Ochrana životního prostředí a zdraví při nakládání s obaly

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce Ochrana životního prostředí a zdraví při nakládání s obaly Jana Dosoudilová 2008/2009 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Ochrana ţivotního prostředí a zdraví při nakládání s obaly zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny.

2 2 Děkuji JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za odborné vedení této práce a za vstřícný přístup. Také děkuji své rodině za podporu, kterou mi vţdy věnovala.

3 3 OBSAH 1 Úvod Charakteristika nakládání s obaly prizmatem zákona o obalech Předmět právní regulace Subjekty právní regulace a jejich povinnosti Povinnost prevence Povinnost zpětného odběru Povinnost vyuţití odpadu z obalů Povinnost zápisu do Seznamu osob Povinnost evidence Zajišťovatel sdruţeného plnění povinností Spolupráce s podnikateli Spolupráce s obcemi Spolupráce s úpravci a zpracovateli Principy nakládání s obaly Úloha veřejné správy při nakládání s obaly Styčné body zákonů o odpadech a o obalech Nakládání s obaly z pohledu ochrany zdraví Ochrana veřejného zdraví Ochrana spotřebitele Ochrana před chemikáliemi Aktivizace veřejnosti při ochraně zdraví Nakládání s obaly z pohledu práva Evropských společenství Určující směry v odpadovém hospodářství Obalová problematika v evropském měřítku Styčné body směrnic o obalech a o odpadech... 53

4 4 4.4 Evropský akční program pro ţivotní prostředí Obalová problematika v judikatuře Spory projednávané před českými soudy Potravinářský obal jako ochrana lidského zdraví Vratný zálohovaný obal jako přínos ochraně ţivotního prostředí Spory projednávané u Soudního dvora Evropských společenství Duální systém zpětného odběru obalů Omezení na vnitřním trhu Obalová problematika v současné praxi Situace a trendy v balení potravin a nápojů Obalové materiály Soulad obalu a obsahu Nápojové obaly Otázka záloh Potravinové obaly budoucnosti Trendy prosazované v zájmu udrţitelného rozvoje Biopolymery Zajišťování udrţitelnosti Závěr Resumé Seznam pouţitých zdrojů... 94

5 5 1 Úvod S obaly dennodenně přichází do styku kaţdý z nás, neboť všichni jsme spotřebiteli. Všichni nakupujeme nejrůznější výrobky, které jsou v naprosté většině případů balené. Záleţí pak na konkrétním výrobku, jak je obal vrstevnatý či objemný a z jakých materiálů je proveden, neboť kupříkladu jemná elektronika má jiné nároky na transport a manipulaci neţ pár ponoţek. Obaly jsou velmi různorodé a v moderní spotřební společnosti dosahují vysoké kvalitativní a estetické úrovně, protoţe na nich závisí, zejména při přímém výběru v obchodě, zda se zákazník rozhodne pro určitý výrobek či ne. Z důvodu své atraktivnosti jsou obaly často předimenzované v tom smyslu, ţe je na ně pouţito více obalového materiálu a designérských příkras neţ je třeba k zabezpečení jeho ochranné a informační funkce. Vyspělé, ekonomicky rozvinuté společnosti spotřebovávají obrovské mnoţství výrobků, coţ souvisí s vysokým HDP, který produkují, potaţmo se stále rostoucími příjmy obyvatelstva. Spolu s nimi se zvyšují i výdaje, které jsou z velké části směřovány do oblasti spotřebního zboţí a potravin. Toto jsou výrobky, které se stávají hlavním zdrojem odpadu produkovaného domácnostmi, který se po vyhození do kontejneru stane směsným komunálním odpadem. Naštěstí se česká společnost zdá být ekologicky smýšlející a daří se jí obalové odpady ve velmi vysoké míře třídit do separačních kontejnerů slouţících k pozdější úpravě a zpracování tam vytříděných komodit. Nakládání s obaly však spočívá v něčem úplně jiném neţ v nakládání s obalovými odpady, i kdyţ spolu velmi těsně souvisí. V této diplomové práci se zabývám nakládáním s obaly a vlivem, který činnosti zahrnuté do nakládání s obaly mají na ţivotní prostředí a na zdraví lidí. Zvolené téma diplomové práce je značně rozvětvené a zabíhající do mnoha moţných souvislostí nakládání s obaly a ochrany dvou základních, ne-li nejdůleţitějších lidských hodnot, jakými jsou zdraví a zdravé ţivotní prostředí. Proto ve své práci zmíním jen některé vybrané aspekty dané problematiky. Cílem mé diplomové práce je popsat a analyzovat stávající legislativní i faktickou situaci týkající se obalové problematiky. Proto se věnuji českým a komunitárním právním předpisům upravujícím nakládání s obaly a s obalovými

6 6 odpady a zkoumám jejich obsah zejména ve vztahu k principům ochrany ţivotního prostředí a dosaţení trvale udrţitelného rozvoje. Obzvláště nakládání s obalovými odpady má veliký vliv na stav našeho ţivotního prostředí. Zvolený způsob vyuţití či odstranění konkrétního druhu obalových odpadů vţdy zatíţí určitou mírou konkrétní sloţky našeho ţivotního prostředí, coţ se zase projeví určitým stupněm znečištěním vod, půdy a ovzduší. Na samém počátku nakládání s obaly, coţ je legislativní pojem zahrnující několik činností, stojí výroba obalů. Výroba obalů je organizačně, finančně i technologicky náročná činnost, která má svá daná pravidla a omezení stanovená účinnými právními předpisy. Těchto předpisů je celá řada a jsou spíše technického a hygienického charakteru. Další fází nakládání s obaly je jejich distribuce či prodej konečnému spotřebiteli. Touto problematikou se zabývá podrobně zákon číslo 477/2001 Sb., o obalech, který stanoví podmínky, za nichţ je moţno uvádět obaly na trh a do oběhu. Tomuto právnímu předpisu, který je pro problematiku nakládání s obaly stěţejní, je věnována pozornost v první kapitole. Je zkoumán z hlediska svého předmětu, subjektů a jim uloţených povinností a rovněţ z hlediska poţadavků kladených na autorizovanou obalovou společnost a na orgány vykonávající státní správu v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů. Druhá kapitola se zabývá vlivem, jaký mají činnosti nakládání s obaly na zdraví lidí. Moţné negativní působení obalů na zdraví můţe vznikat uţ ve fázi výroby, pokud se při ní pouţívají nebezpečné látky a není zajištěna poţadovaná ochrana zdraví při práci. Škodlivé působení obalů na zdraví však nastává ve výrazné většině případů při styku nevhodného obalu s potravinou, která je do něj zabalena. Přenos částic z obalu na obalovaný výrobek je předmětem dlouhodobých výzkumů, a proto jiţ existuje podrobná legislativa, zejména zákon o potravinách a jeho prováděcí předpisy, která tuto problematiku právně ošetřuje. Odpovídajícím způsobem je chráněn také spotřebitel a to zejména z hlediska zajištění jeho úplné a pravdivé informovanosti o baleném produktu a často i o samotném obalu. Třetí kapitola pohlíţí na obalovou problematiku z hlediska právních předpisů Evropského společenství. Tento pohled je pouze rozsáhlejší svou šíří, protoţe rámcově upravuje nakládání s obaly a obalovými odpady na celém území Společenství. Co se týče obsahu, je opravdu v souladu s českým právním řádem, respektive český právní řád

7 7 je plně harmonizován s úpravou evropského práva tak, jak tomu má být. V této kapitole se hlavně blíţe zabývám prováděním zásad trvale udrţitelného rozvoje, které jsou hlavní náplní obou zkoumaných směrnic, tj. směrnice o obalech a obalových odpadech a směrnice o odpadech. Čtvrtá kapitola je exkurzem do světa soudnictví a snahou o praktické naznačení některých problémů spojených s výkladem a uplatňováním právních předpisů, které jsou středem zájmu této práce. Judikatura přímo související s problematikou nakládání s obaly není v českém prostředí nijak hojná, zato Evropský soudní dvůr se jí věnuje poměrně často. Před českými soudy se projednávají spíše případy nedovoleného nakládání s odpady, tudíţ jejich nedovolené spalování, skládkování či vypouštění do povrchových vod. Poslední kapitola je pokusem zachytit některé směry a trendy projevující se v současné praxi, v obalovém průmyslu, obalových materiálech, v distribučních systémech, v zajištění oběhu obalů, jejich opakovaném pouţívání a podobně. Pozornost je věnována potravinovým obalům, z toho důvodu, ţe jsou běţnou součástí našich ţivotů, jsme s nimi neustále ve styku a po tom, co za ně zaplatíme v obchodě, musíme se starat o to, jak s nimi naloţíme. Zahodíme je do odpadkového koše, odneseme k třídícím nádobám, znovu je naplníme nebo je vyuţijeme jinak? Toto rozhodování je, myslím, běţnému člověku při pohledu na obalovou problematiku nejbliţší, a proto je v různých obměnách přítomno v celém obsahu této práce. Kaţdý člověk by si měl uvědomit svůj díl odpovědnosti za to, jaký vzduch dýcháme, jakou vodu pijeme a z jaké půdy získáváme svou obţivu a snaţit se nějak, alespoň trošku, přispět k tomu, aby se stav ţivotního prostředí dále nezhoršoval. Zákonodárci si tyto skutečnosti začali uvědomovat jiţ někdy v sedmdesátých letech minulého století, kdy vznikaly první zákonné úpravy sledující cíl ochrany ţivotního prostředí. Účelem současné legislativy upravující nakládání s obaly a s odpady je chránit ţivotní prostředí a to zejména předcházením jeho znečištění. V přírodě je totiţ vše spojeno se vším, a tak se i neuváţené nakládání s obaly a obalovými odpady zákonitě časem projeví ve všech jejích sloţkách.

8 8 2 Charakteristika nakládání s obaly prizmatem zákona o obalech Nakládání s obaly je legislativním pojmem, který je objasněn v zákoně o obalech 1. Tento zákon je pro obalovou problematiku určující, i kdyţ ji zdaleka nevyčerpává. Pokud jde o nakládání s odpady z obalů, pouţije se převáţně úprava obsaţená v zákoně o odpadech, 2 který je předpisem obecné povahy a upravuje nakládání se všemi druhy odpadů, nejen s odpady z obalů. Zákon o odpadech se v této souvislosti pouţívá pouze subsidiárně k zákonu o obalech, který je z tohoto pohledu právním předpisem zvláštním. Nakládáním s obaly se rozumí jejich výroba, uvádění obalů nebo balených výrobků na trh nebo do oběhu, pouţití obalů, úprava obalů a opakované pouţití obalů. Současná právní úprava dbá na to, aby bylo předcházeno vzniku odpadů z obalů. Stěţejní ideou, kterou je celá úprava nakládání s obaly protknuta, je ochrana ţivotního prostředí, potaţmo lidského zdraví, neboť obé spolu úzce souvisí. 2.1 Předmět právní regulace Předmětem zákona o obalech a prováděcích právních předpisů jsou obaly, které jsou v České republice uváděny na trh nebo do oběhu. Těţkosti mohou nastat v některých případech se samotným určením, zda se jedná o obal. Dle zákona o obalech je obalem kaţdý výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy a určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uţivateli, jestliţe splňuje zároveň jednu z následujících tří podmínek. A to, tvoří-li v místě nákupu prodejní jednotku pro spotřebitele nebo jiného konečného uţivatele, pak jde o prodejní obal (pojem zahrnuje jak obaly spotřebitelské, tak průmyslové). Tvoří-li v místě nákupu skupinu určitého počtu prodejních jednotek, ať jiţ je tato skupina prodávána spotřebiteli nebo jinému konečnému uţivateli, anebo slouţí pouze jako pomůcka pro umístění do regálů v místě prodeje a můţe být z výrobku odstraněna, aniţ se tím ovlivní jeho vlastnosti, pak jde o skupinový obal. Třetí skupinou obalů jsou přepravní obaly. Ty usnadňují manipulaci 1 Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

9 9 a přepravu určitého mnoţství prodejních jednotek nebo skupinových obalů a zabraňují jejich fyzickému poškození. Kromě jednorázových obalů, označovaných někdy téţ jako obaly jednocestné, pro které jiţ není další pouţití, rozlišuje současná právní úprava obaly opakovaně pouţitelné, vratné a vratné zálohované. Opakovaně pouţitelný obal je prostředkem prevence vzniku odpadu z obalů a vyznačuje se tím, ţe je během doby své ţivotnosti opakovaně pouţíván ke stejnému účelu jako při prvním pouţití. Pokud je obal opakovaně pouţitelný, pak je osoba, která jej uvádí na trh nebo do oběhu povinna učinit taková opatření, která umoţní jeho opakované pouţití. Obrázek 1: Příklad prodejního, přepravního a skupinového obalu Obrázek 2: Příklad jednocestného a opakovaně použitelného obalu Existují tři systémy pro zajištění opakovaného pouţití obalu a to systém uzavřený, otevřený a smíšený, jejichţ specifikace je uvedena v příloze č. 2 zákona o obalech nazvané Systémy zajišťování opakovaného pouţívání obalu. Poţadavky na opakovaně pouţitelné obaly jsou stanoveny kombinací poţadavků na samotný obal a na systém opakovaného pouţití obalu, v němţ je funkční. Proto jsou pro kaţdý systém stanovena kritéria, při jejichţ splnění můţe systém úspěšně fungovat. V uzavřeném systému platí, ţe opakovaně pouţitelný obal, který je předmětem koloběhu, je trvale ve vlastnictví jednoho subjektu a je tímto subjektem opakovaně uváděn na trh. Takový obal musí odpovídat specifikacím konstrukčního typu, které si odsouhlasili účastníci tohoto uzavřeného systému. Zároveň si účastníci musí vytvořit

10 10 sběrná místa, kde budou tyto specifické obaly shromaţďovány a tam opět mezi ně rozdělovány, přičemţ převzetí jim zpětně přidělených obalů je pro účastníky systému povinné. Všechny osoby, které uvádějí na trh výrobek balený v obalech, které jsou předmětem uzavřeného systému, jsou povinny tento obal převzít zpět, aby mohl být účastníky systému znovu pouţit, a jsou také povinny podávat informace o místech, kde je moţné obal ponechat pro účel opakovaného pouţití. Kritéria pro provozování otevřeného systému spočívají předně v tom, ţe uţivatel obalu se rozhodne sám, zda obal opakovaně pouţije či ne, protoţe opakovaně pouţitelný obal je v otevřeném systému vlastnictvím toho, kdo jej právě uţívá. Na rozdíl od předchozího systému, není konstrukční typ obalu předmětem dohody účastníků systému, ale podléhá obecně přijatým specifikacím. To, aby byl obal obnoven k opakovanému pouţití, můţe zajistit buď uţivatel sám, nebo je tato funkce zajištěna i na trhu. I pro tento systém platí, ţe systémy shromaţďování a zpětného rozdělování těchto obalů mohou být v patřičném sběrném místě. Smíšený systém zajišťování pouţívání opakovaně pouţitelného obalu se vyznačuje tím, ţe opakovaně pouţitelný obal zůstává vţdy konečnému uţivateli, je v jeho vlastnictví a je jím samostatně opakovaně plněn s pouţitím náhradních náplní, které jsou na trhu volně dostupné. Přičemţ všechny osoby, které takovéto výrobky uvádějí na trh, jsou povinny podávat informace o tom, jak opakovaně pouţitelný obal dále pouţívat, resp. plnit. U vratných obalů existuje povinnost uloţená jejich výrobcům a distributorům, zajistit opakované pouţití těchto vratných obalů. Kromě toho je však lze i vyuţít, coţ ale představuje ekologicky méně výhodnou moţnost. Pokud jsou tyto obaly zálohované, musejí být takto označené 3 a při jejich výkupu je nutno dodrţet výši zálohy, která je v současnosti jednotně stanovena ve výši 3 Kč 4. Samozřejmě, ţe všichni, kdo uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, jsou povinni tyto také vykupovat a to bez jakýchkoli omezení, např. mnoţstevních a to po celou provozní dobu, coţ je opatření, které má slouţit především k ochraně spotřebitelů. 3 Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů. 4 Nařízení vlády České republiky č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů.

11 11 V případě pochybností o tom, zda je výrobek obalem, rozhoduje Ministerstvo ţivotního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem zemědělství o statusu daného výrobku. 2.2 Subjekty právní regulace a jejich povinnosti Subjekty, jeţ nakládají s obaly, jsou podnikatelé, tedy podnikající fyzické a právnické osoby, které nakládají s obaly na území České republiky. Dají se rozdělit na ty, kdo uvádějí obaly na trh, coţ jsou výrobci a dovozci a na ty, kdo uvádějí obaly do oběhu, coţ jsou prodejci, zpracovatelé a distributoři. Na tyto subjekty klade, za účelem nakládání s obaly, právní úprava mnoho povinností, které jsou přehledně komunikovány zákonem o obalech Povinnost prevence Zejména na výrobcích obalů, obalových prostředků a balených výrobků leţí povinnost prevence. Ta spočívá v zajištění co nejmenšího objemu a hmotnosti obalu při současném respektování nároků na ochranu a uchování kvality baleného výrobku. Obaly vyrobené a distribuované v České republice musejí být v souladu s harmonizovanými technickými normami, zejména se zákonem o technických poţadavcích na výrobky 5. Musí být dodrţeny limitní hodnoty uvedené v Seznamu dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek 6, dále se sledují hodnoty některých těţkých kovů 7 a součty koncentrací olova, kadmia, rtuti a chromu. Uţ při výrobě obalu se má dbát na to, aby takový obal byl nejlépe opakovaně pouţitelný, případně znovu vyuţitelný a pokud to nelze, pak aby vzniklý odpad co nejméně zatíţil ţivotní prostředí při odstraňování. Z moţných způsobů se preferuje přeměna v surovinu nebo výrobek, tj. recyklace, další moţností je pak spalování, při kterém se uvolní energie a získané teplo se zuţitkuje, tzv. energetické vyuţití. U biologicky rozloţitelných sloţek odpadu se uţ stále častěji uplatňuje metoda organického zpracování. V praxi jsou tedy osoby, které uvádějí obal nebo obalový prostředek na trh 5 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6 Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a o chemických přípravcích a o změně některých zákonů; v příloze 1 obsahuje Seznam závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek a způsob jeho pouţívání. 7 Limitní hodnota obsahu těţkých kovů v obalu nebo obalovém prostředku nesmí překročit koncentraci 100 mikrog./g. a je obsaţena ve vyhlášce MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly.

12 12 povinny prokázat slučitelnost obalu či obalového prostředku s výše naznačenými technickými poţadavky a vypracovat potřebnou technickou dokumentaci, jak jim to ukládá 5 zákona o obalech 8. Tyto dokumenty slouţí k prokázání souladu s platnými právními předpisy před kontrolními orgány a zároveň k doloţení nezávadnosti obalu u obchodních partnerů. Oproti dřívější právní úpravě jiţ není povinné označovat materiál, ze kterého je obal vyroben, ale záleţí na dobrovolném rozhodnutí výrobce, resp. osoby, která obal uvádí na trh, zdali jej takto označí. Pokud se rozhodne značení provést, musí postupovat v souladu s rozhodnutím Komise 97/129/ES Povinnost zpětného odběru Pro všechny podnikatele, kteří uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu pak platí, ţe jsou povinni zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadů z nich, v případě, ţe neprokáţí, ţe se z těchto obalů nestaly na území České republiky odpady. V souvislosti s povinností zpětného odběru mají také povinnost informovat odběratele a konečné spotřebitele o způsobu, jakým je zpětný odběr zajištěn a musejí zajistit dostatečný počet sběrných míst a jejich dostupnost. Protoţe pro většinu podnikatelů by bylo zajišťování zpětného odběru obalů vlastními silami a provedením vlastních organizačních opatření příliš finančně a technicky náročné, existuje zde moţnost přenesení této povinnosti na další osobu, coţ je vázáno na současný převod vlastnického práva k obalu za účelem jeho dalšího uvedení do oběhu. Asi nejvyuţívanější alternativou je však třetí moţný způsob a tím je uzavření smlouvy o zajištění plnění této povinnosti s autorizovanou obalovou společností (dále AOS). Tento způsob zpětného odběru obalů vznikl díky iniciativě českých potravinářských a obalových společností, které zaloţily České průmyslové sdruţení pro obaly a ţivotní prostředí 10 (dále jen Sdruţení), aby umoţnily provést v podmínkách České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech. V roce 1999 byla uzavřena dohoda mezi Ministerstvem ţivotního prostředí (dále MŢP) a Sdruţením, která umoţnila zrealizovat systém zpětného odběru odpadů pro ty, kdo navázali smluvní 8 K praktickému provedení této povinnosti slouţí metodický pokyn vydaný odborem odpadů MŢP č. ZP01/2005, který uvádí, ţe technická dokumentace musí obsahovat popis obalu či obalového prostředku a dále prokázání toho, ţe je obal v souladu s poţadavky 3 a 4 zákona o obalech, tj. ţe odpovídá normám: ČSN EN 13427, která zastřešuje ty následující ČSN EN a normě ČSN CR Rozhodnutí Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997, kterým se zavádí identifikační systém pro obalové materiály; viz. Celex 31997D

13 13 vztah s provozovatelem systému. Jedná se tedy o dohodu otevřenou všem výrobcům a dovozcům obalů a baleného zboţí, jejímţ účelem je provozování systému podpory vyuţívání obalového odpadu v rámci integrovaného systému nakládání s komunálním a obalovým odpadem Povinnost využití odpadu z obalů Tak jako v předchozím případě se tato povinnost vztahuje na osoby, které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu. Spočívá na nich povinnost zajistit, aby odpady z obalů, které jimi byly v České republice uvedeny na trh nebo do oběhu, byly opět vyuţity a to v rozsahu, který stanoví příloha č. 3 k zákonu o obalech nazvaná Poţadovaný rozsah recyklace a vyuţití obalového odpadu. Vyuţití jednotlivých základních typů obalových odpadů, které jsou rozděleny dle toho, která surovina v nich převaţuje, tj. podílí se na konkrétním obalovém odpadu alespoň 70 % jeho hmotnosti, je stanoveno procentní mírou celkového vyuţití z celkového mnoţství uvedeného na trh či do oběhu. Recyklace je do procent vyuţití zahrnuta jako jedna z forem vyuţití. Procentní rozsahy minimálního vyuţití jsou pak stanoveny pro kaţdý rok zvlášť, např. pro rok 2009 je minimální míra vyuţití stanovena na 67 % u papíru a lepenky, na 68 % u skla, na 26 % u plastů, na 41 % u kovů a na 9 % u dřeva. Konkrétní rozsahy jsou v příloze 3, v souladu se směrnicí 2004/12/ES, 11 stanoveny aţ do roku Je zde opět dána moţnost zajistit tuto povinnost vlastními prostředky nebo uzavřít s autorizovanou obalovou společností tzv. smlouvu o sdruţeném plnění zahrnující jak výkon povinnosti zpětného odběru, tak povinnosti vyuţití vzniklého odpadu z obalů Povinnost zápisu do Seznamu osob Osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky mají dále povinnost podat na MŢP do 60 dnů ode dne, kdy jim vznikla povinnost zpětného odběru nebo vyuţití odpadu z obalů, návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo vyuţití odpadu z obalů (dále Seznam osob) 12. V 14 zákona o obalech je specifikováno, jaké jsou náleţitosti podávaného návrhu, jaký je postup ministerstva při nesplnění zákonných poţadavků a způsob 11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. února 2004 č. 2004/12/ES, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, viz. Celex 32004L

14 14 oznamování změn. Důleţité je, ţe pokud dotčená osoba uzavřela s AOS smlouvu o sdruţeném plnění na všechny obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu nebo pokud za ni prokazatelně plní předešlé povinnosti jiná osoba, nemusí sama podat návrh na zápis do Seznamu osob. Za zápis do Seznamu osob se pak na účet Státního fondu ţivotního prostředí platí registrační poplatek ve výši 800 Kč a kaţdoročně se stejná částka účtuje jako tzv. evidenční poplatek. Podle přechodného ustanovení 20 zákona č. 25/2008 Sb., 13 bude moci osoba, na kterou se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu osob, splnit svou první ohlašovací povinnost prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti ţivotního prostředí teprve od počátku roku Povinnost evidence S povinností zapsat se do Seznamu osob úzce souvisí povinnost vést evidenci o obalech a odpadech z obalů a o způsobech nakládání s nimi, 14 tj. zapisovat mnoţství obalů, které uvedly na trh či do oběhu, mnoţství zpětně odebraných obalů a způsob jakým se zpětně odebranými obaly naloţily. MŢP pak vede souhrnnou evidenci, do které musejí povinné osoby jednou ročně, do 15. února, zasílat své údaje v podobě vyplněných ročních výkazů v listinné formě a na technickém nosiči dat a splnit tak svou zákonnou ohlašovací povinnost 15. Nutno dodat, ţe informační a evidenční povinnost nemusí přímo plnit osoby, které uzavřely smlouvu o sdruţeném plnění s AOS, která na sebe tímto převzala i ohlašovací povinnost. Klienti AOS zasílají čtvrtletně výkazy o produkci obalů, které AOS sama zpracovává a plní zákonem stanovenou povinnost ohlásit údaje z obalové evidence. Všechny výše uvedené povinnosti se nevztahují na osoby, které sice uvádějí na trh nebo do oběhu obaly či balené výrobky, ale celkové mnoţství obalů ročně nepřekročí hodnotu 300 kg a zároveň roční obrat takovéto osoby nepřekročí 13 Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování ţivotního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti ţivotního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 14 Blíţe tuto povinnost upravuje vyhláška MŢP č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence. 15 MŢP na svých internetových stránkách, zveřejňuje podle 7 odst. c) zákona č. 25/2008 Sb., datový standard pro předávání údajů prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností, tzv. datový standard pro agendu odpadů. Informační systém odpadového hospodářství, tzv. ISOH, je provozován na webových stránkách Cenia, České informační agentury ţivotního prostředí,

15 15 4,5 milionu Kč. Samozřejmě i tyto osoby musejí být schopny prokázat před kontrolními orgány, ţe se tyto povinnosti na ně nevztahují. 2.3 Zajišťovatel sdruženého plnění povinností Zákon o obalech počítá s moţností vytvořit právnickou osobu, autorizovanou obalovou společnost, která bude na smluvním základě plnit povinnosti, jeţ jsou uloţeny subjektům zákona o obalech, pokud tyto nebudou schopny nebo ochotny poţadavkům zákona samy vyhovět. Tentýţ zákon pak stanoví vzorový statut autorizované obalové společnosti, od kterého není moţno se odchýlit. Koncept AOS vychází z principu sdílené odpovědnosti výrobců, plničů, dovozců a prodejců obalů či baleného zboţí na straně jedné a obcí, kde se obaly stávají hlavní součástí domovního odpadu, na straně druhé. Autorizovanou obalovou společností se stala EKO-KOM, a. s., 16 která získala rozhodnutí o autorizaci od MŢP v roce Doposud je jedinou AOS v České republice. Pro její akcionáře platí, ţe jimi mohou být pouze osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a současně nesmí podnikat v oblasti nakládání s odpady. Akcionáři AOS jsou zároveň povinni uzavřít se společností smlouvu o sdruţeném plnění. Podíl jednotlivého akcionáře na základním kapitálu akciové společnosti nesmí přesáhnout 33 %. Zajímavá jsou omezení uvalená na AOS, kdy například zisk AOS nesmí být rozdělen mezi její akcionáře, její akcie nesmí být přijaty k obchodování na regulovaném trhu a sama AOS se nesmí účastnit v orgánech ani na podnikání jiné právnické osoby, s výjimkou osoby sdruţující subjekty s obdobným předmětem činnosti jako má AOS sama. Usnesení valné hromady AOS týkající se jejího zrušení, fúze, rozdělení nebo změny předmětu podnikání jsou moţná pouze s předchozím souhlasem MŢP. MŢP nad AOS vykonává dohled a to podle zákona o státní kontrole 17. Pokud zjistí, ţe došlo k nedostatkům nebo protiprávnostem uloţí AOS zjednat nápravu, případně podá podnět České inspekci ţivotního prostředí k zahájení řízení o uloţení pokuty. Posláním AOS je tedy plnit namísto povinných osob povinnosti stanovené v 10 a 12 zákona o obalech, tj. povinnost zpětného odběru a povinnost vyuţití odpadu Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

16 16 z obalů, a spolu s tím zajišťovat i evidenční a informační povinnost. 18 Ohlašuje MŢP údaje z evidence osob, s nimiţ má uzavřenu smlouvu o sdruţeném plnění, údaje o mnoţství obalů, odpadů z obalů a o způsobu jejich vyuţití v rozsahu stanoveném v příloze č. 3 zákona o obalech a to způsobem, který je stanoven v příloze č. 4 zákona o obalech. Poskytnuté údaje MŢP zpracovává a zveřejňuje ve veřejně přístupné evidenci. Společnost EKO-KOM, a. s. v praxi pracuje tak, ţe uzavírá smlouvy o sdruţeném plnění s osobami, které uvádějí obaly a balené výrobky na trh či do oběhu, 19 eviduje údaje o produkci obalů a přijímá platby ve výši závislé na objemu vykazované produkce obalů. Dále spolupracuje s osobami oprávněnými nakládat s odpadem 20, které fyzicky zajistí nakládání s obalovým odpadem. Kromě toho, ţe společnost EKO-KOM, a. s. podniká na bázi uzavírání smluv o sdruţeném plnění s podnikateli, uzavírá také smlouvy s obcemi, neboť ty jsou zákonem o odpadech povaţovány za původce komunálního odpadu, který je z velké části tvořen obaly a odpady z obalů. Zákon o odpadech ukládá obcím povinnosti v 17 a klade na ně stejné poţadavky jako na původce odpadu. Komunální odpad je veškerý odpad, který na území obce vznikne při činnosti fyzických osob, tj. nepodnikatelů a obec má povinnost určit místa, kam jej mohou tyto osoby odkládat. EKO-KOM, a. s. proto plní povinnost zpětného odběru obalů a odpadů z nich také tím, ţe uzavírá smlouvy s obcemi. Jde o tzv. smlouvy o zajištění zpětného odběru a recyklace odpadu z obalů. Také obce musejí vést evidenci o mnoţství zpětně odebraného a vyuţitého odpadu z obalů. Na základě údajů z této evidence pak společnost EKO-KOM, a. s. přispívá obcím na provoz systému tříděného sběru odpadů a na vyuţití obalového odpadu. 18 Evidenční a informační povinnost je dána i zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, který v části páté nazvané evidence a ohlašování odpadů a zařízení stanoví povinnost původcům odpadů a oprávněným osobám, které s odpady nakládají, vést průběţnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady. Evidence se vede za kaţdou samostatnou provozovnu a za kaţdý druh odpadu samostatně a způsob jejího vedení je upraven prováděcím právním předpisem, tj. vyhláškou MŢP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. 19 Seznam osob, s nimiţ má AOS uzavřenu smlouvu o sdruţeném plnění podle 23 zákona o obalech, je k dispozici například na internetových stránkách MŢP: 20 Jde o osoby oprávněné k nakládání s odpady podle zákona o odpadech ( 12 odst. 3) nebo zvláštních zákonů, tj. ţivnostenský zákon či obchodní zákoník. Jsou to podnikatelé, kteří provozují zařízení k vyuţití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu.

17 17 Obrázek 3: Schéma činností autorizované obalové společnosti Zdroj: V současnosti má společnost EKO-KOM, a. s. přibliţně klientů, coţ objemově představuje zhruba podíl 81 % všech obalů uvedených na trh a do oběhu v České republice. Vizuálně je snadno rozpoznatelné, které podnikatelské subjekty uzavřely smlouvu o sdruţeném plnění se společností EKO-KOM, a. s., protoţe tato společnost je jediným nositelem práv z ochranné známky zelený bod na území České republiky. Reţim autorizačních podmínek ochranné známky zelený bod totiţ neumoţňuje udělení autorizace více organizacím v daném státě. Obaly a balené výrobky opatřené značkou zelený bod tedy pocházejí od podnikatelů, kteří splnili své povinnosti ze zákona o obalech právě uzavřením smlouvy s AOS EKO-KOM, a. s. a zaplatili finanční příspěvek za zpětný odběr a vyuţití obalového odpadu. Zelený bod je značka pouţívaná ve 30 zemích Evropy a práva k ní jsou poskytována na licenční bázi společností Pro Europe 21 těm společnostem, které splňují poţadavky kladené komunitárním právem na systémy pro zajištění a vyuţití obalového odpadu 22. Podmínky pouţití značky zelený bod mohou však být v jednotlivých státech odlišné. Proto mají čeští podnikatelé značící své Zejména jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech.

18 18 výrobky zeleným bodem a exportující do zahraničí moţnost získat od EKO-KOM, a. s. informace o fungování tohoto systému v ostatních evropských zemích a v případě zájmu uzavřít smlouvu se zahraničním poskytovatelem ochranné známky zeleného bodu. Tuto sluţbu EKO-KOM, a. s. poskytuje od roku 2005 na základě dohody o uţší spolupráci mezi zástupci systémů zeleného bodu v Evropě Spolupráce s podnikateli Společnost EKO-KOM, a. s. na svých internetových stránkách podává podnikatelům jednoduchý návod, jak se stát jejím klientem. Nejdříve je nutné vyplnit a odeslat Vstupní výkaz o produkci obalů zpracovaný podle metodiky EKO-KOM, a. s., na základě čehoţ je moţno uzavřít smlouvu o sdruţeném plnění. Poté jiţ klient EKO-KOM, a. s. přistoupí k úhradě poplatku ve výši 1600 Kč bez 19 % DPH, který se skládá z částky 800 Kč, která je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí a částky 800 Kč, která slouţí k úhradě administrativních nákladů. Další platbou je záloha na odměnu za zajištění zpětného odběru a vyuţití odpadu z obalů v 1. čtvrtletí platnosti smlouvy. Její výše je odvozena z mnoţství obalů vykázaného ve vstupním výkazu a vypočtena dle platné tabulky poplatků. Pokud však nepřesáhne částku Kč, není třeba tuto zálohu platit. Nakonec získá klient Osvědčení o zapojení do systému a je mu přiděleno identifikační číslo, pod kterým bude nadále v systému figurovat. Toto je zejména důleţité v běţném obchodním styku, kdy podnikatelé chtějí mít jistotu, ţe jejich obchodní partneři plní povinnosti ze zákona o obalech, aby případně tato povinnost nepřešla na ně samotné Spolupráce s obcemi Obce jsou hlavními partnery společnosti EKO-KOM, a. s. při zajišťování zpětného odběru a vyuţití odpadů z obalů. Pokud chtějí navázat spolupráci s AOS, mohou se obrátit na regionální manaţery společnosti a společně s nimi spolupracovat na zařazení do integrovaného systému vyuţití a recyklace obalových odpadů. Podmínkou je, ţe obec musí provozovat tříděný sběr komunálního odpadu, tj. zajistit tříděný sběr vyuţitelných sloţek komunálních odpadů jako jsou papír, sklo a plasty. Spolupráce probíhá na podkladě smlouvy o zajištění zpětného odběru a vyuţití odpadů z obalů 23 Také na internetových stránkách je moţno aktuálně ověřit, kdo všechno je zapojen do systému EKO-KOM.

19 19 a obci pak plyne pravidelná odměna vypočítaná ze čtvrtletně poskytovaných údajů o druzích a mnoţství vytříděných odpadů a o způsobech nakládání s vyuţitelnými sloţkami komunálního odpadu. Tato odměna je jakousi výpomocí za vynaloţené náklady na provoz systému sběru vyuţitelných sloţek komunálního odpadu. Samozřejmě, ţe hlavním zdrojem obce, ze kterého financuje své odpadové hospodářství, jsou místní poplatky 24 nejčastěji je to poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. Nebo lze taktéţ obecně závaznou vyhláškou zavést poplatek dle 17a zákona o odpadech a to poplatek za komunální odpad. Lze však zavést pouze jeden z výše jmenovaných poplatků. Zákon o odpadech v 17 odst. 5 dává obcím ještě třetí moţnost, jak financovat hospodaření s obalovými odpady a tou je smlouva s občany. V následujícím odstavci zákona o odpadech se hovoří i o podnikatelských osobách, které produkují odpad, jeţ je v Katalogu odpadů 25 zařazen do kategorie odpad podobný komunálnímu. Tyto osoby mohou na základě smlouvy s obcí vyuţít obecního systému nakládání s komunálním odpadem Spolupráce s úpravci a zpracovateli Po tom, co je odpad svozovými společnostmi svezen z obcí a podniků, vstupují do hry provozovatelé dotřiďovacích linek, kde se odpady ještě dotřídí, případně slisují či jinak upraví, aby byly dále vyuţitelné jako druhotná surovina pro zpracovatelský průmysl. Zařízení slouţící k úpravě odpadů provozovaná dle podmínek daných zákonem o odpadech, mj. se souhlasem příslušného krajského úřadu, mohou také participovat v systému EKO-KOM a to na základě smlouvy o zajištění úpravy a vyuţití odpadů z obalů. Výhodou participace je oprávnění účastnit se výběrových řízení vypsaných pro účely výběru garančních partnerů. Primární úlohou úpravce je upravit odpad tak, aby dosáhl smluvně určené kvality a předat jej zpracovateli, za coţ obdrţí smluvní odměnu od AOS. Pokud by si úpravce přál získat akreditaci udělovanou AOS, musí nejdříve odevzdat vyplněný akreditační dotazník a splňovat následující podmínky. Zejména musí k úpravám odpadu pouţívat dotřiďovací zařízení s nadúrovňovým pásovým 24 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 25 Vyhláška MŢP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů, ve znění pozdějších předpisů.

20 20 dopravníkem s minimálně čtyřmi shozy pro druhotné suroviny a jedním shozem pro zbytkové frakce, přičemţ minimální rozměr slisovaných balíků musí být 800x800x1200 mm. Další podmínkou je schopnost vytřiďování druhů jednotlivých komodit, např. z plastů vytřídit PET láhve, fólie, duté plasty, pěnový polystyren apod. a schopnost provádět úpravu nápojových kartonů z obcí. Kromě toho se od úpravců vyţaduje určitá míra korektnosti, samozřejmostí je váţení vstupů i výstupů na certifikovaných váhách se záznamovým zařízením, skladování neumoţňující znehodnocení druhotných surovin klimatickými podmínkami a pravidelné zasílání řádně vyplněných výkazů společnosti EKO-KOM. Navíc se pro udělení akreditace vyţaduje, aby při pravidelně prováděném auditu nebylo u úpravce prokázáno ţádné porušení smlouvy o zajištění úpravy a vyuţití odpadů z obalů. Dříve zmiňovaná smlouva uzavřená mezi obcemi a AOS o zajištění zpětného odběru a vyuţití odpadů z obalů můţe zavést do smluvního vztahu pojem garanční reţim. Rozdíl mezi běţným a garančním reţimem spočívá v tom, ţe v běţném reţimu se pohybujeme v trţních podmínkách a v trţních cenách, kdeţto v garančním reţimu je vţdy garantována alespoň minimální tzv. garanční cena, která je vyhlášena AOS pro určité druhy odpadů a pro určité období. Jde tedy o nástroj AOS pouţívaný k podpoře sběru, úpravy a vyuţití určitých druhů odpadů, které jsou problematické nebo slouţí ke směřování toku odpadů ke konkrétnímu konečnému vyuţití. Garanční reţim funguje prostřednictvím garančních partnerů, kteří nesou záruku za zpracování a úpravu daného odpadu. Konkrétní garanční partner, tj. úpravce vybraný AOS ve výběrovém řízení je povinen přebírat k dotřídění odpady od obcí v předem dohodnutém mnoţství a za garantovanou cenu. Obec má tedy moţnost předat své vytříděné odpady v garančním reţimu, který jí zajistí pevné ceny za úpravu a zpracování odpadů a současně mohou garanční úpravci vyuţít garantovanou cenu, za kterou budou jimi upravené druhotné suroviny nakupovat garanční zpracovatelé systému EKO-KOM. Zpracovatelé vyuţívají druhotné suroviny z odpadů jako materiál pro výrobu nových výrobků a do systému EKO-KOM jsou zapojeni na podkladě smlouvy o zajištění vyuţití odpadů. Smluvní stranou se můţe stát jen ten zpracovatel, který splňuje podmínky k provozování zařízení vyplývající ze zákona o odpadech a ze zákona

21 21 o integrované prevenci 26, aby bylo průkazné, ţe pouţívá jen druhotné suroviny v definované kvalitě. Typickými zpracovateli jsou v oblasti vytříděných obalů sklárny, výrobci umělých vláken či plastových výrobků. Společnost EKO-KOM, a. s. je pak koordinátorem, který zajišťuje vazbu mezi úpravci a zpracovateli tak, aby byly vyţádané druhotné suroviny dodány v potřebné kvalitě. Stejně jako u ostatních smluvních partnerů AOS, je i zpracovatelům poskytována odměna vypočítaná na základě čtvrtletního výkazu a spolupráce je opravňuje k účasti na výběrových řízeních vypisovaných společností EKO-KOM, a. s. za účelem výběru garančních partnerů. Podstatnou část působení EKO-KOM, a. s. tvoří i vzdělávací, informační a poradenská činnost. Formou seminářů nebo prostřednictvím svých internetových stránek informuje veřejnost o základních tématech a pojmech jako jsou recyklace nebo vysvětluje význam jednotlivých značek uváděných na obalech. Také spolupracuje se školami, provozuje pojízdnou výstavu o recyklaci a zpracovávání obalů a také internetové stránky věnované dětem, kde si zábavnou formou zvykají na třídění odpadů Principy nakládání s obaly Listina základních práv a svobod (LZPS) zaručuje kaţdému jednotlivci právo na ochranu zdraví a právo na příznivé ţivotní prostředí. 28 Tato ustanovení jsou východiskem, které musí být respektováno při jakékoli činnosti, tedy i při nakládání s obaly a s odpady z obalů. V této souvislosti je dobré si připomenout i znění odstavce 3 článku 35 LZPS, kde se uvádí, ţe: Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohroţovat ani poškozovat ţivotní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Z tohoto ústavního zakotvení vychází i zákon o ţivotním prostředí 29 připomínající, ţe člověk je neoddělitelnou součástí přírody a zmiňující přirozenou vzájemnou závislost člověka a ostatních organismů. V zákoně o ţivotním prostředí je uveden další určující článek, který udává směr celé právní 26 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Jde o články 31 a 35 ústavního zákona č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 29 Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

22 22 úpravě ochrany ţivotního prostředí a tím je princip trvale udrţitelného rozvoje. 30 S ním koresponduje zásada zákazu zatěţování území nad míru únosného zatíţení. Naštěstí není míra únosného zatíţení jen vágním pojmem, ale je reálně stanovena mezními hodnotami danými jednotlivými zvláštními předpisy na ochranu ţivotního prostředí a zdraví lidí. Stěţejním principem, který je výslovně uveden jak v zákoně o ţivotním prostředí, tak v zákoně o obalech a v zákoně o odpadech, je princip prevence. Spočívá v tom, ţe kaţdý má povinnost předcházet znečišťování nebo poškozování ţivotního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na ţivotní prostředí a na zdraví lidí. Stanoví, ţe kaţdý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dováţet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany ţivotního prostředí a aby v případech stanovených zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich moţných vlivů na ţivotní prostředí. Obdobně i zákon o obalech vyţaduje, aby bylo ţivotní prostředí chráněno předcházením vzniku odpadů z obalů. Zároveň podává nápovědu, ţe se toho má docílit sniţováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek, které jsou v nich obsaţeny. Tento princip dopadá především na výrobce obalů a balených výrobků. Stejný princip je obsaţen rovněţ v 10 zákona o odpadech, coţ je norma, která se vztahuje na nakládání s odpady, tedy hlavně na sféru spotřebitelskou a dále zpracovatelskou. I tento zákon je však vystavěn na principu prevence a ukládá všem podnikatelům, kteří vyrábějí výrobky, povinnost tyto výrobky vyrábět tak, aby omezili vznik nevyuţitelných odpadů z těchto výrobků. Zákonná dikce zní, ţe: Kaţdý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich mnoţství a nebezpečné vlastnosti. Dále se hovoří o tom, ţe pokud jiţ nelze vzniku odpadu zabránit, musí být především vyuţity a pokud nelze ani to, pak odstraněny a to tak, aby nedošlo k ohroţení lidského zdraví a ţivotního prostředí, to znamená v souladu s platnými právními předpisy. Dá se říci, ţe celá právní úprava nakládání s odpady je zaloţena na zásadě odpovědnosti původce odpadů. Tento princip se promítá jak do nástrojů administrativních, tak i ekonomických, koncepčních 30 Tj. takového stupně rozvoje, který umoţní současným i budoucím generacím uspokojit základní ţivotní potřeby a přitom nesníţí rozmanitost přírody a zachová přirozené funkce ekosystémů.

23 23 a sankčních, které jsou na úseku odpadového hospodářství vyuţity. 31 Zásada odpovědnosti původce obalů se prakticky projevuje v naplňování zásad jako znečišťovatel platí nebo zneškodňování odpadu přímo u zdroje. Protoţe se nakládání s obaly dotýká kaţdého jednotlivce jakoţto spotřebitele, nesou výrobci a ti, kdo uvádějí výrobky na trh odpovědnost také za to, ţe si kaţdý bude moci na obalu nebo v návodu přečíst, jak je moţné nespotřebované části výrobku vyuţít nebo jak je nejlépe odstranit. Zákon o odpadech tudíţ podnikatelům uvádějícím na trh výrobky ukládá povinnost uvádět tyto informace v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu anebo v jiné vhodné formě. Další pravidlo, které platí při nakládání s odpady všeobecně a zejména pro nakládání s odpady z obalů, je princip přednosti vyuţití odpadu obsaţený v 11 zákona o odpadech stanovící, ţe kaţdý, kdo nakládá s odpady si má počínat tak, aby zajistil přednostně vyuţití odpadů před jejich odstraněním. Graf 1 : Vybrané způsoby využívání a odstraňování odpadů v ČR Zdroj : Odstraňování odpadů je z hlediska ţivotního prostředí více zatěţující a nastoupí aţ jako moţnost druhé volby, pokud pro odpad neexistuje ţádné vyuţití. I v rámci vyuţití odpadů je však zavedena hierarchie, na jejímţ vrcholu stojí vyuţití materiálové, to znamená zpracování na druhotnou surovinu. Uplatňování tohoto principu není zcela striktní, protoţe je změkčen ustanovením dovolujícím nesplnit zákonné poţadavky v případě, ţe v daném čase a místě neexistují technické a ekonomické předpoklady pro jejich splnění, avšak pouze za podmínky, ţe je postupováno v souladu s plány 31 Damohorský M. a kol., Právo ţivotního prostředí, 2. přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2007, str. 404, marg. č

24 24 odpadového hospodářství 32. Na skládku smějí být ukládány jen ty odpady, u nichţ jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro ţivotní prostředí či pro lidské zdraví 33. Tímto zákon reaguje na výsledky provedených výzkumů a analýz kvantifikujících účinnost a ekologickou zátěţ jednotlivých způsobů nakládání s odpady, kdy by neústupným trváním na povinnosti přednostního vyuţití mohlo docházet ke kontraproduktivnostem a nehospodárnému a ekologicky nešetrnému nakládání s odpady. Doplňkovým kritériem, které je potřeba zohlednit při kaţdém rozhodování o tom, jak naloţit s odpadem, je upřednostnit ten způsob, který zajistí vyšší ochranu lidského zdraví a je šetrnější k ţivotnímu prostředí. Naštěstí jsou odpady z obalů velmi vhodné k recyklaci, a jsou proto ve stále větší míře takto zpracovávány a znovu vyuţívány. Graf 2 : Recyklace odpadů z obalů v systému EKO-KOM v roce 2008 Zdroj: Na rozdíl od zákona o obalech, který se vztahuje pouze na podnikatelské subjekty, vztahuje se zákon o odpadech na všechny. Proto stanoví obecné povinnosti, z nichţ nejobecnější je princip legality, dle něhoţ je kaţdý povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem a ostatními právními předpisy 32 Plán odpadového hospodářství byl vyhlášen na dobu desíti let nařízením vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky; Plány odpadového hospodářství jsou zpracovávány na jednotlivých úrovních: národní, krajské, individuální pro vybrané původce odpadů, musejí však ctít hierarchii a být vzájemně provázané a souladné. 33 Bliţší podmínky jsou stanoveny vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich vyuţívání na povrchu terénu, ve znění pozdějších předpisů.

25 25 na ochranu ţivotního prostředí. Zvláště se zmiňují nebezpečné odpady, 34 pro něţ platí zvláštní právní předpisy zohledňující jejich škodlivost. Obecně také platí, ţe s odpady lze nakládat pouze v k tomu určených zařízeních a to pouze způsoby zákonem aprobovanými. 35 Osoby, které mohou převzít odpad do svého vlastnictví, musejí být oprávněny k provozování zařízení určeného k vyuţití, odstranění, sběru nebo výkupu odpadu a ten, kdo odpad předává je povinen se přesvědčit, ţe ho předává oprávněné osobě 36. Rovněţ platí všeobecný zákaz ředění nebo míšení odpadů, aby se tak zmírnily jejich negativní vlastnosti, například za účelem přijetí na skládku. Ve výjimečných případech a to pouze se souhlasem krajského úřadu se smí mísit nebezpečné odpady, pokud tím nedojde k ohroţení zdraví nebo ţivotního prostředí a je-li to účelné pro technologické vyuţití nebo odstranění těchto odpadů a pro zvýšení bezpečnosti při nakládání s nimi. 2.5 Úloha veřejné správy při nakládání s obaly Nakládání s obaly a odpady z nich je rozvětvenou problematikou, kterou se zabývá vícero správních úřadů. Na nejvyšší úrovni to jsou ministerstva, především Ministerstvo ţivotního prostředí. Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zdravotnictví spolurozhodují o některých záleţitostech, které nespadají plně do pravomoci Ministerstva ţivotního prostředí a to tak, ţe vydávají stanoviska ve věci. Mezi základní povinnosti Ministerstva ţivotního prostředí (dále jen MŢP) patří v těchto souvislostech udělovat autorizace AOS, odnímat je a celkově dohlíţet na činnost autorizovaných obalových společností, ukládat jim případně opatření ke zjednání nápravy či dokonce podávat České inspekci ţivotního prostředí 37 podnět k zahájení řízení o uloţení pokuty AOS nebo obecně podnět ke kontrole jakéhokoli subjektu nakládajícího s obaly. MŢP vede Seznam osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo vyuţití odpadů z obalů a s tím související evidenci o mnoţství obalů, odpadů z obalů a způsobech jejich vyuţití, přičemţ dbá na to, aby 34 Nebezpečné odpady jsou uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů v Katalogu odpadů, tj. vyhláška č. 381/2001 Sb., a dále jsou to látky vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k zákonu o odpadech. 35 Tuto problematiku zahrnují např. zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. 36 Krajský úřad vydává rozhodnutí, v němţ uděluje souhlas k provozování zařízení dle 13 zákona o odpadech. 37 Zákon č. 282/1991, o České inspekci ţivotního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů.

26 26 mnoţství vyuţitých odpadů z obalů bylo v souladu s mezinárodními závazky, o čemţ pravidelně informuje také Evropskou komisi. Viditelná je snaha MŢP dostát dikci zákona v oblasti informování veřejnosti o úloze spotřebitelů při přispívání k opakovanému pouţívání, vyuţívání a recyklaci obalů a odpadu z nich. Zřejmě i často prezentované televizní spoty napomohly tomu, ţe se další občané rozhodli třídit odpad a přispěli tak k naplnění vize separovaného komunálního odpadu, i kdyţ mnohem větší roli v jejich rozhodování nejspíš hrála vzdálenost separačních nádob od místa bydliště průměrná docházková vzdálenost je nyní 115 m. Nakládání s obaly a s odpady z nich potenciálně ohroţuje nejen ţivotní prostředí, ale i zdraví lidí, a tak je důleţité provádět pravidelné a důsledné kontroly. Tento úkol plní krajské hygienické stanice, jak jim to stanoví zákon o ochraně veřejného zdraví. Podle zvláštních předpisů provádí v této oblasti kontroly také Česká obchodní inspekce 38 a Česká zemědělská a potravinářská inspekce. 39 Kontroluje se zejména plnění prevenčních povinností, uvádění obalů na trh a do oběhu a jejich označování. Pokud jde o obaly na chemické látky, které musí splňovat zvýšená bezpečnostní kritéria, obaly kosmetických prostředků či obaly, které přicházejí do přímého styku s potravinami, jsou vystaveny kontrole ještě častěji neţ ostatní z důvodu jejich specifického pouţití. Dále je předmětem kontroly plnění povinnosti zpětného odběru a povinnosti prodeje nápojů ve vratných zálohovaných obalech. Pokud jde o výkon výše zmiňovaných kontrolních povinností u obalů pro humánní léčivé přípravky a obalů surovin pro jejich přípravu, provádí ji Státní ústav pro kontrolu léčiv. Obdobně specializovaným kontrolorem je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v oblasti obalů veterinárních léčivých přípravků a surovin pro jejich přípravu, přičemţ oba ústavy postupují zejména podle dikce zákona o léčivech 40. Krajské hygienické stanice, Česká obchodní inspekce, Česká zemědělská a potravinářská inspekce, Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv mají pravomoc ukládat ochranná opatření, opatření k nápravě a pokuty, jak vyplývá z jednotlivých specializovaných zákonů, tak ze zákona o obalech. Inspektoři a pověření zaměstnanci těchto úřadů mohou při výkonu kontrolní 38 Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. 39 Zákon č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších předpisů. 40 Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

27 27 činnosti vstupovat na cizí pozemky a do objektů uţívaných k podnikatelské či jiné hospodářské činnosti a provádět tam místní šetření, odebírat vzorky či pořizovat fotodokumentaci. Dále mohou ověřovat totoţnost těch fyzických osob, které jsou kontrolovány a rovněţ mohou poţadovat předloţení předmětných dokladů, údajů či písemných nebo ústních vysvětlení. Ochranná opatření pak spočívají například v tom, ţe příslušný úřad zakáţe, aţ do zjednání nápravy, uvádět na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, které nesplňují zákonné poţadavky a zároveň o moţném nebezpečí informuje ty osoby, které mu mohou být vystaveny, především spotřebitele. Všechny osoby nakládající s obaly a s odpady z obalů, včetně AOS, které poruší své povinnosti a dopustí se správního deliktu, musí za to nést odpovědnost a podle 45 zákona o obalech jim můţe být výše uvedenými kontrolními orgány uloţena pokuta do maximální výše 10 milionů Kč. Pokuty uloţené ČIŢP jsou příjmem Státního fondu ţivotního prostředí, ostatní pokuty jsou příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost příslušného úřadu. Pokud jsou do České republiky dováţeny obaly a balené výrobky, které pocházejí z nečlenských zemí Evropské unie, kontrolují jejich soulad s českou legislativou celní orgány 41. Mají-li pochybnosti o tom, zda dováţené výrobky splňují všechny zákonné poţadavky, propustí je sice do příslušného celního reţimu, avšak vyzvou příslušný kontrolní orgán ke kontrole a zároveň uvědomí Ministerstvo ţivotního prostředí. Celním orgánům je uloţena také povinnost vymáhat správní pokuty uloţené na úseku nakládání s obaly a s odpady z obalů. 2.6 Styčné body zákonů o odpadech a o obalech Vzájemný vztah obou zákonů je vztahem obecné a zvláštní právní úpravy. Zatímco zákon o odpadech upravuje problematiku nakládání se všemi druhy odpadů, kromě výjimek uváděných v 2, upravuje zákon o obalech pouze nakládání s obaly a nakládání s odpady z obalů přenechává právě úpravě zákona o odpadech, který je v tomto smyslu předpisem obecným. Zákon o obalech se obalům věnuje z pohledu poţadavků na jejich sloţení, bezpečnost a ekologickou šetrnost. Provádí třídění obalů do kategorií a ukládá povinnosti subjektům, které s obaly nakládají, coţ spočívá v jejich 41 Celní orgány se při své činnosti řídí právem Evropských společenství, v rámci nichţ existuje mezi státy celní unie. To, co není upraveno komunitárním právem je obsaţeno v zákoně č. 13/1993 Sb., celní zákon ve znění pozdějších zákonů a v zákoně č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

28 28 uvádění na trh a do oběhu, pouţívání, úpravě či opakovaném pouţití. Stanoví právní formu také pro systémy, které je moţno pro nakládání s obaly vyuţívat. Účelem zákona o odpadech je předcházet vzniku odpadů, chránit ţivotní prostředí, zdraví člověka a zajistit trvale udrţitelný rozvoj. Účel zákona o obalech je specifikován úţeji a to tak, ţe jeho účelem je chránit ţivotní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalů. Proto tedy stanoví poţadavky na obal samotný. Zákon o obalech není zdaleka komplexní, protoţe to, co v něm není upraveno, je upraveno ve zvláštních právních předpisech a v zákoně o odpadech. Ty zvláštní právní předpisy se týkají především výroby obalů, jedná se například o zákon o technických poţadavcích na výrobky, zákon o léčivech, o návykových látkách, o ochraně veřejného zdraví, o mírovém vyuţívání jaderné energie a ionizujícího záření a jejich prováděcí předpisy, kdeţto zákon o odpadech zpracovává v obecné rovině problematiku nakládání s odpady a to téměř vyčerpávajícím způsobem. Ani zákon o odpadech nepokrývá všechny aspekty hospodaření s odpady, protoţe některé dílčí úpravy jsou svěřeny zcela do působnosti jiných zákonů, například zákona o vodách, o ochraně a vyuţití nerostného bohatství, o mírovém vyuţívání jaderné energie a ionizujícího záření, o ochraně ovzduší a podobně. Zákon o odpadech je celý postaven na zásadě odpovědnosti původce odpadu, coţ má společné i se zákonem o obalech, který také ukládá povinnosti těm, kdo uvádějí obaly a balené výrobky na trh a do oběhu a při nesplnění těchto povinností stanoví sankce. Taktéţ základní hierarchie odpadového hospodářství uváděná oběma zákony je stejná. Za nejpříznivější způsob nakládání s obaly i s odpady je povaţováno předcházení jejich vzniku, respektive omezování jejich mnoţství i nebezpečných vlastností. Druhou nejlepší variantou je opětovné vyuţívání odpadů, přičemţ odpady z obalů lze vyuţít opětovně k jejich původnímu účelu. Třetí upřednostňovanou moţností je vyuţití odpadů formou recyklace k získání primárních surovin či jinak, například energeticky k výrobě energie. Nejposlednější moţností je odstranění odpadů, i to má však proběhnout ekologickým způsobem. Existují nástroje ekonomického charakteru, které mají slouţit k tomu, aby bylo omezeno skládkování odpadů a pokud je to moţné, bylo vyuţito jiných moţností nakládání s odpady. Jedná se o poplatky vybírané za uloţení odpadů na skládku a o finanční rezervu pro rekultivace a asanace skládek.

29 29 V souvislosti s uplatňováním obecné hierarchie nakládání s odpady, je dobré si uvědomit, ţe kaţdý druh odpadu má jiné vlastnosti, od čehoţ se odvíjí také nejvhodnější způsob, jak s ním nakládat. Nejpodstatnější členění odpadů je na odpad nebezpečný a ostatní. Katalog odpadů však rozeznává dvacet základních druhů odpadů, které se dále třídí do podskupin. Zákon o odpadech se podrobně věnuje kategorii komunálního odpadu a zvláště upravuje nakládání s vybranými výrobky, odpady a zařízeními. Jedná se o vyjmenované PCB, tj. polychlorované bifenyly a terfenyly, a zařízení je obsahující, dále o odpadní oleje, tj. oleje minerální, syntetické mazací nebo průmyslové, o baterie a akumulátory, o kaly z čistíren odpadních vod a další biologicky rozloţitelné odpady, o odpady z výroby oxidu titaničitého, o odpady z azbestu, o autovraky a o elektrická a elektronická zařízení 42. I zde existuje povinnost osob, které určité vyjmenované výrobky vyrábějí nebo dováţejí, k jejich zpětnému odběru. Tato povinnost se týká vyjmenovaných olejů, elektrických akumulátorů, galvanických článků a baterií, výbojek a zářivek, pneumatik a elektrozařízení pocházejících z domácností. Je třeba dodat, ţe v rámci Evropské unie obecně platí pravidlo, ţe odpad vyprodukovaný na území daného státu, by měl být na tomto území také vyuţit nebo odstraněn, z čehoţ vyplývá, ţe jeho vývoz je obecně zakázán. Zákon o odpadech stejně jako zákon o obalech obsahuje paletu správních deliktů, které je moţno spáchat v rámci jeho působnosti a uvádí rovněţ odpovídající sankce ve formě peněţitých pokut. Také soustava orgánů veřejné správy působících na poli odpadového hospodářství je shodná s tou uváděnou zákonem o obalech. Zákon o odpadech je normou, která je plně v souladu s komunitárním právem. Aby toho bylo dosaţeno, je často novelizován. Od roku 2001, kdy byl přijat, projde kaţdoročně jednou aţ třemi novelizacemi, čímţ se začíná stávat poměrně nepřehledným. Z toho důvodu jiţ Ministerstvo ţivotního prostředí předloţilo k připomínkám odborné veřejnosti návrh nového zákona o odpadech. Ten je reakcí na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/2008/ES, o odpadech a o zrušení některých směrnic, jejíţ účinky však mají nastoupit aţ od 12. prosince Návrh se ihned po svém zveřejnění stal terčem kritiky a je označován za nekoncepční a nekvalitní. Vypracování povinné části hodnocení analýzy dopadů je povaţováno za 42 Povinnost zpětného odběru a recyklace těchto zařízení zajišťuje celostátně společnost Asekol, s.r.o., která byla zaloţena v roce 2005 některými významnými výrobci a dovozci elektroniky a výpočetní techniky, přičemţ celý systém funguje obdobně jako je tomu u systému EKO-KOM.

30 30 nehodnověrné. Odborná veřejnost, zastoupená mimo jiné členy obalové asociace Syba 43, členy Českého průmyslového sdruţení pro obaly a ţivotní prostředí, Potravinářské komory ČR, Hospodářské komory ČR a zástupci obcí a krajů, poukazuje na to, ţe navrhovaná úprava neodráţí nebezpečnou situaci vzniklou na trhu s vytříděnými komoditami v současné době světové krize a záměrně opomíjí moţnost jiného vyuţití odpadů, například energetické spalování, kdyţ namísto něj navyšuje procentní hodnoty recyklace a vyţaduje, aby bylo tříděno větší mnoţství komodit bez ohledu na enormní zvýšení nákladů. 43 Jde o zájmové sdruţení právnických osob, které sdruţuje a prosazuje zájmy subjektů činných v sektoru balení a obalů. Od roku 2006 provozuje svou činnost také Obalový institut Syba, s. r. o., který poskytuje sluţby jak svým členům, tak zájemcům z řad odborné veřejnosti;

31 31 3 Nakládání s obaly z pohledu ochrany zdraví Jiţ v 70. letech minulého století byla prokázána závislost zdraví člověka na kvalitě ţivotního prostředí. Světová zdravotnická organizace přitom zdraví definuje nejen jako absenci nemoci, ale jako stav tělesné, duševní, sociální a psychosociální pohody. Není třeba zdůrazňovat, ţe také z celospolečenského pohledu patří zdraví k nejvyšším hodnotám jednotlivce a ţe dobré zdraví je nejdůleţitějším předpokladem určité kvality ţivota. Kauzální vztah mezi lidským zdravím a ţivotním prostředím a jeho jednotlivé faktory jsou předmětem dlouhodobého pozorování a zkoumání. Shromaţďování relevantních dat zajišťuje a jejich zpracování provádí Ústav zdravotnických informací a statistiky, který zabezpečuje provoz Národního zdravotnického informačního systému. 44 Oblast ţivotního prostředí a jeho vlivu na zdraví spadá do působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky, které při přípravě legislativy a tvorbě státní zdravotní politiky vyuţívá také podkladů zpracovaných Státním zdravotním ústavem, 45 který je jeho příspěvkovou organizací. Tento Ústav provádí monitoring zdraví a ţivotního prostředí a systematicky se zabývá oblastí hygieny ţivotního prostředí, kam spadá kvalita ovzduší, vody a půdy, sledování vlivu odpadů, hluku, elektromagnetického pole a způsobu bydlení na zdraví populace. Na základě provedených zjištění dochází k odhadu velikosti expozice cizorodým látkám a negativním faktorům z poškozeného ţivotního prostředí a k posouzení rizik pro zdraví obyvatel. Ochrana lidského zdraví není dnes v české legislativě upravena v jednom kodexu, například v zákoně o ochraně veřejného zdraví 46, jak by mohl nezasvěcený očekávat, ale je roztroušena v jednotlivých právních předpisech, které ochranu zdraví zpracovávají tematicky dle upravované činnosti, například ochrana zdraví ve výrobě, při spotřebě, při nakládání s odpadem. Tyto zákony a jejich prováděcí právní předpisy většinou také stanoví limitní hodnoty znečištění nebo obsahu škodlivých látek, tj. obsahu nebezpečných a zdraví ohroţujících látek. Takovéto limity pak nalézáme postavení a úkoly Státního zdravotního ústavu jsou dány zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 46 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

32 32 v jednotlivých sloţkových předpisech: ve vodním zákoně, v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu a v zákoně o ochraně ovzduší 47. Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích 48 se explicitně věnuje nakládání s potencionálními zdroji ohroţení lidského zdraví. Zejména ukládá práva a povinnosti podnikajícím osobám, jak fyzickým, tak právnickým, při klasifikaci a zkoušení nebezpečných vlastností, balení a označování, uvádění na trh nebo do oběhu, při dovozu a registraci chemických látek. Zároveň vymezuje působnost správních orgánů při zajišťování ochrany zdraví a ţivotního prostředí před škodlivými účinky chemických látek a přípravků. Poţadavky na balení a označování chemických látek jsou dány v hlavě IV. dotyčného zákona, a to tak, ţe osoby uvádějící na trh nebo do oběhu látky a přípravky klasifikované jako nebezpečné, jsou povinny opatřit je obaly a uzávěry, které splňují specifické nároky na pouţitý materiál a konstrukci. Stejně specifické nároky vznáší zákon i na označování chemických látek a přípravků. Ty navíc musejí být při uvedení na trh vybaveny bezpečnostním listem, který představuje souhrn údajů o výrobci nebo dovozci, údajů o nebezpečné látce nebo přípravku a souhrn informací potřebných k ochraně zdraví a ţivotního prostředí, to vše v českém jazyce. Další právní normou, která se vztahuje také na obaly z hlediska jejich konformity s poţadavkem ochrany zdraví je i zákon o technických poţadavcích na výrobky 49, který stanoví, ţe výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěţena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo pouţitá. Obal je tudíţ také výrobkem a vztahují se na něj technické předpisy a technické normy. 47 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 334/1992 Sb., České národní rady, o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 48 Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 49 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Specifickým předpisem z této oblasti je nařízení Vlády České republiky č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na aerosolové rozprašovače.

33 33 Jak jiţ bylo naznačeno, mohou mít obaly vliv na lidské zdraví v několika moţných souvislostech: - při výrobě obalů (moţné vystavení člověka hluku, záření nebo škodlivým chemickým látkám) - při pouţití (vliv na balený obsah, uvolňování škodlivých prvků a pronikání do výrobku a například následná dietární expozice člověka) - při vyuţití nebo odstranění obalů (škodlivé látky v ovzduší, vodě nebo půdě podle toho, který způsob je pouţit). Při všech těchto činnostech se musí uplatnit právní předpisy, které zajistí účinnou ochranu lidského zdraví. 3.1 Ochrana veřejného zdraví Obecnou normou je v tomto případě zákon o ochraně veřejného zdraví. Ten v hlavě II upravující péči o ţivotní a pracovní podmínky, v díle pátém, stanoví hygienické poţadavky na předměty běţného uţívání, které se týkají také obalů a to ve smyslu materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami upravených přímo pouţitelným předpisem Evropských společenství 50. Zákon ukládá výrobcům, dovozcům, prodávajícím a distributorům materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami zajistit, aby tyto byly při uvedení na trh bezpečné, zejména, aby za obvyklých a předvídatelných podmínek nezpůsobily poškození zdraví nebo aby nepříznivě neovlivnily potravinu nebo pokrm. Proto je nutno zabezpečit, aby vyhovovaly právními předpisy 51 stanoveným hygienickým poţadavkům na sloţení, vlastnosti a mikrobiologickou čistotou. Dalším zákonným poţadavkem je zabezpečení značení a návodu k pouţití či písemného prohlášení. Pokud toto chybí, nesmí distributor tyto předměty uvádět do oběhu. O přípustnosti, obsahu, popřípadě migračním limitu látek, které nejsou uvedeny v prováděcím právním předpise u předmětu běţného uţívání určeného pro styk s potravinami, rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného 50 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení některých směrnic, viz. Celex 32004R Jedná se o tyto zákony: Zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

34 34 zdraví na návrh výrobce nebo dovozce materiálu určeného k výrobě předmětu určeného pro styk s potravinami. Výše uváděné materiály a předměty podléhají schválení orgánu ochrany veřejného zdraví, které jsou vyjmenovány v 78 zákona o ochraně veřejného zdraví. V hlavě druhé, díle sedmém téhoţ zákona je právně ošetřena ochrana zdraví při práci, do kteréţto kategorie by se dalo zařadit moţné ohroţení zdraví při výrobě obalů či při jejich odstraňování, například při styku s chemickými karcinogeny nebo s fibrogenním prachem. Škodlivost se měří biologickým expozičním testem a podle míry překročení limitních hodnot ukazatelů se ohodnotí rizikovost práce. 52 Při některých druzích výrob by bylo moţno pouţít i ustanovení dílu osmého, který je nazván nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Orgány ochrany veřejného zdraví mají pravomoc sankcionovat porušení povinností uloţených tímto zákonem a ukládat pokuty do maximální výše 3 milionů Kč. 3.2 Ochrana spotřebitele Funkcí obalu je především chránit výrobek a to jak před jeho poškozením, tak před znečištěním, coţ je obzvláště důleţité u potravin, u výrobků, které s nimi přicházejí do styku a u jiných výrobků se zvýšenými hygienickými nároky, například u kosmetických přípravků. Stejně jako zákon o ochraně veřejného zdraví, tak i zákon o potravinách a tabákových výrobcích 53 upravuje poţadavky na výrobky určené pro styk s potravinami. Základním poţadavkem na tyto výrobky je jejich zdravotní nezávadnost. 52 Více k tomuto tématu stanoví zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů ve své části páté. Zásadní je v souvislosti ochrany zdraví při práci také zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další poţadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů. 53 Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Některé související prováděcí předpisy: Vyhláška Ministerstva zdravotnictví 38/2001 Sb., o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 305/2004 Sb., kterou se stanoví druhy kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich přípustné mnoţství v potravinách. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby.

35 35 To se týká také obalových prostředků všeho druhu, zejména obalových fólií, kelímků a jiných nádobek, konzervových obalů, víček a uzávěrů. Zákon o potravinách ukládá provozovateli potravinářského podniku obecnou povinnost dodrţovat ve všech fázích výroby a uvádění potravin do oběhu technologické a hygienické poţadavky, způsob a podmínky přepravy, skladování a manipulace s potravinami. Dále vyţaduje po subjektech, které uvádějí potraviny do oběhu, aby pouţívaly jen takové obaly a obalové materiály, které chrání potravinu před znehodnocením a znemoţňují její záměnu nebo záměnu obsahu bez otevření nebo změny obalu, a které odpovídají poţadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami. Obal nesmí senzoricky ani jiným způsobem ovlivnit potravinu. Stejným směrem je orientován i zákon o ochraně spotřebitele, 54 který odpovídající povinnost ukládá i prodávajícímu, kdyţ vyţaduje, aby výrobky prodával v hygienicky nezávadných obalech nebo aby je do takových obalů při prodeji balil. Při samoobsluţném prodeji je povinen poskytnout spotřebiteli vhodný obalový materiál. Kromě toho stanoví zákon o ochraně spotřebitele prodávajícím rozsáhlé informační povinnosti spočívající zejména v tom, ţe jsou povinni řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků, o způsobu jejich pouţití a údrţby a o nebezpečí, které vyplývá z nesprávného pouţití či údrţby. K této povinnosti se úzce váţe i funkce obalu, jakoţto nosiče informace, protoţe v mnoha případech, je-li to po technické stránce moţné, mohou být vyţadované informace uvedeny přímo na obalu a není potřeba přibalovat návod. Nezastupitelnou funkcí obalu je nést značení výrobku. 55 Prodávající je ze zákona o ochraně spotřebitele povinen zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny názvem, označením výrobce nebo dovozce výrobku a údaji o sloţení, samozřejmě, pokud mu to charakter výrobku dovolí a naopak u některých výrobků je tato povinnost značně extenzivnější a je upravena zvláštními předpisy. Dalším základním pravidlem je, ţe uváděné informace musejí být v českém jazyce, jsou-li pouţity piktogramy, musí prodávající vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich 54 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 55 Značit lze i materiálové sloţení výrobku, resp. obalu a dle 6 zákona o obalech je toto značení dobrovolné, avšak rozhodne-li se výrobce či distributor toto značení provést, musí tak učinit v souladu s právem Evropského společenství. To znamená v souladu s přílohou č. I - VII rozhodnutí Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997, kterým se zavádí identifikační systém pro obalové materiály.

36 36 význam a také vyjádření fyzikálních veličin musí odpovídat českému značení 56. Konkrétní poţadavky na informace a značení potravinářských výrobků stanoví zákon o potravinách a tabákových výrobcích v 6 aţ 9, přičemţ je velmi detailní a specifický. Provozovatel potravinářského podniku je povinen neprodleně vyřadit z oběhu potraviny balené do obalů a obalových materiálů, které neodpovídají zákonným poţadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami 57. Plnění těchto povinností zajišťujících ochranu spotřebitelů vykonávají krajské hygienické stanice, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Česká obchodní inspekce. 3.3 Ochrana před chemikáliemi Ochranná funkce obalu však můţe spočívat také v tom, ţe obal chrání okolní prostředí a bezpečnost lidí před obsahem, který ukrývá, coţ je typické u látek s nebezpečnými vlastnostmi. Tuto problematiku zpracovává zákon o chemických látkách a chemických přípravcích, 58 který uvádí metody stanovení stupně nebezpečnosti jednotlivých chemických přípravků pro zdraví a pro ţivotní prostředí. Zdraví nebezpečné jsou chemické přípravky klasifikované jako vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, ţíravé, dráţdivé, senzibilující, karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci. Obaly a uzávěry pouţité na tyto látky musí splňovat zákonné poţadavky. Obaly a uzávěry musí být navrţeny a konstruovány tak, aby obsah obalu nemohl uniknout a aby odolaly tlaku a deformacím vznikajícím při běţném zacházení, přičemţ nesmí dojít k jejich uvolnění. Pouţité materiály nesmějí být obsahem narušovány a nesmějí s ním vytvářet nebezpečné sloučeniny. Další zpřísnění poţadavků se aplikuje, pokud je výrobek obsahující nebezpečnou látku určen k prodeji konečnému spotřebiteli. Uzávěr pak musí být odolný proti otevření dětmi a musí obsahovat hmatatelnou výstrahu pro nevidomé a celý obal včetně uzávěru musí být provedeny tak, aby spotřebitel nemohl být uveden v omyl nebo aby nedošlo k záměně za hračku, potravinu, pitnou vodu, krmivo či kosmetický přípravek. Distributor, který uvádí nebezpečné látky do oběhu, je povinen zachovat je v původním obalu. Výrobci i dovozci, kteří nebezpečné látky uvádějí na trh a do oběhu, jsou povinni zajistit označení obalu 56 Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva zemědělství 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. 57 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb., o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění pozdějších předpisů. 58 Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

37 37 v souladu se zákonnými poţadavky a to jasně, čitelně a nesmazatelně v českém jazyce. Nutné jsou údaje o chemickém názvu látky uvedené ve tvaru jednoho z názvů daných v Seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných látek; dále označení subjektu, který je odpovědný za uvedení látky v daném obalu na trh; výstraţné symboly, standardní věty označující specifickou rizikovost (R-věta) a standardní pokyny pro bezpečné zacházení (S-věta), to vše stanovené prováděcím předpisem 59 ; navíc se udává hmotnost nebo objem, jde-li o výrobky určené pro konečného spotřebitele. Dokumentace, která se vztahuje k chemickým látkám a přípravkům uváděným na trh musí být subjekty uschována ještě deset let po tom, co dotyčný výrobek přestane být na trh uváděn a to pro potřeby správní, kontrolní nebo sankční činnosti. K ochraně spotřebitele slouţí opatření zajišťující, aby informace uvedené na obalu zřetelně vystupovaly a byly snadno čitelné, aby barva a provedení byly takové, ţe výstraţný symbol vynikne, aby součástí balení byl nejen návod k pouţití, ale i pokyny pro první pomoc. Výjimky pro označování můţe povolit Ministerstvo průmyslu a obchodu a to ze zákonem stanovených důvodů, avšak i subjekty, které výjimku obdrţely, mají povinnost uvádět výstraţné symboly a R- a S-věty. Konkrétní dopad nakládání s obaly na lidské zdraví není odborníky nijak široce diskutován, coţ je zřejmě způsobeno tím, ţe nakládání s obaly není klíčovým faktorem ovlivňujícím lidské zdraví. Orgány zabývající se ochranou lidského zdraví, např. Státní zdravotní ústav či hygienické stanice, provádějí systematická kontinuální měření škodlivých látek v ovzduší, měření kvality vody, znečištění půdy i měření hluku, protoţe tyto sloţky ţivotního prostředí zásadně ovlivňují zdraví lidí, četnost nejrůznějších civilizačních onemocnění, potaţmo úmrtnost. Hygienické stanice pak plní úlohu také v oblasti odpadového hospodářství, kde se vyjadřují k provozním řádům zařízení k vyuţívání, odstranění, sběru a výkupu odpadů, hodnotí a řídí zdravotní rizika z hlediska ochrany zdraví a vydávají odborná stanoviska k návrhům při nakládání s odpady. Zdravotní ústavy pak nabízejí provedení akreditovaných odběrů a provedení analýz odpadů včetně eko-toxikologie a zjišťování mutagenity výluhů odpadů s pouţitím testu reverzních mutací u bakterií. Tyto analýzy jsou vyţadovány zákonem o ochraně veřejného zdraví a různými podzákonnými 59 Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků.

38 38 předpisy 60. Zdravotní ústavy ve svých laboratořích provádějí rovněţ specializované analýzy všech typů materiálů, které přicházejí do styku s potravinami a zadavatelům poskytují interpretaci výsledků i následné konzultace. 3.4 Aktivizace veřejnosti při ochraně zdraví V České republice probíhá realizace Akčního plánu zdraví a ţivotního prostředí, 61 který je integrální národní součástí Evropského akčního plánu zdraví a ţivotního prostředí. Obé pak vychází z Evropské charty ţivotního prostředí a zdraví přijaté v roce Akční plán zdraví je postaven na zásadě solidarity mezi občany, na principu udrţitelného rozvoje a na zásadě meziresortní spolupráce. Cílem je eliminovat škodlivé vlivy ekonomické činnosti člověka či je alespoň regulovat na přijatelnou míru a tím minimalizovat akutní zdravotní a ekologická rizika. Vychází z pozic Státní politiky ţivotního prostředí 62 a zdůrazňuje nutnost hospodárného vyuţívání dostupných zdrojů a nutnost minimalizace odpadu, aby bylo znečišťování omezeno na úroveň, kde nedojde k nevratným poškozením lidského zdraví nebo ţivotního prostředí. Zásadní je princip ekonomické odpovědnosti znečišťovatelů ţivotního prostředí, kteří svou činností produkují kromě poţadovaných výstupů také negativní externality. Tyto musejí být internalizovány tím způsobem, ţe znečišťovatelé ponesou náklady za znečištění a takto vyráběné výrobky či sluţby budou na trhu znevýhodněny oproti těm ekologicky vhodným. Protoţe se škodlivost některých vlivů neustále zkoumá a objevují se stále nová rizika a moţné nebezpečné látky, uplatňuje se princip předběţné opatrnosti. Při tvorbě normativních legislativních nástrojů jako jsou limity a standardy se uplatňuje princip kritických zátěţí a princip nejlepší dostupné technologie (BAT) při udrţení přiměřených nákladů. Pokud u škodlivých faktorů není znám práh negativního působení, jako je tomu například u ionizujícího záření, pouţije se princip nejniţší rozumně dosaţitelné expozice škodlivině (ALARA). 60 Např. vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky; vyhláškou č. 382/2001 Sb., o podmínkách pouţití upravených kalů na zemědělské půdě; vyhláškou č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů; vyhláškou č. 38/2001 Sb., o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy. 61 Akční plán zdraví a ţivotního prostředí je schválen usnesením vlády České republiky č. 810/1998 Sb.; 62 Usnesení vlády České republiky č. 235/2004 Sb., o Státní politice ţivotního prostředí České republiky na léta 2004 aţ 2010.

39 39 Současnými prioritami je řešení následujících zdravotních problémů (řazeno dle počtu výskytu) 63 : srdeční a cévní choroby, nádorová onemocnění, úrazy, narušení reprodukčního zdraví, patologické změny imunity, duševní nemoci, drogové závislosti, významné infekce a vrozené a systémové vady dětí. Je patrné, ţe více neţ polovina zde jmenovaných chorob má svůj původ ve znečištěném či jinak zhoršeném ţivotním prostředí, neboť náš zdravotní stav je sice primárně dán genetickou výbavou, ale sekundárně je ovlivněn a utvářen tím, co jíme, pijeme a dýcháme, v jakém prostředí ţijeme a trávíme svůj čas. Uvádí se, ţe čtvrtina aţ třetina nemocí ve vyspělých zemích je způsobena negativními vlivy ţivotního prostředí. Cílem akčního plánu zdraví a ţivotního prostředí v oblasti odpadů je sniţovat celkovou produkci odpadů, přičemţ přesně stanovené cíle jsou rozpracovány z časového hlediska pro odpady, pro potraviny i pro chemické látky. Stejně tak jsou odpady jednou z priorit dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR nazvaného Zdraví pro všechny ve 21. století 64 (zkráceně Zdraví 21), který vychází z podnětu Světové zdravotnické organizace. Program Zdraví 21 zahrnuje 21 dílčích cílů. Desátým cílem je Zdravé a bezpečné ţivotní prostředí spočívající v tom, ţe má být zajištěno, aby do roku 2015 výskyt zdraví nebezpečných látek nepřesahoval mezinárodně schválené normy. Pozitivní je přístup samosprávy i veřejnoprávních korporací k tomuto Programu, neboť jiţ v roce 1994 byla zaloţena Národní síť zdravých měst a úspěšně probíhají i projekty Zdravý podnik a Zdravá škola. 63 Údaje převzaty ze Zdravotnické ročenky České republiky za rok 2007, která je k dispozici na internetových stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. 64 Usnesení vlády České republiky č. 1046/2002 Sb.; Program Zdraví 21 je zveřejněn na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví: stoleti.html; Existují rovněţ webové stránky pro širokou veřejnost nazvané jednoduše

40 40 4 Nakládání s obaly z pohledu práva Evropských společenství Česká republika je jiţ několik let, vstup se datuje k , členským státem Evropské unie a tím také členem Evropského společenství 65, takţe je subjektem právního řádu Evropského společenství (dále jen Společenství), jehoţ normy jsou v členských státech přímo pouţitelné a mají aplikační přednost. Evropské právo je integrální součástí českého právního řádu, proto se nyní zaměřím na zkoumání východisek a konkrétních projevů evropského práva ţivotního prostředí, které mají souvislost s problematikou nakládání s obaly. Téma nakládání s obaly je meziodvětvové a prolíná se vícero politikami a strategiemi, které však mají společnou vazbu na ţivotní prostředí a ochranu lidského zdraví. Obaly samotné podléhají mnoha poţadavkům. Ty základní a mandatorní právní nároky na nakládání s obaly jsou na evropské úrovni obsaţeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES 66, o obalech a obalových odpadech. Obaly musí splňovat nejrůznější kritéria z hlediska jejich technické kvality, pevnosti, trvalosti, sloţení, zdravotní nezávadnosti, snadné zpracovatelnosti, mnohostranné vyuţitelnosti, dobré dostupnosti, opakované pouţitelnosti, ale i estetiky a přitaţlivosti pro konečného spotřebitele. V příloze II k této směrnici jsou uvedeny základní poţadavky na sloţení a vlastnosti opakovaně pouţitelných a vyuţitelných obalů, včetně recyklovatelných obalů. Právní úprava obalů se soustřeďuje zejména na zajištění bezpečnosti a hygieny baleného produktu. Obal, který nesplňuje základní poţadavky dané směrnicí o obalech, nesmí být uveden do oběhu na vnitřním trhu Společenství. Formálně exaktně je tato slučitelnost se základními poţadavky vyjádřena tím, ţe obal vyhovuje standardům o balení a ţivotním prostředí vypracovaných Evropským výborem pro standardizaci, tzv. CEN. Tato standardizace vznikla pod mandátem Evropské komise, aby zavedla faktickou proveditelnost a účinnost základních poţadavků daných směrnicí o obalech. 65 Právní subjektivita Evropského společenství je zaloţena Smlouvou o zaloţení Evropského společenství, která vstoupila v platnost 1. ledna 1958 a od té doby prošla mnoha změnami, viz. Celex 11957E. 66 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech, ve znění pozdějších předpisů; viz. Celex 31994L0062.

41 41 V zásadě se tyto základní poţadavky soustřeďují ve třech tezích: - váha a objem obalu má být minimální při zachování funkčnosti obalu, tj. zachování jeho bezpečnosti a přijatelnosti pro spotřebitele; - tam, kde je to nevyhnutelné, mohou být obsaţeny škodlivé a jiné nebezpečné sloţky obalu avšak jen do té míry, aby dopad na ţivotní prostředí a zdraví byl zanedbatelný; - obal má být vhodný pro materiální recyklaci, pro opětovné pouţití, kompostování či alespoň pro získávání energie. Obalová problematika nezasahuje pouze do politiky ţivotního prostředí, ale je součástí dalších evropských politik: integrované výrobkové politiky, politiky udrţitelné spotřeby a výroby či politiky vnitřního trhu. Obal přispívá k udrţitelné výrobě a spotřebě, protoţe pokud je přiměřený svému účelu, pomáhá předcházet vzniku odpadu. Nároky na současný obal jsou však mnohem vyšší, protoţe neslouţí jako pouhá ochrana před poškozením zboţí, ale hraje velkou roli v prodejnosti a atraktivnosti výrobku. Navíc musí vyhovovat poţadavkům moderního samoobsluţného prodeje, současnému ţivotnímu stylu, který upřednostňuje výrobky rovnou připravené k pouţití a vysokým nárokům na design. Vhodnost obalu nelze posuzovat odděleně od produktu, se kterým tvoří jednotu a musí být zváţeny faktory jako přeprava, distribuce a skladování, aby byl nalezen ten pravý obal. 67 Počátky harmonizace právních úprav v jednotlivých členských zemích je moţno datovat na počátek sedmdesátých let minulého století, kdy vznikl první Akční program pro ţivotní prostředí. V současné době probíhá realizace jiţ šestého Akčního programu, který se vztahuje k mezidobí 2002 aţ 2012 a mezi jehoţ prioritami je uvedeno právě hospodaření s odpady při dodrţování zásad předcházení vzniku odpadů a zásady recyklace odpadů. Dalšími strategickými dokumenty řešícími otázky zdravého ţivotního prostředí a udrţitelného rozvoje ve vazbě na vyuţívání přírodních zdrojů, 67 Evropská organizace pro obaly a ţivotní prostředí, publikovala v tomto roce studii nazvanou Evropský nákupní košík, kde analyzovala trendy v obalování spotřebního zboţí ve vybraných evropských zemích. Široce pojatá studie se zabývá tím, kolik obalů (mnoţství a objem) obsahuje průměrný nákupní košík, z jakých materiálů jsou vyrobeny, a detailně rozebírá obaly 468 výrobků renomovaných značek rozdělených do 54 výrobkových segmentů, čímţ byla vytvořena databáze obalů běţně v Evropě pouţívaných, která je opatřena kvantitativními i kvalitativními údaji o obalech.

42 42 nakládání s odpady a obaly jsou Strategie pro udrţitelný rozvoj, 68 tematická Strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci 69 a tematická strategie pro udrţitelné vyuţívání přírodních zdrojů. 70 Mezi základní dokumenty regulující oblast odpadového hospodářství patří stále platná směrnice 2006/12/ES, o odpadech, která stanoví základní hierarchii, kterou je nutno dodrţovat při nakládání s odpady.71 Od prosince 2008 je však účinná nová směrnice o odpadech, tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008/ES, která upravuje tuto problematiku mnohem podrobněji neţ předchozí směrnice. Konkrétně na obaly je zaměřena směrnice Rady č. 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech doplněná a revidovaná směrnicí Rady č. 2004/12/ES a směrnicí 2005/20/ES 72 stanovící delší lhůty plnění pro nové členské státy. 4.1 Určující směry v odpadovém hospodářství Tím, jak evropská společnost bohatne, produkuje stále více odpadu. Kaţdoročně se v Evropské unii vyhodí 1,3 miliardy tun odpadu, z toho zhruba 40 milionů tun nebezpečného. Podle statistik Evropské agentury ţivotního prostředí, 73 to znamená, ţe roční objem pevného odpadu na kaţdého jedince v EU dosáhne 3,5 tuny. Kaţdý evropský občan v průměru kaţdoročně vyprodukuje 520 kg domovního odpadu. Obalové odpady se na celkovém objemu odpadů podílejí přibliţně jen 5 %. Jejich podíl 68 Původní dokument: Udrţitelná Evropa pro lepší svět: Strategie Evropské unie pro udrţitelný rozvoj; KOM/2001/264; Celex 52001DC0264; Obnovená strategie udrţitelného rozvoje EU z 9. června 2006 přijatá Radou EU pod číslem 10117/06. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Hodnocení strategie udrţitelného rozvoje Akční platforma; KOM/2005/658; Celex 52005DC0658; Sdělení Komise Rdě a Evropskému Parlamentu Hodnocení strategie udrţitelného rozvoje EU v roce 2005: Výchozí rekapitulace a budoucí směry vývoje; KOM/2005/37 v konečném znění. 69 Sdělení Komise Radě, Evropskému Parlamentu, Evropskému Hospodářskému a Sociálnímu Výboru a Výboru Regionů Tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci; KOM/2005/0666 v konečném znění; Celex 52005DC Sdělení Komise Radě, Evropskému Parlamentu, Evropskému Hospodářskému a Sociálnímu Výboru a Výboru Regionů Tematická strategie pro udrţitelné vyuţívání přírodních zdrojů; KOM/2005/670 v konečném znění; Celex 52005DC Nakládání s nebezpečnými odpady je upraveno samostatně ve směrnici 91/689/EHS, o nebezpečných odpadech (viz. Celex 31991L0689), přičemţ i tato směrnice má být zrušena k , tj. datem transpozice směrnice č. 98/2008/ES. Co je nebezpečným odpadem je moţno vyčíst z rozhodnutí Komise č. 2000/352/ES, kterým byl vydán Seznam odpadů. 72 Tato směrnice doplnila do stávajícího čl. 6 směrnice o obalech ustanovení o tom, ţe členské státy, které přistoupily k EU na základě smlouvy o přistoupení ze dne 16. dubna 2003, mohou odloţit dosaţení zde uvedených cílů recyklace a vyuţití. Pro Českou republiku platí lhůta do Dále pouţité údaje pocházejí z webových stránek Evropské agentury ţivotního prostředí;

43 43 na komunálním odpadu představuje asi 17 % z celkové hmotnosti a aţ 30 % z hlediska objemu. Přestoţe se jejich role na znečištění ţivotního prostředí jeví z objemového hlediska zanedbatelná, emise skleníkových plynů souvisejících se spotřebou obalů představuje přibliţně 2 % celkových emisí skleníkových plynů, coţ je srovnatelné s vlivy jako je emise jemných částic do ovzduší. Největší odpadové toky v Evropě pocházejí z výrobních činností, následuje výstavba a demolice. Nejvíce komunálního odpadu se ještě i dnes odváţí na skládky, přibliţně 45%, ale stále větší část se recykluje či kompostuje, zhruba 37 %, nebo alespoň spaluje s vyuţitím vzniklé energie, 18 %. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES 74 o odpadech byla vydána, aby zajistila větší srozumitelnost a přehlednost právní úpravy hospodaření s odpady a to za účelem dokonalejší ochrany lidského zdraví a ţivotního prostředí před škodlivými vlivy nakládání s odpady. Účelem směrnice je zvýšit účinnost nakládání s odpady, omezit pohyb odpadu v rámci přeshraničního transportu a zajistit soběstačnost Společenství při odstraňování odpadů. Tato směrnice je dosti stručná a nezpracovává problematiku odpadů komplexně. Zřejmě proto bude brzy nahrazena, k 11. prosinci 2010, jiţ v současnosti účinnou směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 98/ , o odpadech a o zrušení některých směrnic, která má být do právních řádů členských států transponována do 12. prosince K tomuto datu tedy podle článku 41 směrnice č. 98/2008 dojde ke zrušení směrnice č. 2006/12/ES. Nově přijatá směrnice č. 98/2008 o odpadech má za úkol odstranit některé nejasnosti, neurčité pojmosloví a jiné nedostatky, které se projevily při aplikaci směrnice č. 2006/12/ES. Nová směrnice o odpadech je podrobně a přesně zpracovaná, komplexní a má jistě ambice stát se účinnou po mnoho let. Je přehledně rozčleněna do kapitol, které jsou systematicky uspořádány v tomto pořadí: Předmět a oblast působnosti, definice; Obecné poţadavky; Nakládání s odpady; Povolení a registrace; Plány a programy; Kontroly a záznamy; Závěrečná ustanovení, a které obsahují 43 článků. Zejména jsou v nové úpravě vyjasněny rozdíly mezi odpady a materiály, které odpady nejsou a přesně jsou definovány pojmy vyuţití, odstranění a recyklace. Je 74 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES z 5. dubna 2006 o odpadech; viz. Celex 32006L Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2008/98 ze dne 19. listopadu 2008, o odpadech a o zrušení některých směrnic; viz. Celex 32008L0098.

44 44 prosazován přístup zohledňující celý ţivotní cyklus výrobku a materiálů s cílem omezit vznik odpadů, potaţmo sníţit či eliminovat nepříznivé vlivy nakládání s odpady na ţivotní prostředí. Východiskem je nejen předcházení vzniku odpadů, ale i snaha o zachování přírodních zdrojů. Proto jsou upřednostňovány takové metody, které vedou k vyuţití odpadů a pouţití materiálů získaných vyuţitím odpadu. Primárním cílem této směrnice je minimalizace nepříznivých účinků vzniku odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a ţivotní prostředí. Za tímto účelem pak stanoví opatření na úrovni celého Společenství v souladu se zásadou subsidiarity. Směrnice nově dává členským státům moţnost zavést rozšířenou odpovědnost výrobců za vznik odpadů, čímţ je nutí k účinnějšímu a rozumnějšímu vyuţívání zdrojů tak, aby výrobek byl během svého ţivotního cyklu co nejmenší zátěţí pro ţivotní prostředí. Rozšířená odpovědnost výrobce se vztahuje na všechny, kdo profesionálně vyvíjejí, vyrábějí, zpracovávají, upravují, prodávají nebo dováţejí výrobky a zahrnuje v sobě povinnost přijímat vrácené výrobky a odpady, které zůstávají po pouţití výrobků, povinnost následného nakládání s odpadem a zahrnuje i finanční odpovědnost. Členské státy mají podporovat vývoj a výrobu takových výrobků, které jsou opakovaně pouţitelné, trvanlivé po technické stránce a poté, co se stanou odpadem, budou vhodné pro bezpečné vyuţití šetrné k ţivotnímu prostředí. Záleţí také na členských státech, zda rozhodnou, ţe náklady spojené s nakládáním s odpady ponesou výlučně nebo pouze částečně výrobci nebo ţe tyto náklady budou společně s nimi sdílet distributoři. Na zváţení je členským státům dána moţnost uplatnit environmentální povolení vůči některým původcům odpadu, aniţ by to však ohrozilo fungování vnitřního trhu. Stěţejní ideou, ke které tato nová legislativa směřuje, je postupné budování recyklační společnosti, kdy celá Evropská unie má usilovat o zamezení vzniku odpadů a o jejich vyuţívání jako zdroje. Do popředí vystupují opatření zaměřená na zajištění třídění, sběru a recyklace hlavních toků odpadu. Zároveň je připomenuto, ţe oddělený sběr odpadů je moţno preferovat, je-li takový sběr proveditelný z technického, environmentálního a hospodářského hlediska, zejména je nutné podporovat třídění nebezpečných sloţek odpadů. Aby bylo dosaţeno soběstačnosti Evropského společenství v oblasti odstraňování odpadů a ve vyuţívání směsného komunálního odpadu sebraného v domácnostech, je nezbytné vytvořit evropskou síť spolupráce a to s ohledem na zeměpisné podmínky a na potřebu specializovaných zařízení pro některé

45 45 druhy odpadů. Není však striktně stanovena povinnost vytvořit na území státu síť zahrnující celou škálu zařízení ke konečnému vyuţití odpadů, neboť ne všechny členské státy jsou toho schopny. Tvorba jednotné sítě zařízení musí být provedena v souladu se zásadami soběstačnosti a blízkosti. To znamená, ţe jednotná síť musí umoţnit dosáhnout Společenství soběstačnosti v oblasti odstraňování i vyuţití odpadů, avšak jednotlivé státy budou k tomuto cíli směrovat individuálně s ohledem na konkrétní zeměpisné podmínky a dle aktuální potřeby specializovaných zařízení pro určité druhy odpadů. Existence sítě umoţní, aby byl odpad odstraněn v nejbliţším a nejvhodnějším zařízení při pouţití nejlepších dostupných metod a technologií. Změnou oproti dosud účinné směrnici je zpřesnění definice odpadu, kdy nadále jiţ není uveden ţádný taxativní výčet daný seznamem, ale odpadem je jednoduše jakákoli látka nebo předmět, kterých se drţitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho poţaduje, aby se jich zbavil. Definice nebezpečného odpadu je dána jednoduše tak, ţe nebezpečným odpadem je odpad vykazující alespoň jednu nebezpečnou vlastnost uvedenou v příloze III ke směrnici. Biologickým odpadem pak je biologicky rozloţitelný odpad. Oproti dosud platné úpravě, která vysvětluje pojmy původce odpadu a drţitel odpadu, jsou nově definovány také pojmy obchodník a zprostředkovatel. Zatímco původcem odpadu je jakákoliv osoba, při jejíţ činnosti vznikají odpady nebo osoba, která provádí činnosti, jejichţ výsledkem je změna povahy nebo sloţení těchto odpadů, je obchodníkem podnik, který jedná na vlastní odpovědnost, kdyţ odpady nakupuje a následně prodává. Zprostředkovatelem je pak podnik, který zařizuje vyuţití nebo odstraňování odpadů jménem jiných. Doplnění některých pojmů se projevilo i ve změně definice nakládání s odpady a to tak, ţe se jedná o sběr, přepravu, vyuţití a odstraňování odpadů, včetně dozoru nad těmito činnostmi a následné péče o místa odstranění, včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem. Směrnice obsahuje i další ustálená právní slovní spojení jako jsou: opětovné pouţití, zpracování, vyuţití, příprava k opětovnému pouţití, recyklace a odstranění. Ihned po vysvětlení pojmů je v článku čtyři obsaţena konkrétní a závazná hierarchie způsobů nakládání s odpady, coţ je zásadní rozdíl oproti předešlé směrnici, která byla v tomto ohledu velmi neurčitá a benevolentní. Na prvním místě pomyslné pyramidy je, v souladu se všemi principy a celkovou filozofií ochrany ţivotního

46 46 prostředí, umístěno předcházení vzniku odpadů následované přípravou k opětovnému pouţití, recyklací a jiným vyuţitím, například energetickým. Naopak jako nejméně vhodné je uvedeno odstranění, které je chápáno jako protipól vyuţití odpadu. Nelze ho však zatracovat, protoţe některé skupiny odpadu zatím z technologického hlediska opravdu vyuţitelné nejsou anebo náklady na toto vyuţití by byly takové, ţe by se vyuţití stalo v relaci k ochraně ţivotního prostředí kontraproduktivním. Stěţejním je článek 9 věnovaný předcházení vzniku odpadů. Ten také ukládá Komisi předloţit návrh opatření nezbytných k podpoře preventivních opatření a k provádění programů předcházení vzniku odpadů. Zajímavý je tamtéţ obsaţený poţadavek na formulaci politiky ekodesignu výrobků, která má zpracovávat problematiku vzniku odpadů, včetně přítomnosti nebezpečných látek v nich a přitom podporovat technologie zaměřené na trvanlivé, opětovně pouţitelné a recyklovatelné výrobky. Druhým poţadavkem je přijmout podpůrná opatření vedoucí ke změně současného chování spotřebitelů. Evropská unie se dlouhodobě zabývá také studiem spotřeby domácností a vypracovala vzorce spotřeby domácností. Tyto vzorce kalkulují s hnacími faktory naší spotřeby, mezi které patří rostoucí příjmy, hospodářská globalizace, nové průlomové technologie, zmenšující se počet členů domácností a stárnutí obyvatelstva. Mnoţství zboţí a sluţeb, které spotřebujeme má trvale rostoucí tendenci a roste mnohdy ještě rychleji neţ efektivita, které bylo dosaţeno například zdokonalením výrobních technologií a postupů. Tlak na ţivotní prostředí je tedy neustále zesilován takovými zásadními faktory, jako jsou bydlení, potraviny a mobilita kaţdého z nás. Ambiciózním cílem obsaţeným ve směrnici je pak snaha o zrušení pozitivní korelace mezi vznikem odpadu a hospodářským růstem, jehoţ má být dosaţeno do konce roku Je vyţadováno přijetí takových opatření a šíření takových postupů, které nebudou podporovat závislost mezi hospodářským růstem a růstem produkce odpadů. Zásadním přínosem nové směrnice jsou články 5 a 6. Článek 5 se věnuje vedlejším produktům a jasně je odděluje od odpadu, jsou-li splněny současně čtyři uvedené podmínky. Vedlejším produktem je látka nebo předmět vzniklý při výrobním procesu jako jeho nedílná součást, avšak účelem takového výrobního procesu nesmí být výroba právě tohoto předmětu nebo látky. Zároveň musí být zajištěno další vyuţití

47 47 dotyčné látky nebo předmětu a to přímo bez dalšího zpracování jiným neţ průmyslovým způsobem a současně musí platit, ţe vyuţití takovéto látky nebo předmětu je zákonné a v souladu s poţadavky na výrobek, ţivotní prostředí a ochranu zdraví u konkrétního pouţití. V článku 6 je popsán stav, kdy odpad přestává být odpadem a stejně jako v předchozím případě jsou určeny čtyři podmínky, které musejí být kumulativně naplněny. Jedná se o to, ţe některé zvláštní druhy odpadu přestávají být odpadem, pokud se staly předmětem některého způsobu vyuţití, včetně recyklace a splňují-li podmínky týkající se toho, ţe látka nebo předmět se běţně vyuţívají ke konkrétním účelům, ţe pro ně existuje poptávka či trh, ţe splňují technické poţadavky pro konkrétní účely, vyhovují právním předpisům vztahujícím se na výrobky a konečně, ţe vyuţití dotyčné látky nebo předmětu nepovede k nepříznivým dopadům na ţivotní prostředí či lidské zdraví. Pokud jde o recyklaci, má se pokračovat v započatém trendu a zvyšovat objem tříděného odpadu určeného k recyklaci. Důraz je kladen především na kvalitní recyklaci. S tím je samozřejmě spojeno zachování systému tříděného sběru s cílem zajistit do roku 2015 třídění přinejmenším následujících surovin: papír, kov, plasty a sklo. Samozřejmostí je i odpovědnost prvotních původců či jiných drţitelů odpadu za provádění zpracování odpadů a to buď samostatně nebo prostřednictvím zprostředkovatele nebo zařízení, které provádí činnosti zpracování odpadů nebo prostřednictvím zařízení provádějícího sběr odpadů. Tato zařízení a podniky provádějící zpracování odpadů mohou pracovat pouze na základě získaného povolení, které lze vydat jen po splnění poţadavků uváděných směrnicí v článku 23, přičemţ členské státy musí vést také rejstříky těchto zpracovatelů i těch zařízení, jimţ byla udělena výjimka. Stejně jako směrnice č. 2006/12/ES vyţaduje i tato směrnice vypracování plánů pro nakládání s odpady, tj. plány odpadového hospodářství, ale navíc ukládá členským státům povinnost vypracovat programy předcházení vzniku odpadů a to do 12. prosince Tyto programy mohou být buď integrovány do plánů pro nakládání s odpady, nebo mohou být součástí jiných programů politiky ţivotního prostředí. Plány i programy musí být vyhodnocovány alespoň v šestiletých intervalech a případně revidovány. Směrnice neopomněla ani zpětnou vazbu plnění stanovených cílů. Pro tyto účely zavádí instituty, jako jsou hodnocení a přezkum, účast veřejnosti, informace

48 48 předkládané Komisi, kontroly, vedení záznamů, vymáhání a sankce. Pravidelným důkladným kontrolám prováděným orgány státní správy podléhají všichni zpracovatelé odpadů a všichni, kdo na profesionálním základě zajišťují sběr nebo přepravu odpadů, zprostředkovatelé a obchodníci a zařízení a podniky, které jsou původci nebezpečných odpadů. Pokud jde o četnost a stupeň kontrol, budou zohledněna ta zařízení, která získala registraci v rámci systému řízení a auditu z hlediska ochrany ţivotního prostředí 76. Povinné je také vedení chronologických záznamů o mnoţství, povaze, původu odpadů a případně o místě určení, četnosti sběru, způsobu přepravy a předpokládaných způsobech zpracování odpadů a to pro všechny subjekty, které odpady na profesionálním základě zpracovávají, provádějí sběr nebo přepravu nebezpečných odpadů, obchodují s nebezpečným odpadem nebo jej zprostředkovávají. Členské státy poté ukládají sankce, které mají být přiměřené a odrazující a mají být ukládány fyzickým a právnickým osobám odpovědným za nakládání s odpady, tj. původcům odpadu, jeho drţitelům, zprostředkovatelům, obchodníkům, přepravcům a subjektům zajišťujícím sběr, zařízením nebo podnikům, které zpracovávají odpady a provozují systémy nakládání s odpady. Téma sankcí je upraveno samostatně ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES 77, o odpovědnosti za ţivotní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na ţivotním prostředí. Zejména však členské státy mají přijmout taková opatření, která zamezí svévolnému opuštění odpadu, jeho nepovolenému ukládání nebo vypouštění a nekontrolovanému nakládání s ním. V závěrečných ustanoveních směrnice pruţně reaguje na vývoj ve vědeckém výzkumu a obsahuje ustanovení o tom, ţe v případě potřeby lze upřesnit a revidovat výpočtové vzorce. Také přílohy mohou být změněny s ohledem na vědeckotechnický pokrok. 4.2 Obalová problematika v evropském měřítku Směrnice č. 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech vznikla z nutnosti sladit legislativu zaměřenou na obaly v členských státech, aby bylo zaručeno, ţe opatření k ochraně ţivotního prostředí přijatá v jednom členském státě, nepříznivě neovlivní 76 Systém environmentálního managementu představuje aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému sniţování dopadů svých činností na ţivotní prostředí. Program environmentálního managementu EMAS je realizován na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady 761/2001/ES a jeho garantem v České republice je Ministerstvo ţivotního prostředí. 77 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za ţivotní prostředí v souvislosti s prevencí a náhradou škod na ţivotním prostředí; viz. Celex 32004L0035.

49 49 obchod na vnitřním trhu a nebudou narušovat hospodářskou soutěţ. Provedením harmonizace v této oblasti sleduje Společenství nejen cíl ochrany ţivotního prostředí, ale současně tak zabezpečuje fungování jednotného vnitřního trhu tím, ţe jednotně zohledňuje faktory bezpečnosti a hygieny, ochrany jakosti a kvality, ochrany pravosti a technických charakteristik balených výrobků a ochrany práv průmyslového a obchodního vlastnictví. Jiţ při tvorbě obalu je třeba zohlednit a optimalizovat zátěţ, která vznikne při likvidaci obalu, čemuţ napomáhá analýza ţivotního cyklu výrobku, 78 coţ je nástroj, který predikuje zatíţení ţivotního prostředí výrobkem od jeho vzniku aţ po jeho odstranění. Důleţitým nástrojem, který je nutno uplatňovat při tvorbě ekologicky vhodných obalů je i politika integrovaného výrobku, tzv. IPP. 79 Sledovány jsou trendy jako eliminace toxicity obalu a sniţování jeho materiálové náročnosti. Obrázek 4 : Životní cyklus výrobku Zdroj: Nezanedbatelný vliv na konečnou podobu obalu mají uplatněné hospodářské nástroje, typicky jde o poplatky za obalové odpady, povinné zálohy nebo ekologické daně. V průběhu posledních let dochází k permanentnímu zvyšování ekonomické zátěţe ukládané na obaly a tento trend bude zřejmě pokračovat, protoţe evropská environmentální politika je nakloněna podporovat preventivní opatření přijatá na národní úrovni, která jsou svými nároky spíše nadstandardní. Pokud má však být zachována rovnost na vnitřním trhu, je nutné, aby postup všech států přesně odpovídal 78 Life Cycle Assessment (LCA) jako analytický nástroj je přesně popsán a definován ve Standardech řízení ţivotního prostředí zpracovanými Mezinárodní organizací pro standardizaci (ISO 14040/14044, 2006). 79 Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Integrovaná výrobková politika Tvorba myšlení zaměřeného na ţivotní cyklus, KOM 2003/302 v konečném znění; Celex 52003DC0302.