JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství Divadelní manažerství se zaměřením na jevištní technologie a management Světelná koncepce a nasvícení inscenace CANDIDE Absolventský projekt Autor práce: Martin Hamouz Brno 2015
Obsah ÚVOD... 3 1. REŽIJNĚ DRAMATURGICKÝ ZÁMĚR... 4 2. REALIZAČNÍ TÝM... 7 3. KONCEPT A ŘEŠENÍ SVĚTEL V INSCENACI... 8 4. HARMONOGRAM... 10 5. SVĚTELNÝ PLÁN... 11 6. CUE LIST... 13
Úvod V akademickém roce 2014/2015 vznikla ve Studiu Marta inscenace Candide, na které se autor podílel jako osvětlovač. Tato inscenace byla absolventským projektem pro 5. ročník činoherní režie. Autorem hry je francouzský dramatik Voltaire. Autorem úpravy textu je Šimon Peták. Do češtiny přeložil text hry Josef Brukner a Josef Vohryzek. 3
1. Režijně dramaturgický záměr Naším záměrem je vytvoření současné adaptace snad nejznámějšího díla francouzského osvíceneckého filosofa Voltaira. Novela Candide čili Optimismus pojednává o putování hlavní postavy jménem Candide napříč světem, o kterém si na základě učení filosofa Panglosa vytvořil úsudek, že je nejlepší ze všech možných. A realita tohoto nejlepšího ze všech možných světů se jeho naivnímu a optimistickému náhledu krutě vysmívá. A právě otázka nejlepšího světa se pro nás stává klíčovou nezáleží na tom, ve kterém století žijeme, ale žijeme ve světě nejlepším? A pokud ne, kde ho máme hledat? Postava Candida se na vše dívá ze své naivní perspektivy. Od malička mu bylo Panglosem vtloukáno do hlavy, že nos je stvořen k tomu, aby mohl nést brýle apod. a že na základě teorie příčiny a následku je vše na světě dobré, protože Bůh (tzn. první příčina všeho) je dobrý. Pak je však vyhnán z tepla zámku, ve kterém vyrůstal, aby poměřil síly své naivity s realitou. A v tento moment se pro nás Candide stává z hlediska inscenačního postavou zajímavou co je zač? Víme, že ho Voltaire nechává putovat celým světem a z novely známe i jeho legrační průpovídky ve snaze obhajoby učení Panglosa. Musíme se nutně ptát - je tak hloupý? Chceme se jeho naivitě vysmívat? Ano, samozřejmě! Ale žádný tupec to v našem režijnědramaturgickém výkladu není. Naším cílem je konfrontovat Candida s filosofií Panglosa a vyzkoušet, jak dlouho vydrží svého učitele obhajovat. Nejedná se nám však o agitační vyznění a zpochybněním Panglosovy filosofie pro nás celý problém nekončí nechceme pojednávat o světě špatném, zlém a plném příkoří. A nesdílíme ani názor, že vše je dobré. To, co jsme si pro dramaturgicko-režijní koncepci zvolili jako klíčové, je téma víry a naděje. Postava Candida se ve vyhrocené situaci, kdy ztratí svoji lásku a nejlepšího přítele, ocitá na samém dnu skepse a dokáže v jeden jediný moment popřít všechno, co celý život vyznával. Nejlepší kamarád Martin však i s milovanou Kunigundou právě ve chvíli, kdy vše vypadá ztraceno, vstupuje opět do děje. Přivedl ji, a byť je z Kunigundy namísto mladé krasavice stará hádavá ochechule, happy end je na dosah ruky. Anebo si Candide takto život nepředstavoval, vše končí špatně a z hlediska hlavního hrdiny pesimisticky? 4
Do našeho konceptu chceme zanést postavu Boha a skrze setkání Candida se Stvořitelem umocnit téma víry a pomoci Candidovi s tou jeho bezbřehou a na první pohled směšnou nadějí. S Bohem se má setkat v moment, kdy se s Martinem ocitá před branami bájného Eldoráda. Zjevně našli nejlepší svět! Snové setkání se Stvořitelem však Candida promění vypadá to, že Bůh, k němuž právě teď celý svět v době válek, inkvizic a různých krutostí obrací zrak, vytvořil Eldorádo, aby si zde léčil své lidmi pochroumané nervy! Vypadá to, že se na to vykašlal! A to náš Candide odmítá přijmout. Nehodlá se usadit ve světě vyprázdněném od emocí. Nehodlá se ukrýt. Věří přeci v nejlepší svět a má v plánu ho mít! V tomto bodě se v našem dramaturgicko-režijním konceptu nejvýrazněji odkláníme od Voltairovy novely a necháváme Candida vstoupit do světa současného do dnešní Paříže. Války, inkvizice, popravy a různá jiná zvěrstva už nejsou hlavním hybatelem jeho osudu. Přítomnost se nese ve znamení zcela jiném falešní přátelé, využívání, přetvářka, pochlebování, závislosti toto vše má být Candidův nový, nejlepší svět. Svět, který si stvořil sám, protože on se na to jako Bůh nevykašlal. Jenže se hroutí, protože v tomto nejlepším ze všech možných světů nemá oporu, přítele, zázemí, lásku. Nemá nic. A až toto má být chvíle, kdy poprvé a stoprocentně rezignuje na učení Panglosa, popře svou filosofii a propadne se do skepse. Nechceme se s Martinovým (a s ním Kunigundiným, Panglosovým apod.) návratem dostat v případě Candida do hloupého happy endu. Nemáme v plánu ani vypovídat o současném světě z pohledu skepse. Naše sdělení inscenace Candide čili Optimismus se nese ve znamení Voltairových závěrečných slov: je třeba obdělávat svoji zahradu. Candide porozumí Stvořiteli. Bere do ruky zahradní nůžky, jde stříhat bonsai a děj se co děj, nějak bylo, nějak bude. Teď je přítomnost a ta je ze všeho nejdůležitější. Toto je pro nás jako inscenátory vyjádření tématu naděje a víry. Toto je náš optimismus. Inscenace bude rozdělena do třech dějství. Candide putuje svým nejlepším ze všech možných světů poté, co je baronem Thunder-ten-Thronckem vyhnán pro polibek Kunigundě ze zámku. První dějství bude pojato jako retrospektivní vyprávění tohoto Candidova příběhu sluhovi Martinovi, se kterým se právě seznámil a je nucen trávit čas při útěku džunglí. V druhém dějství se Candide i Martin ocitají před branami Eldoráda, do kterého Candide po snovém rozhovoru se Stvořitelem odmítne vstoupit a pošle Martina džunglí zpět hledat Kunigundu. Ve třetím dějství, 5
které je zasazeno do současnosti, se Candide ocitá sám uprostřed jakéhosi nekončícího mejdanu plného falešných přátel v Paříži a zoufale čeká na návrat Martina s Kunigundou. 6
2. Realizační tým Režie: Zuzana Patráková (2MgA.ČR) Dramaturgie: Tereza Lexová Choreografie: Viktor Černický Scéna: Jana Jaracová Kostýmy: Hynek Petrželka (3BcA.S) Hudba: Jakub Vašica, Michaela Riedlová Produkce: Pavlína Spurná (3BcA.DM) Světlo: Martin Hamouz (3BcA.JT) Zvuk: Tomáš Tušer (3BcA.JT) Realizace kostýmů: Veronika Jurdová, Marta Kolocová Rekvizity: Bohumil Jůza Jevištní mistr a výroba dekorací: Jiří Pfeiffer Vedoucí stavby: Jaromír Ryšavý Stavba: Bohumil Jůza, BcA. Petr Kupka, BcA. Lukáš Paleček, BcA. Jan Škubal Zvuk: BcA. Jan Škubal Světla: BcA. Petr Kupka, BcA. Lukáš Paleček Tajemnice studia: MgA. Janika Kolářová Vedoucí Studia Marta: doc. Mgr. Jan Kolegar 7
3. Koncept a řešení světel v inscenaci První schůzka, na které se řešil výtvarný koncept inscenace, proběhla v listopadu roku 2014. Autor se sešel s režisérkou, dramaturgyní, scénografkou a výtvarníkem kostýmů. Scénografka měla nachystané nákresy, ze kterých byl již patrný první požadavek na světelný koncept. Na scéně se bude pracovat s pevnými i otočnými stěnami (mříže). Tyto stěny jsou tvořeny ze čtvercových rámů, do kterých se budou vkládat výplně. Výplně by se pak měly prosvěcovat a tím by měl na zemi vzniknout vždy nějaký vzor. V zadní části jeviště (orientace prostoru Studia byla tzv. na arénu) byla jedna statická mříž, po které šplhají herci. V prostoru mezi dveřmi pak byly další dvě mříže, po každém boku jeviště jedna. Tyto mříže se mohly otáčet po středové ose, jako otočné dveře. Specifikem bylo také využití technických lávek a mostu pro postavu boha. Celá hra byla dramaturgicky rozdělena do tří dějství, pracovně Útěk, Eldorádo a Paříž. Dějství se od sebe měla lišit i světelně. První je civilní, druhé magické a třetí bláznivé. V civilním prostředí byla použita světla pro navození atmosféry zámecké zahrady, zámeckého plesu, kanceláře, ale také například války, džungle nebo mořské bouře. Pro tato prostředí se různými variacemi používala kontra světla, která prosvěcovala mříže, průvanová světla a herecká přední světla. Autor použil tři asymetrické vany, do kterých dal RGB filtry a mixováním na světelném pultu si tak dotvářel barevně jednotlivé atmosféry. V dějství Eldorádo se použilo velké množství světelných zdrojů bez filtrů. Intenzita světla měla oslňovat a vytvářet dojem jasné záře. Výrazně se také použil mlhostroj, kterým se zadýmil celý prostor a vytvořil tak opar. V zadní části jeviště byla pověšena jedna baterie nízkovoltových zdrojů Svoboda rampa. Při některých představeních se povedlo správnou regulací kouře navodit dojem připomínající vodopád. Poslední dějství procházelo častými změnami. Nakonec se ujal koncept střídání rozpadajícího se večírku s výrazně stylizovanými halucinacemi. Světelně byla scéna řešena velice barevně ale spíše temně. 8
Komunikace s týmem byla na výborné úrovni. Světelný koncept a celkové provedení bohužel narušily nečekané režijní změny v generálkovém týdnu, takže na dočištění světelných atmosfér nezbýval čas. Významným zásahem do světelné koncepce proti vůli autora, byl zásah pedagoga režie prof. MgA. Ivo Krobota, který trval na zvýšení intenzity osvětlení téměř ve všech scénách. Přesto, že to v několika scénách přispělo k lepší viditelnosti do hereckých tváří, v drtivé většině scén to podstatně narušilo budovanou atmosféru. 9
4. Harmonogram První čtená zkouška: 22. 10. 2014 Začátek zkoušení na zkušebně: 23. 10. 2014 Stavba scény: 1. 12. 2014 Začátek zkoušení na jevišti: 2. 12. 2014 Technické zkoušky: 5. a 7. 12. 2014 Generálkový týden: 8. až 12. 12. 2014 Generální zkouška: 13. 12. 2014 1. premiéra: 14. 12. 2014 2. premiéra: 15. 12. 2014 3. premiéra: 16. 12. 2014 Reprízy: 16. 1. 2015 20. 1. 2015 21. 1. 2015 22. 1. 2015 23. 1. 2015 3. 3. 2015 4. 3. 2015 20. 4. 2015 21. 4. 2015 Derniéra: 16. 5. 2015 10
5. Světelný plán 11
12
6. Cue list 13
14