MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC Ústav managementu a marketingu Robert Javůrek Odpadové hospodářství se zaměřením na recyklaci odpadových materiálů Waste Management Concentrating on Recycling of Waste Materials Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Anežka Machátová Olomouc 2011
Chtěl bych především poděkovat paní Ing. Aneţce Machátové za odborné vedení, managementu společnosti Global Recycling a.s. a společnosti MHM Eko spol. s.r.o., jmenovitě Ing. Aleši Šrámkovi a Ing. Josefu Veselému za poskytování cenných zkušeností a osobních názorů během tvorby této práce.
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jen uvedené informační zdroje. Olomouc
OBSAH ÚVOD 1 1 TEORETICKÁ ČÁST... 3 1.1 DEFINICE ODPADU... 3 1.2 LEGISLATIVA... 4 1.2.1 Legislativa ČR... 4 1.2.2 Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.... 5 1.2.2.1 Povinnosti, vyplývající ze zákona... 6 1.2.2.2 Orgány, dotčené legislativou... 8 1.2.2.3 Zákony... 9 1.2.2.4 Vyhlášky... 9 1.2.2.5 Nařízení vlády... 11 1.3 LEGISLATIVA EVROPSKÉ UNIE... 11 1.3.1 Směrnice o odpadech č. 75/442... 11 1.3.2 Hierarchie nakládání s odpady... 12 1.3.3 Princip soběstačnosti... 12 1.3.4 Zákaz míchání nebezpečných odpadů... 13 1.3.5 Recyklace a prevence vzniku odpadů... 13 1.4 DOTACE A JEJICH VYUŢITÍ V OBLASTI TŘÍDĚNÍ MATERIÁLŮ... 13 1.4.1 Státní fond ţivotního prostředí... 13 1.4.1.1 Národní programy... 14 1.4.1.2 Operační program ţivotní prostředí... 15 1.5 VYSVĚTLENÍ VZNIKU, VÝZNAMU A OBJASNĚNÍ ZÁKLADNÍ PROBLEMATIKY ODPADŮ 15 1.5.1 Přímý vznik odpadu... 16 1.5.1.1 Minimalizace vzniku odpadů... 16 1.5.2 Moţnosti nepřímého vzniku odpadů... 17 1.5.2.1 Hutnictví... 17 1.5.2.2 Automobilový průmysl... 17 1.5.2.3 Separace elektrošrotu... 19 1.5.2.4 Ruční třídění... 19 1.5.3 Recyklace odpadů... 19 1.5.4 Moţnosti recyklace vybraných druhů odpadu... 23 1.5.4.1 Nekovové odpady... 23 2 PRAKTICKÁ ČÁST... 27 2.1 SEZNÁMENÍ SE SPOLEČNOSTÍ GLOBAL RECYCLING A.S.... 27 2.2 VYHODNOCENÍ SILNÝCH A SLABÝCH STRÁNEK PODNIKU... 27 2.2.1 Silné stránky... 27 2.2.2 Slabé stránky... 28 2.2.3 Příleţitosti... 28 2.2.4 Hrozby... 28
2.3 NÁVRHY ZKVALITNĚNÍ PROCESU SEPARACE ODPADŮ FORMOU DOKONALÉHO ROZTŘÍDĚNÍ MATERIÁLU... 29 2.4 ZPRACOVÁNÍ MATERIÁLU POMOCÍ SEPARAČNÍ LINKY... 29 2.4.1 Spalovací motory... 30 2.4.2 IZO-profily... 30 2.4.3 Barevné profily... 30 2.4.4 Chladiče... 30 2.4.5 Rafinační hliník... 30 2.4.6 Rafinační měď... 31 2.5 TECHNICKÝ POPIS SEPARAČNÍ LINKY... 31 2.5.1 Podávací dopravník zapuštěný do země... 32 2.5.2 Řetězový rotorový drtič... 32 2.5.3 Pásový dopravník ve tvaru L... 32 2.5.4 Zavěšený magnetický separátor... 33 2.5.5 Rozdělovací buben... 33 2.5.6 Vybírací ţlab pro ţelezné frakce... 33 2.5.7 Vybírací ţlab pro neţelezné frakce... 34 2.5.8 Vibrační stůl... 34 2.5.9 Eddy Current - separátor hliníku... 34 2.5.10 Kladivový mlýn... 34 2.5.11 Fluidní separátor... 34 2.5.12 Elektrodynamický separátor (vířivé proudy)... 35 2.6 NÁVRH ZVÝŠENÍ EFEKTIVITY PRÁCE V PODNIKU ZA POMOCÍ SOFTWAROVÉHO ŘEŠENÍ 35 2.6.1 Technické informace... 36 2.6.2 Řízení dat a uţivatelských účtů... 36 2.6.3 Moduly systému a jejich vlastnosti... 37 2.6.3.1 Výkup... 37 2.6.3.2 Vrátnice... 37 2.6.3.3 Mistr... 37 2.6.3.4 Účetní... 38 2.6.3.5 Správa... 38 2.6.3.6 Obchod... 38 2.7 NÁVRH ZMĚNY EVIDOVÁNÍ VYTŘÍDĚNÝCH MATERIÁLŮ... 39 2.8 VYHODNOCENÍ VÝSLEDNÉ EKONOMIKY A VYHODNOCENÍ PROSPĚCHU NAVRHOVANÝCH ŘEŠENÍ... 39 2.8.1 Ekonomické hodnoty zpracování materiálu... 39 2.8.1.1 Průměrná marţe při zpracování materiálu... 39 2.8.1.2 Náklady na zpracování odpadu pomocí separační linky... 41 2.8.2 Propočet návratnosti investic do moderní technologie... 42 2.8.2.1 Měsíční náklady na provoz moderní technologie... 42 2.8.2.2 Náklady na stávající ruční zpracování odpadu... 43 2.8.2.3 Současná ekonomika ručního zpracování... 44
2.9 VÝSLEDNÉ POROVNÁNÍ EKONOMIKY A EFEKTIVITY SEPARACÍ... 45 2.10 OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY NAVRHOVANÝCH ŘEŠENÍ... 46 ZÁVĚR 47 ANOTACE... 48 LITERATURA A PRAMENY... 49 SEZNAM OBRÁZKŮ... 50 SEZNAM TABULEK... 51 SEZNAM PŘÍLOH... 52
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 1 ÚVOD Zpracování odpadů je jednou z činností, která provází lidskou práci od jejího historického počátku. Po desetiletích nehospodárného vyuţívání a často také ničení ţivotního prostředí neekologickými zátěţemi, dochází konečně ke změnám v praktickém, ekonomickém a ekologickém vyuţití či likvidací odpadů. I přes značnou medializaci tohoto celosvětového problému není tato činnost bohuţel ani v dnešní době pro běţného člověka samozřejmostí. Vývoj v tomto odvětví totiţ logicky postupuje od finálního zpracovatele, na dopravce přes shromaţďovatele, a teprve potom cílí na konečného původce odpadů. Z tohoto řetězce je patrné, ţe první a nejpřísnější poţadavky vţdy byly a jsou kladeny na konečného zpracovatele, který je při recyklaci povinen dodrţet stanovené emisní či jiné limity v návaznosti na veškeré související předpisy a nařízení. V dnešní době naštěstí dochází v rámci směrnice Evropské unie, která vstoupila v platnost v roce 2008, ke zpřísnění povinností nakládání s odpady také u dalších účastníků odpadového řetězce. Ve své práci se budu především zabývat činnostmi a povinnostmi shromaţďovatele. Budu analyzovat současný stav zpracování a přípravy materiálů v rámci podniku a pokusím se najít ekologické a především ekonomické zefektivnění samotné činnosti. Cílem této práce je také ukázat, jak zvýšit ziskovost a konkurenceschopnost podniku, pomocí vlastní efektivní recyklace materiálů a díky jeho ideálnímu kvalitativnímu roztřídění umoţnit prodej hutí za maximální trţní cenu. Ukáţu, ţe ekologie i ekonomika nemusí být zákonitě v rozporu, naopak předvedu, ţe si mohou být vzájemně velmi prospěšné. Jen málokdo si uvědomuje, ţe za pojmem zpracování odpadů nemusí být pouze huť, spalovna či skládka, ale můţe to být také moderní separační linka umístěná v čistých prostorech, která je maximálně šetrná k ţivotnímu prostředí. Pokud opustíme teoretické úvahy o veřejném mínění a úhlu pohledu na naše téma, přivítá nás kaţdodenní realita exhalací z nadměrné přepravy materiálu, nevzhledné skládky nezpracovaného materiálu a prašné separační linky s levnou pracovní sílou, kde se odděluje pomyslné zrno od plev. Přestoţe periodická tabulka je z pohledu potřeb výrobních surovin víceméně ustáleným seznamem prvků, tak v rámci nových inovací ve stávajících výrobních procesech dochází i v tomto oboru zpracování odpadových materiálů k pozitivnímu vývoji. Skupinou, která ţene tento obor kupředu, jsou pak objevy nových
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 2 technologií ve vytřídění, kdy lze najednou z určitého typu odpadu levněji nebo efektivněji vytěţit poptávaný materiál. Vzhledem k vysokým pořizovacím cenám separačních technologií a celkové provázanosti s ostatními odvětvími nereagují podniky na změny příliš pruţně. Tuto práci jsem se rozhodl vypracovat především z důvodu, ţe se touto problematikou jiţ několik let profesně zabývám a jsem zastáncem modernizací se zaváděním strojních technologií v odpadovém hospodářství. Jedině tímto způsobem je moţné konkurovat asijským firmám skupujícím v důsledku jejich levné pracovní síly v zemích EU druhotné suroviny. Cílem této práce je navrhnout takové ekologické řešení zpracování kovového odpadu, jenţ bude díky své komplexnosti zastřešovat separaci materiálu s maximálním vyuţitím potenciálu automatizace, minimalizace nákladů a emisí, spolu s co moţná nejmenším nasazením hrubé pracovní síly, která přinese vlastníkovi i ekonomický uţitek.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 3 1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Definice odpadu Jak jiţ bylo řečeno v úvodu, odpad provází lidstvo od svého vzniku. Ovšem v minulosti bez konzumního stylu ţivota a náročných průmyslových procesů byla míra produkce odpadu daleko niţší a samozřejmě nedocházelo k takovému zatěţování ţivotního prostředí škodlivými látkami, jako se tomu děje dnes. Dříve člověk produkoval odpadové látky převáţně rostlinného a ţivočišného typu, které bylo rovněţ moţné dále zpracovávat. S nástupem průmyslové výroby začaly vznikat odpadové látky, které lidé nedokázali dále vyuţít, a proto docházelo proto k jejich skladování. V této době se lidé začali poprvé váţně zabývat problematikou zpracování a ukládání odpadů. Odpad je široký pojem, zastřešující mnoho materiálů. Z tohoto důvodu je vhodnější pouţívání termínu druhotná surovina. Česká legislativa definuje odpad dle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů 1 následovně: Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Při určování typu materiálu je nutné rozdělovat pojmy odpad a vedlejší produkt, který vzniká jako nedílná součást výroby a jeho další vyuţití je předem zajištěno. Jako kovový pak chápeme takový odpad, který obsahuje ţelezné i neţelezné kovy, jako například měď, ţelezo, cín, mosaz, bronz či olovo. 1 Česká republika. ZÁKON č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, Částka 54, s. 2.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 4 1.2 Legislativa 1.2.1 Legislativa ČR Česká legislativa odpadového hospodářství se dělí na zákony, vyhlášky a nařízení vlády. Nejdůleţitější částí této legislativy je zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, který byl novelizován k 1. 1. 2009. Zákon je klíčový v tom, ţe přesně vymezuje pojem odpad, pravidla pro předcházení jeho vzniku a nakládání s odpady. Dále se věnuje popsání práv a povinností osob v odpadovém hospodářství a vymezuje pozici veřejných orgánů. Následujícím druhům odpadů se tento zákon nevěnuje, jsou popsány ve zvláštních zákonech: 1. radioaktivní odpady; 2. nezachycené emise znečišťujících látek; 3. odpady drahých kovů; 4. odpady z hornické činnosti; 5. odpadní vody; 6. mrtvá těla a jejich části; 7. odpady z munice, výbušnin a trhavin; 8. vytěţené sedimenty z říčních toků a vodních nádrţí, odpady z hlušin a zemin a odpad z terénních úprav.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 5 1.2.2 Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. Zákon 2 vymezuje následující základní pojmy: Nebezpečný odpad je takový odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností, které jsou uvedeny v následující tabulce: Kód Nebezpečná vlastnost Tabulka 1 Nebezpečné vlastnosti odpadů H1 výbušnost MŢP H2 oxidační schopnost MŢP H3-A vysoká hořlavost MŢP H3-B hořlavost MŢP H4 dráţdivost MZd H5 škodlivost zdraví MZd H6 toxicita MZd H7 karcinogenita MZd H8 ţíravost MZd H9 infekčnost MZd H10 teratogenita MZd H11 mutagenita MZd H12 H13 schopnost uvolňovat vysoce toxické a toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami schopnost uvolňovat nebezpečné látky do ţivotního prostředí při odstraňování Pověření k hodnocení vlastnosti vydává MŢP MŢP H14 ekotoxicita MŢP Vysvětlivky: MŢP- Ministerstvo ţivotního prostředí MZd-Ministerstvo zemědělství 2 Česká republika. ZÁKON č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů, Česká
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 6 Komunální odpad jako veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Odpadovým hospodářstvím je definována činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností Nakládání s odpady je v zákoně vymezeno jako shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů. Jako sběr odpadů zákon definuje soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Pojem recyklace odpadů je definován jako jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů; recyklací odpadů není energetické využití a zpracování na výrobky, materiály nebo látky, které mají být použity jako palivo nebo zásypový materiál. 1.2.2.1 Povinnosti, vyplývající ze zákona 1. Povinností kaţdého původce odpadu je při vykonávané činnosti předcházet vzniku odpadů, omezovat výši jeho mnoţství a nebezpečné vlastnosti. Ty odpady, které i přes tuto snahu vznikly, musí být vyuţity, popřípadě zlikvidovány způsobem, republika. 2009, Částka 54, s. 2-5.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 7 který neohroţuje lidské zdraví a kvalitu ţivotního prostředí. Způsob odstranění těchto odpadů musí být v souladu s tímto zákonem. 2. Právní subjekt, který se věnuje výrobě, má povinnost ji provádět tak, aby omezil vznik dále nevyuţitelných odpadů, zejména nebezpečných. U výrobků, uváděných na trh, pak vzniká výrobci povinnost uvádět v přiloţené dokumentaci či na obalu výrobku informace o způsobu vyuţití nebo odstranění nespotřebovaných částí. 3. Prvotnímu původci odpadu vzniká ze zákona povinnost nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem, který je v tomto zákoně uveden, jakoţto i ostatními předpisy, které se týkají ţivotního prostředí a dalšími zvláštními předpisy. 4. Pokud zákon nestanoví jinak, s odpady, které jsou v tomto zákoně definovány, lze nakládat pouze v těch zařízeních, kde to zákon umoţňuje. Při této činnosti nesmí být ţivotní prostředí a lidské zdraví vystavovány jakémukoliv riziku. 5. Zákon dále přesně definuje, za jakých podmínek můţe být proveden převod vlastnictví odpadu, vyjma vzorků pro zkoušky a rozbory a jiných stanovených výjimek. 6. Je zakázáno míchat či ředit odpady za účelem splnění kritérií pro uloţení na skládku. Stejně tak není dovoleno mísení nebezpečných odpadů, a to jak navzájem, tak s ostatními odpady. Výjimku můţe udělit pouze příslušný krajský úřad. 7. Původci přísluší povinnost odpad řádně označit.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 8 8. Zákon o odpadech 3 udává, ţe na odpady perzistentních organických znečišťujících látek a PCB, odpadní oleje, baterie a akumulátory, kaly z čistíren odpadních vod a další biologicky rozložitelné odpady, odpady z výroby oxidu titaničitého, odpady azbestu, autovraky a elektrická a elektronická zařízení se vztahuje zvláštní část zákona, která blíţe vymezuje povinnosti při nakládání s těmito odpady a výrobky. 9. Zákon definuje povinnost zpětného odběru bez nároku na odměnu, například baterií, minerálních olejů, pneumatik, výbojek a zářivek či chladniček. 10. Provozovatelům zařízení, která nakládají s odpady, vzniká dle zákona povinnost vţdy kaţdoročně zasílat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností souhrnné hlášení o nakládání s odpady, pokud za uplynulý kalendářní rok nakládali s více neţ 100 kilogramy nebezpečných nebo se 100 tunami jakýchkoliv odpadů. 11. Zákon definuje podmínky pro převzetí a zpracování autovraků a udává jejich zpracovatelům povinnost zasílat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností údaje o zpracování autovraků. 1.2.2.2 Orgány, dotčené legislativou Mezi orgány, které provádí veřejnou správu v oblasti odp. hospodářství, patří: 1. Ministerstvo ţivotního prostředí; 2. Ministerstvo zemědělství; 3. Ministerstvo zdravotnictví; 4. Česká inspekce ţivotního prostředí; 5. celní úřady; 6. orgány veřejného zdraví; 7. krajské úřady; 3 Česká republika. ZÁKON č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, Částka 54, s. 26.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 9 8. obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady. Níţe je uvedený výčet dalších součástí odpadové legislativy: 1.2.2.3 Zákony 1. 185/2001 Sb., Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů; 2. 56/2001 Sb., Zákon o č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.; 3. 477/2001 Sb., Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů. 1.2.2.4 Vyhlášky 1. 116/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu označování vratných zálohovaných obalů; 2. 237/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků; 3. 294/2005 Sb., Vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich vyuţívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady; 4. 341/2008 Sb., Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozloţitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich vyuţívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozloţitelnými odpady); 5. 351/2008 Sb., Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů;
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 10 6. 352/2005 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bliţších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady); 7. 352/2008 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízeních ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toků vybraných autovraků (o podrobnostech nakládání s autovraky); 8. 353/2005 Sb., Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb., a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů ; 9. 374/2008 Sb., Vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů; 10. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů; 11. 376/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí a Ministerstva zdravotnictví o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů; 12. 381/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů); 13. 382/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí o podmínkách pouţití upravených kalů na zemědělské půdě; 14. 383/2001 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady; 15. 384/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlorordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší neţ 60 mg/kg (o nakládání s PCB); 16. 641/2004 Sb., Vyhláška MŢP o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence;
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 11 1.2.2.5 Nařízení vlády 1. 111/2002 Sb., Nařízení vlády, kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů; 2. 197/2003 Sb., Nařízení vlády o Plánu odpadového hospodářství České republiky. Legislativa týkající se odpadů, která je zahrnuta v českém právním řádu, je postupně slaďována se směrnicemi Evropské unie. Například Juchelková 4 uvádí, ţe Směrnice rady EU 89/369/ES, 89/429/ES a 94/67/ES týkající se spalování odpadů, jsou respektovány prováděcími předpisy k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů. Režim nakládání s nebezpečnými odpady je přizpůsoben požadavkům Směrnic Rady EU 91/689/ES a 94/31/ES o nebezpečném odpadu a další. Klíčovým bodem pro odpadovou legislativu České republiky bylo schválení nové evropské směrnice o odpadech v roce 2008. 1.3 Legislativa Evropské unie 1.3.1 Směrnice o odpadech č. 75/442 Dne 17. června 2008 přijal Evropský parlament novou rámcovou směrnici o odpadech, která je mnohem konkrétnější, neţ doposud platná směrnice z roku 1975. Tato směrnice č.75/442 byla od svého vzniku několikrát měněna, především z důvodu nesouladu s poţadavky odpadové politiky Evropské unie. Za účelem lepší přehlednosti a sjednocení odpadových programů členských států byla v roce 2006 nahrazena novou směrnicí č.2006/12. Tímto krokem došlo k vytvoření zcela nové normy a zároveň byly 4 JUCHELKOVÁ, Dagmar. Likvidace a využití odpadů. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2000. 73 s. ISBN 80-7078-747-3, s. 13.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 12 výrazně zjednodušeny dosavadní platné směrnice, protoţe nový dokument sjednotil i směrnice o odpadech a likvidaci nebezpečných olejů. Během procesu tvorby nového dokumentu bylo podáno více neţ 400 pozměňovacích návrhů a směrnice byla schválena ve druhém čtení 651 hlasy, 19 europoslanců bylo proti a 16 se jich zdrţelo. Členské státy byly zavázány povinností začlenit tuto směrnici do své legislativy do 24 měsíců od prvního dne její platnosti. Dokument definuje například způsoby nakládání s odpady na celém území Evropské unie, kontrolu nebezpečného odpadu či odpovědnost výrobce. Níţe je výčet důleţitých oblastí, kterým se směrnice věnuje: 1.3.2 Hierarchie nakládání s odpady Směrnice definuje pětistupňovou hierarchii pro způsob, jak nakládat s odpady: 1. předcházení vzniku odpadu; 2. opětovné pouţití; 3. materiálové vyuţití; 4. jiné vyuţití (např. energetické); 5. odstranění. Státy mají povinnost zajistit, aby všechny odpady prošly bodem vyuţití této stupnice. Aţ pokud není moţné odpad vyuţít, je dovoleno dopad bezpečně zlikvidovat. 1.3.3 Princip soběstačnosti Státům Evropské unie vzniká povinnost zajistit funkčnost odpovídající sítě, které budou slouţit k likvidaci odpadů a zařízení, která umoţní opětovné vyuţití komunálního odpadu. Při budování a provozu této sítě mohou jednotlivé státy spolupracovat. Členský stát zároveň můţe zakázat dovoz odpadu do spaloven, které leţí
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 13 na jeho území. Odpady musí být likvidovány či vyuţity v co moţná nejbliţším určeném zpracovatelském provozu. 1.3.4 Zákaz míchání nebezpečných odpadů Směrnice nově stanovuje zákaz míchání jednotlivých nebezpečných odpadů, jako jsou například odpadní oleje a jedy. Dále jsou přesně definovány jednotlivé druhy odpadů, moţnosti jejich vyuţití a průběh schvalovacího řízení. 1.3.5 Recyklace a prevence vzniku odpadů Ve směrnici jsou zakotveny konkrétní cíle pro podíl recyklovaného a nového materiálu. Jedním z cílů je funkční separace papírů, skla, kovů a plastů do roku 2015. Do konce roku 2020 je vytyčen cíl pro recyklaci 50 % komunálního odpadu a 70% demoličních a stavebních odpadů. 1.4 Dotace a jejich využití v oblasti třídění materiálů 1.4.1 Státní fond životního prostředí Státní fond ţivotního prostředí České republiky je státní orgán, který je přímo podřízen Ministerstvu ţivotního prostředí ČR a je významným finančním zdrojem, který slouţí k podpoře ochrany ţivotního prostředí. Fond vznikl na základě zákona č. 338/1991 Sb., o Státním fondu ţivotního prostředí jako jeden ze základních pilířů environmentální politiky České republiky. Fond získává finanční prostředky především z poplatků za znečišťování ţivotního prostředí a úroků pocházejících z půjček, které souvisí s jeho činností. Fond je rovněţ zprostředkujícím orgánem pro evropské dotace z Operačního programu Infrastruktura a Operačního programu Ţivotní prostředí.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 14 1.4.1.1 Národní programy Fond podporuje ze státních zdrojů na základě směrnice č.6/2010, o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu ţivotního prostředí České republiky, která je platná od 1. května 2010. Podpořit projekty, na které se nevztahuje podpora Evropské unie z Operačního programu Infrastruktura a Operačního programu Ţivotní prostředí, lze formou dotace, půjčky nebo kombinací obou variant. V roce 2010 byla vypsána podpora pro následující oblasti: 1. Program ochrany ozonové vrstvy Země; 2. Program na podporu výkupu pozemků ve zvláště chráněných územích, jejich ochranných pásmech a významných krajinných prvcích; 3. Program podpory environmentálního vzdělávání, osvěty a poradenství; 4. Program podpory obcí leţících v regionech národních parků; 5. Program podpory zajištění monitoringu vod; 6. Program na podporu systému pro nakládání s autovraky; 7. Program podpory předkladatelů návrhů projektů z fondů EU; 8. Program na podporu druhové diverzity neprodukčních rostlin a zachování jejich genových zdrojů; 9. Program pro vítěze ocenění Zelená stuha a Zelená stuha ČR - péče o zeleň a ţivotní prostředí; 10. Program na podporu obcí, na jejichţ území byl vyhlášen krizový stav v důsledku povodní. O podporu mohou ţádat veřejné i soukromé subjekty a vypisované oblasti bývají přizpůsobovány dlouhodobým i aktuálním ekologickým poţadavkům, ve vyhlašovaných výzvách bývají rovněţ pravidelně začleňovány programové podpory pro zefektivnění nakládání s odpady.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 15 1.4.1.2 Operační program životní prostředí Hlavním účelem tohoto programu je podpora zlepšování kvality ţivotního prostředí. Program je platný od roku 2007 do roku 2013 a o podporu mohou ţádat státní organizace, kraje, obce a jejich sloţky, ze soukromé sféry pak podniky, podnikatelé, fyzické osoby a další. Díky plánovanému rozdělení 4,92 miliardy eur je tento operační program z pohledu vynaloţených prostředků druhým největším v České republice. Prioritní osa č. 4 s názvem Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěţí se pak zaměřuje na zpracování, likvidaci a separaci odpadů a na odstranění ekologických škod z předchozích činností. Oblast č. 4.1 Zkvalitnění nakládání s odpady je pak podporována aţ do výše 85% z Fondu soudrţnosti a 5% z českého státního rozpočtu, při minimálním rozpočtu projektu ve výši 0,5 milionu Kč a maximální výší 50 milionů Kč. Operační program podporuje následující typy projektů: 1. integrované systémy nakládání s odpady; 2. systémy odděleného sběru, skladování a manipulace s odpady; 3. zařízení na vyuţívání odpadů, zejména na třídění a recyklaci; 4. rekultivace a odstranění skládek; 5. odstraňování starých ekologických zátěţí. 1.5 Vysvětlení vzniku, významu a objasnění základní problematiky odpadů Odpady mohou vznikat například při výrobě, konečném opracovávání výrobků či jako zmetkové kusy, nebo vytříděním jiţ existujícího materiálu. Pro lepší přehlednost dělíme vznik odpadů na přímý a nepřímý. V prvním případě vzniká odpad například při produkci, jako nadbytečný a nevyuţitý materiál či jako vedlejší produkt činnosti. Nepřímý vznik odpadu chápeme jako vytřídění odpadu z jiţ existujícího materiálu.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 16 1.5.1 Přímý vznik odpadu Přímé producenty odpadu dělíme na podniky a fyzické osoby, respektive obce. Český statistický úřad udává v následující tabulce přehled produkce odpadů v České republice dle oblasti vzniku. Tabulka 2 Produkce odpadů v České republice v roce 2009 5 Celkem (t) v tom: nebezpečné ostatní Produkce odpadů celkem 24 235 648 1 510 825 22 724 823 v tom: z podniků 20 513 768 1 494 765 19 019 002 z toho: zemědělství, lesnictví a rybářství 176 316 6 016 170 300 těţba a dobývání 131 928 17 998 113 930 zpracovatelský průmysl 4 231 948 532 818 3 699 129 výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu 1 720 681 24 644 1 696 037 činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi 1 974 712 616 029 1 358 683 stavebnictví 10 016 269 174 711 9 841 558 doprava a skladování 243 200 40 610 202 590 z obcí 3 721 881 16 060 3 705 821 z toho komunální odpad 3 309 667 6 978 3 302 689 1.5.1.1 Minimalizace vzniku odpadů Jako nejvýhodnější způsob likvidace odpadů je zcela logicky povaţováno předcházení jejich vzniku, čímţ je dle Juchelkové 6 moţné docílit minimalizace mnoţství 5 Český statistický úřad [online]. Produkce, vyuţití a odstranění odpadu v roce 2009. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/produkce_vyuziti_a_odstraneni_odpadu_v_roce_2009>. 6 JUCHELKOVÁ, Dagmar. Likvidace a využití odpadů. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2000. 73 s. ISBN 80-7078-747-3, s. 27.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 17 odpadů v rozmezí od 30 % do 50 %. Pokud jsou vyčerpány veškeré moţnosti sniţování produkce odpadů ve výrobě, další variantou je vhodné třídění a označování produkovaných odpadů či recyklace vedlejších produktů výroby. V případě přímé recyklace ve výrobě však můţe docházet ke sniţování kvality materiálu. Třídění odpadů je proto ve výrobě nejvhodnější pouţít v takových případech, kdy vzniká menší počet druhů odpadů, a to především z ekonomických a technologických důvodů, kdy provozní náklady na třídění mohou značně ovlivňovat koncovou cenu výrobku. 1.5.2 Možnosti nepřímého vzniku odpadů 1.5.2.1 Hutnictví Výroba kovů je energeticky náročný proces, kterému navíc předchází doprava značného mnoţství surového materiálu. Pří hutnictví vzniká mnoho odpadních produktů ve všech skupenstvích. Hutnictví má přímý a nepřímý dopad na ţivotní prostředí, zejména produkcí prachu, hluku, nadměrného tepla a spotřebou elektrické energie. Při výrobě surového ţeleza vzniká vysokopecní struska, která se však zpracovává do formy granulátu s následným vyuţitím například ve stavebnictví, proto ji nevnímáme jako klasický kovový odpad. Při válcování plechu vznikají hrubé okuje, které jsou díky své čistotě ihned recyklovány přímo ve válcovně. Obecně v hutním průmyslu vzniká značné mnoţství tuhých odpadů, z nichţ některé jsou pro svůj nízký obsah škodlivin znovu recyklovány, zpravidla v provozech, kde vznikly. 1.5.2.2 Automobilový průmysl Vzhledem ke stále častější obměně vozového parku dochází v posledních letech k meziročnímu nárůstu počtu přijatých autovraků jejich zpracovateli. Vzhledem k mnoţství různých kovů, pouţívaných v automobilovém průmyslu, je zpracování autovraků jednou z často pouţívaných způsobů získávání kovového odpadu.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 18 Postup při likvidaci autovraku: 1. vypuštění veškerých provozních kapalin pohonných hmot, olejů, chladicích kapalin, brzdové kapaliny, popř. hydraulických kapalin; 2. demontáţ baterie baterie je dále zpracovávána; 3. demontáţ veškerých částí a jejich roztřídění na kovové a nekovové části. Juchelková 7 (1000kg): udává následující podíl jednotlivých materiálů v průměrném vozidle 1. ocel: 56,5%; 2. litina: 11%; 3. lehké slitiny: 3,4%; 4. olovo, měď, zinek a jejich slitiny: 2,5%; 5. sklo: 4,5%; 6. barvy, laky: 5,5%; 7. pryţ: 6,0%; 8. plasty: 10,4%. U autovraků poměr jednotlivých materiálů záleţí na roku výroby, u starších vozidel můţe být podíl kovů aţ 71% na úkor 6% plastů. Čistý kovový odpad, získaný vymontováním z automobilu, jako jsou například holé karoserie, plechové a hliníkové disky kol, nápravy, je přímo expedován k recyklaci. Odpad s obsahem různých kovů, jako jsou například motory, hlavy motorů, převodovky a podvozkové součásti, je dále separován ručním tříděním či strojním zpracováním. 7 JUCHELKOVÁ, Dagmar. Likvidace a využití odpadů. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2000. 73 s. ISBN 80-7078-747-3, s. 26.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 19 1.5.2.3 Separace elektrošrotu Vlivem značného nárůstu výroby elektronických zařízení, coţ má přímý vliv i na produkci elektrošrotu, je separace tohoto materiálu výhodná jak z ekologického, tak z ekonomického hlediska. Při výrobě elektronických zařízení se pouţívají nejen kovy jako měď či hliník, ale i drahé kovy, jako například zlato, platina či křemík, paladium, stříbro, nikl. Pořízení technologie pro separaci takových materiálů je sice nákladné, ale značně rentabilní. Obsah materiálu v běţném osobním počítači: 1. ţelezný šrot 48%; 2. barevné kovy 26,1%; 3. plasty, sklo 13,4%; 4. díly pro opětovné pouţití 5,0%; 5. hliník a drahé kovy 3,4%; 6. vodičové desky (s obsahem drahých kovů) 3,0%; 7. přímo recyklovatelné kovy 0,8%; 8. zvláštní látky (oleje, tuky, baterie) 0,3%. 1.5.2.4 Ruční třídění Ruční třídění je prováděno zpravidla na třídící lince, kde skupina pracovníků manuálně odděluje jednotlivý materiál. K dopravě i při třídění se pouţívají nakladače a vysokozdviţné vozíky, materiál bývá v případě potřeby před vyloţením na separační linku či stolici drcen či stříhán nebo jinak mechanicky upravován. 1.5.3 Recyklace odpadů Recyklaci je vyuţívání výrobních, zpracovatelských a spotřebních odpadů a látek a energií v původní nebo pozměněné formě. Recyklace se dělí podle způsobu provedení na přímou, kdy je materiál znovu pouţit bez jakékoliv další úpravy, a nepřímou, kdy
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 20 dochází před opětovným vyuţitím materiálu k jeho úpravě. Recyklace je důleţitou částí řetězce toku surovin, a to z následujících důvodů: 1. Ekonomický recyklace sniţuje náklady na likvidaci odpadů a na druhotné suroviny jako celek. 2. Ekologický sniţuje ekologickou zátěţ. 3. Energetický dochází k uspoření vydané energie na výrobu materiálů a jejich dopravu. 4. Technologický v některých případech existuje technologická nutnost pouţívat druhotné suroviny, časová omezenost zdrojů primárních surovin. Recyklace kovových odpadů má však různá omezení, jako například: 1. Technické a materiálové při výrobě některých produktů je nezbytné pouţívat pouze primární suroviny, vliv nečistot, náročnost separace materiálů. 2. Technologické existence vhodné recyklační technologie, vliv ekonomických faktorů, rozdíl mezi cenou primární a druhotné suroviny. 3. Ekologické porovnání výše vlivu při uţití primární a druhotné suroviny na ţivotní prostředí. 4. Legislativní a organizační problémy nevhodná úprava zákonů, vyhlášek a nařízení vlády, neexistující podpora ze strany státu, decentralizace sběru odpadu a jeho následného vyuţití. 5. Psychická bariéra nedostatečná informovanost o vlivu odpadů na ţivotní prostředí a o zdrojích druhotných surovin. Jak vyplývá z výše uvedených omezení, k úplné recyklaci odpadů by mohlo docházet pouze hypoteticky. Nicméně zvýšení míry recyklace vyprodukovaných odpadových materiálů je jak politickým, tak ekologickým a tudíţ i celospolečenským cílem. Vzhledem k tomu, ţe rentabilita recyklace u jednotlivých druhů odpadů je různá, ovlivňuje jí celá řada faktorů, jako například přepravní vzdálenost, výtěţnost materiálu,
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 21 mnoţství emisí při recyklaci, či kvalita výstupního materiálu, je nezbytné definovat jejich zhodnotitelnost. Juchelková 8 udává, ţe pro ocenění potenciálu recyklace stanovit pět následujících kritérií: 1. Jednotné suroviny, identifikace suroviny, použitelné množství. 2. Minimální materiálová mnohotvárnost. 3. Informovanost a motivace občanů. 4. Tříděný sběr již na místě vzniku odpadu. 5. Zajištěný odbyt nových materiálů, jejich použitelnost a schopnost konkurence na trhu. 8 JUCHELKOVÁ, Dagmar. Likvidace a využití odpadů. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2000. 73 s. ISBN 80-7078-747-3, s. 21.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 22 Český statistický úřad uvádí způsob nakládání s odpady v roce 2009 z pohledu poměrů hmotností jednotlivých vyuţití: Tabulka 3 Způsob nakládání s odpady v České republice v roce 2009 9 Celkem (t) v tom: nebezpeč ostatní Nakládání s odpady celkem 27 658 315 ný 2 259 25 398 346 v tom: 969 Využití celkem 8 344 875 499 735 7 845 140 z toho: R1 vyuţití jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie 578 189 66 554 511 635 R2 získání/regenerace rozpouštědel 815 815 - R3 získání/regenerace organických látek (mimo kompostování) 412 764 47 412 717 R4 recyklace/znovuzískání kovů 1 753 763 101 999 1 651 764 R5 a recyklace/znovuzískání kovových sloučenin ostatních anorganických materiálů 3 097 321 46 089 3 051 232 R9 rafinace pouţitých olejů nebo jiný způsob opětného 2 336 i.d. i.d. R10 pouţití aplikace olejů do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje 318 297 i.d. i.d. R11 ekologii jiný způsob vyuţití odpadů 490 068 170 972 319 096 R12 předúprava odpadů k aplikaci některého z postupů 1 606 014 108 973 1 497 041 R13 R1 skladování aţ R11 materiálů před aplikací některého z postupů uvedených 84 143 183 83 959 Odstranění celkem pod označením R1 aţ R12 5 562 671 788 683 4 773 988 z toho: D1 ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu 4 143 618 43 834 4 099 784 D2 úprava půdními procesy 3 016 i.d. i.d. D4 ukládání do povrchových nádrţí 124 233-124 233 D8 biologická úprava 509 484 196 293 313 190 D9 fyzikálně-chemická úprava 527 413 472 486 54 927 D10 spalování na pevnině 74 975 62 325 12 650 D13 úprava sloţení nebo smíšení odpadů před jejich odstraněním 108 622 6 063 102 559 D14 některým úprava jiných z postupů vlastností D1 aţ odpadů D12 před jejich odstraněním některým z 9 713 3 368 6 345 D15 postupů skladování D1 odpadů aţ D13 před jejich odstraněním některým z postupů 22 467 480 21 987 Ostatní způsoby uvedených pod označením D1 aţ D14 13 750 770 971 552 12 779 218 celkem z toho: N1 vyuţití odpadů na terénní úpravy 5 845 867 213 830 5 632 036 N2 předání kalů ČOV k pouţití na zemědělské půdě 52 583 i.d. i.d. N5 zůstatek na skladu k 31. 12. 3 545 775 338 932 3 206 843 N7 vývoz odpadu do členských 1 518 005 9 599 1 508 406 N17 zemí vývoz EU odpadu do zemí mimo EU 21 544-21 544 N8 předání (dílů, odpadů) pro opětovné pouţití 41 092 680 40 412 N9 zpracování autovraků 77 375 57 421 19 955 N10 prodej odpadu jako suroviny 697 816 11 632 686 185 9 Český statistický úřad [online]. Produkce, vyuţití a odstranění odpadu v roce 2009. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/produkce_vyuziti_a_odstraneni_odpadu_v_roce_2009>.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 23 N11 vyuţití odpadu na rekultivace skládek 550 402 17 623 532 779 N12 ukládání odpadů jako technologický materiál na zajištění skládky 942 316 115 103 827 213 N13 kompostování 232 137 i.d. i.d. N14 biologická dekontaminace 193 429 183 424 10 005 N18 zpracování elektroodpadů 32 430 23 298 9 132 1.5.4 Možnosti recyklace vybraných druhů odpadu 1.5.4.1 Nekovové odpady Komunální odpad Zákon o odpadech č.185/2001 Sb. 10 popisuje komunální odpad jako veškerý odpad, vznikající na území obce při činnosti fyzických osob s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob. Průměrné sloţení domovního odpadu: 1. papír 22 %; 2. plasty 13 %; 3. sklo 9 %; 4. nebezpečný odpad 3 %; 5. biologický odpad 18 %; 6. ostatní - 35 %. 10 Česká republika. ZÁKON č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, Částka 54, s. 3.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 24 Použitý papír Recyklace papíru má vzhledem k míře ekologické zátěţe značně pozitivní vliv na stav ţivotního prostředí. Dle výzkumů občanského sdruţení Arnika 11 lze v případě papírového odpadu provést 4 aţ 6 recyklačních cyklů a kaţdá recyklovaná tuna materiálu můţe ušetřit aţ 5 kubických metrů dřeva. Pokud však papír obsahuje větší mnoţství tiskařských barev, je jeho recyklace energeticky náročná, coţ bývá kompenzováno přidáváním nového bílého materiálu. Materiál z demolic Poměr obsahů jednotlivých materiálů je závislý na charakteru demolované stavby. Obvykle je odpad tvořen následujícím poměrem materiálů: 1. tvárnice, cihly, beton 65%; 2. kovový odpad - 15%; 3. dřevo 15%; 4. sklo 5%. Rozdrcené betonové části, cihly a pojiva jsou opět přidávány do nových stavebních materiálů, sklo je vyuţíváno k výrobě izolačních materiálů. Kovový šrot je pak dle poměru obsahu jednotlivých kovů zpracováván způsoby popsanými níţe. Asfalt Oxidované a tvrzené zbytky materiálu s přibliţně 6 % bitumenového podílu mají nejčastěji podobu hrudek či kusů, které vznikají při stavební činnosti, nejčastěji v oboru 11 Arnika [online]. 2010 [cit. 2010-11-28]. Recyklace papíru. Dostupné z WWW: <http://www.odpady.arnika.org/recyklace-papiru>.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 25 dopravy. V případě opětovného vyuţití asfaltového odpadu existuje řada moţností, nejčastěji bývá odpad tepelně zpracován a poté přimícháván k novému asfaltu. Nová asfaltová směs můţe obsahovat aţ 15% původního odpadu. Obvyklým způsobem je rovněţ rozdrcení, a poté vyuţití tohoto materiálu jako štěrku nebo suché stavební výplně. Katalyzátory Tyto součástky obsahují drahé kovy, jako například nikl, molybden, kobalt, paladium či platinu. Katalyzátory jsou nejčastěji zpracovávány v chemickém průmyslu, kde jsou z nich různými způsoby získávány výše zmíněné vzácné kovy. Měď Jedná se o kov, který je velmi snadno recyklovatelný, a to za dosaţení téměř původní kvality, jako je čistá surovina. Nejčastěji se recykluje z kabelů a klempířských materiálů, měděné izolace, různých slitin, jako jsou například bronz, mosaz, klenotnické a mincovní slitiny či dentální slitiny. Cín Pouţívá se především v elektrotechnickém průmyslu a v potravinových obalech, proto bývá často získáván z plechovek od nápojů a potravin. Z jedné tuny takového materiálu lze získat aţ čtyři kilogramy čistého cínu. Hliník Vzhledem ke svým vlastnostem se pouţívá v energetice, strojírenství, při výrobě dopravních prostředků a v potravinářství, nejčastěji ve formě plechovek a uzávěrů lahví, oken, hliníkových profilů či stavebního materiálu.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 26 Železný šrot Ţelezný šrot je vyuţíván k výrobě oceli. Vzhledem k energetické náročnosti výroby oceli z ţelezné rudy je pouţití ţelezného šrotu v hutním průmyslu velmi výhodné. Ocel se dle poţadavků na vlastnosti vyrábí různými způsoby za vyuţití dalších kovů. Při recyklaci je moţné tyto kovy, jako například hliník či zinek, opět od ţeleza oddělit. Další druhy kovového odpadu Často zpracovávaným kovovým odpadem jsou například hliníkové chladiče, karmy, hliníkové špony a třísky, loţiska, hliníkové ţaluzie, karoserie automobilů, motory, olověné trubky, elektromotory, tiskařské olovo, nosné stavební konstrukce apod. V tomto druhu odpadu bývají jednotlivé kovy zastoupeny v různém poměru, často smíšeny s nekovovým odpadem. Separace těchto materiálů je technologicky i ekonomicky náročná a i přes jednotlivé vyspělé technologie bývají vytěţené kovy znečištěné, coţ je činí méně vhodnými pro další zpracování. Tato vlastnost způsobuje problémy zejména při opětovném zpracování v hutích, kde je potřeba vícekrát opakovat tavbu materiálu, coţ má mimo jiné za následek vyšší emise, a tím i negativní vliv na ţivotní prostředí.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 27 2 PRAKTICKÁ ČÁST 2.1 Seznámení se společností Global recycling a.s. Společnost Global Recycling a.s. vznikla v roce 2010 jako podnik, jehoţ hlavním polem působnosti je oblast výkupu, zpracování a prodeje ocelového odpadu a barevných kovů. Podstatou fungování společnosti je odlišný pohled na chod podniku, kde se nejvyšší vedení snaţí o co nevyšší moţnou mobilitu svých pracovníků, kooperaci jednotlivých odborů společnosti za vyuţití nejmodernějších informačních technologií a strategického rozmístění poboček v těch zemích, kde situace na trhu vyţaduje rychlé a kvalitní manaţerské rozhodování. Společnost Global Recycling a.s. se v oblasti nákupu orientuje především na země bývalého východního bloku, čemuţ významně pomáhají nově zaloţené pobočky v Rumunsku a Bulharsku. Následné vytřídění umoţňuje materiál dále zpracovávat v hutním průmyslu, a to s minimální mírou zatíţení ţivotního prostředí. Zpracování kovového odpadu ve většině případů probíhá v pobočkách v České republice, kde je separovaný materiál následně expedován ke koncovým zákazníkům. 2.2 Vyhodnocení silných a slabých stránek podniku 2.2.1 Silné stránky 1. Flexibilita managementu. 2. Schopnost okamţité reakce na změny na trhu. 3. Logistické know-how. 4. Moţnost výkupu kovů za niţší ceny neţ konkurence (Bulharsko, Rumunsko). 5. Udrţitelný rozvoj společnosti.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 28 2.2.2 Slabé stránky 1. Centralizace řízení v České republice (Olomouc). 2. Pomalá vnitropodniková mezistátní komunikace. 3. Krátkodobé výkyvy ve financování poboček na nových působištích. 4. Velké skladové zásoby v centrále společnosti. 5. Porady probíhají pouze pomocí videokonferencí. 2.2.3 Příležitosti 1. Státní zakázky v zemích východní Evropy. 2. Moţnost splnění náročnějších ekologických norem s moţností zisku státních dotací. 3. Zvýšená poptávka po separaci odpadů. 4. Moţnost otevření poboček v přímořských státech díky zjednodušování legislativy. 5. Snazší dostupnost moderních separačních technologií. 2.2.4 Hrozby 1. Silná provázanost výkupních cen kovů a těţkého průmyslu, respektive globální stabilita hutnictví. 2. Druhotná platební neschopnost. 3. Vstup velkých společnosti z Číny a Indie na východní trhy (Bulharsko, Rumunsko, Bosna). 4. Vysoké úroky kontokorentních úvěrů. 5. Neplánované odstávky v provozu hutí.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 29 2.3 Návrhy zkvalitnění procesu separace odpadů formou dokonalého roztřídění materiálu Vzhledem ke komplikovanosti procesu separace materiálu, díky široké škále recyklovatelných odpadů v rámci různých úrovní výtěţnosti materiálů, doporučuji aplikovat soubor komplexních opatření, která povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti společnosti. Tímto také ke sníţení míry ekologické zátěţe, rozšíření zpracovávaného sortimentu a k co moţná nejefektivnějšímu zpracování separovaného materiálu. Prvním a nejdůleţitějším krokem tohoto souboru opatření je vybudování separační linky, která umoţní efektivní zpracování materiálu. Druhým krokem je pořízení informačního systému, který v provázanosti s touto separační technologií přinese moţnost operativního vyhodnocování výtěţnosti zpracování, zpětnou kontrolu obsahu jednotlivých dodávek a kompletní informace o pohybech materiálu v podniku. Třetí etapou zdokonalení procesu je změna současného systému evidence kovových odpadů, spolu s aplikací nových pravidel zatřídění materiálu do předchozích etap. 2.4 Zpracování materiálu pomocí separační linky Pro efektivní přechod od třídění pomocí ruční separace, kde je kromě jednoduché úpravy vstupního materiálu a manipulace s odpadem vyuţíváno především manuální pracovní síly, směrem k co moţná nejvyšší míře automatizace a moderních separačních technologií, je potřeba především jasně stanovit koncept technologie. Provést přípravu kvalitní projektové dokumentace a při samotné realizaci projektu, se co nejvíce věnovat provázanosti jednotlivých oblastí. Hlavním důvodem pro přechod k moderní technologii je omezená moţnost separace některých materiálů. Níţe je uvedený seznam odpadů, které je moţné za pomocí separační linky efektivně zpracovat.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 30 2.4.1 Spalovací motory Netříditelný těţký materiál, který obsahuje přibliţně velké mnoţství ţeleza, 15% aţ 25% hliníku a aţ 4% jiných barevných kovů. V současné době je prodáván zpracovateli kovošrotu hutím za cenu ţeleza. V této ceně tak nejsou zohledněné ostatní obsahované kovy. 2.4.2 IZO-profily IZO-profily obsahují vlisovaný plast, který je ručně neodstranitelný. Z tohoto důvodu dochází při tavení tohoto materiálu k velkým ekologickým zátěţím, které hutě musí promítnout do výkupní ceny. V případě odstranění plastu je moţné tento materiál prodávat zpracovatelům aţ o 35 % vyšší cenu, neţ v jeho původním stavu. 2.4.3 Barevné profily U tohoto materiálů dochází z důvodu obsahu barvy k překračování emisních limitů při tavbách, coţ má za následek niţší výkupní cenu, a to aţ o 15 %. 2.4.4 Chladiče Jedná se o materiál s různým obsahem barevných kovů, například CuAl, FeMs, FeMsAl, MsCu. Chladiče jsou lisované, kompaktní, ručně nedělitelné. Materiál není moţné při tavbě v hutích efektivně zpracovat. Separací toho typu materiálu lze získat čistou měď, hliník či mosaz. 2.4.5 Rafinační hliník Jedná se o litinový odpad z výroby s obsahem ţeleza, kde ţelezo je zalito v hliníkových komponentech, které nelze ručně odstranit. Obsah ţeleza sniţuje cenu materiálu aţ o 12 %.
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 31 2.4.6 Rafinační měď Často se jedná například o transformátorové vinutí, opředené sklolaminátovou páskou, ze kterého je čistá měď neodstranitelná ruční separací. Při spalování v hutích se ze sklolaminátu uvolňují karcinogenní látky, které značně ohroţují ţivotní prostředí. Základním principem zpracování výše uvedených odpadů moderními technologiemi je vţdy jejich destrukce na určitou frakci, na základě které dojde k oddělení jednotlivých materiálů, díky čemuţ můţe být provedeno na jednotlivých separačních strojích jejich vytřídění. Doba drcení jednotlivých materiálů je různá, podle jejich typu, obsahu, hustoty a sloţitosti zpracování, coţ vede k různým hodnotám času a nákladovosti zpracování. 2.5 Technický popis separační linky diagramu: Pro snazší orientaci je rozloţení jednotlivých modulů znázorněno na následujícím Obrázek 1 Schéma modulů separační linky
Moravská vysoká škola Olomouc, 2011 32 2.5.1 Podávací dopravník zapuštěný do země Podávací dopravník je vstupním bodem do separační linky. Z důvodu potřeby snadného dávkování materiálu je jeho první část zapuštěna do země, druhá pak stoupá do řetězového mlýna pod úhlem 30 stupňů. Po naloţení na profilovaný pohyblivý pás je odpad unášen do hrdla mlýna. Vlastnosti přepravníku jsou uvedeny v tabulce č.4 viz. Příl. 2. Technická specifikace podávacího přepravníku zapuštěného do země viz. Příl. 1, ukazuje moţnou podobu přepravníku. 2.5.2 Řetězový rotorový drtič Principem funkce tohoto zařízení je destrukce materiálu pomocí jeho vlastní setrvačnosti. Poté, co je do otěruvzdorného bubnu drtiče dopraven materiál, točící se řetěz jej neustále uvádí do pohybu, a ten se tak díky kinetické energii a tření rozpadá na menší frakce. Volba otáček drtiče a doba drcení je závislá na povaze zpracovávaného odpadu. Kvůli vysokému výkonu motoru, který pohání řetěz, se jedná o energeticky nejnáročnější bod celé separační linky. Během provozu drtiče je nutné zajistit vhodné odsávání, jelikoţ během drcení dochází ke zvýšení teploty materiálu, a tím i k odpařování zbytků olejů či jiných materiálů. Zároveň je nutné předejít zvýšené prašnosti, a tím i výbušnosti. Vlastnosti drtiče jsou uvedeny v Příl. 2, tabulka č. 5 Technická specifikace řetězového rotorového drtiče. obr.3 a obr.4 v Příl. 1 ukazují moţnou podobu drtiče. 2.5.3 Pásový dopravník ve tvaru L Tento dopravník je připevněn k výstupu z řetězového drtiče a slouţí k dopravě rozemletého materiálu do magnetického separátoru. Vlastnosti pásového dopravníku jsou uvedeny v Příl. 2, tabulka č. 6 Technická specifikace pásového dopravníku ve tvaru L. Příl. 1 ukazuje moţnou podobu pásového dopravníku.