VLIV DLOUHODOBÉHO OBHOSPODAŘOVÁNÍ TRAVNÍHO POROSTU NA PRODUKCI A KVALITU PÍCE A NA VLASTNOSTI PŮDY

C51755 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Brně Odbor agrochemie, půdy a výživy rostlin Knihovna ŮZEI VLIV DLOUHODOBÉHO OBHOSPODAŘOVÁNÍ TRAVNÍHO POROSTU NA PRODUKCI A KVALITU PÍCE A NA VLASTNOSTI PŮDY Výsledky stacionárního pokusu v Závišíně za léta 1969-2001 Zpracoval: Schválil: Ing. Josef Královec, CSc Lukařskopastvinářská stanice Závišín Ing. Karel Petrášek, vedoucí oddělení APVR Plzeň Závišín leden 2002 1

VLIV DLOUHODOBÉHO OBHOSPODAŘOVÁNÍ TRAVNÍHO POROSTU NA PRODUKCI A KVALITU PÍCE A NA VLASTNOSTI PŮDY Výsledky stacionárního pokusu v Závišíně za léta 1969-2001 OBSAH 1 OBSAH 2 2 ÚVOD 3 3 POPIS STANOVIŠTĚ 3 4.1 POKUS SE STUPŇOVANÝM HNOJENÍM DUSÍKEM 4 4.1.1 Metodika 4 4.1.2 Výsledky a diskuse 5 4.1.3 Závěr 16 4.2 ZMĚNY V POROSTU PO UKONČENÍ HNOJENÍ 17 4.2.1 Metodika 17 4.2.2 Výsledky a diskuse 17 4.2.3 Závěr 18 4.3 VLIV HNOJENÍ A VÁPNĚNÍ NA PRODUKCI PÍCE A VLASTNOSTI PŮDY 19 4.3.1 Metodika 19 4.3.2 Výsledky a diskuse 20 4.3.3 Závěr 29 4.4 DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ VYBRANÝCH KOMBINACÍ 30 4.4.1 Metodika 30 4.4.2 Výsledky a diskuse 30 5 LITERATURA 34,AV E K O N O M,K V A I N F O R M A C Í Knihovna Antonína Švehly 'řínisfk-ové

UVOD Koncem 60. let dvacátého století bylo jedním z hlavních témat pícnínářského výzkumu zvyšování produkce píce. Jednu z možností nabízelo intenzivní hnojení travních porostů dusíkem. Dusíkatá hnojivá byla tehdy poměrně levná, bylo však třeba zjistit, jak dlouho bude možné je ve velkém množství používat. Z tohoto důvodu byla ve Výzkumném ústavu pícninářském (Institut fur Griinland und Moorforschung Paulinenaue) v tehdejší NDR vypracována metodika rozsáhlého pokusu, který byl založen ve všech zemích RVHP s cílem dosahovat co nejvyšší produkce kvalitní píce z travních porostů při (tehdy) ničím neomezovaném přísunu minerálního dusíku. Sledování sice bylo ukončeno v roce 1973 (K alto fen, 1973, F ry č e k et al., 1974), ale pokus vzávišíně probíhal bez přerušení až do roku 1989, kdy byl z úsporných důvodů ukončen. Vzhledem k tomu, že se při zakládání pokusu neuvažovalo o délce sledování, nebyly kladeny žádné nároky na jeho umístění. Pokus byl vytýčen na okraji pastevního areálu Podhora, který Lukařskopastvinářská stanice v Závišíně v té době obhospodařovala pro Státní statek Mariánské Lázně. Po ukončení pokusu byl pozemek státním statkem dále využíván (porost se sice nehnojil, ale pravidelně sklízel). Tak bylo možné v roce 1994 z iniciativy tehdejšího ředitele OAPVR ing. Jana Penka pokus obnovit na původní ploše, i když jen v menším rozsahu a s nižším počtem variant. Současným majitelem pozemku je soukromý zemědělec pan Ivan Kožíšek, díky jehož vzácnému pochopení je možné ve sledování pokračovat. Předkládaná práce je členěna do čtyř částí, které se zabývají hodnocením jednotlivých etap. První část (4.1) obsahuje výsledky původního pokusu z let 1969-1989, druhá (4.2) je věnována změnám, k nimž dochází v porostu a půdě po ukončení hnojení, třetí (4.3) zpracovává období od obnovení pokusu, tj. od roku 1994 do současné doby (zatím do roku 2000), a konečně čtvrtá (4.4) představuje průběžné hodnocení shodných variant za celou dosavadní dobu sledování (1969-2001). Každá z těchto částí je uvedena samostatnou metodikou. 3 POPIS STANOVISTE Pokusná plocha se nachází v nadmořské výšce 750 m. Jedná se o pozemek na mírném svahu se severozápadní expozicí, který byl plošně rekultivován v roce 1966. Průměrnou roční teplotou 6,4 C (ve vegetačním období 12,4 C) a průměrným ročním úhrnem srážek přesahujícím 700 mm (z toho ve vegetačním období kolem 400 mm) stanoviště spadá do klimatického regionu vlhkého, mírně chladného. Průběh teplot a srážek průběžně zjišťuje meteorologická stanice UKZÚZ v bezprostřední blízkosti Podle polohy a přírodních podmínek patří do zemědělské výrobní oblasti pícninářské (podle dřívější klasifikace šlo o ovesný podtyp bramborářské výrobní oblasti). Podle Komplexního průzkumu zemědělských půd (1968) patří pokusná plocha do skupiny hnědých půd kyselých: hlavním půdotvomým procesem je zde zvětrávání substrátu (amfibolitu), kdy za kyselé reakce dochází k rozkladu minerálů a uvolňování hliníku a železa. Kyselá reakce je způsobena především minerálně chudým substrátem a jeho propustností ve svrchní části profilu, který umožňuje vyplavování bází. V dnes užívané klasifikaci je půda zařazena jako (kyselá) kambizem. 3 %

Jedná se o středně těžkou, písčitohlinitou půdu se silnější štěrkovitostí. Při založení pokusu půda vykazovala kyselou půdní reakci (ph/kcl 4,2) a vyznačovala se nenasyceným sorpčním komplexem, středním obsahem málo kvalitního humusu (Cox 3,17) a nízkým poutáním živin. Výsledky agrochemického zkoušení půd v roce založení svědčily o velmi nízkém obsahu přístupného fosforu (8 mg P podle Egnera) a dobrém obsahu draslíku (174 mg K na 1 kg půdy dle Schachtschabela). Po rekultivaci byla na pozemku vyseta obchodní směs pro dočasnou louku s převahou kostřavy luční a bojínku lučního. Hodnocený pokus byl na tomto porostu založen koncem roku 1968. 4.1 POKUS SE STUPŇOVANÝM HNOJENÍM DUSÍKEM léta 1969-1989 4.1.1 Metodika Podkladem byla již zmíněná mezinárodní metodika. Podle ní se při konstantní hladině fosforu (32 kg P) a draslíku (100 kg K na hektar) každoročně aplikovala v ledku stupňovaná množství dusíku (0-320 kg ha'1n), a to jednak ve třech shodných dávkách v průběhu vegetace (varianty označené Lx), jednak jednorázově na jejím počátku (varianty označené L). Původní metodika byla rozšířena o varianty s jednorázovou jarní aplikací močoviny (varianty označené M). Přehled variant udává tabulka I. Varianty byly šestkrát opakovány, přičemž tři opakování (A, B a C) se sklízela jako louka (t.j. 2-3x za vegetaci) a tři (D, E a F) jako simulovaná pastva (tj. vícesečně). Metodika měla díky době svého vzniku řadu nedostatků, k nimž patří zejména shodné dělení dusíku při lučním a pastevním využívání, absence dělené úrovně 240 kg ha' 1 N a extrémně vysoké jednorázové dávky dusíku (320 kg ha'1n) u variant 8, 9, 12 a 13.» Tabulka I: varianta hnojení VARIANTY POKUSU SE STUPŇOVANÝM HNOJENÍM DUSÍKEM Závišín 1969-1989 hnojení kg ha' 1č.ž. N P (P 20 5) K (K20 ) poznámka 1 - - - nehnojená kontrola 0 2-3 2 (72) 100(120) základní hnojení PK 3 80 32 (72) 100(120) 4 160 32 (72) 100(120) ledek ve třech shodných dávkách Lx 5 320 32 (72) 100(120) 6 80 32 (72) 100(120) 7 160 32 (72) 100(120) 8 240 32 (72) 100(120) 9 320 32 (72) 100(120) 10 80 32 (72) 100(120) 11 160 32 (72) 100(120) 12 240 32 (72) 100(120) 13 320 3 2 (72) 100(120) ledek jednorázově na počátku vegetace močovina j ednorázově na počátku vegetace označení variant L M 4 %

Pokusné parcelky byly uspořádány metodou znáhodněných bloků a jejich velikost činila 15 m2 (= 2,5 m x 6,0 m). K hnojení se používal ledek amonný s vápencem (původně s obsahem 30 % N, od roku 1981 27,5 % N), močovina (46 % N), superfosfát (8 % P) a draselná sůl (50 % K). Sklízelo se motorovou žací lištou v senosečné a pastevní zralosti, určované podle výšky porostu (Low m an, S w if t et G r a n t 1984). K první sklizni se přistupovalo, když porost hnojených variant dosáhl výšky 40 respektive 25 cm. Termíny dalších sklizní byly určovány podle stavu porostů. Výnosy sušiny byly podrobeny statistickému hodnocení. Vyrovnanost souborů se posuzovala pomocí koeficientu variace, což je v procentech vyjádřený poměr mezi směrodatnou odchylkou a aritmetickým průměrem. Dále se výnosy sušiny vyhodnocovaly analýzou rozptylu při trojnásobném třídění a současně byly vypočteny hodnoty minimálních průkazných diferencí pro pětiprocentní (Dmin0,05) a jednoprocentní hladinu významnosti (Dmin0,01). Kromě toho se zjišťovala produkční účinnost dusíkatého hnojení, vyjádřená v kilogramech sušiny na každý kilogram dusíku dodaného v minerálních hnojivech. Botanické složení porostu se posuzovalo pomocí změn podílu trav, jetelovin a ostatních bylin v průměrných vzorcích sklízené píce ze všech variant. Kvalita píce se hodnotila podle obsahu dusíku a minerálních živin v sušině. 4.1.2 Výsledky a diskuse Rozdíl v termínech první sklizně mezi lučním a pastevním využíváním Činil v průměru pokusných let zhruba 10 dní. Rozdílné sklizně poněkud ovlivnily rozdělení produkce v průběhu vegetačního období, ale na celkové produkci se příliš neprojevily. Vzhledem k tomu bylo možné výnosy všech šesti opakování vyhodnotit jako jeden soubor (t.j. bez ohledu na způsob využívání). Na výši produkce se rozhodujícím způsobem podílely vláhové poměry, tedy především úhrn a rozdělení srážek ve vegetačním období. Podle meteorologických údajů se sice zdá, že stanoviště je vláhou dobře zásobené, nicméně jednotlivé roky se navzájem značně lišily. Dosvědčují to úhrny srážek, naměřené ve vegetačním období pokusných let, které jsou spolu s průměrnými teplotami uvedeny ve výnosové tabulce III. Z dosažených výnosů je zřejmé, že i na travních porostech jsou při vlhčím počasí lepší předpoklady pro dosažení vyšších výnosů než v suchých letech, jak nedávno znovu prokázali B a i e r o v á et al. (2001) u plodin na orné půdě. Vůbec nejnižší výnosy za celou dobu sledování byly téměř na všech variantách (s jedinou výjimkou) zaznamenány v extrémně suchém roce 1976. Kolísání výnosů vlivem srážek bylo větší u nehnojených variant než u variant hnojených. Ukazují to hodnoty variačního koeficientu v tabulce II: čím je variační koeficient nižší, tím vyrovnanější je posuzovaný soubor. Soubor se považuje za vyrovnaný, pokud je variační koeficient nižšší než 15%. Z tohoto pohledu byly nejméně vyrovnané soubory výnosů obou kontrolních variant (nehnojené a nehnojené dusíkem), u nichž se koeficienty variace blížily 20 %, podobně jako tomu bylo u souboru úhrnu srážek za vegetační období. Při dusíkatém hnojení byl variační koeficient obecně mnohem nižší. Vůbec nej vyrovnanější byly výnosy na hladině 80 kg ha' 1N, zejména pak při děleném hnojení ledkem. Lze to vysvětlit dostatkem vláhy na začátku vegetace, což platí i pro poměrně vyrovnané výnosy při jednorázovém hnojení ledkem až do úrovně 240 kg ha' 1N (variační koeficient při tomto způsobu hnojení dokonce se zvyšující se úrovní dusíku klesal: 9,7 => 9,2 => 8,2). Při nejvyšší hladině dusíku (320 kg ha' 1N) se ukázala z tohoto pohledu lepší jednorázová aplikace ledku než hnojení dělené, protože

poslední dávka dusíku, aplikovaná ve druhé polovině vegetace, byla velmi často téměř neúčinná. Nejméně vyrovnané byly výnosy po hnojení močovinou (v průměru močovinou hnojených variant byl variační koeficient 12,4 %), což je důsledkem známé závislosti rozkladu močoviny na průběhu povětmosti v době její aplikace (D u ch o ň et H a m p l, 1959), zejména jedná-li se o povrchovou aplikaci na travní porost (V e 1i c h, 1986).. Tabulka II: VARIABILITA VÝNOSŮ SUŠINY PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM V POROVNÁNÍ S VARIABILITOU SRÁŽEK VE VEGETAČNÍM OBDOBÍ hodnoty koeficientu variace Závišín 1969-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově srážky varianty hnojení. 2 3 6 10 4 7 11 8 12 5 9 13 kontroly 80 kg h 160 kg]sí 240 kg N 320 kg M o PK Lx L M Lx L M L M Lx L M koeficient variace (%) 18,7 19-4 19,1 8,1 9,7 11,1 9,9 9,2 12,1 8,2 12,6 10,4 9,8 13,8 průměr 9,6 10,4 10,4 11,3 Výnosy sušiny byly každoročně hodnoceny analýzou rozptylu, aby se zjistilo, do jaké míry byla reakce porostu na dusíkaté hnojení průkazná. Za průkazné.se přitom považují takové rozdíly mezi výnosy, které jsou vyšší než vypočtená hodnota minimální průkazné diference. Výnosy většinou vzrůstaly s množstvím aplikovaného dusíku až po nejvyšší použitou úroveň hnojení, ale v užitkových letech byl tento růst průkazný jen málokdy: průkazné rozdíly ve výnosech byly totiž obvykle shledány jen mezi extrémními variantami. Tabulka III je uspořádána tak, aby byl účinek hnojení co nejzřetelnější: v řádcích jsou jednotlivá hnojivá (a způsob jejich aplikace), ve sloupcích úroveň hnojení. Poslední sloupec uvádí hodnoty minimálních průkazných diferenci, a to pro obě hladiny významnosti. Tabulka III: VÝNOSY SUŠINY PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM Závišín 1969-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově v prvním sloupci je uvedena průměrná teplota a úhrn srážek za vegetaci hnojení v kg ha' 1čistých živin N - - 80 160 240 320 Dmin P - 32 32 32 32 32 0,05 K - 100 100 100 100 100 0,01 výnosy sušiny t ha' 1 t ha' 1 rok 1969 Lx 5,93 7,18-8,45 10,8 C L 4,65 5,47 5,63 7,56 7,82 7,55 2,03 344 mm M 6,00 6,17 7,26 7,05 2,36 % 6

Tabulka III: VÝNOSY SUŠINY PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM (pokr.) Závišín 1969-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově v prvním sloupci je uvedena průměrná teplota a úhrn srážek za vegetaci hnojení v kg ha' 1čistých živin N - - 80 160 240 320 D m m P - 32 32 32 32 32 0,05 K - 100 100 100 100 100 0,01 výnosy sušiny t ha' 1 t ha' 1 rok 1970 Lx 6,10 6,81-7,30 10,0 C L 4,22 4,07 5,39 7,18 7,27 7,58 1,97 428 mm M 6,02 6,36 7,46 7,04 2,30 rok 1971 Lx 5,84 7,37-7,57 11,6 C L 4,14 4,26 5,56 6,78 7,52 7,80 1,89 369 mm M 5,90 6,47 6,37 7,26 2,20 rok 1972 Lx 5,86 7,94-8,28 8,1 C L 4,39 5,16 5,60 6,79 8,01 8,04 2,03 347 mm M 5,39 6,11 7,03 8,65 2,36 rok 1973 Lx 5,16 6,86-7,95 10,9 C L 3,86 4,51 5,37 6,16 7,14 7,85 1,46 282 mm M 4,88 6,23 6,57 7,03 1,70 rok 1974 Lx 6,58 8,97-9,69 11,3 C L 4,82 5,42 7,08 8,16 8,90 8,62 2,50 479 mm M 6,43 7,92 8,17 8,62 2,90 rok 1975 Lx 5,04 6,62-7,21 12,2 C L 3,64 3,18 5,14 6,31 6,95 6,93 1,54 409 mm M 5,04 6,68 5,80 6,18 1,79 rok 1976 Lx 4,41 5,36-5,62 12,0 C L 2,35 2,82 4,28 5,59 5,87 5,52 1,38 245 mm M 4,02 4,97 5,16 5,30 1,61 rok 1977 Lx 5,25 6,76-7,05 10,5 C L 3,16 4,03 4,89 5,98 7,03 6,78 1,72 348 mm M 4,83 5,86 5,92 6,09 2,00 rok 1978 Lx 5,52 6,43-7,12 9,8 C L 3,15 4,11 5,22 6,45 7,20 6,89 1,51 541 mm M 5,60 5,95 6,78 6,59 1,75 rok 1979 Lx 5,50 7,03-7,53 11,8 C L 2,95 4,08 5,65 6,69 7,86 8,28 1,88 396 mm M 5,48 7,00 7,04 7,40 2,19

Tabulka III: VÝNOSY SUŠINY PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM (dok.) Závišín 1969-1989 LN- ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově v prvním sloupci je uvedena průměrná teplota a úhrn srážek za vegetaci hnojení v kg ha"1čistých živin N - - 80 160 240 320 D m in P - 32 32 32 32 32 0,05 K - 100 100 100 100 100 0,01 výnosy sušiny t ha' 1 th a ' 1 rok 1980 Lx 5,68 7,00-7,98 9,1 C L 3,07 4,59 4,91 6,18 8,30 8,46 2,55 452 mm M 5,40 7,17 7,29 8,77 2,96 rok 1981 Lx 6,16 7,42-8,05 13,9 C L 4,51 6,24 5,60 6,34 7,44 7,42 1,71 503 mm M 6,29 6,25 7,26 7,34 1,98 rok 1982 Lx 5,78 7,76-8,86 12,2 C L 3,61 5,97 5,82 6,80 7,60 8,35 1,67 359 mm M 6,50 7,17 7,86 8,61 1,94 rok 1983 Lx 5,40 6,69-7,99 12,3 C L 3,41 4,88 5,80 7,74 7,68 8,78 2,31 469 mm M 5,56 7,66 8,47 8,25 2,69 rok 1984 Lx 5,35 6,55-6,79 i i, r c L 3,11 4,12 5,28 6,16 6,65 6,85 1,58 501 mm M 5,30 6,23 6,43 6,59 1,83 rok 1985 Lx 5,81 7,86-8,15 11,9 C L 2,94 4,40 5,50 7,58 7,71 7,60 1,40 359 mm M 5,73 7,26 8,00 8,35 1,68 rok 1986 Lx 5,18 7,28-8,53 12, 1 C L 2,73 5,16 5,28 6,76 7,91 8,14 1,68 492 mm M 5,50 6,44 6,88 7,44 1,95 rok 1987 Lx 5,81 6,83-8,14 12,5 C L 3,61 6,17 5,41 6,95 7,80 8,10 1,26 414 mm M 4,72 4,51 5,19 5,36 1,46 rok 1988 Lx 5,90 7,23-7,56 12,8 C L 2,88 5,77 6,26 7,06 7,19 7,66 1,63 332 mm M 5,94 6,26 7,09 7,45 1,89 rok 1989 Lx 5,59 7,87-7,77 12,5 C L 2,91 4,39 5,26 7,12 7,93 8,25 1,70 436 mm M 5,52 6,24 6,73 7,56 1,98

Dosti často bylo hnojení 240 kg ha"1n účinnější než hnojení 320 kg ha' 1N, a to častěji u ledku (v letech 1969, 1974, 1975, 1976, 1977, 1978, 1981 a 1985) než u močoviny (v letech 1969, 1970, 1978 a 1983). Výnosy po hnojení močovinou byly většinou nižší než po hnojení ledkem, jednou (v roce 1987) byl rozdíl ve výnosech mezi ledkem a močovinou počínaje úrovní 160 kg ha' 1 N dokonce průkazný. Naopak vyšších výnosů než po (jednorázovém) hnojení ledkem se po hnojení močovinou dosáhlo v letech 1980, 1982 a 1985. Výnosové rozpětí (rozdíl mezi maximálním a minimálním výnosem) se u jednotlivých variant během let pohybovalo mezi 2,17 a 4,07 t ha' 1 (obě tyto hodnoty byly zjištěny u děleného hnojení ledkem při 80 a 320 kg ha' 1 N) a vyjadřuje v podstatě tytéž závislosti jako hodnocení variačního koeficientu (tabulka IV). Tabulka IV: VÝNOSOVÉ ROZPĚTÍ VÝNOSŮ SUŠINY PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM Závišín 1969-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově procenta v posledním sloupci jsou vztažena k PK-variantě (=100) hnojení kg ha' 1č.ž. výnos sušiny t ha' 1 výnosové rozpětí var N P K minimální maximální t h a 1 % 1 _ - 2,35 4,82 2,47 81 2-32 100 3,18 6,24 3,06 100 3 Lx 4,41 6,58 2,17 70 6 80 32 100 L 4,28 7,08 2,80 92 10 M 4,02 6,50 2,48 81 4 Lx 5,36 8,97 3,61 118 7 160 32 100 L 5,59 8,16 2,57 84 11 M 4,51 7,92 3,41 111 8 240 32 100 L 5,87 8,90 3,03 99 12 M 5,16 8,47 3,31 108 5 Lx 5,62 9,69 4,07 133 9 320 32 100 L 5,52 8,78 3,26 106 13 M 5,30 8,65 3,35 109 Rozkolísanost výsledků v pokusných letech lze do značné míry eliminovat v jejich průměru (tabulka V). Vzhledem k velikosti hodnoceného souboru jsou vypočtené hodnoty minimálních průkazných diferencí velmi nízké, a proto byly rozdíly v průměrných výnosech vesměs průkazné. Průměrné výnosy stoupaly s množstvím aplikovaného dusíku až po nej vyšší úroveň hnojení. Dělené hnojení ledkem však lze hodnotit pouze do hladiny 160 kg ha' 1 N, protože varianta s děleným hnojením 240 kg ha-1 N nebyla do pokusu zařazena. Po jednorázovém hnojení ledkem stoupaly výnosy průkazně jen do 240 kg ha' 1 N, další hnojení již bylo neúčinné. Po hnojení močovinou sice byl nárůst výnosů průkazný až po nejvyšší hladinu dusíku, ale výnosy byly nižší než po hnojení ledkem (počínaje hladinou 160 kg ha' 1 N byl rozdíl mezi hnojením ledkem a močovinou průkazný).

Na hladině 80 kg ha'1n se způsob aplikace ani použité hnojivo ve výnosovém účinku nijak výrazně nelišily: mezi průměrnými výnosy při této hladině hnojení byly jen nevýznamné rozdíly. Při hnojení 160 kg ha' 1 N byly všechny rozdíly mezi průměrnými výnosy průkazné, dělené hnojení ledkem dokonce průkazně předčilo jednorázovou aplikaci ledku i močoviny. Na hladině 240 kg ha' 1N byly výnosy po (jednorázovém) hnojení ledkem i močovinou průkazně vyšší než při 160 kg ha' 1N, přičemž ledek byl průkazně účinnější než močovina. Nejvyšší úroveň hnojení - 320 kg ha' 1N - způsobila v průměru pokusných let průkazné zvýšení výnosu jen u močoviny. Výnos po hnojení ledkem však byl při této úrovni průkazně vyšší než po hnojení močovinou, u ledku bylo zvýšení výnosu proti předcházející úrovni hnojení zcela nevýznamné. Při této úrovni dusíkatého hnojení nebyl žádný rozdíl shledán ani mezi výnosy při různém způsobu aplikace ledku. Je tedy zřejmé, že z praktického hlediska se pro hnojení travních porostů jeví jako vhodnější ledek (počínaje hladinou 160 kg ha'1 N aplikovaný v dávkách) a že na daném porostu bylo hnojení účinné jen do určité výše. Tabulka V: PRŮMĚRNÉ VÝNOSY PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM Závišín 1969-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově hnojen v kg ha' 1čistých živin N - - 80 160 240 320 Dmm P - 32 32 32 32 32 0,05 K - 100 100 100 100 100 0,01 výnosy sušiny t ha' 1 th a ' 1 Lx 5,61 7,13-7,79 L 3,53 4,70 5,47 6,78 7,51 7,69 0,29 M 5,53 6,38 6,85 7,28 0,33 Dalším důležitým měřítkem efektivnosti hnojení je produkční účinnost, vyjádřená přírůstkem výnosu na kilogram hodnocené živiny, v daném případě dusíku. Běžně uznávanou hranicí efektivnosti dusíkatého hnojení je 10 kg sušiny na kilogram dusíku (M o r r i s o n et al, 1980). Z energetického hlediska je však dusíkaté hnojení efektivní jen tehdy, když se ještě poslední navýšení úrovně hnojení projeví nárůstem produkce o 15,4 kg sušiny na 1 kg dodaného dusíku (V e 1 i c h, 1986). V hodnoceném pokusu byla průměrná produkční účinnost dodaného dusíku nejvyšší při hnojení 160 kg ha' 1N, kdy dosažené hodnoty odpovídaly oběma uvedeným kriteriím (tabulka VI). Při hladině 80 kg ha'1 N byla produkční účinnost výrazně nižší. Jako zcela neefektivní se jevilo hnojení 240 a 320 kg ha' 1 N. Znamená to, že daný porost byl schopen využít dodaný dusík jen po hladinu 160 kg ha' 1N, další zvyšování úrovně hnojení znamenalo jen zbytečné plýtvání hnojivý. Močovina byla - s výjimkou hnojení 80 kg ha' 1N - méně účinná než ledek, což lze opět vysvětlit již zmíněnou závislostí na průběhu povětmosti v době aplikace a bezprostředně po ní. Z hodnocení produkční účinnost tedy vyplývá podobný závěr jako z předcházejícího hodnocení průměrných výnosů: k hnojení daného porostu bylo výhodnější používat ledek než močovinu, přičemž za hranici efektivnosti dusíkatého hnojení je v daných podmínkách možné považovat úroveň 160 kg ha' 1N.

Tabulka VI: PRODUKČNÍ ÚČINNOST DUSÍKATÉHO HNOJENÍ Závišín 1969-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově hnojení v kg ha"1čistých živin N - - 80 160 240 320 P - 32 32 32 32 32 K - 100 100 100 100 100 produkční účinnosl dusíku v cg sušiny na 1 kg dodaného N varianty Lx 11,4 19,0 => 4,1*) hnojení L X X 9,6 16,4 9,1 2,2 M 10,4 10,6 5,9 5,4 *) vzhledem k absenci varianty s děleným hnojením 240 kg ha' 1N mohla být výrobní účinnost vypočtena jen pro úroveň 320 kg ha' 1N Kromě výnosů se u travních porostů hodnotí také botanické složení vzhledem k tomu, že, druhově pestrý porost se projevuje lepšími dietetickými vlastnostmi sklízené píce, protože agrobotanické skupiny se od sebe výrazně odlišují m.j. také v obsahu živin. Botanické složení porostu se v hodnoceném pokusu posuzovalo ve všech sklizních podle váhových podílů trav, jetelovin a ostatních bylin. Pro větší přehlednost byly do tabulky VII zařazeny jen výsledky pozorování z prvních sklizní, a to v dvouletých odstupech. První sklizně tvořily rozhodující část.celkového výnosu a rozdíly v jejich botanické skladbě byly i při různých termínech seče minimální. Vliv různých termínů se projevil teprve v dalších sklizních, kdy bylo možné pozorovat určité nepodstatné rozdíly ve složení porostu: při vícesečném využívání bylo ve druhých a zejména třetích sklizních zaznamenáno poněkud vyšší zastoupení jetelovin. Nejvíce jich bylo tam, kde se nehnojilo dusíkem, tedy v porostech hnojených jen fosforem a draslíkem (varianta 2) a pak na parcelách nehnojených vůbec. Podíl jetelovin však meziročně velmi kolísal, aniž bylo možné vypozorovat nějaké zřejmé závislosti. Na variantách, kde se hnojilo dusíkem, byl podíl jetelovin obecně velmi nízký. Dusíkaté hnojení totiž podporuje růst trav, které zastiňují světlomilné jeteloviny, a ty pak z porostu ustupují. Svědčí o tom i zjištění, že podíl jetelovin byl při jednorázovém hnojení 80 kg ha' 1N často vyšší než při hnojení děleném, kdy byly trávy ve svém růstu déle podporovány pravidelným přísunem dusíku během vegetace. Pokud se při této úrovni hnojení dusík aplikuje zjara v jedné dávce, je obrůstání trav po první sklizni pomalejší, takže se jeteloviny mohou vzpamatovat a zůstávají v porostu déle zastoupeny. Totéž bylo možné pozorovat i při hnojení 160 kg ha' 1 N, i když se od této úrovně jeteloviny v porostu téměř nevyskytovaly. Zastoupení ostatních bylin v porostu bylo na počátku pokusu nepatrné. V průběhu let jejich podíl sice vzrůstal, ale byl velice proměnlivý a bez zřetelných závislostí na hnojení. Močovina se ve svém působení na botanické složení od ledku nijak nelišila.

Tabulka VII: PRŮBĚH ZMĚN BOTANICKÉHO SLOŽENÍ POROSTU Závišín, váhová procenta v 1.sklizni uvedených let, průměr šesti stanovení T - trávy, J - jeteloviny, B - ostatní byliny (+ - podíl menší než 0,5 %) Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 hnojení var. podíl v % váhových T 84 96 68 76 52 51 46 63 57 54 57 0 1 J 15 2 8 2 + 2 16 8 3 8 4 B 1 2 24 22 48 47 38 29 40 38 39 T 80 82 69 88 70 76 59 62 76 60 71 PK 2 J 18 17 19 1 5 2 31 27 3 16 3 B 2 1 12 11 25 22 10 11 21 24 26 T 94 98 84 92 81 85 71 74 85 79 75 80 Lx 3 J 5 1 3 + 1 + 3 5 1 2 1 B 1 1 13 8 18 15 26 21 14 19 24 T 91 98 82 96 77 77 72 78 88 84 84 80 L 6 J 7 + 7 1 2 + 8 10 + 2 + B 2 2 11 3 21 23 20 12 12 14 16 T 97 98 90 98 86 84 86 95 97 88 88 160 Lx 4 J 2 1 1 1 B 1 1 9 2 14 16 14 5 3 11 12 T 99 96 85 97 77 76 68 83 84 74 88 160 L 7 J 1 2 1 1 1 + B + 2 14 3 23 24 31 17 16 26 12 Kvalita píce byla posuzována až od druhého užitkového roku (1970), a to podle obsahu dusíku a minerálních živin v sušině sklízené píce. Zjištěné údaje jsou v tabulce VIII uvedeny jako vážený průměr sklizní všech pokusných let. Ke srovnání posloužily tabulky výživné hodnoty krmiv (Venci, 1991). Pokud jde o dusík, vyžaduje porost pro svůj zdárný vývoj obsah 2,40 % N v sušině, požadavky hospodářských zvířat se podle nejrůznějších pramenů pohybují mezi 1,20-2,40 % N v sušině píce. V tabulce VIII je vidět zřetelný nárůst obsahu dusíku v závislosti na úrovni dusíkatého hnojení, přičemž hodnoty 2,40 % N bylo dosaženo již u píce z obou kontrolních, dusíkem nehnojených variant. Nejvyšší obsahy byly zjištěny při intenzivním hnojení 240 a 320 kg ha'1n, kdy koncentrace dusíku v sušině přesáhla 3 % N, a to bez ohledu na formu hnojivá či způsob aplikace. Hodnoty, uvedené v tabulce, však představují vážený průměr sklizní, přičemž je známo, že obsah dusíku v prvních sklizních bývá ještě vyšší. Nadměrné obsahy dusíku bývají provázeny nárůstem obsahu dusičnanů. Ten je především příznakem toho, že dusík není porostem dostatečně využíván (Carlier et A n d r i e s, 1977), protože výnosy neodpovídají úrovni hnojení. Současně ale mohou dusičnany negativně ovlivnit zdraví zvířat, jimž se píce s jejích vysokým obsahem zkrmuje, a navíc lze oprávněně předpokládat, že dochází k neproduktivním ztrátám dusíku. Ty pak ve svých důsledcích vedou ke zvyšování obsahu dusičnanů v povrchových í podzemních vodách a tím ke zhoršování životního prostředí. 12

Mezi úrovní (dusíkatého) hnojení, obsahem (celkového) dusíku a obsahem dusičnanů v píci sice nebyl zjištěn přímý vztah, nicméně z dosažených výsledků, knimž se došlo m.j. také na základě hodnocených pokusů, vyplývá, že z tohoto hlediska lze za bezpečné považovat hnojení do 200 kg ha'1n (K rá lo v e c et al., 1991). Tabulka VHI: OBSAH ŽIVIN V PÍCI PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM Závišín 1970-1989, vážený průměr pokusných let Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově hnojení kg ha' 1č.ž. obsa i živin v % sušiny var N P K N P K Ca Mg 1 _ - - 2,35 0,31 2,09 0,77 0,23 2-32 100 2,43 0,35 2,57 0,79 0,19 3 Lx 2,27 0,34 2,57 0,63 0,18 6 80 32 100 L 2,50 0,35 2,66 0,65 0,19 10 M 2,56 0,35 2,64 0,64 0,19 4 Lx 2,59 0,34 2,51 0,57 0,21 7 160 32 100 L 2,83 0,35 2,52 0,60 0,20 11 M 2,77 0,36 2,60 0,59 0,21 8 240 32 100 L 3,22 0,35 2,38 0,57 0,21 12 M 3,03 0,35 2,61 0,58 0,21 5 Lx 3,24 0,34 2,38 0,55 0,22 9 320 32 100 L 3,45 0,36 2,33 0,58 0,22 13 M 3,31 0,35 2,47 0,55 0,22 Obsah fosforu v píci ze všech variant byl velice vyrovnaný a ve všech případech - včetně nehnojené kontroly - splňoval požadavky výživy zvířat. Na dusíkatém hnojení nevykazoval žádnou závislost. Výsledky naznačují, že porost byl fosforem zásoben dostatečně. Vyrovnaný byl podle hodnot v tabulce VIII i obsah draslíku v píci, který však ve váženém průměru pokusných let výrazně překračoval nároky zvířat, většinou pramenů umisťovaných do rozmezí 0,20-1,60 % K v sušině. Za fyziologické optimum pro rostliny se považují 2,0 % K v sušině (K 1a p p et al., 1971), v domácí literatuře se tato hodnota považuje spíše za limitující vzhledem k přebytku draslíku v krmné dávce. Příčinu vysokých obsahů draslíku lze hledat především ve včasných sklizních: vývojově mladé porosty obsahují vždy více draslíku, což souvisí s jeho funkcí při transportu vody a s jeho hromaděním v dělivých meristémech. V prvních letech pokusu bylo možné pozorovat synergický vliv dusíkatého hnojení (B a i e r, 1973), kdy se s rostoucí úrovní dusíkatého hnojení obsah draslíku v píci zvyšoval. Postupem let je však zřejmá na všech variantách klesající tendence v obsahu draslíku, což zřejmě souvisí s nedostatečným hnojením touto živinou (tabulka IX). 13

Tabulka IX: OBSAH DRASLÍKU V PÍCI V PRŮBĚHU POKUSU vážený průměr sklizní vybraných variant v pokusných letech Závišín 1970-1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově varianta 1 2 6 4 8 5 9 hnojení N - 80 160 240 320 320 kg ha' 1 P - 32 32 32 32 32 32 č. ž. K - 100 100 100 100 100 100 aplikace dusíku - - L Lx L Lx L K v % sušiny 1970 1,82 2,11 2,16 2,12 2,34 2,43 2,52 1971 2,69 2,96 3,22 3,05 3,06 3,12 2,59 1972 2,71 3,10 3,41 3,45 3,39 3,35 3,44 1973 2,70 3,13 3,47 3,39 3,57 3,29 3,12 1974 2,48 3,16 3,17 3,25 3,21 3,09 3,19 1975 2,62 3,04 3,13 3,06 3,07 2,77 3,12 1976 2,31 2,73 2,93 2,52 2,36 2,55 2,54 1977 2,23 2,66 2,87 2,78 2,40 2,51 2,36 1978 2,03 2,58 2,91 2,70 2,38 2,52 2,27 1979 1,90 2,39 2,35 2,15 2,28 2,14 2,02 1980 2,06 2,71 2,75 2,36 2,02 2,23 2,17 1981 1,77 2,50 2,26 1,92 1,79 1,85 1,98 1982 1,84 2,56 2,39 2,16 2,04 1,92 1,92 1983 1,67 2,18 2,11 2,31 2,05 2,00 1,88 1984 1,72 2,24 2,30 2,29 2,14 1,98 2,06 1985 1,75 2,38 2,24 2,30 1,99 2,11 1,96 1986 1,79 2,26 2,66 2,32 2,08 1,95 2,11 1987 1,92 2,51 2,43 2,03 1,96 2,11 2,10 1988 1,74 2,14 2,20 2,03 1,80 1,97 1,92 1989 1,49 2,28 2,25 1,75 1,58 1,53 1,52 Obsah vápníku v píci sice odpovídal požadavkům výživy zvířat, ale v porovnání s obsahem draslíku byl poměrně nízký, což také do značné míry souvisí s včasnými termíny sklizní. V průběhu let lze pozorovat klesající tendenci, způsobenou pravděpodobně tím, že se po celou dobu pokusu nevápnilo. Obsah hořčíku nepravidelně kolísal, a to zřejmě v důsledku jeho uvolňování z matečné horniny. Poměr K : (Ca + Mg), který je důležitý z hlediska zdravotního stavu zvířat, byl zpočátku velmi vysoký a teprve v posledních letech, kdy klesl obsah draslíku v píci, se blížil požadované hodnotě 2,2 (K opec et M azur, 1999). % 14

Tabulka X uvádí průměrný roční odběr sledovaných živin výnosem. Pokud jde o dusík, byl jeho odběr většinou vyšší než množství dodávané hnojivý: k pfehnojování dusíkem docházelo při hnojení ledkem jen na hladině 320 kg ha'1n, u močoviny (při nižších výnosech sušiny) již od 240 kg ha' 1N. Průměrná roční bilance dusíku byla vyrovnaná jen při (jednorázovém) hnojení 240 kg ha' 1N v ledku. Přísun fosforu hnojením byl s výjimkou nehnojené kontroly vždy výrazně vyšší než odběr, u draslíku byl naopak vždy vyšší odběr. Schodek draslíku se zvyšoval s rostoucí hladinou dusíkatého hnojení. Draselné hnojení tedy bylo vzhledem k množství dodávaného dusíku zcela nedostatečné. Pokud by se však úroveň draselného hnojení zvýšila, lze předpokládat také (nežádoucí) nárůst obsahu draslíku v píci. Tabulka X: ODBĚR ŽIVIN VÝNOSEM PŘI STUPŇOVANÉM HNOJENÍ DUSÍKEM Závišín 1970-1989, průměr pokusných let Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově hnojení kg ha'1č.ž. od )ěr živin kg ha' 1 var N P K N P K Ca Mg 1 - - - 81,5 10,7 72,5 26,7 8,1 2-32 100 113,5 16,6 120,3 36,8 9,1 3 Lx 126,6 19,1 143,3 35,4 10,1 6 80 32 100 L 136,3 18,9 145,0 35,6 10,6 10 M 141,3 19,6 145,9 35,3 10,6 4 Lx 184,1 24,3 178,0 40,4 14,9 7 160 32 100 L 190,0 23,5 169,2 40,1 13,7 11 M 179,8 23,2 169,1 38,2 13,6 8 240 32 100 L 241,3 26,4 178,2 42,4 15,5 12 M 209,0 24,5 180,0 39,8 14,8 5 Lx 249,8 26,6 183,4 42,4 16,7 9 320 32 100 L 264,7 27,8 179,1 44,4 17,2 13 M 239,3 25,4 178,4 40,0 15,9 Každoroční hnojení se projevilo i v půdních vlastnostech. Tabulka XI porovnává výsledky agrochemického zkoušení půd před založením pokusu (průměrný vzorek z celé pokusné plochy) s hodnotami, naměřenými v půdních vzorcích z jednotlivých variant po ukončení pokusu. Výměnná půdní reakce zůstala na kontrolních variantách beze změny, kdežto při hnojení 80 a 160 kg ha' 1 N mírně stoupla, po hnojení 240 a 320 kg ha' 1 N naopak klesla, a to bez ohledu na použité hnojivo. Vůbec nejnižší hodnoty byly naměřeny v půdách pod variantami každoročně hnojenými 320 kg ha' 1 N, a to shodně po hnojení ledkem i močovinou. Zásoba přístupného fosforu klesla jen v půdě pod nehnojenou kontrolou, u všech ostatních variant byl v důsledku přehnojování zaznamenán nárůst obsahu přístupného fosforu. U draslíku byl zjištěn pod všemi variantami zřetelný pokles půdní zásoby.

Tabulka XI: PŮDNÍ VLASTNOSTI PŘED ZAHÁJENÍM A PO UKONČENÍ POKUSU Závišín 1968 a 1989 Lx - ledek v dávkách, L - ledek jednorázově, M - močovina jednorázově ph/kcl mg kg' 1 půdy mg kg' 1 půdy hnojení v kg ha' 1čistých živin N _ - - 80 160 240 320 P - - 32 32 32 32 32 - - K 100 100 100 100 100 původní stav po ukončení pokusu výměnná půdní reakce Lx 4,2 4,5-4,0 L 4,2 4,2 4,1 4,5 4,6 4,1 4,0 M 4,3 4,3 4,3 4.0 obsah přístupného fosforu (dle Egpera) Lx 29,7 31,4-28,0 L 8,3 5,9 29,6 27,0 28,8 16,7 18,6 M 33,6 36,9 34,8 18,5 obsah přís tupného craslíku (c le Schachtschabela) Lx 30,2 27,3-28,0 L 174,3 35,9 40,2 28,2 28,2 24,2 23,4 M 29,9 30,4 30,2 22,4 Dmin 0,05 0,01 0,5 0,6 21,9 25,4 14,2 16,5 4.1.3 Závěr Výnosy sušiny stoupaly v závislosti na dusíkatém hnojení až po nejvyšší použitou hladinu dusíku (320 kg ha'1n), hnojení však bylo na daném porostu účinné pouze do úrovně poloviční (160 kg ha'1 N). Při vysoké úrovni dusíkatého hnojení se neúměrně zvyšoval také jeho obsah v píci. Dělení dusíku do dávek během vegetace se při daném způsobu využívání osvědčilo pouze na úrovni 160 kg ha'1 N, při nižší hladině dusíku se zcela vyrovnalo jednorázové aplikaci. Ke hnojení travních porostů je vhodnější ledek než močovina, která je velice závislá na průběhu povětmosti v době aplikace. Dusíkaté hnojení vedlo k potlačování jetelovin a k jejich ústupu z porostu. V průběhu pokusu byl pozorován nárůst podílu ostatních bylin. Použité hnojení fosforem bylo nadbytečné, hnojení draslíkem naopak nedostatečné. Dlouhodobá absence draselného hnojení na kontrolní nehnojené variantě i nedostatečný přísun draslíku na ostatních variantách vedl ke snižování jeho obsahu v půdě a následně také v píci. Podobnou tendenci bylo možné pozorovat také u vápníku. Dosažené výsledky byl uplatněny Komplexních metodikách výživy rostlin (N e u b e r g et al., 1985, 1990), v metodice Výživa a hnojení plodin (N e u b e r g et al., 1995) a nejnověji v příručce Základy pastvinářství (P avlů et al., 2001). 16

4.2 ZMĚNY V POROSTU PO UKONČENÍ POKUSU léta 1989-2000 Ukončení pokusu poskytlo jedinečnou příležitost pozorovat změny, k nimž v porostu dochází, když se po více než 20 letech přestane hnojit. O zhoršování floristické diverzity, k němuž dochází v důsledku intenzivního hnojení, se hovoří poměrně často (Rychnovská et al., 1994). Na druhé straně se však stále poměrně málo ví o průběhu a lychlosti změn opačných. Návrat k původním, druhově pestrým společenstvům na dříve hnojených lokalitách se přitom považuje za jeden z nejvážnějších problémů současné ekologie. v* 4.2.1 Metodika Od roku 1990 se v odstupu 2-4 let hodnotí na vybraných variantách původního hnojení změny v botanickém složení porostů, a to přímým odhadem zastoupení rostlinných druhů na ploškách 2 x 4 m, umístěných ve středu vybraných pokusných parcelek tak, aby se vyloučil vliv okraje. K hodnocení se používá upravená Braun - Blanquetova stupnice s převodem na procenta pokryvnosti (van der M a a r e 1, 1979). Orientačně se v nepravidelných intervalech zjišťuje výše produkce a kvalita píce na "opuštěných" parcelách, kde se od roku 1989 nehnojí, aby bylo možné posoudit, jak dalece se zde porost podobá porostu původnímu (t.j. nehnojené kontrole). Podobně se posuzují i změny půdních vlastností. 4.2.2 Výsledky a diskuse Tabulka XII uvádí průměrný počet rostlinných druhů, který byl zjištěn v botanických snímcích na nehnojené kombinaci a parcelkách původně hnojených dusíkem. Tabulka XII: POČET DRUHŮ V BOTANICKÝCH SNÍMCÍCH Závišín 1990-2001 průměr čtyř stanovení každoroční hnojení dusíkem (do roku 1989) kg ha' 1N 0 80 160 240 320 rok pozorování průměrný počet druhů 1990 17,8 14,6 11,4 9,4 5,6 1994 21,2 X X X 13,0 1997 25,0 22,5 20,8 23,0 21,8 1999 24,5 24,8 24,0 24,8 22,2 2001 24,5 23,8 23,5 25,2 24,6 x - nebylo snímkováno Uvedený nárůst počtu druhů však byl provázen jen nevýrazným poklesem dominance medyňku vlnatého, který bývá častým komponentem hnojených luk ve vyšších polohách střední Evropy (E 11 e n b e r g, 1988) a který v Závišíně na intenzivně hojených variantách postupem doby vytlačil původně vyseté druhy. Pokles převahy medyňku byl méně výrazný na parcelkách,.

které se do roku 1989 dusíkem hnojily nejvíce, a to ze 78,5 % v roce 1990 na 63,8 % v roce 1997. Ještě v roce 2001 se zde podíl medyňku blížil 50%. Na ostatních (původně méně hnojených variantách) medyněk ustupoval výrazněji a jeho podíl se v roce 2001 pohyboval kolem 30 %. Současně byl pozorován vzestup počtu dvouděložných druhů, nicméně na celkové pokryvnosti se to nijak výrazně neprojevilo. Rychlý nárůst počtu druhů po ukončeném hnojení však není příliš běžný (R y c h n o v sk á et al., 1994). Tabulka XII: PRODUKCE A KVALITA PÍCE OSM LET PO UKONČENÍ HNOJENÍ Závišín 1989 a 1997 * hnojení produkce obsah živin v píci rok varianty N sušiny N P K Ca Mg kg ha'1 th a '1 v % sušiny 1989 1 0 2,91 1,84 0,30 1,49 0,52 0,25 průměr 5 + 9 320 8,01 2,84 0,34 1,52 0,47 0,18 relativně k variantě 1 var 1 = 100 275 154 113 102 90 72 1997 1 0 2,02 1,79 0,25 1,42 0,70 0,26 průměr 5 + 9 (320) 1,90 1,88 0,30 1,80 0,86 0,28 relativně k variantě 1 var 1 = 100 94 105 120 127 123 108 rok 1997 relativně k roku 1989 (rok 1989 = 100) 1 69 97 83 95 135 104 průměr 5 + 9 24 66 91 118 183 148 Zatímco v roce 1989 byla produkce při hnojení 320 kg ha' 1N oproti nehnojené kontrole téměř trojnsobná, poklesly v osmém roce po ukončení hnojení výnosy sušiny na těchto variantách na úroveň nehnojené kontroly. Pokud jde o obsah živin v píci, byl zaznamenán pouze markantní pokles u dusíku, u ostatních živin došlo k více či méně velkému nárůstu, což neodpovídá zjištěním G á b o r č í k a a G a j d o š e (1998), kteří zaznamenali pokles obsahu u všech živin. V roce 1997 byl orientačně odebrán z parcelek, které byly do roku 1989 každoročně hnojeny jednorázovou dávkou 320 kg ha'1v ledku, také půdní vzorek. Půdní reakce zůstala silně kyselá (v horizontu 0-10 cm bylo zjištěno ph 3,8) a vliv hnojení byl patrný i na obsahu přístupných živin. Obsah fosforu zůstal poměrně vysoký (62 mg P na kg půdy), obsah draslíku velmi nízký (35 mg K na kg půdy). I to může být jedna z příčin pomalého rozšiřování spektra rostlinných druhů. 4.2.3 Závěr Na původně intenzivně hnojených parcelách byl zaznamenán výrazný pokles produkce, způsobený absencí hnojení. Výnosy poklesly na úrovneň nehnojené kontroly. Sklízená píce bsahovala méně dusíku, obsah ostatních živin vzrostl. Na všech hodnocených parcelách bylo % 18

nalezeno více rostlinných druhů, než se jich zde nacházelo při ukončení hnojení. Počet rostlinných druhů však vzrůstal i na kontrolních, nikdy nehnojených parcelkách. Svědčí to o možnosti samovolného zlepšování druhové diverzity, i když rychlost průběhu těchto změn nelze předem odhadnout. 4.3 VLIV HNOJENÍ A VÁPNĚNÍ NA PRODUKCI PÍCE A VLASTNOSTI PŮDY výsledky stacionárního pokusu 1995-2000 V roce 1994 bylo obnoveno pozorování na vybraných variantách a v roce 1995 byl pokus rozšířen o kombinace s vápněním. Cílem pokračujících pozorování je zjistit, k jakým změnám dochází postupem času v produkci, v botanickém složení, v kvalitě píce a ve vlastnostech půdy pod trvalým travním porostem. 4.3.1 Metodika Z někdejších 13 variant byly pro další sledování zachovány čtyři, které jsou v tabulce XIV zvýrazněny stínováním. Dusíkaté hnojení bylo omezeno hladinou 160 kg ha' 1 N, při níž byla v předcházejících sledováních zjištěna nejvyšší produkční účinnost dodaného dusíku. Schéma pokusu bylo doplněno o tři nové kombinace s vápněním. Parcely, které nebyly do pokusu zařazeny, slouží ke sledování rychlosti změn botanického složení, k nimž dochází po ukončení intenzivního hnojení. Na všech kombinacích se zjišťují výnosy zelené píce a sušiny, obsah N, P, K, Ca, Mg v píci, botanické složení porostu ve váhových procentech trav, jetelovin a ostatních bylin. Půdní vlastnosti (ph a obsah přístupných živin) se zjišťují vždy po ukončení tříletého cyklu vápnění. Kromě toho se na stanovišti i nadále sleduje průběh teplot a srážek: údaje za poslední období jsou uvedeny v tabulce XV. Pokus probíhá na čtyřech z původních šesti opakování, přičemž se jejich označení změnilo podle následujícího schématu (nové označení je zvýrazněno): C=>\, F=>B, B=>C, E=>D. Vzhledem k tomu, že se pokračuje v původním pokusu, zůstala zachována i velikost pokusných parcel (15 m2 = 2,5 m x 6,0 m). Parcely jsou uspořádány metodou znáhodněných bloků. Úroveň hnojení zůstala shodná s původní metodikou, aby bylo možné dosažené výsledky porovnávat s výsledky předcházejících let. K hnojení se používají běžná hnojivá: ledek amonný s vápencem, superfosfát a draselná sůl. Hnojivá se aplikují jednorázově zjara, jen dusíkem při hladině 160 kg ha 1N se hnojí ve dvou dávkách po 80 kg N, a to na jaře a po první sklizni. Vápní se v tříletých intervalech podle výsledků půdních rozborů. Poprvé to bylo na jaře 1995, podruhé na jaře 1998. K vápnění se používá dolomitický vápenec z obchodní sítě. Porost se sklízí motorovou žací lištou jako dvousečná louka. K první seči se přistupuje při výšce porostu kolem 40 cm, termín druhé seče se stanovuje podle konkrétního průběhu vegetace. Výnosy sušiny se průběžně vyhodnocují analýzou rozptylu při trojnásobném třídění.

Tabulka XIV: KOMBINACE STACIONÁŘŮ hnojení v kg ha' 1čistých živin kombinace N P2O5/P k 2o / k vápnění 1 2 - X 3 4 5 80 6 7 160 160 72/32 72/32 72/32 72/32 72/32 x vápnění v tříletých intervalech podle výsledků půdních rozborů stínováním zvýrazněny varianty převzaté z původního pokusu 120/72 120 / 72 120/72 120/72 120/72 X X 4.3.2 Výsledky a diskuse V tabulce XV je uveden průběh povětmosti od počátku obnovených sledování. Celkově lze uplynulá léta charakterizovat jako průměrná, nicméně v jejich průběhu byly zaznamenány velké výkyvy jak v teplotách, tak ve srážkách. Výrazně odlišný byl zejména rok 1997 s nedostatkem vláhy ve vegetačním období a vyššími teplotami. Častým jevem byl opakující se nedostatek srážek v jarních měsících, které jsou pro tvorbu výnosu nej důležitější. Výnosy sušiny, jichž se dosáhlo od obnovení pokusu, jsou uvedeny v tabulce XVI. V prvním období (1995-1997) se ve výnosech od sebe všechny úrovně hnojení navzájem průkazně lišily, a to dokonce na jednoprocentní hladině významnosti. Ve druhém období (1998-2000) zůstaly vztahy mezi kombinacemi v podstatě zachovány, ale celková produkce (v průměru všech kombinací) byla zhruba o 10 % nižší. V průměrných výnosech za všech šest let sledování (1995-2000) se průkaznost rozdílů mezi kombinacemi potvrdila a poměry mezi kombinacemi se staly zřetelnější: průkazné rozdíly ve výnosech nebyly shledány jen mezi oběma nehnojenými kontrolami a mezi oběma kombinacemi při vyšší úrovni dusíkatého hnojení (160 kg ha 1N). Všechny ostatní kombinace hnojení se od sebe výnosově navzájem průkazně lišily (na jednoprocentní hladině významnosti). Produkční účinnost dusíku, vyjádřená v kilogramech sušiny na kilogram dodaného dusíku, dosáhla v průměru těchto šesti let při hnojení 80 kg ha'1 N hodnoty 22,0 kg sušiny, kdežto při hnojení 160 kg ha' 1 N byla nižší a činila jen 10,6 kg sušiny, což je podstatně méně než hranice 15,4 kg, kterou V e lic h (1986) pokládá (z energetického hlediska) za efektivní. Jednotlivé roky a samozřejmě i cykly vápnění se od sebe dosti výrazně odlišovaly, protože výnosy vlivem povětmosti silně kolísaly: vůbec nejnižší byla produkce v suchém roce 1997.

Tabulka XV: PRŮBĚH TEPLOT A SRÁŽEK Závišín 1995-2001 dlouhodobý průměr rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 teploty ve C -3,1 I -0,7-2,6-4,6-2,9-0,3-0,8-2,7-2,3-2,1 n -2,6 2,2-3,0 1,6 2,2-3,2 0,8 0,3 1,6 n i 4,4 1,5-0,4 3,9 2,0 3,0 2,1 2,5 5,9 IV 6,5 7,2 8,2 4,8 7,9 6,8 8,3 5,2 11,4 V 11,0 12,5 11,5 13,0 12,6 11,4 12,8 13,1 14,4 VI 14,9 13,4 16,1 15,1 15,6 12,8 15,8 12,4 16,0 VII 20,7 19,8 14,6 16,3 14,6 16,6 13,3 16,6 15,1 v r a 17,8 17,2 16,4 19,2 15,4 14,9 16,6 17,1 11,8 IX 12,4 11,5 9,0 14,6 10,9 14,8 11,6 9,2 6,6 X 6,1 10,3 7,9 6,1 6,4 6,0 8,6 11,1 1,4 XI 4,7-0,2 2,2 1,9-1,2 0,7 3,8 1,1-2,0 XII 0,9-4,0-4,3-0,4-2,1-1,3-0,2-3,4 6,4 12,4 průměr za rok 8,0 7,4 6,1 7,8 7,0 6,8 7,6 6,9 průměr za vegetaci 13,9 13,6 12,6 13,8 12,8 12,9 13,1 12,3 srážky v mm 53 I 84 105 10 25 51 68 53 56 46 n 28 63 34 76 17 99 75 68 44 ni 108 72 32 92 57 43 167 119 54 IV 60 73 28 72 20 36 26 73 63 v 75 37 69 27 23 57 79 45 73 VI 36 98 85 49 100 68 55 80 82 VII 94 100 91 66 145 62 115 87 78 VIII 87 134 91 53 56 63 66 52 54 IX 44 143 58 15 144 66 65 149 51 X 36 20 85 60 166 62 68 44 51 XI 57 81 40 22 82 37 44 87 53 xn 88 47 34 51 49 78 29 87 úhrn 702 za rok 797 973 657 608 910 739 842 947 úhrn 404 za vegetaci 396 585 422 282 488 352 406 486 21 %

Tabulka XVI: PRODUKCE SUŠINY VE STACIONÁRNÍM POKUSU Závišín 1995-2000 komb. 1 2 3 4 5 6 7 hnojení v kg ha' 1čistých živin N - - - - 80 160 160 p2o 5 - - 72 72 72 72 72 k 2o - - 120 120 120 120 120 vápnění - X - X - - X D min 0,05 0,01 rok výnos sušiny v t ha'1 th a' 1 1. cyklus vápnění 1995 4,55 4,45 6,56 6,70 8,72 9,74 9,90 1996 3,90 4,23 6,66 7,43 7,47 9,48 9,09 1,42 1,67 1997 2,02 2,26 3,70 5,00 5,47 5,80 6,08 průměr 95-97 3,49 3,65 5,64 6,38 7,22 8,34 8,36 0,67 0,81 2. cyklus vápnění 1998 2,71 3,09 4,10 4,90 6,01 6,45 7,05 1999 2,67 4,06 4,71 5,60 8,01 7,46 8,27 1,22 1,43 2000 2,64 2,63 4,82 4,96 5,44 7,25 7,25 průměr 98-00 2,67 3,26 4,54 5,15 6,48 7,05 7,52 0,57 0,70 průměr obou cyklů vápnění průměr 95-00 3,08 3,46 5,09 5,76 6,85 7,70 7,94 0,46 0,54 x - vápnění na jaře 1995 a 1998 podle výsledků půdních rozborů Tabulka XVII umožňuje posoudit vliv vápnění, které bylo účinné až od 2. užitkového roku (1996), a to především při absenci dusíkatého hnojení. V průměru prvního cyklu (1995-1997) zvýšilo vápnění produkci nehnojené kontroly (1) o 5 a výnos PK-kombinace o 13 %. Při hnojení dusíkem se neprojevilo vůbec. V průměru tří let druhého cyklu (1998-2000) byl po vápnění výrazně vyšší výnos nehnojené kontroly, a to o plných 22 %, což však je důsledek abnormálně vysokého výnosu kombinace 2 v roce 1999. Rozdíl 13 % mezi PK kombinacemi zůstal zachován a produkce vápněné, dusíkem hnojené kombinace 7 byla vyšší o 7 %. V celkovém průměru za oba cykly došlo po vápnění ke zvýšení výnosu obou dusíkem nehnojených kombinací téměř shodně o 12%, kdežto při hnojení 160 kg ha' 1 N se produkce v důsledku vápnění zvýšila jen nepatrné (o 3%), což potvrzuje správnost závěru, že při intenzivním hnojení ustupuje význam vápnění do pozadí. 22

Tabulka XVII: VLIV VÁPNĚNÍ NA PRODUKCI SUŠINY Závišín 1995-2000 kombinace 0 PK 80N+PK 160N+PK produkce sušiny v t ha 1 1. cyklus 1995 bez vápnění 4,55 6,56 8,72 9,74 vápněno 4,45 6,70-9,90 nevápněno = 100 % 98 102-102 1996 bez vápnění 3,90 6,66 7,47 9,48 vápněno 4,23 7,43-9f09 nevápněno =100 108 112-96 1997 bez vápnění 2,02 3,70 5,47 5,80 vápněno 2,26 5,00-6,08 nevápněno = 100 112 135-105 průměr let 1995-1997 bez vápnění 3,49 5,64 7,22 8,34 vápněno 3,65 6,38-8,36 nevápněno = 100 105 113-100 2. cyklus 1998 bez vápnění 2,71 4,10 6,01 6,45 vápněno 3,09 4,90-7,05 nevápněno = 100 114 119-109 1999 bez vápnění 2,67 4,71 8,01 7,46 vápněno 4,06 5,60-8,27 nevápněno =100 152 119-111 2000 bez vápnění 2,64 4,82 5,44 7,25 vápněno 2,63 4,96-7,25 nevápněno =100 100 103-100 průměr let 1998-200( bez vápnění 2,67 4,54 6,49 7,05 vápněno 3,26 5,15 7,52 nevápněno = 100 122 113-107 celkový průměr 1995-2000 bez vápnění 3,08 5,09 6,86 7,70 vápněno 3,45 5,76 7,94 nevápněno = 100 112 113-103 23

Botanické složení porostu se posuzuje podle podílu trav, jetelovin a ostatních bylin (tabulka XVIII). Měnilo se v závislosti na hnojení a na průběhu počasí. Z počátku převládaly v první seči na všech variantách trávy, teprve ve druhé seči, kdy trávy pomaleji obrůstaly, se na dusíkem nehnojených variantách rozšířily jeteloviny. Jejich podíl byl z počátku ovlivněn také vápněním: jak ukazuje zvýšené zastoupení jetelovin ve 2. seči 1995 u kombinací 2 a 4 ve srovnání s kombinacemi 1 a 3. Vyšší podíl jetelovin na kombinacích 3 a 4 pravděpodobně souvisel s fosforečným a draselným hnojením (bez dusíku). Tyto trendy se však v dalších letech již nepotvrdily. Při dusíkatém hnojení se jeteloviny v porostu prakticky nevyskytovaly, zejména při vyšší hladině dusíku. Proměnlivé zastoupení ostatních bylin zatím nelze uspokojivě vysvětlit. Při porovnání průměrných hodnot podílů sledovaných pratobotanických skupin za oba tříleté cykly však lze určité změny pozorovat. Na dusíkem nehnojených kombinacích se snížilo zastoupení trav (v průměru o 15%) a zvýšilo množství jetelovin (o 8 %) a ostatních bylin (o 17 %). Při hnojení 80 kg ha'1n zůstaly poměry v podstatě zachovány a při 160 kg ha' 1N se poněkud zvýšilo zastoupení trav (o 5 %) na úkor ostatních bylin. Tabulka XVIII: BOTANICKÉ SLOŽENÍ POROSTU Závišín 1995-2000 váhová procenta v 1. sklizni uvedených let T - trávy, J - jeteloviny, B - ostatní byliny (+ - podíl menší než 0,5 %) var. 19 1 95 2 19 1 96 2 19 1 97 2 seč T 65 54 48 73 55 55 50 56 44 41 24 34 1 J 3 4 8 3 7 15 8 8 10 7 14 11 B 32 42 44 24 38 30 42 36 46 52 62 55 T 63 59 61 79 62 77 56 61 45 49 33 57 2 J 6 14 6 3 4 5 12 10 20 17 18 12 B 31 27 33 18 34 17 32 29 35 34 49 31 T 62 57 75 82 70 84 62 57 50 46 56 57 3 J 6 17 9 6 8 4 16 16 28 33 20 21 B 32 26 16 12 22 12 22 27 22 21 24 27 T 57 46 76 84 77 88 86 67 39 53 56 73 4 J 14 28 6 2 4 2 4 10 16 21 22 11 B 29 26 18 14 19 10 10 23 45 26 22 16 T 78 81 92 94 84 85 76 84 89 78 88 91 5 J _1_ + + + 1 + 2 + + 8 + 2 B 22 19 8 6 15 15 22 16 11 14 12 7 T 85 91 82 91 93 91 95 95 96 95 90 100 6 J + 1 + + + + B 15 9 18 9 7 9 5 5 4 5 10 + T 94 87 80 90 95 93 92 95 92 91 92 100 7 J B 6 13 20 10 5 7 8 5 8 9 8 + 19 1 98 2 19 1 99 2 20 1 00 2 Kvalita píce se hodnotila podle obsahu dusíku a minerálních živin. Z tohoto pohledu produkce odpovídala požadavkům na kvalitní píci. Zjištěné hodnoty se pohybovaly

v intervalech, které se v tabulkách výživné hodnoty krmiv přisuzují kvalitnímu lučnímu senu (Venci, 1991). Rozdíly v obsazích živin, zjištěné mezi jednotlivými kombinacemi ve sledovaných letech, lze vysvětlit hnojením a změnami botanického složení. Odběr a bilanci živin za první cyklus vápnění (1995-1997) uvádí tabulka XIX. Je z ní vidět, že na všech kombinacích byl odběr dusíku a draslíku větší než množství dodané hnojivý. Naopak u fosforu byla bilance negativní jen u nehnojených kontrol (1 a 2). Tabulka XIX: ODBĚR A BILANCE ŽIVIN PO PRVNÍM VÁPNĚNÍ Závišín 1995-1997 součet tří let komb. i 2 3 4 5 6 7 odběr živin výnosem v kg ía'1 N 190,2 185,5 292,6 348,7 396,1 506,8 501,1 P 27,3 31,1 52,0 59,7 65,0 72,6 70,1 K 160,7 168,6 381,7 407,9 439,1 485,5 426,8 Ca 75,1 74,5 90,9 117,7 104,5 126,2 155,0 Mg 27,8 32,2 33,5 42,8 48,0 57,9 71,1 bilance dusíku v kg ha"1 ví hnojení.. _ 240,0 480,0 480,0 odběr 190,2 185,5 292,6 348,7 396,1 506,8 501,1 rozdíl - 190,2-185,5-292,6-348,7-156,1-26,8-21,1 bilance fosforu v kg ha' 1 3 hnojení - _ 96,0 96,0 96,0 96,0 96,0 odběr 27,3 31,1 52,0 59,7 65,0 72,6 70,1 rozdíl -27,3-31,1 + 44,0 + 36,3 + 31,0 + 23,4 + 25,9 bilance draslí cu v kg ha' 1K hnojení _ - 216,0 216,0 216,0 216,0 216,0 odběr 160,7 168,6 381,7 407,9 439,1 485,5 426,1 rozdíl - 160,7-168,6-165,7-191,9-223,1-269,5-210,8 bi ance vápníku v kg ha' 1Ca hnojení - 1274,0-1274,0 - - 1274,0 odběr 75,1 74,5 90,9 117,7 104,5 126,2 155,0 rozdíl -75,1 + 1199,5-90,9 + 1156,3-104,5-126,2 + 1119,0 bilance hořčíku v kg ha' 1Mg hnojení - 84,0. 84,0 - - 84,0 odběr 27,8 32,2 33,5 42,8 48,0 57,9 71,1 rozdíl -27,8 + 51,8-33,5 + 41,2 i OO o -57,9 + 12,9 25 %

V navazující tabulce XX lze nalézt odběr a bilanci živin v souhrnu tří zatím posledních užitkových let (1998-2000). Nižší produkci ve srovnání s předcházejícím cyklem (v průměru všech kombinací byla zhruba o 10 % nižší - tab. XVI) odpovídal pouze odběr vápníku a hořčíku, který byl také nižší o 10 %. Odběr dusíku, fosforu a draslíku byl v průměru nižší o 20 %. Bilance dusíku byla negativní ještě při hnojení 80 kg ha' 1N, při vyšší úrovni dusíkatého hnojení byl zaznamenán přebytek. Hnojení draslíkem bylo u všech kombinací nedostačující, u fosforu byl zaznamenán nedostatek jen u nehnojených kontrol. Tabulka XX: ODBĚR A BILANCE ŽIVIN PO DRUHÉM VÁPNĚNÍ Závišín 1998-2000 součet tří let komb... 2 3 4 5 6 7 odběr živin výnosem v kg ha' 1 N 121,6 168,5 275,6 294,8 324,4 392,1 426,1 P 22,7 29,0 44,1 49,9 52,2 54,7 58,9 K 118,4 141,2 283,3 326,7 357,1 361,1 378,2 Ca 63,8 71,4 88,5 117,5 94,1 98,9 128,3 Mg 26,3 35,5 29,1 40,2 51,1 47,7 58,1 bilance dusíku v kg ha' 1 \[ hnojení - _ - - 240,0 480,0 480,0 odběr 121,6 168,5 275,6 294,8 324,4 392,1 426,1 rozdíl - 121.6-168,5-275,6-294,8i+87,9 +53,9 bilance fosforu v kg ha'1 hnojení. _ 96,0 96,0 96,0 96,0 96,0 odběr 22,7 29,0 44,1 49,9 52,2 54,7 58,9 rozdíl -22,7-29,0 +51,9 +46,1 +43,8 +41,3 +37,1 bilance draslíltu v kg ha' 1K hnojení _ - 216,0 216,0 216,0 216,0 216,0 odběr 118,4 141,2 283,3 326,7 357,1 361,1 378,2 rozdíl -118,4-141,2-67,3-110,7-141,1-145,1-162,2 bi ance vápníku v kg ha'1ca hnojení - 1274,0-1274,0. - 1274,0 odběr 63,8 71,4 88,5 117,5 94,1 98,9 128,3 rozdíl -63,8 + 1202,6-88,5 + 1156,5-94,1-98,9 + 1145,7 bilance hořčíku v kg ha'1 Víg hnojení - 84,0 84,0.. 84,0 odběr 26,3 35,5 29,1 40,2 51,1 47,7 58,1 rozdíl -26,3 +48,5-29,1 +43,8-51,1-47,7 +25,9 OO 26

Vápnění se pozitivně projevilo na změně půdní reakce (tabulka XXI): ph stoupalo na všech vápněných kombinacích a na konci druhého cyklu se projevilo i v hlubších horizontech. Přihnojení 160 kg ha' 1 N byl tento vzestup nejpomalejší, což lze pravděpodobně vysvětlit působením ledku. Dokládá to i výrazný pokles půdní reakce pod nevápněnými, dusíkem hnojenými kombinacemi (5 a 6). Pokud se nevápnilo (kombinace 1 a 3), zůstala půdní reakce prakticky beze změny. Půdní reakce je nyní na vápněných kombinacích pro travní porosty vyhovující, takže se na jaře 2001 mohlo přistoupit jen k udržovacímu vápnění. Tabulka XXI: VÝVOJ PŮDNÍ REAKCE Závišín, podzim 1994,1997 a 2000 vrstva kombinace 1994** 1997 2000 výměnná půdní reakce ph/kcl 0-10 1 4,1 4,0 11-25 4,3 4,0 3,7 26-40 4,0 4,1 0-10 2* 4,8 5,4 11-25 4,1 4,3 4,8 26-40 4,1 4,0 0-10 3 4,3 4,2 10-25 4,2 4,3 3,8 26-40 4,3 4,0 0-10 4* 5,1 6,0 11-25 4,3 4,4 5,7 26-40 4,3 3,9 0-10 5 4,4 4,2 11-25 4,3 4,3 4,1 26-40 4,3 4,4 0-10 6 4,2 3,2 11-25 4,4 4,4 4,3 26-40 4,4 4,3 0-10 7* 5,2 5,5 11-25 4,2 4,5 4,7 26-40 4,4 4,3 *) vápněno na jaře 1995 a 1998 **) v roce 1994 měřeno ve vrstvě do 30 cm Obsah přístupného fosforu v půdě (tabulka XXII) v důsledku poměrně vysokého přísunu hnojivý stoupal, samozřejmě s výjimkou nehnojené kombinace ( 1). 27

Tabulka XXII: VÝVOJ OBSAHU PŘÍSTUPNÉHO FOSFORU V PŮDĚ Závišín, podzim 1994, 1997 a 2000 metoda Mehlich II/III vrstva kombinace 1994** 1997 2000 P v mg kg' 1půdy 0-10 1 27 37 11-25 44 26 36 26-40 26 23 0-10 2* 54 74 11-25 64 39 54 26-40 34 45 0-10 3 113 171 10-25 105 52 90 26-40 36 55 0-10 4* 88 152 11-25 72 52 105 26-40 50 65 0-10 5 124 154 11-25 104 66 83 26-40 44 52 0-10 6 113 134 11-25 90 65 82 26-40 50 58 0-10 7* 86 144 11-25 86 70 97 26-40 45 63 *) vápněno na jaře 1995 a 1998 **) v roce 1994 měřeno ve vrstvě do 30 cm Letitá negativní bilance draslíku měla za následek výrazné snížení obsahu přístupného draslíku v půdě (tabulka XXIII). Ačkoliv je dosavadní vývoj do značné míry zkreslen výchozími hodnotami, je možné pozorovat zvláště výrazný pokles při dusíkatém hnojení, zejména pak při hnojení 160 kg ha'1n. K nejmenšímu poklesu obsahu přístupného draslíku v půdě naopak došlo na obou PK kombinacích (3 a 4). 28

Tabulka XXIII VÝVOJ OBSAHU PŘÍSTUPNÉHO DRASLÍKU V PŮDĚ Závišín, podzim 1994, 1997 a 2000 metoda Mehlich II/III vrstva kombinace 1994** 1997 2000 0-10 1 K v mg kg' 1půdy 84 45 11-25 69 58 24 26-40 46 15 0-10 2* 81 33 11-25 61 60 24 26-40 57 16 0-10 3 123 90 10-25 58 69 49 26-40 64 35 0-10 4* 136 87 11-25 58 88 43 26-40 77 26 0-10 5 72 35 11-25 66 50 23 26-40 38 13 0-10 6 63 27 11-25 63 49 19 26-40 41 13 0-10 7* 77 28 11-25 54 62 18 26-40 51 14 *) vápněno na jaře 1995 a 1998 **) v roce 1994 měřeno ve vrstvě do 30 cm Vápněním byl výrazně ovlivněn obsah přístupného vápníku a hořčíku v půdě. Zatímco na nevápněných kombinacích se přístupné množství těchto živin v půdě prakticky nezměnilo, lze na všech vápněných kombinacích pozorovat výrazný vzestup, a to i v hlubších horizontech. 4.3.3 Závěr Vápnění bylo účinné až od 2. užitkového roku (1996), a to především při absenci dusíkatého hnojení, kdy došlo ke zvýšení výnosu o 12%. Při hnojení 160 kg ha'1n se produkce v důsledku vápnění zvýšila jen nepatrné (o 3%), což potvrzuje správnost závěru, že při intenzivním hnojení ustupuje význam vápnění do pozadí. Vápnění se pozitivně projevilo na změně půdní reakce. 29

4.4 DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ VYBRANÝCH KOMBINACÍ vybrané varianty 1969-2001 4.4.1 Metodika Čtyři varianty původního dlouhodobého pokusu přešly jako základní kombinace do dalších sledování. Vzhledem k tomu, že pokus pokračuje pouze na čtyřech z původních šesti opakování, musely být hodnoty z minulých let přepočteny. Vyloučením dvou opakování však byla ovlivněna výše výnosů, které se tak v některých případech liší od hodnot, uvedených v části 4.1. V této části se také užívá nové číslování kombinací, které je shodné se stacionárním pokusem (1, 3, 5 a 6). Přehled hodnocených kombinací je uveden v tabulce XXIV. Tabulka XXIV: KOMBINACE STACIONÁRNÍHO POKUSU Závišín 1969-2001 označení kombinací hnojení v kg ha'1čistých živin původní současné N _...P(P=P_5.)... K (K 20 ) 1 1 - - 2 3-32(72) 100(120) 6 5 80 32 (72) 100(120) 7 6 160 32 (72) 100(120) 4.4.2 Výsledky a diskuse Výnosy sušiny ze všech pokusných let (1969-2001) jsou uvedeny v tabulce XXIV. Závislost výše produkce na srážkách je v dlouhodobém sledování sice zřejmá, ale nikoliv přímá. Nejnižších výnosů se dosáhlo v suchých letech 1976 a 1997, naopak nejvyšších v letech srážkově bohatých, i když ani bohaté srážky nejsou - vzhledem k nerovnoměrnému rozdělení - zárukou vysokých výnosů. Hodnoty variačního koeficientu byly velmi podobné pro úhrny srážek ve vegetačním období (19,9 %) a pro soubory výnosů dvou kombinací: kontrolní (21,3 %) a dusíkem nehnojené (20,8 %). Nej vyrovnanější se zdá být soubor výnosů při vyšší úrovni dusíkatého hnojení (hodnota variačního koeficientu byla 14,5%), kdy se také může - samozřejmě za příznivých vláhových poměrů - uplatnit při tvorbě výnosu druhá dávka dusíku. Je také známo, že dusíkem hnojené porosty lépe hospodaří s vodou. Koeficient variace pro soubor výnosů při hnojení 80 kg ha'1n ležel mezi uvedenými hodnotami a činil 17,0 %. Soubor výnosů byl podroben statistickému hodnocení a vypočteny byly také minimální průkazné diference, které platí pro kteroukoli dvojici výnosů v tabulce XXV. Průkazné rozdíly však byly nalezeny většinou jen mezi výnosy vzdálených kombinací (např. mezi nehnojenou kontrolou a vyšší úrovní dusíkatého hnojení), takže jejich vypovídací schopnost je značně omezena. Teprve mezi průměrnými výnosy (tabulka XXVI) byly nalezeny průkazné závislosti, protože vzhledem k dlouhé řadě pokusných let byly vypočtené hodnoty minimálních průkazných diferencí výrazně nižší než rozdíly mezi průměrnými výnosy. Všechny tyto rozdíly byly navzájem průkazné, a to dokonce na jednoprocentní hladině významnosti. 30

Tabulka XXV: VÝNOSY KOMBINACÍ DLOUHODOBÉHO SLEDOVÁNÍ Závišin 1969-2001 hnojení v kg ha'1čistých živin - - N 80 160 - P 32 32 32 - K 100 100 100 rok vynos sušiny t ha'1 1969 5,00 5,72 5,85 8,26 1970 3,90 4,09 5,51 7,35 1971 3,82 4,66 5,75 7,07 1972 4,38 5,38 5,58 7,00 1973 3,89 4,18 5,26 6,33 1974 5,34 4,95 7,04 7,70 1975 3,30 3,15 5,11 6,35 1976 2,66 2,70 4,02 5,64 1977 3,17 3,74 4,86 5,89 1978 3,50 4,01 5,23 6,50 1979 2,76 3,97 5,67 6,54 1980 3,54 4,20 5,33 6,63 1981 3,96 5,52 5,81 6,21 1982 3,51 5,40 5,97 6,81 1983 3,30 4,60 5,70 8,06 1984 3,42 3,77 4,97 6,25 1985 2,86 4,19 5,42 7,61 1986 2,61 4,36 5,31 6,93 1987 3,51 5,89 5,72 7,16 1988 3,27 5,39 6,52 7,20 1989 2,88 3,99 5,41 7,27 1994 3,40 3,73 4,62 5,06 1995 4,55 6,56 8,73 9,74 1996 3,91 6,66 7,47 9,48 1997 2,02 3,70 5,47 5,80 1998 2,71 4,10 6,01 6,46 1999 2,68 4,71 8,01 7,46 2000 2,65 4,82 5,44 7,26 2001 3,84 5,99 7,02 7,96 Dmin 0,05 1,72 Dmm0,01 1,94 31

Tabulka XXVI: PRŮMĚRNÉ VÝNOSY DLOUHODOBĚ SLEDOVANÝCH KOMBINACÍ Závišín 1969-2001 hnojení v kg ha' 1čistých živin N - - 80 160 P - 32 32 32 K - 100 100 100 průměr 3,46 4,63 5,82 7,04 Dmm 0,05 0,23 Dmiii 0,01 0,28 Obsah živin v píci, posuzovaný podle vážených průměrů za pokusná léta (tabulka XXVII), naznačuje, že porosty měly k dispozici živin dostatek. Z porovnání obsahů v jednotlivých letech však vyplývá, že v píci postupně klesal obsah dusíku (výjimku tvoří kombinace hnojená 160 kg ha' 1N), a v důskedku nedostatečného přísunu v hnojivech i obsah draslíku a vápníku. Tabulka XXVII: OBSAH ŽIVIN V PÍCI DLOUHODOBĚ SLEDOVANÝCH KOMBINACÍ Závišín 1970-2001, vážený průměr pokusných let komb. hnojení kg ha"1č.ž. obsah živin v % sušiny N P K N P K Ca Mg 1 _ - _ 2,21 0,30 1,95 0,75 0,25 3-32 100 2,24 0,34 2,44 0,71 0,20 5 80 32 100 2,26 0,33 2,41 0,60 0,21 6 160 32 100 2,58 0,33 2,30 0,57 0,21 Průměrná roční bilance živin za celé sledované období vykazuje ztrátu u všech živin s výjimkou fosforu, u něhož byl zaznamenán schodek pouze na kontrolní, nehnojené kombinaci (tabulka XXVIII). Tabulka XXVIII: ODBĚR ŽIVIN NA DLOUHODOBĚ SLEDOVANÝCH KOMBINACÍCH Závišín 1970-2001, průměr pokusných let komb. hnojení kg ha"1č.ž. průměrný roční odběr živin v kg ha"1 N P K N P K Ca Mg 1 _ - _ 75,3 10,2 66,3 25,6 8,5 3-32 100 102,7 15,5 111,9 32,7 9,0 5 80 32 100 131,7 19,0 140,3 35,2 12,1 6 160 32 100 180,6 22,9 161,0 39,8 14,7

Výměnná půdní reakce se na hodnocených kombinacích v podstatě neměnila. Záporná bilance živin se projevila v poklesu jejich obsahů v půdách (tabulka XXIX). Tabulka XXIX: ZMĚNY VLASTNOSTÍ PŮD POD DLOUHODOBĚ SLEDOVANÝMI KOMBINACEMI Závišín 1970-2000 komb. 1970 1980 1989 2000 1 ph/kcl 4,2 4,2 4,2 4,3 P 12 7 6 7 K mg kg' 1půdy 73 54 36 40 Mg 100 50 95 63 3 ph/kcl 5,0 4,6 4,1 4,3 P 14 20 30 33 K mg kg'1půdy 86 59 40 49 Mg 92 45 64 54 5 ph/kcl 4,5 4,5 4,5 4,5 P 12 17 27 30 K mg kg' 1půdy 92 64 28 40 Mg 92 29 64 52 6 ph/kcl 4,5 4,6 4,6 4,6 P 13 15 29 26 K mg kg"1půdy 93 47 28 32 100 30 58 53.... - _... 33

5 LITERATURA BAIER, J., 1973: Základní principy výživy rostlin. Studijní informace ÚVTIZ, řada Půdoznalství, meliorace a výživa rostlin (4) BAIEROVÁ, V. et al., 2001: Vliv globálních klimatických změn na živinné režimy v zemědělských plodinách a jejich dopad na výnosový potenciál rostlin. Závěrečná zpráva projektu 1MPETUS, VÚRV Praha-Ruzyně CARLIER, L. et A. P. ANDRIES, 1*978: Nitráte contents in rotationally grazed and set stocked grass. In: Constrains to grass growth and grassland output. Proceedings of the 7th General Meeting of the European Grassland Federation, Gent, Vol. III: 9.63-9.70 DUCHOŇ, F. et J. HAMPL, 1959: Agrochemie. SZN Praha ELLENBERG, H., 1988: Vegetation Ecology of Central Europe. Cambridge University Press FRYČEK, A., J. KRÁLOVEC et al., 1974: Vhodné soustavy hnojení drnového fondu. Syntetická závěrečná zpráva, Ústav výživy rostlin VÚRV Praha Ruzyně GÁBORČÍK, N. et M. GAJDOŠ: Vplyv prerušenia hnojenia trávného porastu na chemické zloženie trávnej hmoty. Agrochémia 38 (4): 9-10 KALTOFEN, H., 1973: Zusammenfassende Auswertung der gemeinsam durchgefiihrten Forschungsarbeiten uber die Stickstoffdíingung des Griinlandes. In: Seszyty problemowe nauk rolniczych (150) KLAPP, E. et al., 1971: Wiesen und Weiden. Paul Parey, Berlin - Hamburg KOPEC, M. et K. MAZUR, 1999: The effect of fertilization and liming on the element composition in meadow sward. Rostlinná výroba 45 (3): 101-106 KRÁLOVEC J., A. FRYČEK, I. RAIS et N. FRYČEK, 1991: Retrospective analysis and present view of nitráte contents in herbage from grassland. Scientia agric. Bohemoslovaca 23 (4): 283-291 LOWMAN, B. G., G. SWIFT et S. A. GRANT, 1984: Grass height - a guide to grassland management. Technical Note. The East of Scotland College of Agriculture, Edinburgh van der MAAREL, E., 1979: Transformation of cover abundance values in phytosociology and its effects on community similarity. Vegetatio 39 (2): 97-114 NEUBERG, J. et al., 1985: Komplexní metodika výživy rostlin. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do praxe (15), ÚVTIZ Praha NEUBERG, J., J.JEDLIČKA et H. ČERVENÁ, 1995: Výživa a hnojení plodin. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do praxe (8), ÚZPI Praha PAVLŮ, V. et al., 2001: Základy pastvinářství. Asociace soukromého zemědělství ČR RYCHNOVSKÁ, M., D. BLAŽKOVÁ et F. HRABĚ, 1994: Conservation and development of floristically diverse grassland in Central Europe. In: Grassland and Society. Proceedings of 15* General Meeting of EGF, Wageningen: 266-277 VELICH, J., 1986: Studium vývoje produkční schopnosti trvalých lučních porostů a drnového procesu při dlouhodobém hnojení a jeho optimalizace. Vysoká škola zemědělská Praha VENCL B., 1991: Nové systémy hodnocení krmiv pro skot. Sborník Akademie zemědělských věd ČSFR: 148