Učební text SOCIOLOGIE KPG / SOC Studijní materiál, verze 2011 Doporučená literatura: Reichel, Jiří, Kapitoly systematické sociologie, Praha : Eurolex Bohemia 2004 Giddens, Anthony, Sociologie, Praha : Argo 1999 Keller, Jan, Sociologie, byrokracie a organizace, Praha 1996 Mareš, Petr, Sociologie nerovnosti a chudoby, Praha : Sociologické nakladatelství 1999 Jandourek, Jan, Úvod do sociologie, Praha : Portál 2003 Linhart, Jiří, Velký sociologický slovník. [Díl] I, A-O, Praha : Karolinum, 1996 Velký sociologicky slovník. [Díl] II, P-Ž, Praha : Karolinum, 1996 Disman, Miroslav, Jak se vyrábí sociologická zralost. Praha: 1993 Lamser, Vladimir, Základy sociologického výzkumu. Praha: 1996 Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: 1999 Obsah 1. Souvislosti vzniku sociologie, zakladatelé sociologie, jejich chápání společnosti... 1 2. Vymezení sociologie, její předmět, vztah k dalším společenským vědám... 2 3. Struktura sociologie, její funkce, konkrétní sociologické disciplíny... 3 4. Vztah: společnost a příroda, etapy uvedeného vztahu... 4 5. Podmínky existence společnosti, sociologické chápání společnosti... 6 6. Kultura vymezení, struktura, funkce... 8 7. Masová kultura, masové sdělovací prostředky předpoklady, funkce, druhy působení... 9 8. Sociální pozice, sociální role, potřeba, společenské hodnoty a normy... 10 9. Socializace vymezení, funkce, typy socializace, její základní etapy, sociální zkušenost... 12 10. Společenské vztahy vymezení, typy, 3 složky, společenská kontrola... 16 11. Společenský styk vymezení, typy, 3 stránky... 18 12. Sociální pospolitost vymezení, typy... 20 13. Sociální skupina vymezení, znaky, druhy... 22 14. Mládež jako specifická sociální skupina sociologické chápání mládeže, její struktura, generace, problémové skupiny... 25 15. Sociologické chápání rodiny její hlavní znaky, základní funkce, typy rodiny, historické přeměny, manželství... 26
16. Sociální struktura společnosti základní prvky společnosti, vymezení sociální struktury, hlavní strukturální řezy, stratifikace... 30 17. Sociální mobilita vymezení, typy, mobilita a typ společnosti... 35 18. Stratifikační a třídní přístup ke studiu společenských nerovností, teorie elit... 36 19. Společenská změna, společenský proces vymezení, druhy... 39 20. Společenský vývoj vymezení, typy, faktory změn a vývoje společnosti... 42 21. Sociální deviace vymezení, klasifikace, druhy, teorie deviantního chování, možnosti sociologie... 44 21.Sociologický výzkum... 47 1. Souvislosti vzniku sociologie, zakladatelé sociologie, jejich chápání společnosti Postavením člověka ve společnosti a sociálními otázkami se zabývali již starověcí myslitelé: např. Platón, Aristoteles, sv. Augustin, T. Akvinský, ale později i N.Machiavelli, T. Hobbes a další. Sociologie vznikla v první polovině 19. století vydělením ze sociální filosofie. Termín sociologie pochází z lat. slova societas (společní, společnost) a řec. logos (vědění, učení, rozum, názor). Označení sociologie poprvé použil francouzský myslitel August COMTE (1798 1857) v díle Kurs pozitivní filosofie, inspirován myšlenkami svého učitele Saint-Simon (1760 1825) dílo Nárys vědy o člověku: dvě stadia vývoje lidské společnosti: 1) stadium teologické (antika, feudalismus) 2) stadium metafyzické (kapitalismus) August COMTE - zakladatelem pozitivizmu ve filosofii a sociologii - první oddělil společnost a stát - provedl seřazení dosavadních věd, na vrcholu sociologie - 2 kategorie společnosti: a) sociální statika spontánní uspořádání společnosti, teorie společenského řádu b) sociální dynamika sociální vývoj, teorie společenského pokroku - etapy vývoje lidstva: a) teologická Bůh, náboženství b) metafyzická francouzští myslitelé c) vědecká sociologie hlavním směrem, která má dávat směrnice společnosti Karel Marx (1818 1883) a Bedřich Engels (1820 1885) - zakladateli marxistické koncepce sociologie - přírodně historické chápání společnosti: uznávali význam společenských idejí, soustředili se na vztah společnosti a přírody, hlásali materialismus zdůrazňovali tu část společnosti, která mířila k přírodě s úmyslem z ní získat prostředky pro rozvoj, zdůrazňovali výrobní proces a ekonomiku - rozdělení společnosti na dvě třídy: buržoazie a proletáři 1
Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 14 27; J. Keller: Úvod do sociologie 2. Vymezení sociologie, její předmět, vztah k dalším společenským vědám Sociologie - je to teoreticko empirická věda zkoumající společenské jevy, vztahy a procesy - snaží se zkoumané společenské vztahy popsat část empirická (zkušenostní) - pokouší se společenské jevy, vztahy a procesy vysvětlit část teoretická - vztahy, jevy a procesy společnosti, které zkoumá vlastními metodologickými nástroji - teoreticko-empiristická věda, která se zařazuje do společenských věd - zkoumá společnost jako celek a její jednotlivé části jako celku - jevy zkoumá a srovnává s jinými vědami - je to věda zabývající se současností Předmět Sociologie je především společenská věda. Z toho vyplývá, že předmětem sociologie není člověk jako jednotlivec, ale člověk v určitých skupinách, tedy společenské jevy, vztahy a procesy. Tímto se značně liší od ostatních věd. Společenské jevy - disciplína, zabývající se lidmi a jejich činností, výsledky činností, statky, výtvory, názory, mínění, koncepce Společenské vztahy-vztahy mezi lidmi Způsob zkoumání-komplexně a v širších souvislostech s ostatními společenskými jevy Základní přístupy paradigmata ke zkoumání: 1) objektivistické společnost souborem lidskou činností vytvořených stabilních struktur, kterým se jednotlivec přizpůsobuje 2) interpretativní jedinec uznává objektivní uspořádání společnosti, ale je rozdíl v tom, jak svět vnímá a vysvětluje si ho Vztah k ostatním vědám: - sociologie analyzuje společnost za pomoci dalších věd 1) filosofie od ní se vyčlenila, před vznikem sociologie se sociální problematika řadila sociální; sociální otázky vznikají již od antického Řecka; filozofie je vědou spíše teoretickou; sociologie se opírá o různé filozofické koncepce, ale snaží se pracovat s konkrétní realitou (jevy, vztahy, procesy) 2) psychologie společný zájem o psychiku člověka, velmi úzký vztah ze sociologického hlediska psychika je pouze jednou složkou v jednání člověka; sociální psychologie utváření psychiky člověka ve společenských souvislostech (jak psychické jevy ovlivňují společnost, reakce lidí na tyto jevy), hranice mezi psychologií a sociologií jsou neurčité 3) historie sociologie uspořádává, sestavuje konkrétní historické skutečnosti podle určitých znaků nebo podobností, aby objevila to, co je pro každé období vývoje té které společnosti charakteristické 2
4) ekonomie společně se sociologií se zajímají o společenské vztahy lidí při výrobě (průmysl, zemědělství, apod.) 5) politologie společně se sociologií se zajímají o politické svazky, společenské vztahy (sociologie politiky); chování lidí v závislosti na politických otázkách (strany, volby) 6) antropologie zabývá se historickým vývojem lidské kultury a způsobem života a tím poskytuje sociologické poznatky o společnosti jako celku o jejím vývoji 7) etnografie (bydlení, oblékání, tradice, zvyky, obyčeje) - přispívá k objasnění mnoha sociologických problémů (problematika ras, národností, kmenů) 8) demografie (porodnost, úmrtnost, rozvodovost, sňatečnost) -výsledky zkoumání a zpracování údajů o obyvatelstvu 9) kriminologie sociologie kriminality příčiny, průběh deviantního chování poznatky za účelem prevence; doplňování vzájemnými poznatky Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 14 27; J. Keller: Úvod do sociologie, str. 8-15 3. Struktura sociologie, její funkce, konkrétní sociologické disciplíny Struktura sociologie (3 roviny): 1) popis společenské reality sociografie: snaha o získání poznatků určité společenské reality (např. zaměstnanost) a jejich popis 2) aplikovaná sociologie vedle získání popisu studovaného jevu se snaží formulovat určité zobecnění dílčí oblasti společnosti sociolog Merton (sociologie kriminality, kultury, mládeže, apod.) 3) obecná sociologie využívá poznatků sociografie a aplikované sociologie, aby se pokusila formulovat obecné poznatky sociologie Funkce sociologie: 1. poznávací získávání nových poznatků pro život, práci, školu (rozšiřuje vědění a poznání o společnosti a její struktuře) 2. reformátorská (revoluční) na základě poznatků je možno sociologii reformovat (svými výsledky se snaží společnost stabilizovat nebo regulovat) 3. humanizující umožňuje člověku, jedinci osvojit si hodnoty, normy, vzory tak, aby byl člověk schopen ve společnosti vytvořit člověku vlastní náhled na svět, společnost, na možnosti řešení svých problémů, tyto poznatky jsou pro zvýšení úrovně lidskosti (humanity), (sociologické poznatky mají pomoci se lépe orientovat ve společnosti, lépe uspokojovat svoje potřeby, odolnější vůči manipulaci a jednostranným informacím) Struktura sociologie: 1) obecná sociologie obecná formulace obecných zákonitostí spol. jevů; přístup ze společnosti jako celku; snaha o poznání struktury 3
2) aplikovaná sociologie zabývá se částí společnosti, aplikuje sociologii obecnou 3) sociografie popis zkoumané reality; po dobrém popisu jevu mohu s tímto pracovat dál; data k výši kriminality, k výši nezaměstnanosti; nutno tedy podat o jevu informace Sociologické disciplíny (klasifikace podle Petruska): - sociologie sociálního rozvrstvení (stratifikace) - věkových skupin (mládeže, dětství) - pohlaví (ženy, ženských hnutí) - rasových a etnických skupin - politických institucí (stran a států) - sociologie lidských sídel (města a venkov) - sociální kontroly a deviantního chování, sociální patologie - práva a normativních systémů - umění, vědění, vědy a náboženství - socializačního procesu a životního cyklu Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 14 27; J. Keller: Úvod do sociologie; J. Jandourek: Úvod do sociologie, str. 11 23 4. Vztah: společnost a příroda, etapy uvedeného vztahu Základním problémem pojetí člověka je chápání proporcí biologického (přírodního) a sociálního (společenského) v něm. Většina sociologů zastává názor, že člověk je zároveň bytost přírodní i společenská. Pouze člověk je schopen aktivně si přizpůsobovat přírodní podmínky a přetvářet je podle svých potřeb a tím vytvářet tzv. druhou přírodu, tzv. v širším smyslu svět společnosti a kultury. Tato schopnost se odrazila v biologických zvláštnostech člověka: - vzpřímená postava a chůze po dvou dolních končetinách, což umožňuje využití horních končetin k práci - zrak směřuje vpřed trojrozměrné prostorové vidění - ruce s ohebným palcem, postaveným proti prstům - hlava ve smyslu biologické změny hrtanu a rtů rozvoj řeči - vznik velkého mozku - spojení mozku a ruky práce Lidská společnost: - lidstvo, lidské pokolení, lidský rod, lidská společnost v nejširším slova smyslu - část lidské společnosti, žijící v určitém státě - souhrn jedinců, tvořících větší či menší celky jako skupiny, vrstvy, třídy až po národy, státy - složitý systém, tvořený lidmi a institucemi, které zajišťují organizované uspokojování potřeb - společenství lidských jedinců, kteří jsou funkčně organizováni a spojeni vzájemnými vztahy - nejobecněji lze říci, že se jedná o zvláštní pospolitost, jejíž nutností je stálá obnova a reprodukce, a která nejenom že se pouze nekopíruje, ale je schopna se 4
cílevědomě vyvíjet Společnost Definovat lidskou společnost je velmi obtížné. V sociologii je tento pojem používán v mnoha různých pojetích: lidstvo, lidské pokolení, lidský rod, lidská společnost v nejširším slova smyslu etnikum národ civilizace komunita společenskoekonomická formace založená na určitém systému ekonomických vztahů (např. marxistické pojetí) složitý systém, tvořený lidmi a institucemi, které zajišťují organizované uspokojování potřeb společenství lidských jedinců, kteří jsou funkčně organizováni a spojeni vzájemnými vztahy Člověk (tvor přírodní i společenský) přírodní musí jíst, pít, spát, společenský sdružovat se do společenství, duchovní vývoj, vzdělanost - má tedy potřeby v obou sférách a podléhá jak přírodním tak i společenským zákonům Oddělení od přírody: vzpřímená postava, chůze po 2 končetinách zrak směřující dopředu a ne do stran (úpravy lebky) ruka s pohyblivým palcem dobrá manipulace s předměty změna hrtanu hlasový projev trvalá sociální aktivita Etapy vývoje vztahu (díky antropologii a jí příbuzným vědám jsou popsány různé etapy vývoje): 1) sběrači a lovci svou činností velmi málo (neznatelně) narušují přírodu; příroda rychle zacelí vzniklou mezeru; vztah tedy nebyl nikterak narušen 2) pastevci a zemědělci (přichází po 1. dělbě práci) lidé zjišťují, že zvířata se dají chytat, ale i chovat; dále obdělávat půdu; dochází k většímu narušení přírody Pro obnovu přírody je důležité pásmo v mírném a tropickém pásmu to jde poměrně dobře (teplo, příznivé klima), v subtropech (savanách) velmi těžko. 3) rozvinutí dělby práce záměrné a trvalé zásahy do přírody (př. rybníkářství v j. Čechách (stálé mlhy)); toto již příroda nezmění 4) průmyslová revoluce spjata s rozvojem kapitalismu, vědy a techniky, měsíční krajina, železnice, emisní spady, nevratné zásahy a přeměny přírody 5) současnost rozvoj otázek ekologie, vliv elektráren, automobilů, tzv. řezání si větve pod sebou Definice podle J. Kellera: Společnost je všude tam, kde si jí člověk představí a kde se chová podle toho, jako by skutečně existovala. 5
Podmínky existence lidské společnosti můžeme zjednodušeně rozdělit na podmínky povahy materiální a podmínky povahy duchovní. Toto dělení nemůžeme brát absolutně, protože každý společenský jev má oba aspekty. Podmínky materiální: - přírodní podmínky (biologické, geografické, demografické) - ekonomické podmínky (výrobní) - institucionální podmínky (regulované společenské vztahy) Podmínky duchovní: mezi nejdůležitější patří ideje, normy, umění, věda, kultura apod. Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 31 38 5. Podmínky existence společnosti, sociologické chápání společnosti Podmínky existence lidské společnosti: - nelze je striktně od sebe oddělit hranicí, navzájem se propojují podmínky materiální přírodní podmínky biologické (biologické potřeby: srdeční činnost, látkový metabolismus, dýchání, spánek, strava, rozmnožování) geografické (počet obyvatel, hustota, porodnost, úmrtnost) demografické (prostředí, území, klima, rostliny, živočichové) - mezi biologické faktory paří např. biologické rozdíly mezi lidmi jako jednotlivci (pohlaví, věk, rasa, dědičnost, ) Funkce přírodních podmínek: příroda tvoří věcný a nevyhnutelný předpoklad, který vede ke vzniku a fungování společnosti přírodní podmínky zároveň podstatně ovlivňují formu, tempo a varianty procesu vývoje společnosti (přírodní systém může urychlit, zpomalit vývoj nebo vést k zániku společnosti) upravené či pozměněné přírodní podmínky jsou zčásti výsledkem historického vývoje společnosti, což vede k nutnosti značné zodpovědnosti ve vztahu k přírodě ekonomické podmínky (výrobní) ekonomika zprostředkovává vztah mezi přírodou a člověkem lidé se snaží z přírody získat, co nejvíce k uspokojení svých potřeb měl by pamatovat na její zachování zajišťují sociální prestiž, uvědomění uplatňují vliv a moc souvisí s dělbou práce vznik sociálních skupin, tříd, vrstev Ekonomické podmínky (výroba): Vztah mezi přírodou a společností zprostředkovává výroba (ekonomika). Výrobní proces má 2 aspekty: vztah člověka k přírodě, výrobu si člověk přisvojuje a mění přírodní podmínky 6
vztah mezi lidmi jako účastníky výrobního procesu institucionální podmínky (regulované společenské vztahy) úroveň organizace a řízení společenských institucí, zajišťuje plynulý chod společnosti podmínky duchovní v různých dobách a společnostech mají různý vliv, mezi nejdůležitější patří: ideje, normy, umění, věda, kultura apod. Institucionální podmínky: Instituce vysoce organizovaná zařízení společnosti, vykonávající společensky důležité funkce. Příklad: školství zajišťuje vzdělání a výchovu populace; policie instituce pro zajištění vnitřní bezpečnosti společnosti. Funkce: 1) vytvářejí členům skupiny možnost uspokojovat potřeby 2) regulují činnost členů skupiny v rámci společenských vztahů 3) zajišťují plynulost společenského života plynulým výkonem veřejných neosobních funkcí Typy funkcí: a) podle úkolů ekonomické (výrobní podniky, podniky služeb), politické (regulují a kontrolují veřejný život a politickou moc policie, armáda), výchovné (škola, zájmová sdružení), náboženské, atd. b) podle vztahů uvnitř nich formální (chod se řídí dle přesně stanovených (psaných) předpisů školní řád, armáda, doprava) neformální (chod se řídí nepsanými pravidly - parta) Organizace skupina lidí, kteří nějakým způsobem něco dělají. Je to společenská skupina, která usiluje organizovaně o dosažení určitých cílů. Definovat společnost je velmi obtížné. Pojem je užíván mnoha pojetími, př. celé lidstvo, lidský rod, lidská společnost. Různé vrstvy, třídy, národy, státy, může to být cokoliv, ale musí se splňovat 2 základní aspekty: 1. reprodukce (společnost musí být schopna obnovy) 2. vývoj (společnost se musí chovat tak, aby se cílevědomě, záměrně vyvíjela) Základní prvky společnosti: především jsou to lidé (vždyť sociologie je věda o lidech) ti lidé něco tvoří (vytvářejí určitou činnost) mají něco navzájem společného (tvoří mezi sebou společenské vztahy) tvoří určité hodnoty, výtvory ale toto vše musí existovat pouze tam, kde jsou společenské podmínky Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 32-39; J. Keller: Úvod do sociologie, str. 12 15 7
6. Kultura vymezení, struktura, funkce Kultura obsahuje: a) široký komplex lidských činností b) přijímání a osvojování způsobů chování, hodnot a norem Výtvory vnitřní členění kultury: a) materiální kultura vše, co lidstvo vytvořilo pomocí hmoty, působením přírody (truhlářství, sochařství, budovy, apod.) b) duchovní kultura soubor společenských jevů, vztahů a procesů, jejichž účelem je uspokojení duchovních potřeb člověka; vše co je vytvořeno pomocí myšlení píseň, báseň, věda, apod. c) normativní kultura souhrn norem a pravidel důležitých pro společnost; hodnoty a normy Kulturní dědictví to, co bylo jako hodnota vytvořeno v minulosti a je to žádoucí i dnes. Kulturní prvky cokoli, co člověku pomáhá dosáhnout určitého cíle. Většinou se jedná o vynálezy, např. kamenná sekyra (pravěk), parní stroj (novověk), internet (dnešek). Funkce kultury: - poznávací, výchovná a vzdělávací, humanizační, civilizační, adaptační, normativní, kompenzační, rekreační, sociálně terapeutická Rozdíly kultur: 1) podle času antická, novověká, moderní 2) podle prostoru evropská, americká, východních národů Dodržování kulturních vzorů je ve společnosti kontrolováno a sankciováno, kdy sankce mohou být: pozitivní (odměny) negativní (tresty) formální (právní) neformální (morální, mravní) Obecně: velice strukturovaný jev, zabírá široké oblasti lidské činnosti, nejde o kulturu jedince, není tedy homogenní. Vymezení komplex procesů předávání, osvojování a zhodnocování všeho toho co lidstvo vytvořilo a co nás obklopuje; kultura v sociologii je tvořivá lidská činnost, vytvářející určité statky na základě osvojení si hodnot a norem (sociálních zkušeností). Materiální kultura je sumou procesů a jevů souvisejících s uspokojováním materiálních potřeb lidí, patří sem např. pracovní nástroje, spotřební předměty, dopravní prostředky. Duchovní kultura zahrnuje oblast duchovního bohatství společnosti, tedy různé ideje, zvyky, symboly, názory. Ty jsou pak obsaženy ve vědě, umění, náboženství. Normativní kultura je vytvářena hodnotami a normami ve společnosti, které tvoří sumu obecných pravidel i konkrétních návodů, ukazujících jaké chování odpovídá zvyklostem a kulturním vzorcům. Jedná se o takový způsob chování, který je všeobecně uznáván za normální, žádoucí a přípustný v dané situaci. Je zde dáván návod jak jednat, jak se chovat, což umožňuje dorozumění a přizpůsobení se jednajících osob a zároveň předvídání chování jiných lidí. 8
Subkultura je kultura dílčí skupiny (sociálního celku), která se více nebo méně odlišuje od převládající, většinové. Příslušníci skupiny se mohou od většiny odlišovat sociálním postavením, věkem, povoláním. Škála projevů vyjadřujících distanci od převládajících kultury je široká, od drobných změn až k radikálnímu popření (pak se mluví o kontrakultuře). Kontrakultura typ kultury zavrhující určité části dominantní kultury a nahrazující je vlastními standardy. Nositelem kontrakultury mohou být protestní hnutí různého stupně radikality kritizující některé sociální a kulturní jevy (hnutí mládeže, ekologická a náboženská hnutí, sekty) Úkol kultury: uspokojení potřeb členů společnosti udržuje společnost jako celek Charakteristika kultury V kultuře jde především o hodnoty a normy není vrozená (jako barva očí ), je naučená tedy společenský. Jev jedná se o kolektivní výtvor nikoli dílo jednotlivce vynález se stává kulturou, až jej přijme více lidí. Kulturní dědictví přenos z minulosti do přítomnosti. Pružnost k dění ve společnosti subkultura součást dané kultury s odlišnostmi (menšiny etnika Romové). Civilizace - jako souhrn znalostí a dovedností osvojených lidmi v procesu historického vývoje - jako vyšší vývojový stupeň kultury převyšující předchozí primární stadia. V tomto smyslu lze hovořit o minulých kulturách jako o jednoduchých nebo primitivních, zatímco současné se označují jako komplexní nebo civilizované - civilizací se také označuje určitý konkrétní společenský útvar lišící se od jiných podobných útvarů. Např. asijská, evropská civilizace atd. Střet civilizací podle Huntingtona Nejhlubším pramenem střetu mezi euroamerickou a islámskou civilizací je určitý hodnotový systém. Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 31 38; J. Keller: Úvod do sociologie, str. 10 12 7. Masová kultura, masové sdělovací prostředky předpoklady, funkce, druhy působení Masová kultura je kultura určena pro masy, tedy dostupná a určená, co největšímu okruhu lidí. Je typickým jevem moderní společnosti, je produktem modernizace. Její vývoj souvisel s mohutnou industrializací, urbanizací a se soustředěním velkého množství lidí ve městech (19. stol.). Předpoklady jejího vzniku tedy byly: 1. určitý technologický vývoj (úroveň) společnosti vynálezy, rozhlas, TV 2. disponibilní volný čas členů společnosti nutná přítomnost volného času, aby vůbec k masové kultuře mohlo dojít určitý stupeň vzdělání nejširších vrstev 9
Úloha masově sdělovacích prostředků tisk, TV rozhlas, internet umožňuje velké rozšíření mezi obyvatelstvo, standarduje nám to, co šíří. Nejtypičtější projevy masové kultury jsou: móda, četba velkých nákladů novin, časopisů, knih, poslech rozhlasu, televize, film, Podstatnými znaky je její velké rozšíření a standardizace toho, co je šířeno (obrací se na širokou veřejnost průměrný divák s průměrným vzděláním standardizace myšlení těchto lidí). Masová kultura orientuje se na průměrnou až nižší hladinu schopnosti vnímání nemá vysoké nároky na příjemce ti jsou spíše průměrného intelektu nevyžaduje žádné velké přemýšlení, šíří se pomocí sdělovacích prostředků (tisk, rozhlas, film, televize, internet) Působení (hodnocení) masové kultury: a) kladné - velice rychlý zdroj informací a jejich snadná dostupnost - útočiště před složitým a odtažitým světem (umožňuje lidem rekreaci) - má také výchovnou funkci b) záporné manipulovatelnost členů - prosazování konzumního způsobu života, nemotivuje k vlastní tvůrčí činnosti - ovlivňování manipulace (nebezpečí síření informací, kterými jsou sledovány vedlejší cíle) - odvádění člověka do fiktivního světa - obrazy násilí, brutality a přemíry sexu otupují lidské cítění (také ohroženo myšlení dětí) - otupování lidského cítění, snižování náročnosti, pasivní konzum S masovou kulturou také souvisí veřejné mínění působí zejména v menších celcích, kde jej také lidé respektují (např. na vesnici, lidé ve velkoměstech ztrácí zájem o druhé lidí proces individualizace). Je formováno zvyky, obyčeji, normami a pravidly, sdělovacími prostředky. Může být velice důležité pro lidi, kteří se chtějí angažovat v politice. Tabu = formy chování, které společnost neuznává a nemluví se o nich. Konzumerismus sklon orientovat se v chování a prožitcích především na ty hodnoty, které jsou spojeny s konzumním způsobem života. Jedním z projevů je i demonstrativní spotřeba, v níž se konzum stává znakem společenského postavení. Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 359 389 8. Sociální pozice, sociální role, potřeba, společenské hodnoty a normy Sociální pozice Přestavuje postavení člověka ve společnosti. Jedná se o určitý soubor (sumu) práv a povinností, které společnost člověku na jedné straně vymezuje a na druhé straně přiznává prostřednictvím společenských hodnot a norem. Jednotlivci ve společnosti zaujímají více pozic zároveň. Některé z těchto pozic jsou trvalé jiné dočasné, některé se mění s věkem, další jedinec získává na základě svých schopností, apod. Sociální role 10
Určité konkrétní chování, které očekáváme od jednotlivce v určité sociální pozici. Pozice nám dává určité možnosti jednání, role jsou pak konkrétním naplněním těchto možností. Prostřednictvím role uskutečňujeme sociální pozice. Jednu a tutéž sociální roli jedinci ve společnosti přijímají, prožívají a uskutečňují rozdílně. Hrát konkrétní role se učíme v procesu socializace již od dětství. Plnění či neplnění sociálních rolí je sankcionováno. Konflikt uvnitř role Je očekávaným a skutečným chováním jednotlivce v rámci jedné role. Tento typ konfliktu často vyústí v konflikt mezi rolí a osobností jejího nositele. Konflikt "Já-role" Dochází k němu tak, že role je v rozporu s typem osobnosti nositele. Konflikt mezi rolemi Jde o situaci, v níž nelze sladit očekávání, je spojována se dvěma různými rolemi, vykonávanými toutéž osobou (např. matka a její kariéra v zaměstnání). Společenské hodnoty Vyjadřují to, co je ve společnosti považováno obecně za žádoucí a tudíž správné, příjemné a dobré. Můžeme je rozdělit na hodnoty materiální a duchovní, individuální či skupinové, etické, estetické, náboženské atd. Každý jedinec má vlastní hierarchii hodnot, která je základem určitého hodnotového systému. Ke změně systému hodnot dochází postupně, jak se vyvíjí celá společnost nebo náhle při velkých společenských změnách. Hodnotový systém Lze chápat jako hierarchicky uspořádaný souhrn materiálních nebo duchovních statků, zásad a ideálů. Společenské normy Jsou vzory či pravidla chování, které vznikají v určitých opakujících se situacích. Vznikají spontánně (např. mravní normy) nebo záměrně (např. právní normy). Regulují chování jednotlivců vůči jiným jednotlivcům, dále vůči společnosti jako celku i vůči sobě samému. Jejich dodržování či nedodržování je sankcionováno. Každá norma má svůj hodnotový základ (je spjata s ochranou nebo popřením určité hodnoty). Rozdíl mezi hodnotami a normami spočívá v tom, že hodnoty jsou spojovány s cíly určité činnosti či s potřebami lidí, normy potom regulují způsob uspokojování těchto potřeb, to jakými prostředky dosáhnout cíle. Sociální status je dlouhodobá sociální pozice. Představuje naše místo ve společnosti, které zaujímáme k druhým lidem. Rozlišujeme: 1. status připsaný jedinec nemůže sám ovlivnit (např. věk, rasa, pohlaví) 2. status získaný možné nabýt vlastní iniciativou (profese, vzdělání) 3. status subjektivní to, jak člověk hodnotí sám sebe 4. status objektivní to, jak je člověk hodnocen druhými Vnějším projevem sociálního statutu může být např. oblečení, obydlí, automobil, způsob trávení dovolené apod. 11
Potřeba je pocit nedostatku nebo nadbytku v organismu. Potřeby dělíme z hlediska: 1) psychologického fyziologické (biologické) potřeby, kterými se člověk zařazuje do přírodní říše (jídlo, pití, teplo, sex) sociální potřeby, které člověka charakterizují jako bytost společenskou (potřeba bezpečí, jistoty, sounáležitosti a lásky, uznání, seberealizace) 2) sociologického individuální skupinové společenské (celospolečenské) Potřeby se v nás manifestují v podobě zájmů. Zájem je dlouhodobé zaměření na uspokojování nějaké potřeby. Zájmy mohou být dočasné či trvalé, sportovní, ekonomické, kulturní, osobní či společenské atd. Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 253-275; J. Keller: Úvod do sociologie, str. 88 105 9. Socializace vymezení, funkce, typy socializace, její základní etapy, sociální zkušenost Socializace člověka je dlouhodobý proces začleňování jedince do společnosti. Člověk se učí být členem společnosti, hrát role v různých sociálních pozicích, osvojuje si hodnoty a normy společnosti, a tím jeho život nabývá určitých sociálních kvalit a z hlediska sociologie se z něj stává osobnost. Jedinec získává především určité sociální zkušenosti, které jsou: 1) Dílčí (omezené): a) sociální určeností rodí se a vyvíjí ve zcela určitých a daných sociálních vztazích (rodina, výchovné instituce, skupinová příslušnost, socioprofesionální zařazení) b) časovou určeností jak je individuální životní běh situován v historickém čase (sociální zkušenost 20-ti letého je rozdílná od sociální zkušenosti 50-ti letého člověka, také socializace např. v minulých stoletích měla trochu jinou podobu než dnes jednalo se o mnohem kratší proces, ne o celoživotní) 2) Nesystematické 3) Selektivní (výběrové) Naše sociální zkušenosti jsou určeny především našimi potřebami a zájmy, ke kterým zaujímáme určitý postoj. Může mít podobu názoru, mínění, předsudku, víry apod. Každé sociální chování člověka je motivováno. Motivem je to, co je pro nás hodnotné. Je to vnitřní pohnutka, která nás aktivuje k nějaké činnosti. 12
Osobnost je předmětem zkoumání mnohých společenských věd. V psychologii je označován jedinec se všemi psychickými vlastnostmi, v sociologii je osobnost chápána jako člen různých sociálních skupin, jako prvek společenského systému, jako konkrétní nositel společenských vztahů. Jedinec označuje člověka jako jedinečného představitele určitého celku, ať už např. biologického druhu nebo sociální skupiny. Individuum lidská bytost, projevující se ve své biologické, fyziologické, psychologické i sociologické skupině. Člověk je individuem od narození. Individualita představuje specifické sociální i přirozené vlastnosti a zvláštnosti člověka, kterými se liší od všech ostatních lidí K utváření osobnosti dochází procesu socializace, kdy jedinec přebírá ze svého okolí poznání a chování obecně uznávané společnosti, čímž formuje do sociální bytosti a zabezpečuje návaznost generace. Cílem socializace je osvojit si způsob chování a poznání charakteristické pro okolí, přijmout toto okolí za své, až poté se v něm aktivně uplatnit. Socializace jedná se tedy o celoživotní proces utváření a rozvoje osobnosti jeho začleňováním do společenských vztahů a činností. Proces záměrný i mimovolný, probíhá plánovitě (systematicky) i nahodile (improvizovaně), ve spolupráci s vědou i intuitivně. Díky tomuto procesu nabývá život jedince sociální kvality, tzn., že z hlediska sociologie se stává osobností. Základní etapy socializace 4 fáze životní dráhy: 1) dětství období, kdy jedinec je problémem pro své okolí, závislí na rodičích a) rané dětství spojení se životem v rodině, dochází k odlišení sebe od okolí, k neverbální komunikaci (gesta, křik, pláč), formují se citové vazby b) předškolní věk poprvé setkání s vrstevníky, uvědomění si sama sebe a své postavení v novém prostředí c) školní věk osvojování nových rolí, které vyplývají z plnění povinností, které vedou k pocitu zodpovědnosti, formují se naše osobní zájmy a postoje 2) mládí období, kdy se "já" stává problémem samo pro sebe a) puberta biologické dospívání období, kdy hledáme vztah k opačnému pohlaví, potřeba odpoutat se od rodiny a její kontroly, řešení problému sociální identity b) mládí období, kdy se stáváme dospělými, což souvisí s novými právy a povinnostmi, krize dospívání, která pramení ze snahy vyrovnat se s požadavky každodennosti 3) dospělost období, kdy jiní jsou problémem pro mě a) ranná dospělost etapa nástupu do prvního zaměstnání, zakládání vlastní reprodukční rodiny, zlomem bývá narození prvního dítěte-změna životního stylu i vztahu mezi manželi 13
b) druhá etapa dospělosti doba, kdy dochází ke změnám v oblasti povolání (kariéry), pozornost soustředěna na děti předškolního věku, u žen dochází ke krizi rolí c) třetí etapa dospělosti dochází k hlavní přeměně rodinného života, děti se osamostatňují, což vede k růstu zájmu o práci (hlavně u žen) krize středního věku 4) stáří období, kdy se "já" stává problémem pro ostatní, mezníkem je konec pracovní aktivity (důchod), vznikají nové příbuzenské sítě (vnuci) s nárokem na nové sociální kontakty, hlavním zájmem je zabezpečení a klidné stáří Prvky životní dráhy: 1. životní situace 2. naše jednání v nich 3. časové souvislosti Životní dráha každého jednotlivce je zvláštní, daná různou sociální situací i zvláštními událostmi v osobním životě. Člověk jako sociální bytost Homo sociologicus člověk sociologický je nositelem předem vytvořených sociálních rolí. Homo economicus člověk ekonomický. Jedinec, který se ve svém chování řídí ekonomickým principem maximalizace užitku při daných prostředcích. Emil Durkheim nazývá člověka homo duplex: - člověk má kulturní a sociální podstatu sociální tvor - osobností se člověk nerodí, ale stává - socializace tvorba osobnosti - biologická podstata tvor přírodní - při narození je zvíře, zástupce svého druhu - není vytvořena představa o sobě a o své roli ve společnosti - je tvorem neopakovatelným, ale postrádá individualitu - osobností se člověk stává Socializace = vytváření osobnosti člověka. Proces socializace se překládá jako: - proces začleňování člověka do společnosti měl by být schopen žít v bezkonfliktním stavu se společností druhé narození - učí se znát sociální normy - učí se hrát sociální role (otec, matka apod.) - navazování sociálních vztahů, znalost norem - proces tvorby osobnosti tvorba člověka, druhé narození individuální záležitost, kterou prochází každý. - odbiologizování osobnosti člověk se učí zvládat svoje pudy Instituce podílející se na procesu socializace: 1. rodina 2. škola a další výchovné a vzdělávací instituce Socializace je proces dvousměrný (např. rodiče působí na dítě,stejně jako ono na ně) 14
Proces socializace se skládá ze 3 podprocesů: 1) enkulturace (vrůstání do kultury) člověk se učí kulturnímu bohatství, na konci je kulturní bytost, přijímání a osvojování hodnot 2) socializace v úzkém slova smyslu osobnost schopná navazovat vztahy a hrát sociální role, formování vlastní osobnosti 3) personalisace proces vytvoření představy o sobě samém, tj. vytvoření osobnosti Uvedený proces socializace je: - celoživotní vzniká narozením (ale je vliv i na nasciturus) a končí smrtí - oboustranný interakce mezi prostředím a utvářenou osobou - hodnotově normativní učení se norem a vytváření vlastních hodnot - plánovitý (určení, vzdělání, rodina) - nahodilý (bilboardy, reklama) Je to proces hodnotově normativní vytváří se hodnotová struktura. Podoby procesu socializace socializace anticipativní osoba se chová jako suchá houba a nasává informace primární socializace (rodina + příprava na povolání) resocializace snaha znovu zapojit do života jedince, který už kdysi socializačním procesem prošel a z nějakého důvodu byl z daného společenství vyřazen. Jako příklady můžeme uvést (negativní) vstup do sekty, pobyt v kriminále, návrat z vězení, živelná katastrofa restrukturalizace drastický způsob resocializace podobné brain-washing (vymývání hlavy) v rozporu s lidskými právy a hodně brutální Socializační činitelé kdo vstupuje do procesu socializace Primární socializace - matka - blízká rodina - nukleární rodina (matka, otec, děti jen dvě generace) - tři generace (matka, otec, děti + prarodiče) Sekundární socializace - spolužáci - vrstevníci - školka, škola - stát - instituce (střední školství, VŠ, justice, policie) - organizace (výše zmíněné, když se přidá personální základ a jasná hierarchie Policie) - média a reklama - veřejné mínění Mechanismy socializace 1) sociální činnost (učení, hra, práce) 2) sugesce schopnost, nechat se ovlivnit, přijímání názoru od okolí 3) imitace nápodoba 15
4) identifikace ztotožnění (ve společnosti je nalezen vzor, kterého napodobuji a myslím jako on) Teorie socializace - SELFDEMAN Člověk, který sám sebe vytváří. (George Herbert Mead) Tabula rasa přírodní tvor, který je zvířetem při vytváření nemá žádnou představu o sobě samém (zná okolí). Co mu říká okolí, to si o sobě myslí ME. (Sociální deviace sekundární se vysvětluje tím, že společnost určí nálepku a nedá možnost se jí zbavit (reprodukce nenávisti)). Soustava I se začíná vzpouzet, to co říká ME není až tak pravda a vzniká právo kritiky, pochybností apod. zapojovat se. Pak začíná mechanismus SELF. Proces socializace je doprovázen procesem sociální kontroly, který by měl být jeho těžištěm. Tato kontrola může být formální vykonávaná z vnějšku (např. policie), tak neformální (rodina, kamarádi, veřejné mínění). Dnešní společnost má tendenci se spoléhat na formální kontrolu, která většinou však přichází ex-post. Přitom se vyplácí preventivní princip. Mnohem lepší je praktikovat neformální kontrolu vnitřní vlastní (člověk ví co je právo, má morální základy). Pokud se člověk začlení do společnosti a bude ctít normy, nebudeme muset podporovat formální kontrolu. Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 39-42; 10. Společenské vztahy vymezení, typy, 3 složky, společenská kontrola Společenské vztahy Vztahy mezi lidmi (jednotlivci či skupinami) nebo jinými sociálními útvary (institucemi, organizacemi, apod.), které vznikají v momentě jejich začleňování do společenské struktury. Toto začleňování je za účelem uspokojování určitých lidských potřeb (jedinec není schopen uspokojit sám své potřeby). Lidé nevstupují do sociálních vztahů pouze jako individua, ale jako představitelé skupin, institucí. Vztah vyjadřuje skutečnost, že mezi dvěma nebo více subjekty existuje určitá souvislost, která je spojuje a vytváří v nich jednotu. Rozdělení (3 úrovně): 1) mikrosociální vztahy mezi jednotlivci, případně mezi jednotlivci a skupinami 2) mezosociální vztahy mezi institucemi, organizacemi, skupinami a dalšími pospolitostmi 3) makrosociální souhrn vztahů na celospolečenské úrovni Společenské vztahy a sociální jednání Společenské vztahy jsou vztahy mezi lidmi (jednotlivci či skupinami) nebo jinými sociálními útvary (institucemi, organizacemi apod.), které vznikají v momentě jejich začleňování do společenské struktury. Toto začleňování je za účelem uspokojování určitých lidských potřeb (jedinec není schopen uspokojit sám své potřeby). Jednodušeji je možno tuto definici vyjádřit tak, že společenský vztah je systém vzájemného působení mezi 16
dvěma partnery (subjekty) prostřednictvím určitých obsahů (činností, předmětů, idejí, postojů, zájmů apod.), v duchu stanovených a společně platných norem. Předpoklady: - společenský vztah zahrnuje dva partnery, jejich společenskou vazbu a závazky, které vůči sobě plní 1) Dva subjekty v sociologickém vztahu (2 jednotlivci, 2 skupiny, jednotlivec a skupina) 2) Společenská vazba je jedním z hlavních předpokladů a také výsledků existence sociálních skupin; organizované spojení, vytvářející vzájemnou závislost mezi jednotlivci, mezi skupinami i mezi jednotlivci na jedné straně a skupinami na straně druhé 3) Závazky, které vůči sobě plní (př. vyučující ve třídě: učitel studenti) Sociální vztahy vznikají v rámci konkrétních sociálních situací. Ty rozeznáváme: 1) bezprostřední lidé se v nich setkávají tváří v tvář 2) zprostředkované lidé se zde setkávají s výtvory (materiálními či duchovními) jiných lidí Moment realizace společenské vazby se nazývá společenský styk. 1. dočasný trvalý 2. spontánní navozený 3. osobní věcný 4. soukromý veřejný 5. bezprostřední zprostředkovaný atd. Společenské vztahy jsou vytvářeny 3 vzájemně se prolínajícími stránkami společenského styku (běží souběžně): 1. sociální komunikace znamená předávání informací a vzájemnou výměnu názorů mezi lidmi ve společnosti při sociálním styku. Je to nutná podmínka pro existenci společnosti. Probíhá ve dvou podobách: komunikační akt, který znamená jednotlivé případy komunikace, jako např. rozhovor dvou osob, poradu, přednášku komunikační proces se pak skládá z několika komunikačních aktů, které se opakují často a pravidelně, jako např. televizní seriál Úroveň naší komunikace je podmíněna sociálně, tzn., že souvisí s tím, jaké místo zaujímáme v sociální struktuře společnosti. Ve středních a vyšších vrstvách společnosti se používá obvykle jiný způsob vyjadřování než v nižších vrstvách. 2. sociální interakce je formou sociálního styku, kde dochází k vzájemnému působení lidí, které je systematické a trvalejší. Je to proces výměny podnětů a reakcí, jehož cílem je vyvolat u druhé osoby určitou reakci. Strukturu sociální interakce ovlivňují zejména dva faktory: společenské hodnoty (vyjadřují to, co je ve společnosti považováno obecně za žádoucí a tudíž správné, dobré a důležité) a společenské normy (jsou to jakési vzory či pravidla chování, které vznikají v určitých opakujících se situacích). sociální pozice a role 17
3. sociální percepce (vjem) znamená proces vzájemného pozorování, zkoumání a vnímání člověka, skupiny či jiné pospolitosti, instituce apod. Nejedná se však o pouhé poznávání, ale jde o hlubší pochopení druhého. Schopnost percepce je snižována např. různými duševními chorobami, strachem, úzkosti apod. Společenská kontrola Je způsob, kterým se společnost přesvědčuje (ověřuje) a kterým chce zajistit, že si lidé osvojují hodnoty a normy, které jsou považovány za žádoucí. Děje se tak především pomocí společenských norem. Pokud jedinec nebo skupina tyto normy nedodržuje (dodržuje), nastupují společenské sankce. Účelem je zajistit bezproblémový chod společnosti. Regulovat je možné a nutné určité vztahy př. obrana země, rozdělování hranic. Prostředky: 1) sankce pozitivní negativní, formální neformální 2) právní normy 3) obyčeje morální postih 4) zvyky nelze postihnout 5) násilí, hrozba tísíce let existuje prostředek k tomu, aby se jedinci chovali tak, jak společnost (systém) vyžaduje; prostředkem společenské kontroly je moc (kdo má větší moc, může ve společnosti uplatňovat větší vliv) 6) socializace osvojení hodnot a norem není sankciováno (kdo se dobře socializuje, splní si své potřeby a není třeba, aby byl sankciován) - pozitivní (odměna, úsměv) negativní (trest, pokuta) - formální (právní) neformální (morální, mravní) pozitivní neformální (uznání v podobě vyjádření úcty či pochvaly, úsměvu, polibku, slovní pochvaly) pozitivní formální (veřejná pochvala, povýšení, peněžitá odměna) negativní neformální (pohoršení, výsměch, pomluva, pohlavek, odmítnutí podané ruky) negativní formální (tresty určované právními předpisy pokuta, vězení) Subjekty (instituty) společenské kontroly: policie, soudy, vězeňská služba a jiné instituce. Největší trest pro člověka je vyřazení ze společnosti (fungovalo již i v pravěku, kdy vyloučení z tlupy či určité skupiny znamenalo jistou smrt). Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 185-199; 11. Společenský styk vymezení, typy, 3 stránky Společenský styk Moment realizace společenské vazby, kdy zde dochází k vzájemnému působení lidí a k výměně hodnot, kterým obě strany přikládají nějaký význam (může jít např. o výměnu předmětů, zkušeností apod.). Společenský styk můžeme rozlišit z mnoha hledisek: 18
dočasný nebo trvalý spontánní nebo navozený osobní nebo věcný soukromý nebo veřejný bezprostřední nebo zprostředkovaný Společenské vztahy jsou vytvářeny třemi vzájemně se prolínajícími stránkami společenského styku. Jedná se o: a) sociální komunikace b) sociální interakce c) sociální percepce Sociální komunikace (verbální neverbální) Předávání informací a vzájemnou výměnu názorů mezi lidmi ve společnosti při sociálním styku. Je to nutná podmínka pro existenci společnosti. Probíhá ve dvou podobách: komunikační akt který znamená jednotlivé případy komunikace, např. rozhovor dvou osob, poradu, přednášku, apod.; jednorázový komunikační styk komunikační proces, se pak skládá z několika komunikačních aktů, které se opakují často a pravidelně, např. televizní seriál Předmět komunikace sdělení obsahu, který musí být srozumitelný oběma partnerům, jiná komunikace ztrácí smysl. Rozlišujeme komunikaci verbální (jazyk) a neverbální (gesta, dotek, hudba, apod.). Úroveň naší komunikace je podmíněna sociálně, tzn., že souvisí s tím, jaké místo zaujímáme v sociální struktuře společnosti a jakou máme sociální příslušnost. "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem". Sociální interakce Forma sociálního styku, kde dochází k vzájemnému působení lidí, které je systematické a trvalejší. Je to proces výměny podnětů a reakcí, jehož cílem je vyvolat u druhé osoby určitou reakci. Interakce vznikají minimálně mezi dvěma jednotlivci, dvěma skupinami či jednotlivci a skupinami. Vzájemné působení může být bezprostřední nebo zprostředkované, kde tato možnost je omezena či chybí. Strukturu sociální interakce ovlivňují dva faktory: společenské hodnoty a společenské normy sociální pozice a role Sociální percepce Znamená proces vzájemného pozorování, zkoumání a vnímání člověka, skupiny či jiné pospolitosti, instituce apod. Jedná se však o hlubší pochopení druhého a to na základě vlastních zkušeností, zkušeností zprostředkovaných jinými lidmi či na základě informací od člověka, kterého vnímáme. Schopnost percepce může být snižována např. různými duševními chorobami, strachem či úzkostí. Doporučená literatura: A.Giddens: Sociologie, str. 287-290; 19
12. Sociální pospolitost vymezení, typy Sociální pospolitost Je v užším smyslu myšleno seskupení lidí, které vzniká zpravidla spontánně a ve kterém se udržuje určitá společenská vazba (i když např. na krátký čas). Ta je u nich různě silná, spíše však slabá. Musí být tvořena min. 3 osobami. Člověk se během života nezúčastňuje pouze skupinového života. Stává se členem řady sociálních pospolitostí. Pospolitost shluk nebo seskupení lidí vzniklé náhodně; udržuje se určitá společenská vazba (silnější slabší). Druhy pospolitostí: pár, společenský okruh, veřejnost, publikum, dav, účelová sdružení, komunita, apod. Pár Nejmenší, nejužší a nejčastější seskupení, v němž se projevuje pospolitý život: a) spojení sexuální vazbou (milenci, manželé) b) spojení příbuzenským vztahem c) spojení vztahem přátelství d) spojení vztahem spolupráce, nadřízenosti či podřízenosti Společenský okruh Pospolitost osob, které se pravidelně setkávají, avšak nemají mezi sebou trvalé vazby (např. okruh známých z kavárny, okruh osob dojíždějících pravidelně společně do zaměstnání, okruh stálých návštěvníků sauny, apod.). Mají slabou institucionální základnu (vazbu), nemají pevnou vnitřní organizační strukturu, nemají výkonný aparát. Veřejnost Pospolitost teritoriální, členové bydlí blízko sebe, mají podobný způsob, styl života a spojují je především lokální problémy a záležitosti (vesnice, města, sídliště apod.). Publikum Pospolitost založená na podobnosti chování a zájmů členů: a) publikum shromážděné na určitém místě, které může vzniknout příležitostně nebo záměrně, členové mají podobné očekávání a postoje, reagují podobně na stejné podněty (smích, potlesk), vznikají společné zážitky, za určitých podmínek se však mohou změnit na agresivní dav b) publikum neshromážděné (rozptýlené), např. čtenáři tisku, posluchači rozhlasu, televizní diváci jednotlivci jsou spojeni stejným podnětem, médiem, které ovlivňuje jejich myšlení, zájmy a chování Účelové sdružení Velmi častou formou pospolitosti, nalezneme zde nějaké znaky skupiny (např. společné cíle), ale odlišnost je především v tom, že ve vzájemných vztazích dominuje účelovost, dosažení prospěchu či užitku. Komunita Forma pospolitosti, pro kterou je typický podobný způsob života jejich členů v určitém místě (např. klášterní komunita, komunita náboženské sekty, hippies). 20
Dav Větší množství lidí, viditelně či přechodně shromážděných na určitém místě, reagující na stejný podnět. Typická pro jednotlivce v davu je anonymita, efektivita, snížená inteligence a snížená osobní odpovědnost. Dav je impulzivní, nestálý, netolerantní a nekritický. Emocionální způsob jednání převažuje nad rozumovým. a) dav útočný (agresivní) lynč, teror, boj, vzpoura b) dav únikový (panický) pod vlivem strachu či pudu sebezáchovy se dávají na útěk c) dav získávací útočí na obchody, sklady, atd. v době živelných pohrom, hladu, katastrof apod. d) dav výrazový (expresivní) shromažďují se, aby vyjádřily svůj názor (demonstrace, oslavy) Masové chování Na rozdíl od davu není shromážděno v určitém prostoru, je více individualizováno a je více rozloženo v čase (např. nákupní horečka). Mládež Sociální skupina, která již neplní role dítěte, ale společnost jí ještě nepřiznává role dospělých: 1) věková sociální skupina, která zahrnuje lidi přibližně od 15 do 30 let 2) z hlediska sociálně ekonomického postavení se jedná o skupinu, která se připravuje na povolání 3) z hlediska psychického je to skupina, která dává přednost jiným hodnotám než dospělí, má odlišný životní styl a vědomí speciální subkultura mládeže 4) život mládeže je spjat se životem vrstevníků, snaží se zbavit kontroly rodiny, potřeba závislosti se přenáší z rodiny na vrstevníky Mládež je vnitřně diferenciovaná, rozlišujeme na mládež podle: teritoriálních hledisek (vesnická a městská, z měst a velkoměst, předměstí) biosolních podmínek (podle pohlaví) dílčích věkových vrstev (12 14 let, 15 17 let, 18 21 let, 21 25 let) demografických hledisek (jedináčci či z početných rodin) sociálně-ekonomických hledisek (podle zaměstnání rodičů, příslušnosti k určité vrstvě, mládež ekonomicky aktivní nebo studenti) sociálně-kulturních hledisek (podle příslušnosti k různým politickým či náboženským směrům) Generace Věkově ohraničená skupina lidí (+-10 let), kteří jsou spojeni stejným sociálním zážitkem a zkušenostmi. Doporučená literatura: J.Jandourek: Úvod do sociologie, str. 81-88 21
13. Sociální skupina vymezení, znaky, druhy Sociální skupina pospolitost více než dvou lidí Znaky: společná činnost, která směřuje ke společnému cíli či zájmu vnitřní soudržnost a psychická sounáležitost organizované a regulované jednání společné hodnoty, normy a vzory chování skupinová struktura a vnitřní organizace, někde přísná hierarchie, v jejímž čele stojí vůdce systém sociální kontroly a sankcí vědomé odlišnosti od ostatních skupin Sociální skupina Sociální skupiny vznikají záměrně. Jedná se o určitý počet osob spojených určitými vztahy, kterými se odlišují od jiných skupin ve společnosti. Představují určitý zprostředkující článek mezi jednotlivcem a společností, člověk vstupuje do společnosti právě přes sociální skupinu. Tvoří základní prvek struktury společnosti. Musí mít alespoň 3 členy, aby byla skupinou. Ve společnosti existuje velké množství skupin a každý člověk projde za svůj život několika sociálními skupinami, jsme s nimi spjati od narození do konce života. V každé skupině je distribuovaná moc: vůdce (dominující osobnost) aktivní osoby (dostatečně se identifikují s ideologií) nejnižší polohy osob (nejsou uznávané) Znaky: 1. relativní stabilita většinou má dlouhodobější charakter 2. skupinová identita členové nějaké skupiny vykazují shodné znaky nějakých ideologií, uvažování existuje určitá soudržnost (např. náboženské sekty zachycují duševní hlad převážně mladých lidí, kteří nenacházejí životní smysl, přátelství, lásku, naslouchání) 3. řád každá sociální skupina má svůj řád (normy), jejichž narušení je sankciovatelné. Normy jsou obrazem sociální skupiny. Jedinci mají společné příběhy, témata, o kterých můžou diskutovat 4. specifická komunikace mají svůj jazyk 5. struktura každá skupina má svou strukturu (jsou rozděleny sociální role autorita, osoba trpěná.) 6. společná činnost negativní vymezení prostřednictvím společného nepřítele. Odpadlíci jsou pro skupiny více nebezpeční než nepřítel. Skupina uspokojuje potřeby jedince 7. autostereotyp skupina má představu o sobě sama, hájí svoji rasu nebo názory 8. heterostereotyp ustálené představy. Každá sociální skupina se snaží odlišit od svého okolí Dělení: 1. podle velikosti malé (20 40 osob, bezprostřední vztahy, rozhodující vliv na formování osobnosti) velké (členové se navzájem neznají, formální vztahy) 2. podle hloubky vazby mezi členy 22