Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Jizerské hory

Agentura ochrany přírody a krajiny České Republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory U Jezu 10, 460 01 Liberec Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Jizerské hory na období 2011 2020

AOPK ČR 2 2010

OBSAH 1. Úvod... 5 2. Ochrana přírody... 6 2.1. Strategie OPK...6 2.2. CHKO... 7 2.3. Maloplošná zvláště chráněná území... 8 2.4. Natura 2000... 10 2.5. Památné stromy, mimolesní zeleň... 11 2.6. Rostlinná společenstva... 14 2.7. Významné druhy rostlin... 15 2.8. Významné druhy živočichů... 16 2.9. Invazní a expanzivní druhy... 18 2.10. Neživá příroda... 20 2.11. Územní systém ekologické stability... 20 2.12. Krajinný ráz...21 2.13. Monitoring a výzkum... 23 2.14. Práce s veřejností... 25 3. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny... 28 3.1. Lesní hospodářství... 28 3.2. Zemědělství... 35 3.3. Myslivost... 38 3.4. Rybníkářství a sportovní rybářství... 39 3.5. Vodní hospodářství... 41 3.6. Výstavba... 43 3.7. Dopravní a inženýrské sítě... 47 3.8. Průmysl... 52 3.9. Zacházení s odpady... 53 3.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny... 53 3.11. Rekreace a turistika... 54 4. Závěrečný přehled prioritních úkolů za celou CHKO... 59 5. Seznam zkratek... 60 6. Použitá literatura... 61 Přílohy č. 1 Doporučená opatření k zachování populací druhů ptáků, které jsou předměty ochrany Ptačí oblasti Jizerské hory, v příznivém stavu v dlouhodobém časovém horizontu č. 2 Rámcové směrnice péče o les č. 3 Návrh rybářského hospodaření na rybníku Šolcák č. 4 Orientační návrhy změn vedení hranice a zonace CHKO Jizerské hory AOPK ČR 3 2010

AOPK ČR 4 2010

1. Úvod Plán péče o CHKO Jizerské hory je plánem péče o zvláště chráněné území ve smyslu ustanovení 38 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále zákon ). Je odborným a koncepčním dokumentem ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území. Zpracování plánů péče o CHKO zajišťuje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny České Republiky (AOPK ČR). Náležitosti plánů péče upravuje prováděcí vyhláška č. 60/2008 Sb. Podrobnosti jsou stanoveny Metodickým pokynem č. 16, publikovaným ve Věstníku MŽP 12/2007. Podle zákona slouží plán péče jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný, pro orgány ochrany přírody je ovšem základním koncepčním dokumentem, ze kterého vycházejí při realizaci opatření k zachování nebo zlepšení stavu území a péči o předměty ochrany CHKO. Povinnosti Správy CHKO, které vyplývají přímo ze zákona, nejsou v plánu péče uvedeny. Tento plán péče je zpracován na období deseti let (2011-2020). Je druhým plánem péče pro CHKO Jizerské hory od přijetí zákona. První plán péče byl vyhotoven kolektivem autorů z řad pracovníků Správy CHKO Jizerské hory a externích spolupracovníků pro období 1997-2006 a Ministerstvem ŽP schválen protokolem č.j.op/7378/97 ze dne 12.12.1997. Následně byla jeho platnost prodloužena do roku 2011 (č.j. 620/1328/05 ze dne 8.4.2005). Tento plán péče byl zpracován za spolupráce Správy CHKO Jizerské hory a ředitelství AOPK ČR, oddělení CHKO. AOPK ČR 5 2010

2. Ochrana přírody 2.1. Strategie OPK CHKO Jizerské hory je územím charakteristickým vysokou koncentrací přírodních hodnot, vázaných zejména na komplexy či fragmenty přírodě blízkých lesních ekosystémů a rašelinišť. Samostatnou hodnotou je typická geomorfologie pohoří, která podmínila jednak vznik a uchování unikátních fenoménů živé přírody, jednak možnosti využití území člověkem. Historicky zde vznikla harmonická kulturní krajina s převahou lesa a zemědělsky využívaným bezlesím, s venkovskými sídly charakterizovanými rozptýlenou zástavbou s dochovanými prvky lidové architektury a s koncentrovanou zástavbou v urbanizovaných a industrializovaných údolních polohách. Kontinuální historický vývoj krajiny a stav přírody byl ovlivněn radikálními změnami vázanými na rozvoj průmyslové výroby (sklářství, textilní průmysl...), od poloviny 20. století pak úplnou výměnou obyvatelstva (dosídlování pohraničí po poválečném odsunu sudetských Němců). Zásadním mezníkem vývoje krajiny, již v době existence CHKO, se stala imisní kalamita rozsahu ekologické katastrofy, které padla za oběť podstatná část lesních porostů. Dnes je CHKO Jizerské hory krajinou mimořádných kontrastů rozsáhlých disturbovaných ploch a území s výjimečnými přírodními hodnotami, krajinou s ustupujícím industriálním využitím a ožívajícími sídly. CHKO je územím s křehkou dynamickou rovnováhou se znatelnými trendy k celkové revitalizaci všech složek krajiny, které je s ohledem na svoji polohu a současný společenský rozvoj trvale atakováno rozličnými veřejnými, skupinovými nebo individuálními zájmy. Dlouhodobý cíl ochrany přírody a krajiny je v obecné rovině formulován v 25, odst. 2 zákona a dále ve Vyhlášce o zřízení CHKO Jizerské hory: Zřízením oblasti se zabezpečuje podle vědeckých poznatků a zásad zachování, zvyšování, využívání a obnova přírodního bohatství a ochrana jejího vzhledu s typickými krajinnými znaky, aby tyto hodnoty vytvářely vyvážené životní prostředí a tak sloužily k poučení, osvěžení a péči o zdraví našeho lidu; k typickým krajinným znakům oblasti náleží také místní zástavba lidového rázu. Úkolem Správy CHKO je dát tomuto cíli aktuální obsah, jedním z klíčových nástrojů k tomu je právě plán péče. Strategicky musí být péče o CHKO směřována k ochraně jejích dochovaných přírodních, kulturních i historických prvků, k obnově přirozených funkcí krajiny, a to vše podle zásad udržitelného rozvoje. Dosáhnout toho lze pouze vhodnou kombinací nástrojů organizačních, správních a ekonomických, včetně finančních pobídek. Nezbytnou podmínkou úspěchu je přitom přiměřené zohlednění oprávněných potřeb obyvatel CHKO, nenásilná osvěta a jejich trvalé vzdělávání; patří sem i podpora restituce vztahu lidí ke krajině, kterou obývají a využívají, včetně uvědomění si a akceptování její přetržené historické kontinuity. Hlavní dílčí úkoly je možné shrnout v následujících bodech: o intenzivní péče o lesní ekosystémy, včetně revitalizace lesa na náhorní plošině a půdního prostředí o náprava přirozeného vodního režimu - revitalizace toků a pramenných oblastí o s důrazem na rašeliniště zachování a udržení druhové pestrosti typických nelesních ekosystémů, horských luk a mokřadů o trvalá ochrana populací zvláště chráněných druhů organismů, a významných biotopů, u stanovišť i druhů přitom se zvláštním důrazem na evropsky významné o uchování historickým vývojem podmíněné struktury a charakteru zástavby při respektování vývojové dynamiky při důsledné ochraně dochovaného krajinného rázu o podpora rekreačního využití CHKO, výhradně však šetrných a trvale udržitelných forem cestovního ruchu AOPK ČR 6 2010

2.2. CHKO 2.2.1. Návrhy na úpravu hranic CHKO a bližších ochranných podmínek Charakteristika problematiky Hranice CHKO Jizerské hory je definována slovním popisem podle přílohy k výnosu č.j.13853/67 z 8. prosince 1967. Vymezení proběhlo nad mapou 1:50000, grafický zákres není součástí výnosu. Podstatná část hranice je jednoznačně identifikována. Jednak státní hranicí, dále markantními liniemi silnic a místních komunikací. Existují však úseky, které nejsou vymezeny jednoznačně nebo uspokojivě (dobová hranice lesa, někdejší administrativní hranice, zastavěná území, kde se změnila parcelní situace i krajinný detail). Samostatným problémem je překryv s územím KRNAP a jeho ochranného pásma. Celá severovýchodní část je zároveň státní hranicí mezi Českou republikou a Polskem a je stabilizována mezinárodní smlouvou. Faktickým problémem je skutečnost, že tato stabilizace není geografická, nýbrž politická - státní hranice podle mezinárodní smlouvy není definována jako polygon, ale prochází středem toku Jizery - s ohledem na jeho přirozený charakter dochází k samovolnému překládání koryta a tím fakticky k posouvání státní hranice. Z polské strany se opakují požadavky na udržování hranice technickou stabilizací aktuálního koryta Jizery, což je z pohledu ochrany přírody zásadně konfliktní -v délce přibližně 12 km je tok v NPR Rašeliniště Jizery a jakékoli úpravy vodního režimu jsou zde v příkrém rozporu s ochrannými podmínkami (také na polské straně je chráněné území srovnatelného rozsahu a kategorie ochrany - Rezerwat Torfowiska doliny Izery). Úprava hranice CHKO se v tomto případě nenavrhuje. Východní část hranice přibližně od Kořenova přes Paseky nad Jizerou po Zlatou Olešnici je relativizována překryvem území CHKO Jizerské hory s územím Krkonošského národního parku, respektive jeho ochranným pásmem. Návrh na úpravu hranice se týká odstranění tohoto legislativního rozporu (vady). Přitom se navrhuje ustoupit s hranicí CHKO Jizerské hory na stávající hranici KRNAP. Zároveň z důvodu arondace tvaru CHKO a zejména pro nepopiratelné přírodní a krajinné hodnoty existuje záměr přičlenit k CHKO část území od Zlaté Olešnice po Bohdalovice (jádrem lokality je údolí potoka Ješkrabec). Graficky je tento návrh vyjádřen v příloze. Problémovou lokalitou jsou severní okrajové části města Jablonec nad Nisou (Břízky, Mšeno, Ostrý roh). Hranice CHKO zde není definována zcela jednoznačně. Došlo zde ke změnám parcelního vymezení, součástí CHKO jsou zastavěné a intenzivně využívané plochy sportovního a lyžařského areálu Břízky. Dále byla podstatná část území zastavěna velkými panelovými sídlišti Mšeno a Ostrý roh (aktuální hranice CHKO např. dělí stávající stavební parcelu - prochází středem panelového domu...). Tato lokalita je zcela mimo zájem ochrany přírody a krajiny. Návrhem na úpravu hranice je přeložení hraniční linie mimo intenzivně zastavěné území s novým vedením po logických liniích (převážně místní a účelové komunikace). Viz grafický návrh v příloze. Charakter bližších ochranných podmínek mají body uvedené v článku 2 Vyhlášky o zřízení CHKO Jizerské hory (činnosti, které lze vykonávat pouze se souhlasem orgánů státní ochrany přírody). Jejich znění neodpovídá plně současnému legislativnímu prostředí a formulace je nutno při rozhodování přiměřeně transponovat. Některé podmínky byly ve znění zákona č. 114/1992 Sb. fakticky převedeny do základních ochranných podmínek. V případě změny vyhlašovacího výnosu by bylo účelné bližší ochranné podmínky aktualizovat. Samotné bližší ochranné podmínky v současném znění však jsou v rozhodovací praxi použitelné a nejsou samy o sobě důvodem pro návrh změny vyhlašovacího dokumentu. AOPK ČR 7 2010

Dlouhodobý cíl zabezpečení odpovídající ochrany území CHKO v jasně definovaných hranicích Navrhovaná opatření zpracovat návrh na vyhlášení CHKO s úpravami hranice ve smyslu výše uvedených návrhů včetně aktualizovaných bližších ochranných podmínek 2.2.2. Návrhy na změnu zonace CHKO Charakteristika problematiky Zonace CHKO Jizerské hory byla vymezena a schválena dne 20. prosince 1995, graficky nad základní mapou 1:50 000, nad lesnickými obrysovými mapami 1:10 000, vybrané detaily pak nad mapou katastrální. V současnosti je hranice zón ochrany přírody zakreslena na aktuální parcelní situaci, v případě rozsáhlých lesních parcel pak na hranice jednotek trvalého rozdělení lesů. Vymezeny jsou celkem 4 zóny odstupňované ochrany přírody s přibližným zastoupením I. zóny 10 %, II. zóny 18 %, III. zóny 66 % a IV. zóny 6 %. Zonace rámcově odpovídá stavu a potenciálu krajiny CHKO a je dobrým podkladem pro účinnou diferencovanou péči. Obsahuje dílčí nedostatky způsobené jednak zohledněním zájmů vlastníků a uživatelů pozemků (např.vlastníci lesa), jednak metodicky (drobné fragmenty I. zóny, přírodní památky, v rozsáhlých plochách III. zóny, zařazení orné půdy ve volné krajině do IV. zóny). Tyto nedostatky ovšem nevyžadují aktuální změnu zonace, v případě přípravy nového zřizovacího předpisu CHKO by ovšem revize a aktualizace zonace byla na místě. Z dalších konkrétních ploch by bylo vhodné řešit nesoulad vymezeného ochranného pásma NPR Jizerskohorské bučiny se segmentem I. zóny. Dále zahrnout schválené nebo navržené EVL do II. zóny na úkor zóny třetí. Dlouhodobý cíl zabezpečení odpovídající diferencované ochrany území CHKO. Navrhovaná opatření v případě vyvolané revize zonace zahrnout dílčí změny podle graficky vyjádřených návrhů v příloze 2.3. Maloplošná zvláště chráněná území Charakteristika problematiky Na území CHKO Jizerské hory se nachází 26 maloplošných zvláště chráněných území s celkovou rozlohou 1694 ha (3833 ha včetně vyhlášených OP). Maloplošná chráněná území reprezentují nejzachovalejší části CHKO a zaujímají (včetně OP) více než 10 % její plochy. Pokrývají nejcennější přírodní stanoviště a výskyty zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů. V několika případech je předmětem ochrany geologický či geomorfologický fenomén (objekt). Většina MZCHÚ se nachází na lesní půdě, významný je podíl kyselých a květnatých bučin a rašelinných ekosystémů (od otevřených vrchovišť a vrchovišť s klečí až po rašelinné smrčiny). Dalším předmětem ochrany jsou též horské třtinové smrčiny. Velikost a charakteristiky některých lesních MZCHÚ umožňují připravovat je cíleným managementem k ponechání samovolnému vývoji. Velký význam pro ochranu přírody a krajiny mají luční, resp. nelesní MZCHÚ, která chrání vzácné biotopy s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin (nejčastěji z čeledi Orchidaceae). Vzhledem k současné úrovni poznatků lze, s přihlédnutím k možnému ohrožení vybraných lokalit, uvažovat o vyhlášení dalších MZCHÚ. AOPK ČR 8 2010

Dlouhodobý cíl reprezentativní síť MZCHÚ s odpovídající péčí zajišťující ochranu nejhodnotnějších ekosystémů v CHKO a lokalit vzácných a chráněných druhů vázaných na stanoviště Navrhovaná opatření na základě výsledků průzkumů a analýzy ohrožení prověřit možnosti vyhlášení, případně vyhlásit nová MZCHÚ na lokalitách : Vachtoviště U Koupaliště ; k. ú. Bílý Potok; 0,3 ha jedna z nejbohatších populací vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) v CHKO Jizerské hory, Louka U Šídy; k.ú. Šumburk nad Desnou; 1,4 ha někdejší PCHP, květnatá louka s výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea), bradáčku vejčitého (Listera ovata), všivce lesního (Pedicularis sylvatica), vemeníku zelenavého (Platanthera chloranta), vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), hruštičky okrouhlolisté (Pyrola rotundifolia) aj. Jiřetín pod Bukovou; k. ú. Smržovka; 1,5 ha prameniště a přechodové rašeliniště s výskytem rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), prhy arniky (Arnica montana), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), kruštíku bahenního (Epipactis palustris), bahničky mokřadní (Eleocharis palustris), zábělníku bahenního (Comarum palustre), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), rašeliníku (Sphagnum rubellum). Rejdický potok (Ješkrabec); k. ú. Bohdalovice, Příchovice u Kořenova, Šumburk nad Desnou, Zlatá Olešnice Navarovská; 120 ha (část mimo CHKO návrh na rozšíření) acidofilní a květnaté bučiny s významným podílem jedle bělokoré a s výskytem lilie zlatohlavé (Lilium martagon), hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis), plicníku tmavého (Pulmonaria obscura) atd. Černá Desná; k. ú. Desná III, 65 ha hluboce zaříznuté údolí Černé Desné, na kamenitých příkrých svazích rostou reprezentativní acidofilní bučiny s výskytem např. pstročku dvoulistého (Maianthemum bifolium), podbělice alpské (Homogyne alpina), žebrovice různolisté (Blechnum spicant) a bukovníku kapraďovitého (Gymnocarpium dryopteris). Horní Lučany rybník Křísák; k. ú. Lučany nad Nisou; 16,5 ha bohatá mozaika mokřadních až rašelinných luk s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin: všivce lesního (Pedicularis sylvatica), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), prhy arniky (Arnica montana) a pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea), v litorálu rybníka výskyt ďáblíku bahenního (Calla palustris) (pravděpodobně jediná lokalita v Jizerských horách). Lom na Bukové hoře; k. ú. Jiřetín pod Bukovou; 0,7 ha bazanitový lom na jihovýchodním úbočí Bukové hory zajímavý svou geologickou stavbou, ale též jako přírodní stanoviště s výskytem 84 druhů mechorostů. Meandry Štolpichu; k. ú. Hejnice, Raspenava; 17 ha břehové porosty lemující tok Štolpichu, tvoří převážně jasanovo-olšové údolní luhy s typickým bylinným patrem. Prstnatcová louka v Tesařově, k. ú. Polubný, 5 ha unikátní komplex mokřadních až rašelinných luk a křovin s jednou z největších populací prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a p. Fuchsova (D. fuchsii) v CHKO a dalšími vzácnými druhy. Rašeliniště Na Kotli, k. ú. Hejnice, 2,1 ha cenné vrchoviště v povodí Černého potoka s klečí a typickými rostlinnými druhy: ostřicí mokřadní (Carex limosa), o. chudokvětou (C. pauciflora), suchopýrkem trsnatým (Trichophorum cespitosum), kyhankou sivolistou (Andromeda polifolia). Václavíkova Studánka, k. ú. Polubný, 2 ha mozaika horských druhově bohatých luk s loukami mokřadními s výskytem vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin: AOPK ČR 9 2010

prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) a koprníku štětinolistého (Meum athamanticum), druhy Červeného seznamu jsou: vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), vrbovka bahenní (E. palustre) a pryskyřník platanolistý (Ranunculus ptatanifolius). Papratková smrčina na Smrku; k. ú. Nové Město pod Smrkem; 5,3 ha; jeden z mála výskytů papratkové smrčiny se zachovalým bylinným patrem 2.4. Natura 2000 Charakteristika problematiky Na území CHKO Jizerské hory se nachází 8 evropsky významných lokalit, které jsou součástí platného Národního seznamu. EVL Jizerskohorské bučiny, Rašeliniště Jizery, Rašeliniště Jizerky, Bukovec, Quarré, Smědava, Jizerské smrčiny a Bílá Desná přepouštěcí kanál Protržené přehrady zaujímají celkem plochu cca 46 km 2, což představuje 12,5% celkové plochy CHKO. Předmětem ochrany vyjmenovaných EVL je 18 typů přírodních stanovišť a v případě EVL Bílá Desná přepouštěcí kanál Protržené přehrady 1 živočišný druh, konkrétně netopýr velký (Myotis myotis). Většina EVL se, vyjma lokalit Smědava a Bílá Desná přepouštěcí kanál Protržené přehrady, významně překrývá se stávajícími MZCHÚ, což zajišťuje jejich dostatečnou ochranu a umožňuje péči o předměty ochrany zakotvenou v jednotlivých plánech péče. V CHKO Jizerské hory je též vymezena Ptačí oblast Jizerské hory, která zaujímá přibližně 1/3 její rozlohy. Ptačí oblast je vyhlášena pro tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a sýce rousného (Aegolius funereus). Vyskytují se zde i další významné druhy ptáků: sokol stěhovavý (Falco peregrinus), jeřáb popelavý (Grus grus) a lejsek malý (Ficedula parva). Dlouhodobý cíl příznivý stav přírodních stanovišť a druhů, které jsou předmětem ochrany v EVL a PO, tj. zachovaný nebo zlepšený rozsah a kvalita přírodních stanovišť a stabilní populace druhů Navrhovaná opatření pro EVL lesní biotopy: v nejcennějších územích (ve vybraných MZCHÚ nebo jejich částech) směřovat vývoj k zavedení bezzásahového režimu; v rámci příprav LHP prosazovat zvýšení podílu stanovištně původních melioračních a zpevňujících dřevin a pro podsadby a výsadby používat pouze sadební materiál stanovištně vhodných dřevin (buk lesní, bříza karpatská, javor klen, jilm horský, jedle bělokorá, jeřáb obecný, lípy, smrk ztepilý atd.) z místních zdrojů; prosazovat a podporovat ochranu výsadeb před zvěří; pokračovat ve stabilizaci vybraných zachovalých porostních skupin jako východisek pro obnovu lesních porostů náhorní plošiny Jizerských hor a horního okraje Jizerskohorských bučin (viz též kap. 3.1.) přirozená bezlesí (rašeliniště, skály, sutě): zajistit bezzásahový režim, eventuelně realizaci opatření, po jejichž provedení bude možné postupně ponechat lokalitu samovolnému vývoji, např. hrazení melioračních rýh na rašeliništích luční biotopy: v opodstatněných případech zajistit ponechání biotopu samovolnému vývoji (např. horské smilkové trávníky s jalovcem na Rašeliništi Jizery a Jizerky); v EVL Bukovec, eventuelně v luční části EVL Rašeliniště Jizerky, provádět pravidelné kosení s úklidem a odvozem biomasy v EVL Bílá Desná - přepouštěcí kanál protržené přehrady provádět údržbu a opravy mříží (mříž s otvory 40x12 cm naležato a uzamykatelné dveře pro umožnění oprávněných vstupů) na obou vstupech do štoly a zajistit, aby veškeré práce (včetně udržovacích prací AOPK ČR 10 2010

uvnitř štoly) byly prováděny mimo období výskytu netopýrů, tj. od začátku dubna do konce října Navrhovaná opatření pro PO chránit přirozené a náhradní bitopy (bývalé agrocenózy v okolí rašelinišť) tetřívka obecného, podpora vytváření vhodných nových biotopů, udržování otevřených ploch (viz kap. 3.8. a příloha č. 1 - Doporučená opatření k zachování populací druhů ptáků...) vytvoření ochranného vegetačního pláště - hustého smrkového porostu na hranici otevřených ploch (biotop tetřívka) vhodnými pěstebními zásahy, péče o vertikální zápoj do vyšších věkových tříd, podpora zvýšení biodiverzity rostlinného pokryvu zavádění a podpora pro tetřívka důležitých dřevin do okrajových částí odlesněných ploch, zejména břízy, jeřábu a borovice kleče, zajištění dostatečné potravní nabídky pro tetřívka - podpora drobných vodních ploch na bezlesých stanovištích, šetrné a citlivé prohloubení stávajících a založení nových tůněk (zvýšení výskytu hmyzu); pomístné narušení travního drnu na minerál (možnost popelení, sběru nezbytných gastrolitů, soustředění hmyzu) zajistit oplocení vybraných ploch s ohledem na tetřívka obecného z důvodu zamezení koncentrace jelení zvěře na atraktivních pastevních plochách v době podzimní otavy a následného zvýšeného zájmu myslivců a tedy i rušení výkonem práva myslivosti, z důvodu omezení turistiky a sběru lesních plodů jako významného zdroje zhoršení klidových podmínek; zamezit rušení jedinců turisty (informační cedule, zákazy vstupu), nové turistické trasy vést mimo známá hnízdiště a tokaniště tetřívka obecného provádět monitoring predátorů tetřívka obecného (zejména lišek, prasete divokého aj.), v případě vysokého stavu zajistit jejich snížení udržovat soustavu umělých hnízdních dutin pro sýce rousného do doby, než budou vytvořeny podmínky pro existenci přirozených dutin 2.5. Památné stromy, mimolesní zeleň 2.5.1. Památné a významné stromy Charakteristika problematiky Na území CHKO Jizerské hory se nachází velké množství významných (historicky, krajinotvorně apod.) stromů, jejich skupin a alejí. Jejich ochrana je v CHKO Jizerské hory uplatňována dlouhodobě a nejvýznamnější z nich jsou vyhlášeny jako památné stromy (16 položek). Správa CHKO u nich zajišťuje pravidelné sledování zdravotního stavu, vhodné ošetřování a údržbu. Většina památných stromů je značného stáří, čemuž odpovídá i jejich horší zdravotní stav (statické problémy, snížená vitalita apod.). V posledních letech došlo u některých jedinců k poškození sněhem a větrem (topol v Raspenavě, dub na Šumburku) i automobilovým provozem (klen v Albrechticích a v Příchovicích). Z toho důvodu jsou nutná opatření k zabezpečení dobrého zdravotního stavu jako je instalace vazeb, zdravotní a redukční řezy, ošetření dutin a další. Kromě vyhlášených památných stromů se v krajině zachovalo velké množství významných stromů, které Správa CHKO eviduje, sleduje jejich zdravotní stav a nejvýznamnější z nich navrhuje k vyhlášení za památné. Z alejí si pozornost zaslouží Ludvíkovská alej, alej v Albrechticích u Frýdlantu, ale i nově vysazené aleje v Bedřichově, Kristiánově, na Jizerce a další. Dlouhodobý cíl zachované památné a významné stromy v dobrém zdravotním stavu AOPK ČR 11 2010

Dílčí cíle vyhlášení vybraných významných stromů v kategorii památný strom zabezpečená ochrana významných stromů - deklarace významu (oslovení vlastníků, obecních úřadů) a propagace (informační materiály, označení v terénu) dobrý zdravotní stav a estetická hodnota významných stromů aktuální evidence památných stromů v ÚSOP a provedená revize památných stromů aktuální databáze významných stromů (včetně zanesení v GIS) Navrhovaná opatření vyhlásit tyto památné stromy a zajistit péči o ně: - Jilm u Václavíků jilm horský, k.ú. Šumburk nad Desnou - Lužecký klen javor klen, k. ú. Raspenava - Buk u Obřího sudu buk lesní, k.ú. Lázně Libverda - Dub u hřiště dub letní, k.ú. Hejnice - Neumannovy lípy - 2 ex. lípy srdčité, k.ú. Ludvíkov - Jilm na cestě do Hrabětic jilm horský, k.ú. Janov nad Nisou - Klen v Zadní Desné javor klen, k.ú. Desná I zpracovat koncepční návrh vhodného ošetření památných (příp. evidovaných významných) stromů dle aktuálního zdravotního stavu s důrazem na zajištění provozní bezpečnosti stromů a s ohledem na riziko vzniku možných škod (blízkost zástavby, komunikace) a dohodnout jeho zajištění vlastníkem pozemku (případně zajistit jeho provedení) pravidelně sledovat zdravotní stav památných stromů, v případě aktuální potřeby provést nutná opatření k jeho zlepšení (zdravotní a bezpečnostní řez, ošetření dutin, bezpečnostní vazby, odstranění výmladků apod.) průběžně aktualizovat databázi významných stromů a stromořadí a zajistit pravidelné sledování jejich zdravotního stavu při ošetřování prosazovat aplikaci nových odborných poznatků v oblasti biotechnických zásahů a arboristiky u evidovaných významných stromů v lese dohodnout jejich ponechání na dožití bez nutnosti vyhlašovat je za stromy památné, spolupracovat s vlastníky lesa při případných návrzích vhodného způsobu jejich ošetření 2.5.2. Mimolesní zeleň Charakteristika problematiky V CHKO Jizerské hory je zachováno velké množství mimolesní zeleně, která má značný krajinotvorný a ekologický význam. Podpora a obnova mimolesní zeleně má za cíl posílit ekologickou stabilitu a zvýšit estetickou hodnotu krajiny, tj. vytvořit harmonicky členěnou krajinu s mozaikou polí, luk, pastvin a rozptýlené zeleně. Pro obnovu mimolesní zeleně je žádoucí používat domácí stanovištně vhodné dřeviny. Užití geograficky nepůvodních druhů dřevin je omezeno vesměs na intravilány obcí, především na zahrady a parky. Minimální variantou realizace ekostabilizačních prvků v území je proces vymezení ÚSES. Mimo ÚSES je dalším nástrojem pro obnovu mimolesní zeleně projektování komplexních i jednoduchých pozemkových úprav, kdy bude navržena částečná obnova mimolesní zeleně na mezích a podél cest, i dle návrhu obcí v rámci náhradních výsadeb. Velmi problematickou součástí mimolesní zeleně na území CHKO jsou stromy a aleje v kontaktu s liniovými stavbami, ať už nadzemními či vedenými v zemi. Periodický a neodborný řez stromů či jednorázový zásah do kořenů vede k vážnému poškozování dřevin s často fatálními důsledky. Stejně tak představuje problém narůstající nová výstavba na území CHKO, kdy řada stromů je zbytečně a často bez náhrady kácena. V těchto případech AOPK ČR 12 2010

je potřebná dozorová činnost a metodická pomoc pro příslušné orgány ochrany přírody (obecní úřady) i pro vlastníky. Charakter mimolesní zeleně mají též háje a lesíky na lesním půdním fondu, které jsou roztroušeny v zemědělské krajině a nemají kontakt se souvislými lesními porosty. Jsou to převážně listnaté lesíky o rozloze do 2 ha, druhově a věkově rozrůzněné, mnohdy s bohatým keřovým a bylinným patrem. Hospodaření v těchto lokalitách se řídí platným lesním hospodářským plánem. Vzhledem k dominanci mimoprodukčních funkcí těchto porostů a z důvodu uchování a posílení jejich ekostabilizační funkce je vhodné provádět jejich obnovu s důrazem na zachování druhové pestrosti, s cílem dosáhnout stavu co nejbližšího přirozenému. Pro mimolesní zeleň je nutné prosazovat takovou péči, která vede ke zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí, zachovává druhovou pestrost a ekologickou stabilitu území. Dlouhodobý cíl: zachovaná nebo obnovená krajinotvorná funkce mimolesní zeleně a zachovaná nebo zlepšená biodiverzita mimolesních ekosystémů Dílčí cíle: zvyšení podílu stanovištně odpovídající mimolesní zeleně nejen na zemědělské půdě vytvoření soustavy bezkonfliktní mimolesní zeleně, tj. stabilní, dlouhodobě růstově perspektivní zeleně, která nebude v kolizi se stavbami či hospodařením na pozemku Návrhová opatření: zajistit osvětovou kampaň pro vlastníky a projektanty o významu mimolesní zeleně, zásadách péče o dřeviny a jejich ochraně při stavebních činnostech zajistit dozorovou činnost a metodickou pomoc v problematice ochrany mimolesní zeleně pro obecní úřady podporovat údržbu a obnovu stávající zeleně rostoucí mimo les - solitéry a jejich skupiny, stará stromořadí a sady, liniová zeleň, stromové i keřové remízy u stávajících remízků důslednou ochranou podporovat přirozenou obnovu (zmlazení dřevin), umělou výsadbu realizovat jen výjimečně z důvodu zvýšení druhové pestrosti podporovat nové výsadby solitérních stromů, liniové a skupinové výsadby a zajistit následnou péči o výsadby v rámci projektů komplexních a jednoduchých pozemkových úprav iniciovat realizace navržených prvků ÚSES (biokoridory a interakční prvky), prosazovat výsadby domácích dřevin včetně ovocných, zachování a obnovu trvalých protierozních prvků (meze, remízy apod). vyžadovat dodržování ochranných podmínek dřevin při stavebních činnostech (např. ochrana kořenů při výkopech, ochrana korun stromů při realizaci nadzemních vedení) umožnit rekonstrukce stávajících alejí (tzn. vykácení a nové založení na vhodnějším místě) v případech, kdy jsou zásadním způsobem poškozeny, ve výjimečných případech je nahradit vhodnější např. keřovou výsadbou v roztroušených lesích charakteru mimolesní zeleně prosazovat v rámci LHP (LHO) obnovu vhodným způsobem (např. účelovými výběry) s důrazem na zachování druhové pestrosti a s cílem dosáhnout stavu co nejbližšího přirozenému a v případě umělé obnovy využívání stanovištně původních druhů dřevin místní provenience AOPK ČR 13 2010

2.6. Rostlinná společenstva Charakteristika problematiky Jizerské hory jsou převážně lesní krajinou, nejrozšířenějšími lesními biotopy jsou acidofilní bučiny, dále jsou významně zastoupeny horské třtinové smrčiny, podmáčené a rašelinné smrčiny. Malou výměru zaujímají druhově pestré suťové lesy, potoční luhy, horské klenové bučiny a horské papratkové smrčiny. Mezi ochranářsky nejcennější patří společenstva rašelinných bezlesí (zejména otevřená vrchoviště a vrchovištní šlenky). Velmi významný je i podíl nelesních přírodních stanovišť, kde se vyskytují některá vzácná společenstva i chráněné druhy rostlin. Nejzastoupenějšími nelesními společenstvy jsou mezofilní ovsíkové louky, horské trojštětové louky, podhorské až horské smilkové trávníky, poháňkové pastviny, vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada. Ačkoli v CHKO Jizerské hory celkově převládají přírodní biotopy, pokrývají značnou část Jizerských hor (celkově téměř 26%) lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami. Zejména se jedná o tzv. náhradní porosty, jejichž výsadby byly realizovány v 70. a 80. letech 20. století po velkoplošném rozpadu lesních porostů náhorní plošiny způsobeném imisněekologickou kalamitou. I přesto, že je dřevinná skladba těchto porostů značně vzdálena od původního složení lesa, je v mnoha případech bylinné patro stále blízké původnímu lesu (X10 celkově 9 %). Intenzivně obhospodařované louky (X5) jsou nejčastějším nepůvodním nelesním společenstvem (celkově 4 %). Pouze část nelesních společenstev lze označit za přirozená bezlesí (např. skalní, mokřadní a rašelinná společenstva), neboť vznikla přirozenou cestou. Vznik většiny ostatních byl podmíněn hospodářskou činností člověka, a proto je pro jejich zachování nebo zlepšení kvality nutná pravidelná údržba. Obhospodařování je v případě mnohých luk a pastvin z ekonomického hlediska značně nerentabilní. Je však velmi žádoucí vhodně využívat dotační politiku a tuto péči zajistit nejen kvůli zachování rostlinných společenstev, ale i z pohledu údržby krajiny. Dlouhodobý cíl uchování rozmanitosti rostlinných společenstev, včetně ekotonálních a sukcesně diverzifikovaných stanovišť Dílčí cíle zachování regionálně významných společenstev a společenstev významných v rámci ČR přirozené procesy v lesích, zachovalá nelesní vegetace Navrhovaná opatření při obnově lesa zvyšovat (nebo udržet) podíl stanovištně původních dřevin, podporovat přirozenou obnovu lesa (viz kap. 3.1.) prosazovat snížení stavu zvěře na počty umožňující samovolné zmlazování dřevin přirozené druhové skladby v celém spektru druhů (viz kap. 3.3.) s ohledem na značnou lesnatost území podporovat zalesňování nelesní půdy pouze v odůvodněných případech, zejména nepodporovat zalesňování ploch s regionálně významnými společenstvy, příp. zalesněním nezkracovat bohaté lesní okraje dbát u všech významných mokřadních a rašelinných společenstev o zachování vodního režimu, na lokalitách poškozených v minulosti prosazovat, příp. zajistit jeho obnovu (viz kap. 3.5.) v rámci příprav LHP podporovat vylišování přirozených bezlesí (rašeliniště, písčité náplavy vodních toků, skály, sutě) a prosazovat zachování jejich charakteru podporovat vlastníky a hospodáře ve zvyšování přírodní hodnoty kulturních luk např. zavedením vhodných termínů seče, včetně úklidu a odvozu pokosené biomasy, u značně degradovaných luk lze též uvažovat o výsevu vhodné travní směsi atp. (viz též kap. 3.2.) AOPK ČR 14 2010

podporovat péči o luční porosty (např. mezofilní ovsíkové louky, horské trojštětové louky a vlhké pcháčové louky) spočívající v pravidelné seči s úklidem a odvozem sklizené biomasy, načasované podle typu společenstva a cílových druhů, za použití vhodné mechanizace (traktorem pouze na suchých a únosných substrátech atp.), přitom je nutno zohlednit výskyt vzácných druhů živočichů; u společenstev mokrých luk (např. vlhkých pcháčových luk a tužebníkových lad) omezit intenzivní odvodňování, tradiční mělké stružky jsou ve většině případů akceptovatelné (viz též kap. 3.2.) prosazovat termíny a intervaly kosení v souladu s aktuálními výsledky výzkumu (viz kap. 2.13.) podporovat pastvu jako vhodný management poháňkových pastvin a některých luk příp. ji doplnit výřezem náletových dřevin (viz též kap. 3.2.) v rámci příprav LHP věnovat zvýšenou pozornost lesním okrajům a prosazovat zachování jejich ekotonálního charakteru u nejcennějších lokalit na pozemcích ve vlastnictví státu zajistit převod práva hospodařit do příslušnosti AOPK ČR zajistit likvidaci invazních příp. expanzivních druhů (viz kap. 2.9) 2.7. Významné druhy rostlin Charakteristika problematiky Na území CHKO Jizerské hory bylo do současné doby nalezeno celkem 45 zvláště chráněných druhů rostlin, z toho 2 v kategorii kriticky ohrožených druhů, 16 silně ohrožených a 27 druhů ohrožených. Mezi nejvýznamnější patří populace blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), ostřice mokřadní (Carex limosa), kyhanky sivolisté (Andromeda polifolia) a šichy černé (Empetrum nigrum), které jsou významnou složkou cenných rašeliništních společenstev, dále populace vstavačovitých rostlin na květnatých loukách - prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), p. Fuchsův (D. fuchsii), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha) a populace upolínu evropského (Trollius altissimus) na západním okraji areálu a bohatou populaci jalovce obecného nízkého (Juniperus communis subsp. alpina), který se v ČR vyskytuje pouze v CHKO Jizerské hory a CHKO Jeseníky, uváděn je též z Krkonošského národního parku. Existuje mnoho způsobů jak zachovat a podporovat populace vzácných a ohrožených druhů, prioritou by však měla být vždy opatření zaměřená na ochranu ekosystému jako funkčního celku. Většina ohrožených druhů je tak chráněna zachováním resp. aktivní péčí o společenstva, resp. jejich biotopy (viz kap. 2.6.). Management na podporu jednotlivých druhů lze považovat za specifická opatření prováděná obvykle až v době, kdy selhala péče o biotopy. S problematikou ochrany druhů úzce souvisí i jejich monitoring. Dlouhodobý cíl zachovaný příznivý příp. zlepšený stav populací zvláště chráněných, vzácných a ohrožených druhů rostlin a hub Navrhovaná opatření sledovat populace vzácných druhů vázaných na rašelinné biotopy, v případě nutnosti udržovat jejich lokality zejména stabilizací vodního režimu, např. u blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), ostřice mokřadní (Carex limosa), kyhanky sivolisté (Andromeda polifolia), šichy černé (Empetrum nigrum), rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) aj. monitorovat všechny lokality, kde je uváděn jediný výskyt vzácného druhu v CHKO, např. vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix) v NPR Rašeliniště Jizerky, vratička heřmánkolistá AOPK ČR 15 2010

(Botrychium matricariifolium) v PR Bukovec, rojovník bahenní (Ledum palustre) v PR Černá jezírka, vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) na louce U Šídy a vrba plazivá (Salix repens) v Krásné Studánce; s ohledem na životaschopnost populace daného druhu provést dle potřeby opatření na jeho podporu sledovat populace vzácných lučních druhů a udržovat jejich lokality v CHKO, především pravidelným kosením (případně kombinací kosení a pastvy) např. koprníku štětinolistého (Meum athamanticum), kropenáče vytrvalého (Swertia perennis), prhy arniky (Arnica montana), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), upolínu nejvyššího (Trollius altissimus) apod. (viz též kap. 3.2.) pečovat o luční porosty s cílem zachovat maximální pestrost a bohatost jejich společenstev, zajistit pravidelnou seč, ve vhodném termínu s ohledem na typ společenstva a období kvetení a zrání semen cílových druhů; přitom adekvátně zohlednit výskyt vzácných druhů živočichů (viz též kap. 3.2.) podporovat vzácné druhy dřevin (viz kap. 3.1.) zajistit likvidaci invazních a expanzivních druhů na lokalitách ohrožených taxonů (viz kap. 2.9.) informovat vlastníky a nájemce o výskytu zvláště chráněných druhů, opatřeních na jejich ochranu a případných omezeních jejich činnosti (např. kosení po odkvětu a vysemenění předmětného druhu atp.) zlepšovat podmínky pro vzácné druhy hub ponecháváním mrtvé dřevní hmoty především v lesních rezervacích (viz kap. 3.1.) v odůvodněných případech informovat vlastníky a nájemce pozemků o výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a opatřeních na jejich ochranu 2.8. Významné druhy živočichů Charakteristika problematiky Pro Jizerské hory je typické chladné a proměnlivé klima, které je určující i pro zastoupení fauny. Na území CHKO jsou zastoupena různá přírodní a přírodě blízká stanoviště s výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů. Mezi významné faktory, ovlivňující místní faunu, patří například fragmentace stanovišť. Kritický stav je zvláště u lesních kurů, bahňáků a některých pěvců vázaných způsobem života na existenci souvislých lesních komplexů nebo vlhkých luk. Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) patří v současnosti k pravděpodobně vyhynulým druhům (neověřená pozorování v uplynulých letech). Nevhodné zásahy a úpravy vodních toků v minulosti představují často nepřekonatelné migrační bariéry pro většinu zástupců vodní fauny. Pro vzácné a ohrožené druhy lesních ptáků je důležité zachování porostu s přirozenou strukturou lesa. Naopak pro druhy, které vyžadují rozvolněné a otevřené plochy v krajině, jsou nezbytné zásahy, které potlačují přirozenou sukcesi biotopů. Mezi takové druhy patří například tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Ten je navíc v posledních letech ohrožen zvyšujícím se turistickým ruchem v oblasti a také lesnickým provozem. Výsledkem je intenzivní rušení druhu, které má nepříznivý dopad především v období hnízdění. Dlouhodobý cíl zachování a zlepšení rozmanitosti biotopů jako základní předpoklad druhové diverzity živočichů zajištění životaschopných populací vzácných a ohrožených druhů živočichů Dílčí cíle ucelené znalosti o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů v CHKO AOPK ČR 16 2010

udržení vybraných sekundárních biotopů (tůně apod.) blokováním sukcese zachování, případně zvýšení rozmanitosti lesních porostů zachování a zlepšení stavu vodních biotopů Navrhovaná opatření zajistit provedení inventarizačních studií nedostatečně zmapovaných druhů (více viz kap. 2.13.), dokončit dlouholeté IP pokračovat v revitalizačních opatřeních na podporu vodní fauny ve vybraných povodích vodních toků v CHKO Jizerské hory (Štolpich, Oleška, Fojtka, Černá Nisa, Tichá říčka, Smržovský potok a dalších) navržených ve zpracovaných krajinotvorných studií návrhů revitalizačních opatření (viz kap. 3.5.) zamezit znečišťování vodních toků usměrňováním činností a nepovolováním staveb, jejichž provoz významně negativně ovlivňuje mokřadní biotopy (podrobněji viz kap. 3.5.) ponechávat ve spolupáci s vlastníky v lesních porostech vhodné staré doupné stromy a mrtvé dřevo (viz kap. 3.1.) provádět mapování míst, kde dochází ke střetům živočichů s dopravou a připravit případný návrh řešení těchto situací (viz kap. 3.7.1.) v odůvodněných případech informovat vlastníky a nájemce pozemků o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a opatřeních na jejich ochranu Bezobratlí monitorovat lokality s výskytem raka říčního a zajistit jeho ochranu zamezit šíření nepůvodních druhů raka vlivem člověka - osvětou a prací s veřejností (propagační materiály, brožury, tiskové zprávy) vhodnou péčí (např. za využití příslušných dotačních programů) udržovat břehové porosty a litorály jako důležitý biotop např. pro vážky (viz kap. 3.5) regulovat stávající hospodářské využívání druhově cenných mokřadních biotopů k méně intenzivním formám za účelem zachování a zabránění degradace biotopu (např. na rybníku Šolcák v Raspenavě s potvrzeným výskytem raka říčního podrobněji viz kap. 3.4.) - omezit transfery hnízd mravenců rodu Formica na nezbytné případy Ryby podporovat realizaci opatření na zprůchodňování migračních překážek na vodních tocích a poproudovou ochranu vodních živočichů před jejich splavením do energetických vodních děl, např. MVE (viz kap. 3.5.) ve spolupráci s místními organizacemi Českého rybářského svazu a dalšími uživateli rybářských revírů redukovat výskyt invazivních druhů ryb (např. karas stříbřitý, střevlička východní) na rybnících a rybářských revírech kontrolovat druhovou skladbu rybí obsádky na revitalizovaných vodních tocích a plochách, kontrolovat dodržování zadaných podmínek Obojživelníci a plazi na vhodných místech a v místech s absencí vhodných biotopů pro obojživelníky prosazovat a podporovat vytváření nových biotopů, především periodických vodních ploch a tůní (viz kap. 3.5.) vhodnou péčí udržovat břehové porosty a litorály u stávajících vodních ploch - po dohodě a ve spolupráci s jejich vlastníky a správci (viz kap. 3.4. a 3.5.) redukce nevhodné rybí obsádky na revitalizovaných a nově budovaných vodních plochách (např. odlovem po předchozí dohodě se správcem - viz rybník Šolcák v Raspenavě, pro který byl zpracován návrh rybářského hospodaření více v kapitole 3.4.) AOPK ČR 17 2010

evidovat rizikové úseky komunikací, kde hrozí střet obojživelníků s dopravou v době jarní migrace a iniciovat nebo i samostatně budovat trvalé či přechodné bariéry (dle místních podmínek) u silničních komunikací zabraňujících usmrcování obojživelníků v blízkosti vodních ploch např. rybník Šolcák v Raspenavě, VD Souš v Desné v Jizerských horách aj. (viz kap. 3.7.1.) u VD Souš v případě realizace záměru na celoroční zprůjezdnění silniční komunikace č. II/290 prosadit vybudování trvalých technických opatření (podchody, nadchody), která by znemožnila migraci živočichů přes těleso komunikace (viz kap. 3.7.1.) prosazovat úpravu nebo likvidaci zařízení, která v krajině působí jako past na obojživelníky a plazy (nevhodné propustky, kanalizační šachty apod.) Ptáci monitorovat hnízda dravců, čápa černého a sov (případně zajistit jejich ochranu, zejména v případě sokola stěhovavého) podporovat hnízdní populaci sýce rousného ochranou starých porostů či doupných stromů a vytvářením a údržbou náhradních hnízdních příležitostí pokračovat ve spolupráci s LČR na ochraně tetřívka obecného (vytváření vhodných biotopů, snížení predačního tlaku) monitorovat vhodné lokality pro chřástala polního a podporovat na nich provádění vhodného managementu (např. pozdější kosení luk - první seč provádět po 15. 8., kosení od středu, nepoužívat skupinové nasazení sekaček aj.) - viz kap. 3.2. práce s veřejností a osvěta u druhů, které jsou svým způsobem života vázány na lidská sídla např. rorýs obecný (viz kap. 2.14.) omezení pohybu turistů (zejm. informační tabule, příp. zábrany vjezdu a uzavření cest - např. horolezecké uzavírky) v souvislosti s hnízděním některých druhů ptáků (sokol stěhovavý, čáp černý, tetřívek obecný, jeřáb popelavý aj.) Netopýři monitorovat výskyt druhů zabezpečit zimoviště netopýrů (mříže, zámky - zajištění vstupu do štol - Nové Město pod Smrkem a EVL Souš) a zajistit jim odpovídající ochranu (zamezit rušení při zimování - hibernaci) osvěta a práce s veřejností - informovanost v případě rekonstrukcí nemovitostí s výskytem netopýrů, stavebních úprav atd. (viz kap. 2.14.) 2.9. Invazní a expanzivní druhy Charakteristika problematiky Termínem invazní druhy jsou označovány nepůvodní (introdukované) druhy rostlin, jejichž následné šíření významně ohrožuje místní přirozená společenstva. Tyto druhy rostlin navíc často vytvářejí monodominantní porosty, čímž dále negativně ovlivňují původní vegetaci. Některá společenstva mohou být invazí křídlatek (Reynoutria sp.), příp. netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) prakticky zničena. Mezi nejohroženější patří nivní společenstva, břehové porosty podél vodních toků, neobhospodařované luční porosty aj. Dalším významným invazním druhem, který je v CHKO Jizerské hory plošně likvidován, je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Proti méně rozšířeným invazním druhů bude zasahováno pouze v botanicky cenných lokalitách. Na náhorní plošině Jizerských hor byly při zalesňování imisních holin vysazovány geograficky nepůvodní druhy dřevin (zejména smrkové a borové exoty), k jejich invaznímu AOPK ČR 18 2010

šíření však nedochází. Rekonstrukce těchto porostů náhradních dřevin, tzn. jejich postupné nahrazení vhodnými dřevinami místní provenience, je řešena v kap. 3.1. Ačkoli problémy spojené s invazí nepůvodních druhů živočichů zatím nedosáhly v CHKO Jizerské hory takových rozměrů jako v jiných oblastech, stávají se v posledních letech aktuální. Přítomnost psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) by mohla v budoucnu znamenat problémy nejen v managementu zvláště chráněných druhů. Jedná se o expanzivní druh, který se k nám rozšířil z Ruska, kde bylo vypuštěno na 9000 jedinců. Při absenci přirozených predátorů společně s liškou obecnou (Vulpes vulpes) a kunou lesní (Martes martes) může být v budoucnu rizikem např. pro tetřívka obecného (Tetrao tetrix). Hrozbou by v budoucnu mohl být také norek americký (Mustela vison), dovezený ze Severní Ameriky. Tento druh byl záměrně i neúmyslně vypouštěn z farmových chovů a jeho areál se na území ČR stále vyvíjí. Při vysokých hustotách se stává potravním konkurentem např. vydry a katastrofální vliv může mít na výskyt raka. Na rybářsky obhospodařovaných rybnících v CHKO (např. Šolcák a Dvořákov v Raspenavě) se v poměrně hojných počtech objevují invazivní druhy ryb. Jde zejména o karase stříbřitého (Carassius auratus gibelio) a střevličku východní (Pseudorasbora parva). Ačkoli na území CHKO v současné době není potvrzen výskyt amerických druhů raka, je třeba jejich rozšíření a expanzi předcházet. Rizikem je především šíření raka pruhovaného a signálního, kteří jsou potravními konkurenty raka říčního a navíc patří mezi přenašeče vysoce infekčního račího moru. Důležitý je také monitoring populací invazních a expanzivních druhů, neboť u některých nelze zcela odhadnout, zda nedojde k jejich šíření v budoucnu. Dlouhodobý cíl hodnotné lokality bez výskytu invazních druhů a bez jejich ohnisek v okolí významné omezení výskytu invazních druhů v běžné krajině Navrhovaná opatření ve spolupráci s obcemi, Krajským úřadem, vlastníky a správci pozemků (např. Povodí Labe, s. p., LČR) potlačovat nejagresivnější druhy invazních rostlin, tj. zejména křídlatky (Reynoutria sp.), bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) a netýkavku žláznatou (Impatiens glandulifera) na lokalitách výskytu diferencovaně podle stupně ochrany území a nebezpečí šíření; vhodný způsob likvidace (pastva, seč a nátěr, plošný či bodový postřik) zvolit podle možností zadavatele, ekologických vlastností druhů a vazeb v okolí, opatření koordinovat s ohledem na zajištění logické návaznosti a efektivnost (v postup v rámci dílčích povodí atp.) pokračovat v likvidaci vlčího bobu (Lupinus polyphylls) v PR Bukovec a na Jizerce a v redukci populace zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis) v PR Vápenný vrch zmapovat výskyt invazních druhů, přitom využívat (ověřovat) informace od obcí, vlastníků a správců pozemků a veřejnosti monitorovat zjištěné výskyty a šíření invazních a expanzivních druhů rostlin v CHKO, přednostně v lokalitách v návaznosti na přírodovědně cenné lokality např. zachovalá přírodní stanoviště, lokality s významnými a chráněnými druhy (viz též kap. 2.13.) provádět cílenou osvětu pro majitele a uživatele pozemků a tím předcházet úmyslnému pěstování invazních druhů rostlin, propagovat návrat k tradičnímu hospodaření na pozemcích, které šíření invazní druhů rostlin výrazně omezuje (viz též kap. 2.14.) důsledný monitoring výskytu psíka mývalovitého a případné tlumení expandující populace (viz též kap. 3.3.) monitorovat výskyt norka amerického a prosazovat jeho odchyt (odstřel) ve spolupráci s osobami oprávněnými pro výkon práva myslivosti (viz též kap. 3.3.) osvětou a prací s veřejností (propagační materiály, brožury, tiskové zprávy) zamezit šíření nepůvodních druhů raka (rak pruhovaný, rak signální) vlivem člověka AOPK ČR 19 2010

na lokalitách s potvrzeným výskytem raka říčního (tůň lom Dubina, rybník Dvořákov a Holubí potok v Raspenavě, přehrada a potok Fojtka v Mníšku u Liberce) zaměřit management na eliminaci znečištění splaškovými odpadními vodami a podporu extenzivního rybářského hospodaření (viz kap. 3.5.) monitorovat složení rybí obsádky v rybníce Šolcák (s ohledem na výskyt karase stříbřitého), kontrolovat dodržování podmínek hospodaření, v případě nutnosti přistoupit k zimování, které by ale s ohledem na populaci raka říčního mělo být krajním řešením (viz kap. 3.4.) z důvodu potlačení výskytu střevličky východní lze v odůvodněných případech (a když se nejedná o zásah do biotopu zvláště chráněných mokřadních druhů rostlin a živočichů) provádět po podzimních výlovech zimování rybníků nebo dezinfekční vápnění na bahno (viz kap. 3.4.) v případě výskytu invazních druhů na územích sousedících s CHKO spolupracovat s místně příslušnými OOP, aby nedocházelo k šíření těchto druhů do CHKO 2.10. Neživá příroda Charakteristika problematiky V CHKO Jizerské hory převládají granitoidy krkonošsko-jizerského plutonu, místy vystupují přeměněné horniny krystalinika a třetihorní výlevy bazaltoidů. Z usazenin jsou nejvýznamnější mladé, čtvrtohorní vrstvy, zejména četné humolity. Ochranářsky hodnotné jsou periglaciální tvary reliéfu, jako jsou sutě, tory či mrazové sruby. Dlouhodobý cíl zachování všech významných lokalit neživé přírody Navrhovaná opatření zpracovat podklady a připravit návrh k vyhlášení lokalit Buková hora a meandry Štolpichu v kategorii přírodní památka (viz kap. 2.3.) obnovovat stávající a zpracovat nové informační panely o geologii, geomorfologii území CHKO na vybraných lokalitách (údolí Jizery, Smědé) vytvořit v areálu Správy CHKO geologickou výstavu Jizerských hor exponáty a informační tabule sestavit podklady pro přednášky a exkurze zaměřené na neživou přírodu CHKO 2.11. Územní systém ekologické stability Kostru ekologické stability lze na území CHKO Jizerské hory považovat za dobře zachovalou a dostačující. Její existence a ochrana je dána legislativní ochranou jejích částí, tj. režimem MZCHÚ a schválením ÚSES v územních plánech. Prakticky celé území CHKO Jizerské hory má schválené územní plány. Vzhledem k velkému počtu obcí jsou jednotlivé ÚSES zpracovány s rozdílnou kvalitou výstupních podkladů. Základním nedostatkem skladebných prvků, zejména na lesních pozemcích, je jejich nesoulad s trvalým rozdělením lesa, což činí problémy s jejich jednoznačnou identifikací. V některých případech nejsou dobře provázány liniové prvky (biokoridory) na hranicích sousedních katastrů. Mapové podklady jsou nejednotné, v různých dokumentech je podchycena různá lokalizace a velikost biocenter (ÚP, OPRL, Koncepce ochrany přírody AOPK ČR 20 2010