Otázky a odpovědi z Mikroekonomie I

Otázky a odpovědi z Mikroekonomie I 8. června 2005 1 Vztah ekonomiky a ekonomie 2 Ekonomické větve Matematická větev prosazuje názor, že kritériem pravdivosti a vědeckosti v ekonomické teorii je možnost matematického důkazu. Co nelze prokázat matematicky, je nepoužitelné. Společenská větev je naprostým opakem matematické. Odmítá využivání matematiky a vzorců, protože ekonomie je věda o chování lidí ve výrobě, které nejde vyjádřit vzorci. 3 Přístupy k ekonomii Pozitivní ekonomie jejím úkolem je popisovat realitu takovou, jaká je a hledat v ní určité zákonitosti. Je zastáncem toho, že se ekonomie má zabývat tím co je a né tím co by mělo být. Normativní ekonomie narozdíl od pozitivní ekonomie je pro ni zkoumání reality pouze východiskem. Na jeho základě hodnotí zjištěné skutečnosti a snaží se vytvářet pravidla pro novou a lepší ekonomii. 4 Členění ekonomické teorie Mikroekonomie zabývá se zkoumáním dílčích ekonomických subjektů (firem, jednotlivců). Při využívání mikroekonomie si odpovídáme na všechny otázky, které si klade ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak se zachová. Makroekonomie zabývá se hospodařením jako celkem. Jedná se o základní nástroj hospodářské politiky, hledá odpovědi na otázky celé ekonomiky: Co způsobí růst inflace, jak změřit produkt, který společnost vyrobí za rok apod. 1

5 Ekonomická vzácnost Ekonomická vzácnost obsahuje dva aspekty: omezenost zdrojů a jejich užitečnost. Aby byl statek vzácný, nesmí být volně dostupný, ale musí být zároveň i užitečný (lednička v arktidě není vzácný statek). Předmět, který je užitečný, ale zároveň také dostupný nazýváme volným statkem. Ekonomické statky jsou takové, které neexistují v neomezené míře, které je potřeba vyrábět, aby byly k dispozici. 6 Základní výrobní faktory Práce - (Labor - L). Jedná se o činnost člověka. Výsledkem použití práce je mzda. Půda - (Land - A). Je produktem přírody, ale kvůli omezenosti její rozlohy není volným statkem. Jedná se tedy o vzácný statek a to i přesto, že není předmětem výroby. Důchod plynoucí z půdy je pozemková renta. Kapitál - (Capital - K). Kapitálem nazýváme statky, které byly vyrobeny, aby se podílely na výrobě statků jiných. Výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok. 7 Doplňkové výrobní faktory 8 Výnosy z výrobního faktoru, výnosy z rozsahu 8.1 Výnosy z výrobního faktoru Pro efektivní využití vzácných statků se snažíme z daného objemu výrobních faktorů vyrobit co nejvíce vzácných statků. Vysoká efektivnost výroby je podmíněna vysokými výnosy z výrobních faktorů. výnosy z výrobního faktoru = vstup vstup Výnosnost výrobního faktoru, který roste, se postupně snižuje. Toto vystihuje zákon klesajících výnosů, který však platí pouze v případě, že výstup roste vlivem růstu objemu jediného výrobního faktoru při neměnnosti ostatních. 8.2 Výnosy z rozsahu Výnosy z rozsahu měříme v zjednodušeném případě, kdy se objem všech výrobních faktorů, které se při určité výrobě používají, roste rovnoměrně. Poté můžeme rozdělit výnosy z rozsahu na: 2

rostoucí výnosy z rozsahu růst objemu použitých výrobních faktorů způsobuje vyšší tempo růstu výnosů. konstantní výnosy z rozsahu roste-li objem použitých výrobních faktorů proporcionálně jako tempo růstu výnosů. klesající výnosy z rozsahu v případě, kdy je tempo růstu výnosů pomalejší, než růst objemu využitých výrobních faktorů. 9 Dělby práce přirozená dělba práce jedná se o první formu dělby práce, kdy došlo k rozdělení jednotlivých činností dle osobních přirozených schopností lidí. Nejdříve byly rozdělený práce mezi muže a ženy, kdy muži chodili na lov a ženy pracovali na ostatních činnostech. Díky této dělbě práce se všechny činnosti staly efektivnější. společenská dělba práce kvůli stejným potřebám došlo k další dělbě práce, kdy se oddělili pastevci a zemědělci. Následovalo oddělení řemesel, kdy se však už jednotlivý řemeslníci věnovali jen určité činnosti, později se oddělil i obchod. V novější době se oddělila další část služby. dělba práce v pracovních operacích jedná se historicky velmi mladou dělbu práce. Tato dělba vychází z přepokladu, že ve výrobě, která sestává z mnoha činností, dokáže člověk specializující se jen na jednu konkrétní operaci zvládnout práci mnohem dokonaleji. Tato dělba práce je známá také pod názvem pásová výroba. Velkým negativem takovéto práce je její monotonost. zahraniční dělba práce díky různorodým klimatickým podmínkám dochází k rozdělení výroby do jednotlivých částí světa, kde lze pro výrobu najít nejvhodnější podmínky. 10 Peníze Se společenskou dělbou práce se vyskytl problém, jak zajistit výměnu činností mezi jednotlivými výrobci. V ranné fázi se jednalo o směnný obchod barter. Později přestala být takováto výměna jednoduchá, v některých případech dokonce nemožná. Postupným vývojem se proto vyvinuly peníze, které slouží jako zvláštní statek zprostředkovávající výměnu ostatních statků. Veškerá výměna pak probíhá jako výměna statku za peníze. Dříve měly peníze podobu kožešin, oleje, plátna; teprve později je nahradily drahé kovy, papírové peníze a nakonec i peníze bezhotovostní. 11 Trh a jeho typy Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny svých výrobků a služeb. Směnu 3

zprostředkovávají peníze. Takovéto výrobky a služby pak nazýváme zboží. Charakteristickým znakem zboží je, že bylo vyrobeno pro směnu. Vztah mezi výrobcem zboží a jeho spotřebitelem zprostředkovává trh. Trh místní, národní a světový jedná se o územní dělení trhu. První formou u dělby práce byl trh místní, představovaný jarmarkem nebo tržištěm, v dnešní době je ale tento typ naprosto vyjímečný. Místní trhy postupně splynuly v trh národní. I přesto, že je zde jasná tendence, národní trhy prozatím v jeden světový nesplynuly. I přesto je všechno zboží účastníkem světového trhu. Ať už tím, že jej vyvážíme do zahraničí nebo tím, že zahraniční návštěvník má možnost si jej u nás koupit. Trh dílčí a agregátní dílčí trh je trh s jediným druhem zboží, agregátní naopak trh veškerého zboží. Trhy produktů, peněz a výrobních faktorů jedná se o další dělení trhu, kdy kriteriem typizace trhu je předmět koupě a prodeje. Podle tohoto hlediska pak členíme na: 1. Trh práce, půdy a kapitálu společně tvoří trh vyrobních faktorů. 2. Trh peněz velmi těsně souvisí s trhem kapitálu. 3. Trh výrobků a služeb neboli trh produktů. 12 Funkce trhu Hlavní funkcí je odpovědět na otázky co? (pomocí konkurence na straně poptávky), jak? (díky konkurenci na straně nabídky) a pro koho? (určují důchody). Dokonale konkureční trh toto dokáže sám bez jakýchkoliv dalších zásahů a vlivů. V současné ekonomice je však nutné, aby do nedokonalého tržního mechanismu vstupoval stát. Ve vyspělých zemích je nyní komporomisem mezi trhem a státní regulací ekonomiky. 13 Tržní subjekty Domácnosti subjekty přicházející na trh za účelem uspokojení svých potřeb. V této roli nazýváme domácnosti spotřebitelem. Firmy vstupují na trh za účelem prodeje v roli prodávajícího. Cílem jejich účasti na trhu je maximalizace zisku. Stát respektive vláda. Vstupuje na trh s cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho působení a odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku. Zároveň stimulovat jeho pozitivní vliv. 4

14 Formování ceny a tržní mechanismus Cena na trhu je formována vzájemným působením nabídky a poptávky. Nabízející se snaží cenu maximalizovat, prodávají naopak minimalizovat. S růstem ceny nabízené množství roste zákon rostoucí nabídky. Výrobci se snaží vyrábět více, na trh přicházejí další firmy. S rostoucí cenou naopak klesá poptávka zákon klesající poptávky. Klesá-li cena, zboží je levnější a tím pro poptávající lákavější. Nižší cena také umožňuje v rámci stejného rozpočtového omezení nakoupit více zboží. Vysokou cenu provází zvyšování nabídky a přitom současný pokles poptávky. V určité době dojde k situaci, kdy nabídka převyšuje poptávku. Vznikne tak přebytek zboží, kterého se výrobci snaží zbavit většinou snížením ceny. To samozřejmě následuje růst poptávky a pokles nabídky. Pokud objem nabízeného množství příliš klesá, dojde k opačné situaci poptávka převyšuje nabídku. Z tohoto je jasné, že trh neustále míří k rovnovážné ceně, i přesto, že v tomto stavu zůstavá jen velmi krátké období. 15 Konkurence na straně poptávky, nabídky, napříč trhem Konkurence na straně poptávky vzniká v případě, kdy poptávka převyšuje nabídku. Spotřebitel je v takové situaci schopen nakupovat za účelem uspokojení svých potřeb i na úkor ostatních poptávajících. Na straně nabídky je konkurence mnohem zajímavější a ekonomická teorie se jí věnuje ve značném rozsahu. Narozdíl od konkurence na straně poptávky, není potřeba opačného extrému, tzn. aby nabídka převyšovala poptávku. I pokud je více poptávajících, snaží se firmy zaujmout co největší část z nich, získat co největší část z koláče trhu. Střetávání nabídky a poptávky na trhu nazýváme konkurencí napříč trhem. Nabízející se snaží prodat co největší objem zboží za co největší cenu, poptávající naopak za co nejnižší cenu. Tržní mechanismus vede obě strany k bodu rovnováhy, který však není optimální ani pro jednu stranu: spotřebitelé považují rovnovážnou cenu za příliš vysokou, výrobci naopak příliš nízkou. 16 Konkurence na straně nabídky Na straně nabídky je konkurence mnohem zajímavější a ekonomická teorie se jí věnuje ve značném rozsahu. Narozdíl od konkurence na straně poptávky, není potřeba opačného extrému, tzn. aby nabídka převyšovala poptávku. I pokud je více poptávajících, snaží se firmy zaujmout co největší část z nich, získat co největší část z koláče trhu. cenová ke konkurenčnímu boji využívá manipulaci s cenou zboží. Většinou spočívá ve zdánlivě nesmyslném snižování ceny i bez toho, aby je k tomu 5

nutil přebytek nabídky nad poptávkou i přesto, že by jejich cílem mělo být prodávat za co nejvyšší ceny. Cílem je totiž ovládnout trh. necenová zde dochází k lákání spotřebitelů jinými prostředky než nízkou cenou. Jedná se především o zvyšování kvality zboží, reklamou, obalovou technikou, dokonalejšími službami a servisem a dalším. 17 Tržní ekonomický systém 18 Centrální plánování 19 Předpoklady racionálního chování spotřebitele a jejich důsledky Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Při tomto jednání je však omezen svým důchodem. Vycházíme z předpokladu, že spotřebitel vybírá z různých souborů statků spotřebních košů. Rozhodování spotřebitele je potom volba takového koše, který přináší největší užitek. Při analýze preferencí spotřebitele využíváme několik zjednodušujících předpokladů z hlediska jejich významu možno považovat za axiomy: axiom úplnosti srovnání předpoklad, že každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele. axiom tranzitivity pro každé tři koše statků (A,B,C) platí, že je-li A preferován před B a B před C, pak je i A preferován před C. axiom nepřesycení podle tohoto axiomu je vždy větší množství statku upřednostňováno před menším. Nebyvá však v modelu rozhodování spotřebitele zahrnut vždy a často je porušován. 20 Kardinalistická teorie užitku Kardinalistická teorie užitku považuje užitek za přímo měřitelný kardinální veličinu. Celkový užitek (TU) vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebovávání daného statku. Mezní užitek (MU) ukazuje změnu celkového užitku v případě změny spotřebovávaného množství o jednotku. Celkový užitek roste spolu s nárůstem spotřebovávaného statku, nicméně přírůstky se zpomalují tzv. zákon klesajícího užitku. 6

21 Rovnováha spotřebitele v kardinalistickém pojetí V kardinalistické teorii dosahuje spotřebitel rovnováhy v tzv. bodě nasycení. Jedná se o bod, kdy se MU rovná nule. Od této chvíle je celkový užitek klesající a mezní užitek záporný. 22 Ordinalistické pojetí teorie užitku Tato teorie vychází z předpokladu, že užitek není přímo měřitelný, nicméně spotřebitel dokáže určit, který spotřební koš více preferuje. Současná ekonomická teorie se většinou přiklání právě k ordinalistickému pojetí. Spotřebitel je schopen seředit kombinace statků podle jejich užitku, nedokáže však říci jak velký je užitek těchto kombinací. 23 Odvození indiferenčních křivek Indiferenční křivka je množina kombinací dvou statků se stejným celkovým užitkem. 24 Vlastnosti indiferenčních křivek Indiferenční křivky jsou klesající vyplývá z axiomu nenasycenosti větší množství statku je preferováno před nižším. Indiferenční křivky se neprotínají axiom tranzitivity V každém bodě obrázku znázorňujícího spotřební situace se nachází indiferenční křivka tato podmínka plyne z axiomu úplnosti. Aby totiž bylo možné srovnávat užitky jednotlivých kobminací statků, musí každá kombinace ležet na nějaké indiferenční křivce. Indiferenční křivky jsou konvexní vzhledem k počátku požadavek znamená, že čím méně má spotřebitel statku X, tím více je ochoten obětovat statku Y. Konvexní tvar indiferenční křivky však není podmínkou (!) racionálního chování spotřebitele. 25 Mezní míra substituce ve spotřebě Mezní míra substituce ve spotřebě MRS C je směrnicí indiferenční křivky. Je to poměr, v němž je statek Y nahrazován statkem X, aniž se mění celkový užitek. MRS C = dy dx = MU X MU Y 7

26 Preference statků typu bad a neuters Nežádoucí statky (bad) u určitých druhů statků můžeme dojít k situaci, kdy s sebou tento přináší i nějaký negativní efekt. V tomto případě spotřebitel preferuje menší množství před větším indiferenční křivky pak mají netypický tvar, jsou rostoucí (směrnice je pozitivní). Lhostejné statky (neuters) v některých případech lze najít i statky, u nichž je spotřebiteli jedno, v jakém množství je dostane. Indiferenční křivky jsou pak rovnoběžné s osou x. 27 Preference dokonalých substitutů a komplementů Dokonalé substituty u takovýchto statků spotřebitel neupřednostňujeme ani jeden z nich. Preference jsou stejné pro oba tyto statky. Indiferenční křivky jsou pak přímky. Dokonalé komplementy zde se jedná o statky, které jsou na sobě navzájem závislé v pevném poměru. Spotřebitel musí nakoupit v daném poměru oba statky. Například lampička a žárovka. 28 Linie rozpočtu, soubor tržních příležitostí Při svém rozhodování je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami daných statků. Graficky lze tuto skutečnost vyjádřit pomocí přímky, kterou nazýváme linie rozpočtu nebo rozpočtové omezení. Plocha pod touto přímkou se nazývá soubor tržních příležitostí. Průsečík této přímky s osou x vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá veškerý svůj důchod na nákup statku X. 29 Mezní míra substituce ve směně Směrnice linie rozpočtu se nazývá mezní míra substituce ve směně - MRS E. Jde o poměr, ve kterém může spotřebitel zaměňovat statky X a Y při vynaložení veškerého svého důchodu. MRS E = dy dx = P X P Y Stejně jako u mezní míry substituce je opět v absolutní hodnotě. 8

30 Vnitřní řešení optima spotřebitele Je klasickým řešením optima spotřebitele, kdy je linie rozpočtu tečnou nějaké indiferenční křivky a bod jejich dotyku určuje optimální kombinaci statků X a Y. Optimem je situace, ve které se mezní míra substituce ve spotřebě rovná situaci na trhu mezní míře substituce ve směně. MRS C = MRS E 31 Rohové řešení optima spotřebitele Kromě již uvedeného vnitřního řešení může dojít k situaci, kdy linie rozpočtu není tečnou k žádné indiferenční křivce. Nelze tudíž nalézt žádnou kobminaci, kdy by se mezní míry substituce rovnaly. Řešením je použití tzv. rohového řešení. Jestliže tedy neexistuje kombinace, pro kterou platí MRS C = MRS E, mohou nastat dvě situace: MRS C > MRS E apt-get -s cupsys neboli MU X MU Y takže spotřebitel spotřebovává pouze statek X. > P X PY a potom Y = 0, MRS C < MRS E neboli MU X MU Y spotřebovává pouze statek Y. < P X PY a potom X = 0, takže spotřebitel 32 Přebytek spotřebitele Jedná se o rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství daného statku a jeho tržní hodnotou. 33 Důchodová spotřební křivka Vzniká spojením bodů optima odpovídajích jednotlivým úrovním důchodu. Důchodová spotřební křivka (ICC) je souborem kombinací dvou statků při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu. U normálních statků se při zvyšování důchodu nakupované množství zvyšuje (u nezbytných roste množství pomaleji než důchod křivka je konvexní; u luxusních roste rychleji než důchod křivka je konkávní), u méněcených klesá. ICC je množina bodů se stejnou mezní mírou stubstituce. 9

34 Engelova křivka Engelova křivka (EC) vyjadřuje závislost celkového důchodu a nakupovaným množstvím určitého statku. Pokud naneseme na osu x jednotlivé úrovně důchodu spotřebitele a na osu y množství statku X, získáme Engelovu křivku. U nezbytných statků je EC konkávní, u luxusních konvexní. U méněcenných statků, jejichž spotřeba klesá s růstem důchodu je EC klesající a má zápornou směrnici. 35 Engelova výdajová křivka Využívá jiného způsobu znázornění závislosti důchodu a spotřeby určitého statku. Jde o závislost mezi výdaji na nákup statku X (P X X)a důchodu spotřebitele. Linie 45 představuje situaci, kdy je celý příjem vynaložen na nákup statku X. Je tedy horní hranicí Engelovy výdajové křivky. 36 Sklon ke spotřebě Průměrný sklon ke spotřebě (APC) vyjadřuje podíl statku X na celkovém důchodu spotřebitele. Udává, jakou část důchodu spotřebitel vynakládá na nákup daného statku: v případě statku X je to: AP C X = X I Směrnici Engelovy křivky nazýváme mezní sklon ke spotřebě (MPC) tohoto statku. Tento udává, oč se zvýší spotřeba daného statku, zvýší-li se důchod spotřebitele o jednotku. Pro X platí: MP C X = X I 37 Důchodová elasticita poptávky Koeficient důchodové elasticity poptávky měří citlivost reakce spotřebitele v nakupovaném množství statku X na změnu důchodu. Můžeme ji vyjádřit jako podíl procentní změny. e ID = X 2 X 1 X 2 + X 1 : I 2 I 1 I 2 + I 1 Důchodová elasticita poptávky tedy udává, o kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento. Luxusní statky e ID > 1, nezbytné statky 0 < e ID < 1 a méněcenné statky e ID < 0. 10

38 Cenová spotřební křivka Cenovou spotřební křivku (PCC) získáme tak, že spojíme body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X. Je souborem kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách X. S poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšším užitkem. Je-li PCC klesající, tak při poklesu ceny X nakupuje spotřebitel více X a méně Y, je-li PCC rostoucí, s poklesem ceny X roste poptávané množství X i Y. V případě, že existuje pouze rohové řešení, tedy X = 0 a bod optima je na ose y, je tento bod počátkem PCC. 39 Důchodový efekt Důchodový efekt znamená změnu poptávaného možství v důsledku změny reálného důchodu (kupní síly), tzn. změnu indiferenční křivky a tedy užitku. Pro normální statky je důchodový efekt negativní pokles ceny statku X zvyšuje reálný důchod a tedy poptávané množství normálních statků. Celkový efekt je tak vždy negativní. Pro méněcenné statky je důchodový efekt pozitivní. Pokles ceny vede k růstu důchodu a ke snížení poptávky po méněcenných statcích. Celkový efekt není možno určit, záleží zda převáží substituční nebo důchodový efekt. 40 Substituční efekt Znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně dražšího za statek relativně levnější. Jde o posun po indeferenční křivce, zohledňujeme změnu MRS C při zachování stejného užitku. Substituční efekt je vždy negativní, tj. v jeho důsledku je pohyb cenové změny a poptávaného množství protisměrný: δx δp X > 0 41 Hicksův rozklad celkového efektu Vychází z toho, že konstantní reálný důchod znamená schopnost spotřebbitele dosáhnout stejné úrovně užitku. Při rozkladu využíváme grafického řešení s tímto postupem: Nejdříve vytvoříme pomocnou rozpočtovou linii, která se dotýká indiferenční křivky odpovídající původnímu optimu a je rovnoběžná s novou rozpočtovou linií. V bodě dotyku pomocné linie s původní indiferenční křivkou je MRS E = MRS C stejné jako v novém bodě optima. Na osu x zaneseme postupně bod původního optima x Q, bod dotyku pomocné rozpočtové linie s indiferenční křivkou x R a bod nového optima x S. Celkový efekt (T E) je pak x S x Q, substituční efekt x R x Q a důchodový efekt x S x R. Více viz. Sokupová, obr. 3-9, str. 85. 11

42 Celkový efekt méněcenného statku Celkový efekt méněcenného statku nemůžeme jednoznačně určit, protože jde o součet záporného (substituční efekt) a kladného (důchodový efekt) čísla. Záleží na tom, který z těchto dvou efektů převládne. Ve většině případů převáží substituční efekt a spotřeba méněcenných statků se tak zvyšuje i při zvyšování důchodů. 43 Giffenův paradox Může však nastat paradoxní situace, kdy s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny poptávané množství roste pozitivní důchodový efekt převáží nad negativnícm substitučním. Tento velmi vyjímečný případ se nazývá Giffenův paradox. Přichází v úvahu u statků, které tvoří značnou část výdajů spotřebitele, slouží k uspokojování základních potřeb a současně nemají dostupné jejich substituty v odpovídající cenové hladině. Změna ceny těchto statků pak velmi podstatně mění reálný důchod proto může důchodový efekt převážit nad substitučním. Pro tento paradox má zvláštní tvar i křivka P P C, která se sklání k severozápadu a ne k severovýchodu nebo jihovýchodu jak je tomu typické v ostatních případech. Křivka poptávky pro Griffenův statek je rostoucí. 44 Slutského pojetí celkového efektu U Slutského je konstantní reálný důchod, narozdíl od Hickse, považován za schopnost spotřebitele nakoupit stejný objem statků, neboli rozhodující je nikoliv stejná úroveň užitku, ale schopnost nakoupit stejný spotřební koš. Pomocnou linii rozpočtu nekonstruujeme jako tečnu na původní indiferenční křivku, ale musí procházet původním bodem optima. Slutského substituční efekt v sobě zahrnuje i malé zvýšení reálného důchodu (neboli důchodového efektu) Hicksova. Přesto je Slutského substituční efekt i pro méněcenné statky negativní. 45 Cenová elasticita poptávky Vypočítá se jako podíl procentní změny poptávaného monžství a procentní změny ceny, neboli: e P D = X 2 X 1 X 2 + X 1 : P X 2 P X1 P X2 + P X1 Pro cenovou elasticitu v bodě potom platí: 12

e P D = δx/x = δx/δp X δp X /P X X/P X Cenová elasticita poptávky je záporná, jelikož se poptávané množství pohybuje opačně než cena. Výjimkou je opět Giffenův paradox. Jednotková elasticita procentní změna množství je stejná jako procentní změna ceny (s opačným znaménkem). PCC je rovnoběžná s osou x. Neelastická v případě kdy procentní změna poptávaného množství je menší než procentní změna ceny. PPC je rostoucí. Elastická s poklesem ceny statku X vzroste výrazněji poptávané množství, a proto vzroste i objem výdajů na jeho nákup. PCC je klesající. 46 Křížový substituční efekt Jedná se o analogii ke klasickému substitučnímu efektu pouze s tím rozdílem, že zkoumáme jak se změna ceny u statku Y promítně do poptávky po statku X. 47 Křížový důchodový efekt Vyjadřuje, jak změna ceny statku Y ovlivní reálný důchod a tím i poptávku po statku X. 48 Křížová elasticita poptávky Jde opět o poměr procentních změn, tentokráte poptávaného množství statku X a ceny statku Y. e CD = X 2 X 1 X 2 + X 1 : P Y 2 P Y1 P Y2 + P Y1 Je-li δx/δp Y kladné, jde o substituty a e CD > 0, je-li záporné, jde o komplementy a e CD < 0. 49 Elasticita substituce Čím jsou indiferenční křivky více zakřivené, tím vcíe jsou statky X a Y komplementya jejich vzájemné nahrazení je obtížné. Tuto skutečnost lze vyjádřit elasticitou substituce, pro kterou platí: 13

σ = d (Y/X) Y/X : d (MRS C) MRS C Elasticita substituce je procentní změna poměru, ve kterém jsou spotřebovávány statky Y a X, dělená procentní změnou mezní míry substituce ve spotřebě. Vyjadřuje jakou změnu poměru spotřeby statků Y a X vyvolá změna MRS C o jedno procento. Pro dokonalé substituty platí, že σ =, pro dokonalé komplementy pak σ = 0. 50 Oblouková elasticita Jedná se o elasticitu mezi dvěma body. 51 Elasticita v bodě e BA = A 2 A 1 A 2 + A 1 : B 2 B 1 B 2 + B 1 Narozdíl od obloukové elasticity uvažujeme jen velmi malé změny A a B. e BA = δa δb : A B 52 Odvození tržní poptávky Tržní poptávka je součtem jednotlivých individuálních poptávek spotřebitelů. Graficky jde o horizontální součet individuálních křivek poptávky. 53 Efekt módy Jedná se o efekt u statků, kde roste individuální poptávka v důsledku růstu množství nakupovaného ostatními spotřebiteli. S růstem nakupovaného množství se křivka poptávky posouvá. Křivku tržní poptávky zohledňující efekt módy získáme pokud spojíme body křivek poptávky pro jednotlivé úrovně množství odpovídající těmto množstvím. Čistý efekt poklesu ceny sestává z cenového efektu a efektu módy. 54 Efekt snobské potřeby Má opačnou tendenci než efekt módy. S růstem spotřebitelů individuální poptávka klesá. Analogickým způsobem jako u efektu módy lze odvodit křivku tržní poptávky zohledňující efekt snobské potřeby. Efekt snobské potřeby je orzdíl cenového a čistého efektu. 14

55 Příčiny existence firmy Mezi nejzákladnější příčiny existence firmy patří: výhody týmové práce snížení nákladů spojených s uzavíráním kontraktů Týmová práce je nutná ve většině výrobních procesů, kdy je potřeba součinnosti mnoha odborníků. Aby takovéto vztahy nemuseli být podchycovány na základě složitých (a nákladných) smluv je výhodnější využít zastřešení vztahů, jaké firma poskytuje. 56 Ekonomický zisk Dle ekonomické teorie se předpokládá, že každá firma vstupuje na trh s cílem maximalizovat zisk. V této teorii je uvažován ekonomický zisk, což je rozdíl mezi účetním ziskem (rozdíl příjmů a explicitních nákladů) a alternativními výnosy ze všech zdrojů, které subjekt vlastní. 57 Zachycení produkce v krátkém období Při analýze výroby v krátkém obodbí vycházíme z předpokladu, že kapitál je konstatntní a mění se pouze objem využívané práce. Q = f (K 1, L) Za krátké období považujeme takové období, ve kterém jsou služby alespoň jednoho výrobního faktoru, které firma používá fixní. Celkový produkt (TP) představuje výstupem, který je vyroben danými vstupy. Kvůli tomu, že jeho velikost vyjadřujeme ve fyzických jednotkách, bývá někdy označován jako celkový fyzický produkt (TPP). Křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu. Průměrný produkt (AP) představuje výstup na jednotku vstupu, který samozřejmě zjistíme vydělením TP množstvím vstupů použitých k jeho výrobě. Tedy např. pro průměrný produkt variabilního vstupu práce je to: AP L = Q L 15

Mezní produkt (MP) představuje změnu celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předopkladu konstantního množství ostatních vstupů. Graficky se jedná o směrnici křivky celkového produktu v každém jejím bodě. MP práce je tedy: MP L = δq δl Mezní produkt kapitálu v krátkém období není definován, protože objem kapitálu je konstantní. Důležité zákonitosti Soukupová, obr. 5-1, str. 155. Zákon klesajících výnosů jestliže jsou do výrobního procesu přidávány stále stejné přírůstky variabilního vstupu, přičemž množství ostatních vstupů se nemění, výsledné přírůstky celkového produktu budou od určitého bodu klesat,tj. bude klesat mezní produkt variabilního vstupu. 58 Výrobní stádia v krátkém období 1. výrobní stádium z hlediska firmy pozitivní stádium. Průměrný produkt roste po celé jeho trvání, což může sloužit jako dostatečné kritérium efektivnosti. Efektivnost fixního vstupu v tomto stadiu roste, efektivnost variabilního taktéž. Firma nacházející se v tomto stádiu bude mít nejspíše tendenci zvyšovat počet zapojených jednotek variabilního faktoru, neboť ještě nejsou plně využitý fixní faktory. 2. výrobní stádium efektivnost fixního vstupu roste, u variabilního však již klesá, jelikož výstup sice roste, ale pomaleji než variabilní vstup. Dodatečná jednotka práce tedy zvyšuje efektivnost kapitálu, ale snižuje efektivnost práce. Na hranici mezi 2. a 3. bodem je maximalizován krátkodobý výstup, za maximální lze rovněž považovat efektivnost fixních vstupů. 3. výrobní stádium klesá efektivnost u všech vstupů. Mezní produkt práce v této fázi nabývá záporných hodnot. Za optimální lze zřejmě považovat 2. stádium, ve kterém je již lépe využit fixní vstup a dosahuje se nejvyšší efektivnosti vrcholící maximálím krátkodobým výstupem. 59 Produkce při rostoucích výnosech z variabilního vstupu Při roustoucích výnosech z variabilního vstupu dochází k situaci, kdy je každá další jednotka variabilního vstupu práce efektivnější, než předcházející. Výstup pak roste rychleji než variabilní vstup (při a = 0): Q = b L + c L 2 16

60 Produkce při klesajících výnosech z variabilního vstupu Klesající výnosy z variabilního vstupu jsou představovány situací, ve které výstup v důsledku dodatečného zapojení variabilního vstupu práce sice roste, ale pomaleji než variabilní vstup, což je možné vyjádřit jako (při a = 0): Q = a + b L c L 2 61 Produkce při konstantních výnosech z variabilního vstupu S růstem variabilního vstupu v této situaci roste výstup konstantním tempem (při a = 0): Q = b L Protože každá dodatečná jednotka L přispívá k růstu výstupu stejně jako každá přechozí, jsou všechny jednotky L stejně produktivní, tzn. mezní produkt je u všech stejný. Tomu odpovídá i horizontální křivka MP L. 62 Produkční kopec 63 Mapa izokvant izokvanta křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k tvorbě stejného výstupu (iso = stejný, quantity = množství). Jelikož objemů výstupů může být nekonečně mnoho, existuje i nekonečně velký počet izokvant, které tvoří mapu izokvant. Ta nás informuje o maximálně dosažitelném výstupu při jakékoliv kombinaci vstupů, je tedy alternativním způsobem popsání produkční funkce. 64 Vlastnosti izokvant 1. Izokvanty jsou v mapě seřazeny severovýchodním směrem izokvanta bližší počátku odpovídá kombinaci vstupů vedoucí k nížšímu výstupu než vzdálenější. 2. Izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska. 3. Izokvanty se neprotínají. 4. Jsou klesající a konvexní k počátku. 17

65 Mezní míra technické substituce Představuje mírů, ve které může firma směňovat kapitál za práci při zachování stejné úrovně výstupu. 66 Izokosta MRT S = K L Je přímka, obsahující všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být pořízeny za dané celkové náklady. Její rovnice je: T C = w L + r K TC = celkové náklady, w = cena jednotky práce, r = cena jednotky kapitálu, L = objem použité práce, K = objem použitého kapitálu. 67 Nákladové optimum firmy Pro optimální kombinaci vstupů musí platit, že míra, ve které je firma technicky schopná nahradit kapitál prací (MRTS), se rovná míře, v níž je schopná tuto substituci na trhu uskutečnit (w/r). MRT S = w r Z čehož můžeme odvodit, že firma by své výdaje mezi práci a kapitál měla rozdělit tak, aby se rovnal poměr jejich mezních produktů a cen: MP L w = MP K r Firma tak bude minimalizovat své náklady, jestliže bude mezní produkt z jedné Kč vynaložené na nákup vstupů u všech používaných vstupů stejný pravidlo nejnižších nákladů. Geometricky je toto pravidlo bodem dotyku izokvanty a izokosty. 68 Cesta expanze firmy (křivka rostoucího výstupu) Křivka rostoucího výstupu představuje soubor kombinací vstupů, při kterých firma minimalizuje náklady při výrobě různých objemů výstupu. 18

69 Výnosy z rozsahu Postihují souvislost mezi proporcionální změnou vstupů a jí vyvolanou změnou výstupu. Jestliže vynásobíme oba používané vstupy v produkční funkci Q = f (K, L) stejnou kladnou konstantou, např. t (t > 1), potom může nastat: konstantní výnosy z rozsahu růst objemu každého ze vstupů o t procent způsobí růst výstupu rovněž o t procent. Platí: f (t K, t L) = t f (K, L) = t Q rostoucí výnosy z rozsahu zvýšení všech vstupů o t procent způsobí zvýšení výstupu o více než t procent. Platí: f (t K, t L) > t f (K, L) = t Q klesající výnosy z rozsahu při zvýšení každého z vstupů o t procent dojde k růstu o méně než t procent. Vzorec: f (t K, t L) < t f (K, L) = t Q 70 Cobb-Douglasova produkční funkce Q = f (K, L) = A K a L b kde A, a, b jsou kladé konstanty. Jejím znázorněním je mapa izokvant, které mají konvexní tvar vzhledem k počátku. Charakter výnosů je závislý na hodnotách a a b: pokud a + b = 1, produkční funkce v sobě obsahuje konstantní výnosy z rozsahu. pokud a + b > 1, vykazuje Cobb-Douglasova produk4n9 funkce rostoucí výnosy z rozsahu pokud a + b < 1, půjde o klesající výnosy z rozsahu. 19

71 Technický pokrok v produkci firmy G Q = G A + e Q,K G K + e Q,L G L G Q míra růstu výstupu za jednotku času; G A míra technického pokroku za jednotku času; e Q,K citliovost výstupu na změny objemu kapitálu; G K míra růstu kapitálu za jednotku času; e Q,L citlivost výstupu na změny práce; G L míra růstu práce za jednotku času. Z hlediska toho, jak působí technický pokrok na jednotlivé vstupy můžeme rozlišit tři případy: 1. Neutrální technický pokrok který působí na námi předpokládané vstupy stejně. 2. Kapitálově náročný technický pokrok ovlivňující pouze kapitál. Při použití nové technologie je kapitál v čase stále efektivnější. 3. Pracovně náročný technický pokrok ovlivňující pouze produktivitu práce. 72 Explicitní a implicitní náklady Explicitní náklady jsou veškeré vynaložené náklady. Využívají se především v účetnictví. Implicitní náklady představují výnosy, o které firma přichází tím, že veškeré své zdroje využívá právě daným způsobem a né jiným. Říká se jim také náklady obětované příležitosti. Účetní zisk je pak rozdíl výnosů a explicitních nákladů, kdežto u ekonomického zisku musíme odečíst ještě náklady implicitní. 73 Celkové, variabilní a fixní náklady Celkové náklady (TC) můžeme definovat jako sumu nákladů na práci (L) a kapitál (K): T C = w L + r K V krátkém období, kdy považujeme kapitál za fixní (K 1 )pak můžeme celkové nálady definovat jako: ST C = w L + r K 1 Fixní náklady (FC) jsou náklady, které musí firma vynakládat i v případě, že objem výstupů je nulový. Jedná se zejména o platy správních pracovníků, pojištění, nájemné a podobně. Variabilní náklady (VC) narozdíl od fixních se mění s objemem výstupu. Jedná se zejména o náklady na materiál, mzdy dělníků a další. ST C = F C + V C 20