Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA Magisterská diplomová práce Vypracovala: Bc. Ivana Studená Vedoucí práce: Mgr. Viktor Pantůček Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny a literaturu uvedené v seznamu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna ve fondu Knihovny MU a používána ke studijním účelům. 1

Poděkování Děkuji Mgr. Viktoru Pantůčkovi za vstřícné vedení diplomové práce. Dále děkuji Mgr. Pavlu Bednaříkovi a Ing. Jiřímu Králíkovi za poskytnuté materiály a rozhovory. 2

OBSAH ÚVOD 5 1. HISTORIE A TEORIE 6 1.1 První filmové produkce a kina 6 1.2 Počátky hnutí filmových klubů 6 1.2.1 Vliv politické situace na klubové hnutí 7 1.2.2 Pokusy o zakládání filmových klubů 8 1.2.3 Vznik organizovaných filmových klubů 9 1.3 Předchůdci LFŠ 10 1.3.1 Seminář filmových klubů Čimelice/Písek 1964-1970 10 1.3.2 Seminář pro členy filmových klubů Písek 1971-1974 12 1.4 Letní filmová škola začíná 14 1.4.1 Písek 1975-1977 14 1.4.2 Hořovice 1978-1980 15 1.4.3 Uherské Hradiště 1981-1984 15 1.4.4 Strážnice a Světlá nad Sázavou 1985-1986 17 1.4.5 Trutnov 1987-1989 18 1.4.5.1 Politické změny roku 1989 a jejich vliv na LFŠ 20 1.4.6 Trutnov 1990-1991 21 1.4.7 Novodobá LFŠ Uherské Hradiště 1992-2007 22 1.4.8 Uherské Hradiště 2008-2009-současnost-budoucnost 34 1.4.9 Shrnutí míst a dat konání Seminářů/LFŠ 35 2. LFŠ JAKO INSTITUCE 37 2.1 Organizace 37 2.1.1 Přehled organizace aktuálního ročníku 37 2.1.2 Místa projekcí a doprovodných akcí 38 2.2 Hlavní pořadatel AČFK 40 2.2.1 Forma organizace AČFK 40 2.2.2 Historie AČFK 40 2.3 Spolupořadatel město Uherské Hradiště 45 2.4 Ekonomika 46 2.4.1 Rozpočet 46 2.4.1.1 Příjmy 2004 46 2.4.1.2 Výdaje 2004 47 2.4.2 Finanční podpora 48 2.5 Postavení LFŠ na trhu 49 2.5.1 Cílové skupiny LFŠ 50 2.6 Propagace 51 2.7 Místo konání 53 3

3. LFŠ JAKO SPOLEČENSKÁ ORGANIZACE 54 3.1 Ideologie myšlenky 54 3.2 Osobnosti a hosté 54 3.2.1 Přehled nejvýznamnějších hostů 55 3.3 Doprovodný program 56 3.3.1 Divadelní představení 56 3.3.2 Koncerty 56 3.3.3 Výtvarné umění 57 3.3.4 Literatura a poezie 57 3.3.5 Panelové diskuze a workshopy 57 3.3.6 Program pro děti 58 3.3.7 Veřejné projekce v letních kinech 58 3.3.8 Setkání 58 3.3.9 Živé hudební doprovody k němým filmům 59 3.4 Návštěvnost festivalu 59 4. LFŠ JAKO FESTIVAL 61 4.1 Pojem festival 61 4.2 Filmové festivaly v ČR 62 4.2.1 Nespecializované filmové festivaly 62 4.3 Dramaturgie 63 4.3.1 Manifest Dogma 2002 64 4.3.2 Koncepce dramaturgie nového vedení 65 4.4 Současnost LFŠ 68 5. MOJE ZKUŠENOSTI S LFŠ 69 ZÁVĚR 70 RESUMÉ 72 SUMMARY 72 RESUMÉ 73 POUŽITÁ LITERATURA 74 4

ÚVOD Tématem diplomové práce je Letní filmová škola (dále jen LFŠ), která patří mezi naše největší a nejoblíbenější filmové festivaly. V posledních několika ročnících ji každoročně navštěvuje několik tisíc účastníků a řadí se tak k nejvýznamnějším kulturním akcím v oblasti filmu u nás - co do velikosti, počtu návštěvníků a počtu filmů ji lze připodobnit např. k Mezinárodnímu filmovému festivalu Karlovy Vary nebo Mezinárodnímu festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Nehodlám však LFŠ srovnávat s podobnými (i nefilmovými) kulturními akcemi u nás. Cílem této práce je zkompletovat veškeré informace o LFŠ samotné především původní myšlenku vzniku filmových klubů, které se časem vyvinuly v pravidelná setkávání, dále organizaci festivalu, společenský aspekt festivalu a nahlédnutí na samotný průběh LFŠ. První kapitola je věnována nejdůležitější části práce od historie vzniku filmových klubů u nás (s poznatky, ale bez relevance na slovenskou část), které se postupně vyvinuly v pravidelné semináře, až do současné podoby LFŠ. Historii festivalu hodlám zkoumat ze soudobých pramenů vztahujících se k filmové oblasti. Zbývající kapitoly jsou pojímány z pohledu novodobé LFŠ. Druhá kapitola má za cíl osvětlit LFŠ jako instituci její organizaci, pořadatele či finanční stránku festivalu. Tyto informace lze alespoň částečně znázornit z ročenkových materiálů AČFK. Třetí kapitola se zaměřuje na kulturně-sociální aspekty festivalu, prezentované v materiálech AČFK a článcích vydávaných k příležitosti konání jednotlivých ročníků LFŠ. Čtvrtá kapitola je věnována samotnému provedení festivalu, jeho dramaturgii a současnosti. Zde zamýšlím zařadit LFŠ do obecného kontextu pořádání filmových festivalů a upřesnit informace vztahující se k soudobému průběhu LFŠ, který je poznamenán nedávnou změnou v organizaci. V poslední kapitole uvádím svoji osobní zkušenost s LFŠ. Tato práce má za snahu zkompletovat informace o LFŠ, jelikož doposud (i přes dlouhodobou historii) nebyl vydán žádný obsáhlejší sborník zabývající se všemi složkami festivalu. Vzhledem k rozsáhlosti tématu byla zvolena taková metodologie členění kapitol, která umožňuje celkový pohled na LFŠ z nejdůležitějších hledisek a zároveň zpřehledňuje komplexnost dané problematiky. K jednotlivým kapitolám existuje množství relevantních materiálů historie filmových klubů je zaznamenána v dobových článcích, k současnosti LFŠ jsou k dispozici interní materiály AČFK. 5

1. HISTORIE A TEORIE 1 1.1 PRVNÍ FILMOVÉ PRODUKCE A KINA Film je nejobsažnějším uměleckým odvětvím pro svou jedinečnou vlastnost spojovat divadlo, malířství, fotografii, hudbu a také literaturu do jednoho celku. Od doby svého vzniku na konci 19. století 2 velmi vzrostla jeho popularita, jak mezi tvůrci, tak mezi diváky a rychle se rozšiřovala jeho produkce, nejen v Evropě, ale po celém světě. V České republice se první filmová projekce uskutečnila podle různých zdrojů 14. nebo 15. července 1896 v Karlových Varech. Kvůli údajným technickým problémům se krátce nato kinematograf stěhuje do Mariánských Lázní. Velkého potenciálu kinematografu se snažilo využít mnoho podnikavců, kteří nakupovali kinematografy a filmy, a tak bylo v letech 1896 až 1898 u nás vydáno dvacet kinematografických licencí. Z počátku byla kina kočovná a filmy němé, pouze doprovázené komentátorem nebo živou hudbou. Mezi první pražská stálá kina patřilo kino Viktora Ponrepa v domě U modré štiky v Karlově ulici (založeno 15. září 1907), Illusion Františka Tichého, Orient v Hybernské ulici, Elite Na poříčí, Kosmos na Příkopech a Lucerna ve Vodičkově ulici. Praha tedy měla koncem roku 1909 šest stálých kin, ke kterým se přidávalo mnoho putovních podniků. V dalším roce se počet stálých kin v Praze rozrostl na osmnáct, v Brně jich bylo šest a vznikala i v dalších městech. Síť českých kin se rozvíjela až do roku 1914, kdy první světová válka tento trend zpomalila. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 následovalo oživení v kinematografické oblasti, ve státě tak bylo kolem pětiset kin a třicet osm filmových půjčoven. 1.2 POČÁTKY HNUTÍ FILMOVÝCH KLUBŮ Za první filmový klub vůbec je považován pařížský Ciné-Club založený roku 1919 Louisem Dellucem, francouzským avantgardním režisérem a průkopníkem filmové teorie. Základní myšlenkou filmových klubů je nezávislá alternativa komerční distribuce a také uvádění starších filmových děl, která se již v běžné distribuci neobjevují. 1 Informace o kinofikaci uváděné v této kapitole zpracovány z: Bernard, Jan Frýdová, Pavla. Malý labyrint filmu. Praha: Albatros 1988, Boček, Jaroslav. Kapitoly o filmu. Praha: Orbis 1968, Štábla, Zdeněk. Český kinematograf Jana Kříženeckého. Praha: ČFÚ 1973 2 První filmové představení na plátno poprvé promítli dne 28. prosince 1895 v Paříži bratři Lumièrové. 6

Ve 20. a 30. letech 20. století vznikala řada dalších filmových klubů, jak ve Francii, tak i v jiných zemích. V Československu lze za předchůdce filmových klubů považovat osvětové projekce Proletkultu 3, Levé fronty 4, Dělnických akademií 5 a avantgardních snímků. V období germanizace Československé republiky nejsou doloženy žádné záznamy o aktivitách ohledně klubové iniciativy. Lze však předpokládat, že v této oblasti situace stagnovala, především za druhé světové války. 1.2.1 VLIV POLITICKÉ SITUACE NA KLUBOVÉHO HNUTÍ Po druhé světové válce nastala léta rozkvětu vědy a kultury. V kinech mohli diváci konečně vidět nejnovější hollywoodskou produkci a seznámit se s díly Michaela Curtize, Williama Wylera, Orsona Wellese či Billy Wildera i s kreslenými "kasovními trháky" ze studia Walta Disneye. Náročnější divácká obec obdivovala díla sovětských filmařů a sociálně laděnou italskou produkci. Největší zájem ale vzbuzovaly projekty domácí kinematografie, která ve válečných letech musela omezit svůj potenciál 6 Návštěvnost kin prudce stoupala. Začaly přípravy na zestátnění československé kinematografie, jež během válečných let plánovali ilegální Národní revoluční výbor inteligence a Československá filmová společnost. Po osvobození republiky byl systém budoucí národní kinematografie dokonale připraven a již 9. května 1945 s povolením České národní rady začalo (částečně spontánní) vyvlastňování kin a výrobních prostředku z německého a soukromého držení. 7 Kina tak byla převedena do účetnictví Národních výborů. 8 V rámci znárodnění československé kinematografie byl na základě ustavení profesních institucí zřízen Československý filmový ústav (ČFÚ), který byl pověřen úkolem zakládání filmových klubů. V roce 1947 byla doložena existence přípravného výboru Československého kinoklubu. O rok později však došlo k administrativnímu zrušení ČFÚ, tím pádem také k nevytvoření sítě filmových klubů. Oficiální teorie, kterou zastávalo komunistické vedení tehdejšího Československého státního filmu nepřipouštělo existenci diferencované distribuce. Zvláště pak elitářských filmových klubů, jejichž existence má smysl jen jako protipól 3 Kulturní komunistické hnutí usilující o rozvoj kultury a umění s orientací na proletariát. 4 Organizace českých levicově orientovaných intelektuálů. 5 Politická strana založena Josefem Steinerem a Tomášem Garrigue Masarykem v roce 1896. 6 Bilík, Petr. Kinematografie po druhé světové válce (1945-1970). In Ptáček, Luboš. (ed.) Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico 2000, str. 87-88. 7 Bilík, Petr. Kinematografie po druhé světové válce (1945-1970). In Ptáček, Luboš. (ed.) Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico 2000, str. 88. 8 V letech 1945 1990 československé orgány státní správy na nižších úrovních. 7

komerčnímu filmu pouze v kapitalistických zemích. 9 Každý pokus o filmové umělecké dílo bylo konfrontováno s komunistickým vedením a bylo podřízeno oficiálnímu vkusu, finančním zdrojům a politickému zájmu. Film byl vnímán jako prostředek masové ideologie. Od 1. dubna 1952 došlo k podstatným změnám ve filmové distribuci a kinofikaci. Oběh filmů byl obstaráván Správou distribuce, jíž příslušelo rozdělování a půjčování filmů, dovoz, vývoz, jazyková úprava a ústřední propagace. Orgány Správy distribuce v krajích byly Krajské orgány distribuce. Dosavadní systém centrálního řízení filmové distribuce byl nahrazen decentralizovanou správou a individuálnímu určování programu. Programy kin ve všech krajích určovaly Krajské kanceláře distribuce se zřetelem k místním a časovým potřebám kin ve spolupráci s krajskými orgány a osvětovými složkami. Nová úprava rozšiřovala možnosti veřejného promítání. Úkolem těchto opatření bylo působit při výchově a získávání diváků. Podle dohody ministerstva informací a osvěty, s interesovanými ministerstvy, institucemi a masovými organisacemi budou nyní podniknuty kroky v zájmu zpřístupnění umělecky hodnotných filmů obyvatelstvu vzdálených obcí a vesniček. ( ) V místech, kde existuje stálé kino budou těmto institucím a organisacím zapůjčovány filmy dokumentární, populárně vědecké a naučné, instrukční a obzvláště politicky významné filmy umělecké. 10 V roce 1956 bylo v Čechách a na Moravě pod patronátem Československého státního filmu 2 525 kin včetně jednoho tzv. Kina mladých. Mimo oficiální struktury v Praze promítal vysokoškolský klub filmového umění a Filmový klub v hotelu Palace. 1.2.2 POKUSY O ZAKLÁDÁNÍ FILMOVÝCH KLUBŮ Přestože zatím síť klubů neexistovala, oficiální diskuze o nových filmech již v praxi byly. Je pravda, že tyto diskuse existují a že se dokonce tvůrčí pracovníci k takovým diskusím scházejí. Je pravda, že se dokonce konal na Dobříši v únoru seminář, trvající celý týden, kde se o filmech diskutovalo. Byli zde nejen scénáristé a filmoví režiséři, ale i filmová kritika. Nám však jde o to, aby se takové diskuse konaly pravidelně na půdě Filmového klubu 11 Po otevřenější výměně názorů a kritice vyzýval např. Jan Hořejší v měsíčníku Film a doba: Přesvědčme se sami třeba v tomto časopise. Ta skutečnost, že je nejen na jeho stránkách možno diskutovat o všech problémech československé kinematografie, ale že je to dokonce i 9 Dvořáková, Tereza. Hnutí filmových klubů v českých zemích do roku 1989. In 40 let filmových klubů. Texty k připomenutí 40. výročí existence filmových klubů na XXIX. Letní filmové škole 2003. Uherské Hradiště: AČFK 2003, str. 5. 10 Nová organisace filmové distribuce a kinofikace. In Filmový přehled. 1952, roč. V, č. 19, nestránkováno. 11 Diskuse o filmu. In Film a doba. 1956, č. 3, str. 209-210. 8

nezbytně třeba, že by se to mělo stát osobním zájmem každého filmového pracovníka, tato skutečnost nenašla cestu do všech pracoven našeho filmu. 12 Od roku 1956 vznikaly první filmové kluby v Polsku, NDR a Maďarsku a to podporovalo filmové nadšence u nás a docházelo tak k pokusům o vznik filmových klubů napříč celým Československem. Zájemci o založení klubů však naráželi na mnoho problémů častý odpor vyšších míst, absence rozhodnutí o převzetí patronátu nad celostátními kluby, chyběly informace o finančním zajišť ování, programové požadavky klubů byly zatím neuskutečnitelné. V dubnu téhož roku se v Berlíně konala porada zástupců filmových klubů a tvůrčích svazů filmových pracovníků NDR, Polska a Československa. Formou písemné dohody zde byly sjednány zásady ideové spolupráce, výměny informací a vzájemné pomoci jednotlivých účastníků. Na základě těchto aktivit docházelo k diskuzi mezi odborníky a vedením československé kinematografie o možnosti oficiálního vzniku sítě filmových klubů. Kina čelila vysokému propadu návštěvnosti z důvodu nástupu televize a jako jedna z variant zmírnění tohoto propadu se jevila diferenciace distribuční sítě. Objevily se první sliby zodpovědných orgánů o založení klubů. Mluví se o různých formách výchovy filmového diváka, konaly se krajské aktivy pracovníků s filmem, konference o otázkách filmové distribuce, porady o filmové propagaci a podobně. 1.2.3 VZNIK ORGANIZOVANÝCH FILMOVÝCH KLUBŮ V dubnu roku 1963 vznikla organizace filmových klubů Klub přátel filmového umění (KPFU). Založení předcházelo uzavření smlouvy Československým filmem, Ústřední půjčovnou filmů (ÚPF), Ministerstvem kultury a Československou společností pro šíření politických a vědeckých znalostí, která se zároveň stala garantem projektu, jelikož v minulosti prokazovala aktivity v podobném směru. V červnu téhož roku Ústřední výbor Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí vydal organizační pokyny, upřesnil výši ceny legitimací a odvodů, následované výběrem prvního předsednictva Celostátního výboru KPFU ve složení: předseda František Goldscheider, Vilém Benda, Věra Dlouhá, Myrtil Frída, dr. Ladislav Janžura, Vojtěch Jasný, Antonín J. Liehm, Arnošt Lustig, Markéta Kocourková, Karel Maršálek, Eva Olivová, dr. Bohuslav Penc, Josef Pícek, Zdeněk Podskalský a dr. Stanislav Zvoníček. 12 Hořejší, Jan. Několik otázek. In Film a doba. 1956, č. 5, str. 289. 9

Od října roku 1963 byla zahájena vlastní činnost prvních filmových klubů, připraveny byly tři cykly 10 nejlepších filmů světa podle bruselské ankety, Historie československého filmu do roku 1945 a Slavní tvůrci světové veselohry. Dalšími chystanými cykly byly sovětské filmy, neorealismus, filmové adaptace, československý veselohra a slavní tvůrci 30. let. Na začátku následujícího roku byl změněn název organizace na Československou federaci filmových klubů a 21. března 1964 byla tato organizace přijata do Mezinárodní federace filmových klubů (FICC). 13 V srpnu roku 1964 se uskutečnil první letní seminář pro vedoucí, lektory a členy filmových klubů předchůdce Letní filmové školy. 1.3 PŘEDCHŮDCI LETNÍ FILMOVÉ ŠKOLY 1.3.1 SEMINÁŘ FILMOVÝCH KLUBŮ - ČIMELICE/PÍSEK 1964-1970 V počátcích byla tato letní setkání filmovou školou pro lektory filmových klubů semináře byly skromné, počet míst značně omezený. Zato obsah to byl přímo přepych: najednou jsme viděli filmy, o kterých jsme si dosud mohli jen číst v Sadoulovi, přednášky a besedy vedli přední teoretici i praktici. Všechno dirigovala Eva Olivová, která měla filmové kluby za Čs. filmový ústav na starosti. 14 První ročník Semináře filmových klubů se konal v roce 1964 ve Střední průmyslové škole v Čimelicích. Organizátorem semináře byl ČFÚ a filmová sekce Ústředního výboru Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. Účastnilo se jej na 70 zájemců, v šesti dnech bylo promítnuto 15 celovečerních a několik krátkometrážních snímků nových i archivních. Před samotným promítáním bylo předneseno úvodní slovo a po zhlédnutí byla diskuze. Byly také předneseny referáty na témata Vývojové směry v současné československé kinematografii (Zdeněk Štábla), Film a doba (Stanislav Zvoníček) a Filmové adaptace děl Williama Shakespeara (I. Dvořák). Následující skutečný počátek letních seminářů se uskutečnil v Písku, kde se pozdržel několik let. Promítaly se nové, neznámé filmy např. režisérů Ingmara Bergmana, Federica Felliniho, Michelangela Antonioniho, Akiry Kurosawy či snímky kontroverzní, které se do běžné (klubové) distribuce dostaly jen zčásti a s velkým zpožděním. 13 Vznik roku 1947. 14 Jíra, Jan. Čimelice. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 8. 10

Třetí ročník, který se uskutečnil roku 1966 v Písku, nabídl již 25 celovečerních snímků, lektorské výklady, samozřejmě diskuze a besedy, a součástí seminářů byly i návštěvy významných filmařů. Nikdy asi nezapomenu na autokarový zájezd účastníků na natáčení historického filmu Františka Vláčila Marketa Lazarová anebo na návštěvu u Evalda Schorma, který nedaleko natáčel snímek Psi a lidé. 15 Poprvé se také zúčastnili zahraniční hosté ze SSSR, NDR a Polska. Přednášky proběhly na témata masových sdělovacích prostředků, světové kinematografie a aktuálních problémů československé kinematografie. Před závěrem se plénum rozhovořilo o politicko-organizačních problémech klubového života. K jednomu ze závěrů patřilo konstatování, že nedostatkem letošního semináře byl příliš vysoký počet účastníků. Sešlo se jich 280 z celé republiky, navíc bylo ještě 60 stálých frekventantů z píseckého klubu. Filmový ústav bude proto tento seminář opakovat v prvním týdnu února 1967 o pololetních prázdninách. 16 Následující čtvrtý ročník, rok 1967, zaznamenal první větší změnu v organizaci zúčastnilo se jej okolo 160 členů filmových klubů, protože počet přihlášek byl omezen na polovinu, vzhledem k zimní repríze, která se měla uskutečnit ve slovenském Ružomberoku. Oba pořadatelé Filmový klub v Písku a pražský Filmový ústav dokázaly, že lze seminář připravit dostatečně atraktivně. Byly představeny čtyři programové okruhy filmový dokument jako obraz své doby, herecký profil Grety Garbo, rehabilitace amerického režiséra Eliy Kazana a krátké filmy polské. Semináře již bylo možno považovat za něco jako valnou hromadu filmových klubů a distribučních pracovníků, kde bylo možné besedovat o aktuálních informacích ve světě filmu a praktických problémech při práci v klubech. Písek popáté a tedy vlastně jubilejní, letos patrně asi většinu účastníků každoročního semináře filmových klubů zklamal, ačkoliv pořadatelé vyšli plně vstříc přáním z loňska a medailónky či profily velkých hvězd a režisérů se konaly. Kámen úrazu je však v tom, že ani taková výjimečná akce, jako je seminář, nemá promyšlenější dramaturgický záměr; a co víc, v současné situaci byl by stejně sotva realizovatelný. Vlastní program tak nutně nakonec musí sestávat z titulů, které sice lze vidět, když není nic jiného po ruce, avšak bez jejichž znalosti se vážnější zájemce o filmové umění klidně může obejít. 17 Od roku 1969 organizoval seminář ČFÚ, v čele s ředitelem Stanislavem Zvoníčkem. Hlavní organizační přípravy měla na starost Eva Olivová, tajemnice Československé federace 15 Holý, Karel. Písek. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 12. 16 Ze semináře filmových klubů v Písku. In Filmový přehled. 1966, roč. XIX, č. 33, nestránkováno. 17 Remeš, Vladimír. Filmové a televizní noviny, 18. září 1968, č. 18, str. 4. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 16. 11

filmových klubů (přidružené k ČFÚ), metodička Eva Strusková, a v neposlední řadě Myrtil Frída se Zdeňkem Štáblou. Šestý seminář pro členy filmových klubů v Písku seznámil účastníky se světovou animovanou tvorbou, s přihlédnutím k dílu Walta Disneye, s tvůrčím portrétem režiséra Jospeha Loseye, se vzácnými válečnými dokumenty a profily slavných výtvarných umělců. Seminář také připomněl 80. výročí narození Charlese Chaplina. Představení celovečerních filmů se stabilně drželo na počtu 25 kusů. Promítání probíhalo ve Šrámkově divadle. V roce 1970 se v Písku zúčastnilo letního semináře 220 členů filmových klubů. Tento ročník pořádala Československá federace filmových klubů (ČFFK) ve spolupráci s ČFÚ a Městským divadlem v Písku. V divadle a v kině Svět bylo vedle 24 celovečerních a 5 středometrážních titulů promítnuto i 9 krátkých dokumentárních snímků. Program se rozrostl na větší množství témat díla doplňující profil režiséra Johna Forda, trilogie indického režiséra Satjádžita Ráje a ukázky filmů se špionážní tématikou. Další část programu tvořila neznámá díla sovětských režisérů Michaila Kalatozova, Borise Barneta a unikátní dokument o Běžinu luhu Sergeje Ejzenštejna. Současně byla dalšími filmy uzavřena filmografie Federica Felliniho, s jehož prací se seznamovali účastníci na minulých ročnících semináře, a několik děl uvedených na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. V závěru setkání se uskutečnily besedy o filmech zařazených do programu semináře, o samotném semináři a o práci v klubech. Diskutující upozorňovali na některé programové omyly semináře a žádali zařazení většího počtu filmů reprezentujících současnou kinematografii (např. Latinské Ameriky a Švédska). Diskuze připomenula i některé technické závady a problémy překladu. 1.3.2 SEMINÁŘ PRO ČLENY FILMOVÝCH KLUBŮ PÍSEK 1971-1974 S nastupující normalizací zůstalo zachováno místo setkání Písek, ale změnil se název akce na Seminář pro členy filmových klubů, akce navíc začala být sledována mocenskými úřady. Přesto se promítaly i filmy nedoporučované, dokonce i zakázané. Promítalo se všechno, co se v archivu dalo najít, a otázka autorských práv nezajímala vůbec nikoho. Některé kopie byly černobílé, jelikož byly stažené načerno. Současné americké filmy se hrály z napůl rozpadlých kopií s polskými a ty nejhorší s chorvatskými titulky. 18 V roce 1971 se semináře zúčastnilo 174 členů filmových klubů, uvedeno bylo 25 celovečerních, 5 středometrážních a 21 krátkých filmů. Program vycházel ze sbírek filmového 18 Brdečková, Tereza. Písek. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 22. 12

archivu, byly uvedeny čtyři předpremiéry, dva tituly byly zapůjčeny z Polska a navíc se promítaly i filmy amatérské. Tématu ročníku Funkce kamery ve filmu byl podřízen program a výběr snímků. Poprvé byly do programu zařazeny i odborné přednášky, např. na téma Kamera a film a Barva a film. Před závěrem semináře připravil sekretariát federace anketu pro členy filmových klubů, která měla poskytnout informace o spokojenosti se seminářem a zájmu o náplni seminářů budoucích. Z výsledků ankety mimo jiné vyplynulo, že Největší zájem je o neuvedené filmy z filmotéky, na dalším místě se octly pak filmy předpremiérové (proti očekávání pořadatelů, že tyto filmy budou zanedlouho v kinech), na třetím místě jsou filmy archívní 19 Diskuze při závěrečném hodnocení semináře, na níž byly výsledky ankety předneseny, závěry v podstatě potvrdila. Letošní seminář přijal tedy řadu pozitivních prvků, jež je třeba využít při přípravě seminářů dalších. Znovu se navíc prokázalo, že Písek je vhodným místem pro takováto setkání nejen pro svou malebnou kulisu a technické dispozice, ale i pro mimořádnou péči píseckých organizátorů. 20 Vzrůstající zájem o letní semináře přiměl pořadatele devátého ročníku (ČFÚ, Městské divadlo v Písku a ČFFK) k menší úpravě stávajícího systému předplatného mimo permanentek pro 202 členů filmových klubů bylo přichystáno také zvláštní předplatné pro 100 návštěvníků z Písku, organizované Městským divadlem. Novinkou byla také účast zahraničních delegací filmových klubů z Polska a NDR. Filmový program tvořily studijní projekce (archivní filmy), projekce k semináři (archivní a distribuční filmy) a informativní program (filmy z MFF Karlovy Vary, Symposia, předpremiéry ÚPF). Po loňském úspěchu byly zařazeny odborné přednášky, na téma rozbor filmového díla, předkládaný na filmech René Claira Slaměný klobouk a Sergeje Ejzenštejna Ivan Hrozný. V rámci seminárního programu organizátoři vyzvali účastníky k aktivnímu přístupu ke zvolené tématice v podobě vlastního písemného rozboru snímků. Uskutečnila se také beseda o práci ve filmových klubech s předsednictvím ČFFK a na závěr proběhla anketa mezi účastníky. Jubilejní desátý ročník se nesl v duchu 75. výročí československé kinematografie. Program byl orientován retrospektivně - v cyklu Velký němý se promítaly snímky sovětských klasiků, francouzské kinematografie přelomu 20. a 30. let a německé produkce. Velký ohlas zaznamenal cyklus osmi filmů Charlieho Chaplina Cirkus, Diktátor, Kid, Moderní doba, Monsieur Verdoux, Světla ramp, Světla velkoměsta a Zlaté opojení. 19 Ohlédnutí za píseckým seminářem. In Klubový bulletin ČFFK, č. 4, 1971, s. 86-87. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 28. 20 Ohlédnutí za píseckým seminářem. In Klubový bulletin ČFFK, č. 4, 1971, s. 86-87. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 28-29. 13

Retrospektivní část doplnilo několik děl významných režisérských osobností 60. let (Akira Kurosawa, Jean-Luc Godard, Elia Kazan a další). Odborné semináře o vývoji kinematografií afrického kontinentu, spolu s ukázkami filmů z třetího světa vedla dr. Marie Benešová z ČFÚ. V tomto roce byl z postu ředitele ČFÚ odvolán Stanislav Zvoníček, což předznamenalo jisté nepříjemné změny. Poslední ročník semináře klubistů, pořádaný ČFÚ, společně s ÚPF a Městským divadlem v Písku si připomněl 30. výročí Slovenského národního povstání kolekcí dokumentárních filmů s problematikou Povstání a partyzánských bojů. Dále bylo nastávajícímu 30. výročí znárodnění československé kinematografie věnováno pásmo animovaných a dokumentárních filmů, program byl doplněn sekcí snímků ze stávajícího ročníku MFF Karlovy Vary, profilem sovětského klasika Alexandra Dovženka a málo známými tzv. sociálněkritickými filmy německé produkce 20. a 30. let. Poprvé se konala také novinka beseda s tvůrčími filmovými pracovníky. Pozvání do Písku přijali náměstek ústředního ředitele Československého filmu dr. Bohumil Steiner, ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, herečka Helga Čočková a režisér Vladimír Čech. Mluvilo se také o nové koncepci filmových klubů oficiální úpravě semináře, který se měl přeměnit na letní filmovou školu. Skupina kolem bývalého ředitele ČFÚ Stanislava Zvoníčka totiž byla nařčena z podezřelých aktivit a její práce přerušena. 1.4 LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA ZAČÍNÁ 1.4.1 PÍSEK 1975-1977 Za změnou koncepce seminářů, a tudíž přeměnu v LFŠ, stojí zrušení Československé federace filmových klubů (1974) a změna ve vedení úřadu Československého filmového ústavu. V rámci kontroly nezávadnosti akce a usměrňování výchovy členů klubů začali na LFŠ přednášet ideologičtí funkcionalisté, účast na přednáškách se sledovala, účastníci zpracovávali písemné práce, za které pak obdrželi diplom způsobilosti. Programová témata se přizpůsobovala dobovým ideologiím, promítaly se tituly ze SSSR a jiných zemí socialistické Evropy, Asie a z Kuby, přesto mnozí z nás tu objevili, že sovětský film není jen bezduchou podporou té jediné strany, že v pokladnicích ruské a sovětské kultury se nacházejí opravdové skvosty, stejně tak jako v kinematografiích malých evropských i neevropských zemí. Objevili 14

jsme kouzlo opravdového umění, byť někdy jen díky nekvalitním černobílým kopiím z filmového archívu a ústavů z Polska či jiných sousedních zemí. 21 V čele organizace LFŠ stála Eva Olivová, která na tehdejší poměry zařídila i nemožné 22, např. první simultánní překlady filmů, o které se staral Petr Pujman. 1.4.2 HOŘOVICE 1978-1980 Roku 1978 se na popud historika filmotéky Václava Merhauta LFŠ po tři ročníky přesunula ze závadného Písku do Hořovic. Rozsáhlý program musel být rozdělen do několika tematických celků. U příležitosti 80. výročí československé kinematografie bylo promítnuto několik starších českých snímků z různých období. Dále se představila nejnovější díla světové kinematografie, vesměs prezentovaná na tehdejším ročníku MFF Karlovy Vary. Dalšími cykly byly sovětská kinematografie, slovenská krátkometrážní tvorba a díla z fondu Filmového archívu ČFÚ. Samozřejmostí byly lektorské úvody, přednášky, diskuze a referát dr. Slavoje Ondrouška (ředitele ČFÚ po Stanislavu Zvoníčkovi) na téma 80 let československé kinematografie. O průběh celé akce se starali vedoucí městských orgánů, které o akci projevily mimořádný zájem. V roce 1980 se LFŠ poprvé organizovala bez účasti Evy Olivové, která se na projektu podílela prakticky od začátku a mnoho účastníků tehdejší Seminářů i LFŠ se shodlo, že často byla duší celé akce. Její odchod měl negativní dopad na celou organizaci a ta začala zaznamenávat nemalé problémy. Navíc, pro nedostačující kapacitu a vážné problémy se zásobováním potravinami bylo nutno přesunout LFŠ jinam. O akci projevil velký zájem filmový klub v Uherském Hradišti. 1.4.3 UHERSKÉ HRADIŠTĚ 1981-1984 V roce 1981 se stalo centrem LFŠ poprvé Uherské Hradiště, díky své silné a početné klubové základně, která patřila k největším v republice. 23 Byla založena nová tradice LFŠ. Zájem z řad klubistů byl obrovský, přidávali se místní lidé a celá organizace byla napoprvé opravdu náročná. V hektické atmosféře jsme přípravu celkem zvládali, když přišel překvapivý 21 Kubelka, Jan. Písek. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 38. 22 Kubelka, Jan. Písek. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 38. 23 Založen roku 1978. 15

úder. Asi měsíc před zahájením bylo čtyřčlenné vedení FK odvezeno ze svých pracovišť k výslechům na Bezpečnost a vzápětí následovaly domovní prohlídky pro podezření z rozkrádání finančních prostředků. Tato činnost se uskutečnila v režii StB, takže nebyly zabaveny peníze, ale různé knihy, časopisy a korespondence. Okresní orgány rozhodly, že je nutno akci odložit do doby, než ji uskuteční jiný organizační štáb, aby existovala záruka realizace kulturní politiky strany. Byli jsme nuceni odevzdat veškerý materiál a finance. Poté přijela delegace z Prahy a po složitém jednání přišlo rozhodnutí, že LFŠ může proběhnout s podmínkou, že soudruzi z Prahy přebírají zodpovědnost za průběh akce včetně kontroly programu a morálního profilu účastníků. 24 Úvody těchto ročníků LFŠ byly slavnostně zahajovány kladením věnců k památníku osvobození před kinem Hvězda. Program obsahoval poměrné množství světových i českých novinek a představil starší i současná díla z kolekce FAMU. Program byl v rámci tehdejších možností zajímavý, přestože z obav (jak se ukázalo oprávněných, protože školu tehdy absolvovalo několik pánů, kteří jinak do kina moc nechodili) byl program poněkud redukován. 25 Tento fakt ovlivnila především politická normalizace, kdy bylo nežádoucí odchylovat se od myšlenek socialismu. Jedním z vrcholů programu bylo představení filmu Obchod na korze, kterého se zúčastnil i jeho tvůrce Elmar Klos a po dlouhé době se tak ukázal na filmové veřejnosti. Po skončení promítání byly připraveny koncerty jihomoravské cimbálovky a na vzdálených tenisových kurtech se pořádaly tajné koncerty Vladimíra Mišíka či Vladimíra Merty. LFŠ, které pořádal Jan Gogola se ale znelíbily státním orgánům a proto mu a jeho spolupracovníkům, Zdeňku Pochýlému, Antonínu Sobkovi a Vladimíru Kodrlovi, byla zakázána další organizace. V roce 1983 byli pořadateli Rada Československých filmových klubů (ČSFK), ČFÚ, Krajský filmový podnik Brno, ÚPF, Slovenský filmový ústav (SFÚ), Filmový klub v Uherském Hradišti, Městský Národní výbor a odbor kultury Okresního Národního výboru v Uherském Hradišti. Bohatý program byl rozdělen do několika cyklů Za mír a život (kvůli nedávnému Světovému shromáždění za mír), Rok českého divadla, Národní kinematografie SSSR, Filmová avantgarda, 20 let filmových klubů, dále cykly připomínající 50. výročí Filmového studia Barrandov a 85. výročí československé kinematografie a krátkometrážní tvorba. Vedle lektorských úvodů a besed s tvůrci nových českých a slovenských filmů se uskutečnila nepřehlédnutelná diskuze s ústředním ředitelem ČFÚ Jiřím Puršem a především 24 Gogola, Jan. První LFŠ v Uherském Hradišti. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 13. 25 Gogola, Jan. První LFŠ v Uherském Hradišti. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 13. 16

účast generálního tajemníka FICC a viceprezidenta komise pro film a televizi UNESCO Jean- Pierra Brossarda. Pořadateli desátého ročníku LFŠ byly Rada ČSFK, uherskohradišť ský filmový klub a Okresní správa kin. Tematické cykly byly věnovány filmové avantgardě, zápasu o český pokrokový film, 40. výročí SNP, dějinám československého amatérského filmu. Program dále doplnily především tituly z tehdejšího ročníku karlovarského festivalu, několik tuzemských hraných a dokumentárních novinek. Uvedeny byly také přehlídka filmu přední české dokumentaristky Olgy Sommerové a přehlídka arsfilmů výběr filmů o výtvarném umění. 1.4.4 STRÁŽNICE A SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU 1985-1986 V roce 1985 se LFŠ, (kdy se na její organizaci začal významně podílet Jiří Králík), z příjemného a technicky kvalitního zázemí Uherského Hradiště přesunula do nedaleké Strážnice. Už v létě 1985, těsně po skončení LFŠ, bylo jasné, že další setkání klubistů se bude muset konat někde jinde. blízkost Uherského Hradiště a hlavně pak vidina snadného zajištění všech technických podmínek, to vše nakonec rozhodlo, že další ročník LFŠ bude tentokrát ve Strážnici. Ukázalo se však, že není snadné pořádat tak rozsáhlou akci v místě, které na podobné akce není zvyklé. V průběhu LFŠ se to projevilo hlavně v nemalých problémech se stravováním, příslib místních podnikavců vzal brzy za své a zklamaní strávníci nakonec vraceli zakoupené stravenky. Nezvyklá byla i úroveň filmových projekcí, komfortní kulturní dům s podzemní vinárnou se nakonec ukázal jako nepříliš vhodný pro celodenní projekce filmů (dopoledne slabé zatemnění, večer pak nedostatečná klimatizace pro plný sál a parné letní noci). Škoda jen, že pořadatelé nevyužili historické šance pro večerní projekce v nedalekém letním kině, tím by se asi podařilo alespoň částečně zmírnit určité rozpaky a zklamání ze strážnické LFŠ. Přes organizační nedostatky a zmatky se ale nakonec podařilo vytvořit tradičně kvalitní program. 26 Začala se nabízet filmová díla, která byla v době normalizace uložena do trezoru. V závěrečném hodnocení tohoto ročníku ale nakonec převládly zápory a bylo rozhodnuto o hledání nového útočiště. Tím se stala Světlá nad Sázavou, kterou doporučila ředitelka knihovny ČFÚ Milada Hábová. Programovými cykly byly snímky a informativní sekce z MFF Karlovy Vary, profil režiséra Lucina Viscontiho nebo dokumentární filmy. Přijelo i několik zajímavých hostů, jako např. režisér Karel Kachyňa nebo Zdeněk Zaoral. 26 Králík, Jiří. Strážnice. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 54. 17

Světlá sice poskytla lepší stravování, snad i lepší ubytování kvalitní projekce kvalitních filmů jaksi chyběla. Pozitivní byla snad podrobná anketa (nejenom filmy, ale i připomínky k organizaci LFŠ), Zase ale převládaly spíše špatné zkušenosti, hledalo se dál a dál, a nakonec se našlo téměř ideální místo. TRUTNOV. 27 Ony špatné zkušenosti, především ze strany pořádajícího města a ne ze strany klubistů, popisuje tehdejší účastník Peter Paniak takto: Pobyt v Světlé nad Sázavou už zaváňal takmer vyhostením frekventantov LFŠ z mesta alebo priamo ich fyzickou likvidáciou, o čom svedčili početné vyhrážky miestneho obyvateľstva. Účastníkov LFŠ napokon prestali obsluhovať v niektorých reštauračných zariadeniach, samoobsluhách a vyhlásili im všeobecný bojkot. 28 1.4.5 TRUTNOV 1987-1989 LFŠ se poprvé přesunula do Trutnova. V této době již docházelo k celkovému oslabování politického aparátu a atmosféra se stávala uvolněnější: je nutno si uvědomit, že v dávných dobách prvních seminářů, vlastně až do let 1985,1986 byly tyto akce nejen filmovými přehlídkami, ale i jakýmsi tichým protestem proti režimu. V dalším období 1987 89 se tento protest stával hlasitějším (viz Trutnov a Václav Havel apod). 29 I přesto se slavnostního zahájení 13. ročníku LFŠ zúčastnily místní stranické a státní orgány a zástupci Rady ČSFK. Pořadateli tohoto ročníku byly Rada ČSFK, ČSFÚ, ÚPF, Československý Filmexport (FEX) a Slovenský filmový ústav (SFÚ) ve spolupráci s Domem kultury ROH v Trutnově a filmovým klubem Trutnov. Konat LFŠ v Trutnově bylo rozhodnuto proto, že kino Vesmír je vybaveno kvalitní projekční technikou, vkusným interiérem, pohodlnými sedadly, sociálním zařízením. Pracovníci kina, Městské správy kin a DK ROH Trutnov (provozovatel kina) mají vysoké profesionální zkušenosti s dlouhodobým pořádáním Filmového festivalu mladých. V prostorách DK ROH bylo možno zajistit pro účastníky akce společné stravování a videoprojekci. Průběh akce potvrdil zájem místních stranických a státních orgánů, jejichž zástupci se několika programů osobně zúčastnili. Spolupořadatelé také operativně zajistili vyhovující ubytování s odpovídajícími službami. 27 Králík, Jiří. II. mezidobí (Světlá nad Sázavou) 1987. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 17. 28 Paniak, Peter. Hořovice. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 41. 29 Joukal, Jan. Písek. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 36. 18

Dále účastníkům LFŠ byly nabídnuty doprovodné akce z oblasti zájmové umělecké činnosti DK ROH. 30 13. ročníku LFŠ se zúčastnilo 355 členů filmových klubů, tvůrčí delegace, novináři a zahraniční hosté z NDR. Ve spolupráci se Svazem československých divadelních umělců byla uspořádána beseda se studenty fakulty žurnalistiky v Moskvě. Program byl koncipován do stabilních cyklů 70. výročí VŘSR, Současná sovětská kinematografie, 90 let československé kinematografie, Současná světová tvorba, Filmy FAMU, Předpremiéry československého filmu a další. Zkušebně byly do programu LFŠ zařazeny videoprojekce, které probíhaly paralelně s programem v kině. Program videoprojekcí byl připraven ve spolupráci s FEX a byl dramaturgicky koncipován jako doplněk programu hlavního. V návaznosti na úkoly programové komise Rady ČSFK se konaly 4 besedy se zástupci FK na téma: 1.Lektoři a lektorské úvody 2.Dramaturgie ve filmových klubech 3.Hodnocení výsledků krajských setkání s FK, jejich zřizovateli a provozovateli 4.Závěrečná hodnotící beseda k 13. ročníku LFŠ Účastníci při závěrečné besedě pozitivně hodnotili programovou koncepci i místo konání LFŠ (kvalitní projekce, kvalifikovaní promítači, moderní interiér kina, doprovodné služby DK ROH Trutnov). 13. ročník LFŠ zaznamenal další snahu organizátorů o zkvalitnění obsahové i organizační stránky LFŠ. Z obsahového hlediska to je především snaha o výraznější zaměření LFŠ k výchovnému aspektu práce s lektory filmových klubů. 31 V roce 1988 nedošlo k výrazným změnám. Program obsahoval již zavedené cykly starších českých titulů, sovětské kinematografie, českých dokumentů a byl doplněn sérií westernů a současnou francouzskou kinematografií. Po oficiální části programu byly vysílány utajené tituly pouze pro vyvolené účastníky. Naopak pro všechny byl přichystán koncert Jiřího Dědečka, který navazoval na přerušenou tradici uherskohradišť ských koncertů Vladimíra Mišíka a Vladimíra Merty. V roce 1989 docházelo k destabilizaci stávajícího politického systému a i to se projevilo na LFŠ. V řadě účastníků totiž přežívaly vzrušené chvíle uplynulých dnů a měsíců, intenzívně se četl a komentoval denní tisk, lovily se nejrůznější informace a paralely mezi filmovými 30 Přínos nového spolupořadatele. In Informace Rady československých filmových klubů, č. 4 1987, s. 19-21. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 35. 31 Zpráva o konání Letní filmové školy 1987. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 34-35. 19

příběhy a skutečným životem na každém kroku. Soudě podle ankety, mnohým zážitky filmové splývaly s nefilmovými, nebo u nich ty druhé převládaly nad prvními, což jiné občas přimělo k výtkám vůči údajnému přehnanému politizování. 32 1.4.5.1 POLITICKÉ ZMĚNY ROKU 1989 A JEJICH VLIV NA LFŠ Postavení kultury ve společnosti po listopadu 1989 bylo poznamenáno předchozím politickým vývojem naší společnosti. Vše bylo dotováno výměnou za snahu kulturu řídit podle teze: kultura podporuje politiku strany a vlády. A nesmí produkovat nic, co by mohlo být chápáno jako zpochybňování jejich postavení a činnosti. V devadesátých letech se výchozí stav proměnil a došlo k druhému extrému. Ve jménu depolitizace kultury a jejího odideologizování se rozbila kulturní infrastruktura obcí a místo její transformace došlo v mnoha případech k její likvidaci. Privatizace kulturních institucí a organizací přispěla ke komercializaci české kultury, protože zavedení tržního prostředí v této oblasti nebylo zároveň provázeno uplatněním mechanismu, které by neziskovou a menšinovou kulturu ochránily a pomohly jí obstát v podmínkách, které ji předem diskvalifikují. ( ) Klíčový význam pro kulturu má Listina základních práva svobod a dále zákon o obcích, o okresních úřadech, o občanských sdruženích, autorskoprávní zákony i rušení omezujících předpisu. Své přímé důsledky mají i hospodářské - a hlavně daňové - zákony, které byly od samého začátku koncipovány bez ohledu na potřeby kultury a mnohdy navzdory všem připomínkám z profesních obcí a bez ohledu na kulturní politiku v této oblasti, kterak je aplikována v zemích EU (úlevy na daních, odpisy, atd.). ( ) Odstátněna byla velká část kulturních institucí. Problémy vznikaly a vznikají nejen z nerovnoměrného a nedostatečného financování kultury, ale hlavně ze svázanosti práce veřejných kulturních institucí zastaralými ekonomickými předpisy, které omezují motivaci a racionální chování organizací, působících v kultuře. ( )V první fázi odstátňování byla bez náhrady zrušena okresní a krajská kulturní střediska. To souvisí především se zrušením krajských národních výboru a s legislativním omezením působnosti okresních úřadu v kultuře prakticky jen na výkon státní správy 33 32 Foll, Jan. Nesnesitelná lehkost (Trutnovského) bytí. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 37. 33 Zpráva vlády o stavu české společnosti. In Místní kultura. 1. Zpráva o stavu o stavu české společnosti část kultura. 2. teze kulturní politiky. Příloha čísla 4/99. Informační středisko a poradenské středisko pro místní kulturu. Praha: 1999, str. 2-3. 20

Politické polistopadové změny měly vliv i na účast na LFŠ. S otevřením hranic velmi rychle expandoval trh i distribuce. Člověk se mohl dostat k dříve zapovězeným filmům mnohem snadněji prostřednictvím televize a videopůjčoven. Navíc LFŠ ztratila jistý punc zakázaného ovoce, protože se již nepotýkala s hrozbou zákazu ze strany komunistické moci a tak přestala být pro návštěvníky výjimečná a došlo k oslabení účasti. Z mnoha stran bylo slyšet konstatování, že menší počet účastníků je vlastně výhodou. Jednak je více místa, ale hlavně zůstali jen ti opravdu věrní, zapálení, nadšení atd 34 1.4.6 TRUTNOV 1990-1991 Politický převrat se projevil na následujícím ročníku. Hlavními programovými cykly 16. LFŠ byly politický film o propagandě totality, který připravil a uvedl Jan Jaroš a exilová část české filmové tvorby. Doplněny byly cykly portugalské a britské kinematografie a retrospektivním profilem režiséra Howarda Hawkse. Událostí následujícího ročníku se měla stát Valná hromada ČFFK. Nestala se. Výbor byl zvolen téměř v staronovém složení, hosté Valné hromady se prezentovali jako zahleděni buď do sebe samých, nebo do svých rolí v instituci, kterou řídí. Invektivy z auditoria byly buď v podstatě skromnými hlasy, nebo zase duněly diletantstvím na sto honů a pět sáhů navrch. Je tedy z valné části na členech výboru, jak se chopí problémů, s nimiž zápasí už nějaký ten pátek, a kam federaci povedou. 35 Zasedání staronového výkonného výboru ČFFK v září 1991 se soustředilo především na hodnocení LFŠ a na její budoucí podobu koncepci, lektorské úvody, konání diskuzí. Bylo konstatováno, že program byl neuspokojivý (zejména italské a švédské filmy) a dramaturgie, za kterou byl zodpovědný Milan Líčka, improvizovaná. Dle výkonného výboru se dramaturgie měla zaměřit na zprostředkování uměleckých hodnot a na historii filmu. Trutnovská organizace vůči LFŠ neobstála. 34 Ptáčník, Miroslav. Informace ČSFFK pro filmové kluby, č. 3, 1991, s. 30-36. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 42. 35 Schejbal, Jan. Příliš mnoho otázek. In Informace ČSFFK pro filmové kluby, č. 3, 1991, s. 30 36. In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 41. 21

1.4.7 NOVODOBÁ LFŠ UHERSKÉ HRADIŠTĚ 1992-2007 Pro úspěch v letech 1981-1984 byla LFŠ znovu přesunuta do Uherského Hradiště. Ukázalo se, že pro pořádání této letní akce zde byly velmi příznivé podmínky. Změnila se ovšem dramaturgie, příprava se začala provádět systematicky, rozšířil se počet promítacích sálů. Poslední rozpačitý ročník LFŠ v Trutnově a obnovení vhodných podmínek pro pořádání LFŠ nakonec spolurozhodly o návratu této tradiční akce do legendárního Uherského Hradiště. Stále živá vzpomínka na téměř ideální podmínky (kvalitní projekce, dostatečná ubytovací kapacita) vytvářely dojem, že všechno se návratem do hradiště znovu obnoví a to bez problému a invenční práce. Skutečnost však byla velmi krutá a jediným pozitivem bylo zjištění, že takto to opravdu dál dělat nejde. Nepříliš podařená dramaturgie, až přílišná snaha ignorovat karlovarský festival, absence zajímavých hostů, špatná organizace, opětovné problémy se stravováním, nepříliš velký zájem z řad pomalu vymírajících klubistů, rozepře a nervozita mezi pořadateli, to vše dohromady spoluvytvářelo nepříliš lichotivý obraz celé akce. Mnoho účastníků odjíždělo z Hradiště zklamáno a s pevnou vírou, že nastal konec jednoho krásného hnutí. Přetrvávající způsob práce, a nejenom při organizaci LFŠ, klasický generační problém, to vše zapříčinilo podstatnou změnu v organizaci následujícího ročníku. 36 V roce 1992 totiž přijelo jen 250 návštěvníků a organizátoři byli nuceni začít měnit celkové pojetí akce. LFŠ již nebyla koncipována pouze jako seminář pro lektory a členy filmových klubů, ale byla otevřena jakémukoli zájemci o film a stal se tak z ní letní zážitek - festival. Udělat z LFŠ velký festival byl krok, který přitáhl lidi zpátky. Od roku 1993 se píše novodobá historie LFŠ. Změnila se dramaturgie LFŠ, její snahou bylo uspokojit především mladší část publika. Poprvé byly do programu zařazeny cykly školní produkce FAMU a Zlatý fond světové kinematografie, který měl právě nejmladší generaci představit klenoty světového filmu. Filmy národních kinematografií byly voleny vzhledem k hlavnímu tématu. Novinkově byly do programu zvoleny filmy, které nebyly zakoupeny zároveň i pro televizní distribuci v daném roce. Poprvé došlo k výraznější spolupráci s nezainteresovanou organizací brněnskou Nadací ART, která pomohla při zajištění finančních prostředků a velkolepé reklamě celé akce. Poprvé se začalo promítat ve dvou kinech současně (Hvězda a Mír) a poprvé byla na LFŠ přítomna velká zahraniční 36 Králík, Jiří. A zase Hradiště In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 21-22. 22

hvězda, anglický režisér Peter Greenaway, který přijel na základě pozvání Evy Kačerové. Jirka Králík má nápady, které se zpočátku jeví jako naprosto nereálné, ale kupodivu se mu většinou nakonec podaří je uskutečnit. Když se na mě obrátil se svým snem dostat P.G. na LFŠ, tak měl kliku netušil, že mám holandského kamaráda, jehož dcera zrovna pro P.G. stříhá Prosperovy knihy. Napsala jsem tedy zvací dopis P.G., vylíčila jsem, jak je pro první porevoluční ročník LFŠ účast P.G. důležitá, jak je u nás P.G. filmovými fanoušky zbožňován, ačkoli skoro nikdo jeho filmy neviděl (matně si vzpomínám, že jsem mu mj. napsala něco jako pozvání do Cannes či Berlína dostává kdekdo, ale kolik režisérů se může pochlubit, že dostali pozvání do Uherského Hradiště? ), nicméně faktem zůstává, že skutečně přijel a stal se prvním z celé řady velkých filmových osobností, které od té doby na LFŠ přijely. 37 Akce ve svém výsledku zaznamenala i velký zájem v tisku, televize i rozhlasu. Mnohem zajímavější a přínosnější byly i diskuse a kulaté stoly, které nakonec přispěly k pročištění atmosféry i vzájemných vztahů uvnitř i vně Asociace filmových klubů. Byl to, bohužel, však i první ročník, který připravovala samostatně pouze česká asociace FK 38 bez slovenských filmových klubů. 19. ročník LFŠ byl významově zlomový a nastolil nový směr celé akce. Od roku 1994 se výrazně zvýšil počet programových cyklů, bylo promítnuto přes 100 celovečerních a 30 krátkometrážních snímků a prodáno bylo již 650 akreditací. Potvrzení úspěšnosti akce z předešlého roku zapříčinilo její další rozšiřování, stabilitu a nově navázané spolupráce. Rok 1995 navazoval v úspěšnosti dvou předchozích ročníků, počet návštěvníků se zvýšil na necelých 800. LFŠ dokázala získat oficiální podporu ve formě záštity (tu převzal předseda Poslanecké sněmovny ČR Milan Uhde) a generálního sponzora (Československou obchodní banku). Bylo uvedeno 12 programových cyklů. Ke stálým cyklům současná československá kinematografie (Současný český a slovenský film), tituly z MFF Karlovy Vary a jiných mezinárodních festivalů (Ozvěny MFF v ČR), světová kinematografie (Panorama světového filmu), Zlatý fond světové kinematografie a 100 let filmu, významné tituly československé kinematografie (Domácí filmová výročí) a krátkometrážní sekce (Krátkometrážní a TV tvorba) přibyly cykly Nezávislí filmoví distributoři Střední a Východní Evropy, zahraniční filmová výročí, Neznámá filmová teritoria. Jako hlavní témata celé LFŠ byly zvoleny cykly Hudba a film a Surrealismus a film. Filmová představení začala výrazně doplňovat akce z doprovodného programu koncerty a výstavy, vztahující se k hlavním tématům ročníku. 37 Kačerová, Eva. Jak se loví Peter Greenaway. In Fiedler, Rudolf (ed.) 40 Letních filmových škol. 1964 2004. Uherské Hradiště: AČFK, Městská kina UH 2004, str. 72. 38 Králík, Jiří. A zase Hradiště In Letní setkání filmových klubů. 1964 1994. Sborník informací o Celostátních seminářích filmových klubů a Letních filmových školách. Praha: AČFK 1994, str. 22. 23