslouţí k testování existující teorie, ale k vytvoření teorie nové (Ţiţlavský, 2003, s ). 30

31 4.3 Volba metody Jako výzkumnou metodu této empirické práce jsem si zvolila metodu polostrukturovaného rozhovoru. Miovský (2006, s ) povaţuje polostrukturovaný rozhovor za nejrozšířenější podobu interview. U tohoto typu rozhovoru máme definováno tzv. jádro rozhovoru, coţ znamená, ţe máme připraven minimální počet otázek a témat, které tazatel musí během rozhovoru probrat. Tím si zajišťuje, ţe na dané otázky získá odpovědi. V průběhu rozhovoru se však můţe pořadí otázek měnit, mohou být mírně pozměňovány nebo mohou přibývat další doplňující otázky. Polostrukturovaný rozhovor ve své podstatě vyuţívá výhody a minimalizuje nevýhody zbylých dvou typů rozhovorů, tj. nestrukturovaného a strukturovaného. Značným přínosem této metody je dostatečná volnost ve vyprávění respondenta, coţ vede k větší přirozenosti probíhajícího rozhovoru. Výhodou je také to, ţe nám tato určitá míra formalizace pomáhá k jednoduššímu utřídění údajů a lepší orientaci ve zjišťovaných tématech (Reichel, 2009, s ). Před vstupem do terénu jsem si předem připravila několik otázek, kterými jsem chtěla zjistit data potřebná k naplnění mého výzkumného cíle. Otázky byly tyto: 1. V čem spočívá Vaše spolupráce s činnými orgány/ PMS v trestním řízení s mladistvým? 2. Jak tuto spolupráci hodnotíte? 3. V čem vidíte její výhody a naopak nedostatky? Tím, ţe jsem si tyto otázky stanovila předem, jsem si pojistila, ţe se nezapomenu dotázat na všechny oblasti, které jsem povaţovala za podstatné. Během rozhovorů jsem pořadí těchto otázek měnila a k poloţeným otázkám jsem přikládala doplňující otázky, které jsem vymýšlela aţ v průběhu rozhovoru. 4.4 Výběr výzkumného souboru Jako metodu výběru výzkumného souboru jsem si pro svůj výzkum zvolila metodu záměrného (účelového) výběru. Záměrným výběrem označujeme postup, při kterém si vybíráme účastníky na základě jejich určitých vlastností. Kritériem pro výběr je specifická vlastnost nebo stav tohoto výzkumného souboru. Konkrétně jsem ve svém 31

32 výzkumu vyuţila prostý záměrný (účelový) výběr, jehoţ princip spočívá v tom, ţe vybíráme mezi jedinci, kteří splňují námi stanovená kritéria a zároveň jsou ochotni se výzkumu zúčastnit (Miovský, 2006, s ). Neboť se ve své práci zaměřuji na pohledy jednotlivých kurátorů pro mládeţ na spolupráci s PMS a činnými orgány v trestním řízení s mladistvým, pro svůj výzkum jsem si vybrala kurátory pro mládeţ. Původně jsem tento výzkum chtěla zaměřit i na jednotlivé pracovníky PMS, kdy jsem chtěla zjišťovat také jejich pohled na vzájemnou spolupráci výše zmíněných subjektů. Z velké časové vytíţenosti těchto pracovníků, jsem se však nakonec zaměřila pouze na kurátory pro mládeţ. Nejprve jsem kontaktovala kurátory pro mládeţ na čtyřech nejmenovaných městských úřadech a magistrátech v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Účast na mém výzkumu mi nakonec přislíbili sociální pracovníci ze dvou městských úřadů a jednoho magistrátu. Mými respondenty tedy jsou čtyři kurátoři pro mládeţ, kteří mají s touto profesí jiţ několikaleté zkušenosti. 4.5 Realizace a postup sběru dat Sběr dat pro mou výzkumnou část jsem zahájila kontaktováním sociálních kurátorů pro mládeţ. Po odsouhlasení účasti na výzkumu, jsem těmto kurátorům zaslala předem připravené otázky k rozhovoru, aby měli prostor se na rozhovor alespoň částečně připravit. Rozhovory byly realizovány v kancelářích kurátorů. Před zahájením rozhovorů jsem respondenty seznámila s tématem a cílem mé práce a aţ následně jsem se začala dotazovat. Kdyţ respondenti odbočili od cíle mé práce, nechala jsem je domluvit a následně jsem je pomocí doplňujících otázek nasměrovala zpět k cíli mého výzkumu. Před ukončením rozhovorů jsem se respondentů dotázala, zda chtějí tento rozhovor ještě něčím ukončit a následně jsem jim poděkovala za uskutečnění rozhovoru a ukončila jej. Průběh celého rozhovoru jsem nahrávala na diktafon. 4.6 Realizace a postup zpracování dat Pro zpracování dat jsem v tomto výzkumu vyuţila doslovnou transkripci, kdy jsem získaná data převedla z audiozáznamu do písemné podoby. Hendl (2005, s. 208) 32