POSTRÁDÁTE NĚKTERÝ ZE STARŠÍCH SBORNÍKŮ? NAPIŠTE NÁM!

Vážení přátelé, do Vašich rukou se dostal jubilejní- stý - sborník návodů pro kutily, který je posledním číslem letošního ročníku. Ti z Vás, kteří publikaci odebírají pravidelně prostřednictvím naší expedice, budou mezi jeho listy hledat složenku na úhradu předplatného. Ač neradi, musíme konstatovat, že vložena nebyla. Toto číslo je posledním, které jsme pro Vás připravili. Sborník vycházel dvacet pět let (od roku 1970), pod nynějším názvem UDĚLEJ - UROB SI SÁM od roku 1972. Za čtvrt století jsme soustředili a dopracovali dobré nápady a konstrukce bezmála čtyř tisíc autorů z Čech, Moravy a Slovenska a troufáme si tvrdit, že mnohé z nich byly více než zdařilé. Po celou dobu jsme se snažili o co nejkvalitnější a nejsrozumitelnější zpracování popisu i výkresové dokumentace. Kutilové tvoří na koleně a taková byla i většina podkladů, ze kterých jsme vycházeli. Není tedy divu, že se občas vloudily chybičky, za které se znovu omlouváme, i když - po pravdě řečeno -jste nám je nikdy příliš nevytýkali. Nicméně, jako celek sborník jistě obstál na výtečnou a doufáme, že ještě dlouho bude zdrojem dobrých rad a poučení pro všechny, kterým je domácí dílna druhým domovem. Chceme poděkovat všem, kteří se na jeho tvorbě autorsky podíleli nejen za redakci, ale především za všechny, kteří dobré nápady využili v praxi. Kolektiv redakce se loučí a přeje Vám zdraví, štěstí a stále dobré nápady. Josef Šťastný, Jiří Šrámek, Ing. Zdeněk Nademlýnský, Ing. Milada Zoufalá a Milena Neužilová POSTRÁDÁTE NĚKTERÝ ZE STARŠÍCH SBORNÍKŮ? NAPIŠTE NÁM! Na adrese expedice si můžete objednat chybějící sborníky - USS 73 až 76 (á 15 Kč) -USS 81 až 84 (ä 20 Kč) - USS 85 až 88 (á 20 Kč) -USS 89 až91 (a 20 Kč) -USS 92 (ä24 Kč) plánky - Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením (30 Kč + porto) - Kovoobráběcí stroj - Mackerle (30 Kč + porto) NAŠE NABÍDKA PLATÍ DO KONCE LEDNA 1995! Expedice UDĚLEJ - UROB SI SÁM Hájkova 1,130 00 Praha 3 tel. 27 93 63 2

obsah PRO RADOST DĚTI Model hradu 2 Divadélko pro maňásky 12 Hrací bedna do auta 14 Hnací agregát autíčka 16 DO BYTU A DOMU Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 92 Sestavila Ing. Milada Zoufalá VydalaTVORBAs.ro. Železná 8,110 00 Praha 1 ve spolupráci s T.C.A. s. r. o. Bolivarova 18,169 00 Praha 6 v prosinci 1994 jako svou 16. publikaci Adresa redakce a expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23,161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 68 obrázků; 11,21 AA; 11,48 VA TVORBA Doporučená cena 25 Kč Celoroční předplatné 96 Kč (120 Ks) ISBN 80-85386-76-3 ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt čj. NP 132/1994 ze dne 20.1. 1994 Pojízdný servírovací stolek 24 Police se zrcadlem 25 Práce s laminotřískovými deskami 28 Plátěný pytel do vysavače 29 Příborník ze staré skříně 30 Pojízdný bar 31 Truhla jako po babičce 32 Kulatý stolek 34 Předpjatý dřevěný nosník 35 Úsporné splachování WC 37 Oslík ze dřeva 38 Úsporné zapojení zářivek 39 STROJE A NÁSTROJE Praktická svěrka 42 Ohýbačka pásové oceli 43 Manipulace s velkými deskami 46 Kladkostroj 47 Přesné síťové voltmetry 49 Cínování konců vodičů 53 Soustruh s tyčovým ložem 54 1

MODEL HRADU Realizace návodu je hračkou pro velké, využití pro malé. Při výrobě hradu si pohraje a trpělivost pocvičí tatínek, ale v současné době spíše dědeček, s konečným výtvorem si pohrají děti, kterým vytvoří zajímavou kulisu pro pohádkové příběhy. Osvětlíme-li hrad zevnitř, bude efekt dokonalý. Protože celý model je zhotoven z plastů, umožňuje umístění na zahradě, jejíž větší prostor dětem více vyhovuje. Vzorem pro model není určitý hrad. Použity jsou typické stavební detaily našich hradů a zámků - gotické i renesanční (obr. 1,2 a 3). Výchozím materiálem je převážně novodur (popř. acrylát) a modurit. Dnes je na trhu i modelit, ten je však měkčí a méně pevný. Lze ho tedy použít jen pro výrobu menších výlisků, pro větší tvary s tenkými stěnami se nehodí. Stěny se při vytvrzování deformují. Barevný modurit se dodává jen v malé sadě pěti barev. Ta na výrobu žlutých a červených detailů (hlavně střech) nestačí a kupovat další by vyšlo dost draho. Proto si větší množství barevného moduritu připravíme pečlivým prohnětením bílého moduritu s malířskými hlinkami. Všechny drobné a některé větší stavební díly (např. střechy) zhotovíme v kovových formách. Některé z nich jsou dost pracné a náročné na přesnost zhotovení. Protože výrobní dokumentace je sama o sobě dost rozsáhlá, nezveřejňujeme výkresy na zhotovení forem všech drobných dílů. Ti šikovnější si formy zhotoví podle výkresů hotových dílů (obr. 4), méně zručným zájemcům poskytne výkresy na výrobu forem, popřípadě již hotové výlisky autor, pokud napíší na adresu U Nikolajky 29, Praha 5 (PSČ 150 00). Výlisky zhotovujeme tak, že do otevřených forem natlačíme prsty modurit, přebytečný materiál zhruba odřízneme a formu sevřeme i s přítlačnými destičkami do svěráku. Nadbytečný modurit začne vytékat škvírami. Na pracovním stole máme elektrický vařič a nádobu s vroucí vodou, do které vkládáme slisované formy. K vytvrzení menších výlisků postačí pět minut. Pracujeme současně s několika formami, kdy střídáme plnění forem, vaření, chlazení forem ve studené vodě, vyjímání výlisků z forem a odstraňování otřepů. Všechny formy mají zkosené hrany, aby výlisek šel snadno vyjmout. Při práci s moduritem dbáme stále na to, abychom měli dokonale čisté ruce, protože modurit vstřebá každou nečistotu. Aby se nelepil na prsty, namažeme si je slabě olejem. Forma na krakorce je společná pro obě velikosti (liší se jedním dílem), je otevřená a výlisek se vhazuje samotný do vroucí vody. Aby se modurit nelepil na stěny forem, máčíme je ve vodě. Připravíme si výlisky všech oken 65 až 69, střílny 70, krakorců 83, 84 a oblouků renesančních arkád 85 i gotických arkád 93, 94 a zábradlí 87. Zejména potřebujeme okna, protože podle nich budeme lícovat otvory v palácových stěnách. Stavbu hradu začneme výrobou palácových stěn. Pokud neseženeme novodurové desky 4 mm tlusté, použijeme staré kryty zářivek z acrylátu. K přímým řezům je vhodná malá stolní cirkulárka, třeba provizorně upravená z elektrické ruční vrtačky. U stěn je důležité především dodržet pravé úhly. Četné otvory ve stěnách buď nahrubo odvrtáme a pak opilujeme k ryskám, nebo vyvrtáme jen rohové otvory (0 8 mm) a otvory vyřízneme vhodně obroušeným koncem pilky na kov. Použít kmitací pilku je u akrylátu riskantní, protože materiál se při řezání taví, ucpává řez a materiál praská. Všechny řezané hrany obrousíme tak, že na kus laťovky rozměrů 600 x 250 mm napneme hřebíčky hrubý skelný papír, po kterém střídavě smýkáme z obou konců všechny hrany až zmizí stopy po řezu. Rovinatost kontroluje- 2

Obr. 1 3

Obr. 2 85 59 58 55 60 4

5

KRESLENO BEZ ÚKOSŮ Obr. 4 me pravítkem. Takto připravíme ^^stěny 1 až 5 k lepení. Do stěn přilícujeme a vlepíme připravená okna a díly ustavíme za sucha do potřebné vzájemné polohy a zajistíme svěrkami. Přesnou polohu stěn kontrolujeme na výkresu půdorysu (obr. 5) nakresleném na kartonu. K lepení používáme lepidlo M80. Plechovku s ním při práci stále zavíráme, jinak zatvrdne. Lepidlo nanášíme z obou stran do špár, kam vzlínavostí dobře zateče. Lepené spoje ponecháme vytvrdnout do druhého dne. Všechny bloky ustavujeme a lepíme na hladké rovné ploše. Ke slepení středního bloku stěny 6 až 9 (obr. 6) přistoupíme až po slícování styku stěn 6 až 7 s hlavní věží 20. Svěrkami stažený střední blok položíme na výkres půdorysu hradu, přiložíme hlavní věž a pak postupně obrusujeme svislé hrany stěn 6 a 7 tak, až se hlavní věž kryje se svým půdorysem. Pak střední blok bez věže slepíme. Po zatvrdnutí lepidla slepíme oba hotové bloky navzájem ve shodě s půdorysem. Malé věže 19 získáme rozpůlením novodurové trubky 0 75 mm (obr. 7). Po vyříznutí okenních otvorů trubky přilepíme. Z novodurové desky tloušťky 10 mm vyřízneme všechny opery stěn 45, 46, 47 a pokud jsou již vyřezány všechny otvory v hlavní věži, přilepíme opery do příslušných poloh. Na šikmé opery 45 přilepíme podlážku 48 a pod ní klenbu 44. Nyní kompletně zpracujeme pravý bok s padací bránou a strážními arkýři. Padací bránu 28 prizdobíme mosazným kováním s nýty. Vyzkoušíme vhodný vrták, 6

7

8 Obr. 6

Rozplska materiálu aby nýty volně procházely kováním, ale pevně držely v bráně. Dolní kladky s držáky 37 a 39 přilepíme nad vnitřní bránu do takové polohy, aby řetízky padací brány volně procházely šikmo vypilovanými otvory ve vnitřní bráně (det. na obr. 3). Celou instalaci padací brány provedeme pro špatnou přístupnost ještě před slepením pravého bloku. Pře^rhne-li se řetízek, bude možno ho opravit otvory ve stěně 11, krytými neprilepenými okny 66. Po zavěšení závaží a vyzkoušení hladkého chodu padací brány, slepíme stěny 10 a 11 a pak je přilepíme k hlavnímu bloku. Dále pokračujeme kompletací hlavní věže. Vysoustružíme římsu 50, podstřeší 53, ochoz 80 a připravíme všechny díly arkýře 71 až 79 (obr. 8). Celý arkýř nejdříve slepíme a pak v celku přilepíme na hlavní věž. Malé i velké krakorce přilepíme na věž otočenou dnem vzhůru. Na ochoz přilepíme sloupky 81 a výplně 82 a hlavní věž slepíme s palácovým blokem.. Lepení arkád začínáme podlážkami. Na přední gotické straně zalícujeme a vlepíme dolní podlážku 15 (jen 2 mm tlustou), na zadní straně vlepíme podezdívku 17 a do vzniklé mezery umístíme dvě distanční vložky 18, a na ně položíme podlážku 16. Renesanční arkáda se skládá ze sloupků 90, 91 a 92, zábradlí 87 a oblouků 85. Do horních patek sloupků vyřízneme drážky pro kleštiny 88. Sloupky umístíme v přesných roztečích po 50 mm a mezi ne zalícujeme zábradlí kromě prostředního dolního pole. Na sloupky přilepíme oblouky 85, přičemž na krajní pole vždy jeden oblouk rozřízneme lupénkovou pilkou. Na vyrovnané oblouky přilepíme další podlážku 16 a můžeme pokračovat střední řadou sloupků, zábradlí, kleštin a oblouků. Poslední oblouky by měly lícovat svou horní hranou s horním okrajem palácových stěn. Pokud by tuto míru poněkud přesahovaly, snížíme jejich patky. Horní oblouky vyztužíme zevnitř vlepeným stropem 86. Gotické oblouky lepíme těsně vedle sebe. U prostředního dolního oblouku 94 vyřízneme práh (vchod). Pak za horní hranu oblouků vlepíme další podlážku 15 tak, aby polovina tloušťky podlážky sloužila k opření jak dolních, tak horních oblouků. Totéž opakujeme u horní řady oblouků 93. Nakonec přilepíme stěnu 12 s vlepenými gotickými okny 69 a podepřeme ji zezadu distančními vložkami 13. Do mezery mezi hlavní věží zalícujeme a vlepíme stojinu 14. Levou 9

10

Obr. 8 11

stranu dokončíme vlepením sloupků 92 a zkráceným zábradlím. Nad sloupky s kleštinami 89 přilepíme horní klenbu 43 do úrovně horní hrany paláce. Dosud chybí přímé i kruhové římsy kolem horních hran paláce. Římsy mají jednotný profil 9 x 1 0 mm. Na ně shora prilepíme podstřeší 52, 53, 54. Vysoustruženou římsu 49 malých věží rozpůlíme a konce seřízneme v 45 úkosech (kromě konce u renesančních arkád). Rovné římsy zalícujeme kolem levé a pravé strany v 45 úkosech. Žlábky do všech říms zhotovíme buď pomocí vhodně upraveného brusného kotouče, nebo kulatým pilníkem. Pod přilepené římsy nalepíme menší krakorce83. Zbývá udělat vstupní schodiště 21, 22 a 23 uprostřed zadní stěny, přilepit mříž 42 za vnitřní bránu 29, vysoustružit hrotnice 61 a makovice 64 a vyříznout základní desku 95, na kterou přilepíme celý hrad. V desce vyřežeme otvory pro případné vnitrní osvětlení. Poslední rozsáhlou prací je výroba střech. Jsou to dvě menší kuželové střechy 56, větší kuželová střecha 57 a velká střecha 58 nad celým palácovým blokem. K výrobě střech potřebujeme formy z pozinkovaného plechu, jejichž díly jsou na obr. 7 označeny písmenem F. Pokud si na klempířskou práci netroufáme, zadáme ohnutí plechu odborníkovi. Pro výlisky kuželových střech si předem připravíme hrotnice 61 a rozpěrky 62. Do plechových forem vtlačíme palcem modurit tak, aby tloušťka stěn byla 3 až 4 mm. Do zaplněné špičky kužele zatlačíme hrotnice až se rozpěrka dotkne stěn formy a pak hrotnici vyrovnáme do kolmé polohy. Podél okraje formy zesílíme vrstvu moduritu asi na tloušťku 8 mm, aby vznikla dosedací plocha pro přilepení střechy. Střechy vytvrzujeme v elektrické troubě na pekáči za sucha. Nastavíme teplotu na 100 C a zapneme horní i dolní topení. Asi po deseti minutách nebo jakmile začne modurit tmavnout, formu vyjmeme a necháme ji vychladnout. Výlisky zabrousíme na spodní straně do roviny. V palácové střeše vybrousíme a vypilujeme pronik s hlavní věží a střechu přilepíme na palác. Malé střechy seřízneme v úhlech 30 a 40 tak, aby přiléhaly k rovné střeše. Na střechu nalepíme komíny 60 a vikýře 59. Pokud nejsou střechy vyrobeny z červeného moduritu, nalakujeme je rumělkovým odstínem, pokud možno však dáváme všude přednost zabarvení ve hmotě. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ DIVADÉLKO PRO MAŇÁSKY Všechny děti milují pohádky, milují divadélka a je až s podivem, jak vážně podlehnou kouzlu oživlé loutky, a s jakou chutí se ty větší na jejím oživení podílejí. Tato - pro děti velmi vhodná zábava - se v poslední době snad díky televizi, snad i neochotě dospělých najít si volnou chvíli, z dětské zábavy vytratila. Ti starší si možná vzpomenou na své dětství, uplatní svou šikovnost a vrátí dětem kolem sebe ušlechtilou zábavu. Nabízíme maňáskové divadlo, protože vedení klasických loutek je obtížné, vyžaduje rutinu, zatímco maňáska dovede oživit téměř každý. Je samozřejmé, že prostor pro divadélko můžeme vytvořit i pomocí smetáku, podepřeného židlemi, ubrusu či prostěradla a doufat, že se v nejdramatičtějším okamžiku konstrukce nezřítí. Důstojný rámec dětským hrám však dodá divadlo opravdové, stabilní. Návod, který nabízíme, vytvoří prostor pro dvě dospělé osoby. Zhotovení není složité a ani cena za materiál není velkou zátěží pro naši kapsu. Divadélko je skládací, takže nehrozí nebezpečí, že bude stále někde překážet. V podstatě jde o čelní stěnu, v níž je otvor, tvořící scénu pro maňásky. Místo opony je jevištní prostor zakryt dvoukřídlými vrátky. Stabilitu zajišťují dvě kolmé boční stěny, připevněné závěsy a nahoře rozepřené tyčí. Hlavním stavebním materiálem je překližka 6 mm tlustá. Na čelní stěnu potřebujeme desku rozměrů 210 x 120 a pro boční stěny dvě desky 185 x 40 cm. Dále budeme potřebovat asi 18 bm latí 2 x 2 cm, osm šarnýrových závěsů a dřevěnou tyč 0 3 cm v délce 120 cm. Čelní stěna uvedená na výkresu připomíná stylizovanou fasádu starého divadla. Tvar a výzdobu si samozřejmě můžeme zjednodušit. Pro snazší přenesení tvaru i výzdoby na papírovou šablonu je čelní stěna vykreslena v síti, kde jeden čtverec odpovídá 5 cm. Vykreslení v síti umožňuje zhotovit divadlo libovolně menších rozměrů, bude-li určeno pouze pro děti. 12

13

Z výkresu přeneseme obrysy na vykreslenou síť papírové šablony. Aby se nám pohodlněji a přesněji pracovalo, rozstrihneme šablonu nejlépe na tři části. Nejprve vyřízneme kmitací pilkou horní ozdobný tvar čelní stěny. Abychom mohli vyříznout otvor pro vrátka, vyvrtáme pomocný otvor s co nejmenším průměrem vrtáku, a to dole uprostřed mezi oběma křídly. Od tohoto otvoru pak otvor opatrně vyřízneme tak, abychom mohli překližku použít pro vrátka. Horní stranu bočních stěn nahoře zaoblíme. Stěny vyztužíme ze zadní strany latěmi, které přilepíme a přibijeme hřebíky. Místa vyztužení jsou zřejmá z fotografie. Boční stěny připevníme k čelní stěně dvěma závěsy tak, aby se bočnice daly přiklopit na čelní stěnu. Závěsy pro křídla vrátek zapustíme do příslušných výztužných latí tak, aby vrátka volně zapadla do výřezu. V rozevřené poloze zajišťuje bočnice dřevěná tyč, do níž na obou koncích vyvrtáme příčné otvory. Do těchto otvorů zapadnou kolíky vlepené svisle do krajních bočních latí. Všechny hrany vyhladíme brusným papírem a můžeme se pustit do malování. Budeme-li se držet vzoru uvedeného na výkresu, natřeme nejprve celou čelní stranu i obě bočnice světlečervenou základní barvou. Po dokonalém zaschnutí překreslíme podle vystřižených papírových šablon jednotlivé stylové motivy a vybarvíme krémově žlutou. Šrafované plochy na výkresu označují červenou barvu, bílé plochy žlutou. Nakonec upravíme pozadí. Na vpdorovnou výztužnou lať nad vrátky připevníme černou látku rozměrů 200 x 140 cm. Látku upevníme buď drátovou sešívačkou nebo napínáčky. Dbáme, aby záhyby byly pravidelné. Chceme-li místo černého pozadí zvolit například krajinu, stačí ji namalovat na kus plátna odpovídajících rozměrů a nahoře připevnit na aretační tyč. Látku tvořící černé pozadí přes tuto tyč přehodíme, aby nepřekážela. Aby představení mohlo začít, musíme opatřit zvoneček. JAN HUŠKA HRACÍ BEDNA DO AUTOMOBILU Naše cesty za poznáním nebo odpočinkem se stále prodlužují. Jde-li o dovolenou, jedou s námi většinou i děti, které dlouhá cesta rychleji unaví, než dospělé. Začnou být protivné a atmosféra v autě houstne. Nabízíme nápad, který se určitě osvědčí, neboť tak jako tak bereme dětem pro ukrácení chvíle nějaké hry s sebou. Tím nápadem je obyčejná bedýnka rozměrů asi 30 x 30 x 30 cm, určená do prostoru mezi zadními sedadly automobilu, kde vytvoří plochu, nahrazující desku hracího stolku. Jednotlivé stěny bedničky upravíme pro různé hry tak, aby figurky, kostky nebo hrací kameny nemohly vypadnout a ztratit se. Bednicku vyrobíme z překližky 13 mm tlusté. Jednotlivé díly 1 až 6 vyřízneme a hrany pečlivě zabrousíme. Před jejím sestavením upravíme vnější plochy stěn 3 a 4 pro jednotlivé hry. V odpovídajících místech vyvrtáme plochým vrtákem do hloubky 5 mm otvory, v nichž příslušné figurky stojí jako v jamce a nemohou upadnout. Otvory průměru 25 mm volíme pro šachy a dámu, průměr 15 mm pro ostatní hry. Místo obvyklých figurek používáme hrací kameny 11a 12, které nařežeme z dřevěných tyček odpovídajících průměrů v tloušťce asi 10 mm. Šachové figurky, respekti- 14

15

Rozplska materiálu ve kameny, které je nahrazují, musíme obarvit a horní plochu vyznačit písmeny například propisotu tak, aby bylo jasné, který kámen představuje krále, který věž apod. Jednu z bočních stěn můžeme upravit pro starou známou hru země, město, řeka". V jedné ze stěn 4 vyřízneme lupénkovou pilkou kruh 0 200 mm. Kruh kolo štěstí" - připevníme šroubkem k plné stěně 4 tak, aby se kolem dalo lehce otáčet. Na otočné kolo namalujeme šipku, okolo pak nalepíme propisotová písmenka. Jsou-li jednotlivé stěny pojednány herními plány tak, jak si představujeme, nebo jak odpovídá oblibě dětí, bedničku smontujeme. Styčné hrany potřeme lepidlem a spojení zajistíme kolárskymi hřebíčky, jejichž hlavy zapustíme a zatmelíme. Víko 2 polepíme filcem (nejlépe zeleným) a hrany olemujeme lištami 7 a 8 vyříznutými z překližky jen 5 mm tlusté. Hotové víko upevníme klavírovým závěsem 9. Zavřené víko přidržují dva háčky zaklesnuté do oček 10. Kostkou se háže v zavřené sklenici od hořčice nebo dětské výživy. STANISLAV MACH HNACÍ AGREGÁT ELEKTRICKÉHO AUTÍČKA Ve sborníku č. 90 jsme otiskli návod, který je vodítkem pro všechny, kteří se chtějí pustit do stavby elektrického autíčka sice po svém, ale bez zbytečného laborování. Ne všichni chtějí vyšlapávat svou vlastní cestu, a proto otiskujeme slíbenou druhou část, podrobný návod na zhotovení hnacího agregátu. Ten je nejen nejdůležitější, ale také výrobně nejnáročnější částí autíčka. Jeho jednotlivé díly jsou upevněny v rámu, který po vyšroubování šesti šroubů snadno vyjmeme a jako celek upevníme do svěráku. Toto řešeni umožňuje pohodlný přístup ke všem dílům a tudíž i jejich přesné nastavení a seřízení. Rozměry rámu a rozmístění součástek jsou navrženy tak, aby jednotku bylo možno umístit v dětském šlapacím autíčku typu Moskvič (viz č. 90 USS). Do rámu jsou umístěny dvě shodné kompletní hnací jednotky. Podle potřeby pracuje jedna nebo obě současně. Výkon motoru je přes náhon z úhlových ozubených kol přenášen do převodové skříně a z výstupu této skříně přes další náhon bicyklovým řetězem k hnacímu kolu autíčka. Na této sestavě je nutno zpřevodovat otáčky motoru na požadované otáčky hnacího kola. Kolo má průměr 190 mm a z toho plyne, že pro nejžádanější rychlost 5 km/h musí mít 139 otáček za minutu a pro rychlost 7 km/h 195 otáček. Bylo tedy nutno navrhnout převody tak, aby hnací kolo mělo otáčky mezi 140 až 200 min" 1. Motor má otáčky 4200 min' 1, a proto by měl být celkový převod 21 :1 až 30 :1 (4200 : 200 a 4200 : 139). Výsledný převod je součinem dílčích převodů, vyznačených na obr. 1 nahoře. Je to 1,9 x 8,6 x 1,57 = 25,7 při použití řetězového kolečka na převodovce se 14 zuby. Tomu odpovídá rychlost autíčka 5,8 km/h. Výměnou řetězového kolečka za 16,18 nebo vícezubové rychlost stoupá. Při dvacetizubovém kolečku je přes 8 km/h. Tato řetězová kolečka jsou běžně v prodeji asi za 10 korun. ZHOTOVENÍ RÁMU Rám sestavíme z profilů Jäkl a úhelníků. Skládá se z horní části 1 až 9, dolní části 10 až 15 a nosníku motoru s držákem sedačky 16 až 18 (obr. 1). Z úhelníků svaříme spodní část rámu (obr. 3), tj. nosníky 10, 11, 12,13, 14. Protože nejde o velké mechanické namáhání, stačí, budou-li svary oboustranné pouze ve vodorovné rovině. Proto také nemusíme úhelníky upravovat pro svařování na svislých hranách. Nosník 15přivaříme k nosníku 14. Pro snazší sestavení privaríme spojky 4 až 7 nejdříve k této spodní části rámu. Ze tří ramen 1, 2 a 3 svaříme podle obr. 2 horní rám. K ramenům 1 a 2 ještě privaríme držáky pouzder 8 a 9. Svary pečlivě obrousíme, aby rám dobře dosedl na karoserii autíčka a spojky 4 a 5 na ramena 1, 2 a 3. Dále svaříme nosník motorů 16 s držáky sedaček 17 a 18. Tento svařenec budeme potřebovat při montáži převodovek a motorů. Pouzdra pro upevnění ložisek 19 až 22 jsem použil z jiného zařízení, ale po úpravě plně vyhověla. Jsou treba dva typy (obr. 1 a 4), které se od sebe liší pouze umístěním upevňovacích šroubů. Při výrobě postupujeme tak, že po dokončení vnějších rozměrů vyvrtáme nejdříve otvor pro ložisko, který upravíme výstružníkem tak, abychom do něj mohli ložisko lehce zasunout. Potom pouzdro nařízneme. Kolmo na řez vyvrtáme otvor, do jehož kratší části vyřízneme závit. Ložisko spolehlivě upevníme dotažením šroubu M4 x 30 mm. ZADNÍ NÁPRAVA A JEJÍ MONTÁŽ Z hlazené oceli vysoustružíme dva hřídele 26. Ve šlapacím autíčku byla kola nasazena na zbroušený konec hřídele. Proto v délce 24 mm vypilujeme na hřídelích plošky podle řezu A na obr. 4 tak, aby se kola nasouvala bez vůle. Pak nasadíme podložku a upevnění zakončíme závlačkou. 16

17

18 400

19

20

Rozpiska materiálu Dále vysoustružíme podle obr. 4 vložky 28 a 29 pro montáž volnobéžek. Pravá a levá vložka mají různé tvary. Aby se vešly do prostoru mezi nosníky, jsou na hřídelích umístěny zrcadlově. Volnoběžky s ozubenými koly mají ale obě pravý závit a musí se šroubovat tak, aby se při provozu dotahovaly. Proto je část se závitem a dorazem jednou vpravo, podruhé vlevo. Vložky upevníme na hřídel pomocí kolíku. Je to upevnění rozebíratelné a zároveň nejméně výrobně náročné. Použil jsem kónické kolíky 0 4 mm. Kónickým výstružníkem jsem při sestaveném stavu přizpůsobil otvory ve vložce a hřídeli a zajistil kolíkem. Toto spojení je velmi spolehlivé. Aby oba hřídele měly jednu osu, postupujeme tak, že sestavíme celou mechaniku poloos a obě přišroubujeme na nosníky pouze pomocí pouzder 19 a 20. Po srovnání obou hřídelů do společné osy naznačíme upevňovací otvory z pouzder 21 a 22 na podélné nosníky 10 a 11, vyvrtáme otvory 0 6,5 mm a pouzdra 21 a 22 upevníme pomocí šroubů M6. Převodovky jsou z průmyslového usměrňovače KtM (výrobce MEZ Náchod) s celkovým převodem 1 :1005. Podle výpočtu stačí, aby převodovka redukovala otáčky v poměru 1 : 8,6. Protože u tohoto typu jsou všechny převody uspořádány ve dvou samostatných komorách, demontujeme nejdříve méně robustní převody, umístěné v jedné komoře. Zůstane převod druhé komory, který je právě 1 : 8,6. Hřídel, který komory propojuje, má již požadované otáčky. Provedeme tedy úpravy, rozkreslené na obr. 5. Podle obr. 5C vysoustružíme vložku 38 pro úhlové ozubené kolo. Zde ponecháme na vnějším průměru vložky přesah + 0,03 mm a vložku do kolečka zalisujeme za tepla. Malý průměr hřídele (obr. 5B), na kterou chceme kolo upevnit, nedovoluje hřídel navrtat a tak použijeme upevnění pomocí klínku, pro nějž již je v hřídeli drážka. Stejnou drážku vyrobíme do vložky. Klínek použijeme z původního upevnění ozubeného kolečka na hřídelce. Abychom zabránili eventuálnímu axiálnímu posunu kola, provrtáme úhlové ozubené kolo na zpevněné části, vyřežeme závit M3 a zajistíme červíkem. Náhon z motoru je proveden malým úhlovým kolečkem 43 (obr. 4), které zapadá do úhlového kola převodovky. Pro ně zhotovíme ve stěně převodovky otvor, jehož rozměry vidíme na obr. 5A. Umístění je zřejmé ze sestavy převodovky. Před prací je třeba demontovat víko převodovky. Úpravu převodovek dokončíme provrtáním obou horních upevňovacích otvorů převodovek na 0 8,5 mm pro nasunuti svorníků. Do rámu montujeme obě převodovky současně podle obr. 5. Změříme vnitřní vzdálenost svislých stěn úhelníků 10 a 11. Do přípravku z dílů 16,17 a 18 namontujeme pomocí svorníků obě převodovky a vzdálenost jejich vnějších stěn nastavíme na vzdálenost úhelníků. Případnou vůli mezi převodovkami a držáky sedačky 17 a 18 doplníme podložkami. Potom celý komplet zasuneme mezi nosníky 10 a 11 a zkontrolujeme znovu rovnobéžnost vnějších stěn převodovek. Po případné opravě přišroubujeme převodovky k nosníkům čtyřmi šrouby M6 s maticemi. Podle obr. 4 vysoustružíme vložky 40, 41 pro upevnění řetězových kol na výstupní hřídele z převodovek. I zde jsou vložky pro levou a pravou stranu různé. Na hotové vložky našroubujeme řetězová kola a nasuneme je s vložkou na hřídel. Pečlivě je posouváme po hřídeli tak, aby řetěz netřel o boky řetězových kol, to znamená, že bude rovnoběžný s nosníky. Podle otvoru ve vložce vyvrtáme otvor ve hřídelích převodovky. Otvory opět společně přestružíme kónickým výstružníkem. Sestavy zajistíme kolíky. Motory 42 jsou původně určeny pro topení v autobusech, kde jsou uchyceny třemi držáky, vzájemně pootočenými o 120. Jeden držák z motoru odřízneme, což změní 21

22

délku napínáků motorů. Délky napínáků 47 (obr. 2) platí pro natočení motoru tak, jak je nakreslen na obr. 5. Dále zkrátíme na obou stranách hřídel. Na straně držáků, kde je hřídel osazen z 0 10 na 0 8 mm ho odřízneme tak, aby osazený konec 0 8 mm byl pouze 10 mm dlouhý. Z motoru bude vyčnívat celkem asi 12 až 14 mm hřídele. Na opačné straně zkrátíme hřídel 010 mm tak, aby z motoru vyčnívala jen v délce asi 10 mm. Zkrácení je nutné proto, že je pro umístění motoru minimální prostor. Konec hřídele 010 mm použijeme pro upevnění vrtulky na chlazení motoru. Provozní motor, tj. ten, který běží trvale, se bez vrtulky zahřeje až na teplotu 70 C, s vrtulkou jen asi na 40-50 C. Plně dostačuje vrtulka s osmi listy o průměru 75 mm. (Na fotografiích vrtulky nejsou.) Na konec hřídele 0 8 mm nasadíme úhlová ozubená kolečka 43 (obr. 4). Podle otvorů v kolečkách vyvrtáme otvory v hřídeli motoru. Po přestružení kónickým výstružníkem 0 3 mm kolečka zajistíme kolíky. Tím jsou otvory upraveny. Pro montáž motoru do rámu je nutné nejdříve demontovat víko převodovky, aby bylo vidět na nastavení převodu úhlových ozubených kol. Protože hřídele motorů nejsou nalisovány do rotorů úplně stejně, je možné, že úhlové ozubené kolečko bude na hřídeli posunuto s tolerancí ±1 mm. Tuto nepřesnost je možno vykompenzovat buď přihnutím držáků motoru, nebo vložením mezi držák motoru a nosník 16 jedné, nebo více podložek. Tímto způsobem, pokud dáme pod levý a pravý držák různý počet podložek, natočíme motor a srovnáme i záběr po celé délce zubu. Také větší otvory v držácích motoru umožní posunout motor do polohy, která je optimální. Po tomto vizuálním nastavení přitáhneme předběžně oba šrouby 45 na držácích motoru a po dostatečném vyplnění komory vazelínou našroubujeme víko převodovky. Nastavenou polohu motoru označíme na držáky a nosník 16. Vyrobíme si vzpěry motorů 47 a ověříme si, zda jejich délky odpovídají délkám požadovaným. Na každém motoru vyšroubujeme jednu matici M4 na svorníku stahujícím víka. Zvolíme matice vnitřní, tj. blíže k sobě. Na vzpěru našroubujeme nejdříve matici 48, vzpěru nasadíme do otvoru v nosníku 15 a potom na svorník motoru. Po zatažení maticí M4 našroubujeme druhou matici 48 zespodu a obě dotáhneme, aniž bychom hnuli motorem. Na elektromotor připojíme jmenovité stejnosměrné napětí správné polarity a sluchem sledujeme chod převodů. Dodatečným jemným posunutím motoru nastavíme nejmenší vůli v převodu úhlových kol, což poznáme podle toho, že převod běží tiše. Při dalším přiblížení motoru začnou kola hlučet. K nastavení vůle převodů pomůže také jemné seřízení maticemi M5 na vzpěře. Tuto práci se vyplatí provést velmi pečlivě. Po několikaměsíčním provozu převod znovu rozebereme, prohlédneme omačkané plochy zubů a provedeme poslední korekci. Všechny úhelníky a profily Jäkl opatříme nátěrem. Máme-li možnost výběru, dáme přednost barvě chlorkaučukové, která odolá výparům kyseliny. Zespodu agregát uzavřeme krycím plechem 49 (obr. 4). Použijeme 1 mm tlustý plech, pokud možno povrchově upravený eloxováním, pozinkováním apod. Obyčejný plech natřeme. Ohyb zpevňuje přední hranu. Krycí plech přišroubujeme čtyřmi šrouby M4 x 10 mm. ING. JIŘÍ CHOVANEC 23

Nápadité řešení snadno zrealizujeme z lišt průřezu 4x2 cm. Konečný vzhled stolku záleží nejenom na naší pečlivosti, ale ve velké míře i na tom, jaké dřevo použijeme. Z tohoto hlediska nejlépe působí dřevo mahagonové, ovšem nejdostupnější pro většinu bude dřevo dubové nebo modřínové. Jednoduchá konstrukce se skládá ze dvou bočnic, mezi nimiž jsou upevněny rámy tří plošin. Zatímco výplň prostřední a dolní plošiny tvoří čiré nebo kouřové sklo, horní plošina je z překližky, případně laťovky 16 mm tlusté. Tato plocha je nejvíce namáhána, pokládáme na POJÍZDNÝ SERVÍROVACÍ STOLEK ni i nádoby s horkým obsahem a sklo by mohlo prasknout. Nejprve zhotovíme obě bočnice. Při řezání latí nesmíme zapomenout, že v rozích mají být seříznuty pod různými úhly. Bočnice slepíme a stáhneme truhlářskou svěrkou a necháme zaschnout. Hrany všech latí pak z vnější strany srazíme. Z překližky 16 mm tlusté vyřízneme horní plochu stolku, kterou 24

Rozplska materiálu na všech stranách olemujeme lištami průřezu 2 x 0,5 cm. Rámy prostřední a dolní plošinky zhotovíme z latí, které přesně seřízneme a v rozích slícujeme. Styčná místa natřeme lepidlem a rámy stáhneme rohovými svěrkami. Při této práci dbáme na to, aby šířka všech plošinek byla shodná. Rámy i bočnice pečlivě vybrousíme a namoríme na žádaný odstín. Po vyschnutí opět přebrousíme a napustíme základem a nakonec nalakujeme matným bezbarvým lakem. Do prostředního a dolního rámu vyvrtáme z vnitřní strany otvory pro mosazné úchytky (používané pod police knihoven), do kterých uložíme skla. Skla můžeme uložit i na trojúhelníčky z mosazného plechu, přišroubované zespodu v rozích rámu. Na dolní rám připevníme zespodu čtyři pojízdná kolečka nebo rolny. Všechny tři rámy přišroubujeme k bočnicím mosaznými vruty se zápustnou hlavou. Nakonec vložíme do prostředního a dolního rámu skleněné tabule 6 mm tlusté, které nám sklenář vyřízne a zabrousí na požadovaný rozměr. JIŘÍ KOUDELKA POLICE SE ZRCADLEM V prodejnách nábytku a bytových doplňků jen málokdy uvidíme poličku na mycí a toaletní potřeby, která by byla zároveň opatřena dostatečně velkým zrcadlem a přiměřeným osvětlením. A pokud náhodou, odradí nás pohled na cenu. Nabízíme konstrukci police, jejíž výroba je snadná a přitom dobře uspokojí běžné potřeby a požadavky. Základem police je zadní stěna 1 «ze sololitu, ke které malými vruty připevníme tři výztužné hranolky 6 (obr. 2 a 4). Na nejvyšší hranolek pak upevníme oka k zavěšení police na skoby, upevněné do zdi. Potom si připravíme príložky 2 a 3. Dolní příložku 2 polepíme na přední (viditelné) straně tapetou Granofix mahagonového odstínu a horní příložku 3 natřeme na přední straně bílým matovým balakrylem. Dále zhotovíme kryt osvětlení 8, do kterého výkružní pilkou vyřízneme otvory pro stínítka (obr. 2 a 3). Jako stínítka 9 můžeme použít plastikové neprůhledné nádobky od rybích výrobků nebo si obstaráme decentnější stínítka skleněná. Přední stranu krytu osvětlení opět polepíme mahagonovou tapetou a zadní stranu natřeme bílým balakrylem. Sloupky 5 uřízneme na míru a vnější a přední hrany polepíme tapetou. Vnitřní strany natřeme spolu s dolní plochou horní desky 7 bílým balakrylem. Tím dosáhneme pěkného povrchového vzhledu police a plochy natřené bíle budou odrážet a rozptylovat světlo žárovek, které bude měkké. Použijeme-li na stínítka plastikové nádobky, změříme i průměr nádobky pod jejím horním okrajem a otvor vykroužíme poněkud menší, abychom jej mohli dokončit na přesný rozměr rašplí nebo struhákern. Stínítka do otvorů zasadíme z vnitřní strany a pokud jsou otvory těsné, nemusíme stínítka nijak upevňovat (obr. 3). Při zasazování stínítek musí být žárovky vyšroubovány. Na vnitřní stranu pravého sloupku upevníme na kon- 25

26

Rozplska materiálu zolku 17 tahový spínač 12 (obr. 1 a 5). Přední lištu 15 polepíme po obou stranách tapetou. Do horní desky 7 vyvrtáme otvory na upevnění objímek 10. Nyní můžeme začít s postupným sestavováním police. Na zadní stěnu s upevněnými hranolky 6 přilepíme dolní příložku 2 studeným klihem nebo Herkulesem. Po zatvrdnutí lepidla přiložíme zrcadlo 4 na stěnu těsně nad příložku 2 a označíme si na zadní stěnu čárou, asi 1 až 2 mm nad horním okrajem zrcadla, kam přilepíme horní příložku 3. Vůle mezi příložkou a zrcadlem by měla být alespoň 1 mm, aby při přenášení a montáži police nemohlo zrcadlo prasknout. Po obou stranách zrcadla 4 přilepíme boční lišty 16 (obr. 2 a obr. 6, řez A-A), opět tak, aby mezi lištami a zrcadlem zůstaly malé mezery. Zrcadlo vyjmeme a svrtáme otvory pro vruty ze zadní strany stěny 1 do sloupků 5. Potom teprve položíme zrcadlo na zadní stěnu a přišroubujeme vruty sloupky 5. Na dolní část sloupků 5 upevníme poličku 14 z plexiskla (obr. 2). Z přední strany do poličky vyvrtáme šest otvorů pro upevňovací šrouby a svrtáme je společně s otvory v přední liště 15 (obr. 4). Po stranách lištu upevníme ještě dvěma vruty do sloupků 5. Instalace osvětlovacích žárovek bude celá uložena na horní desce 7. Vzhledem k tomu, že police bude v koupelně, kde se občas vytvoří vlhké prostředí, musí zapojení elektrické instalace vyhovovat požadavkům ČSN 34 1060. Zapojení k elektrické síti proto svěřte odbornému pracovníkovi, který je k tomu oprávněn. Osvětlení ovládáme spínačem S1, který bývá většinou před vstupem do koupelny. Tahovým spínačem S2, upevněným na pravém sloupku, ovládáme samostatně rozsvícení nebo zhasnutí dvou vnějších žárovek osvětlovací rampy (obr. 7). Při vstupu do koupelny rozsvítíme spínačem S1 dvě vnitřní žárovky a pokud potřebujeme vydatnější osvětlení, rozsvítíme si tahovým spínačem S2 ještě obě boční žárovky. Police z plexiskla propouští dostatek světla i směrem dolů, do prostoru umyvadla. JOSEF ŠŤASTNÝ 27

PRÁCE S LAMINOTŘÍSKOVÝMI DESKAMI Na výrobu nábytku všeho druhu, jakož i bytových doplňků se v současné době nejčastěji používají tzv. laminotřískové desky. Vyrábějí a prodávají se s již upraveným povrchem v mnoha barevných odstínech a imitují velmi dobře mnoho druhů dřevin. Přinášíme několik rad jak s těmito deskami pracovat, aby výsledek odpovídal vynaložené námaze. Desky koupíme nejčastěji v rozměrech 122 x 244 cm a nejvýhodnější tloušťce 18 mm. Rozřezáváme je na kotoučové pile; protože desky jsou rozměrné, upravíme si stůl pily nejjednodušeji tak, že na stůl přišroubujeme dřevotřískovou desku (obr. 1). Postačí deska kazová, horší kvality, a tedy i lacinější. Při- 28

šroubujeme ji zapuštěnými šrouby, abychom neměli rýhy v řezaných deskách. Režeme pilovými kotouči s destičkami ze slinutých karbidů s pokud možno co nejvíce zuby. Nejvhodnější je používat 3500 až 4000 otáček za minutu, minimálně však 3000 otáček. Desku řežeme podle pravítka (obr. 2) upevněného truhlářskými svěrkami. V ose pilového kotouče si uděláme tužkou čáru (obr. 3). Pomocí této čáry a pravítka budeme měřit potřebné míry, které budeme řezat. Měříme od pily k pravítku a od narýsované čáry na okraj desky k pravítku (obr. 4). Oba rozměry musí být shodné. Pak budou i rozměry jednotlivých kusů přesně uříznuté. Rezanou desku přitlačujeme jemně k pravítku a pomalu posunujeme. Pilový kotouč by měl při řezání přečnívat maximálně o 10 mm, pak je řezná plocha co nejlepší, tj. hrany jsou co nejméně otrhány. SPOJOVÁNÍ DESEK Ke spojování desek používáme spojení pomocí kolíků. Je to poměrně jednoduchý a pevný spoj. Aby otvory pro kolíky byly na obou spojovaných dílech stejně, zhotovíme si jednoduchou šablonu z překližky nebo sololitu podle obr. 5. Do překližky vyřízneme zářezy 20 mm dlouhé a 3 mm široké v rozteči po 80 až 100 mm. Na konec šablony připevníme zarážky z dřevěných latěk. Šablonu přiložíme k hraně desky, kde máme vyvrtat kolíky. Tužkou označíme místa otvorů (obr. 6). Rovněž tak si označíme místa na konci plochy desky (obr. 7). Naměříme středy otvorů a vrtačkou vyvrtáme otvory tak, aby průměr byl shodný s průměrem kolíků, nejčastěji 0 8 nebo 10 mm. ÚLtPGVÁNÍ HRAN Hrany desek pojednáme nažehlovacími nábytkovými hranami, které koupíme přímo s deskou buď ve stejném odstínu, nebo jakémkoli jiném, podle vlastního požadavku. V současné době je výběr velmi dobrý. Nažehlíme je žehličkou při teplotě 150 až 190 C. Plně vyhovuje běžná žehlička na žehlení prádla, kterou nastavíme na stupeň ohřevu bavlna - len. Olepovací pásku přiložíme na žádané místo a žehličkou pomalu posunujeme od jednoho konce pásky ke druhému. Nažehlenou, a tedy horkou pásku musíme ochladit. K tomu potřebujeme buď druhou žehličku - studenou - nebo jakýkoli jiný kovový předmět, který posunujeme po stopě žehličky první. Páska se tak ochladí, přitlačí a zalisuje. Přečnívající konce odřízneme ostrým dlátem. Pracujeme jemně a opatrně, abychom nepoškodili plochu desky. Hranu obrousíme brusným papírem č. 120-150. Nalepenou pásku dočistíme opět ostrým dlátem. MONTÁŽ NÁBYTKU Ke klížení potřebujeme truhlářské svěrky odpovídající délky, dřevěné príložky, dvě lišty k měření pravoúhlosti, kladivo nebo dřevěnou paličku. Do otvorů naneseme lepidlo, kladivem (dřevěnou paličkou) a příložkou srazíme korpus nábytku. Truhlářskými svěrkami a príložkami ho stáhneme. Príložky používáme proto, abychom truhlářskými svěrkami nepoškodili povrch desek. Pomocí dvou lišt změříme pravoúhlost korpusu nábytku. Je-li vše v pořádku, necháme lepidlo vytvrdnout a potom truhlářské svěrky sejmeme. STANISLAV POUR PLÁTĚNÝ PYTEL DO VYSAVAČE ROVENTA Koupil jsem vysavač značky Roventa. V jeho příslušenství jsou i tň papírové vaky na shromažďování odsátého prachu. S vysavačem jsem velmi spokojen, má však nevýhodu - bez papírových vaků ho nelze použít. VSTUPNÍ NASOVACI VLOŽKA PLÁTĚNÝ PYTEL ^VSTUPNÍ VLOŽKA NASOUVACl 29

Problém nastal po nasazení třetího vaku a při shánění nových. Když je po dlouhé době dostali do obchodu, zjistil jsem, že jeden stojí 15 Kč. Tato cena se mi zdála přemrštěná a tak jsem se rozhodl vyrobit si plátěný pytel, který je možné vysypat a použít znovu. Zakoupíme plátěný pytel do českého vysavače zn. ETA 0425. Z použitého původního papírového vaku odebereme vstupní nasouvací vložku. Tu našijeme na vstupní otvor plátěného pytle a druhou stranu zašijeme. Pytel vyprazdňujeme otevřením zdrhovadla, které je již na pytli přišito. LIBOR KUBIENA PŘÍBORNÍK ZE STARÉ SKŘÍNĚ V řadě domácností, především těch venkovských, se najdou staré skříně, z nichž mnohé jsou samy o sobě hezkým kusem nábytku. Stojí někde zapomenuty většinou proto, že jejich vnitřní uspořádání je z hlediska dnešních potřeb nepraktické. Bývají vybaveny hlubokými policemi, v nichž se uložené věci většinou špatně hledají. Stojí za to se zamyslet, protože když vnitřek skříně vhodně upravíme, získáme potřebný prostor na uložení například nádobí a všech potřeb pro stolování. Právě hloubka skříně bude výhodou, protože ve svých útrobách schová neuvěřitelné množství věcí. Důležité je předem si pečlivě rozmyslet, co všechno chceme do skříně uložit. Proto si nakreslíme plánek skříně a určíme místo pro každou věc. Počítáme s rozměry a hmotností jednotlivých předmětů, i s tím, jak často je potřebujeme. Nejlépe přístupná místa leží ve výšce od 80 do 160 cm, těžšími věcmi bychom měli zatížit spodek skříně. Jedno z možných řešení nabízíme. Při úpravě postupujeme tak, že ze skříně vyjmeme všechny police a zúžíme je. Jednu z polic vyřízneme do tvaru písmene U, protože bude sloužit pro přehledné uložení sklenic. Vnitřek skříně i police vyčistíme, rámy dvířek a viditelné hrany polic nalakujeme. Všechny plochy potáhneme látkou nebo polepíme vhodnou tapetou. Pod prostřední polici upevníme dvě zásuvky (mohou být i ze starých nočních stolků). Vybavíme je buď vložkami z umělé hmoty, pokud budou jejich rozměry vyhovovat, nebo do zásuvek uděláme dělicí překážky z překližky. V obchodech s domácími potřebami jsou ke koupi různé stojánky buď z umělé hmoty, nebo drátěné nalakované. V tomtéž provedení se dostanou i rohové regálky, které jsou rovněž velmi praktické, neboť umožňují přehledné a dobře přístupné uložení drobnějších předmětů. Pod první polici můžeme našroubovat háčky na zavěšení hrnků, čímž ušetříme hodně místa. Sklenice uložíme na úzkou polici tvaru U. Na vnitřní stranu dveří skříně ušijeme kapsy z pevného plátna na drobné věci a podnosy zavěsíme ve dvou pásech. Jistě přijdete i na další, mnohem lepší řešení. Dost možná, že vás tento nápad vyprovokuje k nápadu jinému. LUBOŠ MAZAL 30

POJÍZDNÝ BAR Nepřeberné je množství bytových doplňků. Zatímco jedny mají lahodit oku, ty druhé slouží našemu pohodlí. Patřite-li k těm, kteří před návštěvami dveře nezavírají a další kousek nábytku vám nebude překážet, zamyslete se nad následujícím návodem, kterým si ušetříte spoustu zbytečného běhání. Nápojový bufet je na kolečkách, takže ho můžeme přemisťovat podle potřeby a využít nejen uvnitř bytu, ale i na balkoně nebo terase, případně na zahradě. Do něj i na jeho odkladnou plochu se vejde vše, co potřebujeme pro setkání s přáteli. Bar se skládá ze dvou stejných skříněk, lišících se od sebe jen vnitřním uspořádáním. Navzájem jsou spojeny dvěma závěsy. Po zaklapnutí ho můžeme uzavřít zámkem a mít tak jistotu, že nevhodné nápoje nebudou příležitostně popíjet třeba děti. Výroba je jednoduchá a ani materiál není problémem. Skřínky sestavíme z laťovky 19 mm tlusté. Jednotlivé díly slepíme a sešroubujeme vruty se zapuštěnou hlavou, celek pak nalakujeme. Spojení pomocí 31

kolíků zvolíme v případě, že skříňka má mít přírodní barvu dřeva. Aby se lahve při pojíždění nekácely, zapřeme mezi bočnice mosazné trubky určené pro zavěšování záclon. Upevníme je pomocí příslušných držáků, které však přišroubujeme až po dokončení povrchové úpravy. K přední hraně zbylých polic přilepíme a přišroubujeme lištu. Skříňku vykytujeme rychleschnoucím kytem a pečlivě opracujeme hrany. Po obroušení krytu ji natřeme základovou barvou. Pak připravíme otvory pro přišroubování držáků i závěsů a ze spodní strany přišroubujeme nábytkové rolny. Po nalakování barvou zvoleného odstínu přišroubujeme tyče, závěsy vík a závěsy spojující oba díly. Považujeme-li to za vhodné, upevníme i zámek. JAN KUŽÍLEK TRUHLA JAKO PO BABIČCE Mnozí ji kdysi podědili, ale jen někteří ji nyní mohou oprášit a napulírovat. Nevadí, náprava je možná. Truhla je kusem nábytku, připomínajícím staré zlaté časy, ovšem i dnes se v jejích útrobách schová mnoho věcí, pro které těžko hledáme místo k trvalému uskladnění. Konstruována je tak, že o uložených předmětech můžeme mít dokonalý přehled. Horní přihrádka má držadlo, takže ji lze kdykoli pohodlně vyjmout a přesnést tam, kde se právě chceme v uložených věcech prohrabovat. Vzhled truhly, jejíž předností jsou jednoduché linie, můžeme podstatně změnit zvolenou povrchovou úpravou. Můžeme ji natřít libovolnou barvou, dokonce i bílá je velmi pěkná, případně ponechat v přírodní barvě dřeva, můžeme ji ozdobit přilepením profilovaných lišt a mosazným kováním, nebo omalovat v selském stylu. Při rozměrech 45,5 x 87,5 cm a výšce 44 cm je již solidním kusem nábytku. Komu se to nehodí, může rozměry zmenšit třeba na polovinu a získat tak truhličku třeba na šicí potřeby. V tom případě se změní i tloušťka materiálu na 12 mm. Truhlu vyrobíme z laťovky popř. dřevotřísky 16 mm tlusté, nebo z borového dřeva. Víko a dno zhotovíme z překližky 4 mm tlusté. Obě podélné stěny 2 s třemi příčnými stěnami 3 a 4 spojíme navzájem na šesti místech vždy třemi kolíčky 15. Styčná místa natřeme předem lepidlem. Po slepení stáhneme truhlu truhlářskými svěrkami nebo ji alespoň ovážeme provazem a necháme zaschnout. Dno 1 přilepíme a přibijeme malými hřebíčky nebo přišijeme drátovými svorkami. V rozích upevníme patky 7 vruty, jejichž hlavy zapustíme. Viditelné hrany povrchově upravíme buď zažehlovací páskou či dýhou, popř. jen pečlivě vytmelíme a vybrousíme, budeme-li truhlu lakovat. Z vnitřní strany přilepíme na obě podélné stěny 2 lišty 5 tak, aby jejich horní okraj byl ve stejné výšce jako horní hrana střední příčky 4. Na ně bude dosedat vyjímatelná přihrádka. Podle zvoleného vzhledu nyní můžeme na spodní i horní okraj truhly přišroubovat lišty 6 ať již pravoúhlé či profilované. Lišty seřízneme v rozích pod úhlem 45 a přišroubujeme je zevnitř šroubky 32

Rozpiska materiálu se zapuštěnou hlavou. Těmito lištami zakryjeme spáry a případné nepřesnosti. Rám přihrádky 12,13 a 14 slepíme opět pomocí kolíků. Střední příčku 13 s rukojetí vyřízneme kmitací pilkou. Otvor tvořící rukojeť odvrtáme na koncích vrtákem 0 20 mm a po té prořízneme. Dno 11 přihrádky přilepíme a přibijeme malými hřebíčky. Víko truhly se skládá z rámu 8 a 9 slepeného a spojeného pomocí kolíků. Tvar vyklenutých čel 8 si překreslíme na tuhý papír ve skutečné velikosti, podle této šablony obkreslíme na překližku a vyřízneme. Horní hranu bočnic rámu 9 zhoblujeme podle čel. Na čistě ohoblovaný rám pak postupně přilepíme a malými hřebíčky přibijeme krycí překližku 10. Hlavy hřebíčků zapustíme a pečlivě zatmelíme. Hotové víko přišroubujeme třemi závěsy na truhlu. ZDENĚK MACH 33

KULATÝ STOLEK Malý kulatý stolek - ať již pojízdný či nikoli - se uplatní v každém interiéru. Může sloužit jako odkládací, nebo servírovací. I když je malý, jeho dvě desky poskytují dost místa pro všechno, co potřebujeme při odpočinku nebo jednoduchém jídle. Do výroby se může pustit i úplný začátečník. Stolek vyrobíme z překližky 12 mm tlusté. Nejobtížnější prací je vyříznutí dvou kruhových desek. Dobrým pomocníkem je elektrická kmitací pilka, upevněná do pomocného přípravku. Ten tvoří pruh překližky o něco delší než je poloměr stolku a dvě lišty s výřezem na spodní straně. Lišty přišroubujeme na překližku tak, aby mezi ně šla vsunout kmitací pilka. Ve vzdálenosti rovnající se poloměru vyvrtáme do překližky otvor a pak celý SHODNÉ S VÝŠKOU KOLEČEK 34 Š>

přípravek uchytíme hřebíčkem v budoucím středu kruhové desky. Vlastní vyříznutí je už jednoduché. Otvor uprostřed desky zatmelíme. Nemáme-li kmitací pilku, nebo si na tuto práci netroufáme, dáme si obě desky vyříznout u truhláře. U vyříznutých desek pak opracujeme hrany do kulatá. V obou deskách zhotovíme výřez 12 x 80 mm pro nohu stolku, kterou sestavíme ze tří pásů překližky 80 mm širokých. Mezi vnější pásy, které nahoře přečnívají prostřední pás o 50 mm vložíme díl, který tvoří rukojeť a zároveň konzolu. Tvar tohoto dílu včetně otvoru pro uchopení si nakreslíme na překližku a vyřízneme kmitací pilkou. V dolní části nohy, kde přečnívá prostřední pás, přiložíme z vnější strany ještě dva pásky tak, aby vznikl výřez 12 mm široký, do kterého zapadne spodní deska stolku. Výška těchto pásků (na výkresu 58 mm) musí odpovídat výšce použitých nábytkových koleček nebo rolen. Všechny díly nohy navzájem slepíme a spojení ještě zajistíme malými hřebíčky, jejichž hlavičky zapustíme a zatmelíme. Ještě před slepením všechny hrany (až na dosedací plochy) opracujeme do kulatá. Spodní desku k noze jen přilepíme, horní desku přilepíme a ještě přišroubujeme čtyřmi vruty, jejichž hlavy zapustíme a zatmelíme. Ze spodní strany přišroubujeme na dolní desku dvě rolny tak, aby mezi nimi a nohou byly pravidelné rozestupy. Nechceme-li pojízdný stolek, zhotovíme tři nohy. Jejich výroba však bude jednodušší, protože odpadá díl s rukojetí a konzolou. Prostřední pás uřízneme o 68 mm delší. Nakonec stolek povrchově upravíme. Kupodivu velmi hezky působí, natřeme-li desky stolku i všechny tři díly nohou různými, ale vzájemně dobře sladěnými barvami. Tato varianta je ovšem odvislá od ostatního nábytku, umístěného ve stejném prostoru. Rozměry stolku samozřejmě můžeme přizpůsobit vlastním potřebám. Pozor však u pojízdného stolku, jehož průměr by neměl přesáhnout 450 mm. Nad tuto míru není stabilní. MILAN SELBER PŘEDPJATÝ DŘEVĚNÝ NOSNÍK Dřevo je vynikající konstrukční a stavební materiál. Je lehké, pevné, snadno dostupné, výborně se obrábí, dobře spojuje. Má také nepříjemné vlastnosti: jednak malý modul pružnosti a tedy májou tuhost zejména v ohybu, jednak sklon k deformaci v závislosti na čase, takže ohybem zatížené nosníky se časem trvale pronášejí. Z těchto důvodů musí být ohybově namáhané části dřevěných konstrukcí dimenzovány neúměrně robustně a i tak se u nich někdy po delší době projeví průhyb. Ten se až do určité míry zvětšuje, vypadá nehezky a jeho zmenšení či odstranění bez nákladné rekonstrukce bývá obtížné a někdy je i prakticky nemožné. Ve stavebnictví je již řadu desítek let znám a využíván způsob zvýšení využití mechanických vlastností betonu předepnutím betonových nosníků ocelovými pruty. Zcela obdobně můžeme využít takového předpětí pomocí ocelových prutů či pásů k vyztužení a zpevnění nosníků z jakýchkoli materiálů, a tedy i dřeva. Předpínat můžeme samozřejmě nosníky libovolných průřezů, tedy i silné trámy. Především nás však bude zajímat, kterak vyztužit, zpevnit a zejména vyrovnat lať nesoucí poličku ve spíži či v garáži. Většinou to bude lať z měkkého dřeva průřezu asi 40 x 20 až 80 x 50 mm, půjde tedy pouze o upevnění poměrně tenkého ocelového pásku na spodní stranu nosníku (latě) tak, aby tento pásek bylo možno napínat šroubem. Napnutím pásku se v materiálu latě vzbudí ono tlakové předpětí, kterým se lať jednak prohne směrem od pasu, a tedy se vyrovná, a jednak se dost znatelně zvýší její tuhost a tím i nosnost. Pro latě s uvedenými rozměry průřezů je vhodné použít pas stejně široký jako je spodní strana nosníku nebo poněkud užší. Z hlediska jednoduchosti by možná bylo lepší použít drát (kulatinu), ale ve většině případů nám půjde o vzhled a pak je použití pasu jednoznačně lepší. Drát by bylo možné do nosníku zapustit (zadlabat), ale je to pracné. Způsob ukotvení konců pasu záleží na možnosti přístupu ke koncům latě. Pokud je konec latě dobře přístupný, je nejjednodušší pas ohnout okolo konce latě a jeho horní konec přišroubovat několika (čtyřmi až šesti) vruty (obr. 1). Leží-li konec latě na podpoře a je tedy nepřístupný, což bývá nejčastější, připevníme pas zespodu podle obr. 2. Zde musíme použít vruty 35