Jaroslav Vrchlický (1853 1912) vl. jm. Emil Frída nar. v Lounech stud. G, filosofie, historie, románských jazyků vychovatel v severní Itálii sňatek s Ludmilou Podlipskou profesor literatury na Karlově univerzitě poezie lyrická i epická divadelní hry literární kritiky (v Lumíru) překlady (především z románských literatur): Dante, Petrarca, Hugo, Rostand (Cyrano z Bergeracu)
J. Vrchlický básnické dílo My valili se jako bouřné vody, a my zas tekly ospale a líně, l my květy šli a my zas krve brody, my žili právu a my žili vině. Nad problemů svých mlhovitou tůní t on v nejistotě v dlaň své skráně tlačí, on neví,, zda věk jeho ku výsluní za pravdou spěje, neb zda v bludu kráčí. Kde cíl l jest náš áš,, kdy přijde vyplnění? Ty, Pane, mlčíš a čas dále cválá, my rostem v moře, jež hřmí a se pění, a lidskost jen jest v proudech našich skála. Tak též t v mé dumy doby moje tyčí se jako přelud krytý věků plísn sní; v mé duši i moře pochybností klíčí... Buď lidstva vesny skřiv ivánkem, ó písni! bás. cyklus Zlomky epopeje sb. Duch a svět (- reflexívní poezie) b. Věkové
J. Vrchlický Zlomky epopeje (sb. Duch a svět, b. Pan) Tu jednou bylo léto šel v poledne jsem lesem; vůně těžká se nesla z mýtiny, kde unavený na trávě motýl kolébal se líně a much a cvrčků zněla jako ze sna mdlá melodie. Tu jsem viděl dívku; ve trávě spala. Ach, tak sličná byla, že slunce svojím zlatem na jejích zdřímlo rozhalených ňadrech, že vánek s jejím pohrával si vlasem a lesní narcis skloněn k její hlavě jí šeptal v žárlivosti: Ó jak jsi krásná, sestro!
J. Vrchlický Zlomky epopeje (sb. Duch a svět, b. Pan) A nevím, čím to bylo, já musil k ní si usednouti na mech a líbat ústa, objímati boky, až náhle divem nebes jsem cítil, tiskna hlavu v její ňadra, má duše opojená jak splývá v duši světa, jak mizí mez, jež od věčna mě dělí, v mých ňadrech náhle propasti jak zejí! I zajásal jsem, neb na ňadrech ženy jsem tebe nalez, Pane, dárče klasů, na ňadrech ženy nalezl jsem divem klid chaosu a ztracené své božství.
J. Vrchlický Zlomky epopeje (sb. Selské balady, b. Hrabě Breda) V zlém hněvu hrabě Breda burácí; daň neplatili jemu sedláci. Zda nemohli neb nechtěli, on čeká darmo třetí neděli. A k poledni zněl návsí bubnů vír a v drábů středu kráčel mušketýr. "Pan hrabě to vám činí vzkázání, že nejvyšší čas dělat pokání. A zaplatit co dávek, desátků, neb hrdlo chystat v pěknou oprátku!" Však marně prchl čtvrtý týden zas a návsí bubny zní a polnic hlas. Vojáci kol vsi řetěz splítali a všecky mladé dívky schytali, a mladé ženy všecky do jedné a do zámku je hnali v poledne. Co bude s nimi? - Jaký osud jich? A v mušketýra odpověď zněl smích. "Pan hrabě poslouchat vás vycvičí, na zámku čekají už holiči. Ti ostřihají vlasy ženám všem, by hrabě zkrácen nebyl v příjmu svém. Co měli vy jste dáti na zlatě, kštic zlatem nahradí si bohatě."
J. Vrchlický Zlomky epopeje (sb. Selské balady, b. Hrabě Breda) A stalo se tak. - Jedna dívka jen jak vesna sličná, tichá jako sen se zdráhala - a hrabě povelí: "Ji ku lepšímu chystám úděli; já pro sebe ten zlatý nechám vlas, ty druhé ostřihané pusťte zas!" A stalo se. Noc táhla v tichý kraj. Ó pane hrabě, dnes těčeká ráj! Svit jitra plnou září v pokoj vnik a dveřmi hlavu strčil komorník. Pán nezaspal tak nikdy do rána. Zří k loži - clona jeho strhána. Zří k oknu - s něho bílý vlaje šat, zří v lože zas a trne hrůzou jat, a neví, je to pravda, je to sen tam zlatou kšticí hrabě uškrcen. Ta dívka selská, soujem luzných vnad, v svých vlasů zakryje tě vodopád. Jí tisíckrát se tobě odplácí, co dluhují ti ještě sedláci. -
J. Vrchlický (sb. Hudba v duši, b. Sestina v srpnu) 1. strofa: stromy trávě dáli mlze žárem oko 2. strofa: oko stromy žárem trávě mlze dáli 1 2 3 4 5 6 6 1 5 2 4 3
J. Vrchlický (sb. Hudba v duši, b. Sestina v srpnu) 2. strofa: oko stromy žárem trávě mlze dáli 3. strofa: dáli oko mlze stromy trávě žárem 6... 1 1... 2 5... 3 2... 4 4... 5 3... 6 6 1 5 2 4 3
J. Vrchlický (sb. Okna v bouři, b. Epitaf sobě) To zůstane juž mojí pýchou, že miloval jsem, tož jsem žil; v ples zvlnil mnohou duši tichou a mnoho srdcí podmanil. Vím, hlubá tůň se sotva zvíří, až padnu tam a ztonu v tmách. Zříš větrem pampelišky pýří, a přec kdys plála na lukách!
J. Vrchlický (sb. Meč Damoklův, b. Osamění) V shonu davů, lidstva vření náhle cítíš osamění, náhle ptáš se: Co tu chceš? kam se řítíš, a kam jdeš?
J. Vrchlický přehled díla (1) bás. cyklus Zlomky epopeje Duch a svět (sb. reflexívní poezie) Bar Kochba (epická skladba) Mýty (sb.) Selské balady (sb.) lyrika Hudba v duši ( láska je sestra poezie ) Poutí k Eldorádu Okna v bouři Já nechal svět jít kolem Meč Damoklův
J. Vrchlický přehled díla (2) experimenty ve strofických útvarech gazel, sestina, sonet, villonská balada,... Dojmy a rozmary (sb.) divadelní hry Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie) Oinomaos, Hippodamie, Pelops, Myrtillos (Myrtillos: Žij si s červem v duši! ) scénický melodram Zdeňka Fibicha Noc na Karlštejně
J. Vrchlický a parnasisté parnasismus (estet. hnutí ovlivňující francouzskou poezii v poslední třetině XIX. stol.) umění pro umění (lartpourlartismus, l art pour l art) důležitá je forma, nikoliv téma či obsah broušení a cizelování veršů svět nahlížen z odstupu, z věže čistého umění